Online poradna

Psychologická online poradna – odpovídá psycholog, psychoterapeut

  • Dotazy můžete pokládat, pokud je okénko otevřeno, odpovědi naleznete do týdne rovněž zde. Poradna se uzavře po položení desátého dotazu v týdnu.
  • Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní.
  • Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo online konzultaci s psychologem, kontaktujte mne.
  • Pokud si přejete odpověď mimo on-line poradnu, je třeba uhradit 120Kč na č.ú.: 2500034126/2010 .
  • Vše zde napsané bude zveřejněno.
  • Chcete-li ocenit fungování poradny, zasdílejte, některý článek/stránku z tohoto webu např. na Fb. Články naleznete zde.


Zapomenout

Skákal přes oves

Na zodpovězení čekají: Zoufalá, Myška, Kačka, Andrea, Amálie, Josef, Tereza, Ivan, Lucifer, Klara, Kerstie, Hella

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1

boobs píše: 24. 2. 2008, 11.04

Dobrý den, dostala jsem se do velice nepříjemné situace. Mám 18ti měsíčního syna, s jeho otcem jsem se před pár dny rozešla. Včera se předávkoval práškama, naštěstí se z toho dostane a bude v pořádku. Já ale nevím, co mám dělat, jak se mám chovat, jestli se k němu mám vrátit..

Odpověď: 8. 3. 2008, 20.17

Milá B., o situaci vím příliš málo na to, abych se k ní mohla vyjádřit. Co vás vedlo k rozchodu s otcem vašeho dítěte?

mama píše: 24. 2. 2008, 8.36

dobrý den,už mnoho měsíců přemýšlím,jak dál ve svém životě.mám pocit,že bych chtěla nebýt a přitom se stydím za svoji slabost.a obávám takového rouhání.mám děti a vím,že potřebují matku. nevidím však smysl své existence.nemám žádnou hodnotu.miluju své děti.a to je i důvod,proč se se svými pocity peru a funguju na pohled svého okolí"normálně".na Vaši stránku jsem se obrátila proto,že nechci nikoho ve svém okolí zatěžovat svými dlouhodobými a stále stejnými problémy.a to nejen proto,že by to nemohlo nikoho bavit a každý má svých "radostí a starostí" dost,ale i proto, že se za to,co cítím, stydím.

Odpověď: 8. 3. 2008, 20.15

Milá mamko, jsem ráda, že se s těmi pocity perete. Takovéto krize bývá dobré uchopit jako výzvu... např. ke studiu tajemství života... můžete nalézt zajímavé knihy, semináře... život je složitej, bolavej i kouzelnej... Najdete-li ke mně cestu, můžeme snadněji nalézt klíč k vaší starosti... A rozhodně není třeba se stydět... je třeba nalézt lidi, kteří vám budou inspirací na cestě hledání... Přeji vám, aby vaše kroky nálezaly směr...

katka píše: 23. 2. 2008, 16.25

dobrý den, mám problém a čím více o tom přemýšlím tím více se mi zdá jestli bych nemšla navštívit psychologa/psychiatra. Nesnáším děti a už vůbec nemůžu vystát přítelovo děti, které jsou malé, nic mi nedělají ale já si prostě nemůžu pomoct. Co mám dělat???Asi to není normální

Odpověď: 8. 3. 2008, 20.06

Na psychiatra to nevidím - psycholog by se hodil.

