Online poradna

Psychologická online poradna – odpovídá psycholog, psychoterapeut

  • Dotazy můžete pokládat, pokud je okénko otevřeno, odpovědi naleznete do týdne rovněž zde. Poradna se uzavře po položení desátého dotazu v týdnu.
  • Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní.
  • Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo online konzultaci s psychologem, kontaktujte mne.
  • Pokud si přejete odpověď mimo on-line poradnu, je třeba uhradit 120Kč na č.ú.: 2500034126/2010 .
  • Vše zde napsané bude zveřejněno.
  • Chcete-li ocenit fungování poradny, zasdílejte, některý článek/stránku z tohoto webu např. na Fb. Články naleznete zde.


Zapomenout

Skákal přes oves

Na zodpovězení čekají: Zoufalá, Myška, Kačka, Andrea, Amálie

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1

andrea píše: 28. 3. 2011, 8.11

Dobrý den.potřebovala bych prosím poradit.Máme s partnerem velkou krizi.V listopadu jsme se rozešli myslela jsem si že mě podváděl,v prosinci psal at se vrátím jsem z varů on bydlí v hradci králové takže jsem na něm závislá,když jsme byli od sebe on měl románek s jinou ženou,ale ta ho neustále otravuje smskama prozvání ho a mě je to nepříjemné on s tím nechce nic udělat aby mu dala pokoj už si přijdu jak stíhačka nikdy jsem na něj moc nežárlila ale ted je to hrozný nevím co mám dělat on to nechce řešit,dala jsem mu ultimátum at se rozhodne jestli ona nebo já on mi na to řekl že at se rozhodnu já jestli se rozejdem nebo ne že jemu to je jedno a na otázku jestli mě ještě miluje mi odpověděl že to nebude řešit at mu dám pokoj,a navíc poslední dobou je takovej odtažitej neobejme me nic,chtěla bych to zachránit miluju ho,Děkuji za odpověd

Odpověď: 2. 4. 2011, 19.23

Milá Andrejko, budete-li pokračovat v "zachraňování" vyčerpáte se... Na láskyplný vztah musí být dva, takto nastavené je pro Vás nedůstojné... Držím palce

Monika píše: 28. 3. 2011, 7.16

Dobrý den padní doktorko nevím jak začít jsem v šílených depresích a momentálně uplne na dne. vše začalo tím ze jsem minulí rok othotněla muj přítel se zacal chovat jako blázen neustále me ponižoval rval na me jaká jsem nula amnohdy i spoustu jiných sprostých slov nevadilo mu ze jsem tehotná a nekolikrát na me vztáhl i ruku v sedmém měsíci těhotenství mě prhodil skleněnými dveřmi a já se ocitla v nemocnici nevěděla sem co dál ale nakonec se knemu pokazdé vrátila nemela sem kam jit a neustále verila ze po porodu se vse zmeni vzdyt sme miminko chteli bohuzel jsem byla tak naivní jen ja byla sem stastná přítel byl u porodu a zdálo se být vse v pořádku že se snad změnil kdyz sem ho videla jak mi maličkého nese byla sem v sedmem nebi zpletla sem se a ted už si nevím rady po prichodu z nemocnice vše zacalo znovu a pro me jako pro matku to bylo strasne hned první den se opil a zacalo vše znovu řekl mi že by mě nejradši podřezal hlavu aby se na mě nemusel dívat a maličkému co o me vykládal to byla katastrofa strasne sem se bála že něco udela i miminku kdyz bude opilí ale nemela sem kam odejít ted kdyz už má maličký 8měsícu sem se konečně rozhodla že takový život nechci a nechci ho dát ani jemu nezaslouží si to zrovna včera sem příteli řekla že se budem stehovat aže se sním chci rozejít vystřelil takovou rychlostí že sem ho ani nestihla zpozorovat a zacal me škrtit a po tom co sem ležela na zemi a dusila se a chrčela stál na demnou a smál se a já už nemužu dál napadlo mě tolik věcí a to co mě drží na zemi je Tomášek

