Online poradna

Psychologická online poradna – odpovídá psycholog, psychoterapeut

  • Dotazy můžete pokládat, pokud je okénko otevřeno, odpovědi naleznete do týdne rovněž zde. Poradna se uzavře po položení desátého dotazu v týdnu.
  • Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní.
  • Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo online konzultaci s psychologem, kontaktujte mne.
  • Pokud si přejete odpověď mimo on-line poradnu, je třeba uhradit 120Kč na č.ú.: 2500034126/2010 .
  • Vše zde napsané bude zveřejněno.
  • Chcete-li ocenit fungování poradny, zasdílejte, některý článek/stránku z tohoto webu např. na Fb. Články naleznete zde.


Vážený pisateli, tento týden již bylo položeno mnoho dotazů a není v mých silách odpovědět na více. Máte-li zájem, vyčkejte, poradna se otvírá vždy v neděli o půlnoci pro 10 dotazů. Pokud máte zájem o zodpovězení dotazu mimo poradnu on-line, zašlete dotaz na email: radana@rovena.info a 120Kč na č.ú.: 2500034126/2010.

Na zodpovězení čekají: Zoufalá, Myška, Jiří Hofman, Ales, Ales, Lara, Karelfrantapepik, lucie, Iva Suchánková, mačička89, Stella, Adéla

Starší dotazy:

572 571 570 569 568 567 566 565 564 563 562 561 560 559 558 557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1

Ágnes píše: 18. 10. 2010, 10.45

Prosím o radu. Mám dvě děti: syna(7 let) a dceru (11 let).Za posledního půl roku se moje dcera začala výrazně fyzicky (vyrostla, vyspěla), ale i psychicky měnit. Často odmlouvá, má pocit, že musí mít vždy poslední slovo, zvyšuje na mě hlas. Připisuji tyhle změny rané pubertě a snažím se její chování s větším či menším úpspěchem v klidu a důslendě usměrňovat. Zatím v tom nevidím větší problém, máme spolu velmi hezký vztah a vždy se nakonec domluvíme. Trápí mě ale něco jiného. V posledním období si několikrát za týden stěžuje na "pocit zrychlení". Těžko se to popisuje, ale pokusím se. Ten pocit přichází nezávisle na denní době, má pocit, že všechno vnímá zrychleně, jak sama říká. Pohyby, ale i zvuky. Když se zaměří na nějaký pohyb, který vykonává ona sama, takže si uvědomuje, že např. pohyb ruky je ve skutečnosti pomalý, má pocit, že ho vidí několikanásobně rychlejší. Má pocit, že mluvím velmi rychle, moje rty se rychle pohybují, cítí v sobě vnitřní napětí, které ji nutí, aby rychleji dýchala, nahlas mluvila, protože vzduch, který přes hlasivky proudí, ji cosi nutí vydechovat pod větším tlakem ... Tyto stavy netrvají nijak dlouho, nsnad jen pár minut, ale je jí to nepříjemné, nedá se to vyvolat ani zastavit. Myslím, že vím, čím prochází, já sama jsem v dospívání měla obdobné pocity, ale už si nepamatuji, kdy vznikly, ani kdy to odeznělo. Nechci z ní dělat případ pro psychiatra, ale psychologové, s nimiž jsem o tom mluvila, se ještě s ničím podobným nesetkali. Bydlíme na malém městě, nechci, aby si ji spolužáci nějak ocejchovali, ale nechci nic zanedbat. Můžete mi poradit? Setkala jste se s něčím podobným ve své praxi? Děkuji za odpověď. Ágnes

Odpověď: 20. 10. 2010, 11.51

Milá Agnés, s podobným jsem se setkala - vy sama to znáte. Je dobře, že si spolu o tom povídáte - pokud to nemá zhoršující tendenci, je možné to nechat plynout. Pokud dcera má chut to řešit, můžeme se domluvit na spolupráci. Pokud by stavy nabývaly horších rozměrů, medikace by mohla být vhodná. Hezké dny.

