Online poradna

Psychologická online poradna – odpovídá psycholog, psychoterapeut

  • Dotazy můžete pokládat, pokud je okénko otevřeno, odpovědi naleznete do týdne rovněž zde. Poradna se uzavře po položení desátého dotazu v týdnu.
  • Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní.
  • Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo online konzultaci s psychologem, kontaktujte mne.
  • Pokud si přejete odpověď mimo on-line poradnu, je třeba uhradit 120Kč na č.ú.: 2500034126/2010 .
  • Vše zde napsané bude zveřejněno.
  • Chcete-li ocenit fungování poradny, zasdílejte, některý článek/stránku z tohoto webu např. na Fb. Články naleznete zde.


Zapomenout

Skákal přes oves

Na zodpovězení čekají: Zoufalá, Myška, Kačka, Andrea

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1

sdx global píše: 11. 1. 2008, 21.08

já se nacházím v situaci, ze sem upne v prdeli,.....to mi asi uplne zamotava hlavu, a v podstate pak nemuzu ani cist, nebo treba chci spocitat jehlici na smrku, ale proste pritom premyslim, jestli cas nevyuzit efektivneji,jo mimochosdem jsem ve zkouskovém,....., uz vubec ani neverim tomu, ze lidi chtej pomohahat, mam jen pocit, ze kdyz se proste zrovna vysvihnu na nejankou uroven, tak mi to lidi hrozne zavidi, ale jinak na me kaslou, to by mi nevasdilo ,stejne to asi nic nema cenu, ..... pod prezdivkou sdx global

Odpověď: 12. 1. 2008, 14.18

Milý X - pod přezdívkou sdx globale, myslím, že Ti nebude vadit, když zde ponechám pouze úvod a závěr tvého psaní. Mám pocit, že to podstatné, co tě trápí, jsi nenapsal. Vnímám, že se to týká nějakého smutku, bolesti, ztráty...a myslím, že je toho víc. Dobré je umět najít a ukotvit pocit bezpečí a domova v sobě, není to vždy snadné. Když budeš cítit, že třeba hlava se zamotává a myšlenky podivně točí, tak si v klidu sedni, polož si jednu dlaň na solar (nad bříško) a druhou na srdce a věnuj pozornost svému dotyku a dechu. Odpovědi on-line nikdy nemůžou nahradit spolupráci v živém setkání. Informace jsou spíše obecnějšího charakteru a chybí jim zcela osobní informace a kontext a také energie, která léčí. Uznáš-li za vhodné, můžeš mne kontaktovat.

