Online poradna

Psychologická online poradna – odpovídá psycholog, psychoterapeut

  • Dotazy můžete pokládat, pokud je okénko otevřeno, odpovědi naleznete do týdne rovněž zde. Poradna se uzavře po položení desátého dotazu v týdnu.
  • Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní.
  • Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo online konzultaci s psychologem, kontaktujte mne.
  • Pokud si přejete odpověď mimo on-line poradnu, je třeba uhradit 120Kč na č.ú.: 2500034126/2010 .
  • Vše zde napsané bude zveřejněno.
  • Chcete-li ocenit fungování poradny, zasdílejte, některý článek/stránku z tohoto webu např. na Fb. Články naleznete zde.


Zapomenout

Skákal přes oves

Na zodpovězení čekají: Zoufalá, Myška, Kačka, Andrea, Amálie

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1

Renata píše: 17. 1. 2011, 11.39

Dobrý den!Mám jedenáctiletou dceru,která si těžce zvyká na jakékoliv změny.V září minulého roku nastoupila do jiné školy na druhý stupen.Od té doby každý den při odchodu z domova bud pláče anebo má "na krajíčku". Větší problémy s učením nemá,šikana nebo podobný problém zde také není.Prosím poradte co dělat. Mnohokrát děkuji za odpověd.Přeji krásný den R.Č.

Odpověď: 18. 1. 2011, 10.35

Milá Renatko, doporučuji, abyste společně vyhledali rodinného - dětského terapeuta... Můžete navštívit i kineziologa.

pampeliška píše: 17. 1. 2011, 10.41

Dobrý den, před 12lety jsem potratila a zhroutil se mi celý svět, upnula jsem se pak na zaměstnání a to jsem si úplně zprotivila věčným kontrolováním výsledků (účetní), naprosto jsem svou práci nesnášela a sebe taky za to, že si nevěřím a vše kontroluju, pak to přešlo i do normálního života a bylo to peklo. Naštěstí jsem pak otěhotněla (IVF)a zůstala od počátku doma a přišlo i druhé dítě, nyní jsem téměř deset let doma a vše se zlepšilo, mám ale strach z návratu do práce, že se mi to vrátí a nezvládnu to. Naštěstí mé místo v práci už nebylo volné a dostala jsem výpověď(hodně mě to vzalo a obrečela jsem to), teď jsem na ÚP a bojím se, že když najdu vhodné zaměstnání, že budu tam, kde dřív. K psychologovi jsem nešla tehdy a nepůjdu ani teď, tak prosím o radu Vás. Děkuji.

Odpověď: 18. 1. 2011, 10.33

Dělat věci stále stejným způsobem a čekat jiný výsledek je nerozumné... Vy volíte, co pro sebe uděláte...

Martina píše: 17. 1. 2011, 10.01

Dobrý den, mám problém se strachem o svého přítele. Nejvíce z nemoci, konkrétně z rakoviny slinivky, na kterou zemřel jeho otec. Na internetu jsem si o tomto typu rakoviny zjistila, že je ta nejhorší a nedá se včas odhalit. Někdy trpím takovou úzkostí a brečím kvůli tomu. Momentálně jsem v pátém měsíci těhotenství a tím si myslím že je to mnohem horší. Dříve jsem ale měla taky strach. Ikdyž někam jde nebo jede, bojím se aby se mu něco nestalo. Mám strach, že o něj přijdu, že ho ztratím, něco se mu stane. Jsme spolu moc šťastní a chtěla bych se moc zbavit toho stracu a pocitu úzkosti. Poslední dobou se mi honí hlavou každý den černé myšlenky a nevím co s tím. Je to normální? Mám snad větší strach o něj než o sebe a o miminko. Jak se mám strachu zbavit? Děkuji

Odpověď: 18. 1. 2011, 10.31

Milá Martino, doporučuji pracovat s meditacemi, vnímat život jako přirozené plynutí... Můžete si najít svého učitele, který vás povede, bude inspirovat... Ano - není to jednoduchá rada, ale život není jednoduchej...