Pája píše: 18. 10. 2010, 10.23

Dobrý den, už nějakou dobu mě něco trápí. Jsem hodně agresivní i když nechci a začínám být také dost negativistická. Začalo to asi v období těhotenství. Měla jsem dvě zaměstnání a určitou zodpovědnost (účetní). Po porodu se už vše jen horší. Většinou mě rodina kritizuje a nikdo nepochválí. Říkají, že bych všechny jen "střílela", ale myslím si, že to není pravda. Moc mě to bolí a nevím si s tím vůbec rady. Nechci taková být, ale už nevím, co bych měla dělat. Vím, že se pro takového člověka jako jsem já těžko dá něco udělat. Budu ale ráda, když mi poradíte. Děkuji PS: Možná za to může i to, že jsem na rodičovské dovolené a celé dny jsem spíš sama. Manžel chodí do práce a kromě naší dcery si nemám s kým popovídat a komu se svěřit. Mojí rodině je to jedno. Moje stesky a problémy slyšet nechtějí. Kamarádky mají jiné starosti a už se nevídáme a nepíšeme si.

Odpověď: 20. 10. 2010, 11.45

Milá Pájo, pokud v člověku funguje negativismus jakoby sám od sebe, je třeba vědomou prací a sebekontrolou negativní formulky, postoje, myšlenky přetvářet v pozitivní - tak práce může začít. Samozřejmě chvalte sebe a ocenujte se, mějte k sobě pozitivní vztah - jak vidno, nikdo jiný to za Vás neudělá. Chválený a akceptovaný člověk mívá v sobě méně agresivity. Odpuštění sobě i druhým také snižuje agresivitu. Pokud máte možnost (a jistě máte), objednejte se k psychoterapeutovi na urovnání náhledu na situaci a třeba i na léčebné meditace. Máte-li chut, můžete se objednat i ke mně.

irena píše: 18. 10. 2010, 7.12

Dodry den, prosim o radu jak vysvetlit skoro triletemu synkovi, ze jeho tatinek s nami nebydli. Je to presne rok od rozvodu. Jednou, nebo dvakrat tydne k nám byvaly manzel chodi a travime cas jako rodina (spolecny obed, vychazky a pod.). Bohuzel se nekolikrat stalo, ze jsme se pred synem hadali. Byvaly manzel naleha, rad by se vratil. Nekdy o tom mluvi pred synem a a pak se nekdy o tom i pred nim pohadame. Vim, ze to neni dobre, ale neustojim to. Jinak vychazime dobre. Ja jsem po rozvodu velice spokojena a myslim, ze se to odrazi i na domaci atmosfere pro syna, myslím, ze mame krasny vztah. Syn se mi zda zcela v pohode i s tatou ma moc pekny vztah. Jen si myslim, ze bychom mu meli situaci jednoznacne objasnit. Take se uz hodne svym zpusobem pta. Zatim mu rikame ze tata jde pracovat. Ale myslim ze mu to nestaci. Byvalemu manzelovi se do vysvetlovani moc nechce, sam neni se situaci vyrovnany. Novou rodinu nema, ani partnerku, ja take ne. Muj duvod k rozvodu byl, ze manzel vse nechaval na mne. Vydelkem nepokryl ani sve naklady a ani jinak se na domacnosti nebyl ochotny podilet. Jsem si jista, ze ho zpet nechci . Ale jak to rict triletemu klukovi? Predem moc dekuji za odpoved.

Odpověď: 20. 10. 2010, 11.39

Milá Irenko, budete muset s pravdou ven, vůči synovi je lhaní o práci nepoctivé. Synovi řeknete, že táta bydlí jinde - můžete se tam jít společně podívat. Jinde bydlí proto, že to tak líp vyhovuje vám i tátovi, že když jste bydleli spolu, nerozuměli jste si. Vhodné by bylo, aby syn mohl k tátovi podle potřeby.

Adéla píše: 18. 10. 2010, 6.19

ahojky, bojim se že můj dotaz bude dlouhý ale zkusim ho zestručnit,je mi 21 a práve jsem začala žít "nový" život, nová škola, přátelé ,přítel, je to takový život ,který byl kdysi v mých představách, měla bych být štastná ale mám pocit, že se s tímhle životem nebo dokonce sama se sebou nedokážu ztotožnit,jako bych to nedokázala pořádně prozít.Snad proto , že pokud se jen trochu pohnu ,nebudu ostražitá, nekdo mi to vezme....neumim to vysvětlit,každopádně sem se přestala znát, jako bych se ztrácela,jsem cizí vůči sobě, i vůči lidem.Mohla byste mi prosím něco doporučit...literaturu atp.

