Online poradna

Psychologická online poradna – odpovídá psycholog, psychoterapeut

  • Dotazy můžete pokládat, pokud je okénko otevřeno, odpovědi naleznete do týdne rovněž zde. Poradna se uzavře po položení desátého dotazu v týdnu.
  • Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní.
  • Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo online konzultaci s psychologem, kontaktujte mne.
  • Pokud si přejete odpověď mimo on-line poradnu, je třeba uhradit 120Kč na č.ú.: 2500034126/2010 .
  • Vše zde napsané bude zveřejněno.
  • Chcete-li ocenit fungování poradny, zasdílejte, některý článek/stránku z tohoto webu např. na Fb. Články naleznete zde.


Zapomenout

Skákal přes oves

Na zodpovězení čekají: Zoufalá, Myška, Kačka, Andrea, Amálie

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1

Martina 20 píše: 14. 12. 2009, 11.12

uz dlouho me nebaví na tomto svete. nemám rodinu, zadne kamarady ani jedinou kamaradku, jen meho pritele se kterym jsem 2 rok, ale mam pocit ze z jeho strany se pomalu vse vzdaluje...ti co me znaji rikaji ze se neumim bavit, ze se divam porad jen smutne vapadam jako chodici mrtvola. já chci odejít z tohoto sveta kde nikdo nemá rád, ale nemohu, mám strach z bolesti která prijde. A proto ja neziju protoze chci ale protoze musím. mám strach ze sbe ze drív nebo pozdeji udelám hloupost, kterou nebudu moci vrátit zpet. Nikdy sem nemela kamarády to je fakt, a ted kdyz potrebuju spriznenou dusi která me vyslechne, pomuze a poradí, ale muzu jen snít. Vsechny psychologovéstojí veliké peníze a nemohu si je dovolit. Ani vlastne neverím ze me nekdo dokáze pomoci a vrátit chut do zivota. Nevidím v mé budoucnosti zádný smysl. A sny nebo práni, mám taky ale bohuzel vím ze já muzu jen o vsem snít.Nejsem sílená, jen se cítím tak nepotrebná, tak osamocená a prebytecná. Nevím jen jak dál

Odpověď: 16. 12. 2009, 10.38

Milá Martino, nejraději bych se s vámi setkala osobně. Je to možné? (pište na email)

kira píše: 14. 12. 2009, 10.51

Dobrý den,prosím o radu. Je mi 35 let, mám stejně starého přítele,jsme spolu již 6 let.Přítel dost pije,i když již několikrák úspěšně abstinoval,jednou 9měsíců ,jednou 3 měsíce a potom měsíc.Vždy se k tomu ale vrátí.Není agresivní ,jen pije již od rána,a nejde ani do práce -je OSVČ.Já to poslední rok velmi špatně nesu,stále brečím,nebo když jsem sama doma,tak se napiju!!!!!-což mi vadí nejvíc,a pak jsem agresivní vůči příteli,který přijde domů opilý.Velmi ho miluji a moc mě tahle situace trápí.Přítel mi říká že mn miluje a že přestane pít,ale dnes ráno si dal pivo a jel autem-přišel o řidičský průkaz.Jsem zoufalá, nevím jak se mám přemluvit k nějakému rozhodnutí,miluji ho ,tak ho nechci opustit a nevím jak ho mám donutit k normálnímu životu bez alkoholu.Nedokážu se na nic soustředit,stále brečím a nic mne nebaví.Děkuji za odpoveď.