Odpověď: 2. 4. 2011, 19.21

Milá Moniko, vyhledejte pomoc: http://www.domacinasili.cz/index.php http://www.donalinka.cz/index.php http://www.rosa-os.cz/ http://www.obcanskeporadny.cz/ - snad v Každém "okresním" městě... A prosím Vás, neotálejte a zachraňte sebe a Tomáška... (Neříkejte mu, co plánujete a konejte...) Držím palce

netka píše: 28. 3. 2011, 5.05

Dobrý den, ani nevím kde začít,je mě 27let,mám 4letého synka,momentálně žiju s ním sama po rozpadu 5letého vztahu.Chtěla bych poradit/pomoct,jak najít důvěru k partnerům-nevěřím,bojím se a podezírám:((. Už v době ,kdy jsem žila s rodičema,jsem byla svědkem,jak tatínek podváděl(dokonce přišel i za mnou s prosbou,at to mamince neříkám),věčných hádek a slz ze strany maminky.Bohužel i moje pozdější vztahy nebyly dobré-setkala jsem se s násilím,psych.nevyrovnaností,nevěrou.Snad pokaždé,když s někým navážu vztah,vidím za každou maličkostí nevěru,během chvilky se dokáže změnit moje nálada a přemýšlím nad tím snad celý den,rozebírám si to v hlavě a trápím se. Hodně lidí řekne,že jsem hezká,ani na zájem mužů si nemohu stěžovat,ale stačí ,když je jen trochu pohledný,tak se mě začnou v hlavě myšlenky:,,Co když nejsem pro něj dost hezká,co když mě bude podvádět ajjj....." Myslíe,že existuje nějaká pomoc? Děkuji a přeju hezký den.

Odpověď: 2. 4. 2011, 19.16

Milá Netko, doporušuji semináře např. https://rovena.info/o-lasce-seminar-sebevedomi-vnitrni-dite-praha-duben2011 , www.prostor42.cz , http://www.familyconstellation.org/bhagat.php , http://www.maitrea.cz/akce/kalendar/jen-maitrea Vyberte, co je pro Vás zajímavé - doporučuji tématiku - ženské sebevědomí, rodinné vztahy, vztah k sobě... Vaše téma si zaslouží, potřebuje více pozornosti, než text zde... Držím palce

... píše: 28. 3. 2011, 3.42

Dobrý den, já bych se moc ráda někomu se vším svěřila, jenomže to nezvládnu, víte? Přijde mi to šíleně trapné. Mluvit o sobě, o svých problémech. Asi si myslím, že by to rozbilo iluzi o mé vlastní dokonalosti. Je to možné? Já o spoustě svých nedostatcích vím. Asi se bojím selhat před ostatními. Mám pocit, jako by ode mě pořád něco očekávali. Kdyby to byl jenom pocit. Jenom očekávají, ale s ničím nepomůžou. Nemůžu pořád všem radit, co kdyby někdo poradil mě? Nemáte někdy taky takový pocit? Připadám si, že se dusím, že mě tady pořád něco drží, že jsem tady připoutaná těžkými a pořádně prorezlými řetězy. Nalhávám si, že nevím co chci, vím to, ale je toho tolik z čeho vybírat, že se nemůžu rozhodnout. Takže nevědět co chci, je jednodušší. Nikdy mi nikdo neporadí, ani neřekne co mám dělat. Čemu se divím, když se nezeptám, ale neměli by rodiče fungovat tak, že by je to zajímalo samo od sebe? Je mi 18. Na vysokou chci do Brna, ale některé věci nejdou. Jenomže se bojím, když půjdu na výšku do Ostravy, tak tady zůstanu, nebudu schopná odejít. Jenomže mě to tady zabíjí. Někdy bych ráda, kdyby všechno skončilo. Nejenom já, ale všechno. Lidé ze světa udělali jenom šílenou komedii, ze které se mi dělá špatně. Chci a potřebuji volnost a svobodu. Dělá mi problémy chodit k doktorům třeba jenom na preventivky. Přežiju to, ale dělá se mi zle. Když na mě někdo sahá. Humus. Je pravda, že si můžu dělat co chci, no jo, někdy to ale nejde, lidi jsou plní předsudků. Taky nezvládám mluvit s muži. Skoro ani s vlastním otcem, to ale možná proto, že ani jeden nejsme zrovna ukecaný typ. Nejhorší je, že se s nimi bojím navázat kontakt. I s těmi, kteří se mi líbí, to už vůbec. Vlastně nemám žádného kluka – kamaráda. A nesnáším sex, ale jako by byl všude. Holky se o tom baví dost často – jako by mě to zajímalo. Nejradši bych se přesunula tak o 150 let zpátky do viktoriánské Anglie. Sex až po svatbě. To už by možná šlo. Byla bych moc ráda, kdyby mě někdo objal, jenomže se mi to ve skutečnosti hnusí. Je těžké tak dlouho dělat, že je všechno pořádku. Někdy mi třeba hned nedojde, který je vlastně rok, a ani nemám nějak velký přehled, které je vlastně datum, a to chodím každý den do školy :)). Dost zapomínám, a neumím pořádně žít ve světě venku – mám totiž svůj vlastní, který mě někdy štve, ale někdy pomáhá. Dost často mi dlouho trvá usnout. Nějak mi všechno přestalo dávat smysl. Nevím jestli to má něco společného, ale ségra jednou spadla do drog, už je z toho venku, trvalo to tak rok. Stalo se to před dvěma lety – to fakt nevím, čas mi nějak splývá. No a šíleně mi chybí a některé věci prostě nejdou vrátit zpátky. Chce se mi z toho brečet, ale nechci se litovat. Nedovedu to nikomu říct, ani dát najevo, myslím to, co cítím. Pořád to mám akorát v sobě. Jde se z toho vytancovat, ale ne napořád. Jenom chci vědět, pokud to všechno není moc normální, jak moc normální to není, jestli to jde takhle posoudit. Díky