PAVLA píše: 23. 2. 2008, 12.48

Dobrý den. Mám velký problém. Dostali jsme se s manželem do velkých dluhů,které nejsme schopni splácet.Jde to jen velmi těžko, i když jsme oba zaměstnaní a máme 2 děti, 8 a 5 let. Samozřejmě i exekuce na oba platy atd... A kdysi jsme podepsali smlouvu, které dodnes lituji. Byli jsme v tak tíživé situaci,že jsme s jistým obch.zást.jedné stav.spořitelny podepsali smlouvu na úvěr, který nebyl zcela legální. Tak jsme se dostali do problémů se zákonem, dostali jsme oba podmínku a moc nás to oba mrzí. Teď k nám pořád jezdí policie, nemůže sehnat manžela, aby mu doručila dopis, který mě už byl předán a já musím doma lhát, proč tady byli, se strachem, jestli se to "neprovalí". Nejsme žádní kriminálníci, jsme normální rodina, ale dostali jsme se ze zoufalství na scestí a já z toho mám strašné stavy.Splácíme poctivě, ale jde mi spíš o tohle... Mám depresivní stavy, hrozně se roztřesu při každém zazvonění zvonku u dveří, špatně spím atd. Mám hrůzu z toho,aby se to nedozvěděli rodiče- bydlíme s nimi v RD, ani sousedé, ani rodina. Vše co řeknu si musím pořádně rozmyslet, musím lhát, protože, kdyby se to "provalilo", vyhodí nás i s dětmi na ulici. Jsem nešťastná a nevím co mám dělat. Nemám odvahu jít se s tím někomu svěřit, protože jsme z malé vesnice, kde si všichni "koukají do talíře". Ty moje stavy jsou strašně ubíjející, nedokážu už nic řešit s chladnou hlavou a pořád mám strach, že se klepu jak osika. Už mě napadá i sebevražda,ale na to nemám sílu, protože mám děti a nemohu jim to udělat.I když píšu tyto řádky, klepou se mi ruce. Existuje pro mě nějaká pomoc? Moc prosím o radu.

Odpověď: 8. 3. 2008, 20.05

Milá Pavlo, kdyby se totéž přihodilo vaší kamarádce - odsoudila byste ji? Zkuste sobě poskytnout tolik pochopení a odpuštění jakobyste poskytla ji. Moc se mi nechce věřit tomu, že by vás rodiče vyhodiliDobré by bylo nestydět se před sebou a dokázat se k tomu postavit čelem a přiznat to třeba i druhým. I když je to situace nelehká, dobré je to, že jste zdraví, máte zdravé děti a věřím tomu, že se máte i rádi... Cítíte-li se opravdu psychicky vyštavená, je možné požádat psychiatra o antidepresíva - doporučuji k tomu i několik návštěv u psychoterapeuta.

ketka píše: 22. 2. 2008, 18.29

Dobrý den!Mam hroznou paniku ale take stres ,jelikož jsem vždy připravená ve škole na příklad vždy se hrozně rozklepu a mám z toho obrovský strach a ani nevím jak je to možné .Avšak stres je to to samé strach z toho co bude ,strach z písemky,strach jako starost o někoho.Myslím si že se vždy bojím zbytečně.A tak vás tedy žádám o radu pomoc.Děkuji moc

Odpověď: 8. 3. 2008, 19.56

Milá K., na těchto stránkách vpravo nalezneš dokumenty s radami http://cz.lundbeck.com/cz/public/what_we_do/depression/default.asp Kdybys přišla ke mně, naučili bychom se spolu léčebnými meditacemi harmonizovat na emoční úrovni některé spouštěče a postupně vyčistili některé bloky/strachy/úzkosti. Přeji vše dobré.

