Online poradna

Psychologická online poradna – odpovídá psycholog, psychoterapeut

  • Dotazy můžete pokládat, pokud je okénko otevřeno, odpovědi naleznete do týdne rovněž zde. Poradna se uzavře po položení desátého dotazu v týdnu.
  • Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní.
  • Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo online konzultaci s psychologem, kontaktujte mne.
  • Pokud si přejete odpověď mimo on-line poradnu, je třeba uhradit 120Kč na č.ú.: 2500034126/2010 .
  • Vše zde napsané bude zveřejněno.
  • Chcete-li ocenit fungování poradny, zasdílejte, některý článek/stránku z tohoto webu např. na Fb. Články naleznete zde.


Zapomenout

Skákal přes oves

Na zodpovězení čekají: Zoufalá, Myška, Kačka, Andrea, Amálie

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1

olina píše: 15. 2. 2010, 11.30

Dobry den,chtela jsem se zeptat,jak se mam chovat ke sve matce,byla jsem sama s dcerou a nasla jsem si pritele,zacla na nej zarlit,tak jsem se odstehovala,ona zustala sama a od te doby mi vola a vyhrozuje sebevrazdou.zmenila jsem si telefonni cislo,ale dal mi vola do prace na pevnou linku. Dekuji za odpoved.

Odpověď: 21. 2. 2010, 14.17

Milá Oli, to je moc podivná situace. Maminka má problém. Navrhuji Vám, abyste si našla specialistu, psychoterapeuta, který vám bude připadat příjemný (to nejlépe zjistíte osobním kontaktem) a poprosila svou mamku, aby k němu s vámi kvůli vám zašla, že jste na pokraji sil a prosíte ji tímto o pomoc. To je odpoved pro vás, pokud myslíte vážně, že si chcete pomoci vzájemně. Možná bude třeba několika setkání. Specialista by měl vést dialog k tomu, aby došlo k rozvolnění závislosti vaší mámy na vás.

nikitka2 píše: 15. 2. 2010, 9.31

Dobrý den.Mám problém s mamkou.Od puberty mě pořád hodně peskovala a byla dost přísná.Ještě mám 2 st.sourozence,ale opravdu si nejsem vědoma,že by na ně byla,také tak přísná.Já nevím,proč tomu tak bylo a je.Když se mi v 25 letech narodili děti,tak se ten docela ledový vztah trošku zlapšil-začali jsme se bavit o dětech a zdálo se mi,že mě maminka už tolik nedává na jevo,že jsem neschopná a k ničemu.Nyní je dětem 3 a pul roku a zdá se mi,že se opět vše vrací do normálu(ledového vztahu).Jsem s toho dost smutná a i v noci kvůli tomu nemohu spát a pořád přemýšlím,kde dělám chybu a mám hrozné výčitky,že dělám já něco špatně.Myslím,že i dost v tom hraje roli moje st.sestra,která s maminkou bydlí+ její 2 děti a já bydlím 30km daleko.Mamka pořád mluví o sestře a jejich dětech,jak je to s nima všechno fajn a když přijedu já s manželem a dětma,tak je všechno špatně.My bydlíme v nájmu-to je špatně.My máme ubrečené děti-to je špatně,My neděláme na zahradě-my se válíme v bytovce-to je špatně.Prostě,už se bojím,cokoli říct.Už se mi na návštěvy ani moc nechce jezdit.Ale mám šílený výčitky-vždyt je to moje máma!Poradíte,co mám dělat?Díky za Vaši radu.

Odpověď: 21. 2. 2010, 14.10

Milá Nikito, obecně platí, že mezi dětmi a rodiči je pouto. To pouto však často nebývá čistou láskou. Také se stává, že děti, které jsou milovány méně, své rodiče milují a stále se snaží sebe změnit tak, aby se rodičům zalíbili, přestože sebe tím mohou poškodit. Nemusíte špatně dělat nic. Je potřeba přijmout stav takový jaký je. Doporučovala bych vám léčebné meditace na uzdravení zraněného srdce, které by měly vést ke smíření a dobrému spánku. Důležité je, aby vy jste si vážila sama sebe, nebičovala se výčitkami... (mmj. vzpomeňme na týrané děti, které své rodiče bezmezně milují, považujete to za zdravé?) Budet-li chtít se mnou na uzdravení spolupracovat, můžete mne samozřejmě kontaktovat. Přeji vše dobré.