Odpověď: 2. 4. 2011, 19.06

Milá studentko života, důležité pro Tebe: jednej tak, jako by ses nebála, strach není dobrý rádce, když překonáš bariéru strachu, získáš svobodu, volnost, korektivní zkušenost, tu si dobře uvědom, prožij a tak získáš odvahu žít svobodně... vypsala jsem několik vět z tvého psaní a okomentovala: *bojím se selhat před ostatními - nahrad ji: "žiju a konám, co nejlépe mohu, vážím si sebe a jak to hodnotí ostatní, je jejich věc... Jsem sama zodpovědná sobě za své činy, rozhodnutí, city a myšlenky..." *pořád něco očekávali - "nejsem tu proto, abych plnila něčí očekávání a respektuji svobodné rozhodování a konání druhých..." *bojím navázat kontakt s muži - prostě to zkoušej- viz. úvod nahoře... věci prostě nejdou vrátit zpátky - "přijímám minulost tak jak je, dělala jsem to nejlépe, jak jsem uměla v danou chvíli..." "odpouštím si..." *moc ráda, kdyby mě někdo objal, jenomže se mi to ve skutečnosti hnusí* - miluju sebe, hladím se a dotýkám, prřijímám tělesnost jako přirozenou součást života... - můžeš zajít na masáž... Jde se z toho vytancovat - šikovné :) Držím palce

|Ala píše: 21. 3. 2011, 17.47

Dobrý den, prošla jsem si pár zodpovězených dotazů a Vaše odpovědi na mě působí velmi klidný a vlídným dojmem, i když jsou upřímné a někdy drsné. To je vše v pořádku. Tak tedy k mému problému. Je mi 35 let, mám dvě děti a žiju s manželem alkoholikem, který se asi rok snaží abstinovat. Náš vztah je dle mého názoru celkem komplikovaný. Manžel je introvert, který své problémy, nebo spíš mou snahu o pracovní a životní úspěchy začal řešit větším množství pití. Nebyl agresivní, byl velmi veselý člověk. Alkohol mu pomáhal zapomenout na jeho pracovní život, který ho nejspíš ubíjel(má domněnka, protože rozprava o tomto nebyla nikdy možná a když tak afektované - z mé strany, ach jo)... Prodělal neúplnou léčbu a v současné době je to 10 měsíců co nepije, nebo spíš nechodí domů opilý. Změnil působnost svého pracoviště a je nucen pracovat mimo bydliště. Nedávno se mi přiznal, že si s kamarádama zašel na pivo a ve mě se opět rozbouřily velmi velké starosti a obavy spojené s jeho pitím. Vedle toho však mám pocit, že není schopen ke mně opětovat žádné city. Chci říct, že začít znovu trochu jinak ani pro mně nebylo lehké, ale nechci házet flintu do žita. Prožili jsme spoustu krásný chvil a jedno šlápnutí vedle přeci ještě člověka nezatracuje. Jen mám opravdu pocit, že tento vztah je jiný, nemůžu přijít na to jaký a tak nějak tuším, že z mého partnera se stává jiný člověk. Povaha introverta mu však zůstává a dostat z něj kloudnou větu je problém. Dokáže se bavit o dětech, někdy i o práci, ale řešit náš vztah, nějaké naše problémy... to zatím nejde, nebo ztěžka, nebo považuje tyto problémy za nepodstatné. Prozatím dochází do poradny, ale říkal, že pro p.doktora je bez problému a ambulantní léčba bude brzy ukončena, jeho problém byl označen jako sekundární alkoholismu. Nechci dělat chytrou, toto není moje parketa. Spíš by mě zajímalo, jak se mám chovat já? Někdy mám pocit, že je mi strašně cizí (on nechápe proč), on mě obviňuje, že působím chladně (já mám strach ukazovat city, protože mám pocit, že je to jen na mě a navíc mě to hodně vyčerpává a nemám pocit, že se mi to vrátí).... Musím přiznat, že mě také trápí, že si občas zajde na to pivko, i když doma nepije a nikam nechodí. Ráda bych si přečetla také nějakou literaturu a udělala si jasno i sama v sobě. Můžete mi něco doporučit, nebo dát nějakou radu? Budu vděčná za cokoliv dík.

