Online poradna

Psychologická online poradna – odpovídá psycholog, psychoterapeut

  • Dotazy můžete pokládat, pokud je okénko otevřeno, odpovědi naleznete do týdne rovněž zde. Poradna se uzavře po položení desátého dotazu v týdnu.
  • Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní.
  • Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo online konzultaci s psychologem, kontaktujte mne.
  • Pokud si přejete odpověď mimo on-line poradnu, je třeba uhradit 120Kč na č.ú.: 2500034126/2010 .
  • Vše zde napsané bude zveřejněno.
  • Chcete-li ocenit fungování poradny, zasdílejte, některý článek/stránku z tohoto webu např. na Fb. Články naleznete zde.


Zapomenout

Skákal přes oves

Na zodpovězení čekají: Zoufalá, Myška, Kačka, Andrea, Amálie, Josef, Tereza, Ivan, Lucifer, Klara, Kerstie, Hella

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1

jana píše: 4. 4. 2010, 22.16

Dobrý večer, ráda bych Vás poprosila o radu. Je mi 18 let a mam problemy s rodiči. Na první pohled se to zdá jako maličkost, ale mě to docela trápí a už si s tím nějak nevím rady.Hrozně se trápím tím jak se ke mě rodiče chovají. POřád mě mají za tu malou holčičku. Když chci někam jít s přítelem (oba ho dobře znají a velice dobře s ním vychází) tak je hroznej problem v kolik mam prijit domu. Vikend s partou na chate nebo neco podobneho je absolutne nepripustne. Uz delsi dobu na sobe pozoruji ze mi chybí takové to pohlazení, pochválení za něco, otázky jak se mi libilo. Nevim, prijde mi to dost hloupe, ale ja uz si vazne nevim rady. Vím, že by pro mě rodice udelali vsechno, ale chci taky trosku volnosti, trosku pochopeni, přece nebudu porad ta mala, která travi vecery s nima u televize.

Odpověď: 6. 4. 2010, 7.08

Milá Jano, někdy rodičům dělá potíže důvěřovat svému dítěti a přijmout to, že dítě je za svůj život zodpovědné. Chápu, že pokud rodiče podporují tvoje vzdělání, že za to něco chtějí např. školní výsledky, pomoc v domácnosti. Když se rodiče zapomenou zeptat, jak se ti něco líbí, můžeš rozhovor na to téma začít vést sama. Bylo by hezké, kdybyste si s rodiči uměli uvařit např. kávu, společně si sednout a vyprávět. To by byla vhodná atmosféra i na to, abys jim popsala, jak se v současné době cítíš a co bys ráda. Pokud to touto cestou nejde, je možné požádat o spolupráci školního psychologa nebo nějak se dohovořit na společné návštěvě u psychoterapeuta, může tě v tom podpořit třeba babička? teta? strejda? Držím palce.

inova píše: 29. 3. 2010, 19.50

Dobrý večer,chvíli jsem si tady četla, vidím že píší samí mladí lidé.Ale já jsem opačný případ. V mládí jsem problémy dost zvládala. Mám dva syny,jejich otec nepracoval,pil bil nás a nadělal spoustu dluhů. Do dnes mám velké finanční problémy, jelikož jsem byla sama na výživu a ještě splácela jeho dluhy u známých. Nyní jsem podruhé vdaná,synové jsou dospělí,finanční problémy se táhnou pořád dál.Pracovala jsem 28 let u jednoho zaměstnavatele a i díky tomu jsem se držela nad vodou jakž takž.Pak přišlo propouštění, z odstupného jsem vrátila část dluhů a pak rok bez práce a nebylo na splátky.Teď mám dluhy,kam se podívám,synové se snaží pomáhat,ale mají svého také dost. Ale teď hlavní problém. Našla jsem práci v call centru vymáhání pohledávek.Paradoxně jsem vymáhala i když jsem sama dlužila.Nevím,co mě víc stresovalo,ta práce v call centru,nebo vymáhání.Prostě jsem odešla ve zkušební době,protože jsem ráno před směnou zvracela,točila se mi hlava a celou noc nespala.Navíc ta práce,nebyla ani tak dobře placená. Teď ale tady sedím,hledám další práci a je mi hrozně,že jsem to udělala.Potřebuji přece splácet dluhy.Stydím se za to,že jsem tam nevydržela. No řekněte,je to normální.Možná kdybych volala,kvůli třeba pojistkám,ale takto jsem měla ty dluhy od rána do večera před očima,svoje i ostatních. Chtěla bych vědět,zda jsem moc velký srab,nebo se to dá pochopit. Už mám domluvené jiné call centrum,kde bude snad i o trochu větší plat. Hlavně se nevymáhá,ale prodávají se čistící prostředky. Snad to bude dobré. Děkuji za případnou odpověď k mému selhání a přeji krásný večer.