Michal píše: 14. 2. 2010, 23.38

Dobrý den, chci poprosit o radu. Začnu od začátku. Rozešel jsem se před třemi měsíci s přítelkyní. Byli jsme spolu téměř 14 let. Poznali jsme se v 16-ti a hned jsme se do sebe zamilovali. Naše mládí bylo divoké a tak se občas vyskatla nevěra jak u ní, tak i u mě. Po vojně jsem se nastěhoval k ní do města, kde jsem nikoho neznal. V té době bývalá přítelkyně začla mluvit i o svatbě a já tomu nechával tak nějak volný průběh, takže jsme se nevzali. Poté otěhotněla a jak byla v osmém měsící těhotenství, poznal jinou ženu v práci a měl s ní poměr. Ona na to přišla a já se chtěl odstěhovat, ale nakonec jsem zůstal - nevěru mi odpustila. Od té doby jsem se zařekl, že už k tomu nesmí dojít a taky nedošlo, i když příležitostí jsem měl dost, ale byl jsem už rozumný. Po narození syna jsme měli spokojený vztah. Po mateřské nastoupila jako servírka a začala chodit pozdě z práce, kolikrát opilá a já žárlil. Možná zbytečně. Potom na jedné oslavě padla otázka, kdy bude svatba a už tehdy řekla, že si mě nikdy nevezme. Ani se ji nedivím ....., ale dost mě to zarazilo. Po dvou letech co pracovala jako servírka, už nebyl náš vztah jako dříve. Pořád byla s něčím nespokojená a na něco naštvaná .... kolikrát jsem si chtěl promluvit o našich problémech, ale ona na to neměla nikdy náladu. Poté chtěla druhé dítě. Já byl na pochybách, ale nakonec jsem svolil v naději, že náš vztah se zlepší. V práci se mi dařilo nosil jsem domů slušné peníze a tak jsme si vzali hypotéku a koupili si větší byt, který jsme si spravili. Jenže rok po narození dcery, začla chodit vypomáhat jako servírka svému bratru do restaurace. Od té doby náš vztah začal uvadat. Poslední rok jsem slyšel jenom nadávky a milování bylo pro ní ritunou. Milovali jsme se spolu jednou a dva měsíce, ale já byl trpělivý, protože do toho měla i nějaké zdravotní problémy. V březnu jsem přišel o práci (vlastní blbostí) a do toho začly i finanční problémy. Vyčítala mi, že kvůli mě musí chodit do práce atd...... Já si našel nové zaměstnání za měsíc a půl, ale musel jsem dost daleko dojíždět, stejně jsem výčitky slyšel pořád. Když jsem přišel domů místo Ahoj jsem slyšel co jsem udělal špatně a jaký jsem chlap na h......a že jí to se mnou nebaví a že se mám odstěhovat. Když jsem si chtěl s ní o tom promluvit, vzal jsem si papír ať mi řekne co dělám špatně, tak mi řekla, že jí vadí, že neustále opakuje co jí vadí. Půlroku jsem byl buď v práci anebo se staral o děti, protože přítelkyně pracovala u svého bratra. Opět začali pozdní příchody, náštěvy diskoték ....dokonce i na ples šla sama, se mnou nechtěla jít(připadal jsem si, že se za mě stydí - já jí to toleroval do doby, kdy jsem její chování nevydržel a v novém zaměstnání jsem si našel milenku. To jsem ji upřímně přiznal, ona s kamennou tváří řekla AHA. Situace vygradovala, v prosinci kdy jsem se k milence odstěhoval, protože to už se vážně vydržet nedalo. Ptal jsem se přítelkyně jestli chce abych zůstal, ona nechtěla. Se současnou přítelkyní už tři měsíce žiju ve společné domácnosti s jejím synem a s jejími rodiči. Děti mám co 14dní na víkend. No a problém je v tom, že stále miluji svou bývalou přítelkyni a chtěl bych se vrátit. Strašně mě bolí u srdíčka je mi po něch strašně smutno a moc my chybí. Se současnou přítelkyní máme krásný vztah, je moc hodná - její rodiče mě taky super přijali, ale já k ní necítím to co k bývalé. Mám jí rád, ale to je vše. Nevím co mám dělat, uvažuji o nějakém zaměstnání v zahraničí, ale to bych asi bez dětí nevydržel. nedokážu se smířit s tím, že bývalá už mě asi nemiluje. Poradíte ? Děkuji