Odpověď: 15. 12. 2009, 14.37

Milá Kiro, prožíváte osobní krizi, ovládají vás v tuto chvíli neviděné strachy, zklamání, rozpor mezi přáním a realitou. Začněte aspon vy chodit k terapeutovi - kvůli sobě. Dále bych doporučovala léčbu alkoholismu vzít vážně a spolupracovat se specializovým zařízením (např. Apolinář Praha). Krom toho, nutit nemůžete nikoho k ničemu. Pod kontrolou můžete mít maximálně sebe (a jak sama vidíte i to dá dost práce). Přeji vše dobré

Tereza píše: 14. 12. 2009, 9.46

Dobrý den, mám na Vás dotaz...nechci se nějak moc rozepsat,tak snad se mi můj problém podaří vyjádřit několika větami. Je mi 22 let, před 3měsíci jsem poznala jednoho muže se kterým jsem se vídala(spíše vždy večer-šlo podle mě jen o sex) a v té době se neustále scházela a rozcházela s mým partnerem, se kterým jsme spolu žili 3roky. Pokaždé, když se mi ten muž(sex) ozval,byla jsem nesmírně nadšená,že má o mě zájem, v tu chvíli když jsem s nim byla jsem byla ráda,ale vždy jsme hodně pili a tím pádem se mi na něj pohled zkresloval. No, každopádně přesně v tu dobu,kdy jsem se chtěli vrátit zpátky k partnerovi, jsem zjistila,že jsem těhotná. Bohužel s tím mužem. Okamžitě jsem to řešila a dala to tomu muži vědět,při první schůzce jsme oba uznali za vhodné,že si to samozřejmě nechám vzít.Ale po víkednu se mi ozval a řekl,že o tom hodně přemýšlel,atd. atd...Já jsem mu na to řekla to samé...sešli jsme se znova a na situaci koukali už úplně jinak.Já mám strašně ráda děti,nechtěla jsem si to nechat vzít,ale bylo mi jasné,že když se tak rozhodnu ,nebude to rozhodně jednoduché. Řekli jsme si,že spolu začneme bydlet a vlastně vychovávat to malé společně jako rodina.On mi řekl,že se mnou chtěl být už delší dobu,že by to jen u sexu určitě nezůstalo a že se mu líbím jako jeho životní partnerka. V tu chvíli jsem si myslela,že dělám správně ....zatím bydlím sama, vídáme se dost často,ale mě přepadají hrozné stavy bezmoci a deprese, když si uvědomím ,že i po měsíci k němu necítím vůbec nic..Nebo jen hrozně málo.Čekám stále ,že se mé city k němu změní.Je to dost těžké pro mě,teprve se poznáváme a vlastně za 7 měsíců bychom spolu měli vychovávat naše dítě. On mi už dokonce řekl,že mě miluje. a mám pocit,že o mě opravdu stojí.ale já zatim jeho city nedokážu upřímně opětovat a to mě velmi vysiluje a ubíjí. Dalším důvodem bude i to ,že jsem se ještě doted nesmířila s tím,že jsem navždy ztratila partnera bývalého. Tak vlastně ani ted nevím ,o jakou radu žádám...Spíš bych potřebovala být psychicky v pohodě,ale je to jako na houpačce..jednou dole pak nahoře. Možná by mi pomohli nějaké osobní konzultace..potřebovala bych si srovnat myšlenky...myslím ted na spoustu věcí, možná až moc dopředu.Mám ze všeho spíš velký strach a stres. Potřebovala bych pomoc rozlišit,jaké myšlenky jsou momentálně podstatné a jaké mě naopak zbytečně zahlcují. Předem moc děkuji za odpověd.

Odpověď: 14. 12. 2009, 10.32

Milá Terezo, přečtěte si odpověd pro Salieriho o dvě níže. Některé věty jsou důležité i pro vás. Ano, pokud nemáte urovnané rozloučení s bývalým přítelem, očekávat novou zamilovanost a lásku je komplikované. Jak sama v závěru píšete, lepší by byla konzultace. S čím je spojen strach... Je moc hezké, že jste se rozhodla pro život a že důvěřujete v život, že to nějak poctivě porovnáte. Je pravda, že vztah s novým partnerem má křehké kořeny. Pravděpodobně také tápete v tom, jaké důsledky pro váš život má tato změna. Možná je pro vás náročné to vše poctivě přijmout. Zatím účelem doporučuji spolupráci s psychoterapeutem. Několikrát nyní, pak třeba za rok...