Odpověď: 30. 3. 2010, 8.26

Milá Ivono, odpustte si, nejsme stroje... a nevidím to jako vaše selhání... prostě jste sama moc dobře věděla, jak snadno se vám spirála dluhu roztočila a jak těžké je z ní vyjít... soucit... vlastní úzkost ... je prima, že jste si našla práci, která je lepší...

zuza píše: 29. 3. 2010, 19.05

Dobrý den, máme 18měsíční dceru. Manžel vnímal těhotenství dost negativně, chtěl abych šla na přerušení. Ve svých 33letech jsem to samozřejmě odmítla, ale manželovi jsem dala nabídku, že může odejít a o dceru se budu starat sama. Zůstal s námi, ale ten vztah fungoval divně, časem se vytratila komunikace, něžnosti atd. Momentálně spolu nežijeme sexuálně asi 12 měsíců, ale já mám o manžela zájem ale on o mě ne. Tvrdí, že to už nepotřebuje. Přitom ale chodí na netu dost často na porno. Neodsuzuju nikoho za to, že kouká na porno, ale v našem případě mě to dost uráží, když mě může mít, ale radši kouká..... Nechce o ničem mluvit, nechce se jít nikam poradit, tak já už nevím. Děkuji

Odpověď: 30. 3. 2010, 8.22

Milá Zuzo, na vztah musí být dva... musí být rovnováha v dávání a braní ... úroveň výměny musí být na úrovni toho, kdo chce vyměnovat méně. Jste samostatná žena... máte spolubydlícího, který se podílí ekonomicky... fajn...

Jana píše: 29. 3. 2010, 16.31

Dobrý den nevím jak začít jsem vdaná už skoro dvacet let máme 19 letou dceru a 11 letého syna před třemi lety jsem si zlomila nohu a syn se na mě psychicky upnul a začal spát se mnou. Tak asi začali naše manželské problémy. Poznali jsme přátele ale po dvou letech se oni rozešly a ta kamarádka se dostala do problémů soudně jí sebrali děti protože vysedávala každý den v hospodě a časem tam začal vysedávat sní i můj manžel. Do toho začal manžel číst zvláštní knihy o bohu, o józe o karmě teď čte dokonce korán a bibly a úplně se změnil sám mi řekl že je někdo jiný než koho sem si vzala. Žárlím na tu bývalou kamarádku protože jí vozí sebou do kostela a bůh ví kam ještě. S ní se dokáže bavit celé hodiny a se mnou si nepovídá skoro vůbec a když náhodou jo tak jsou to samé narážky a urážky. Syn je z toho celý nesvůj protože nás má rád oba a nechce stranit jednomu z nás, dcera letos maturuje a taky jí naše neschody nesvědčí. Vždycky jsem byla veselý člověk ale teď se dokážu smát jen v práci ale vím že se jen přetvařuju, nejsem upřímná už ani sama k sobě furt si říkám že je to určitě všechno moje chyba, ale neumím ji napravit. Nedokážu manželovi říct jak moc ho k životu potřebuju jsem na jeho lásce ke mně úplně závislá a nevím co mám dělat aby jsme neubližovali sobě ale hlavně dětěm. Budím se skoro každý večer spocená z hrozných snů o své sebevraždě, ale vím že na život bych si nikdy nesáhla mám děti pro které chci žít. Když manželovi napíšu do smsky že ho miluju tak odepíše že nás miluje všechny ale já potřebuju slyšet že miluje mě ale to on už mi neřekl alespoň deset let. Zhubla jsem kvůli němu 17 kilo ale stejně má narážky že jsem jak prase přitom je teď tlustší než já. Prosím poraďte mi nevím jak mám dál žít a vychovávat svoje děti k lásce když jí doma tak málo vidí.Děkuju Jana

Odpověď: 30. 3. 2010, 8.18

MIlá Jano, požádejte manžela o spolupráci a zajděte za odborným poradcem. Můžete požádat jeho, aby našel toho, komu bude věřit, připustte, že zajdetete třeba i za psychoterapeutem jeho víry.... Zbavte se závislosti na jeho lásce. To je vaše práce. Přeji vše dobré.

