Online poradna

Psychologická online poradna – odpovídá psycholog, psychoterapeut

  • Dotazy můžete pokládat, pokud je okénko otevřeno, odpovědi naleznete do týdne rovněž zde. Poradna se uzavře po položení desátého dotazu v týdnu.
  • Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní.
  • Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo online konzultaci s psychologem, kontaktujte mne.
  • Pokud si přejete odpověď mimo on-line poradnu, je třeba uhradit 120Kč na č.ú.: 2500034126/2010 .
  • Vše zde napsané bude zveřejněno.
  • Chcete-li ocenit fungování poradny, zasdílejte, některý článek/stránku z tohoto webu např. na Fb. Články naleznete zde.


Zapomenout

Skákal přes oves

Na zodpovězení čekají: Zoufalá, Myška, Kačka, Andrea, Amálie, Josef, Tereza, Ivan, Lucifer, Klara, Kerstie, Hella

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1

Kateřina píše: 31. 3. 2008, 12.39

Dobrý den, chtěla bych se Vás zeptat na radu. Maminka se podruhé vdala, po deseti letech šťastného manželství její manžel onemocněl rakovinou (na podzim 2006- podstoupil operaci, chemoterapii).Loni v létě vypadalo vše nadějně- dařilo se mu lépe, přibral- zase u nás bylo alespoň trošku veselo. Bohužel letos se nemoc opět vrátila- nyní má metastázy na játrech.., náplasti proti bolestem. Od samého začátku navštěvují psychologa, což mě nepřekvapuje, tato těžká nemoc a trápení, které s ní souvisí je velmi stresující i pro mě ( oba je mám velmi ráda a to co prožívají je hrozné). Nevím jak se mám při kontaktu s nimi chovat, co říct. Snažím se být silná a nebrečet před nimi (nebydlíme ve spol. domácnosti)- zkrátka jak jim být oporou ?? Do poslední chvíle se snažím doufat, že to bude lepší, ale nevím. Mamince je 51 let, to co teď prožívá je strašné a moc se bojím, že se utrápí. Děkuji moc za Vaši odpověď.

Odpověď: 4. 4. 2008, 15.30

Milá Kateřino, nebylo by dobré, abyste se identifikovala s bolestí maminky. Smrt patří k životu. Doporučuji literaturu na toto téma. Mmj. tam naleznete i praktická doporučení pro vás.

SABINA píše: 31. 3. 2008, 11.33

DOBRÝ DEN,JE MI 30LET A POŘÁD NĚJAK HLEDÁM SAMA SEBE V OBLASTI PRACOVNÍ,POHYBUJI SE NĚKOLIK LET V OBCHODĚ ALE MOC MĚ TA PRÁCE NEBAVÍ ALE CO JE NEJHORŠÍ POŘÁD NENACHÁZÍM SAMA V SOBĚ NĚJAKEJ NÁZNAK TOHO CO BY MĚ VLASTNĚ BAVILO NA CO MÁM SCHOPNOSTI ZDA NENÍ VE MĚ UKRYT NĚJAKÝ TALENT KTERÉHO NEDOKÁŽU VYUŽÍT.BAVILA BY MĚ PRÁCE ZDRAVOTNÍ SESTRY ALE NESNESU POHLED NA KREV.NEVÍM CO MÁM VLASTNĚ DĚLAT POŘÁD V SOBĚ HLEDÁM SVÉ ŽIVOTNÍ POZNÁNÍ PRACUJI RÁDA S LIDMI JSEM KOLEKTIVNÍ ČLOVĚK.ALE NEDOKÁŽU VYSTOUPIT SAMA ZE SEBE.PŘEČETLA JSEM SPOUSTU ZAJÍMAVÉ LITERATURY O POZNÁVÁNÍ SÁM SEBE ATD..ALE NIC MOC MI TO NEPŘINESLO UŽ NEVÍM KAM SE OBRÁTIT TAK TO ZKOUŠÍM PŘES VÁS JAKO ON-LINE ODBORNÍKA. PŘEDEM DĚKUJI ZA RADU.