Lucie píše: 14. 12. 2009, 6.59

Dobrý den, prosím zda mi můžete poradit. Mám syna, je mu 7let a letos začal chodit do školy. Učení mu jde celkem dobře, je jen trošku pomalejší. Máme ale problém ráno se rozloučit. V šatně je ještě vše v pořádku, ale jak dojdeme ke třídě, tak začne pofňukávat, ať nikam nechodím a někdy ze třídy vyběhne za mnou. Paní učitelka říká, že se během minutky vždy uklidní a pak je vše v pořádku a celé dopoledne si vůbec nevzpomene. Ráda bych ho ze šatny už posílala do třídy samotného, ale nevím, zda nebude také brečet. Nechci ho zbytečně nervovat, ale také si myslím, že od září už by měl být trochu zvyklý na můj odchod. Po vyučování pro něj také chodíme ke třídě a on je po vyučování vždy veselý. Ve školce nic takového nedělal. Můžete mi prosím poradit? Předem moc děkuji.

Odpověď: 14. 12. 2009, 10.23

Milá Lucie, ano, život je proměnlivý, problém, který nebyl se náhle může objevit. Bez znalosti kontextu se na vaší otázku obtížně odpovídá. Možná se něco změnilo v rodině, možná něco mezi spolužáky a možná jen syn uvnitř sebe má pocity, kterým sám nerozumí kde a proč se berou. Bylo by dobré dojít si někam na konzultaci případně na psychoterapii.

Saliery píše: 8. 12. 2009, 9.38

Dobrý den, píšu vám z jednoho důvodu. Jelikož mě tyhle psychologické věci ohledně charizma člověka a jeho povahy zajímájí, tak stále furt netušim kdo jsem já. Dá se říct že já sám sebe neznám, zní to možná podivně, ale je tomu tak...občas se i tolikrát mile překvapím, že ani nwm co už mám dělat. Chtěl bych poradit pokud by to šlo jak sám sebe líp poznat a taky se zvládáním určitých věcí co se týká vztahů. Povim vám jedno z toho: Tohle se mi stalo už 2x. Začal jsem se stýkat s jednou holkou, bylo nám spolu strašně fajn, nasmáli jsme se a zažili mnoho krásných chvil. Sice k pusy a tak nedošlo ale spělo k tomu. Jednou mi napsala že má jiného, a já jsem jí nechtěl bránit ve štěstí, tak jsem jí řekl že to nevadí, a že jí za to hlavu neutrhnu. Snažil jsem se s ní bavit tak jako dřív, ale už to prostě nešlo...myslim, že víte, jak to myslim. Je mi to občas srdečně jedno,ale jsou chvíle kdy mám na ni vztek a nejradši bych byl, kdyby se jí to nevyvedlo, ale potom příde zase ta nálada kdy mi to vůbec nevadi, a potom zase chvíle vzteku, zloby, smutku atd. Myslím že ten vztek néni na ni, ale na mě. Chtěl bych se prostě v takových situacích otočit a jít dál, ale občas to prostě nejde, myslím že víte, co jsem vám temhle chtěl říct. Co mám udělat proto, abych se za těmi minulými věcmi přestal otáčet a žil si dál jako by se nic nestalo? a taky bych se chtěl zeptat co udělat proto, abych s rozhodnutími a zásadnímy věcmi neotálel a prostě je udělal? A ještě jedno....jak poznat sám sebe? a posléze ty ostatní?...teda jestli tomu jde. Děkuji

