Online poradna

Psychologická online poradna – odpovídá psycholog, psychoterapeut

  • Dotazy můžete pokládat, pokud je okénko otevřeno, odpovědi naleznete do týdne rovněž zde. Poradna se uzavře po položení desátého dotazu v týdnu.
  • Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní.
  • Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo online konzultaci s psychologem, kontaktujte mne.
  • Pokud si přejete odpověď mimo on-line poradnu, je třeba uhradit 120Kč na č.ú.: 2500034126/2010 .
  • Vše zde napsané bude zveřejněno.
  • Chcete-li ocenit fungování poradny, zasdílejte, některý článek/stránku z tohoto webu např. na Fb. Články naleznete zde.


Vážený pisateli, tento týden již bylo položeno mnoho dotazů a není v mých silách odpovědět na více. Máte-li zájem, vyčkejte, poradna se otvírá vždy v neděli o půlnoci pro 10 dotazů. Pokud máte zájem o zodpovězení dotazu mimo poradnu on-line, zašlete dotaz na email: radana@rovena.info a 120Kč na č.ú.: 2500034126/2010.

Na zodpovězení čekají: Zoufalá, Myška, Jiří Hofman, Ales, Ales, Lara, Karelfrantapepik, lucie, Iva Suchánková, mačička89, Stella, Adéla

Starší dotazy:

572 571 570 569 568 567 566 565 564 563 562 561 560 559 558 557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1

Lenka píše: 3. 5. 2010, 5.49

Dobrý den, nevím, jak začít. Možná to je maličkost, ale trápí mě to.. Mám problém se svou povahou. Jsem příliš kritická k sobě i ke svému okolí. I když mě lidé většinou považují za inteligentní, pohlednou a úspěšnou, já se s tím nedokážu ztotožnit. Jsem hodně vztahovačná a snadno se naštvu kvůli maličkosti, což si pak zpětně uvědomím a ještě více to podlomí mou sebedůvěru. Často se hádám s lidmi kvůli maličkostem, mám potřebu napravovat svět a všechny lidi okolo sebe, i když vím, že sama dokonalá zdaleka nejsem. Jsem schopná se celý den zabývat tím, co kdo řekl a proč to řekl, jak to myslel, i když mám na práci úplně jiné věci. Myslím, že se mnou občas není k vydržení. Snažím se s tím něco dělat, kontrolovat se, ale nejde mi to. Dřív nebo později se chovám stejně.. Nejsem schopná tolerovat ostatní, veškerá povahová odlišnost nebo jiný názor mě rozčiluje. Původ mých problémů možná tkví v mojí rodině. Mamka si moc nevěří a vždy mě vedla k tomu, abych co nejméně vyčnívala a všechno dělala, tak jak je to obecně dobře. Táta neustále poukazuje na to, jak je někdo jiný, divný, .... Neumí diskutovat, vždycky musí mít pravdu a odlišné názory rovnou odsoudí. Nevím, jestli je to objektivní, ale takhle to vnímám. Dalo by se s tím něco dělat? S rodiči už nežiju, ale jejich vliv na mě je pořád značný, jsem na ně hodně citově vázaná. Chci být pohodová holka, která má radost ze života a neřeší, co kdo řekl a jak to řekl, proč to řekl... Neznáte třeba nějakou knihu, která by mi pomohla? Děkuji předem moc za odpověď.

Odpověď: 6. 5. 2010, 14.14

Milá Lenko, je prima, že si mnohé neduhy uvědomujete a chcete s nimi něco dělat... Doporučuji naučit se pracovat s léčebnými meditacemi, při kterých byste se naučila detekovat vnitřní emoci, pnutí, které vás nutí k jednání, které nechcete a naopak rozvíjet pohodovost, harmonii a lásku... Mohu doporučit knihu Osobní síla . Moudrých knih je mnoho, jedná se ale o to, abyste vy zvládla pracovat se sebou...Lepší je na té cestě pracovat s někým...

sisina píše: 28. 4. 2010, 14.42

dobry den.chtěla jsem se zeptat, jestli je normalní, že mě život nebaví,těším se až zemřu,až zemřou mé děti.je mi jich líto, že musí žít v tak hnusném světě.nechci se zabít, ale hrozně trpím a vysvobození je jen smrt.je mi 35, tak že si nějaky ten pátek počkám. mužou byt mé uzkosti tím,že mě vlastní matka nenávidí, žije vedle mě v bytě,vždycky mě využívala a ponižovala.musela jsem se nenávidět, abych ji udělala radost a td.chtěla bych to někdy pochopit, možna by se mi ulevilo, mam vyhledat psychologa?nechci léky, chcijen vědět proč???