Katka píše: 29. 3. 2010, 15.32

Dobrý den, píší za přítele (28let), který má nejspíš problém, který si dlouho nechtěl přiznat, o návštěvě psychologa nechtěl ani slyšet až nyní. Začnu od začátku. Od střední školy bydlí se svoji babičkou, která ho vychovávala více méně už od školky. Rodiče jsou alkoholici, má 2 starší sestry, které v 18ti letech od nich odešly, on sám to s rodiči bez opory sester nevydržel, proto se domluvil s babičkou na společném bydlení.Měl jeden vztah, kdy jeho bývalá přítelkyně mu byla nevěrná, kde mohla, její rodiče ho dostali, díky jeho naivitě do velkých dluhů, které ještě dnes spolu splácíme. Nyní pracuje jako řidič. Je to hodný člověk, který by se rozdal, někdy až moc...nemá žádné sebevědomí, má neustále strach, že ho opustím, že bude sám, že nebude moct splácet dluhy atd. Opravdového přítele, se kterým by si popovídal nemá. Jen pár kamarádů, co se ozvou jen když něco potřebují, oporu v rodině nemá a sestry mají svůj život. Zdravotně na tom byl dobře až před pár dny se mu v práci neudělalo dobře, všechny výsledky jsou v normě.Jen pár opatření je třeba, ale nic závažného. Dnes šel po měsící opět do práce a psychicky se zhroutil, brečel, že to nezvládne, že má strach, co když se něco stane, co když se mu zase udělá špatně a všichni se mu budou smát, že nic nevydrží atd. Už delší dobu pozoruji, že má problém jak se řekne práce, je hned vynervovaný, všechno mu vadí, lidi, co vozí mu vadí, je znechucený. Řízení všeobecně ho baví. Nemá žádné koníčky, nic ho nebaví, nejradši by pořád spal, aby na ty svoje "problémy" nemyslel. Alkohol pije jen víkendově. Dnes mi poprvé řekl, že by chtěl někoho navštívit a promluvit si. Chce tabletky na uklidněnní, vím, že to není řešení, ale už to že s tím chce něco dělat je úspěch. Děkuji za radu

Odpověď: 30. 3. 2010, 8.15

MIlá Katko, pokud se přítel necítí dobře a chce s tím něco dělat, je to fajn. Je třeba však vědět, že je to cesta a na ní práce. Doporučuji konzultaci u psychoterapeuta, aby si udělal představu, jak je možné postupovat. Pokud bude chtít, může si dohovořit schůzku u mne. Je možné kombinovat spolupráci s psychologem a zároveň užívat léky předepsané psychiatrem. Přeji vše dobré.

nikitka2 píše: 29. 3. 2010, 15.32

Dobrý den,mám trochu trápení s mojí maminkou.Mamce je 57 let.Má nás 3 děti-Nejstarší brácha,pak sestra a potom já(29let).Mamka se už asi 5 let nebaví s mojím tatkou,ale přesto spolu žijí v jednoum domě.Rozvést se nechtějí,protože táta nechce a komplikuje to.Máma už je na něj alergická,ikdyž se snaží ho ignorovat,ale nejde jí to.Stále ho před náma pomlouvá,co jí v životě udělal,jak jí ublížil a mlátil atd..Já chápu,že to s ním neměla lehké,prý nám ani nic neplatil,že vše musela táhnou sama.Věřím tomu,že to tak bylo(mamka by nelhala),ale tátu mám ráda ikdyž vím,co mamce dělal.Je to těžké,když přijedu s dětma na návštěvu,tak prvně se jde k mamce nahoru a pak k tatkovi dolu(rodiný patrový dům).Štve mě tato situace a pro mé děti to časem bude také divné(není to normální babička a děda).Uplně už strácím chut k našim jezdit a je mi to strašně líto,mám pocit ,že jsem děsnej sobec,ale mě ta návštěva strašně ubíjí.Pamatuju si ,jako děcko,že se naši často hádali,ale nikdy jsem něvěděla kvůli čemu.Bývala jsem i často nemocná a nikdo nvěděl ,co mi je (stále teploty a bolesti břicha).Postupem času,zjištuju,že to mohlo být psychického charakteru.Co,žiju s manželem(6 let),tak jsem nemocná nebyla,takže to asi o něčem svědčí(mimochodem jsem štastně vdanná).Ještě s mamkou bydlí mojé sestra(2děti) a máma se o ní dost opírá a sestra zase o mamku a jsou ,jako kamarádky a já když tam přijedu,tak mamka si není schopná se mnou ani pořádně promluvit.Moje děti jsou podle mamky zlobivé(vídá je jednou za 14 dní,takže myslím,že je ani pořádně nezná) a sestry děti jsou hodné a poslušné.Všude je bere na výlety apod.Našeho kluka nevzala nikam,i přesto,že mu to stále slibuje.Náš malej je z toho vždycky smutnej a já ještě víc.Prosím,poradte,jak na vzniklou situaci?Je mi ze všeho bolavo na duši.Děkuji.

