Online poradna

Psychologická online poradna – odpovídá psycholog, psychoterapeut

  • Dotazy můžete pokládat, pokud je okénko otevřeno, odpovědi naleznete do týdne rovněž zde. Poradna se uzavře po položení desátého dotazu v týdnu.
  • Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní.
  • Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo online konzultaci s psychologem, kontaktujte mne.
  • Pokud si přejete odpověď mimo on-line poradnu, je třeba uhradit 120Kč na č.ú.: 2500034126/2010 .
  • Vše zde napsané bude zveřejněno.
  • Chcete-li ocenit fungování poradny, zasdílejte, některý článek/stránku z tohoto webu např. na Fb. Články naleznete zde.


Zapomenout

Skákal přes oves

Na zodpovězení čekají: Zoufalá, Myška, Kačka, Andrea, Amálie

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1

Helena píše: 22. 2. 2010, 7.14

Dobrý den, ráda bych znala Váš názor. Žiji sama se synem (necelé 3 roky) a jeho otec-cizinec, se s námi setkal zatím pouze jednou a komunikujeme spolu jen mailem, vycházíme spolu korektně. Realisticky předpokládám, že frekvence jeho návštěv nebude ani v budoucnu častější než 1 ročně. Zatím jsme se synem o otci nijak nemluvili ani se neptá. Zajímalo by mě, zda je pro syna vůbec přínosné a má to nějakou cenu udržovat s jeho otcem tento symbolický kontakt, či dokonce zda to pro dítě není matoucí nebo jakkoliv psychicky zatěžující. Připomínám, že nemají ani společný jazyk. Nebo by bylo vhodnější tento kontakt úplně omezit a nechat to později na dítěti, zda se bude s otcem chtít poznat? Děkuji předem za Vaši odpověď. Helena

Odpověď: 23. 2. 2010, 19.12

Milá Heleno, principiálně je vhodné dítěti říci, jak je to s jeho tátou, ten čas není daleko, kdy byste o tom měli mluvit. "Ostatní děti mají tatínka a já?" Tato otázka, i když nevyslovená v dítěti je, mmj. je to instinkt. Pokud vás korektní vztah s otcem dítěte nezatěžuje, není nutné ho přerušit. Jak se vztah mezi otcem a synem bude vyvíjet, nevím. Živit falešné naděje určitě dobré není. Otec se na syna ptá?

Irena píše: 22. 2. 2010, 7.10

Dobrý den ,chtěla jsem se zeptat. Potřebují vaši pomoc? Stala se mi taková věc, že mě vyděsil jeden opilí muž ,který mě vyhržoval(nebyl nebezpečnýb ale opilí)děsím se opilích mužů, já z toho později začala koktat, jinak jsem nikdy neměla žádné problémy s řečí, koktala jsem z toho pak celý den a zničeho nic to přestalo. Myslíte že bych měla navštívit psychologa?

Odpověď: 23. 2. 2010, 19.08

MIlá Ireno, jestli tomu dobře rozumím, tak v současnosti nekoktáte? Chcete se přestat děsit opilých mužů? Co byste chtěla na schůzce řešit?

Monika píše: 22. 2. 2010, 6.56

Ahojky, mam takový menší problém se svoji sestrou a rodiče to nechtějí nijak řešit. Bydlím v rodinném domku s moji sestrou a oběma rodiči. Moje sestra je o čtyři roky mladší (15) máme vedle sebe vlastní pokoje. Pokoje nejsou odděleny dveřmy,rodiče dveře zde nechtějí a sestra musí chodit přes můj pokoj aby mohla do ostatních místností. Zakazuje mi svícení po desátý hodině, nebo být na počítači, že jí světlo ruší a dokonce jí ruší otáčení stránek. Když ji neposlechnu tak otvírá okna nebo hraje na hudební nástroj což v jedenáct večer neni moc dobrý a nebo chodí za mamkou, která chodí po 21 hodině spát, tím ji vzbudí a pak mam různý zákazy( mamčina věta- když se neumíte dohotnou zákaz televize a počítače, zhasnout a spát. A jde se spát)( je sice pravda že druhý den zákaz neplatí ale stejně), zbytečné hádky. Přitom já jsem starší (18). Mamka mi potom ráno řekne, když se s ní hádám, že jsem jsem starší že můžu mít rozum, ale já nechci se řídit podle 15ti letýho člověka. co s tím? a ještě jeden takový problem sestra, nadává mamce a dává jí různé příkazy mamku to pak mrzí brečí a říká, že na to nemá nervy se s ní hádat. Sestra je tátův mazánek a táta radši nic neslyší a nic neděl a když tak je na mě vysazený a dělá různé narážky že si začínám já. a mě tohle už vadí poraďte děkuji Monika