krystina píše: 22. 2. 2008, 15.32

Dobrý den, potřebovala bych pomoct, poradit...nebo spise se nekomu sverit,jelikož na to nikoho nemam, ja už vlastně ani nevím,co potřebuji. V poslední době jsem dost na dně.Jsem v prváku na vysoké škole, na kterou jsem velice chtěla jít.Byla jsem šťastná,když jsem tam nastupovala, jenže nyní nemám radot absolutne z ničeho.Příjde mi, že jde vše proti mě.Před VŠ jsem studovala gympl, se spolužáky jsem si moc nerozuměla, a tak tam odtaď nemám žádnýho oprvdovýho kamaráda.Na ZŠ jsem měla výbornou kamarádku,ale jelikož jsme šly každá na jinou školu, rozpadlo se tak nějak i naše kamarádství...chci říci-mam spoustu kamarádu,ale nemám ani jednoho tak dobého, kterému bych se mohla svěřit, vyplakat se mu na rameno apod. ...,proto mám nyní pocit, že vůbec nikoho nemám, že pro nikoho nic neznamenám.Mám přítele už téměř dva roky, jenže se vidíme bohužel jenom o víkendy a v týdnu se mi ani moc neozývá, což mě samozřejmě vadí, protože mi prostě chybí a chci s ním být v kontaktu alespon pres ten telefon...toto kdyz mu vzdycky reknu,tak me osoci,ze mu neco porad vycitam,vsechno to otoci proti me a udela ze me absolutni histerku...ted resime to, jestli se rozejdem nebo ne...a chova se ke mne hrozen,absolutne arogantne, jak kdyby v sobe nemel kousek citu... mne na me strasne zalezi, nedokazu si zivot bez nej predstavit...,a tak porad jenom brecim, ani nikam nechci chodit,kdyz nejsem s nim... a tak nejak jde celej muj zivot do pr...!Vsechno jsem si predstavovala jinak ....Omlouvam se, ze vas obtezuju,ale ja uz se opravdu nemam na koho obratit.Krystina

Odpověď: 8. 3. 2008, 19.50

Milá Krystínko, k odpovědi se dostávám teprve ted, jak se daří? už je lépe? Rozchody bývají bolestné, je dobré, když nás něčemu naučí, dovedou nás k nějakému poznání - třeba k tomu, co chceme... taky k sebepéči (protože to za nás nikdo neudělá). Rozhodně se neponižujte... a pokuste se porozhlédnout po svém okolí a určitě najdete nějakou dívku, dívky, kde se vám podaří z rozchodu lépe uzdravit. R.š.

