Online poradna

Psychologická online poradna – odpovídá psycholog, psychoterapeut

  • Dotazy můžete pokládat, pokud je okénko otevřeno, odpovědi naleznete do týdne rovněž zde. Poradna se uzavře po položení desátého dotazu v týdnu.
  • Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní.
  • Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo online konzultaci s psychologem, kontaktujte mne.
  • Pokud si přejete odpověď mimo on-line poradnu, je třeba uhradit 120Kč na č.ú.: 2500034126/2010 .
  • Vše zde napsané bude zveřejněno.
  • Chcete-li ocenit fungování poradny, zasdílejte, některý článek/stránku z tohoto webu např. na Fb. Články naleznete zde.


Zapomenout

Skákal přes oves

Na zodpovězení čekají: Zoufalá, Myška, Minaj, Jana, Eliska, Barbora, Kamča

Starší dotazy:

565 564 563 562 561 560 559 558 557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1

Bára píše: 7. 2. 2010, 23.05

Dobrý den, prosím Vás o radu. Je mi 19 let mám podezření, že trpím depresemi. Už jako dítě jsem trpěla strachem ze smrti, někdy jsem celé dny nemohla myslet na nic jiného. V poslední době si během dne diagnostikuji dvě až tři smrtelné choroby, jsem přesvědčená, že nějakou trpím a úzkostlivě pozoruji změny na svém těle. Kromě toho bývám často plačtivá, sebelítostná, někdy dlouho jen sedím a nejsem schopná nic dělat. Špatně spím a často mě bolí hlava. Nejvýraznější je však můj strach ze smrti. Ten je možná navíc podpořený ještě tím, že jsem si našla partnera, kterého velmi miluji a bojím se, že zemřu a tím pádem ho opustím. Také trpím strachem o něj. Když byl dítě, zabil se mu otec při autonehodě, já se ztotožňuji s jeho bolem. Nevím, zda to jsou běžné stavy, nebo mám vyhledat pomoc odborníka. Velmi Vám děkuji za pomoc.

Odpověď: 9. 2. 2010, 8.19

Milá Báro, píšete, že Vaše trápení trvá již od dětství, z toho mi vyplývá, že sama jste to nevyřešila. Je tedy vhodné začít spolupracovat s odborníkem a nebát se nových myšlenek, úhlů pohledu na sebe, na život... Smrt existuje, bez smrti by nebylo ani filosofie...

Markéta píše: 2. 2. 2010, 7.07

Dobrý den, potřebovala bych se poradit, jak pomoci svému příteli. Je nám oběma skoro 50 let, oba sice nejsme rozvedení, ale již delší dobu se svými zákonnými protějšky nežijeme. On s manželkou nežije již 5 let, známe se asi půl roku a je nám spolu moc dobře. Přítel má dcery 22 a 20 let, které mu po Novém roce daly nůž na krk: Buď se vrátíš k mámě nebo nás už nikdy neuvidíš. O našem vztahu tehdy nevěděly. Přítel byl z toho velice rozrušený a vlastně se se mnou kvůli tomu rozešel. Dcerám slíbil, že se pokusí k jejich matce znovu najít cestu. Dlouho to ale nevydržel a začali jsme spolu opět chodit do divadel, na koncerty (nic víc). Pak mě pozval na víkend, který jsme strávili v úžasné atmosféře souznění. Zatím jsem se ho nechtěla ptát, co se změnilo. Nechtěla jsem otevírat ránu, kterou se zřejmě snaží nějak hojit. Víkend jsme strávili v kraji, odkud pochází jeho manželka a pravděpodobně nás někdo viděl, takže již v neděli večer přišla SMS, že s ním chce mluvit. V pondělí prý za ním přišla - nevím, co řešili, nechci vyzvídat, ale od mladší dcery mu prý přišla SMS, že ho už nikdy nechce vidět. Toto všechno mi řekl až o přestávce představení, na kterém jsme spolu po krásném víkendu byli. Do začátku představení se choval stejně vášnivě jako o víkendu. O přestávce se jeho chování změnilo jako mávnutím proutku. Mluvili jsme o tom ještě dlouho po představení, ale nepodařilo se mi ho alespoň trochu uklidnit. Vůbec to nechápu, nevím, jak se chovat. Chvílemi mám i pocit, že minimálně některé detaily jeho vztahu s manželkou a dcerami si vymýšlí. Možná je to ale už jen moje zjitřené vnímání vůči němu. Zatím se snažím ho uklidňovat, být pozitivní, snažím se krotit jeho nenávistné proslovy na adresu jeho manželky (mluví o ní opravdu hodně ošklivě). Teď už si alespoň uvědomuje, že dcery by s ním bydlely stejně už jen pár let, mladší dcera studuje mimo bydliště, obě mají už své partnery. Nerozumím tomu, proč mohou děti svého otce takto citově vydírat. Nerozumím tomu i proto, že jsem také při rozchodu s manželem měla strach, jak to moje děti přijmou. Nadšené nebyly a nejsou, ale jsme stále v kontaktu a myslím, že by je něco podobného ani nenapadlo. Nevím, co mám dělat. Mám se s ním rozejít, aby se necítil naším vztahem svázaný a mohl se rozhodnout nezávisle na mně, co dál? Mám se ho snažit rozptýlit a odvést od myšlenek na chování jeho dcer? Samozřejmě bych nechtěla, abychom se rozešli. Mám ho ráda, ale raději obrečím náš vztah než aby se kvůli našemu vztahu trápil, abych byla příčinou toho, že na něj dcery zanevřou. Radila jsem mu i návštěvu psychologa, což odmítl (Nebudu cizímu člověku ličít své intimní trable!). Nevím, jak z toho ven!!