Jana píše: 9. 1. 2008, 16.36

Dobry den, rada bych Vas pozadala o radu, nachazim se ted v situaci, kdy vubec nevim, co delat. Mam pritele, jsme spolu dva a pul roku.Vsechno vypadalo na dobre ceste, snad i na pevny vztah a vloni v lete jsme spolu zacali bydlet. Rikal, ze to vyzkousime, na vetsi polovinu tydne (zbytek byval u sve sestry, se kterou bydlel drive). Myslela jsem si, ze to jde dobre, az do te doby, kdy u mne pobyval tak dva dny v tydnu. Pomalu mi zacalo dochazet, ze vsechno ohledne spolecne domacnosti zajistuji ja, ze pro to, aby dosel nakoupit nebo jednou za tyden jen vysal, je potreba usili nadlidskeho (meho). Navic si myslim, ze jeho nechut cokoli resit ma souvislost i s jeho stylem zivota, chaoticky neuklizeny pokoj, studuje treti vysokou skolu, zadnou jeste nedokoncil, uci na volne noze jazyky, je nespokojeny,ale jinou praci si nehleda. Podotykam, ze jde o cloveka nadmiru inteligentniho a velmi spolecenskeho, kreativniho. Chtela jsem mu pomoci, nosila mu i ty inzeraty, doma vse delala sama, prestoze taky pracuji a dokoncovala jsem vysokou skolu a ted se ucim na jeste jednu zkousku. Presto jsem s nim byla rada, meli jsme krasne Vanoce, dal mi diamantovy prsten, predtim nikdy nic takoveho neudelal. Nemám pocit, ze mne nemiluje. Ja uz jsem ale na zacatku roku neunesla, ze pod ruznymi zaminkami v nasem byte skoro neni, nemyslim si ale, ze ma nekoho jineho, az vse vyvrcholilo diskuzi a posleze hadkou o tom, jestli se mnou vubec chce zit. Nejdriv rekl, ze nevi. Pak z neho vypadlo, ze ted ne, jednou mozna, ale ze po nem porad neco chci (z meho pohledu pouze chci, aby vedel, co chce a sel za tim, at uz ve vztahu, nebo v zivote). Je mu 27, mne 25. Aby toho nebylo malo, pred tri ctvrte rokem, ve stejne dobe, kdy se rozhodovalo o spolecnem bydleni mne nechal vzit si hypoteku na tri miliony na dum za Prahou, ktery bude hotovy za rok. Ted tvrdi, ze by radsi bydlel v byte ve meste (na ktery, realisticky, ale nikdy mit nebudeme). Prijde mi to vsechno jako zrada, prestoze vim, ze to tak asi neplanoval, pry si myslel, ze se mnou bude umet zit. V posledni dobe ma i velke problemy s rozhodovanim se o beznych zivotnich malickostech (cist si nebo psat povidky, jit do kina nebo do divadla), zajima ho tolik veci, ze chce vsechno zacit, ale nic nedotahne do konce. Ironii je, ze pusobi na lidi jako inteligentni rozhodny clovek, ktery si vi rady. Vysledkem je, ze budeme ted bydlet zase kazdy zvlast, zatim. Miluji ho a nevim, co bude dal. Nevim, jak se k nemu chovat. Nevim, jestli to ma nejakou perspektivu, dala jsem do toho vztahu vsechno, lepe uz to neumim. Mozna to neumim s muzi. Poradte, prosim. Dekuji mnohokrat. Jana Jana

Odpověď: 11. 1. 2008, 11.05

Milá Jano, Chápu vaše zklamání a rozčarování. Zkuste si představit, že čtete svůj dopis, jako kdyby byl od vaší kamarádky. Co byste jí poradila? Ještě vám připomenu vaši větu: dala jsem do toho vztahu vše - víc neumím, nemůžu... Já si dovoluji přidat otázku, z kolika procent naplňuje tento vztah vaše očekávání (oblast - sexuálně-emoční, hmotné zajištění, trávení volného času, životní styl a směřování...). Jsou vaše očekávání reálná? Domnívám se, že z velké části ano. Proto doporučuji, seznámit ho s tím, co chcete - co opravdu chcete, dále mu říci, že víte, že ho nemůžete k ničemu nutit a že ani nechcete, ale že pro vás není dobré ve vztahu pokračovat, přestože rozchod je pro vás bolestný... Držím palce.

Aneta píše: 9. 1. 2008, 12.33

Dobrý den, jsem 19 let spokojeně vdaná,mám 3 děti a v loni-srpnu jem se zamilovala do muže taktéž ženatého s rodinou.Byla a je to vzájemná láska na první pohled.Občas se vídáme,téměř pravidelně si voláme.Oba s tím bojujeme,protože rodina je pro nás důležitá,avšak toto je pro nás opravdu silné.Navíc se fyzicky moc přitahujeme a rozumíme si.Jsme tak zvaně stejně naladěni.Nikdy jsem si nemyslela,že mě něco takového potká,navíc jsem nic takového nikdy nevyhledávala.On je na tom úplně stejně.Musím na něj stále myslet a nemůžu se pořádně na nic soustředit.Mám neustále takové vlny,kdy si uvědomuji ,že to není správné,avšak proti tomu bez něj nemůžu být.I v sexuálním životě se mi ten vztah promítl.Když jsem s manželem,myslím na jiného a vůbec nic z toho nemám.Stále jen předstírám. Zatím jsme spolu nic důvěrnějšího neměli,avšak to je zřejmě pouze otázka času a příležitosti.Hrozně mě to vyčerpává.Asi mi moc neporadíte,ale pomohlo by mi alespoň znáš váš názor.Předem děkuji!Zdravím Vás.