Odpověď: 4. 4. 2008, 15.16

Důležité je být ukotvena ve svém životě, svých vztazích... vnímáte-li intenzivně svou nezakotvenost doporučuji www.konstelace.info . Důležité je tvořit, aktivně tvořit - můžete třeba pracovat jako dobrovolnice (vyhledejte si organizace, která uvítá spolupráci s dobrovolníky). A také nezapomeňte, že jako žena v sobě talent k tvorbě života patrně máte... Přeji vše dobré

Antje píše: 31. 3. 2008, 7.58

Dobrý den, prosím o radu. Mám stavy kdy jsem spokojená a najednou se to změní, je mi špatně stále pláču, bolí mě žaludek a třesou se mi ruce. Počátek všeho je v mé rodině. 30 let jsme byli normální rodina.Měla jsem syna velmi dobře se učil, byl hodný, vystudoval VŠ má zajímavou práci dobře placenou .Myslím, že jsme měli hezký vztah byl ke mně vždy pozorný.V roce 2005 se oženil jeho manželka rozhodla, že jí nemáme rádi tak on se rozhodl s námi ukončit vztahy. Byla to veliká rána a tak jsem se ponižovala a prosila za odpuštění, že jsem ho porodila a vychovala.po delším mém prošení se k nám jako na oko vrátil. Pokud já nezavolám nebo nenapíšu on nemá potřebu.Bydlíme jen 10minut od sebe, ale navštěvují nás jen o svátky a narozeniny.Narodil se nám vnouček, kterého nám za 1,5 roku půjčili dvakrát . Vnucuji se jednou tak za 14dní na návštěvu jen abych malého viděla a hlavně nechci zpřetrhat veškerá pouta. Jsem nemocná, mám práci, která mě neuspokojuje a ještě rodinné vztahy narušené. Moje sestra nemluví již roky s maminkou, a aby toho nebylo málo můj syn si vzal její nevlastní dceru. Prosím o radu jak se mám chovat. Mnoho přátel mi radí ať se nevnucuji , že jim nic nedlužím, buď přijdou sami a nebo to opravdu nemá cenu.Moje maminka jim dala dva byty, ale ani o ní se vůbec nestarají a já na to vše myslím a chtěla bych ty vztahy dát nějak do pořádku. Má to význam? Nevím zda nemám chodit do nějaké poradny někdy jsem opravdu na dně. Prosím poraďte mi. Děkuji

Odpověď: 31. 3. 2008, 19.08

Milá Antje, při čtení vašich řádek mi bylo smutno. Vím, že je těžké být nezávislá, když lidé, které máte ráda a "krví" k vám patří jednají proti principům Lásky. Ale já pro vás nemám jinou radu než tu, abyste obrátila pozornost k sobě, ke svému zdraví, k manželovi a vašemu vztahu... Sice tuším, že v 50letech již není snadné aktivně se pustit do sebepoznávacích záležitostí, do energetické práce např.:http://cestydusi.cz/forum/viewtopic.php?f=6&t=122&sid=2c857cd9481f86de7ea0e3fda1d7ec22, (osobně neznám) také je možné číst si knihu Miluj svůj život, ale doporučuji spolupráci s psycholéčitelkou. Můžete se objednat i ke mně. Držím palce, abyste dělala to, co je dobré pro vás...

Annie píše: 31. 3. 2008, 7.32

Dobrý den, mám závažný dotaz, jen si nejsem jistá, zda mi na něj budete moci odpovědět. Mám 65 letého otce, u něhož se objevila maniodepresivní psychóza, která se začala projevovat po rozvodu cca v 50ti letech. Dozvěděla jsem se, že jde o nemoc dědičnou. Je fakt, že otec byl "divný" celý život (dělal různé divné věci, při odchodu z bytu kontroloval čtvrt hodiny kohoutky s vodou a sporák, jestli neteče voda, nebo nehoří hořáky, atd.). U nikoho jiného se v rodině toto onemocnění neobjevilo. Ráda bych věděla, jak vysoká je možnost, že i já touto nemocí onemocním, event. jak se tomu vyvarovat. Velmi děkuji za odpověď, pokud je možná.

Odpověď: 31. 3. 2008, 18.47

Milá Anni, dědičnost bývá často obgenerační - nebo ještě přesněji - v rodokmenech se nemusí vyskytovat zcela přímo, v rodech se např. vyskytuje alkoholismus, sebvražda či jiné psycho potíže (dle vašeho popisu otec otce měl obsedantně kompulzivní poruchu). Jak tomu předejít? zajímat se o to, co je duše, duševní energie... co je energoinformační pole - jak s ním pracovat... budete-li chtít, můžete si domluvit konzultaci.

