Online poradna

Psychologická online poradna – odpovídá psycholog, psychoterapeut

  • Dotazy můžete pokládat, pokud je okénko otevřeno, odpovědi naleznete do týdne rovněž zde. Poradna se uzavře po položení desátého dotazu v týdnu.
  • Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní.
  • Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo online konzultaci s psychologem, kontaktujte mne.
  • Pokud si přejete odpověď mimo on-line poradnu, je třeba uhradit 120Kč na č.ú.: 2500034126/2010 .
  • Vše zde napsané bude zveřejněno.
  • Chcete-li ocenit fungování poradny, zasdílejte, některý článek/stránku z tohoto webu např. na Fb. Články naleznete zde.


Zapomenout

Skákal přes oves

Na zodpovězení čekají: Zoufalá, Myška, Kačka, Andrea

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1

2 zmatené holky píše: 11. 10. 2010, 15.14

prosím že píšem po 2. ale my se to bojíme rodičům říci nechci je s těmito záležitostmi obtěžovat a přidělávat jim starosti.mimochodem na email jste mi nepsala a chodíme do 6.třídy

Odpověď: 16. 10. 2010, 14.21

Milá holky, to si myslíte, že rodiče neunesou vaši starost? Já myslím, že rodiče to ustojí :) a že by je to docela zajímalo. Můžete to říci školnímu psychologovi, pokud ho máte, můžete to říci jinému dospělému, kterému věříte, že může pomoci zvládnout tento problém. Nejlepší mi přijde, říci to rodičům a zajít za psychoterapeutem. Strach není dobrý rádce. Držím palce.

Ivana píše: 11. 10. 2010, 14.56

Dobrý den, můj problém vyplývá z mého vztahu s matkou. Hůře to snáším nyní, když už bych sama měla uvažovat nad založením rodiny. Mám dojem, že dokud se nějak k minulosti alé také k současnosti nepostavím, nemůžu jít sama dál. Tak tedy: dětství nebudu zlouhavě popisovat, nyní mě trápí závislost mé matky na mé osobě, její neschopnost mne uznat jako dospělého (je mi 29 let), její neustálé citové vydírání. Přítel má podobně založenou matku, pomohlo že se odstěhoval na druhý konec republiky. Já zatím bydlím s matkou ve stejném městě. Nevím jak se zachovat, ona je dost nemocná (hlavně psychicky), je v invalidním důchodu, kamarády jen na telefonu, nikam nechodí jen po doktorech,, nikdy neuměla žít a neměla důvod žít - jen pro děti, kterým nakonec stejně nic nedala, má velký problém vyjádřit city a neměla na nás vůbec čas ani náladu. Je velmi přísná a toho čím umí zranit by bylo mnoho. Nyní mě neustále vtahuje do svých problémů. Velmi se snažím, ale hrozně mě to vyčerpává a na oplátku mám velmi často jen výčitky. Jaké je řešení? Odstěhovat se, přestat se zajímat, rodinná terapie, vyříkat si to? Mnohé z toho si neumím představit, matka vidí vše jen ze své strany a bojím se ukázat jí, že se ONA chová špatně. často měla pokusy o sebevraždy. děkuji moc za odpověd,

Odpověď: 16. 10. 2010, 14.17

Milá Ivano, podle všeho by Vám prospěla psychoterapie nebo účast na semináři rodinných konstealcí... Princip řešení je nastíněn ve větě: "Mami, děkuji ti za svůj život, co jsi mi nemohla, neuměla či nechtěla dát, o to se postarám sám/sama. Vždy tě budu ctít jako svou mámu a vždy budeš mít místo v mém srdci. Teď je ale čas, abych šel/šla svojí cestou. Tvůj osud patří k tobě, nechávám ho u tebe."

Beruška píše: 11. 10. 2010, 9.55

Dobrý den,prosím o radu,protože nevím, co mám dělat.S manželem jsme spolu chodili 7 let,než jsme se vzali.Nyní to je 10 let,co jsme manželé.Máme spolu 2 děti.Není to ani měsíc,co jsme byli na oslavě narozenin.Bohužel jsem svého manžela přistihla,jak mě málem podvedl.Kdybych nepřišla včas,tak se to stalo.Musím podotknout,že byl v silně podnapilám stavu a že dotyčná s ním dost flirtovala.Tím ho samozřejmě nechci omlouvat.Moc ho miluji a nechci o něj přijít.Společně jsme si o tom promluvili.Prý za ty roky se v něm cosi nahromadilo a tímto způsobem to "bouchlo".Manžel všeho moc lituje.Tvrdí,že ho to moc mrzí,jak mi ublížil.Že se to už nikdy nebude opakovat,že raději nebude pít a nikam beze mě chodit,abych se zbytečně nestresovala.Teď jsem se dostala do stavu,že mám strach,jestli se to někdy nebude opakovat.Někdy mám takové stavy,že je mi úzko a chce se mi brečet.Stále se mi to vrací.Ráda bych se z tohoto stavu dostala,ale nevím jak.Chtěla bych už zase normálně žít.Jsem totiž hrozně citlivé povahy a vše moc řeším.Předem děkuji za odpověď.