Odpověď: 23. 2. 2010, 19.05

Milá Moniko, některé rodinné vzorce jsou jen obtížně proměnitelné. Jak sama popisuješ jedná se o různé stereotypy, myšlenkové, vztahové, postojové.... Předpokládám, že s rodiči jsi to již zkoušela probrat... Zvláštní je, že mamka se cítí ze vztahu se sestrou také nešťastná a přesto.... nevíme, co je mezi mamkou a tátou... Můžeš navrhnout výměnu pokojíčku? Můžeš navrhnout návštěvu rodinného terapeuta, pro začátek tak zajít třeba ty s mamkou... terapeut by vás měl dál navést... Může se stát, že okolí se nezmění, tak je na tobě, aby jsi se dle toho zařídila. Koneckonců můžeš vyhledat odbornou konzultaci i ty sama... Držím palce.

Jitka píše: 16. 2. 2010, 1.59

Dobrý den, chtěla jsem Vás moc poprosit o radu. Prožívám již po několikáté manželskou krizi. Je možné, aby muž, který dva roky byl schopen normálního fyzického i citového kontaktu se ženou dnem svatby o ni ztratil zájem? Intimní styk téměř nulový, fyzické dotyky jsou mu nepříjemné a není ani schopen komunikace. Mé dřívější snahy o řešení problému u odborníků odmítal s tím, že o nic nejde, že to přejde samo, že je jen unavený. Pak říkal, že již od mládí má problém s kontaktem se ženou, že s nimi nedokáže komunikovat. (před svatbou nějak moc hovorný nebyl, ale povídali jsme si normálně o čemkoli). Díky opravdu pár intimním stykům (asi 20 za 8 let) se nám narodily dvě děti a i proto jsem řešení problému odsouvala a neřešila. Říkala jsem si, že každý je nějaký, že když nemůže mluvit se ženou, proč bych na něj naléhala. Nicméně před časem jsem se dozvěděla, že již pár let se stýká (prý pouze kamarádsky) se svou kolegyní, se kterou si velmi rozumí, řeší s ní náš vztah, děti atd. Zajímalo by mě, jestli je možné, aby bez příčiny - pouze se uskutečnila svatba, kterou chtěl on a on mě požádal o ruku - aby od toho dne přestal ke mně cítit veškerou fyzickou i citovou náklonnost (tvrdí ale, že mě má rád, ale nedokáže mi to říct), nebo jde jen o jeho přemáhání vyprchaného citu ke mně kvůli dětem. Moc Vám děkuji za radu a přeji hezký den.

Odpověď: 21. 2. 2010, 14.46

Milá Jitko, to fakt nevím. Coming out nebývá přímočarý. Zaměřila bych pozornost k vám, jak se cítíte... jak být spokojená ...

Danny píše: 15. 2. 2010, 20.44

Dobrý den, myslíte si,že je možné,když se člověk dostane do stavu,kdy nic necítí,nemiluje,má pocit prázdnoty,pocit že ho v životě nic nečeká a vůbec tak nějak rezignuje na vše kolem sebe,že se někdy dostane do stavu,kdy bude mít opět chuť žít a radovat se ze všeho kolem sebe. Má kamarádka se do takového stavu dostala a já nevím,jak jí pomoct. Psychologa si nemůže finančně dovolit a já nevím jak dál. Děkuji za pomoc

Odpověď: 21. 2. 2010, 14.37

Milá D., možné je vše... Vy s ní můžete být tak dlouho, dokud vás to bude bavit. Taky si můžete na konzultaci dojít vy, abyste probrala konkrétnosti a jednotlivé možnosti.