Odpověď: 11. 1. 2008, 11.04

Milá Aneto, nedávno jsem s jednou paní řešila něco velmi podobného. Její přání bylo, aby to pouto ke svému milenci necítila, protože nechce zrušit svu rodinu a sama si nedokáže pomoci. Toto pouto, které do současné situace nepatří, se nám společně podařilo rozpustit. To je ode mne k vaší situaci vše, protože slova zde bývají málo platná, jak sama na koci svého psaní uvádíte.

Bohdana píše: 8. 1. 2008, 11.38

Dobrý den...potřebovala bych poradit co dělat s manželem který je na mě závislý? Jsme spolu dvacet let,odstěhovala jsem se za ním z města na dědinu,začala dělat ve stejném zaměstnání a trávím s ním věškerý čas.Když jsem začala v poslední době jezdit za svými kamarádkami z rodného města,protože jsem opravdu potřebovala změnu a doslava na chvilku "vypadnout" z toho stereotypu,začal mi můj přítel vyčítat,že jsem s ním málo,že ho nemiluji a různě mě psychicky vidírat jen abych zase trávila všechen čas s ním.Tolikrát jsem s ním o tom hovořila,že potřebuji taky čas pro sebe,ale jeho dopověd byla vždy záporná..nevím, co mám dělat,jak mu to vysvětlit? děkuji moc za radu

Odpověď: 9. 1. 2008, 12.19

Milá Bohdano, vaše jednání, které jste popsala je v pořádku. Vy jste vyčerpala všechny své možnosti, jak partnerovi situaci vysvětlit. Můžete mu navrhnout, aby s vámi zašel k psychoterapeutovi/mediátorovi, protože byste ráda, aby vám manžel/druh pomohl s vaším problémem. Psychoterapeut by patrně do celé situace pomohl vnést projasnění, zviditelnění emocionální roviny, věcné roviny, pravděpodné následky této situace. Také můžete jet na seminář o konfliktu a tam se inspirovat (partner může jet s vámi) Přeji světlo do vašeho vztahu.

Michaela píše: 7. 1. 2008, 14.46

Dobrý den, je mi 29 let a před necelými dvěma lety jsem se v bývalé práci sblížila s kolegou (28) a začali jsme spolu chodit. Oba jsme brzy na to firmu opustili a našli si nová zaměstnání. Po třech měsících jsem přišla o svůj podnájem, a tak jsem přijala nabídku přítele a přistěhovala se k němu. Tím začalo spoustu problémů, než jsme si na sebe zvykli. Jsme totiž dost odlišní, já jsem introvert a domácí typ, on velmi společenský a rád si zajde na pivo. Zatímco já nemám kamarády téměř žádné a nesnadno se seznamuji, přítel jich má spoustu, bohužel jsou to lidé, s kterými si nemám moc co říct, ač velmi vzdělaní a inteligentní, většinou rádi také vysedávají po hospodách, které já nenávidím stejně jako pivo. Díky bytu jsem na něm začala být závislá nejen citově a on mi časem začal vyčítat, že se ve vztahu dusí. Po roce a čtvrt jsme si na hypotéku každý pořídili byt s tím, že v jednom budeme bydlet a druhý pronajímat. Následně jsme ale řešili krizi a já se odstěhovala do svého bytu. Řekli jsme si, že si dopřejeme více prostoru, vztah jsme ale neukončili. Jenže po půl roce od sebe se přítel začal chovat divně. Nakonec řekl, že bude lepší, když se rozejdeme a zůstaneme přáteli. Pak jsem zjistila, že se už pár týdnů stýká s o 7 let mladší kolegyní z práce. Jenže pak mi začal opět posílat sms, že mu chybím a že by chtěl být se mnou přítel. Když jsem mu dala 2. šanci, nadšeně souhlasil a slíbil, že s tou druhou vše okamžitě ukončí. Za pár dní jsem zjistila, že s ní byl opět v hospodě. Lhal mi, že to nebyla ona. Rozešla jsem se s ním, ale on mě opět začal bombardovat smskama, že mě miluje a že udělal chybu atp. Vztah s NÍ nakonec přece jen skončil, ale podle toho, co mi říkal, jsem pochopila, že z její iniciativy. Najednou si totiž začal stěžovat, že ho jen využila a už se s ním nechtěla stýkat ani jako kamarádka. (Nutno dodat, že s první ani druhou dívkou nedošlo na sex) To mě strašně ponížilo a chtěla jsem to ukončit potřetí. Byla jsem totiž přesvědčená, že v době, kdy si nebyl mnou jistý, začal chodit znovu za ní. Řekla jsem mu, ať mi ukáže mobil, abych měla jistotu, že s ní už opravdu není v kontaktu. Nebyl. Místo toho v něm ale bylo nespočet zpráv od jiné 17-ti leté! externistky od nich z práce, kterou sice odmítal, ale na sms jí odpovídal prý proto, že od chvíle co jsem se odstěhovala se cítí opuštěný. Skončila jsem to definitivně znovu, ale on mě znovu bombarduje textovkama, do schránky mi hází dopisy a básně a tvrdí, že mě pořád miluje a já kvůli nedorozumění zahodím dva roky vztahu. Navíc přítel vydělává méně, než já a neustále je bez peněz. Jen zřídka jsme někam šli - většinou chtěl jít jen do hospod a za kamarády. Další dilema pro mě byly jeho kamarádky, má jich na můj vkus spoustu a on s nimi rozebírá i naše soukromí. Některé v době, kdy jsem se odstěhovala si dokonce zval domů na víno a nechával je u sebe do rána přespat. Vadilo mi to, což on nedokázal pochopit a tvrdí, že jsem patologicky žárlivá a paranoidní. Chci ten vztah ukončit, ale on mne pořád kontaktuje a já se v tom stále plácám. Je to hrozné, protože k němu pořád chovám city a nedokážu se od něj vnitřně odprostit. Nevím co s tím a jsem zoufalá i naštvaná sama na sebe. Bojím se, že to nedokážu nikdy ukončit a vymanit se z jeho vlivu. Navíc bydlíme jen kousek od sebe. Děkuji moc za jakoukoli radu...