Odpověď: 27. 3. 2011, 13.54

MIlá Álo, žít v souladu se svými city - to je pro člověka velmi důležité - strach pro Vás není dobrý rádce. Jednejte a žijte tak, jako byste strach neměla. 2. tématem Vašeho vztahu je rovnováha - můžete si udělat "bilanci", jak ji vnímáte tak, jak to navrhuji Jarmile pod Vámi. Můžete si udělat vlastní rozvahu příjmů a výdejů... Ve vztahu je třeba dávat na úrovni toho, kdo je schopen dávat méně... jinak je nerovnováha, vyčerpání... Dáváme, protože chceme, nikoliv proto, že se nám to vrátí (když čekáme návratnost a nedostane se, jsme vyčerpané) Bylo by dobré, kdybyste si došla urovnat myšlenky jak sama tak s partnerem - pokud byl někde na pobytu, bylo by dobré, abyste třeba tam navázali. Doporučuji semináře, kde si dovolíte býti v souladu se svými city... Může být pro vás zajímavé: www.konstelace.info ; http://www.shangrila.cz/program.php, I ke mně se samozřejmě můžete objednat :) Přeji vše dobré a držím palce

Jarmila píše: 21. 3. 2011, 17.33

Dobrý den Paní doktorko. Žiji s přítelem, který mi dřívě několikrát zahnul. Dokonce i s přítelkyní jeho otce, který je také rozvedený. Jistě chápete, že díky tomu ji nemám ráda. Jeho otec zve na oslavy a podobné akce jen jeho, mě ignoruje. Můžu se z toho zbláznit, když vím, že tam je i ona. Že se spolu smějí, povídají, dívají se na sebe......honí se mi hlavou hrozné věci a vůbec nevím jak to doma zvládat, když je tam na návštěvě. Nedokážu se vůbec na nic soustředit, je to opravdu hrozné, nezvládám tenhle stav. Prosím poraďte mi, co mám dělat. Předem Vám děkuji. Jarmila.

Odpověď: 27. 3. 2011, 13.22

MIlá Jaruš, to je mazec. Napište si, k následujícím hodnotám (ke každé zvlášť), kolik procent dáváte (0-100%) a kolik dostáváte (0-100%) Láska Respekt, úcta Spolupráce Pochopení Něžnost Péče Důvěra Sexuální přitažlivost Pokud jste ve výrazném deficitu, mluvte o tom s partnerem (může si to taky nejprve vyplnit) Můžete se objednat.

andrea píše: 21. 3. 2011, 16.18

Dobrý den,chtěla bych se zeptat. mám už delší dobu problémy s přítelem,nerozumí me si,hádáme se každý prostě vedem svou. Já jsem na něj prostě zavislá,protože jsem se odstěhovala za ním a za prací do města kde nikoho neznám.zarlim na nej a nevim co mam dělat vždy když kouká na jinou ženu tak se můžu zbláznit,navíc se mi přiznal,že mě podvedl jen kvůli tomu jak jsem žarlivá a že jsem ho k tomu dohnala....miluji ho a nechci o něho přijít,ale nevím, co mám dělat s prázdnotou,samotou,žárlivostí. Mívam záchvaty úzkosti nebo naopak vzteku nevyznám se v sobě natož v partnerovi. Dá se ještě něco zachránit? Děkuji za odpověd Andrea