Mery píše: 15. 2. 2010, 15.38

Dobrý den!Mám pocit,že mě lidi nemají rádi.Prodávám v prodejně i když se snažím chovat se k lidem hezky,mám pocit,že jsem jim nesympatická.Stačí,aby se na mě někdo škaredě podíval a hned si to beru osobně a jsem z toho špatná. Nemám ráda,když mě někdo upozornuje na chyby nebo poučuje(hlavně člověk o kterém vím,že je neschopný,ale myslí si že je dokonalý).Mám špatné zkušenosti s lidmi.Hlavně na sousedy i kolegy z práce.Ať jsem se nastěhovala kamkoli všude se našel někdo kdo mi život nějakým způsobem znepříjemnil.Sousedka co bydlela podemnou,která mě koštětem shazovala prádlo,nebo mě urážela jen proto že jsem si na okno pověsila sušáky apod.V práci v kolektivu to není také ideální.Moje nadřízená se mě snažila nevím jak to mám nazvat jako (šikanování).Můžu o sobě říct,že jsem v práci nejlepší,vše si plním na výbornou udělám nejvíc práce.Dělám i práci za druhé. Nadřízená pořád proti mě něco má.Když se ozvu tak jsem hned bez prémií.Ze začátku jsem to někdy probrečela,měla jsem napsanou výpověď,ale nakonec jsem se nechala tou osobou přemluvit a stáhla jí.Dnes už jsem jenom pořád naštvaná,nemám někdy náladu s ní komunikovat tak prostě vůbec nemluvím.Už jsem si říkala,že navštívím nějakého psychologa je to pořád ve mě,když si na to vzpomenu někdy je mi to líto,nebo jsem naštvaná.Vím o sobě,že mám oslabenou sebedůvěru.Zjistila jsem,že nemám ráda lidi,nikdy mi nic dobrého neudělali. Nevím co dál.Děkuji

Odpověď: 21. 2. 2010, 14.35

Milá Mery, podporuji Vaše rozhodnutí spolupracvat s psychologem. Potřebujete uzdravit srdce, rozsvítit ho, mít ráda sebe, odpustit sobě, odpustit druhým... práce docela dost... Držím palce k aktivitě.

maja píše: 15. 2. 2010, 12.50

Dobrý den,mám problém sama ze sebou. Už od dětství jsem zažívala strachy jako ze tmy, ze strašidel, z nemoci.Objevila se nějaká choroba např. meningitida a já se začala bát že bych ji mohla dostat a umřít. S těmito strach jsem neustále obtěžovala i rodiče. Byla jsem i u psychiatra Nějak se to zklidnilo ale stjeně se vždy něco objevilo. Nyní se mi dostala do mysli obava, či nutkání něčím hodit něco rozbít Až mě to děsí prostě jako bych v sobě měla nějakou bombu která se chytá vybuchnout,někdy se to převede že aj v klidu, když sedím u přítele tak mě tak napadne že bych ho praštila.Prostě v sobě cítím takovej divnej pocit, že bych ho potřebovala někde vybít. Měla jsem i myšlenky o tom že když vidím že když se lid pohádají jak je lehké vzít nůž a bodnout.Tak jsem začala řešit co když se to stane i mně co když mě tak naštve a já bych to mohla taky někdy udělat.Přešlo to v to že když jsem viděla nůž tak jsem dostala uplně strach že bych ho mohla vzít a bodnout.Nevím proč se mi takové myšlenky do hlavy vtírají.Prostě nevím proč si já tyto myšlenky do hlavy dávám a přemýšlím co bych mohla Asi každej by mohl ale nepřemýšlí o tom.Mě to až děsí proč neřeším raděj příjemnější věci.JE ve mně nějaký stres či strach či zlost nevím. Jsem normální už si říkám že asi ne.Je mi 29 a mám myšlenky někdy jak ta 10leta.Minulý rok jsem se rozešla po 8letech s přítelem ale nyní již žiji s novým. Minulý rok byl dosti náročný po této stránce..Tak nevím zda to souvisý?? Prostě se mi dostane do hlavy nějaká myšlenka a já ji musím pitvat a zabývat se jí než abych ji hodila za hlavu. Přeci mám přítele ráda a je mi s ním dobře tak proč řeším tohle? Začalo to i tím když jsme se s přítelem v prosinci pohádali a já se tak naštvala, a teda pak v soukromí mrskla sklenicí o zed.. že mě to až vyděsilo.. A spíš jsem si říkala, proč to tak řeším a vyhrocuji, že se zas bojím jak se příště zachovám.A tak jsem se začala bát sama sebe.. Jsme v obchodě s nářadím a když vidím nějaký ostrý předmě tak mě napadají děsivé myšlenky.. Jako by ve mně vězela ještě nějaká agresivní část.Včera mě to poprvé popadlo v obchodě,že mě popadla myšlenka či chuť co kdybych praštila toho člověka vedle mě, prostě co by se stalo.Prostě mě to až vyděsilo proč mě tohle napadá.Připadám si jak nějaký agresor uzavřený v mém těle a čeká kdy prostě vybuchne.Nevím zda takové myšlenky jsou normální, mně to příjde děsivé.Už se aj bojím sama sebe že prostě něco takového fakt udělám.A to jsem žena která určitě vypadá křehce a často se tak cítí ale tohle co se mi ted děje mě až děsí.Fakt jsem asi cvok či co...Děkuji

Odpověď: 21. 2. 2010, 14.32

Milá Majo, pustte se do sebepznání, poznejte svůj vztek, proměnujte ho, sublimujte ho... Doporučuji v té věci pravidelnou spolupráci s psychoterapeutem (cca 2 roky). korespondenčně to nevyřešíme. Přeji vše dobré

alkohol1 píše: 15. 2. 2010, 12.43

Dobrý den, můj otec má problém s alkoholem, který si nehodlá připustit, připadá mi, že je to pro něj hra - jestli ho někdo přistihne či chytí, jde třeba nakoupit a přijde mírně opilý a všem tvrdí, že nic nepil, že přece nikde nebyl! I autem jezdí s alkoholem v krvi a tvrdí, že je střízlivý. Už nevíme, co máme dělat. Tvrdí nám, že on přece nic nepije.