Veronika píše: 22. 2. 2008, 15.04

Dobrý den Radano, jsem velmi ráda, že se v dnešní době najde ještě pár lidí (včetně Vás), kteří mají zájem o úspěch a zájem ostatních. Upřímně nevím jak začít, ale mám problémy v práci, respektive se svou kolegyní. V červenci loňského roku jsem nastoupila do nového zaměstnání, o jehož fungování sem už před nástupem měla nějaké mínění či poznatky. Kolegyně, které tam pracovali do mého nástupu velmi rychle za velmi pobouřených okolností musely zaměstnání opustit (krádež peněz) a já v novém zaměstnání zůstala sama. Můj zaměstnavatel a celá mateřská firma má sídlo v zahraniční. Tedy zde v Praze jsem tak trochu sama sobě svým pánem. Zodpovědnost jsem vzala velmi pevně do rukou a spoustu věcí sem vylepšila (od vedení účetnictví, smluv až po zařízení kanceláře).Nemusím myslím připomínat, že všechno probíhalo velmi stresově a bylo to časově náročné,neboť vedle těchto "vylepšovacích akcí" musela i nadále pokračovat hlavní činnost kanceláře. (incomming) v říjnu jsem zjistila,že mám rakovinu lymfatických uzlin a musela sem odejít na neschopenku. jelikož nebylo možné kancelář z čista jasna uzavřít i nadále jsem nepravidelně do práce musela (a chtěla) docházet.Ředitel ze zahraniční mi přes personální agenturu našel novou kolegyni, i přesto, že jsem mu říkala, že si novou kolegyni najdu sama. 21.ledna 08 nová kolegyně nastoupila a hned mi byla velmi nepříjemná, když sem se s ni ale viděla na pohovoru přišla mi jak ten nejbáječnější člověk na světě. Hned druhý den v práci sem však poznala její pravou stránku. Na pohovoru zářila sebevědomím a svými znalostmi a schopnostmi. Hned první den přišla do práce o půl hodiny později (každý ví, že toto by se nemělo stávat) ani ji nenapadlo se nějak omluvit. Druhý den v jejím novém zaměstnání za ni přišla kamarádka a povídali si 1 hodinu u kafe a mou novou kolegyni vůbec nevzrušovalo, že na toto jsme ji skutečně nepotřebovali. Zkrátka hned na samém začátku mi ukázalo jak to má na háku. No, netrvalo dlouho a zjistila jsem, že si velmi vymýšlí a dokonce lže. Poslední incident vyjel tak daleko, že když jsem šla zkontrolovat peníze do pokladny tak se s překvapujícím údivem ptala: "Je Vy jdete počítat peníze?" a rychle mi řekla, že vyndala z kasy Kč 5000,- které dala jako zálohu svému kamarádovi, který měl vyrobit pro nás vizitky. Později když jsem s grafikem mluvila, ten mi řekl, že žádnou zálohu nepotřebuje a že ji ani nedostal. Další den byl lísteček v pokladně na kterém stálo,že grafikovi dala 500 a sobě si vzala 6450,- Toto sem celé ihned nahlásila našemu vedení do zahraničí. Tedy velmi zamotané, vzala si peníze ale napsala jinak sumy atd. Problém je ten, že mě vyčetli, že jsem ji obvinila z krádeže. Že se to určitě nějak vysvětlí. (To se divím,že se nepoučili z krádeží svých předchozích zaměstnanců?) A má kolegyně opět svým výřečným uměním se z toho krásně vykroutila. Dnes vím, že nebylo dobré říci, že to byla krádež, ale já už v ni nemám absolutně žádnou důvěru a svému zaměstnavateli jsem řekla, že během své neschopenky už do práce nepřijdu. Uvidíme však co se bude dít, až se z neschopnosti vrátim, vím však že s touto intrikářkou pracovat v jedné malé místnosti o 20m2 skutečně není možné. Kdyby přišla a řekla hele já potřebuji nějaké peníze půjčím si z pokladny a v pondělí to vrátím, ale problém je že překrucovaně několikrát lhala, to vám zde ani nebudu popisovat. Zaměstnavateli jsem napsala, že bud já nebo ona. Je to velmi dobré místo o které bych nechtěla přijít, nyní se však bojím, že se do budoucna rozhodnou pro ni a přitom to není člověk, kterého by tam potřebovali na vedení kancelář. Hned od začátku lže a vymýšlí intriky a to i na vedení. Nejsem si však jista, zda mi věří, neboť ona je velmi dobře výřečná a tzv "ví jak na lidi" Možná bych měla zmínit, že ona pracuje na ŽL,což pro zaměstnavatele není jistota a má spousta vedlejších kšeftů, které si vyřizuje v práci. Kvůli těmto kšeftům nemůže být každý den v práci. Muj zásadní problém je ten, že z těch neustálých lží a intrik jsem se minulý týden ne zhroutila ale celé dny jsem probrečela jak je svět nespravedlivý. Ona když později přinesla účtenky na peníze které si dříve již z pokladny vzala, tak na nich nebylo ani razítko ani účel. Říkám ji takovou účtenku si můžu doma taky vytisknout a ona nato: vždyt jo ale dokažte mi to ... atd. Je velmi zákeřná ale okolí to nevidí, nebot na okolí je velmi milá. Prosím poradte mi jak v této situaci jednat. Situace je ve skutečnosti o hodně složitější. Například jsme měli problémy s panem domácím, u kterého je kancelář v podnájmu. Když jsem ji předevčírem nesla klíče od trezoru (neboť ten má na starosti nyní pouze ona) seděla tam s panem domácím u kafíčka a sklenkou tvrdého jako ti nejlepší kamarádi, hlavně že já s ním asi před měsícem řešila rozporuplnou situaci. Tedy i v jeho očích je ona ta skvělá a já ta zlá. Je to od začátku celé špatně, do kanceláře jsem nastoupila za velmi bouřlivé situace a všude bylo plno stresu. Ještě k tomu bylo před sezonou, neboť naši klienti jezdí hlavně v září, takže strašně moc práce. Pan domácí byl dříve (za bývalých kolegyní) zvyklí chodit dolu do kanceláře posedět pokecat a popít kafíčko, ale já na toto nejsem. Já musela mít práci hotovou nebot jsem byla na vše sama a jeho přítomnost a blbé dotazování mě zdržovalo a vadilo, řekla jsem mu tedy, že si nepřeji aby tam chodil.No ale jakmile jsem já odešla tak už nová kolegyně ho ihned dolů pozvala. Vsadim se že mě pomlouvali. Trápím se tím, že o mě si určitě každý myslí, že sem ta špatná a nervozní histerka ale přitom její pravou tvář nikdo nezná. Velmi pěkně děkuji za váš čas a doufám,že mi poradíte nějaké řešení jak v takovéto situaci vystupovat. P.S. jsem z Prahy ale pokud to bude možná ráda si k Vám dojedu na nějaké sezení.

