Online poradna

Psychologická online poradna – odpovídá psycholog, psychoterapeut

  • Dotazy můžete pokládat, pokud je okénko otevřeno, odpovědi naleznete do týdne rovněž zde. Poradna se uzavře po položení desátého dotazu v týdnu.
  • Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní.
  • Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo online konzultaci s psychologem, kontaktujte mne.
  • Pokud si přejete odpověď mimo on-line poradnu, je třeba uhradit 120Kč na č.ú.: 2500034126/2010 .
  • Vše zde napsané bude zveřejněno.
  • Chcete-li ocenit fungování poradny, zasdílejte, některý článek/stránku z tohoto webu např. na Fb. Články naleznete zde.


Zapomenout

Skákal přes oves

Na zodpovězení čekají: Zoufalá, Myška, Kačka, Andrea

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1

Petrolín píše: 18. 1. 2010, 12.27

Dobrý den,chtěl bych požádat o radu,jak se zbavit závislosti na prášcích na spaní konkrétně lexaurinu. Měl sem před čtyřmi lety poměrně velké nervy a začal sem užívat lexaurin a teď se ho nemůžu zbavit i když má životní situace je víc než dobrá. Mám spokojený život,pěknou rodinu,dostatek peněz,dobrou práci,akorát ten lexaurin mě trápí. Poradíte mi jak se ho nejlépe zbavit... děkuji

Odpověď: 23. 1. 2010, 9.18

Přestat je brát. (mmj. nevím, jaké máte abstinenční příznaky) To zvládnete.

Martin píše: 18. 1. 2010, 8.45

Dobrý den, mám následující problém se svojí matkou, která trpí tzv."stihomamem", nebo nevím jak to nazvat. Má neustálý pocit, že jí někdo něco krade, vyměňuje věci nebo je poškozuje. Bydlí sama v rodinném domku, já s rodinou bydlím o 4 km dále a klíče od jejího bytu nemáme. Je velmi pravděpodobné, že nikdo jiný do bytu přístup nemá. Jde mi o to, jak v tomto případě postupovat a jak se k ní mám chovat, popř. spolupůsobit. Odbornou péči odmítá. Děkuji Vám za odpověď.

Odpověď: 23. 1. 2010, 9.17

Milý Martine, bohužel my opravdu nemáme moc druhého měnit. V těchto příbězích se "stihoman" věkem obvykle zhoršuje. Berte ji svým způsobem jako nemocnou, neberte osočování osobně. Přeji dost trpělivosti.

Klára píše: 17. 1. 2010, 23.26

Dobrý den, po přečtení některých příspěvků, jsem se rozhodla se na Vás také obrátit se svým problémem (resp. s problémem svého přítele). Před rokem byl jakožto voják z povolání na více jak půl roku na misi v Afghánistánu... Je docela vysoce postavený, a tak byl i za většinu problémů zodpovědný. Když se z mise vrátil, zdálo se, že je vše jak má být. Těšili sme se na sebe a tak sme byli šťastni, že sme zase spolu. Jenže postupem času jsem si začala všímat změn... Za ten rok co je zpět spolu nevedeme zrovna úspěšně náš jak sexuální, tak ani běžný život. Docela dlouho mi trvalo než jsem z něj dostala alespoň část jeho problémů. Svěřil se mi, že když odjíždděl, tak si nedokázal představit, že by ho to tak dostalo. A popravdě- nedokázala jsem si to představit ani já. On je (nebo spíše býval) vtipný, veselý, řekla bych velice inteligentní muž, u kterého nikdo nečekal, že by se mohl touto životní zkušeností změnit. Jenže opak byl pravdou. Teď je věčně bez nálady, občas ani neodpovídá, na druhou stranu před přáteli je pořád stejný, takže nikdo kromě mě a jeho blízké rodiny změnu nepoznal. Někdy mi přijde, že o mě nestojí. O svých pocitech nechce mluvit, jen je v sobě dusí a já pak vidím, že se trápí... Když mu řeknu, že mě to mrzí, že mu chci pomoct a že k odborníkovi klidně půjdu s ním, tak se mi vysměje, že jsem sama jako psycholožka... Celá tahle situace mě mrzí, ale taky už přestávám mít sílu být pořád tou s dobrou náladou a otevřenou náručí, když mě odbíjí... Řekla jsem mu, že může dojít také k tomu, že se rozhodnu odejít, pokud situaci nezačne řešit. Na to mi odpověděl, že zažil horší věci a že když nejde o život... Na druhou stranu se pak ten den večer opil a svěřil se mi se svým trápením... Že ho sex nenaplňuje jako dřív, že nemá chuť a že si sám se sebou neví rady. Pak se na mě podíval a řekl, že jsem skvělá ženská a že o mě nechce přijít, že se pokusí se sebou něco udělat. Jenže je to jako v bludném kruhu. Druhý den měl opět po vystřízlivění tu svou tvrďáckou náladu. Je hrozně tvrdý, jak ke mě, tak i k sobě. Uzavírá se přede mnou a já nevím jak dál. Taky mi řekl, že nikdy nebyl zvyklý se svěřovat ani rodičům, proto je to pro něj těžké, ale jak mu mám pomoci? Co tito muži po misích v zahraničí prožívají? Jak ho přimět k tomu aby vyyhledel pomoc odborníka? Předem moc děkuji za odpověď. Klára