Odpověď: 19. 2. 2010, 12.26

Milý Michale, zkoušel jste vylít mléko z lahve a pak ho dát zpět? Zhruba v takovém stavu je váš vztah. Vnímám, že původní vztah jste nedokončili, pak se nelze divit tomu, že v novém nejste kompletní. Víte, mohla bych tu napsat i pět vět k tomu, co dál, ale připadá mi to na tomto místě nevhodné a nic neřešící. Kdybyste chtěl sebe a svou situaci probrat osobně, můžete mne kontaktovat.

petr píše: 14. 2. 2010, 7.46

DOBRÝ DEN. chtěl bych poradit.Já už skoro 9 let mám takoví problém.Mám alespoň si myslim vsugerovaný pocit že když někam jdu nebo někde jsem tak musim myslet na to kam si zajdu na toaletu.Možná to vypadá směšně ale nikomu bych to nepřál.Je to takoví že když někam přijdu a jak zjistim že tam neni toaleta tak začnu bejt nervozní a přemejšlym kam si zajdu na toaletu když se mi bude chtít a v tom se mi prostě najednou chce.Věřte mi že to je něco hroznýho.Zhruba tak na rok jsem se toho zbavil ale teď mě to znova pronásleduje.Nemužu ani nikam jít a je to opravdu šílená věc.Mám děti a chci s nima chodit ven a být zase v klidu.Je nějaká cesta jak z toho ven?Děkuji moc

Odpověď: 19. 2. 2010, 12.09

Milý Petře, doufám, že Vám nedošla trpělivost v čekání na odpověď. Chtěla jsem Vám poslat tento odkaz: http://cz.lundbeck.com/cz/public/what_we_do/depression/default.asp ,ale neměla jsem ho dříve po ruce. Na uvedeném webu vpravo naleznete ke stažení publikace, které vás mohou inspirovat. Samozřejmě doporučuji samoastudium zkombinovat se spoluprací s psychoterapeutem.

veronika píše: 8. 2. 2010, 19.58

Dobrý den, mám problém v tom,že si často mluvim pro sebe.Představuju si jak přede mnou někdo sedí a já mu něco vyprávím, představuju si odpovědi.Je mi teprve 15 let, začalo to asi před čtyřmi lety a stále se to zhoršuje.Začínám se do toho příběhu doopravdy vžívat.Myslim si že je to zkutečnost.Bojím se o tom komukoliv vyprávět dokonce i rodičům.Tak trochu si myslim že je to vina toho že doma se cítím jako ve vězení.Mezi mnou a rodiči je to celkem v pohodě, samozřejmně to někdy skřípe.Ale rodíče se o mě až moc bojí.Skoro mě nepouští ven s kamadády, jenom s jednou holkou protože znají její rodiče.Taky si myslím že mi chybí vztah.Doopravdický vztah.Proto si také představuju jak se seznamuju.Strašně se bojim toho jak to dopadne.Jestli se to ještě nezhorší.Nevím co mám dělat.