Odpověď: 30. 3. 2010, 7.38

Milá Nikito, bolest na duši z dětství a ze vztahu k mamce doporučuji ošetřit u odborníka např. léčebnou meditací. Principiálně je třeba smířit se se situací a adekvátně se ji přizpůsobit. Nikde není řečeno, že musíte dělat to, co vám je nepříjemné. Vy a máma jste dvě dospělé ženy. Pustte očekávání...

angel píše: 29. 3. 2010, 12.58

Dobry den,moc Vas prosim o radu uz nevim jak dal.Mozna je to titernost,ale ztacim kvuli praci pritele.Na doporuceni jsem ziskala praci recepcni,s bytem a mela jsem i vydelavat.Ted se ukazalo,ze vzdelavam jen na byt,zadne volno,pracuji 7 dni v tydnu od rana do vecera,takze nemam cas na nic.Nevim co to je jit ven,uz ani nevim na co se tesit.Pritel to tezce nese,tak se do me navazi.Vzdy jsme si byly oporou-uz 11let,ale ted je to na psychiku vazne moc.Vim,ze by bylo od veci najit si lepsi praci a byt,jenze situace je tak zapeklita,ze nez by se mi podarilo najit si praci tak by pritel s jeho platem neutahl byt a zaroven nas zivit.Nevim jak dal.Ani co jsem napsala nevystihuje celou situaci.Prosim poradte co mam delat abych se z toho nezblaznila?Dekuji za odpoved

Odpověď: 30. 3. 2010, 7.34

Milá A., ono mi připadá, že v celé společnosti je velká únava a neradostno. Bylo by odbré si s přítelem o tom povídat a vědět, že máte možnost vy dva si udělat žití jakštakš příjemné nebo si to navzájem ještě komplikovat. Bylo by dobré, abyste spolu sdíleli své prožívání, své strachy a úzkosti, zklamání ...., přijali současný stav a otrevřeli se změně... Přeji vše dobré...

Milada píše: 29. 3. 2010, 8.56

Dobrý den, prosila bych o radu jak dál ve vztahu s manželem. Je mi 51,jsem 22 let vdaná,máme dvě děti - vysokoškoláka a středoškoláka, manžel je o čtyři roky mladší. Z maželovy strany došlo k výraznému ochlazení a odcizení poté co začal pracovat v ženském kolektivu. Je společenský a s každým hned kamarád. Na sms a telefonáty kolegyń jsem reagovala podrážděně a žárlivě, něvěru popíral, ale stále se odtahoval. Komunikace vázla ,sex skoro nebyl. Dusno doma se stupńovalo a sám manžel byl na radu o psychologa, to jsem z něho vymámila dodatečně, a ten mu řekl, že má vůči mně ponorkovou nemoc. Poslední tři měsíce nemluví - nemá o čem - pouze odpovídá a to ještě podrážděně, že ho vyslýchám. Nyní jsem na tom tak, že mi řekl, že jse v něm něco zlomilo, že mě nemiluje, nejsem pro něho už manželka, jen spolubydlící. Já ho mám pořád ráda, trápím se, břečím, hubnu a nevím co dál.Děkuji.

Odpověď: 30. 3. 2010, 7.26

Milá Milado, tím, že se budete trápit nic nevyřešíte a situaci nezměníte. Jediné, co můžete změnit je své prožívání, svůj postoj, své přesvědčení. Chápu, že kus smutku nad stavem partnerství je na místě, své srdce je však třeba ošetřit a žít dál. Dělat radost sobě, pečovat o sebe, vyměnovat si to hezké s lidmi, kteří o to stojí... Ve vztahu k manželovi je třeba se dostat do stavu akceptace, brát ho jako spolubydlícího....