Odpověď: 29. 4. 2010, 14.42

Milá Sisi, to j neradostné... to víte, že si myslím, že spolupráce s psychoterapeutem by pro vás byla vhodná, třeba byste síky spolupráci s ním nalezla lepší vztah k sobě, bylo by dobré naučit se mít ráda, vážit si sebe... naučit se vidět v životě i to hezké, vytvářet to... Pro začátek mohu doporučit knihu Miluj svůj život. Držím palce

Miroslav píše: 28. 4. 2010, 10.11

Dobrý den Vážená paní Štěpánková, žádám Vás o radu, vyřešení situace s přítelkyní, která se chce se mnou rozejít. Je mi 34 let se svou přítelkyní(32 let) žijeme ve společné domácnosti více jak 5 let. Zařídili jsme si během té doby celý byt. Jezdil jsem za prací na všední dny do zahraničí (kvůli lépe placené práci) a víkendy jsme trávili s přítelkyní, více pro sebe. Na rodiče i rodinu ostatní kamarády bylo málo času. Záležitosti všedních dnů jsme se snažili zvládat každý sám. Volali jsme si, psali sms každý den. Ale to odloučení moc vztahu na dálku asi nesvědčilo. Plánovali jsme případnou svatbu, kdyby mělo přijít dítě na svět, ale přítelkyně měla nějaké problémy a je po operaci dělohy a odstranění myomu a vše kolem. Gynekolog jí říkal, že by měla co nejdřív otěhotnět. Tak zůstávám doma už cca 6-tý měsíc jsem nezaměstnaný a hledám práci v ČR (v místě bydliště). Na nějaký čas se do našeho bytu přistěhovala s 2 letým dítětem sestra mé přítelkyně. Mají s přítelem po stěhování bytu a dělají zatím rekonstrukci. Její starší sestru znám dlouho a měli jsme nějaké spory, nejdřív malé, co jsem začal žít s přítelkyní, něco se jí na mě nelíbilo a nesnášela mě. Tehdy mé přítelkyni asi ze vzteku vryla taky do paměti, co jí říkala, že si měla najít jiného přítele, né mě. To jsem se s údivem dozvěděl od přítelkyně. Její sestra mě taky časem říkala, že máme už žít s nimi jako rodina a pomáhat si i když nejsme svoji. Neshody už začaly začaly dříve, v tom samém bytě žila celá jejich rodina v pronájmu od města. Podotýkám, že rodina žila v horších sociálních podmínkách, jejich otec nedělal dobrotu, nechali ho soudně vystěhovat, atd. různé dluhy za nájem pak exekuce, to je měli už vystěhovat na ulici. Žili ze dne na den. Byt si později koupila a do dnešního dne splácí hypotéku moje přítelkyně. Během rekonstrukce většího bytu (vetší byt než má její sestra) s několika časovými odstupy se zvelebovalo bydlení a snad to někomu vadilo, že vydělávám peníze v zahraničí a investuji do rekonstrukce a zařízení cca 1.mil kč. Koupili jsme nové auto, nějaké dovolené v zahraničí atd., žili jsme už pohodově a skoro bez starostí. Něco jsem dostal na byt jako věno o rodičů, tedy mé mamky, která před půl rokem zemřela, (otec zemřel před 3-mi léty). Naši si ještě tehdy mysleli, že budeme mít svatbu, atd. Mám ještě 3 bratry, ti mají relativně spokojené rodiny každý po dvou dětech. Pomáhám finančné i rodině mé přítelkyně, např. před 2-ma měsíci jsem půjčil finančně na zaplacení exekuce v bytě nevlastního bratra mé přítelkyně (přítelkyně by se jinak vydala za všech úspor na kontě), a více věcí předem je to na dlouhé psaní. Její sestra říkala, že by tuhle pomoc své rodině neudělala, protože si šetří peníze na nějaké věci "kdyby se jí něco stalo". Ještě připomínka, bydlíme ted´v bytě společně s její sestrou ze synem, která si snad dělá nároky, že tu dávno bydleli, totiž i chtěla at´ jí sestra finančně vyplatí z bytu, který patřil už moji přítelkyni, absurdní! Totiž měl ze začátku o tento byt zájem její přítel, který by ho koupil za předkupní právo (odprodej od města), tehdy za nějakou nízkou částku. Ale moje přítelkyně na to nepřistoupila. Sama ten byt dlouho táhla na své riziko a nikdo jí nepomohl. Je tedy ted´ dusno. Co tady bydlí její sestra, během krátkého času mě připadá, že dělá její sestra naschvály jsou to oproti všemu drobnosti ohledné úklidu v naší zažité domácnosti, kde by se měla přispůsobit. Ale co jí něco vytknu, tak hned spustí, že jsem puntičkář, sama nic nestihne, když je zaměstnaná svým dítětem, apod. Před pár dny přítelkyně chtěla se mnou vážně mluvit. Viděl jsem, že je delší dobu jako "zakletá" a neřekla co jí vlastně schází. Pro moji přítelkyni bych udělal první i poslední. S brekem mě řekla, že náš vztah chce ukončit, takhle se nedá jinak žít, apod. mám se pak odstěhovat jinam. Svatbu nechce a dítě si neumí představit, prý neví co vlastně chce. Ona sama nemá žádnou známost, něměla ani zájem o nikoho jiného, ani já jsem ji nebyl nikdy nevěrný. Žádné problémy jsme spolu neměli, je malé hádky o drobnosti co se vyřešily pak i s úsměvem. Přesto si mám asi později hledat nový domov. Nevím, zda jsem zhruba přibližně a objasnil naší situaci s přítelkyní. Můžete mě prosím jen trochu poradi jak řešit situaci? Kde začít? Jsem z toho úplně zklamaný a nějak zamlklý, nevím s kým si mám o tom promluvit. Je v tom závist, nenávist co ještě? Prosím o odpověd´ a předem Děkuji. S přátelským pozdravem Miroslav