Odpověď: 21. 2. 2010, 14.30

Pokud vás ta hra baví, tak ji s ním hrajte dál, dál budte policajtem, vyšetřovatelem, zachráncem ... Pokud vás tato hra nebaví, přejte mu jeho volbu. A zeptejte se, jak se má, co ho baví, co si myslí ... (bez vychovatelské intonace)

Petra píše: 15. 2. 2010, 12.10

Hezké odpoledne, paní Radano. Už asi dva roky řeším svůj problém zapadnout do kolektivu. Mám pořád pocit, že jsem tam osamnělá jako cizinec, který je pro ostatní vzduchem. Denodenně pláču doma, že tam nejsem šťastná a nevím co dělat. Nevím, co si s nima třeba povídat nebo dělat, aby se se mnou někdo bavil... Občas si vymýšlím z důvodu, abych měla co říct a neseděla tam jen tak, ale i to je nejspíš k ničemu. Snažila jsem se tam zapadnout, opravdu snažila sem být jako ostatní, ale z nějakého důvodu mé snahy přichází v niveč. Z toho strachu tam být jsem začala být i fyzicky nemocná a vyhýbat se škole. Došla jsem i k závěrům, že změním prostředí, odejdu ze školy a začnu pracovat. Několikrát mi bylo řečeno, že bych měla tohle řešit s odborníkem, ale já vždy odmítla ze strachu, aby se někdo z mojí rodiny nedozvěděl, že chodím k psychologovi... Prosím poraďte...

Odpověď: 21. 2. 2010, 14.27

Milá Petro, i já hlasuju pro spolupráci s psychoterapeutem :). Petro, strach je opravdu špatný rádce a závislost na mínění ostatní zrovna tak. Dělej taková rozhodnutí, která budou dobrá pro tebe (a druhé nepoškodí - tento dovětek v tuto chvíli ty vůbec neřeš). Udělej pro sebe to, co považuješ za správné, jinak ztratíš sama sebe a budeš smutná ještě víc. Držím palce

Claire píše: 15. 2. 2010, 11.31

Dobrý den. Moji rodiče se rozvedli zhruba před osmi lety, od té doby jsem se začala pomalu uzavírat do sebe. Vše vyvrcholilo, když jsem nastoupila na střední školu. Nezapadla jsem do kolektivu a zasedl si na mě učitel. z jeho strany jsem zažívala teror. Se starými přáteli jsme se přestali stýkat, poněvadž oni si našli nové. Teď jsem úplně bez přátel. Jsem pořád doma, poněvadž nejsem tolik sebevědomá, abych si např do kina vyrazila sama. Mám šílený strach chodit do školy. Někdy se tak bojím, že prostě zůstanu doma a potom mám problémy i s matkou. O svých problémech jsem jí řekla, ale ona s tím nic dělat nehodlá. Před půl rokem jsem se zamilovala do jednoho muže. Problém je, že je asi o pět let starší. Kvůli tomu, abych se s ním seznámila, jsem si vymyslela kamaráda, který by nás dal dohromady. Bohužel teď už přestávám rozeznávat realitu s tím, co jsem si vymyslela. S ,,kamarádem" si občas i telefonuji a povídám, žiju s ním jiný život. Poslední dobou mívám i halucinace. Vidím ,,kamaráda" nebo mou lásku tam kde prostě nemůže být. Nedávno jsem četla o schizofrenii. Mám strach, že se u mně začíná rozvíjet. Děkuji za vaši radu.

Odpověď: 21. 2. 2010, 14.23

Milá Claire, mamka tvé problémy vyřešit nemůže. Bylo by možná dobré, kdyby sis našla kamarády třeba kolem čajovny, budhistů... Imaginární přítel v pubertě a adolescenci není až tak neobvyklý. Pokud si skutečně myslíš, že se jedná o schizorfrenii, prokonzultuj své potíže s psychiatrem. Pokud máš možnost, vyhledej psychoterapeuta. Držím palce.

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1