Online poradna

Psychologická online poradna – odpovídá psycholog, psychoterapeut

  • Dotazy můžete pokládat, pokud je okénko otevřeno, odpovědi naleznete do týdne rovněž zde. Poradna se uzavře po položení desátého dotazu v týdnu.
  • Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní.
  • Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo online konzultaci s psychologem, kontaktujte mne.
  • Pokud si přejete odpověď mimo on-line poradnu, je třeba uhradit 120Kč na č.ú.: 2500034126/2010 .
  • Vše zde napsané bude zveřejněno.
  • Chcete-li ocenit fungování poradny, zasdílejte, některý článek/stránku z tohoto webu např. na Fb. Články naleznete zde.


Zapomenout

Skákal přes oves

Na zodpovězení čekají: Zoufalá, Myška, Kačka, Andrea, Amálie, Josef, Tereza, Ivan, Lucifer, Klara, Kerstie, Hella

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1

Anda...- píše: 24. 3. 2008, 18.59

Dobry vecer,nevim zda se sem ta otazka hodi,ale za zeptani nic nedam.prave se semnou rozesel kluk a to kvuli tomu,ze si mysli,ze se do me nezamiluje.a nechce me trapit byli jsme spolu 6 mesicu..nevim jak mu mam vysvetlit,ze chapu to ze se boji zamilovat..predtim mu totiz ublizila holka se kterou byl 5 let..co mam delat?jak se mam chovat?dekuji za obpověd..

Odpověď: 29. 3. 2008, 11.14

Milá Ando, doporučuji vzít jeho sdělení zcela vážně, ošetřit své citové zranění a jít dál... (hlavně nikomu nevysvětlujte, že o něm víte víc, než on sám o sobě... mmj. taky se můžete pěkně plést)

Daniela.cz píše: 24. 3. 2008, 16.01

Dobrý den, mé problémy souvisejí s mým vlastním já. Nevím z jakého důvodu se to děje, ale všimla jsem si na sobě, že neumím vyjádřit své city a myšlenky někomu jinému. Když mi je smutno, někdo mě naštve nebo mi něco vadí, neumím nikomu říct, co se ve mě děje. Např. když s přítelem o něčem podstatném mluvíme, tak spíš mluví on než já a když se mě ptá na můj názor nebo co mi je, najednou se prostě zablokuju a nevymáčkne ze mě ani slovo. Nebo když mám v hlavě špatné myšlenky, neumím říct co se mnou je ani proč mám takový stav... Stává se mi taky, že se rozpláču nad úplnou prkotinou a celý den mám kvůli tomu zkažený, nemůžu na to zapomenout. Co se se mnou děje? Když mi bylo 9let, rodiče se rozvedli, žila jsem jen s matkou, ale bydlení s ní pro mě bylo občas utrpení. Když mi nebylo zrovna nejlépe, třeba ze školy, a bylo mi do breku, tak se mě ani nezeptala co se mnou je nebo s čím potřebuju pomoct, řekla mi jen, že jsem trapka a odešla. To mě samozřejmě zabolelo ještě víc. A když se jednou za čas zeptala, co mi teda je, neodpověděla jsem jí. Myslíte, že to může nějak souviset? Že se o sobě bojím někomu něco říct, aby se mi nevysmál? Vadí mi to hlavně, když se o něčem bavíme s přítelem a já nejsem schopná mu odpovědět. On si myslí, že na něho kašlu nebo tak něco a nechápe, že to tak není. Co mi doporučujete? děkuji moc za odpověď