Odpověď: 29. 4. 2010, 14.39

Milý Miroslave, situace je dost "zakletá". Jste všichni přidušeni... Musím říci, že vaše odstěhování vnímám jako dobré... bude to pro vás začátek něčeho nového... možná i přítelkyně vydechne, srovná si pocity a navážete skutečně partnerský vztah... nebo zjistíte, že k vám cestu nenalézá, nechce s vámi sdílet život, který byste si přál a pak máte možnost vytvořit si život dle vlastních představ. Držím palce.

Honza píše: 28. 4. 2010, 9.23

Je mi 24 a mé přítelkyni 18 let. Měl jsem za svůj život cca 15 partnerek, z toho 4 relativně dlouhodobé (cca 1,5 roku). 1) Z jednou z nich jsem jako brigádu dělal videochat (sex na kameru - bez nahrávání). 2) Jelikož se stýkáme se společností, se kterou jsme se stýkali i s mojí bývalou partnerkou, tak se nám občas stane, že někde narazíme na fotografii mě a mé bývalé parnterky, nebo se o nás někdo zmíní, atd. Má nynější partnerka se s těmito dvěma problémy (a hlavně s prvním) nedokáže smířit. Poslední dobou kvůli tomu nemůže ani spát. Jsme spolu rok a je to super, ale tohle nás oba žene úplně špatným směrem. Předhazuje mi to, jako by má minulost byla nějak "špinavá" a poslední dobou se kvůli tomu hodně hádáme (hlavně kvůli videochatu). Chtěl bych moc poprosit o radu, jak by se dala tato situace vyřešit? Děkuji

Odpověď: 29. 4. 2010, 14.32

Milý Honzo, dejte partnerce přečíst odpověd pod Vámi... Pokud je pro ni důležitější Vaše minulost než právě prožívaná přítomnost s Vámi, nemůžete vytvořit harmonický vztah. (pokud chcete, můžete společně zajít k psychoterapeutovi)