Mirmis píše: 29. 3. 2010, 8.33

Dobrý den, mám vleklý psychický problém. Před půl rokem jsme se k sobě vrátili s bývalým partnerem.Před rozchodem jsme spolu byli 4,5 roku.Bylo to také mou vinou a když jsme se k sobě vrátili,zjistila jsem,že udržoval poměr s jinou ženou.Když vše prasklo,bylo to psychicky náročné období,ale tím,že jsem mu dala šanci začít znovu a on slíbil,že za to,co jsem s ním prožila mě dělá šťastnou. To se dělo chvíli a po pár dnech se vrátil ke své staré povaze. Když jsme spolu začali bydlet, začal si vymýšlet různé věci, kde co bude, kde co nesmí být, že každá věc bude mít místo tak,jak chce on,protože to je logicky správně a dávat to jinak,by nemělo smysl.Pak jeho časté výkyvy nálad, kdy se nedokáže smát,radovat z maličkostí a když jsem na něj milá a snažím se mu dokázat,že ho mám ráda, tak je imunní. Hrozně mě to psychicky vyčerpává, protože mě několikrát popadla nálada, kdy jsem už s nervama nevydržela a začala brečet, že za vše,jak toužil,abychom byli spolu a já mu odpustila se chová takto a vůbec si neuvědomuje, jak mi ublížil a jak by mi tím pěkným chováním pomohl zapomenout. Vždy jsem pro něj byla jedinou, kterou tvrdí, že si chce vzít. Jsou chvíle, kdy mě podezřívá, žárlí a nedůvěřuje mi. Vše tohle nás uvádí do hádek, které spějou u mě k hysterii a psychickému vypětí. Naše hádky, kdy mu vyčítám, jak se chová, proč se nedokáže usmívat a věčně mě napomíná a rozkazuje, jak chce věci doma mít a jak je nemám dávat mě uvádí do velké zloby, střídavě s lítostí, že jsem k ničemu. Nejhorší je pro mě situace, kdy na mě žárlí a přitom jde s kolegy z práce do míst, kde může potkat své bývalé partnerky. Já jsem pak doma a když příjde, mám vztek, že mě trápí a nechává žít v nejistotě, nebo si jde klidně spát. Naše hádky končí i fyzickými záležitostmi. Pokaždé, když se cítím ponížená, tím, co mi v životě způsobil a proč se nedokáže chovat s úctou a pěkně za to, aby si získal mojí důvěru a šlo na něm vidět, že se změnil, jak sliboval, že jiný bude, tluču do něj pěstmi a brečím. On mě usměřnuje, někdy křikem, někdy ještě většími hádky a nepřipustěním, že chybuje. Další dny po hádce už chybu uznává, omlouvá se a slibuje, že vše bude lepší. Kdysi mi hodně ublížil, že v případě krize našeho vztahu jsem přišla časem na to, že někoho měl. Krize byli tři za 5 let a vím o dvou ženách, se kterými byl. Vždy to dopadlo tak, že jsme si prošli zlým, vyříkali si věci a pak byli dlouhou dobu v pořádku a milovali jsme se a uznávali. Před půl rokem také, kdy jsem mu dala šanci jsme si koupili společně luxusní byt, auto a díky společnému majetku není ani jednoduché se rozejít, nebo vyplatit toho druhého. Je to velmi složitá situace, proto po většině hádek radši přistoupím na smír. Jenže poslední dobou není dne, kdy bychom si denně nevyměnili alespon jednu maličkost. Vše v bytě chce,abych dělala po něm, neumí o to slušně požádat, ale nařizuje. Vím, že to není možná vážný důvod k tak závažným hádkám,ale vše se mi v sobě nahromadí a pak je z toho obrovská hádka, kdy třískáme dveřma, strkáme do sebe, já odcházím z bytu ven. Včera jsme se pohádali, jelikož v pátek mi v autě poručil, jak se starat o papíry v autě. Nařídil mi to a já se nedala, agresivně jsme se pohádali a místo večera,kdy jsme měli být spolu jsem šla domů a on za kamarády,kde jsme měli původně dorazit oba na oslavu. Kamarádi mi pak volali a on až o dvě hodiny později, kdy se omluvil a chtěl at příjdu,já ale nemohla. Odjela jsem pryč, nebyla jsem už schopna ničeho. Tři dny mi psal, snažil se to urovnat. Po příjezdu domů jsem byla klidná,ale čekala jsem omluvu a pěkné chování. Místo toho mi řekl, že fajn, že se spolu tedy nebudeme bavit vůbec. Pak jsem přišla na to, že jeho sestra je v kontaktu s jeho první přítelkyní a to mě psychicky dorazilo. Ubrečená jsem mu to řekla a on mi řekl, že s kým se jeho sestra stýká, že je její věc. Přitom to chápu, ale bolí mě, že mě i jej pořád pronásleduje minulost a jeho avantýry. Pohádali jsme se, už jsem dál nemohla a odešla jsem z domů. Pak nastartovala auto a chtěla odjet daleko. Napadla mě také myšlenka na to, že bych skoncovala se životem, protože v tom vztahu se jen trápím. Hezké střídá utrpení a hádky. Následují sliby, pár dnů je hezkých a v pořádku a pak znova poučování a jeho dání najevo mě, co vše dělám špatně. Nedá se někdy unést. Nemohu jen tak odejít, protože majetek je obou. Nemám kam jít, on také ne. Oba ani zatím nemáme peníze na to, abychom vyplatili jeden druhého. Žijeme spolu, někdy moc hezky a někdy, jako popisuji. Přesto mi tvrdí, že mě miluje, ale po posledních hádkách si příjdu jako blázen, nepoznávám, co dokáže psychika se mnou dělat, pláču, klepu se, mám pocit méněcennosti a v hlavě plno otázek za co, když se oba máme rádi, snažím se na něj být milá a žít normálně. On si o mě už taky musí myslet, že jsem blázen. Dříve jsem neznala,co jsou psychické problémy, byla jsem usměvavá, kamarádská, soběstačná a bylo mi dobře, nyní nemám chuť nikam chodit, chodím zaraženě, zapomínám a cítím se totálně k ničemu. Prosím, poraďte, co mohu dělat. Nemám ani na to jít k odborníkovi, odjakživa mám problém se svěřovat svým blízkým, jsem spíše naslouchač, natož odborníkovi. Už nevím, jak dál :-(