Odpověď: 8. 3. 2008, 19.42

Milá Veroniko, je pro mne zarážející, že vám chybí pud sebezáchovy... rozhodně nejste v dnešním světě jediná, ale mám pocit, že svůj život prodáváte nějaké firmě... proč? vy si léčíte velmi závažné onemocnění a neschopenku si zasloužíte...!!! Mohu-li vám radit... odpoutejte se od svého zaměstnavatele - je to jen práce. Během vaší nepřítomnosti nechtě věcem volný průběh, otevřte se různým variantám toho, co bude po vašem uzdravení... nespěchejte s ukončením neschopenky... stres rozhodně není to, co vám prospívá... V případě, že byste měla chut se sejít, je to možné, určitě by to pomohla harmonizaci vaší energie a posílilo vaši léčbu. Přeji vše dobré

E. píše: 22. 2. 2008, 11.33

Dobrý den,chtěla jsem se zeptat,jak vycházet s manželem a jeho synem:-):-(?Před 2 roky jsme se vzali.Já byla bezdětná on rozvedený s dítětem,které má v péči jeho bývalá žena.Manžel byl 6 let sám.Prý 1.žena,kterou synovi přivedl ukázat jsem byla já.Manželovi je 37, mně 30.Od začátku mi říkal věci,jako že můžu být ráda,že je rozvedený,tím pádem má hodně zkušeností a ví co dělat.Prostě má vždy pravdu a vždy vše dělá nejlépe.Řekla bych,že je trochu zahleděn sám do sebe.Tohle mne na něm vždy popuzovalo,ale pak má taky jiné, kladné stráky,kvůli kterým jsem byla přesvědčena,že jsme se pro sebe narodili(a ještě jsem).Dokáže být milý,pozorný,...Půl roku po seznámení jsme se vzali.Od začátku jsem znala i jeho syna,který k němu chodí jednou za 14dní na víkend.Měla jsem radost,že i se synem(dnes 14let)si rozumíme.Byl na mne hodný,chtěla jsem tolik pro něj udělat,ukázat mu různé věci.Vypadalo to,že i on mne má rád.Kolikrát řekl manželovi,že s ním nepůjde ani za prarodiči a zůstane se mnou.A my se bavili a vše probíhalo v pořádku.Vše začalo dnem svatby.Manžel měl se synem pohovor o samotě.Syn mu řekl,že už ho nemá rád,když si mne vzal,že už tátu nikdy neuvidí,že jsem mu ho vzala,že zůstal úplně sám(jeho matka v té době byla těhotná se svým novým partnerem,ale synovi udělá a koupí,co mu na očích vidí)....A manžel mu na to odpověděl,že se nemusí bát,že vždy bude u něj na 1.místě...(tento rozhovorve stejném znění probíhal i nedávno,takže po 2letech,kdy se mne manžel snad poprvé v životě zastal a řekl mu,že na mne nemůže být drzý...). A to mu taky od té doby dokazoval.Syn chtěl od té doby,aby s ním táta spal,když mi manžel dal před ním pusu,obejmul mne, okamžitě se naštval a nemluvil s ním.Manžel reagoval:"Broučku,co Ti je,co se stalo".A syn trucoval nadále.Během 5minut si byl manžel schopen najít nějakou blbost,za kterou by mne před tím klukem seřval(třeba mé vzdychnutí,když jsem ukládala věci do skříně-nevím o něm,ale určitě jsem ho prý udělala kvůli jeho synovi).Začal mne před ním obviňovat,že na jeho syna žárlím a ať se zbalím a vypadnu a přestal mne vnímat-pro víkend,co měl syna jsem přestala existovat.