Odpověď: 9. 2. 2010, 9.18

Milá Veroniko, že v době dospívání je fantazijní svět aktivní, je důležité. Vidím, že si uvědomuješ rozdíl mezi fantazijním světem a realitou. Tvůj úkol bude odejít z toho vězení a žít v realitě... kdy a jak to budeš řešit, nevím.... Seznamuj se v realitě - držím ti palce...

Klára píše: 8. 2. 2010, 19.33

Dobrý večer, psala jsem Vám 18.1. ohledně problému svého přítele (voják po misi)... Chtěla jsem se zeptat, zde je možné, že tento stav, který ste popicovala jako jkési ,,obrnění´´ bývá dočasný nobo neměnný... S přítelem jsem se před týdnem rozešla s tím, že si snad vše uvědomí a začne na sobě pracovat, místo toho však přestal komunikovat a uzavřel se snad ještě více do sebe... Chtěla bych s ním být, avšak za jiných podmínek... Předem děkuji za odpověď Klára

Odpověď: 9. 2. 2010, 9.15

MIlá Kláro, on třeba není schopen jiných podmínek, on to jinak neumí, takže pak vy musíte přijmout fakt, že vám to společně nevyšlo... a jemu popřát hodně štěstí do dalšího života Přeji vám vše dobré.

Iveta píše: 8. 2. 2010, 17.49

Dobry den,jsem rozvedena 7let.Mam 2 detia vlastnim byt.Mam pritele se kterym zijeme ve spolecne domacnosti jiz 3rokem. Ve vztahu jsem stastna i me deti si s pritelem rozumi.Jsem pred rozhodnutim stavet s pritelem dum a svuj byt timto prodat,ale mam strach co a jak prinese budoucnost.V minulem vztahu jsem prisla o vsecny nasporene penize,diky dluhum byvaleho manzela.Zachranila jsem prave jen ten byt.Prosim o radu jak jit dal a nebat se riskovat dekuji.

Odpověď: 9. 2. 2010, 9.12

Milá Iveto, to je konzultace na právníka, sepište rozdělení majetku... Nebojte se o tom mluvit s přítelem a udělejte to. Vaše obava je oprávněná, je podložená zkušeností ... Držím palec k tomuto kroku

Michaela píše: 8. 2. 2010, 15.42

Hezké odpoledne paní Radano, s důvěrou se na Vás obracím se svým trápením.... Mám takové tušení, že můj přítel(33) trpí snad až chorobnou potřebou někomu pořád pomáhat a vždycky u toho „ožije“. Můj přítel si také ode mě půjčuje peníze, za 2,5 roku už je to přes 150tis. Zjistila jsem, že zatímco si ode mne půjčuje peníze, protože nemá, půjčuje dokonce i svému synovci atd., rodičům se chlubí a doma ukazuje věci (zakoupené hlavně díky mě), takže tím je oblíbený a poplácávaný po ramenou. Nikdy neřekne – to je díky penězům mojí přítelkyně, díky tomu, že každé ráno vstává a jde do práce. On je živnostník- řemeslník. Nějak mu ale nejde sehnat si práci. Ale mluvit o tom dokáže krásně... Prý ale už teď ví, jak shánět zakázky a že to už bude jenom dobré a prosil mě o důvěru a trpělivost. A tak jsem mu začala pomáhat a snad se to k dobrému obrátí. Jenže hlavním problémem asi bude, že se rád „sebeobětuje“ a rád pomáhá (jenže z mých peněz, takže to obětování se přesouvá i na mě). Jakoby se snaží pořád té své rodině a okolí dokazovat, že je schopný. Možná to bude mít i souvislost s jeho sebevědomím. Nevím.. Svých pohledávek má až nad hlavu, ale to ovšem neřeší s takovým zápalem, jako problémy těch ostatních. Vím, že jako malý byl psychicky týraný od svého otčíma a že také jeho matka se k němu nechovala hezky. Pamatuje si, jak např. za trest lezl po kolenou a sbíral i s dalšími sourozenci drobečky z koberce do plastového kelímku. Těch nepříjemných zážitků bude určitě více... Mám podezření, jestli tato rodinná atmosféra na něj nezanechala následky. Špatně se mi s ním žije, jelikož mám pocit, jako kdyby „kopal za jiné družstvo“... a my že počkáme.. Lze s tím prosím něco udělat? Existuje prosím cesta, jak z toho ven? Jakoby spíše tíhnul k neúspěšným lidem, litoval je a pomáhal, žil ty jejich problémy a držel se v depresích. Moc tomu nerozumím... Velmi děkuji za Vaší radu a názor. Michaela

