Online poradna

Psychologická online poradna – odpovídá psycholog, psychoterapeut

  • Dotazy můžete pokládat, pokud je okénko otevřeno, odpovědi naleznete do týdne rovněž zde. Poradna se uzavře po položení desátého dotazu v týdnu.
  • Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní.
  • Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo online konzultaci s psychologem, kontaktujte mne.
  • Pokud si přejete odpověď mimo on-line poradnu, je třeba uhradit 120Kč na č.ú.: 2500034126/2010 .
  • Vše zde napsané bude zveřejněno.
  • Chcete-li ocenit fungování poradny, zasdílejte, některý článek/stránku z tohoto webu např. na Fb. Články naleznete zde.


Zapomenout

Skákal přes oves

Na zodpovězení čekají: Zoufalá, Myška, Kačka, Andrea, Amálie

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1

vyžle píše: 11. 4. 2011, 16.12

jsem žárlivý , co s tím ? děkuji za odpověď

Odpověď: 16. 4. 2011, 12.34

Plzák; Othelon ... prosím

aktak píše: 11. 4. 2011, 10.55

prosím,jak se dostat z neštastného manželství?je mi 28let,manželovi 34.máme 2 a 6leté deti.manžel je úžasný chlap a otec mých detí,je pečlivý,hodný a má veliké srdce.bohužel...každý jsme z rozvrácené rodiny,tradiční rodina nám nic neříka.chtěli jsme ideál,to co nám rodiče dát nemohli..Je mi líto našich detí,nedokážeme spolu žít,hádame se,já jsem frustrovaná na MD,žijeme v zahraničí kde nikoho neznáme.jenom manžel má kolegy..byl to krásny vztah a čím dál se blíži k nenávisti.Máme všechno,nejsme chudobní,zdraví nám nechybí,máme úžasné krásne a rozumné holky..máme i lásku,ale nemáme porozumění k sobe,manžel nehodlá problémy řešit,nerád mluví o sobě,je introvert,já problémy chci řešit,hledat příčinu,on má tehdy pocit,že jenom vyrývam,že se chci hádat..přitom chci jenom mluvit a něco vyřešit..strašne mě mrzí že když nejsou problémy uděláme si je samy.Nikdo z nás nikdy druhého nepodvedl,jsme spolu 8let,oba jsme sami sobě prvními partnery.Jak zachránit manželství?Jak najít důveru?Jak vyřešit probLémy když jeden je řešit nechce?uznávam svuj díl viny-jsem ochotná když to přeženu omluvit se,skutečne upřimne a mé viny nejsou nějak tíživé,jsou to viny běžné ženy...snažím se být hodnou matkou,myslím,že deti vychovávame s láskou,ONI SAÉ JSOU NÁM DŮKAZEM,ŽE NEJSME ŠPATNÍ LIDÉ,RODIČE,JENOM JE PROBLÉM V NAŠEM SOUŽITÍ..myslím,že vina pocházi ze mne,mám nízke sebevedomí,sebeúctu.jsem strašne nefvozni,dominantní,možná až perfekconistka,.ponižuji se..vnímam to tak,že jsem náš vztah tak trochu dala do téhle situace já.na druhou stranu mi chybí porozumění od manžela,chybí mi přivonutí,pohlazení,projevy pozornosti,projevy lásky..i když náš vztah byl v počátcích,manžel nikdy nebyl dobyvatel srdcí,nikdy nejak o mne nepečoval..mám pocit,že lásku dostávám jenom od dětí...nevím ani proč jsem píšu,ale trápim se:-(bojím se,že naše manželství zahodíme jenom tak za hlavu,že bez boje vzdáme to,v co jsme věřili..jak nám pomoci?máme malou dceru,nemůžeme nikam chodit,do poradny..protože nám ji nemá kdo hlídat a myslím,že i když je manžel lékař,na psychologa by sám nikdy nepřistoupil..nevedel by mluvit o sobe s někým jiným..jak to vidíte?co poradíte?moc vám děkuji..

Odpověď: 16. 4. 2011, 12.34

Milá atak;), oceňuji, že o sobě přemýšlíte, že uvažujete o sobě i vztahu v souvislostech... Co pro sebe uděláte...? Jsou dva typy lidí: Ti, kteří hledají důvody, proč to nejde a ti, kteří nalézají a realizují řešení... Přeji še dobré