Odpověď: 29. 3. 2008, 11.10

Milá Danielo, analýzu provádíte dobře, souvislost tam určitě je, proto by třeba mohlo být cestou k řešení to, že v té situaci si vzpomenete na to, co je příčinou, že v současné době je situace již jiná a vaše reakce je tedy neadekvátní a můžete zkusit své jednání změnit, zapamatovat si, že i reakce okolí je jiná, že mluvit je tedy samozřejmostí a příště to půjde snadněji. Nebo ještě pro kvalitnější práci na vlastním duševním rozvoji doporučuji emočně-kognitivní terapii s profesionálem. Takže myslíte-li vážně, že chcete své duši věnovat pozornost, že ji chcete zušlechťovat a udržovat ve zdraví, ráda vás na této cestě budu osobně provázet.

www píše: 24. 3. 2008, 13.33

potřebuju pomoct

Odpověď: 29. 3. 2008, 11.04

s čím?

i.k. píše: 24. 3. 2008, 13.03

dobrý den,mam problém s 15-letou dcerou.krade nám peníze.Začalo to malými částkami vloni to již bylo 2tisíce kč.Dostala výprask a trest že nebude dostávat kapesné.Musela si o peníze požádat když potřebovala.Vše jsme jí vysvětlovali jak špatná je to záležitost slíbila že se to již nebude opakovat.Uplynul ani ne rok a ta situace je zde opět.Nejsou to koruny ale eura.Sebrala je po dovolené.Byli jsme na lyžích v Rakousku samozřejmě sní jelikož jsme jí začali věřit že se nad tím zamyslela.Když jsem to zjistila oznámila jsem jí že dál nebude dostávat kapesné ruším jí její prázdniny a musela to sama oznámit svému chlapci.Sdělila jsem jí že jí předám policii a budu souhlasit s odebráním do výchovného ústavu.Jsem z toho moc neštastná a nevím co dál.Nechci jí ublížit ale ani v této činnosti podporovat.Proto Vás žádám o radu co bych měla udělat.Předem děkuji

Odpověď: 29. 3. 2008, 11.04

Milá i.k., situace náročná, ale mám o ní příliš málo znalostí, především o emočních proudech ve vešem rodinném systému. Doporučuji zmapování tohoto stavu ve spolupráci s profesionály. Principiálně nejsem proti represi, ale je potřeba vidět problém v co nejširších souvislostech a díky takovému poznání hledat cestu k řešení. Samozřejmě, že v 15letech je dcera zodpovědná za své činy, jistě ví, že krádež i doma je špatná a určitý trest by jistě měl přijít (např.jednání s kurátorkou či policistou - s kým se lépe domluvíte... může působit výchovně.)

Ája píše: 24. 3. 2008, 9.11

Dobrý den, jen bych se ráda zeptala, zda existuje něco jako čtenářská závislot a případně, kde bych se mohla dozvědět něco bližšího. Za odpověď děkuji.

Odpověď: 29. 3. 2008, 10.54

Milá Ájo, jako se samostatným fenoménem jsem se s tím nesetkala (neznamená, že neexistuje). Ptala bych se, jak se dotyčnému daří udržet pozornost na jeho vlastní prožívané realitě.