Odpověď: 9. 2. 2010, 9.09

Milá Míšo, pokud máte pocit, že váš přítel kope za jiné mužstvo, je něco špatně... není to pro partnerství dobré... Je možné, že on má problém se sebeúctou, a v důsledku toho pomáhá jiným více než sobě a cizí peří vydává za své... Ale to je jeho problém a může se začít řešit až tehdy, až on bude vědět, že je to problém a že je potřeba nějaké změny. Vy řešte, zda je to muž partner nebo vás táhne dolů.... Přeji vše dobré

Darina píše: 8. 2. 2010, 15.33

Dobry den, > na stranku vasi poradny jsem se dostala pri hledani informaci na tema > patologicke lhanii. Touto poruchou osobnosti trpim jiz od detstvi, da se > rict, ze jsem diky ni prisla o spoustu pratel a nekolikrat si znicila > zivot. Pred dvema roky jsem odjela z Ceske republiky, hlavne kvuli toho > abych mohla zacit znova s cistym stitem, ale nepodarilo se mi to. Bohuzel, > nebo snad bohudik jsem potkala cloveka, na kterem mi moc zalezi, ale uz > jsem mu stihla napovidat spostu lzi o sve minulosti, o sve rodine, o tom > jaka jsem. Ted se tim trapim. Svemu priteli jsem povedela o tom, ze jsem > chronicky lhar, myslim, ze to pochopil, ale nejsem schopna priznat se mu > ke svym lzim, protoze vim, jak hluboko bych v jeho ocich padla. Chci se > vylecit z tohohle soukromeho pekla plneho vycitek svedomi a depresi. Jenze > proste nemam silu. Lzi se pro mne staly kazdodenni drogou a v mem zivote > neexistuje clovek, kteremu bych nelhala. Uvazovala jsem vratit se do ceska > a navstevovat psychologickou ambulanci, pred tim, nez na mesice odjedu, > pokusim se tuto pruchu prekonat sama. Proto Vas zadam o radu a pomoc, > exituje-li nejaka k tomuto rozhodnuti. Rada bych vedela, zdali existuje > nejaky system, osnova k tomu jak krok po kroku bojovat. Moc informaci jsem > na internetu nenasla, vetsinou jsou to vypovedi lidi, kteri se se lhari > setkali, a bohuzel i vetsina vypovedi na mne sedi. > Lzu v nepodstastnych vecech, v tom co jsem dneska delala, lzu neustale a > se lzi se casto uplne stotoznuju. Myslim si, ze podnet k teto poruse bzl v > mem detstvi, protoze jsem vyrustala v neuplne rodine, kde bylo take > psychicke nezdrave prostredi. Sebereakci jsem shopna pozorovat, ze me lzi > vetsinou tihnou k tomu, zmenit si svou image, vydavat se za nekoho kym > nejsem, byt zajimava, protoze mam natolik slabe sebevedomi, ze si neverim, > ze bych to zvladla sama se svym originalnim ja. > Omlouvam se, ze dotaz nebyl vystizny a strucny, tezko vsak o mem problemu > pisu holymy vetami. > Dekuji za radu, Darina L