Odpověď: 14. 12. 2009, 10.18

Milý Saliery, poctivé vůči sobě je vědět, jaké emoce s vámi hýbou. Popisujete žárlivost, vztek - obojí je jako obrana před bolestí, kterou utrpělo vaše srdce. Váš vztah k té dívce byl osobní, mějl jste s ní spojené naděje, investoval se city, které se nevrátily a to bolí. Poctivé je si to uvědomit a své srdce hladit láskou, příjemnem, dokud se nezacelí a tím i posílí k větší samostatnosti. Dobré je při tom rovněž pracovat s dechem... (lépe se to učí při osobním setkání). Oceňuji, že jste se rozhodl, své negativní emoce v sobě nepřiživovat. Jak poznat sebe? Např.poctivým vnímáním toho, co se u vás uvnitř děje, taky je k tomu možné využít projektivních, imaginativních technik. (a nečekáte podrobnou odpovědět na netu, že?)Myslím, že jste dobře v té věci nakročen. Ono jít dál je možné až tehdy, když je poctivě vyrovnáno s minulostí. Minulost je třeba nechat být, pustit emoce, které s ní jsou spojené... Přeji vše dobré (a objednat se samozřejmě můžete)

Monika píše: 7. 12. 2009, 19.27

Dobrý den. Je mi 15let a chodím na Střední školu. Chtěla bych vás požádat o radu... nevim jak mám začít tak vám to popíšu už od začáku.... Asi před dvěma roky jsem prošla psychickou šikanou. Byla jsem z toho hodně na dně a začala jsem se sebepoškozováním, ale pak se to uklidnilo. až na pár věcí .. když jsem v kolektivu už nejsem tak výřečná a veselá mám hodně depky a takovy ty stavy..... a nyní sebepoškozování začalo znovu ale ve větší míře a nevím jak s tím přestat. Začínám mít i depky kvůli svému příteli. Navázali jsme na to rozhovor a já mám hodně depky a nevím co mu mám na to říct protože se mi o tom mluvit moc nechce. Předem děkuji za odpověd.

Odpověď: 8. 12. 2009, 11.48

Milá Moniko, je potřeba vnitřního uzdravení a přes email to opravdu nezvládnem. Je třeba vnitřní zranění, bloky, destruktivní mylšnky, pocity (třeba i skryté na emoční úrovni) rozpouštět, což je možné nejlépe léčebnými meditacemi. Jsi-li z okolím můžeš mne kontaktovat.Bylo by to pro tebe užitečné, protože je to i způsob, jak minimalizovat depky...Je třeba naučit se napojovat na pozitivno a rozpouštět negace. (nemůžeš-li přijet, napiš na email, pošlu ti doporučenou literaturu) Držím palce

kandyta píše: 7. 12. 2009, 18.13

Dobrý den, Nevím ani jak pořádně začít ale nějak to zkusím. Před rokem a půl jsem začala obdivovat svého učitele. Líbil se mi jako muž. Nic jiného to tehdy nebylo. Byl sympatický, milý, měl krásný úsměv.. časem jsem si uvědomila, že k němu cítím něco více. Teď vím, že je to silnější nežli já. Nedokážu na něj zapomenout. Důvodem je, že je ode mne pár let a vím, že mám šanci. Sám mi to řekl. Ale nevím, jestli je to zrovna to správné řešení. Mám ho moc ráda, ale bojím se toho. Nevím přesně čeho, ale bojím. Snažila jsem se odmilovat, najít si kluka. To vše neúspěšně. Kluky absolutně odmítám a nedokážu se do žádného zamilovat, nelíbějí se mi kluci. Jen on. Vidím to jako strašnou chybu. Vidím jen jeho. Co mám dělat?prosím