Odpověď: 23. 1. 2010, 9.14

Milá Kláro, válečná zkušenost nebo prožití hromadného neštěstí v člověku vyvolává v podstatě traumatickou reakci, musí se obrnit, "říznout", protože při plném kontaktu s bolestí by "zešíleli". Tento proces se děje automaticky a pak se stává, že "obrnění", potlačení bolesti vede k tomu, že je obtížné prožívání i intimity, blízkosti. U vašeho přítele vše je ještě kombinováno s tím, že on ani před odjezdem vědomě nepracoval se svými pocity. Je třeba se naučit pracovat se sebou a máte pravdu, že člověk se to sám učí velmi ztuha. Druhého donutit ke změně nelze. Vaše dávání by mělo být v rovnováze s tím, co přijímáte. Láska akceptuje, přijímá svět, druhého, takový, jaký je. Přeji vše dobré a držím palce.

Kamila Č. píše: 11. 1. 2010, 13.49

Dobrý den, velmi ráda bych se zeptala, jestli je nějaká šance, že můj partner opustí svoji přítelkyni a potomka, když jsou spolu 9 let a klukovi je rok a pul?! Ona uz neco tusi, ale zatim to nezacala nijak resit. Je celkem dobre financne zajistena, takze si myslim, ze to neresi kvuli penezum. Myslite, ze bych to radeji mela ukoncit nebo s nim byt dal a cekat?

Odpověď: 12. 1. 2010, 20.53

Milá Kamilo, právě prožíváte zkušenost, že vstoupit do milostného vztahu se zadaným mužem, není dobré. Když vztah ukončíte, dáte příběhu jeho rodiny šanci řešit jejich starosti a klukovi šanci žít s tátou. Pro sebe získáte sebeúctu, klidné nervy a možnost navázat vztah s mužem s vyřešenou minulostí.

Simona 22 píše: 11. 1. 2010, 12.57

Dobrý den, chtěla jsem se zeptat jestli jde nějakým způsobem pomoci i druhému, aby třeba nemusel nikam do poradny? Jedná se o mojí maminku.Problémů je víc, ale jeden ten největší se týká její mámy.Bydleli jsme s babi v rodinném baráku, ale dělala naschvály tak dlouho až jme se postupně odstěhovali.(vypínala nám teplou vodu, topení na chalupě kácela sama stromy aj...) Za babi skoro nikdo nechodí jen občas já pro poštu.Chová se jako by nic, ale podle mě je nemocná. Když tam přijde máma nadává jí do všeho možného a je hrozně zlá.Navíc má v kuchyni na volno puštěnou slepici jako kamarádku a podobné věci. Řikáme mamce ať tam nechodí, ale je to její máma a nemůže to překonat. Probrečela zase celý víkend a to už jsou odstěhovaní tak čtvrt roku. Mám ještě 2 sestry všichni i s tátou se máme rádi a stojíme při ní.Co by jsme měli udělat?Děkuji

Odpověď: 12. 1. 2010, 20.48

Milá Simono, respektujte její rozhodnutí... z nějakého svého důvodu to chce dělat tak, jak dělá. Kdyby máma chtěla změnit vnitřní postoj k situaci, jistě by řešení hledala. Skutečně musíme respektovat přání druhých žít život dle svého.