Účel to ovšem splnilo.Na tváři jeho syna se objevil úsměv a hned tati sem,tati tam a přitom, když to říkal díval se zlomyslně na mne.Měl radost,když se se mnou táta nebaví.Ale manžel tohle nechtěl vidět a v tomto duchu se to táhlo celý rok.K jeho synovi jsem začala cítit alergii nebo já nevím.Bylo to horší a horší.Cítila jsem se bezmocná,když jsem brečela po výstupech v ložnici a slyšela z obýváku najednou jeho smích a laškování s tátou.Nemohla jsem si dovolit vůbec nic,protože v tu chvíli mne manžel před ním seřval.Jeho syn něco udělal a nikdy nedostal vynadáno.Byla jsem to já po kom se svezl manželův hněv,i když jsem se držela v ústraní a nevšímala si jich.Vždy si našel důvod,kdy mi vyčetl nějakou pitomost a byl z toho pomalu rozvod.Stáhla jsem se do sebe a mlčela a přestala se bránit.Po roce manželství jsem promluvila s člověkem,který mne doslova nabil energií.Řekl mi,že to nesmím střádat v sobě,musím mluvit.Po následovném víkendovém výstupu manžela před jeho synem jsem zjistila,že už nebrečím,postavila jsem se mu čelem a bez slz.Najednou mi bylo jedno,jak zareaguje,i to,že se třeba rozejdeme.Měla jsem tolik síly,že jsem šla za tchyní a vše jí řekla. Před tím jsem s nikým nemluvila,jen manžel jí říkal,jak jsem špatná já,jak jsem zjistila.Ona pak manželovi domluvila a už 1/2 roku mne nevyhodil a snaží se na mne před synem neřvat.Právě proto je to pro manžela asi ještě horší.Teď jsme ve stádiu,kdy mi říká,že je ponížen.Vidím v něm jeho otce.Je věčný remcal.Dokáží celé hodiny diskutovat a nadávat nad blbostmi.Když k prarodičům přijde vnuk,opečovávají ho,rozmazlují,při sebemenší příležitosti mu dávají velké částky peněz a pořád opakují,jaký je to chudáček,že je z rovedené rodiny.On na ně mluví velice sprostými výrazy,ale oni se jen začnou usmívat a nic neřeknou.Dokonce i manžel syna nedávno okřikl(a to je co říct), ale okamžitě dostal vynadáno od tchána a tchyně manžel,ne vnuk.A to manžela samozřejmě sejmuli před vnukem.To je normální. A takhle je to u nás pořád.To samé,co manžel praktikoval na mně,zná od svých rodičů.Řekla bych,že se to zlepšilo,snaží se nevyjíždět,kvůli maličkostem a vyjede po mne jen občas před synem.Ale já k jeho synovi nějak už nemůžu najít cestu a on ke mně taky ne.Snažím se.Problém je v tom.Čas od času manžel na mne vyjede,že jeho syna nemám ráda a jsem pro něj vetřelcem...Když mu řeknu,že kdyby mne před ním neponižoval,bylo by vše jinak,tak nemám pravdu.Můžu za vše já.Chtěla jsem s ním jít do manž.poradny,ale nechce.Tvrdí mi,že on k psychologovi nepatří,že jen já.Teď se například naštval kvůli králíkovi a už týden se mnou nemluví,řekl mi,že se rozvedeme.On před svým synem a rodiči ztrapňoval mé vaření,tak jsem jen řekla,že on taky kdysi nedopekl králíka.Tohle mi dělal i na dovolené.Den co den se mu něco nelíbilo(na mne nebo na ostatních).Kupuji si totiž na dovolených pohledy(to byl pro něj problém) a to za své.Máme totiž podle jeho přání od začátku oddělenou kasu,atd. A když už jsem to nemohla poslouchat a už jsem na něj nedokázala mluvit v kliku a něco jsem mu řekla, nafoukl se a chodili jsme každý sám,jako když se nezmáme.No groteska.Nejlepší je,že já jsem pak naštvaná a je to na mne vidět a on i jeho syn mají ten dar,že se začnou tvářit jak andílci a vinu svalují na mně(a lidi kolem jim to věří)-naštěstí jen někteří.Nidky jsem manžela neslyšela uznat,že udělal chybu.On o sobě říká,že je nejchytřejší a neomylný.Já taky nejsem svatá,ale jen prostě nechci brát vinu cizích na sebe.Jak mám komunikovat s manželem a jeho synem? Předem moc děkuji za odpověď a omlouvám se za poněkud delší příspěvek.Přeji hezký den.