Odpověď: 3. 2. 2010, 10.34

Milá Markéto, oceňuji, že tomu koho máte ráda přejete štěstí at je svázáno s vámi nebo ne. Proto vám věřím, že ho máte opravdu ráda. Souhlasím s vámi i v bodě, že není zdravé, aby děti diktovali rodiči, jak má žít. Není ani v pořádku, že partner vykazuje takovou závislost na jejich hodnocení.... Neumí se vůči nim vymezit a nedat jim šanci k vydírání. Nenávist také není optimální ladění člověka... (a po 5 letech odloučení.?.?.) Má pocit, že vše zvládne bez pomoci druhého člověka, tak mu to přejme... "Z mého pohledu má ten člověk na sobě práce jak na kostele", být s ním nemusí být úplně snadné ... uvidíte, jak se bude vztah vyvíjet, berte si z něj to hezké ... Držím palce

Markéta píše: 1. 2. 2010, 18.24

Dobrý večer!Odmaturovala jsem a nastoupila jako sociální pracovnice do domova důchodců.Moje spolupracovnice u mě vidí konkureci taky jí je 55let tak o mě začně šířit pomluvy.Mám tam zůstat nebo odejít??prosím poraďte jak mám prostě dojít k tomu aby mi dala konečně klid!děkuju

Odpověď: 3. 2. 2010, 10.23

Mno, situace nelehká a věřím, že nečekáte, že za vás udělám rozhodnutí ;). Pohledejte něco o mobbing a návrzích, jak takovou situaci řešit. Musíte také odhadnout, jaké je šéfovstvo ... Jednejte otevřeně, nebojte se přímé komunikace s kolegyní...

Gargamelka píše: 1. 2. 2010, 14.52

Dobrý den, potřebuji Vaši radu. Jsem v 6.měsíci těhotenství a můj manžel se se mnou odmítá milovat od té doby, co mi narostlo bříško z důvodu strachu a ublížení našeho miminka uvnitř v bříšku. Několikrát jsme o tom spolu debatovali na toto téma,já po něm sex vyžaduji min. jednou týdne, ovšem odpověď je vždy stejná, bojím se, že malé tím ublížím a je mu to proti srstia bohužel se mu ani nepostaví! Je možné, že ho už nevzrušuji? Těhotenství se mnou prožívá poprvé a ujišťuje mě, že po porodu bude zase vše v normálu. Je podnikatel v neustálém stresu a napětí,tutíž je často unavený a vyčerpaný. Chápu ho, ovšem já se milovat potřebuji. Co mi radíte? ...

Odpověď: 3. 2. 2010, 10.20

Milá G., k sexu nutit nelze. Štíhlý pas samičky člověka bývá pro samečky výzva k sexuálnímu ataku, protože je to signál k tomu, že v takové samičce lze spermii umístit... Tento vzorec je v manželovi patrně silně zakořeněn. (sexuální přitažlivost může být i výsledkem intimního emočního sblížení) Stres má rovněž negativní dopad na potenci. Doporučuji, abyste si dělali senzuální masáže... Uvidíte, jak se váš sexuální život bude vyvíjet po porodu...