Lucie25 píše: 11. 1. 2010, 12.45

Dobrý den, chtěla bych Vám poděkovat za tuto poradnu, a i já bych měla na Vás jeden dotaz.Zkoušela jsem hledat ve starších příspěvcích, ale nenašla jsem... Můj problém je STRACH, který mě ale začíná obtěžovat v běžném životě.Můj první strach z "nečeho" mi začal asi před 10 lety, kdy jsme měli s kamarády malou nehodu v autě, a zřejmě mi to vyvolalo nepříjemný zážitek z dětství, kdy do nás narazil autobus a já byla asi 10-15min mimo sebe z šoku.Můj strach se začal projevovat tím, že velice špatně nesu jízdu jako spolujezdec(jako řidičce mi to nevadí) kdy jsem nervózní, potí se mi ruce a mám vnitřní neklid.Samozřejmě moje "obranná" pozice je, že pokud nemusím nikam s nikým nejezdím, ale to samozřejmě není vždy možné takže se tomu nevyhnu.Když bych mohla jet na dovolenou dále autem, tak nepojedu, protože se mi začnou vybavovat všechny možné nepříjemné scénáře s nabouráním, které by se po cestě mohly stát.Raději tedy nejedu což samozřejmě normální není.Když jsem poprvé letěla letadlem zmocnila se mě stejná úzkost a panický strach, že to spadne, že nedoletíme, jaké to bude když budu umírat, že už nikoho neuvidím...prostě panická hrůza-při turbulencích jsem byla schopna klidně nechát letadlo přistát(ale pořád jsem si uvědomovala kolik by mě to stálo peněz) a pořád jsem si opakovala, že všichni kdo tady sedí chcou žít, i piloti i letušky...nepomáhalo ani uklidňování přítele...při druhém letu to bylo stejné a kdybych letěla po 3 tak asi opilá nebo nevím...podotýkám, že jsem "skoro" abstinent kdy si dám třeba 1x za měsíc max. 3 dvojky vína a někdy ani to ne za měsíc...Tohle není normální, ale pořád si tady můžu pomoct(i když samozřejmě špatně) že se této situaci vyhnu.Pokud jde o fóbie-vyvolala jsem si je sama nebo kde je příčina? Druhý problém, který mě trápí mnohem víc je neopodstatněný strach o své blízké, o sebe...Třeba když jedou naši na dovolenou autem, mám špatný pocit celou dobu, pokud nedojedou-a stále se mi vrývají myšlenky co když nabourají,co bude aby se jim nic nestalo, co když mi někdo zavolá a pořád dokola.Nemůžu se na nic soustředit a uleví se mi až mi zavolají jsme na místě.Tohle je třeba dané příčinou-někam jedou, ale stává se mi, že i bez příčiny se mi začnou vrývat nepříjemné situace co by se jim tak vše mohlo stát...Tohle je nepravidelné.Jsem třeba v pohodě a najednou mě sevře úzkostný pocit, že se něco stane a jsem jak na trní.A když v této chvíli někdo třeba zaúpí třeba jen au, že se třeba bouchl tak vyletím s bušením srdce co se stalo...Jak jsem řekla, tohle je nepravidelné a nikdy nevím, kdy mě tento pocit přepadne.Co mě překvapilo třeba v poslední době bylo, že jsem jela v přeplněné tramvaji a najednou se mi vrylo do hlavy, že co kdyby zastavila, nešly otevřít dveře a začlo třeba hořet...Obecně mám strach ze smrti blízkých a sebe.Bojím se toho.Zajímalo by mě, kde jsou příčiny tohoto, protože když to někomu řeknu, tak na mě kouká, že to opravdu normální není.A já to samozřejmě vím, ale nevím co s tím mám dělat, proč se mi takové nepříjemné věci samy vrývají do hlavy a na jaké pracoviště se obrátit.Jestli psychologii, psychiatrii apod...Předem Vám mockrát děkuji za Vaši případnou odpověď.

Odpověď: 12. 1. 2010, 20.45

Milá Lucie, abreaktivní technikou by bylo možné vyřešit některé Vaše potíže. Dále by bylo užitečné urovnat si i některé myšlenky a přijmout svět i sebe. Jak to popisujete, je to na "chvíli" aktivní práce na sobě. Můžete vyhledat psychologa ve vašem okolí, kdybyste byla z okolí, určitě mne můžete kontaktovat. Byly by stavy pro vás k nesnesení, je možné dojít si pro medikaci k psychiatrovi a kombinovat medikaci s psychologickým přístupem k vnitřnímu světu. Bylo by užitečné, abyste absolvovala léčebné meditace "na míru". Přeji vše dobré

evik píše: 11. 1. 2010, 12.15

Dobrý den přítel mně mlátí a já uvažuji o sebevraždě nevím jak z toho ven. Pomůžete mi?