fdd píše: 24. 3. 2008, 7.44

DObrý den, nalezl jsem Vaše stránky a byl bych moc rád, kdybyste mi mohla poradit ohledně mého problému. Jedná se zřejmě o komplex problémů, které spolu zřejmě souvisí (ale nemusí) a nevím, kde je problém prvostní a jak ho začít řešit. Je mi momentálně 24 let (spíše 25). Mám problémy si zorganizovat svůj život. Bydlím ještě s rodinou (matka, ..) a mám střední školu ekonomickou. Mám tendenci utíkat před svými problémy, dost se nakupily a já nevím, jka z toho ven. Trpím (trpěl jsem) depresemi, ale už je to lepší. Mám dojem, díky nadhledu, který jsem časem získal, že to vše souvisí s nevyřešenými problémy z dětství ohledně prosazování se, přijmutí odpovědnosti a snahy zařídit si svůj život. Byl jsem laxní a víceméně jsem se nikdy moc nezapojoval, dokud jsem nebyl přímo pod stresem problému. Nevím, zda je to lenost (možná bych zasloužil pár facek !!!), nebo úzkostlivá porucha, neoddělení se v dětství od svých "pečovatelů". Momentálně mám špatnou situaci. Nemyslím vůbec do budoucna, řeším pouze momentální potřeby, nic jiného nejsem schopný řešit. Možná je to ochrana před onou depresí, vážně nevím. Vím, že bych měl studovat, vím, že bych se měl učit a ne zabrat, a pak zase "polevit" a nechat se bezmyšlenkovitě unášet proudem (mám tendenci nechávat si hledat práci, na které nemusím myslet). Teď už vidím, jak špatné to bylo, rpotože díky tomu jsem se do ničeho neponořil, nic neumím pořádné a do hloubky, abych v tom byl specialista v oboru. Volím vždy útěk a mám problém s tím, abych byl neustále pod tlakem, jakmile není, povolím a nic nedělám, nemůžu se dokopat k ničemu, a zároveň si nemůžu uvědomit, že to tak nebude navždy, dokud to nepocítím, i když mi to ostatní říkají !! A je už pak většinou pozdě, pokud už začíná zatékat do bot. Pak se objeví deprese a zase se zahladí, rpotože není člověk schopný s tím něco dělat. Chtěl jsem jít na vysokou školu (ČZU), od malička mám rád přírodu a navíc není moc těžká (možná zase ona lenost, nemuset nic dělat a moci po čase vypnout), ale nevím. V tu chvíli mi bylo jedno, co bude ... /19-20 let Chodil jsem do práce a z práce, skoro žádný volný čas. Moc se mi líbily a lákaly mě holky, navíc vzhledově docela ujdu, ale jako kdyby všechny vycítily, co prožívám a nic nebylo. Nikdy. Člověka pak jen bolí pohled na ty krásné holky (90%) kolem sebe všude. Proto jsem raději žádnou neviděl, aby člověk neměl bolest. A tak jsme ani na tu zemědělku nešel. Nechtěl jsem za nic na světě dát najevo, že něco neumím nebo jsem slabší, rpotože holka by takového kluka nikdy nechtěla. Člověk musel mít image schopného. Ale opravdu jen image, která se rozpustí v průběhu času ... a to se stalo. Momentálně nemám do ničeho chuť. MOžná to, že bych šel na školu, by mi dalo trošku naději a svěžesti, smyslu k novému počínání, než "paběrkování" v odpadcích. Ale vím, že chci a když tam přijdu, udělám přijímačky, stejně mi nic do hlavy nepoleze, a nemohu s tím skoro nic dělat. Rozbolí mě hlava. Musím opravdu pomaloučku, nehledě na to, že všechno, co se naučím, hned zapomenu. Jkao kdyby mi v hlavě z toho nic nezůstalo a já se zase vrátil do stavu "prázdné hlavy" a přemýšlení ... To nebolí ... Nezvolit žádnou cestu. JInak ještě nastíním trošku mé dětství. Ve společnosti jsem se cítil odtažený, s nikým jsem se moc nebavil, držel jsem spíše zpět a také jsem se moc nebavil, jen se známými. nikdy jsem do ničeho nešel naplno a ani jsem se moc nesmál. Neměl jsem rád kolektiv lidí. Co se týče věcí v dětství, měl jsem vždy hodně pozornosti a i třeba hraček, neměl jsme nikdy nouzi. Možná v tom byla chyba. Zároveň jsem nikdy nechtěl být jako ostatní. Byl jsem kritický a hodně negativní, byť mě spousta věcí mrzela, ale právě proto, že jsme byl "jiný". A myslím, že nejsem hloupý. Stydím se ve společnsoti, že tu vysokou školu nemám. Můj věk mi nedovoluje jí zkusit, musím se snažit s tím vzděláním, které mám. Nemám skoro žádné záliby. Ale bavilo mě fotografování, zříceniny a hrady, příroda a tak dále. Ale vše na osobní úrovni, ne na úrovni společnosti (asi mi rozumíte). Byl bych moc rád, kdybyste, přestože tento článek je delší než ostatní, si našla čas a odpověděla mi. Děkuji moc a s pozdravem P.S. Jeslti je to opravdu lenost, tak si to zasloužím. Vždy, když jsem cítil, že mám ještě naději, nic jsem neudělal ...

