Radana

Když děti vládnou 

„….aby nikdo z nečinnosti se neučil zločinnosti, bude tedy v té věci omezován ve svém vlastním zájmu a aby se jiní nekazili zlým příkladem.“ 

                                                             Jan Ámos Komenský

„Ve státu nebudiž trpěn nikdo nepracující, kdo by neživil počestně sebe i své příslušníky, slouže společnému celku orbou, řemeslem, obchodem nebo radou.“                                                                                              

                                                           Jan Ámos Komenský

Technika KERP

Technika KERP >>>

Cesta k harmonii a výkonnosti duše.

Já ve Všechnopárty

Hostem ve Všechnopárty >>>

Pan Karel Šíp mě pozval do jeho pořadu Všechnopárty, abych odkryla tajemství psychologie.

TV Metropole

Spolupráce s TV Metropole >>>

Rozhovor o tématech současných partnerských vztahů, o tom, jak předcházet manželské krizi a jak ji zvládnout.

Když děti vládnou

Aneb co se stane, když se dospělý zmenší před dítětem

 o výchově
Vadí Vám, když si na seminář přivede pět maminek svá batolata a přesto mlčíte? Nebo se pozastavujete nad tím, že v kostele při mši děti nejen běhají, ale nahlas mluví či výskají? Máte strach je napomenout, protože je možné, že budete označeni za lidojedy a budete vykázáni z obce slušných lidí?  Mrzí vás, že manželka spí s dětmi a vy v ložnici zůstáváte sám? Nebo jste babička a bojíte se chovat přirozeně, protože to může mít za následek, že vám vnouče již nebudou půjčovat?  Pokud ano, pak patříte mezi ty, kterým vládnou děti, a přes ně  jejich rodiče.

            Nebo jste ta,   která přijdete na návštěvu se svými dětmi a  nechá je bez pozdravení vplout do domácnosti k drobení čokoládové sušenky na hostitelův gauč a  nenapomenete je, ani když bije dítě přátelů?
Obsluhujete doma u stolu dříve své pětileté dítko než manžela, mamku, kamarádku či babičku? Bez dětí jste nebyla ani den již více než rok, protože se bojíte, že by bez vás byly ohroženy?  Pokud ano, pak jste na nejlepší cestě tyranizovat okolí skrze své děti a sama se stát jejich otrokem.

Nejprve trochu teorie. Člověk je tvor společenský, má tendenci tvořit tlupy neboli skupiny. V každé skupině vznikají přirozené vztahy na základě sympatií a moci. V seskupení dochází k uspořádání na základě nepsaných pravidel. Existují principy, které do života skupiny vnášejí přirozený klid. Jsou to zákonitosti, které mají platnost jako principy fyziky, jen nejsou hmotné a mnozí lidé je proto neznají, a dokonce je popírají. Přesto jsou instinktivně vnímány, a proto jejich porušování vede ke konfliktům, k utrpení, obětem a následně k eskalaci konfliktů.

Se zákonitostmi skupin se můžete seznámit v knihách Berta Hellingera, v teorii systemické terapie Ludewiga Kurta a sociální psychologii. Tyto poznatky korelují s teorií systémů Ludwiga von Bertalanffy , která  vzešla ze zkoumání biologie, fyziky, je vyjádřena matematicky a uplatňována ve většině vědeckých oborů.

Proč se tu odvolávám na různá vědecká díla, která věcně popisují svět pospolitosti a o důkazy opírají svá tvrzení?  Protože se setkávám s tím, že lidé hlásající své pravdy o společnosti a výchově, mají pouze záměr, který považují za správný a podporu stejně smýšlejících nadšenců.  Často mají nevyrovnaný vztah k některému z rodičů. Nikdy hlouběji nestudovali sociologii ani pedagogiku či psychologii. To se bohužel týká většiny alternativních přístupů k dítěti. Pouze Waldorfské školství, které vychází z poznání badatele Rudolfa Steinera, zahrnuje víceméně komplexní přístup k dítěti jak z pohledu vývoje jedince, tak společnosti.