Odpověď: 12. 1. 2010, 20.33

Milá Evo, to bych ráda, myslíte, že byste mi mohla zatelefonovat?

Jakub píše: 11. 1. 2010, 10.55

Dobry den, Před Vánoci jsem se dostaval do velkeho stresu,a to vedlo k potižím s jidlem chováním atd. Přesto že už je to lepší nemužu se toho nějak zbavit stresu a napětí. Existuje na to nějaká pomoc??Děkuji

Odpověď: 11. 1. 2010, 11.05

Existuje :), je třeba naučit se pracovat se sebou, věřte nebo nevěřte, osobní konzultace vám může přinést řešení, několik řádek zde, nikoliv. (kdyby se mne někdo zeptal: Lze se naučit čínsky, odpovím ano a myslíte, že tím, že vám doporučím učebnice, to sám snadno zvládnete?) Takže: ráda vás na cca 3-4 konzultacích naučím základy. Přeji vše dobré

kety píše: 11. 1. 2010, 10.50

Dobrý den, můžete-li prosím poraďte. V domě kde žiji 7 let mě od začátku šikanovaly děti ve věku asi 10 let. Spouštěčem byla starší sestra /18 let/ v jedné rodině, která zřejmě chtěla můj byt /obecní/, neboť byla svobodná matka s kojencem. Agrese: zesměšňování, bránění vchodu do domu, ležení na schodech, rozšiřování pomluv, zapojování širší skupiny vrstevníků a puberťáků, následně nadávky "cizích" puberťáků Krávo, Píčo. Neodpovídala jsem a nereagovala. To nepřestalo, protože rodiče nyní již téměř dospělých dětí převzaly jejich mínění a názory na mou osobu a nekomunikují nebo napadají mé návštěvy, kritizují a dívají se na mě jako na viníka všech potíží a vnímají mě dokonce jako ohrožení?!?. Dá se říci, že jsem stále provokována, odsuzována, komentována. Nevím lepší způsob jak se bránit než si toho co nejlépe nevšímat, ale ono si to žije svým životem. V našem domě je 8 partají z toho jen dvě nemají tyto děti. Nikdy jsem žádné problémy se sousedy neměla. Jelikož nekomunikují nemohu se s nimi nějak dohodnout, což jsem byla celý svůj život zvyklá dělat a dá se říci, že úspěšně. Mám dobré vzpomínky na všechna svá předchozí bydliště. Je to tu malé město, takže "zaručené" zprávy o mě má širší okruh lidí. Drby. Mrzí mě to. Pokouším se naučit se pozitivnímu myšlení a skutečně loni jsem prožila uspokojivé tři měsíce, protože jsem se léčila z nemoci a nemohla jsem si dovolit být rušena ze sebeúzdravy...Neustále jsem se odreagovávala a držela v klidu, myslela na něco hezkého, používala jsem hudbu, četbu, autogenní trénink a dietu. Přesto jsem registrovala frustraci, která se v hlavách mých sousedů kupila a kupila v podobě naštvanosti...Přišlo mi, že jsou snad samonasírací... Mohu říci, že můj převládající pocit je údiv. Co je lepší tvářit se odmítavě až naštvaně nebo si nevšímat ani ataků? Jeden mi zabral půdu. Trvala jsem na tom aby dodržel mé hranice /teď je naštvanej ale vyklidil mi můj prostor/ jsou to už tři měsíce. Pořád je naštvanej. S dalším jsem se dala do řeči když dům vykradli, protože mi také rozkopli sklep. Zaregistrovala jsem překvapení v jeho výrazu ve smyslu vždyť je to fajn ženská, ale pak jakoby se opravila vzápětí připomněl v řeči svou holku /dceru/ a nejen, že mi nepomohl, ale o dva dny později mě napadl slovně: On byl u vchodu, zjistil, že není zamčeno a já jsem před svým bytem telefonovala, neboť jsem ztratila doklady a právě mi volal nálezce, takže jsem ho vnímala jen periferně. Vůbec jsem na něj nereagovala. Byl strašně naštvanej... Tedy myslím to takhle, když jsou to moji sousedi a já si přeji mít s nimi dobré vztahy, mám na agresivní útok reagovat či nereagovat vůbec /dívat se stranou, mluvit do telefonu, zpívat si/? Tu druhou možnost střídavě s výpady dělají sousedi. Nebo reagovat metodou zrcadla? Jak ty na mě tak já na tebe? Nebo Stop! Pozor ať mě nepraštíš tou lopatou? To jsem dnes řekla jedné šestnáctce, která s ní mávala výhružně u vchodu /otočila se a čekala jestli uskočím/. Většina lidí, když jim to vyprávím, to bagatelizuje. Jaký je Váš názor?