Katka píše: 1. 2. 2010, 14.51

Dobrý den, Chtěla bych jen napsat pár řádků a o problému, který podle mého přítele je jen ve mě, ale já s tím mám opravdu problém. jedná se o jeho ex.... jsou spolu pravidelně v kontaktu, nevím jakou formou společně komunikují (skype, telefonáty, meily) nejsem stíhačka a rozhodně se mu nechci hrabat v jeho věcech, proto nevím jak často. Nicméně pravidelně spolu vyráží na "pokec".Dají si dvojku (čky) červeného a vykládají si tak 4 hodinky.Takhle se stýkají tak 1 do měsíce. Když přijde domu, tak jen mlčí zkrátka nevím, co spolu řeší, ale pokaždé se vrátí s úsměvem na rtech, který mě dokáže odzbrojit. Každá si asi dokáže představit, co se ve mě odehrává. Pokud narazíme na toto téma, tak se mi dostane jen odpovědi, že je to jen jeho kamarádka a že jako kamarádi spolu byli vlastně vždycky, nikdy to mezi nimi (konkrétně z jeho strany) nebylo "partnerství" založené na sexuální přitažlivosti. Jemu věřím. V poslední době mě to ale přerůstá přes hlavu, už to nezvládám, jsem na něj protivná.Nemůžu mu nic zakázat, nemůžu mu říct jak mě to trápí, protože v jeho očích bych pak vypadala jak žárlivka (protože přece nemám na co, že )? Chtěla bych jen požádat o nějakou radu, nebo spíš asi potřebuju od někoho slyšet: " Je to normální, nemusíš se zbytečně kvůli tomu stresovat".

Odpověď: 3. 2. 2010, 10.14

Milá Katko, pokud je to jeho kamarádka je jistě přirozené, že vás seznámil, že se k jejich hovoru můžete přidat... když uvidíte, že prudění je volné, jistě je ponecháte, at si i nějaký čas povykládají spolu...

barbar píše: 1. 2. 2010, 12.24

Vztah dvou lidí, kdy jeden se zcela prokazatelně přiživuje na druhém, pořizuje na něj půjčky, ale sám nic nedluží. Nutí partnera lhát a odstříhává mu cestu k rodině. Jak pomoci někomu, kdo se né vlastní vinou dostává do problémů, ale nechce to slyšet, neboť jeho partner je velmi zdatný manipulátor.

Odpověď: 3. 2. 2010, 10.11

Hmm - pomáhejme tomu, kdo o to stojí ... holt každý sbíráme zkušenosti, které potřebujeme ....

Petra píše: 1. 2. 2010, 12.21

Dobrý den,chtěla bych Vás poprosit o radu. Mám 5letou dceru a 2letého syna,se synem je vše v pořádku. Problémy mám s dcerou. Už jsem s ní navštěvovala psychologickou poradnu i paní kinezioložku, ale zdá se mi, že je vše při starém. Dcera byla od malička neposedné dítě, vyžadovala hodně pozornosti, stále se urážila, musela jsem si s ní hrát, potřebovala mě stále u sebe, na druhou stranu však od roku se uměla sama najíst, taky chodila velice brzy, uměla krásně mluvit, ve všem byla rychlejší než ostatní děti, i počítat ve dvou letech. Jak se však narodil syn, šíleně se to zhoršilo, dcera se přestala usmívat, tulit, zavírala se do pokoje, chtěla vždy jen pozornost, když jsem právě kojila nebo přebalovala, nepomohlo jí to vysvětlit, urazila se, vlezla pod postel a plakala nebo se naštvala a byla drzá, pár pohlavků to ještě zhoršilo. Navíc nechce chodit do školky, kope do dětí bezdůvodně, křičí na ně a rozkazuje jim. Nevím, co mám dělat, zdá se mi úplně bez života.

Odpověď: 3. 2. 2010, 10.10

Milá Petro, můžete se pustit do systematické rodinné terapie. V RIAPSu Praha bývali specialisté tohoto typu... Přeji hodně trpělivosti, klidu i důslednosti.