Odpověď: 29. 3. 2008, 10.50

Milý Neznámý, je vidět, že jste přemýšlivý, také jste si již z části dokázal poradit s depresemi a pokračujete dál v urovnávání myšlenek. Dalším krokem bude učinění závěrů, poučení se a kroky k nápravě, které budou vyžadovat sebekázeň... na této cestě je dobré mít "kauče" ... najděte si profesionála, kterému bude důvěřovat a spolupracovat na své cestě...vaše duše zaslouží pozornost, přestože si na ni nemůžete sáhnout, je to ona, která určuje kvalitu našeho života. Duše/psyché není jednodušší orgán než tělo/soma. To, že vás o tom ve škole mnoho nenaučili, neznamená, že to tak není. Takže myslíte-li vážně, že chcete své duši věnovat pozornost, že ji chcete zušlechťovat a udržovat ve zdraví, dejte se do toho.

Ja píše: 17. 3. 2008, 17.53

Dobrý den. S přítelem sme se už nejednou bavili o tom, že budeme mít miminko. Jde o to, že přítel je alergik, tzn. doktorka alergoložka nám doporučila počít miminko v zimních měsích, aby se narodilo po alergické sezoně. Když jsem se to dozvěděla, tak jsem si v první chvíli řekla no nic, tak se bude plánovat... hlavně ať se narodí zdravé. Jenže později mi začalo docházet, že plánovaně bych teda měla otěhotnět nějaké určité tři měsíce v roce a když se nezadaří, tak počkat další rok. Jsem v tomhle ohledu až příliš pesimistická a bojím se, že neotěhotním. Dokážu si představit, jak se asi cítí můj přítel, který si vyčítá to, že nemůžeme mít "spontánní" početí. Hrozně se bojím, že se vysněného děťátka nedočkám. Je to jen pocit úzkosti, ale přítelovi tím ubližuji. Můžete mi prosím poradit, jak se s tím sama vnitřně vypořádat a být oporou přítelovi? Děkuji mockrát

Odpověď: 18. 3. 2008, 15.46

Dítě narozené z lásky, radosti má největší předpoklad k tomu, aby bylo zdravé. Zkuste si dovolit ten přepych a řídit se svým pravým instinktem. Můžete zajít na kurz rozvoje intuice...