Odpověď: 8. 3. 2008, 19.26

Milá E., z vašeho psaní mi připadá, že v rodinném systému vašeho muže pro vás není místo. Je opravdu otázka, zda existuje pro vás dobré řešení za předpokladu, že neodejdete. Kdo vás má rád? kdo s vámi spolupracuje a váží si vás? Přeji vám dost síly a odvahy k důvěře v sebe.

Zoe píše: 21. 2. 2008, 23.35

Dobrý den, řeším teď takový problémek. Oproti ostatním dotazům se možná bude zdát banální, ale ráda bych znala váš názor. Nejspíš je řešení jednoduché, jen ho nevidím či nejsem schopna uskutečnit. Mám přítele se kterým se právě stěhuji do bytu, ale ve skutečnosti přemýšlím o rozchodu. Jsme spolu teprve 4 měsíce a už teď mi toho na něm vadí příliš mnoho. On mě miluje a snaží se dělat vše proto, abych ho milovala taky. Mám ho ráda a je mi s ním dobře. Jsem přesně typ "vztahové holky". Krom toho si nemůžu dovolit platit nájem za byt sama. Uvažovala jsem i o tom, že bychom tam bydleli spolu jako kamarádi. Ale nevím jak by to snášel. Toužím po jednom svém kamarádovi, ale jen tělesně. Vážný vztah cítím, že by dopadl podobně jako ten, ve kterém vězím teď. Skutečně zamilovaná jsem v životě byla jen do jednoho kluka, vztah s ním je nenávratně pryč. Nikdy jsem nepotkala nikoho, kdo by byl jako on a myslím, že už ani nepotkám. Hrozně moc se bojím být sama. Když jsem sama, mám velké deprese občas až sebevražedné stavy. Přesto by možná bylo nejlepší řešení tento můj vztah skončit, ale připadá mi to zbytečné. Nevím jestli má smysl hledat nějakého dalšího partnera, každý muž má nové a nové chyby. Nevím jestli prostě nemám zůstat s tím se kterým jsem teď. Připadá mi to skoro jedno. Chlap jako chlap a tenhle mě miluje a snaží se dělat co mi na očích vidí. Stejně nevím o nikom jiném se kterým bych chtěla mít vztah. Neumím si ale představit, že bych právě s ním měla děti. Jenže moje city se mění příliš rychle. Na začátku se zpravidla intenzivně zaláskuji a do dvou tří měsíců vše opadne. Jen jednou mi to vydrželo celou dobu vztahu. Ale to jsme si opravdu výjmečně rozuměli. Je mi 25 let a ráda bych se usadila a měla rodinu, ale s mojí povahou je to asi nemožné.