Marcela.paz píše: 1. 2. 2010, 12.10

Dobrý den,trápí mě nerozhodnost,která je podmíněná mým empatickým cítěním.Jsem 7 let s přítelem,který jednak pochází z dost narušené rodiny(alkoholismus u otce,dominance matky),má za sebou rozvod a dvě děti a splácení dluhů,které se mu úspěšně daří díky velkému pracovnímu nasazení.To vše způsobilo,že jsme na sebe měly velmi málo času a že váhal pořád s nastěhováním ke mě(opačně by to nešlo kvůli jeho matce,bydlí sice ve svém bytě ale v jednom domě s matkou a otcem,s nimiž po zkušenostech nekomunikuji).Po 5ti letech jsem začla trvat na vytvoření rodiny,možná až moc jsem se na to upnula a dost jsme se kvůli tomu hádaly,je mi 34 let a mám nejvyšší čas si uspořádat život.Před měsícem jsem mu už víceméně dala ultimátum-buď budeme spolu se vším všudy,nebo se rozejdeme.Tvrdí že chce to samé co já,jen mu to trvá déle,to vše přijmout a zachovat se tak(na otázky jestli se mnou chce žít odpovídal až do nedávna ano i ne,popřípadě nevím).Dost jsem váhala dát mu ještě šanci,přeci jen jsme si prožily i pěkné chvíle,jen já si už nejsem jistá,jestli to dokáže(slova pro mě až tak moc neznamenají,skutky jsou o mnohem zásadnější).Dá se ještě náš vztah upevnit(v případě že by se nastěhoval),mám totiž dilema jestli nedat šanci ještě jinému člověku,kterého už chvíli znám a vím,že v sobě má to co já a že by mi dal to co mi tak chybělo?díky,Marcela

Odpověď: 3. 2. 2010, 10.03

Milá Marcelo, líbí se mi vaše věta: slova pro mě až tak moc neznamenají,skutky jsou o mnohem zásadnější. (Platí i věta: když žena s mužem něco rozebírá, říká mu, co by potřebovala, tak muž tomu nerozumí, nemají na něho velký dopad. I muž rozumí činům.) Cítíte-li se s druhým mužem dobře, nabízí-li vám spolupráci na tom, co si přejete.... :) přeji vše dobré

Viťa píše: 1. 2. 2010, 10.34

Dobrý den, Chci se zeptat,rozvedl jsem se a bývalá manželka dostala děti.Nyní jsem o ně zažádal já i přesto že děti ke mně nechtějí.Bývalá trpí hlubokou depresí a ještě k tomu má obsedantně kompulzivní obscese (snad jsem to napsal správně.Myslíte si, že mám reálnou šanci na to, aby děti byly svěřeny do mé péče?Děti mají 12 let, jsou to dvojčata. Děkuji za odpověď Viťa

Odpověď: 2. 2. 2010, 9.58

To skutečně nevím. Když k vám 12 leté děti nechtějí, doporučuji to akceptovat. Chcete-li pro ně skutečně to nejlepší, stál by tento moment za podrobnější pozornost. Děti nejsou věci, možná máte pravdu, že podmínky u mámy pro něj nejsou nejideálnější, ale pak skutečně je dobré citlivě vnímat, co děti prožívají. Hodnocení a posuzování z jednoho úhlu pohledu nemusí být to nejlepší.

klára píše: 1. 2. 2010, 8.18

Hezký den, chci se zeptat zda lze nějakým způsobem odblokovat averzi na muže. Mám za sebou velmi těžké období, z kterého jsem se relativně dostala a dá se říci, že jsem spokojená. Bohužel mi z něho zůstal právě tento pozůstatek. Nemám nejmenší chuť si pustit muže blíže k tělu, sex mi nic neříká a už jen ten fakt, že je někdo mužem mi vadí. Vzhledem k tomu, že jsem vdaná a mám i syna na kterého tyto pocity přenáším, je situace dost těžká. Děkuji

Odpověď: 2. 2. 2010, 9.53

Milá Kláro, docela mne pobavila věta: "už jen ten fakt, že je někdo mužem, mi vadí." Ale je fajn, že víte, že tento postoj není v pořádku, že za individuální prohřešení by se neměli odsuzovat další jednotlivci. U vás k tomu patrně došlo po silném citovém ublížení a bylo by tedy třeba s takovým ublížením zacházet jako s traumatem. Chcete-li uvést svou duši opět do lásky a míru, doporučuji s tímto cílem vyhledat psychoterapeuta. Je třeba vnitřního uzdravení na emoční úrovni. Můžete mne kontaktovat, ráda s vámi budu pracovat.

Starší dotazy:

565 564 563 562 561 560 559 558 557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1