Odpověď: 8. 1. 2008, 13.49

Milá Míšo, popisujete dost pádných důvodů, proč ve vztahu nechcete pokračovat. Přeju vám, abyste našla sílu a víru v sebe. To pomáhá oprostit se od vztahů, které nám do života nepřinášejí mnoho pozitivního. K ukončení vztahu patří: rozloučení se, bolest/slzy a vykročení na další cestu samostatně každý sám... můžete si tuto situaci vizualizovat a prožívat... Chcete-li se naučit práci s těmito technikami, můžete se ozvat...

Jana píše: 7. 1. 2008, 11.37

Dobrý den, miluji ženatého muže, který má 11-letého syna. Moc mě miluje a já jeho. Ale neustále se nemůže rozhodnout mezi mnou a rodinou. Před 14 dny se už chtěl rozvádět, ale nakonec to včera ukončil se mnou. Přesto mi píše, že mě strašně miluje a vidím na něm, jak nerad to dělá. Domnívám se, že je to jen pod tlakem jeho ženy, která mu dává ultimáta i co se týká syna. Manželství už více než rok nefungovalo.Podle jeho slov mám pocit, že manželku bere spíš jako hospodyni.Sám mi řekl, že ji nikdy moc nerespektoval a sám vidí, že se mnou se chová jako jiný člověk. Věří, že bychom spolu byli šťastní, ale slíbil prý synovi, že postaví dům a bude v něm mít svůj pokoj. Manželka mu byla několikrát nevěrná.Před půl rokem ji vzal k sobě zpátky a teď říká, že když ji dal naději, tak ji nemůže "odkopnout".Mám pocit, že chce nyní zkusit napravit to, co celých těch 11 let nedělal. Má strach, že by za ním syn nešel, kdyby se rozvedl, protože jde kluk víc za mámou.On na kluka neměl nikdy moc čas.Chci o něho bojovat, ale nevím, jestli to k něčemu bude a hlavně jak. Prosím o radu, nechci ho ztratit. Nejhorší je, že se oba milujeme.A podle mého jen neví kudy kam.Děkuji.