Odpověď: 16. 10. 2010, 14.12

Milá Beruško, doporučuji přijetí reality, odpuštění jemu, sobě... Pokud máte zájem, můžete se objednat na léčebnou meditaci.

Eva Petrásová píše: 11. 10. 2010, 9.07

Dobrý den mám problem s mojí 3 letou dcerkou chodila už přes rok na nočník normálně bez problému a ted posledních ár týdnu už to trvá že se začla počurávat a zadrhavat.Nevím čim by to mohlo být mohla by jste mi poradit??Děkuji moc za vaší odpověd

Odpověď: 16. 10. 2010, 14.11

Milá Evo, bylo by dobré, abyste vyhledala šikovného kineziologa.

paja píše: 11. 10. 2010, 8.11

Dobrý den, prosil bych o nějakou pomoc, jmenuji se Pavel, je mi 20 let a jsem homosexuál. Ocitl jsem se na dně v mém partnerském vztahu. Nevím už kudy kam, pohádali jsme se s pítelem a on mi řek, že si dáme pauzu ve vztahu, aby si vše v hlavě srovnal. Přiton jsem vůbec netušil, že si našel někoho jiného to bych třeba snesl ale té dotyčné osobě je 14 let a to mě zaráží. Přestal mi říkat vše narovinu, chybí mi pohlazení, a láska od něj. Řekl mi že hledá ke mě zpět cestu. Dal jsem mu vše co on potřebuje, aby měl čas sám na sebe a nijak ho neomezuji. Dříve jsem ho utlačoval do rohu, ale vše se závratně změnilo. Dnes jsem omylem narazil na zprávu, kterou odeslal dotyčné osobě a myslel jsem, že se složím jelikož to byl velmi citlivý obsah fotografií. Řekl mi at počítám se všemi možnostmi a včera mi žekl že mi dává ještě jednu šanci. Že mám možnost napravit co jsem pokazil, ale nyní si nejsem vůbec vědom co mohu očekávat. Velice mě zaráží jeho chování, jelikož s dotyčnou osobou si píše, ale to by mi nevadilo, ale dávat mi naději a za rohem tvrdit něo jiného. Já ho neustále miluji a pouta co k němu cítím nelze zpřethat z mě strany. Jsem opravdu zoufalý, co si počnu, když Vám to píši chce se mi strašně plakat, dnes jsem proplakal celý den. Neustále jsem v napětí co mohu očekávat. V poslední době mu opravdu věřím ve všem, má spoustu času i sám pro sebe. Ale on jaksi ztratil důvěru ke mě, přitom jsem takový že když miluji jednu osobu tak se jí věnuji a nezklamu, a hlavně nikdy nepodvedu

Odpověď: 16. 10. 2010, 14.10

Moc nevím, co pro Vás mohu udělat - nenalezla jsem ve vašem psaní otázku. Nevím, co máte napravovat - Vy to víte? To, že se Vám chce plakat chápu - nabídl jste srdce na dlani a nevrátilo se Vám to... rozchody bolí - je třeba své srdíčko hladit - pokud to neumíte, je dobré se to naučit, - obejměte se... medvěda, polštář... I když to bolí, je třeba udržovat rovnováhu - nestante se hračkou partnera... Možná porozumíte: Miluji Tě - miluješ mne Odpouštím Ti - odpusť mi žehnám Ti - žehnáš mi Propouštím Tě ze svých polí v zájmu veškerenstva - více jsou rituálky popsány v knize Egyptská magie lásky