chodec píše: 31. 3. 2008, 6.56

Dobrý den, jde o problém mé sestry, po několika letech se sní rozešel její přítel, velkou vinu na tom má ona, ale nechce si to připoustit (neustálé hádky a osočování, nesnášela jeho sezení s kamarády a rybaření). Po rozchodu s ním se zhroutila a byla dvakrát hospitalizovaná v PL, pobyt zde ji ale příliš nepomohl. Přizanala se mi, že před lékaři hrála pouze hru, aby se dostala brzy ven. Doma být nechce, není ale schopna žít sama. Všechnu vinu dává rodině, že jsme příčinou jejích problémů zdravotních i rozchodu s přítelem. Neustále nám vyhrožuje, že se zabije, když jsme ji po tomto sdělení znovu odvezli do PL, okamžitě to negovala ale jsem z toho již strašně vyčerpaná, protože mě s tím neustále děsí. Rodinu považuje za hrůzu, odmítá se čemukoliv věnovat a dokáže hodiny apaticky sedět. Pokud se jí na něco zeptám, odmítá se se mnou bavit se slovy, že jsem ten největší zrádce a že budu mít vinu na tom, až se zabije. K psychologovi chodit nechce, svého expřítele vydírá, že se zabije, mám pocit, že na něj i čeká u práce. Nevím, jak se chová k ostatním lidem, ale zejména mě nenávidí a nenechá si ujít příležitost, aby mi to řekla. Co máme dělat? Chtěla bych ji nějak pomoci, ona mou snahu ale bere jako útok proti své osobě a raději nás všechny ignoruje a pak nám vyčítá, že nás nezajímá. Děkuji

Odpověď: 31. 3. 2008, 18.42

Milá chodkyně, nejste zodpovědná za problémy vaší sestry!!! - to si mockrát opakujte, nejste ani zodpovědná za to, sáhne-li si na život. Můžete si uvědomit to, že vás bolí pohled na sestřin život, možná u toho ukápne i slza, můžete si v duchu představit, jak sestře říkáte, je mi to líto, bolí mne ten pohled, ale tvůj osud náleží jen k tobě (a vy víte, jakými nekonstruktivními myšlenkami, činy, emocemi si život ničí - tak ji ten osud ponechejte, ona si ho z nějakého důvodu takový volí)

myška píše: 31. 3. 2008, 6.30

Syn je epileptik, má před maturitou. Rozešla se s ním dívka. Chodili spolu téměř 3 roky. Syn je na dně. Jak mu mohu pomoci? matka

Odpověď: 31. 3. 2008, 18.25

Tím, že mu dáte najevo, že věříte, že to zvládne, že víte, že v něm je zdravý silný kořen - budete-li nad ním plakat, sílu mu vezmete. Chce-li se naučit on zvládat svou bolest, může vyhledat profesionála (kterého nemůžete nahradit)

Astra píše: 24. 3. 2008, 21.38

Dobrý večer, chtěla bych se Vás zeptat na radu, delší dobu pracuji a žiji v Evropě, poslední dobou jsem hodně přemýšlela o návratu do Čech, ale myšlenka mě děsí, protože si připadám na jednu stranu, že tam nepatřím, že mé zázemí je nikde jinde, v Čr mám své rodiče, kteří bohužel nemají nejlepší vztah a dva bratry, mám je všechny ráda, ale doopravdy nevím co dělat. Je normální mít takový vztah? Nevím vlastně kam patřím a kde bych měla zakotvit,mám z toho divný pocit a všechno mě to moc trápí. Nevím, jestli je to normální, co si o tom myslíte vy? Děkuji

Odpověď: 29. 3. 2008, 11.29

Milá Astro, někdy se stává, že nevíme, kde jsme doma, ale vím o vás příliš málo na to, abych vám mohla dát jednoznačnou odpověd. Možná by pro vás mohly být zajímavé www.konstelace.info - odpověd můžete hledat i jinak s jiným specialistou na psyché...

Ivi píše: 24. 3. 2008, 21.02

Dobrý den!Chtěla bych se poradit,jak pomoci mému tátovi.V posledních letech ho potkalo mnoho ošklivých věcí a chápu,že mu to ublížilo a že ho to trápí.Ale dotýká se to celé naší rodiny a tak bych mu chtěla nějak pomoct,aby bylo zase všechno dobré.Začalo to jeho onemocněním rakovinou.Zázrakem se z toho po delším boji dostal,ale vzali mu žaludek a za tu dobu co byl v nemocnici mu na pokoji zemřelo hodně lidí.Potom měl ošklivý výstup se svým bratrem,který ho podvedl s rodiným majetkem.Pokračovalo to smrtí jeho druhého bratra.Taky zestárl a má zdravotní potíže,které k tomu patří,už není tak schopný.Nevím,co ho trápí nejvíc,protože se o tom nechce bavit.Začal hodně pít,ja podrážděný,nic ho nebaví a nezajímá.Hádají se s mamkou a celý jeho život je se opít a usnout.Poradíte mi co dělat a jak mu pomoct.Díky

Odpověď: 29. 3. 2008, 11.26

Milá Ivi, pomáhat můžeme jen tomu, kdo o to stojí. Chápu, že je těžké pro vás, dívat se na bol vašeho blízkého, ale není jiné řešení, než vzít na vědomí, že je to tátova volba, tátův osud... a patří k jeho důstojnosti to nést. Vaše lítost není na místě a mmj. oslabuje i vás. Můžete se ho zeptat, jak mu můžete pomoci, co by si od vás přál...