Odpověď: 8. 1. 2008, 13.26

Milá Jano, když žena vstupuje do vztahu s člověkem, který je ženatý a má rodinu, měla by si být vědoma, že vstupuje do živého organismu, systému, který má svou magnetickou sílu. Zamilování patrně neplánoval ani on ani vy a je asi pravda, že tak trochu neví kudy kam, protože má rád i svou ženu i syna. Snaží se asi vyřešit situaci tak, aby se mohl dívat do zrcadla. Nevím, jak o něj chcete bojovat, ani k čemu to bude dobré. Když k vám přijde po zralé úvaze, může váš vztah dál fungovat, chce-li to jinak, akceptujte to. Doporučuji však, nepřistoupit na věčné rozchody a návraty. Můžete poděkovat za to hezké, co vám do života přinesl a popřát si navzájem šťastnou cestu...

Michaela píše: 7. 1. 2008, 2.01

Dobrý den. Už několik týdnů mě trápí špatné spaní. Se spánkem mám problém už několik let, potíže ale nepřetvávají stále. Posledních pár týdnů se mi nespavost opět vrátila. Večer nemůžu usnout, ikdyž jsem hodně unavená a spát se mi chce. Ale jak zavřu oči, hlavou se mi honí spoustu myšlenek, které nemůžu ničím zahnat. Usínám kolem půlnoci a někdy až po půlnoci. Někdy nespím vůbec. Během spánku se několikrát budím. Zdají se mi špatné sny. Ráno se cítím unavená a nevyspalá. Už nevím, co s tím mám dělat. Přes den nespím, navečer ale ani během dne nepiju kávu ani čaj a před spaním nejím nic těžkého. Mám špatnou náladu, jsem podrážděná, na nic se nesoustředím. Jsem nepříjemná na své okolí a to mě mrzí. Jsem studentka, tak to může trochu souviset se zkouškovým obdobím. Ale takovéto potíže jsem během minulých zkouškových období neměla...Děkuji za odpověď, Michaela (23 let)

Odpověď: 8. 1. 2008, 13.05

Milá Míšo, bohužel ve vašem psaní není otázka, může to být signál, že nejste připravena k řešení. Při takto dlouhodobé poruše spánku se jedná o to, že mozková centra neumějí odpočívat, vypnout. Lékaři na to předepisují hypnotika, která jsou návyková. Doporučuji naučit se "vypínat" myšlenky, uvádět mozek do činnosti klidu - do stavu alfa. To znamená naučit se relaxaci, meditaci. Vím, že sám se tyto techniky člověk učí obtížněji, než v doprovodu s druhým člověkem, nejlépe profesionálem. Zároveň je možné, věnovat se i tomu, co signalizují sny. Čaj z meduňky bývá nápomocen.

Věra píše: 6. 1. 2008, 13.53

Jsem rozvedená a mám 11letou dceru.S tatínkem se vidí jen sporadicky,ale i tak ho má hluboko v srdci.Domnívám se s rodiči, že mě snad dcera trestá že o tatínka přišla,že s ním není.Chodila jsem už dřív k psychologům, le většinou se shodli, že chyby ve výchově nedělám,že naopak se až moc snažím tatínka nahrazovat dárky a celkovou péčí.Mám přítele,se kterým žiju už 7měsíců a přijde mi,že ho tam dcera nechce a dává to najevo.Dá se něco dělat?Nějak poradit?Děkuji

Odpověď: 7. 1. 2008, 10.47

Milá Věro, při čtení vašich řádků mne napadlo: 1. je v pořádku, že vaše dcera má ráda oba rodiče 2. vaší dceři je již 11 let a bylo by vhodné, aby i ona zpracovávala rozvod rodičů konstruktivně jak na racionální tak emocionální úrovni 3. a je dobře, že vám je již jasné, že nejste povina tatínka nahrazovat a už vůbec ne dárky 4. chybí mi některé důležité informace k tomu, jak postupovat dále... 5. schůzka s terapeutem by jistě byla dobrá Přeji Vám i dceři, aby se vám podařilo najít harmonii ve vztazích

Šárka píše: 4. 1. 2008, 10.40

Už devátým rokem žiju s gemblerem, své obrovské dluhy řeší automatama a já místo abych od toho utekla, jsem mu vzala pár/dost půjček na sebe, abych ho zachránila z nejhoršího, kolikrát mi nedá ani korunu a já vše táhnu sama, proč to dělám? Bojím se, že dopodnu zle.