Honula píše: 11. 10. 2010, 6.45

Dobrý den, měla bych 2 dotazy ohledně svého 2,5 letého syna. Je od narození dost živý, vše mu jde moc dobře, je šikovný, bystrý až se ostatní lidi diví, co všechno zvládne sám a automaticky... nic se ho nemusí učit atd...ale zhruba od 2 let se pěkně vzteká pokud není po jeho, na vše odpovídá ne, poslechne jen když to on uzná za vhodné, je hádavý...vím, že v tomto období děti procházejí obdobím vzdoru a taky asi bude vznětlivější po manželovi, ale kolikrát si říkám, zda je to ještě v normě, protože ikdyž se snažím být důsledná, tak poslechne málokdy. Mám sociální vzdělání, proto něco vím o hyperaktivitě, myslíte, že by mohlo o ní v našem případě jít nebo je to pouze taková „komplikovaná“ povaha?Je velice rychlý, např. u jídla nevydrží sedět jako jiné děti apod...,ale zase naopak, když dělá něco co ho zajímá, tak u toho vydrží poměrně dlouho. Ale ještě jeden problém mě trápí - zlobí ostatní děti, jak menší, tak i větší. On je má hrozně rád, těší se na ně, ale pak je bouchá, šťouchá do očí apod. a na zákazy moc nereaguje (usmívá se pokud napomínám, vzteká se, pokud zasáhnu rázně (zavřu do pokojíčku, plácnu přes ruku, křiknu apod...). Nyní se nám narodila dcera a tu zlobí taky (ikdyž k ní také dokáže být také neuvěřitelně hodný a starostlivý). Prosím poraďte, jak na něj, kolikrát jsem z něj zoufalá, vysvětluji mu, že ho nebudou mít děti rády apod...vypadá, že to chápe, ale pak je stejně zlobí...Nejsem zastánce fyzických trestů a křiku (ikdyž se tomu kolikrát také neubráním, ale to bych se musela zlobit od rána do večera a strašně mě to psychicky vyčerpává), protože si myslím, že si na to děti zvyknou a pak to stejně nezabírá... Předem moc díky za odpověď a za rady, jak na jeho vztekání, neposlouchání a zlobení dětí.

Odpověď: 16. 10. 2010, 14.09

Milá Honulo, v tomto období doporučuji trpělivost, lásku. Můžete sama dojít na konzultaci k psychologovi, kde se budete věnovat Vašim nejistotám. Až bude syn starší, můžete zajít na biofeedback.

Martin píše: 11. 10. 2010, 4.02

Dobrý den, potřeboval bych jen poradit, už delší dobu nevím jak mám dál žít, dá se říci, že pouze přežívám. Je mi 20 let, ztratil jsem smysl svého života. Když jsem byl mladý (cca 15-17 let) tak jsem marně hledal, ale s jistou nadějí nesmyslnost tohoto světa což je nesmrtelnost. Měl jsem dívku, společně jsme věřili, že najdeme nesmrtelnost těla a budeme zde navěky spolu. Ovšem nic jsem nenacházel, byl jsem dosti naivní, po čase jsem si začal zvyšovat své ego na ostatních, psychicky jsem je týral, když musím být přímý. Avšak zanechal jsem v nich určité podklady, hrál jsem si s nimi, ale to mne vlastně netrápí. Spíše jsem zjistil, že neexistuje nesmrtelnost těla. Mám moc rád život, ale.... Vzdal jsem se všeho, jsem sám doma, bez přátel za rodinou nejezdím a zatím mne stačí peníze z mé předchozí práce. Trpím depresemi, je to strašná bolest. Jistě přijdu k věci, jen.. Jak se zbavit strachu ze smrti? Neustále myslím jen na smrt, všechno mi ji připomíná. Dále mám strach z nemocí, či ztráty zraku, končetin, strašně moc se bojím toho, že mne to někdy potká. A poslední věc, vše beru jako pouhou biologii, chemii a fyziku.. Tedy pro mne nemá žádný vyšší smysl život. Nedokáži se smířit s tím, že jsem jen kus hmoty.. Že jsem jen pouhá chemická reakce, že vše nedokáži celé své tělo ovládat vlastní vůli. Vážně už nevím jak dál.. Uvažuji o konci, protože tohle, už prostě nejde.