Jana píše: 11. 4. 2011, 10.43

Dobrý den, je mi 30let, jsem 4 roky vdaná, mám syna 3roky a dceru 5měsíců. Jsem finančně zajištěná. Manžel je o 13let starší a úspěšný manažer. Brali jsme se z lásky po 3letech. Když jsem otěhotněla poprvé,bylo těhotenství rizikové a od cca 6měsíce jsem přestala pracovat. Manžela můj stav nezajímal, zabezpečil mě finančně, chodil domů v noci a věnoval se svému novému koníčku - běžeckému maratonu. Měla jsem pocit, že se i stydí za mých pár kilo navíc. Snažila jsem se komunikovat, ale neměl zájem, nechtěl nikam doprovázet atd. Začala jsem se připravovat na to, že nebude mít zájem ani o dítě. Přesto jsem ho požádala o účast při porodu a doufala, že se vše tímto okamžikem změní. U porodu si manžel vše uvědomil, podpořil mě a byl to opět on. Syn byl poté vážné nemocný a toto nás stmelilo. Odpustila jsem. Když byl synovi rok, začal se opět chovat divně. Tušila jsem a našla velmi osobní korespondenci na pc s jeho kolegyní. Chtěla jsem rozvod. Manžel se svěřil mé mamince a ta mu pomohla mě získat zpět. Dost to se mnou zamávalo, ale mám silnou osobnost, takže jsem to zvládla. Rok poté jsem neplánovaně otěhotněla. Báječné těhotenství, byla jsem šťastná za náš vztah. Po porodu dcery jsem se rychle "dala" dohromady. Celé okolí mi závidí úspěšný život i vzhled.... Nicméně se manžel začal uzavírat, být nervóznější a opět se mi vrátilo mé staré tušení. Snažila jsem se komunikovat, k ničemu to nevedlo. Byl s rodinou nerad, i když děti miluje a umí být ten nejlepší táta. Uzavřel se do sebe a žili jsme dva měsíce život vedle sebe a né spolu. Poté jsem zjistila, že půjčil bez mého vědomí kolegyni 350tis. Nejdříve zatloukal, ale poté řekl, že jsou přátelé. Nevěřím mu. Kdybych byla bezdětná, rozešla bych se. Syn otce zbožňuje. Jaký je názor odborníka?

Odpověď: 16. 4. 2011, 12.26

Milá Jano, rozhodnutí je Vaše... Dělejte to, co cítíte. Při osobní konzultaci bych kladla otázky: Co Vám přinese jedno, druhé, třetí rozhodnutí... Jaké pocity jsou spojené s var. A. a s var. B,C. Jistě chápete, že je to záležitost ineraktivní... Takže máte-li chuť se sejít, jsem Vám k dispozici :) . Přeji vše dobré.

Gabriela píše: 11. 4. 2011, 10.02

dobrý den, mám tři děti 18let, 13let a 18měsíců .Ty starší jsou holky. Mám problém s tím že mi holky odmítají s čímkoli pomoci v domácnosti. Domlouvala jsem jim , že jsme velká rodina a že musí pomáhat s úklidem , vlastně se vším co se týká chodu domácnost v rodinném domě. Šla jsem na to po dobrym, nezabralo to a ani po zlým to nejde. Dám příklad, odpadkový koš je plný a ne že by ho vynesly ale dělají hromadu okolo něho. neuklidí si po sobě vůbec nic.Nechci po nich aby dělaly všechno místo mě, ale pomohly samy od sebe. Asi jsem měla zvolit jinou výchovu od mala , teď s tím asi nic nenadělám. Nevím si rady, je toho na mě docela dost a jsem často nepříjemná a nervózní. děkuji za nějakou radu.

Odpověď: 16. 4. 2011, 12.15

Milá Gabi, vypovězte Vaše služby pro ně... (koš před zamčenými dveřmi..., nevaření, nepraní, nežehlení... nechají-li bordel po té, co si udělají jídlo, nalézt opatření, jak jim to příště znemožnit - klíče na skříních, lednici...) Vše jim předem v klidu oznamte, že pokud se nezmění to a to, bude následovat to a to... Držím palce a přeji dost sil (vytrvalost, důslednot - vyplatí se) - děláte to pro sebe i pro ně...

verča píše: 11. 4. 2011, 6.37

Dobrý den. žiji s přítelem už tři roky, máme spolu krásného syna. vše začalo když jsem otěhotněla, partner byl nejprve nadčený ale po měsíci se všechno změnilo, začal víc pít, hulit trávu, vracet se ke starým přátelům, který jsem neměla ráda, celou noc byl pryč a když se vrátil většinou jsem byla já ta špatná která mu říká kde byl a proč a hrubě se ke mě choval. k tomu začal být velice nakloňen dámským nohám a společnosti, fotil potají své kamarádky, doma shromažďoval porno. Neviděla jsem to, nebo spíš nechtěla, i když mi říkal že doufá že spadnu ze schodů já jsem věřila že po narození dítěte bude všechno dobrý a bylo, když se narodil syn tak se přítel změnil, začal normálně hledat práci, nehulil, nepil, byl furt doma a syna si zamiloval a na mě byl jako med. Jenže se to obrátilo, já mu nevěřím, stíhám ho, nechci mu věřit že je jiný vidím v něm toho parchanta, kterého jsem před tím nechtěla vidět. Pořád vyvolám konflikty, rejpu do něj kde byl a co dělal i když vím kde byl, ale napadají mě zlé myšlenky že mi lže, zdá se mi že mi furt lže a nedokáži to přenést přes srdce. neumím ho mít ráda i když ho pořád miluju, cejtím že ho miluju.