Odpověď: 20. 10. 2010, 11.32

Milá Adélko, kampak se ztratila stará Adélka? Jaké vazby k ní má současná Adélka? Strach - ten bere život, radost. Plynutí a důvěry je třeba pro život. Sedni si před zrcadlo, vnímej se - z očí do očí, povídej si se sebou. Literatury - té je mnoho - týká se vztahu k sobě, ale i principům života, které je dobré ctít. nevím, kde máš chut začít (např.:Tibetské umění správného života, Miluj svůj život) Držím palce.

Jana píše: 18. 10. 2010, 0.38

Dobrý večer. Potřebuji prosím poradit. Týká se to přítele. S jeho rodiči se nemáme rádi. Dozvěděla jsem se od přítele, že mě mu vymlouvali. Ale prý si s nima udělal jasno. Ale bojím se, že je na rodičích nějak citově závislý. Přiklad: napíše mi smsku, že dostal vynadáno za to, že u nich nespí. Že u nich nespal přes deset dní, tak u nich bude, aby nebyly řeči. Nechápu to. Třeba dnes. Volala a psala mu máti. Asi ho sháněla a ptala se jestli je v pořádku, když se tři dny neozvala. Tak jsem byla tak naštvaná, že jsme se pohádali a on odjel k nim. Pak jsme si o tom psali a já vytáhla to s tím spaním a on to nějak zakecával, že jde spát a takový věci. Když jsem pro něho nejdůležitější, tak proč mě nechává samotnou a jezdi za něma. Nedokážu zkousnout, že mě jeho rodiče nemají rádi a on přes to je s nimi. Sice má malou sestru a bratra ale přitelkyně je přitelkyně. Mu je 22 a mně je 21. Poraďte mi, prosím. Nevím, jak dál? Nechci aby nás rozdělila nenávist s rodiči.

Odpověď: 20. 10. 2010, 11.23

Milá Jano, máte pravdu, nenávist rozděluje. Máte pravdu i v tom, že je přirozené, že muž opouští své rodiče, aby přistoupil k ženě vytvořil novou rodinu, to neznamená, že vztah k rodičům přestává existovat, jen se proměnuje - plánujete svatbu a rodinu? Jak dlouho spolu chodíte? Opouštění původní rodiny a vytvoření nové může být pozvolný psychický proces. Pokud si s rodiči udělal jasno, postavil se na vaši stranu, je to krok dobrým směrem - chápete, že on má své rodiče rád? To, že jste pro něj nejdůležitější je hezké, ale neznamená to, že zbytek světa pro něj přestává existovat. Doufám, že to ani nechcete, protože určitě jste přející žena. Netlačíte ho do kouta? Můžete společně zajít na konzultaci k partnerskému poradci. (pokud budete chtít, můžete se zastavit - nejlépe společně)

petka 30 píše: 17. 10. 2010, 22.29

Dobrý den,je mi 30 a nevím si rady se svými stavy, potřebuji poradit, jak jim předcházet, nebo nějaké přípravky - léky, ale nechci navštěvovat žádné lékaře... Mívám "fobiové stavy"- strach z lidí, kdy mívám pocit, že se všichni na mne dívají a já nevím, co dělat. Bojím se vyřizování věcí (komunikace s lidmi) a představa, že mluvím před více lidmi, mě děsí. Když mám něco vyřizovat telefonicky, mám stav úzkosti a třepe se mi hlas, nedokážu být klidná. Při nakupování, než dojdu na řadu, mívám také stavy úzkosti, buší mi srdce a opakuji si co říct a tím je to horší a horší. Tyto stavy mám již několik let a nevím kdy jsem se z ničeho nic začla bát i jen telefonovat. děkuji za odpověď

Odpověď: 20. 10. 2010, 11.15

Milá Petko, co to znamená, že nechcete navštěvovat žádné lékaře? Psychoterapeuta jste ochotná navštívit. Analogie: "Chci se naučit dobře hrát tenis. Nechci trenéra... jdu do knihkupectví a najdu si učebnici tenisu... jj je to dřina." Každé řešení problému předpokládá vlastní práci. (může se vám hodit jeden odkaz na mém webu uvedený na stránce odkazy a partneři)

bert píše: 16. 10. 2010, 15.13

dobrý den, již pátým rokem hraji na violoncello. Většinou mi vše jde bez velkého cvičení, v poslední době jsem se dostal na úroveň, kde mi ne všechno jde. Nedokážu se přinutit cvičit a jsem zoufalý. Je zde způsob, jak se přinutit cvičit? Prosím pomozte