Abych předešla případnému obvinění, že nepřeji dětem šťastné dětství a nemám je ráda, potřebuji zde napsat, že ve své praxi jsem zastáncem laskavého postoje vůči dětem, láskyplného a respektujícího přístupu i pevného objetí. Takovou atmosféru vytvoří nejlépe rodič vyrovnaný sám se sebou, vypořádaný s traumaty/křivdami z dětství, usmířený s vlastními rodiči a osobními ambicemi. Rodiče se zdravým sebevědomím, prozradí jeho emočně vyvážené vztahy v rodině i na pracovišti a dobré zdraví.  Takový rodič netrpí přehnanými pochybnostmi, zda je dobrý rodič a ani nemá pocit, že rodičovství je stoprocentní náplní jeho života. Vyrovnaný rodič ani nezneužívá své přirozené převahy a moci, ale zachází s ní s rozvahou.

Jak poznáte, že dítě vládne?

Několik testovacích otázek naleznete v úvodu článku. Dále uvedu několik prohlášení, se kterými ti, kteří se stávají služebníky dětí, souhlasí a prosazují je:

  • Zajištění štěstí mého dítěte je mým výhradním smyslem života.
  • Hranice dítě omezují a nenechají rozvinout jeho potenciál.
  • Dítě má přednost před partnerem.
  • Já vím nejlépe, co potomek potřebuje a udělám vše proto, abych mu to zajistil.
  • Je třeba dítě chránit až izolovat před vlivem dalších lidí a před alergeny, protože svět je nebezpečný a nepřátelský.
  • Je třeba nechat dítě od batolecího věku dělat neomezeně vše, co ho napadne, neboť jen tak rozvine svou osobnost.
  • Není třeba rozlišovat svět dospělých a dětí, proto děti mohou být přítomny jak u hovorů dospělých, tak na seminářích osobního rozvoje.
  • Správná strava dítěte je důležitější než vztahy v rodině.
  • Péče o dítě má přednost před péčí o sebe a o partnera.
  • Dítě nemusí nic, hlavně když je šťastné.
  • Dospělý nemá větší váhu než dítě, hierarchie neexistuje.
  • Socializace? Výchova? Proboha, co to je? Nechoďte na mne s pavědou.

o výchově dětí

Taková přesvědčení mohou mít rodiče i někteří pedagogové a uplatňují je ve své zóně vlivu. Jedná se o jeden pól z extrémního přístupu k dětem, který se dnešní společností šíří. Druhý extrém je, že rodiče/prarodiče/tety/strýcové nemají na děti vůbec čas ani chuť se jim věnovat vhodným způsobem. Nejzhoubnější je asi kombinace přesvědčení, že dítě se nemá omezovat a zároveň nemít na něj čas a citovou kapacitu, což je velmi rozšířený přístup.

Příčiny zmenšení –  aneb jak se rodič zmenšuje

To je z mého pohledu velmi zajímavý jev.

Rodič svého potomka postaví na místo bůžka a svůj život zcela podřídí svému dítěti, plní jeho potřeby skutečné i domnělé. Lidé, kteří se uchylují k převrácené hierarchii ve vztahu k dětem, sami často zažili v dětství autoritativní výchovu a mají k rodiči odcizený a často i nepřátelský vztah. Příčiny odcizení a nepřátelství mohou být různé. Dítě často   ztrácí přirozenou úctu k rodiči např. když rodič opakovaně  zneužívá svou moc,  používá fyzickou sílu  převahu vůči dítěti a to nejvíce v pubertě.  Jindy dítě ztrácí úctu, protože si osvojuje svět virtuální, který je mimo dosah rodiče.

Celý článek  jsem poskytla časopisu Nový Fénix 3/2017 

Dokončení i zde.

ROZCESTNÍK na všechny články zde.

Kategorie článků

* Váš email:
* Váš dotaz:
* Doplňte: "".