Odpověď: 16. 10. 2010, 14.06

Milý Martine, vidím, že otázky tu jsou dnes vskutku Hamletovské:). Bez smrti by nebylo filosofie, bez vztahu k transcendentnu se těžko žije, bez poznání není vývoje, bez práce nejsou koláče a z mé zkušenosti bez psychické práce není vnitřní harmonie. Bez otázek nejsou odpovědi, takže je skvělé, že máš otázky :). Taky se mi moc líbí věta: "mám moc rád život". Odpověď na tvé otázky přesahuje rámec této poradny. Několik vět pro tebe: 1. tělo je smrtelné, tělo je chrámem duše, tělo je zrcadlem duše, chceme-li, aby nám sloužilo, je třeba o něj pečovat a milovat ho. 2. je třeba milovat svou duši, je třeba si odpouštět, je-li třeba, je vhodné své viny odčinit 3. ve vesmíru funguje zákon karmy - cokoliv uděláš proti druhému člověku, 50% z toho zůstane v Tvých polí (cesta z toho je bod č.2.) a je to tvůj vnitřní nepřítel (výsledkem je deprese). Pokud sobě vezmeš život, v dalším životě budeš muset tuto negaci řešit... 4. pokud máš pocit, že jsi zamotán v negativní energii a chceš z ní ven, objednej se. 5.smrt těla je třeba akceptovat 6. žádný fyzik ani jiný vědec nebyl schopen doložit, že vědomí je produktem hmoty, ale pouze to, že vědomí působí na hmotu. 7. máš-li se alespon trochu rád, budeš svůj život tvořit a vyjdeš ze svých stěn. Držím palce.

Zuzka píše: 11. 10. 2010, 2.28

Dobrý den paní Radano, zajímal by mě Váš názor na osobní horoskopy od zkušeného astrologa. Myslíte si, že by to taky mohla být cesta k vyřešení mnoha otázek? Měla jste s tímto nějakou zkušenost a radila byste si jej udělat nebo se vydat jinou cestou? Děkuji za odpověď a mějte se hezky.

Odpověď: 16. 10. 2010, 13.48

Milá Zuzko, děkuji za hezkou otázku, která je spíše na osobní rozhovor. Zkusím stručně odpovědět. Individuální horoskop je mapa, zrcadlo naší duše, našeho života. Učíme-li se mu rozumět, poznáváme různé životní principy, můžeme se učit s nimi zacházet. Poznání je cesta k harmonii. Cesta poznání je široká, konzultace u astrologa může být kamínkem v mozaice na té cestě. Mějte se hezky :).

Tereza píše: 5. 10. 2010, 16.59

Dobrý den, mam problém a už nevím jak z toho ven. Každý den trpím nevolnostmi. Z ničeho nic se mi udělá na zvracení a trvá to dlouho. Jakmile se to dostaví nemužu ani promluvit aby mě nezaskočil dávicí reflex. Dříve se mi to stávalo jen ráno a tak jsem si myslela, že mam jen obyčejné nervy, ale postupem času se to stupňuje a trvá to i celý den. Mám pocit že nervy nemám. Všechno se mi zdá být v pořádku.Už jsem o tom mluvila s rodiči, ale jen částečně, takže si myslí, že už mi je fajn. Nevím jestli s tím mám vyhledat odbornou pomoc nebo se pokusit se s tím vypořádat,což bych ráda, pak ale nevím jak...???Děkuji za radu

Odpověď: 10. 10. 2010, 19.34

Milá Terezko, zkuste to s tou odpbornou pomocí - najděte si kvalitního psychoterapeuta (vyhněte se psychiatriím apod.)Inspirovat se a naučit se něco od lidí, kteří se tématu věnují může být docela fajn. Přeji vše dobré.

2 zmatené holky píše: 5. 10. 2010, 14.42

dobrý den.jsem jedna obyčejná holka která dosud žila normální život.Ale teťka každé ráno než vyrazím do školy,sedím u snídaně a pláču ale už to trvá asi měsíc a půl nevím jestli je to tím že jsem přestoupila na novou školu a stejný problém je i s mou kamarádkou nemůžeme si zvyknout.moje kamarádka někdy sedí ve škole v lavici a pak z ničeho nic uteče na WC.a hrozně moc pláče.říkala mi, že si něco udělá, řekla jsem jí ať nic takového nedělá že si určitě časem zvykneme ale vážně to nejde.také se bojíme některých učitelů. Prosíme o radu a moc děkujeme za odpověď. děkuji

Odpověď: 10. 10. 2010, 19.32

Milá zmatená, neodpovídala jsem vám na emailu? Do které třídy chodíte? Máte školního psychologa? Řekněte to rodičům a proberte s nimi možnosti ... (včt. spolupráce s psychoterapeutem, včt. touhy vrátit se zpět...) Jsem ráda, že jsi rozumná holka a víš, že je to jen náročné období a že si kvůli tomu nebudeš ubližovat. Je dobré hledat pozitiva na situaci, neutápět se v minulosti a sebelítosti. Přeji vše dobré.

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1