Kristýna píše: 27. 4. 2010, 18.12

Dobrý Den, o svém problému jsem se pokoušela mluvit už s mnoho lidmy, ale zvláštního výsledku jsem nedosáhla..Skoro rok chodím s přítelem,dokonce jsme zasnoubení. Ale nedokážu se jaksi vypořádat s jeho minulostí. U něj ve vesnici bydlí jeho bývalá přítelkyně. Chodí dokonce na stejnou školu jako já takže ji každý den potkávám. Byli spolu 2 a půl roku..Viděla jsem je když spolu chodili,když se líbali a ted mě to vše dostihlo..Nedokážu být aspon den bez toho abych nemyslela na ně jak jsou spolu. Bojím se toho,že sem špatná,že jsem horší než ona. Vždy mi tvrdil,že s ní byl jenom ze zvyku, že se mu nikdy nelíbila a že jí nikdy nemiloval jako mě. Ale pak jednou mi zase řekl jak moc se mu líbila,jak moc ji miloval a že ji týden prosil aby ho neopouštěla. Já už nevím,co mám dělat! Jsem naprosto zoufalá.

Odpověď: 29. 4. 2010, 14.30

MIlá Kristýno, chtít po přátelovi, aby haněl bývalou přítelkyni nebo jeho vztah k ní, je velmi nerozumné... sama musíte uznat, že je to nesmysl... Dále stojí za pozornost vaše vnitřní nejistota, proč si připadáte nedokonalá ... měla byste vyvážit vztah sama k sobě... pak nebudete mít potřebu se s někým porovnávat... Pokud dopřejete partnerovi právo na minulost a právo na jeho lásku v minulosti, uleví se Vám...

Klára píše: 27. 4. 2010, 15.23

Dobrý den, chtěla bych Vás požádat o radu. Vždy, když přede mnou stojí nějaká větší životní zkouška, tak začnu být hodně nervózní a kvůli nervozitě už mi nějaké pro mě důležité věci nevyšly. Teď mám před sebou přijímací zkoušky na vysokou školu a bojím se, že by mi to stres mohl znovu pokazit. I když se snažím si nepřipouštět, že je to pro mě důležité, tak to stejně nakonec nevyjde. Nevím tedy, jestli by třeba nepomohly nějaké prášky před zkouškou na uklidnění psychiky...nebo něco takové. Děkuji moc za radu.

Odpověď: 29. 4. 2010, 14.27

MIlá Kláro, ano - existují anxyolitika - ty ti může předepsat psychiatr.... Já doporučuji, abyste se naučila pracovat sama se sebou... Budete-li chtít, můžete se zastavit...

Karolína píše: 26. 4. 2010, 20.58

Dobrý den. Chtěla bych se zeptat, jestli nemáte jiný mail než tento uvedený, ráda bych se na vás obrátila soukroměji a vše vám do podrobna napsala. Děkuji

Odpověď: 29. 4. 2010, 14.18

už jsi mi psala

Marie píše: 26. 4. 2010, 15.39

Dobry den pisu vam ohledne 5leteho syna Miri ktery si sam ublizuje kontaktovala jsem vas telefonicky.Timto vas zadam o poradeni co s tim mam delat.navim si rady.dekuji marie

Odpověď: 29. 4. 2010, 14.17

dobrý den, chtěla jsem na vás email - abych tam mohla poslat odpoved - bohužel v tuto chvíli jsem žádné doporučení nezískala..... podívejte: http://www.vaclav-vit.cz/

Iveta píše: 26. 4. 2010, 10.54

Dobrý den, mám pětiletého synovce, kterého často hlídám. V určitých časových intervalech má takové záchvaty zuřivosti, se snahou ublížit druhému (např. kousnutí, škrábání atd.), které u něho nastávají po nějakém nesplnění jeho požadavku nabo nějakém napomenutí. Potom, co ho záchvat přejde, se chová normálně, jako by nevěděl co se předtím stalo. Jeho rodiče tvrdí, že ho to přejde a zatím s tím nic nedělají, ale já mám strach, že se to bude s jeho věkem stupňovat, proto prosím o Vaši radu. Děkuji.