Odpověď: 4. 1. 2008, 15.35

Milá Šárko, nutno uznat, že máte vytrvalost. K vaší otázce - takové sebedestruktivní chování mívá motivy různé - několik jich uvedu a vy si můžete zkusit sama sebe poctivě zanalyzovat a vybrat. Možnosti, které se mohou doplňovat: 1. nedostatek sebeúcty ("nemám na to, abych žila lepší život"), 2. strach z budoucnosti (lepší známé "peklo", než krok do neznáma), 3. naivita ("kvůli mně se změní"), 4. být "samaritánka" - pocit být ta lepší, silnější v páru, ta která zachraňuje 5. potřeba adrenalinu (někdo rád horskou dráhu, někdo nebezpečné vztahy). Tak rozum do hrsti, máte v první řadě povinnost zachránit sama sebe... Držím palce.

Petr píše: 1. 1. 2008, 23.48

Dobrý den. Seznámil jsem se se svou přítelkyní teprve před 3,5 měsíci a z toho 3 měsíce čekáme miminko. Všechno bylo v úplném pořádku až do předminulého týdne. Moje partnerka se z ničehonic začala chovat vůči mně naprosto netečně. Došlo to tak daleko, že mi napsala, že čím jsem k ní hodnější a starostlivější, tím víc jí to dráždí. Prý se k sobě nehodíme a ona, protože čeká naše dítě, to vnímá jako hrůzu a nemůže se s tím vyrovnat. Mně je z toho opravdu hrozně zle. Mám pocity stesku po ní i po rostoucím miminku. Neviděl jsem ji od 20. prosince 2007 a jediná naše komunikace probíhá prostřednictvím ICQ či sms zpráv a nepřál bych Vám ani vědět, co všechno mi vyčetla. Nevím, co dál. Mám spoustu povinností, ale nemůžu se na ně soustředit. Prosím, poraďte. Jsem opravdu zoufalý. Nevím, jak se k ní mám chovat a zda tím, že jí budu volat či se pokoušet o sekání, se jí nebudu vnucovat a ještě to nezhorším. Mám pocit, že mé city už nesdílí. Potřeboval bych vědět, že mě chce mít vedle sebe a že se se mnou těší na miminko. Zatím mám pocit, že jí jsem spíš na obtíž a že můžu za všechno, čím teď trpí. Hrozně mi chybí. Děkuji moc za odpověď, Petr 25, student.

Odpověď: 2. 1. 2008, 10.30

Milý Petře, cením si vaší otevřenosti. Každý vztah má svůj vývoj a každý z partnerů prochází svým tempem fází rozhodovací. To, že na partnerský vzah je třeba souhlasu obou partnerů, jistě víte. Je dobře, že maminka vašeho dítěte zná váš vstřícný postoj jak k ní tak k miminku. Jak situaci popisujete, ona v tuto chvíli vás nechce mít vedle sebe a sám tušíte, že když toto nebudete respektovat, její nechuť k vám to spíše posílí. Doporučuji vám, abyste ji tedy oznámil, že její přání respektujete a nevidíte tedy jinou možnost, než se stáhnout a kontaktovat ji jednou za čas (vám doporučuji ozvat se ji tak za 14 dní - dříve ne), abyste se ji poptal na zdraví a zeptal, zda od vás něco nepotřebuje. Přímo teď nemusíte řešit, jak to bude po narození vašeho dítěte, vím, že se ho nezříkáte a je to od vás dobré, ale dejte vývoji čas. Rozhodně nejste zodpovědný za to, čím ona trpí (pokud jste ji neznásilnil, a to nepředpokládám). Chápu, že na klidu vám situace nepřidává, držím vám palce, abyste se dokázal soustředit na své povinnosti - může vám to právě pomoci, odvést myšlenky, které vás bolí a zneklidňují zároveň. Když budete potřebovat orientovat se v nové, složité situaci, můžete mne opět kontaktovat. Přeji vám i vašemu potomku vše dobré.

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1