aja píše: 17. 1. 2011, 9.58

Dobrý den, jsem nešťastná. Po dvouletém vztahu jsme se s přítele rozešli, ale prosil ať se k sobě vrátíme, sliboval mi dítě, které bych si moc přála(je mi 25). Jsme opět spolu několik měsíců, ale zmínka o dítěti ho opět děsí. Jedno už má z minulého manželství a říká mi že teď dítě nechce, ale že mi ani nemůže říct zda bude chtít za rok za dva. Nevíme jak tuto situaci řešit, já jej miluju, on zase že mě taky, chceme spolu být ale tohle je neřešitelná situace. Myslíte že rozchod je jediné východisko? To já totiž nechci, nechci ho ztratit

Odpověď: 18. 1. 2011, 10.28

Milá Ájo, to bych si netroufla takto říci, je ale pravda, že postoj partnerů k plození je zásadní... Nějak mi na tom mužským skutečně něco nesedí, slibuje, aby vás získal a pak si za slovem nestojí... a tvrdí, že vás má rád, ví, co chcete a staví se k tomu jak "hadice"? ... hmm... :(... myslíte, že vás miluje tak jako vy jeho? Držím palce (když budete chtít přijít na srovnání vlastního centra bytí, abyste získala lepší nadhled, můžete se stavit :)

Lucccka píše: 17. 1. 2011, 1.35

Dobrý den, mám s kamarádkou takový spor, ona tvrdí, že čím je člověk starší, tím je inteligentnější, tím jak získává zkušenosti či znalosti a že se mu tím pádem zvyšuje IQ (např. že budou dva lidé se stejným IQ, jeden bude žít mimo civilizaci a druhý vystuduje, a kamarádka tvrdí, že ten vystudovaný bude mít po 10 letech vyšší IQ než ten druhý) a já tvrdím, že IQ má člověk celý život stejné a zkušenosti a znalosti "pouze" rozvíjí, ale IQ se neměmí. Mockrát předem děkuji za vyřešení našeho sporu.

Odpověď: 18. 1. 2011, 10.14

Milá děvčata, obě máte pravdu, bylo by to ale na delší pojednání... Co je to IQ? Je to to, co měří testy nebo obecná schopnost řešit problémy? Je pravda, že způsob užívání mozku mění i jeho strukturu... Takže pokud mimo civilizaci se člověk nesetká např. fotografií/dvojrozměrným obrázkem - obtížně bude řešit úlohy spojené s porozuměním takovým obrázkům, prý generace čtenářská má jinou strukturu mozku než generace počítačová... Ale zároven máte pravdu vy, že člověk dosahuje v IQ testech víceméně stabilních hodnot po celý život. Pěkné pojednání na vaše téma naleznete v Encyklopedii psychologie od Atkinsona. Hezký den.