už ani nevim kdo jsem.. píše: 17. 3. 2008, 11.46

Dobrý den,už nejakou dobu hledám odpovědi na otázky a tak mně napadlo pokusit se je najít zde....chtěl bych jen znát objektivni nazor na mou momentální situaci slyset ji od nekoho nezavilseho kdo by mne pomohl najit sam sebe zase..Je mi 20 let,mám přítelkyni jsme spolu skoro rok,naše seznámení bylo velice náhodné krásné,tehdy jsem citil že je to člověk kterého jsem hledal..nemyslím to prvotní pomatení smyslu, kterému říkáme láska, ale opravdu pocit že před sebou mam vše po čem jsem vždy toužil, nejkrásnější bylo to, že druhá strana na tom byla zcela stejně...do tehto krásných chvilek však přišlo zranění při sportu, ktere trošku změnilo muj zdravotni stav a vse uz tak ruzove nebylo, nejedna se o zadne trvale zraneni jen docasne, da se rict vcelku bezne...zacli nejake neshody a vse vyvrcholilo tim, ze me pritelkyne podvedla.....toto pro men byla strasliva rana....nevim jak slovy popsat to, co jsem citil, co citim i dnes....podlomene nohy, ztrata vlastni osobnosti...neumim byt statsny mam pocit, ze uz to nejsem ja....vztah nadale udrzujem nebo spis udrzuju...pac kdyz sem toto pritelkyni prominul po strastiplnem zatinani zubu a prekonavani sama sebe bylo vse chvilku vporadku a pak zacli problemy nanovo...pritelkyne mi rika ze uz to neni jako drive,ze uz ze me neni natolik nadsena,ze je pozivacny typ a chce si uzivat, i presto jsme stale spolu...jen sam v jistych situacich vidim ze by se zachovala jinak kdyby vse bylo jak bylo,jde citi znacna sila apatie nezajmu,ja jen nevim jak z toho pac je to vec, ktera mne moc uvolnila a udelala me stastnym to ze jsem narazil na tohoto cloveka...rikal sem si ze kdyz maji mit lide v zivote stetsi tak ja ho mam prave ted,a ze vic k zivotu nepotrubuju snad jen vzduch ktery tady dycham...proto moje prezdivka uz ani nevim kdo jsem...nevim mam pocit ze moje osobnost se ztratila nekde v prostoru...dkyz rano vstavama mam divny pocit....hned kdyz clovek rozlepi oci...se boji...ma strach...nechce prijit o cloveka sobe blizkeho natolik ze je schopen mu odpustit vse co dela a co em tak moc boli...vyckavam....cekam a nevim na co...dekuji za jakekoli reakce.

Odpověď: 18. 3. 2008, 15.36

Milý rozbolavělý, to se občas stane, že po čase zjistíme, že jsme u milovaného člověka neviděli něco podstatného, něco, co je s harmonickým vztahem neslučitelné... a to bolí... Podle všeho to působí tak, že vy ji milujete více než ona vás - ale také to připomíná citovou závislost... takové chvíle tu jsou od toho, abychom uviděli svoji slabinu - např. to, že neumíme vyživovat (plnit láskou, radostí a pohodou) sami sebe. Přeji vám, abyste našel cestu k tomu, jak sám sebe zahojit a mít víru v sebe, v lásku a budoucnost se ženou, která si vás bude vážit a mít shodné hodnoty s vašimi.

Blanka píše: 17. 3. 2008, 11.44

Dobrý den, před třemi týdny jsem se rozešla s přítelem, který byl na mě vulgární. Vrátit se nechci, ale špatně jsem to snášela a tak jsem rozhodla dojít k lékaři a ten mi naordinoval Cipralex, který beru 3 týden a 4 dny k němu beru Neurol, moje stavy se zatím moc nezlepšily, po Neurolu se chvíli cítím dobře, ale pak se moje smutné a depresivní stavy zase vracejí. Chtěla bych vědět, jestli mi tyto léky do budoucna pomužou, nerada bych si s nimi ublížila ješle víc. Děkuji

Odpověď: 18. 3. 2008, 15.23

Milá Blanko, vaše počínání je typickým příkladem toho, že lidé hledají pilulky na štěstí, na život - myslím, že v tom případě by háčko mohlo posloužit lépe k vymazání vědomí (mmj. neurol je návykový). Takže, milá dívko, vezmi na vědomí, že rozchody bolí, beze slz se neobejdou... Životní krize člověk může využít k tomu, aby se dozvěděl něco o sobě, o vztazích a naučil se sebou nějak zacházet... Nebo se dál potácet uličkou bezvědomí... Chtělo by to nalézt jiné otázky...

Lucie píše: 17. 3. 2008, 11.35

Chtěl bych napsat vzkaz pro Loanu - mám podobný problém, pokud by se mnou chtěl spojit - loflerova.h@seznam.cz - ráda bych jí pomohla

Odpověď: 18. 3. 2008, 15.12

třeba si to zde přečte - mejl tazatelů, pokud jej neuvedou v dotazu, nemám.

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1