Odpověď: 19. 10. 2010, 19.06

Milý Berte, asi Vás nepotěším, mnohé je o sebekázni. Pokud máte pocit, že ve Vás funguje blok, odpor, pak by bylo možné zajít na léčebné meditace. Mějte se hezky.

naďa píše: 11. 10. 2010, 15.40

potrebuji poradit o tom jak se mam vyhnout tomu aby mi tata nedal nejaky trest za to ze jsem mela mit na sobe mikinu a vestu a nemela jsem a tata me u toho videl ja to nak sobe nemam a rek mi ze doma uvidim a toho jse bojim ze mi neco zatrhne prosimvas poradte mi ja se strasne bojim

Odpověď: 16. 10. 2010, 14.26

Milá Nado, předpokládám, že dotaz je nyní již pasé, mrzí mne to, ale dříve jsem ho nečetla. Protože v tuto chvíli jsi na tátovi závislá, nezbývá nic jiného, než na vnější formě trest přijmout - ale asi bych se ho zeptala, jestli má pocit, že se mu ulevilo a že tě předělá (a že ty víš, že jsi nic špatného neudělala, že jsi nikomu neublížila) Tak držím palce - jak to dopadlo - můžeš napsat na email.

2 zmatené holky píše: 11. 10. 2010, 15.14

prosím že píšem po 2. ale my se to bojíme rodičům říci nechci je s těmito záležitostmi obtěžovat a přidělávat jim starosti.mimochodem na email jste mi nepsala a chodíme do 6.třídy

Odpověď: 16. 10. 2010, 14.21

Milá holky, to si myslíte, že rodiče neunesou vaši starost? Já myslím, že rodiče to ustojí :) a že by je to docela zajímalo. Můžete to říci školnímu psychologovi, pokud ho máte, můžete to říci jinému dospělému, kterému věříte, že může pomoci zvládnout tento problém. Nejlepší mi přijde, říci to rodičům a zajít za psychoterapeutem. Strach není dobrý rádce. Držím palce.

Ivana píše: 11. 10. 2010, 14.56

Dobrý den, můj problém vyplývá z mého vztahu s matkou. Hůře to snáším nyní, když už bych sama měla uvažovat nad založením rodiny. Mám dojem, že dokud se nějak k minulosti alé také k současnosti nepostavím, nemůžu jít sama dál. Tak tedy: dětství nebudu zlouhavě popisovat, nyní mě trápí závislost mé matky na mé osobě, její neschopnost mne uznat jako dospělého (je mi 29 let), její neustálé citové vydírání. Přítel má podobně založenou matku, pomohlo že se odstěhoval na druhý konec republiky. Já zatím bydlím s matkou ve stejném městě. Nevím jak se zachovat, ona je dost nemocná (hlavně psychicky), je v invalidním důchodu, kamarády jen na telefonu, nikam nechodí jen po doktorech,, nikdy neuměla žít a neměla důvod žít - jen pro děti, kterým nakonec stejně nic nedala, má velký problém vyjádřit city a neměla na nás vůbec čas ani náladu. Je velmi přísná a toho čím umí zranit by bylo mnoho. Nyní mě neustále vtahuje do svých problémů. Velmi se snažím, ale hrozně mě to vyčerpává a na oplátku mám velmi často jen výčitky. Jaké je řešení? Odstěhovat se, přestat se zajímat, rodinná terapie, vyříkat si to? Mnohé z toho si neumím představit, matka vidí vše jen ze své strany a bojím se ukázat jí, že se ONA chová špatně. často měla pokusy o sebevraždy. děkuji moc za odpověd,

Odpověď: 16. 10. 2010, 14.17

Milá Ivano, podle všeho by Vám prospěla psychoterapie nebo účast na semináři rodinných konstealcí... Princip řešení je nastíněn ve větě: "Mami, děkuji ti za svůj život, co jsi mi nemohla, neuměla či nechtěla dát, o to se postarám sám/sama. Vždy tě budu ctít jako svou mámu a vždy budeš mít místo v mém srdci. Teď je ale čas, abych šel/šla svojí cestou. Tvůj osud patří k tobě, nechávám ho u tebe."

Starší dotazy:

572 571 570 569 568 567 566 565 564 563 562 561 560 559 558 557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1