Odpověď: 8. 12. 2009, 11.44

Milá K., vašemu příběhu nerozumím zcela. Jsi vysokoškolačka, středoškolačka (nebo žačka?) - kolik roků před ukončením školy? Kdyby si nyní s vámi něco začal, ohrozil by tím pravděpodobně svoji karieru. Aby žena byla tou, která nadbíhá, to není moc dobrý začátek vztahu. Muž by měl o svou lásku aspon trochu zabojovat. Brát svůj cit jako chybu však není dobré. Odmilování může proběhnout jinak než tím, že se ten cit zakáže. Zákaz nefunguje, zabíjí schopnost milovat. Je to taková vnitřní artistika. Dobré je tu lásku dát a když se nevrací, své srdce ošetřit. Prožít, vizualizovat v několika etapách: "Vidím, že jsi úžasná bytost, mé srdíčko k tobě vyskočilo, musím ho však celé k sobě natáhnout zpět, přeji ti hezký život a já se otáčím a dívám se do svého království a vidím v něm spoustu nových a hezkých lidiček, kteří ke mně přicházejí...Těším se z toho..." Učit toto emailem nepovažuji za vhodné. Je třeba zkušenosti, zhmotnění, cviku, pochopení... Držím palce

Jirka píše: 7. 12. 2009, 18.02

Dobry den. Rad bych vylicil sve pocity a problemy, jenze vlastne nevim kde mam zacit. Nasel jsem si pritelkyni, jsme spolu pul roku a myslime to spolu vazne. Planujem deti a vse co k tomu patri. Jsem do ni hodne zamilovan. Problemem je to, ze bydlime u me matky, ktera se stara jeste o svou nemocnou matku a zije tu nekolik let jako v ponorce, protoze se nemuze hnout od sve nemocne matky. Od 14 tu spis zastavam roli jejiho muze nez syna co se tyce reseni problemu, praci atd. Nema v hlave moc pozitiv. Jen se objevim, stale neco chce mam pocit, ze mi bere nejen mou silu ale silu i me pritelkyne. Mezi mou matkou, pritelkyni a mnou je poslednich asi 8 dni velke napeti. Jsem jiz uplne vycerpany. Je mi stale smutno a pritelkyne se odeme da se rict tak trochu odvraci. Ma take dlouhe smeny a nemuzeme poradne spat. Muj nejvetsi problem je ted asi nedostatek sebevedomi, protoze tim stresem co je kolem nas se nedokazu ani pomilovat, protoze mi to zkratka nejde a tolik bych chtel. Je mi uz trapne a pritelkyne me v tom podporuje, ze se to stat muze a ze bude vse zas v poradku, ale ja se tak necitim. Kdyz bych uz treba mohl, tak se ji bojim rici, protoze mam pred ocima sve predesle nezdary a bojim se ze to opet nevyjde. Je to pro mne strasne a moc mne to ubiji. Je mi po ni neustale smutno i kdyz jsme treba spolu. Vubec tomu nerozumim. Jde z nas obou takove neprijemne napeti. Pred temi 8 dny jsme se milovali kazdy den treba 4 za den a smali jsme se. Byli jsme uz v takove fazi, ze jsme si z toho delali i legraci, smali jsme se i pri sexu a byli jsme vyrovnani a stastni. Je to Obrat o 360 stupnu a ja bych chtel vse vratit do starych koleji. Strasne se snazim, ale nejde mi to. Hledam bydleni aby jsme se mohli odstehovat nekam pryc, kde se budeme moci svobodne nadechnout a veci si delat podle sveho. Ale moc se bojim aby nas to do te doby nepolozilo nebo aby nebylo pozde. Vzdy jsem si vsechno vyresil sam, ale ted citim, ze jsem opravdu na dne. Snazim se sam sebe podporovat, najel jsem i na meditace pri svickach, koncentruji svou mysl a myslim na pozitiva, ze me starosti a trable odplouvaji pryc. Dnes jsem se z niciho nic rozplakal a musel zastavit svou jizdu automobilem, protoze jsem nebyl v tu chvili schopny niceho. Pritelkyne se vrati zas az vecer a ja se musim snazit nebyt negativni aby jsme to na sebe stale neprenaseli. Chybi mi jeji kontakt a mazleni. Jsme oba velice citlive osoby ve znameni Panny, radi pomahame lidem ale ted kdyz sam potrebuji pomoci, pripadam si tak sam. Ubyvaji mi sily a pri tom to musim vzit trosku do ruky a chovat se jak chlap a nebyt tak precitlively. Jsem celkem uspesny v praci, nejsem zadnej blbec a pres to vsechno si nevim rady. Miluji to, kdyz vidim jak ji delam dobre a behaji ji jiskricky stesti v ocich a ja po kazdem sexu ziskam nove sebevedomi, ktere je ted fuc. Poradte mi prosim jak tuto slozitou situaci mam resit. Jsem maximalne uprimny a mali to byt nejaky odbornik, kdo mi pomuze, tak se urcite nebojim o cemkoli hovorit, protoze mam zajem tuto situaci vyresit a to kladne. Predem Vam dekuji za par radek.