Odpověď: 27. 3. 2011, 13.18

Milá Andreo, jj - žárlivec skutečně druhého často k nevěře vlastně dotlačí... Doporučuji zachránit v prvé řadě sebe... Pusťte se do psychoterapie... mějte chut se poznat a proměnovat.

vali píše: 21. 3. 2011, 16.16

Dobrý den. Prosím Vás porad´te mi- syn studje v Praze vysokou školu. Je mu 22 let a už delší dobu na něm shledávám změnu v chování. Asi před měsícem přišel s tím ,že nejspíše ukončí tento rok studium - studuje 3. rok. Nepřemlouvám ho,abych něco nepokazila, jen jsem naznačila,že by to byla škoda vzdát to, když je tak daleko. Nyní, při vypln´ování sčítacích listů mi nařídil-pokud nebude doma, at´ do kolonky náboženství doplním JEDI. Nakonec si sčítací list vyplnil sám a JEDI skutečně doplnil. Je čeho se obávat,nebo jde jen pouze o náboženství fiktivní, jak mi syn vyložil. Na netu jsem o tomto směru něco našla,ale vyloženo je to jak náboženství registrované,tak jen i jakoby recesní. Prosím o vysvětlení případně i o radu jak v takové siuaci postupovat.Děkuji

Odpověď: 27. 3. 2011, 13.16

Milá Vali, syn je dospělý, právně zodpovědný... Když ukončí školu, měl by Vám přispívat na domácnost v plné výši nákladů na něj, včt. na energie...také je zdravé, když se odstěhuje zcela... Důvěřujte dospělosti svého syna.

lucka12 píše: 21. 3. 2011, 14.43

Dobrý den víte ono to není duležité ale myslím že budu propadat z matematiky a fyziky ale nedokážu se naučit nevíte jak mám tyto problémy řešit učitel mi dá za 5 ale co když sem tam 14 dní chyběla,on mi dá prostě 5 mimo to je hrozný učitel na učitele nadává každy a mimo to jsem v 6.tř. ale moc děkuji za odpověď i když se to nedá řešit :)

Odpověď: 27. 3. 2011, 13.12

Milá Lucko, bylo by dobré, abys o tom mluvila s rodiči, taky bys mohla zajít za výchovnou poradkyní či školním psychologem. Držím palce a určitě o tom promluv...

karel píše: 21. 3. 2011, 14.26

Dobrý den, mam jeden problém, dělá mi velký problém prosadit si svůj názor,těžko někomu řikám kritiku i když na to mam právo. Jsem z toho vždycky nervózni, nespím a nemyslím na nic jiného. Mam s tím problémy už řadu let a nevim jak dál, chtěl bych být schopný řikat svůj názor a nebát se reakce druhých. Myslíte že by mi mohl někdo pomoct? předem moc děkujiza odpověď a přeji krásný den.

Odpověď: 27. 3. 2011, 13.10

MIlý Karle, je třeba, abys skutečně prožil důvěru v sebe, důvěru v to, že jsi v pořádku... Přijal a odpustil si nedokonalost... Odpustil druhým, že s tebou nesouhlasí... že mají právo nemít tě rádi... Mmj. říkat kritiku, pokud nejsem tázán, není obvykle vhodné... Nastuduj si komunikační/asertivní dovednosti, jak formulovat... Několik zásad o kritice: Kritizuji – musí-li to být • nalézt něco pozitivního • konkrétně – nejlépe situaci (poskytnutí zpětné vazby) • spíše chování než vlastnosti • formulovat v 1.os – měl jsem dojem, pocit... ; vnímám to tak, že ... • ve vhodném okamžiku (obecně – co nejdřív po té) • něco, s čím jde něco dělat Můžeš se přihlásit na skupinový kurz, přečíst si knihu o asertivitě. Můžeš se objednat na individuální lekce, kde spojíme jak techniku vnější (asertivní dovednosti) tak vnitřní proměnu na sebedůvěře...

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1