Plešoun píše: 16. 1. 2011, 23.01

Dobrý den, jsem student a je mi 20 let. Po přečtení několika stránek z Vaší poradny se mi můj problém, s kterým se Vám chystám svěřit zdá jako banální. Shledal jsem tedy tento moment jako ideální pro napsání mého dopisu, jelikož se alespoň pro tuto chvíli cítím jako racionálně uvažující člověk, ne jako blázen. Začátky mých strastí bych datoval zřejmě někdy k podzimu roku 2008, kdy jsem seznal, že můj porost na hlavě již není, čím býval. Zprvu jsem tomu nevěnoval přílišnou pozornost, ovšem jak měsíce plynuly a vlasy ubývaly, nepřímo úměrně začaly růst mé obavy z počínající mužské alopecie. Asi se teď ptáte, co mají mé vlasy společného s psychologickou poradnou? Inu, na následujících řádcích se pokusím svůj problém popsat, jak nejvěrohodněji budu moci. Během posledních let jsem si nenašel žádné nové přátelé, důvody jsou prosté-každého obtěžuji svým neustálým vzlykáním nad ztrátou vlasů, každému kontroluji jeho vlasový fond , takže si lidé kolem mé osoby připadají jako v opičí kleci v Ostravské zoo. Delší vztah jsem ze zřejmých důvodů nikdy neměl. Můj zájem o ženy dávno opadl. Když jdu po ulici, nevšímám si „ladných ženských křivek“(dříve tomu tak bylo), má pozornost je upjata pouze na muže, primárně na jejich vlasy. Jsem misogyn, těžko říci, z čeho má nenávist k ženám pramení. Vysvětluji si to pouze jejich geneticky lepšími vlasovými dispozicemi, závidím jim a jsem rozhořčen nespravedlností světa , rozhořčen přítomností nadměrného množství testosteronu v mé krvi, respektive dihydrotestosteronu a samozřejmě spílám mému genofondu, genofondu muže, kdy je celá famílie vlasatá a já musel zdědit to největší svinstvo rodiny z třicátého kolena- dispozici k mužské alopecii. Mám odpor i k mužům. U těch plešatých je to spíše lítost, u těch „obdařených“ závist, z níž pramení nenávist.. Sním o jiném světě, světe kde bych mohl změnit význam slova normální člověk, kde bychom byli všichni buď plešatí nebo stejně vlasatí. Uvědomím si, že to není možné, tak zase přemítám o ideji koutu, obdobnou tomu koutu od Dostojevského, kde bych byl sám, bez zrcadel, v bezvětří, kde bych necítil studený vítr ošlehávajíc mi mou pleš. Pak zase vidina oprátky, ale ne, to si jen dělám legraci, sám ze sebe, možná i z Vás. Ovšem nabídnout své rámě té zubaté, mlád a vlasat, ta představa, byť zůstane jen u ní, je co si budeme nalhávat , nesmírně lákavá. Nejsem schopný se soustředit na učivo, vlastně na nic. Ač jsem slepý jako patrona, můj zrak je extrémně senzitivní vůči vlasům povalujících se kdekoliv. Zkoumám jejich strukturu, cibulku, prostě všechno. Jsem mlád a dobrovolně se kastruji přípravkem jako je finasterid v dávce větší než by se slušilo a patřilo.Pravidelně užívám léky všeho druhu-Neocapil , i přípravky, jež jsou určeny ženám, Biosil atd. Uvažuji o pětiprocentním Minoxidylu, dále Dutasteridu s vědomím, že mi to stejně nemůže pomoci, mé chabé vlasové folikuly se náporu hormonů neubrání. Se všemi přípravky na světě je to jako kdybych se pustil do války s jedinou jadernou hlavicí proti obřímu asteroidu. V noci se občas budím zpocený jako vrata od chléva. Zdají se mi noční můry, že jsem na temeni hlavy zcela holý. Bojím se nadměrného tepla, chladu, vlhka, sucha, reflektorů, kouře, smogu, deště nasyceného zplodinami, přespříliš chlorovaný vápenatý vody v Olomouci ,kde studuji ,prostě všeho co by mohlo mým vlasům ublížit. Když se náhodou rozčílím, změním svou grimasu ve smích, protože mám utkvělou představu, že zmírním stres, bouři hormonů, prostě všeho co působí nepříznivě v mé věci. Tisíckrát denně zírám do zrcadla, kontroluji úbytek, oplakávám každý vypadlý vlas. Můj postoj k židům rozhodně není kladný. To ta jejich hamižnost a ty jejich„zaručeně fungující přípravky,“ místo toho, aby přišli s definitivním řešením vypadávání vlasů jednou provždy. Ovšem to by z dlouhodobého hlediska přineslo menší zisk, že ano? Nesnáším svou na půl plešatou kožní lékařku, která tvrdí, že mám vlasy v pořádku. Sama je na tom špatně, přeje to i ostatním. A nebo ne??? Co když opravdu neplešatím a jenom si to namlouvám? To jest důvodem, proč vlastně píši. Fotky své hlavy si pravidelně raději nedělám, díky Bohu. Při životě mě drží pouze myšlenka, že je to snad pouze jen přelud, že mám vlasy jako dřív. Je to snad obsedantně kompulzivní porucha se zaměřením na vlasy? Potřebují pomoci? Lidé v mém okoli mne považují za metrosexuála, narcise, přitom je to hloupost, vyměnil bych oko, ledvinu, levou ruku, vlastně celé své tělo za husté a zdravě vypadající vlasy. Toť má idea, toť můj nešťastný osud. Mno , nedělám si iluze, že mi snad pomůžete. Umím si představit, že čtete tento dopis s úsměvem na tváři, či snad s odporem – v tom případě si svůj rigidní přistup k „pacientům“ můžete víte co. Uvědomuji si, že má celá hromada lidí závažnější problémy, snad jen ztrácím svůj i Váš čas, zabírám místo dalším příspěvkům. Ovšem to je relativní, každý má ono dno jinak hluboké. Někdo se na něm ocitne při ztrátě bližního svého, strejda Skrblík pří ztrátě milovaného, prvního vydělaného pětníčku, já zase trnu při vidině lesknoucí se hlavy a nikdo mě za to přeci nemůže odsuzovat. Je to snad práce psychologa-pomoci, já cítím se jako v kleci. Oblíbeným bonmotem mého otce je“Není důležité co máš na hlavě, ale v hlavě.“ Právě proto sním alespoň o bujné hřívě. Na druhou stranu se toužím zbavit nesnesitelné obavy z řídnutí mých vlasů. Šlo by to nějak? Třeba hypnózou? S pozdravem Plešoun