Odpověď: 14. 12. 2009, 14.01

Milý Jirko, z psaní je poznat, že se skutečně snažíte a hledáte sílu a uvolnění. Osobní kontakt by byl výrazně přínosnější, protože v tu chvíli se již neděje pouze formulování myšlenek, ale práce s aktuálním stavem. Takže obecně: To, že se chystáte odstěhovat je rozumné a moc neotálejte. To, že se člověk rozbrečí považuji za lidštější než chodit ze stresu ztuhlý (jako moc lidí kolem). Pravděpodobně potřebujete uvolnit, nechat odtéci, smutek i bolest. Pracovat s emocemi v meditativním naladění mysli je velmi přínosné, ale pravděpodobně pracujete ve svých meditacích pouze s myslí, nikoliv s emocemi... (zastavte se...:)) Problém s důvěrou v sebe s tím rovněž souvisí... Přeji vše dobré a držím palce.

Verča píše: 7. 12. 2009, 18.02

Dobrý den, potřebovala bych poradit, co se záchvaty vzteku. Mám totiž tendence se naštvat i kvůli sebemenší maličkosti. Nevím jestli je to normální, ale dívala jsem se různě na internetu a lidé co trpí tímto problémem, mají třeba záchvaty agrese jen 1x do měsíce, ale já je mám třeba několikrát týdně. Je mi 15 let, takže by to teoreticky mohlo být pubertou, ale myslím, že takhle často to ani snad není normální. Musím ovšem přiznat, že svoje pocity v sobě držím tzv. "pod pokličkou" a tím se asi intenzita vzteku ještě zvyšuje. Už jem to zkoušela několikrát nějak překonat, ale nikdy ne s úspěchem.

Odpověď: 8. 12. 2009, 9.55

Milá Verčo, hledat poctivě, na co se člověk zlobí, agresi vykřičet, namalovat...vydýchat... smířit se s těmi maličkostmi "akceptuji je" ... ale protože to jsou dovednosti, které se ve škole neučí, doporučuji zastavit se na konzultaci. Držím palce v rozhodnutí "nebýt nevypočitatelnou bombou pro sebe ani své okolí"

Káťa píše: 7. 12. 2009, 14.20

Je mi 20 a už dlouho odsuzuji lidi,co se rozhodli mít děti,nemůžu děti ani vidět ani jejich matky či otce.Vadí mi to a cítím k nim odpor,vadí mi také mí rodiče,sama si tak říkám,proč lidé chtějí mít děti,dyt je to jen trápení a také rodit to a nosit to v sobě,co je na tom skvělého?Já sama bych tohle nesnesla,nějakého parazita,co se přiživuje..Nechápu,proč mi to přijde takové,nechápu proč ženy chtějí děti?Protože to tak je dáno biologicky,aby nevymřel rod?

Odpověď: 8. 12. 2009, 9.51

Milá Káťo, přemýšlím, proč jste mi napsala. Možná, že cítíte, že váš postoj není zcela zdravý, protže odporuje přirozenému toku života. Kdyby takový postoj měla vaše máma, nenarodila byste se. Pravděpodobně nemáte dobrý vztah ani ke svému životu. Láska - co to je? Přejte druhým cestu, kterou si vyberou. Přeji vše dobré.

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1