Odpověď: 8. 3. 2008, 19.18

Milá Zoe, strach ze samoty bývá častým, ale ne dobrým motivem k trvání mnoha vztahů... Připadá mi důležité, aby ses opravdu rozloučila a odpoutala od své bývalé lásky. Věřím, že dokážete se k tomuto chlapci zachovat čestně a dle situace mu říci, že si sice jeho lásky vážíš, ale nemůžeš mu ji opětovat (nebo se rozhodni, že se ho naučíš milovat - to nevím, kde se nalézají vaše city...) Bylo by dobré, abyste věděla, jak se zamilovanost proměnuje v lásku - najděte si třeba knihu M.S.Peck - Nevyšlapanou cestu. Je možné, že třeba potřebujete i dorovnat vztahy ke své původní rodině. Při osobním setkání bychom mohli vašemu problému porozumět lépe. Držím palečky.

Roman píše: 21. 2. 2008, 17.23

Dobrý den, chtěl bych vás požádat o nějakou vaši radu. Můj problém: již delší dobu pocituji v sobě jakési duševní prázdno. Jeden příklad - jsem zaměstnán, práce mně baví, kolektiv v pohodě. Pokud ale něco dělám, cítím, že to dělám jenom protože musím. Problém je v tom, že ted si začínám uvědomovat že práce a z toho vyplývající peníze nejsou zdaleka na vyšších pozicích priorit v životě, alespon ne v tuhle chvíli. Příčinu takových pocitů znám - je to osamělost. Dostávám se k jádru problému. V současné době nemám přítelkyni, ale ani dřív to nebylo lepší. Abych vás trochu seznámil se svým - nemluvím, pokud nemusím, když už ale chci mluvit, mluvím strašně potichu a z toho pramení komplikace s navazováním kontaktů. Komunikace s lidmi mi nevadí, pokud oni mluví, já s nimi velice rád taky. Nejhůře jsem na tom, pokud mám hovořit s nějakou dívkou. Překvapivě mi ani nevadí větší kolektiv lidí. Spíše na opak. Problém je v tom, že nemám příležitosti, jak se do společnosti dostat. Pokud mě někdo pozve, velice rád pozvání přijmu. Když bych ale měl jít sám od sebe někam, prostě je ve mě nějaký blok, který mě prostě nikam nepustí. Například se přátelé baví o tom, že něco podniknou a mě je až trapné přijít za nimi a zeptat se co chystají a už vůbec se jim neodvážim říct, že bych s nima rád šel. Ano, je špatné přemýšlet o jejich případných reakcích, ale neustále každou vteřinu, každou minutu přemýšlím o tom co a jak by bylo kdyby... Doufám, že jsem problém popsal dostatečně srozumitelně. Nevím, jestli z předchozích vět jsou jasné otázky, proto bych to shrnul: jak podle vás nejlépe vyřešit začlenění se do společnosti, zejména pokud jde o problém spojený s nízkým sebevdomím. Děkuju vám alespon za přečtení a případnou radu. ROman

Odpověď: 8. 3. 2008, 19.10

Milý Romane, Bylo by dobré, nalézt si cvičení, jak pracovat na svém sebepřijetí (budu se opakovat, ale nejlepší je to opravdu s profesionálem). Pak doporučuji, kontaktovat přátele, zeptat se jich, nabídnout se, i když je to provázeno strachem. Postupně získáte zkušenost, že to vlastně nebolí a že tím spíše získáte a příště to půjde snadněji. Také můžete vyhledat na internetu skupiny, které spojuje stejný zájem a pak realizují i živá setkání. Přeji vše dobré.

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1