Odpověď: 18. 1. 2011, 10.04

Milý Plešounku, jj - máte to trápení... vy máte závažný problém - nelásku k lidem... Co kdybyste zaměřil pozornost na lidi kolem sebe, že byste pro ně chtěl udělat a udělal něco užitečného, milého... Samozřejmě, že nemáte rád ani sebe - protože láska přijímá člověka takového, jaký je, aniž by ho chtěla měnit... což vy sebe nepřijímáte - milujte sebe plešatého, milujte lidi, svět kolem... Ovládněte své myšlenky, touhy a cíle... přijměte plešatost... Přeji vše dobré a nechť váš intelekt slouží Lásce...

maceška píše: 11. 1. 2011, 9.03

Dobrý den!mohu se zeptat mám delší dobu potíže se spánkem a v noci když konečně usnu tak se ještě budím.řešila jsem to bylinkami nechci zatím léky.Většinou jsou návvykové a já mám mnoho jiných zdravotních problémů.Jsem s přítelem který je o 10 let mladší už 7 rok,zatím to klapalo až ted poslední dobou je mezi námi malý odstup,který způsobuje z části moje žárlivost a také jeho malý zájem moji osobu.Podotýkám,že při seznámení,ani před rozhodnutím spolu bydlet jsme neměli a hlavně on pocit,že je věkový rozdíl problémem.Máme společného koníčka většinu času trávíme spolu,ale když se najde i chvíle kdy já jdu za svými dětmi a on pracuje zdá se mi,že je i rád.Toto ve mě vyvolává nedůvěru a tak trochu žárlivost.Nechci ho sledovat,ani nějak omezovat,ale svůj věk bohužel tím nezměním.V našem okolí lidé ani neví jak je náš věkový rozdíl velký,bohudík není tak patrný(tím se nechci nějak chlubit jen to poznamenávám) Nechci strávit život neustálou obavou,že mě bohužel někdy opustí,ale zároveň mi tato situace navádí být ve sřehu.Co dělat?Děkuji za odpověď

Odpověď: 16. 1. 2011, 16.06

Milá Maceško, moc nevím, na co se ptáte... Nikdy nevíme, co přijde, proto se radujme z toho, co je nyní... Přiměte, že vše, co se děje, je dobré... Doporučuji individuální spolupráci s psychoterapeutem na řešení problémů jednoho po druhém... taky tam můžete zajít společně...

Anonym 13 píše: 11. 1. 2011, 8.52

Dobrý den.Mám problém a nevím jak se rozhodnout.Se svým partnerem jsem už skoro 6 let z toho jsme 2 roky manželé.Máme 19měsíčního syna ale poslední 2 roky to mezi námi skřípe.Manžel je líný,sobecký,nezodpovědný,nespolehlivý a do toho si každou chvíli píše na seznamkách s jinými ženami a kouří trávu.Doma mi nepomáhá a se synem si hraje chvilku když přijde z práce.Tak jsem se rozhodla podat žádost o rozvod ale v tu chvíli otočil a je milionovej.Ví,že mu teče do bot a já se bojím,že to je jen chvilkové a jak zjistí,že má zpět svojí jistotu,zase zleniví.Na druhou stranu je jinde muž,co je pravým opakem a k mému synovi se chová jako vlastnímu,malej ho má rád.Tento "kamarád"mi se vším pomáhá a je to člověk do života.Z rozvodem jsem znejistěla.Pořád je to otec našeho dítěte a já nechci trhat rodinu.Prosím poradíte mi?Děkuji moc za odpověď.