Sim... píše: 24. 3. 2008, 20.22

Dobrý večer chtěla jsem se zeptat jestli je možné změnit své negativní vlastnosti kvůli člověku na kterém mi moc záleží...Jsem s přítelem přes dva roky a čim dál tim víc na sobě pozoruji že jsem přehnaně žárlivá, nevěřím mu, podezírám ho...následně jsem i náladová,vztahovačná...ublíží mi každý druhý slovo,který přítel řekne.Jsem prostě k "nakopnutí" a chci to změnit. Přítele už to kolikrát vytáčí a mě taky. Jsem na něj moc fixovaná...nemám moc přátel a proto s nim chci být co nejčastěji a když s nim nejsem tak je to se mnou k nevydržení. A tohle chci změnit...Předem děkuji za odpověď

Odpověď: 29. 3. 2008, 11.22

Milá Sim, určitě je dobré se měnit k lepšímu, je to ale práce vyžaduje cílevědomost, vytrvalost a pracovitost. Viděla bych to mmj. i na práci s vlastní nejistotou. Doporučuji spolupráci s psychoterapeutem.

GDI píše: 24. 3. 2008, 19.03

Dobrý den,jak to tady tak čtu,tak asi nejsem sama,co má problémy a tak se taktéž přidávám k dotazu o poradu či pomoc.Jsem matka dvou dcer 7,3 .Jde o moji starší dceru.Než se rozepíši,tak jen chci přiblížit situaci.Když měla moje dcera 3 roky našla jsem si přítele.Po několika měsících jsem se k němu nastěhovala.Vychovával dceru 10 let,což znamenalo,že moje dcera se s tím jen tak nesmíří,že mám jak nového přítele,tak dalšího člena v rodině.Snažila jsem jí to vysvětlovat,ale byla ještě malá na to aby něco takového ji mohlo ovlivnit život.V dnešní době žijem s přítelem a druhou dcerou,co se nám spolu narodila všichni dohromady(jeho dcera nakonec žije u matky) a problém je v tom,že starší dcera je strašně závislá na mě.Neumí si hrát-sama,neumí se něčím zabavit,nebaví ji skoro vůbec nic,na co si vzpomenu.Ani pohádky.Když přítel odjede někam na víkend,musí spát se mnou-což bych pochopila,vzpomínám na sebe,ale poté,jakmile přijede,nedá pokoj a chce alespoň usínat a tak to jde každý den-podáte prst a ona vám sebere celou ruku.Mám takový pocit,že vymýšlí jen blbosti ,jak mě rozčílit a dělá mi hodně naschvály.Tak si říkám,že je to možná i moje chyba,ale nevím ,kde ty chyby dělám.Snažím se jí vyjít vstříc co nejvíc,víc než té mladší dceři,aby nebylo peklo a ona se mi odvděčí tím,že se na mě škaredě podívá a nebaví se se mnou.Jsem docela zoufalá,potřebovala bych poradit,jak takové dítě zabavit,když ji nic nebaví a není vděčná vůbec za nic.Možná je to trochu složitější na vysvětlení,možná by to potřebovalo i nějakou tu poradnu,ale ptám se ,jestli je to vůbec v dnešní době normální,aby se dítě nedokázalo naučit se samo se zabavit.Někdy mi řekne-což mě až překvapuje- "kdyby jsme neměli (..... tu druhou dceru),tak bych byla hodná,hlava mi říká ,že mám zlobit,mě se nechce,ale když mi to hlava řekne,tak ji poslechnu" Pokud by mi někdo poradil,byla bych moc ráda,za jakoukoliv odpověď moc děkuji.S pozdravem E.

Odpověď: 29. 3. 2008, 11.20

Milá E., doporučuji přečíst si knihu malý tyran. Závěr vašeho psaní je opravdu znepokojivý, doporučuji, abyste nalezli profesionále, se kterým nějký čas budete spolupracovat. Nedoporučuji v této věci ped.psych. poradny, nebot tam pro tento typ práce není příliš prostoru. Můžete mi zavolat pro bližší info.

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1