Odpověď: 9. 2. 2010, 9.02

Milá Darino, o osnově nevím (to neznamená, že neexistuje). Zkusíme ji tedy spolu vytvořit? Rozhodnutí máte na 100%? 1. Každopádně potřebujete odvahu. 2. Potřebujete se zamilovat sama do svého skutečného já. A ted je potřeba naplnit tyto dva body. Napište si, co se může stát, když začnete mluvit pravdu. Jste ochotná toto riziko podstoupit? Řeknete pravdu příteli o své minulosti a rodině? Jak moc si pravdy vážíte? Pokud do toho rizika nejste ochotná jít, "vyléčení" není blízko. Samozřejmě je nutné přijmout svou minulost, rodinu taková, jaká je... (za vaše lhaní není zodpovědný nikdo jiný než vy) Když zjistíte a prokážete, že odvahu máte, můžeme pracovat dál. Držím palce

LilieKralovska píše: 8. 2. 2010, 15.06

dobrý den..tak nějak už nevím co s tím...před lety jsem se léčila z depsesí a ted je pocituji zpět...nepocituji..jsou zpět.začíná to nezdarem partnerství...žiji sama s dětma..vždy když by to vypadalo na vztah..skonči to tím,že mám hodně dětí..3.takže sama...živobytí,hypotéka a nakonec začaly problémy s dětma.Zjistily,že jsem na ně krátka..tak že mne nebudou poslouchat...dělají si co chtějí..z toho u mne už vyplynulo,že mladší holku"vrátím"otci at pozná co dokáže.zatím otce berou jako super prádninový odpočinek kde po nich téměř nikdo nic nechce.tady mi musí hlídat nejmladší jejich sestřičku-2 roky...starším je 12 a 14 let..chodím k večeru na 3 hod do práce,ještě k tomu si vozím práci i domů s kterou mi pomáhají a samozřejmě dostávají peníze...ale...prej se nechovám k nim jako matka..chci po nich moc práce..natož že si vůbec na ně dovolím promluvit..a zákazy??,co si to vůbec dovoluji...a alimenty???prej ti tatka dává dost na to abys nám mohla všechno zaplatit...dokáží psych.deptat...nehledě na to,že v prosinci mi končí mateřská a budu bez druhého platu..takže nezvládnu platit...já už fakt nevím co dál.prášky???myslím,že tohle by nebyl problém...ale byla bych pak schopna chodik do práce???????nebyla..vím ,že bych jich vzala víc..až moc..mně by to bylo jedno..a co pak děti..já nevím co s nima bude..psychický tlak je hrozný..ruce se mi klepou..návaly potu..strach..a promluvit si o tom s někým???s kým???jsem tu ve městě sama...zcela sama...nikdo kdo by mne podržel...

Odpověď: 9. 2. 2010, 8.50

Milá Lilie, život není peříčko, ekonomické tlaky na lidi hodně doléhají a vám se k tomu připojují starosti s výchovou. Zkusila bych vymyslet, jak by se dala řešit ekonomická situace, nebát se řešení, které třeba nebude zcela pohodlné/elegantní, ale přinese úlevu od neschopnosti poplatit střechu nad hlavou. Můžete mi zavolat, třeba vám doporučím nějakého specialistu nebo poskytnu jiné informace, které by vám mohli pomoci. Strachem a úzkostí se situace nevyřeší, jsou to tedy zbytečné emoce, které vás paralyzují. Udržovat sama sebe ve vnitřním klidu je dovednost, kterou je obvykle třeba trénovat a učit se ji. Kdybyste byla z okolí, můžeme se do toho pustit spolu, pohledejte třeba někoho ve svém okolí. Telefonicky poskytnu konkrétnější informace i v tomto ohledu, co je třeba hledat a chtít. Větší množství prášků - je útěk - a způsobíte bol jiným a sobě taky (nesmrtelná duše existuje...) Dětmi se deptat nenechejte: pokud se jim něco nelíbí, mohou jít jinam... Ohledně peněz doporučuji, abyste si s nimi sedla a rozpočet (příjmy, výdaje) si otevřeně ukázali. Držím palce a věřte, že každá situace má řešení, i když je někdy náročné ho uvidět a nemusí být snadné.

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1