Odpověď: 12. 1. 2010, 20.31

Milá Kety, bohužel jen v posledním měsíci jsem se setkala s podobným příběhem u dalších dvou lidí. Jedna možnost je podat stížnost na městský úřad, kde to bude řešit přestupková komise, může udělit napomenutí a pokutu. No, když ale zvážíme konkrétní dopad na reálnou situaci, tak to stav příliš neřeší. Reagovat tak, aby z vás čišela osobnost, neuhnout, přímý pohled od očí a přímý dotaz, přímé sdělení - to je možný způsob ukončení ataků. Další možností je: odstěhovat se a nebrat to jako osobní prohru - prostě někdy se stane, že člověk narazí do klubka blbosti... Držím palce

LN píše: 11. 1. 2010, 10.45

když je mi 21 let, je těžké být v zaraničí, bez přátel, rodiny, přítele, objevila jsem tady část sebe, které vůbec nerozumím, před odjezdem jsem si našla přítele(25let), kterého jsem hledala celý život, ale místo toho abych byla šťastná, chovám se tak jako jsem se nikdy nechovala... Pořád rýpu, žárlím a i když vím, že to náš vztah ničí, nedokážu se ovládnout... Vždycky jsem byla člověk přátelský, otevřený, co jsem tady, tak se lidem spíš vyhýbám, jsem uzavřená, raději zůstávám sama na pokoji než jít někam ven a nevím proč, nikdy jsem taková nebyla... Stále mám strach, že přítele najednou ztratím, pořád přemýšlím co by bylo kdyby, a to přítele štve nejvíc, snaží se mi hrozně moc pomoci, je mi obrovskou oporou, ale občas to má se mnou těžké... Občas mě popadne nálada, kdy jenom brečím a mám pocit, že si ho nezasloužím, že on by si zasloužil lepší přítelkyni, která na něj nebude ošklivá... Mám pocit, jako kdyby ve mě byl někdo další, jeden člověk, který je spokojený, věří mu a je šťastný a druhý, který je nešťastný a šílený pesimista. a žárlivec... Já sama nechápu nálady, které mě popadají, přijdou z ničeho nic z minuty na minutu a hlavně tu pesimistickou prostě nedokážu oládnout :-( Nerada bych si svým chováním ten krásný vztah zničila, před přítelem je mi trapně, nechci jít k psychologovi, aby neměl pocit, že má vedle sebe nevyrovnaného člověka... Nevím, jestli mi vůbec něco dokáže pomoci, ale byla bych moc štastná... Teď jen doufám, že se ve mě něco změní po příjezdu domů, doufám, že tyto stavy mám jen kvůli tomu odloučení - před odjezdem strach z odloučení a teď stres z té dlouhé doby, co jsme se neviděli... Jsme spolu půl roku a z toho já 4měsíce tady :-( Přítel tady za mnou byl a prožili jsme tady něco úžasného, nepopsatelného, ale čím déle je to od jeho odjezdu, tím je to horší :-(

Odpověď: 12. 1. 2010, 20.24

Milá L., jste konfrontována se svojí vnitřní stabilitou, jistotou či spíše nejistotou. Bylo by dobré tyto své nejistoty lépe poznat, nebát se je pojmenovat, z čeho, že člověk má strach, v čem že si nevěří a to postupně proměňovat. Možná by byla vhodná i vnitřně obrazová hra s podoosobnostmi, které zmiňujete. Je to postupná práce a považuju ji za důležitou, proto bych spolupráci s psycholoterapeutem doporučovala, a máte-li pocit, že to příteli říci nechcete, tak mu to neříkejte.

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1