Odpověď: 16. 1. 2011, 16.03

Milá A., to budete muset rozlousknout sama... Je pravda, že kamaráda nemáte vyzkoušeného v každodennosti - taky je pravda, že těm zadanejm podivínům na seznamkách nerozumím a ostatní mínusy jsou závažné - ptejte se své intuice, svého srdce...

Anna píše: 10. 1. 2011, 20.51

Dobrý den, má ročni dcera si velice špatně zvyká na mého přítele. Když ji mám na klíně, nebo co nejblíže, směje se na přítele, dá mu pusu,.. Ale když odejdu jen kousek dál, už začíná brečet, běží za mnou a musí se mě pomalu držet za nohu, abych ji nikam neodešla. S přítelem jsme 2 měsíce, je s námi vždy několik dní v týdnu, když zrovna nepracuje. Jinak od narození jsem byla s dcerou celou dobu sama, vztah jsem neměla, otce nikdy nepoznala. Znala pouze mou rodinu. Občas se i stává, že pokud někoho z rodiny nevidí déle, nebo i jen několik dní a je předtím hlavně jen se mnou, také k nim nechce jít a drží se mne. Přítel má rád dceru, rád by si s ní hrál a pomáhal mi s ní. Jenže to momentálně s dcerou vůbec nejde. Většinou hned brečí. Nevím co dělat, aby to nebylo ještě horší. Celou dobu čekám, kdy si už konečně zvykne. Kokikrát toho mám večer už opravdu dost. Děkuji Vám mockrát za radu

Odpověď: 16. 1. 2011, 15.59

Milá Anno, je třeba vybavit se trpělivostí - malé děti nemají zralé CNS - prostě v tomto věku to berte jako přirozený vývoj...děti pláčí a zase se smějí... hlavně klid, lásku a trpělivost...

Sara píše: 10. 1. 2011, 19.46

Dobrý den, potřebovala bych poradit.Zamilovala jsem se do přítele s kterým bylo všechno normální, ale potom jeho kamarádi začali lhát že ho podvádím.Když jsem mu vysvětlila že to není pravda tak byl zase na chvíli ten kluk..s kterým byla sranda,který mě měl rád..jenže potom vše začalo nanovo..už se semnou nechtěl ani bavit..a nevěřil mě.Jenže když jsem mu napsala že se mě po něm stejská tak on napsal že jemu taky..ale vrátit se nechtěl..pořád říkal, že už to nebude jako dřív.Potom napsal jestli nechci k němu a rodičům a známým si sednout..šla jsem a čekala že se k sobě vrátíme,jenže on to nechtěl ani řešit.A tak jsem nebyla moc milá.Další den mi napsal proč jsem byla hnusná..řekla jsem mu že jsem čekala že se omluví a vrátíme se.Vyvolal hádku,začal říkat že chvíli se chtěl vrátit ale po tom jak sem se chovala už nemá chuť.A jasně mě napsal že už semnou nechce být.Proto už jsem se mu neozvala.Jenže on začal volat..nezvedala jsem to.Potom už mě to volání vadilo a tak jsem to zvedla..říkal proč se mu to nezvedám. Taky že by si chtěl povídat.. že me chtěl slyšet..tak sem ho nechala mluvit..povídali jsme si jako vždycky i se smáli,potom měl najednou jinej hlas,už ne smutnej.Pak jsem už řekla že pudu. Volal mě znova.Když jsem mu napsala další den neodpověděl.Nevím co si o něm mám myslet, jestli mě volá jenom když má strach že už mě ztrácí a chce mít pocit že mě může mít kdy chce..nebo že se mu to zdá normální si semnou povídat jako s kamarádkou ikdyž jsem mu několikrát říkala že jako jeho kamarádka se chovat neumim.Strašně se mi po něm stýská ale nevím si s jeho chováním rady a on to řešit nechce.Předem děkuji za radu.

Odpověď: 16. 1. 2011, 15.56

Milá Sári, jj - slova jsou jak břitvy :( ... patrně přítelova propustnost vůči pomluvám byla silnější než důvěra ve váš vztah, to je smutné... Sama uvidíte, kdy Vás ta citová gymnastika přestane bavit... Jeho chování působí dost nevyrovnaně, život s ním by byl více než neklidny... Držím palce

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1