Odpověď: 29. 4. 2010, 14.01

Milá Iveto, pokud rodiče nebudou hledat širší souvislosti, není možné doporučit nic jiného než: 1. zůstat pevný 2. neustoupit 3. následně v klidu s ním situaci stručně probrat, vysvětlit...mmj.: je třeba umět přijmou, že není ředitelem zeměkoule a že kousáním nebo škrábáním celou situaci nezmění, jen ho nebudou mít lidi rádi...

život píše: 26. 4. 2010, 7.25

Milá poradno, přála bych si, kdyby mi mohl někdo poradit. je mi 29 let, jsem svobodná, nezadaná. mám babičku a dědu /74,78 let/. jsme od sebe vzdálení 150km. babička s dědou jsou na tom po zdravotní stránce již špatní. bydlí sami v domku a babička nechce za žádnou cenu do domova důchodců,kde by vše měli snadnější. podle mého by babička kolem sebe potřebovala někoho 18 hodin denně. zatím ji posluhuje děda, který má ale také velké problémy. momentálně je v nemocnici, upadl a nalomil si jeden obratel, čeká ho operace. cítím na sebe velký psychický nápor. mám z toho smutné nálady a pořád na ně myslím. nejvíc se o ně starám já. mám ještě sestru, ale ta má už rodinu, chlapečka 2,5 let, takže za nima nejezdí tak často. a když už tak né tak, že by se tam o ně starala. spíš prostě jako jenom na návštěvu. babičce a dědovi jsme zařizovali pečovatelskou službu včetně úklidů. jenže to oni odmítají. je hrozný, v jakým prostředí tam žijí (špína) i když oni tvrdí, že mají čisto. navíc i jejich osobní hygiena je hrozná a bojím se, aby z toho ještě něco nedostali. (pečovatelská služba zajišťuje i koupání starých lidí, ale oni to odmítají) když u nich jsem, tak vlastně pořád jenom kmitám, posluhuju, uklízím, něco vařím. domluva je dost obtížná, nemají už rozum. domů jedu vyřízená, s tím, že bych potřebovala den abych si sama odpočla. ale nejvíc mě vadí to jak dopadli a přitom ani nemuseli, kdyby si nechali poradit. taky mě děsí pohled na ně. babička má problém se srdcem (funguje na 50%)a tak má oteklé nohy a ruce. je to i takový kostliveček. skoro nechodí. je mi jich strašně líto. mám k nim velký citový vztah. jako babička s dědou byli úžasní a můžu říct, že jsem měla velké štěstí mít takové prarodiče. proto mě to všechno bolí víc a nevím jak se s tím mám vyrovnat. vím, že jednou každý umřeme, nejsem přeci malá, ale přesto když vidím, jak žijou a že s nima není kloudná řeč, tak hrozně mě to ubíjí. navíc když se o ně starám, je to na jednoho člověka velký sousto. měli dceru - moje maminka. která již 3 roky tu není a popravdě mám hrůzu z dalšího odchodu člena rodiny. přála bych si umět líp zvládat tuto situaci, ale nevím jak. domů když přijedu, tak se snažím zabavit něčím i jiným. za dva dny jsem dobrá, přesto cítím, že mě to vyčerpává hlavně z pocitu, že jsem na to sama.

Odpověď: 29. 4. 2010, 14.06

MIlá dívko, situace neradostná a odpověd se mi nevymýšlí snadno. Pokud vezmeme jako hlavní, abyste vy sama neničila sebe negativním prožíváním, je třeba prožít si uvolnění pouta ... i když to zní třeba divně, ale nejste zodpovědná za podmínky, ve kterých žijí... nabídku pečovatelské služby jim můžete zopakovat, můžete zkusit ji i protlačit - bylo by to řešení ... pokud však sveřepě pomoc odmítají nezbývá nic jiného než akceptovat, že takové stáří volí... pak si vy potřebujete nalézt k nim vztah tak, abyste byla svobodná... k tomu si nalezněte třeba psychoterapeuta... držím palce

Starší dotazy:

572 571 570 569 568 567 566 565 564 563 562 561 560 559 558 557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1