Odpověď: 30. 3. 2010, 7.21

Milá Mirmis, po přečtení vašeho psaní se mi vybavil citát: "Bláznovství je dělat stále stejné věci stejně a čekat jiný výsledek." Doporučuji otočit pozornost k sobě, řešit sebe tzn. prvořadým úkolem je, abyste se zklidnila, přestala se klepat a nabrala sílu. Pokud to dokážete sama - o.k., pokud ne, doporučuji spolupracovat s někým, kdo vás k tomu bude směrovat. Rozhovor u psyhcoterapeuta můžete třeba začít tím, že máte obavy mluvit o sobě.... Držím palce.

Šárka píše: 29. 3. 2010, 7.58

Dobrý den, mám 10 letého syna. Již od první třídy máme problémy s pozorností. Psycholog nám tvrdil, že se to upraví. Syn je levák a byl přenášené dítě. Ve škole má ,ale dobré známky. (Měl jen 4 dvojky ve 4.třídě).Máme problémy se zatajováním známek. Už několikrát jsme, ale mluvili ,že není důležitá známka,ale to zatajení. Bohužel to, ale pokračuje dál. S paní učitelkou spolupracujeme. Jen nám oznámila, že náš syn má snahu se kamarádit s klukama, kteří šikanují. Náš syn je velmi citliví a po našem dotazu, proč se chce kamarádit s těmito kluky ,nám řekl, že se cítí ve škole sám a nemá , žádné kamarády. Po týdnu začal více kamarádit s děvčaty. Řekl nám, že si s nimi rozumí více. Nemusí dělat, žádné ,,pitomosti" aby se jim zalíbil. Dnes ráno nás vyděsilo,co provedl. Na stěnu vyryl MTLPBD. Nejdřív jsme nevěděli co to znamená. Pak nám to došlo. Jsou to začáteční písmena naší rodiny. Nevíme jestli je to normální. Proč to dělá. Jestli to je volání o pomoc nebo zoufalství. Co máme dělat. Moc děkuji za názor.

Odpověď: 30. 3. 2010, 7.14

Milá Šárko, je hezké, že o synovi přemýšlíte, věnujete se mu, povídáte si s ním a spolupracujete s třídní učitelkou. Podle všeho je syn konfrontován s hledáním sebe sama a s hledáním místa ve společnosti, tak jako každý člověk. Je dobře, že vedle sebe má lidi, s kterými si o tom může povídat, sdílet své poznatky a zároveň mít zdravých norem. Proč vyryl počáteční písmena rodiny na stěnu nevím, zeptat se ho by byl kus k objasnění. Rozhodně není prvním ani posledním dítětem, co píše na zeď. (bylo by dobré pracovat s vašími pochybnostmi a nejistotami). Přeji vše dobré.

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1