Odpověď: 16. 4. 2011, 12.10

Milá Verčo, děkuji za vložení do poradny :). Doporučuji položit si několik otázek: Chci s ním žít? Chci s ním žít hezky? Pokud odpověď zní: Ano, chci s ním žít a hezky, pak bych si položila další otázky: Co mohu změnit já, abychom toho dosáhli? Jak to mám udělat? Jsem ochotná to udělat? Dokážu to sama? Může mi někdo pomoci? Kdo? (nápověda1: změnit myšlenky, postoj, souzení, přijmout, odpustit, přijmout sebe v tom životním příběhu: jsem tu, protože jsem se rozhodla v něm být, vybrala jsem si to...) Je možné, že nejdříve je třeba uzdravit zranění... Můžete mi napsat na email své úvahy... Přeji vše dobré

Lumpi píše: 4. 4. 2011, 21.14

Dobrý den, když čtu přízpěvky níže, připadám si, jako by mi nic ani nebylo a jen si stěžovala. Jsem vychovávaná tím, že nemám dělat histerku a ze sebe chudáčka. Ale teď jsem děsně na dně. Mám skvělého manžela a dvě báječné děti. Když mi bylo 12, umřel mi bratr a tak nějak jsme na sobě s rodiči docela dost závislý. Když jsme potřebovali bydlení dali nám mý rodiče svůj dům a společnýma silama jsme jim postavili na druhém konci pozemku, tudíž i když každý zvlášť jsme všichni stále spolu. Je to měsíc co jsem se vrátila z nemocnice, kde jsem byla se svým teď už 5. měsíčním synem, který měl zánět mozkových blan. Už je sice zdravý, ale pořád jezdíme po různých vyšetření. Bylo by pro mě jednodušší, kdyby se mnou mohl jezdit manžel, ale ten chodí do práce a nemůže si tak často brát volno. Každé vyšetření strašněě vnitřně těžce nesu a snažím se dělat pro syna to nejlepší. Ale podle mé mámy (kterou mám moc ráda a ona nám moc pomáhá) dělám buď moc nebo málo. Vlastně celkově mě rodiče pořád kritizují, pořád nám chtějí radit, ale někdy mě to spíš zžírá. Když jim řeknu, že to tak nechci, tak pořád hustí až nadávám, nebo se urazí oni ale vždy to skončí hádkou, kterou nesu velmi špatně, Můj manžel vždy stojí za mnou a vydí mu, že jsem z toho smutná. Už bych měla být v pohodě, přece mám skvělou rodinu a syn je zdravoučký, ale já se nedokážu uvolnit, pořád břečím a nejsem schopná se vzchopit. Někdy mám pocit, že bych chtěla usnout a už se nikdy nevzbudit. Vím, jsem hysterická. Taky přemýšlím, jestli bychom se neměli odstěhovat, tady máme krásný domek, který jsme si pozpravovali a museli bychom začít od začátku s dluhama, tak nevím. Možná bych se měla od rodičů odtrhnout ale co když jim tím ublížím. Moje mám se o nás strašně bojí, takže když dojdeme v létě později domů, tak mi volá kde jsme a potom mi vyčte, jak jsem nezodpovědná, že jsem s šestiletou holkou do deseti venku, jako by to bylo pravidlo, přitom je to zcela výjmečně. Taky všechno řeší celá rodina, moje mamka, její sestra a babička a všichni mi domlouvají jak se mám a nemám chovat. Já vím, že mi chtějí radit, ale já to nezvládám. Cítím děsné výčitky i když dcera má jen chřipku, že jsem selhala. Mám pořád strašný strach že selžu. Než jsem měla děti, tak jsem na tom takhle nebyla, to jsem si věřila. S příchodem dcery to tak nějak nastartovalo a vygradovalo s příchodem syna a posléze jeho nemocí. Např. nás mamčina kolgyně potakala když byl synovi měsíc v obchodáku na nákupech a řešila to celá její práce, taky nás tam potkala ředitelka ze školky dcery a ta to řešila po celé školce a dokonce to řešila i s mou tetou a já se o tom dozvídala od známých i po rodině. Připadám si jako v pavučině a vůbec nevím jak z toho ven. Já vím, je to moje chyba, jsem děsná, asi fakt dělám všechno špatně. Děkuji.

Odpověď: 10. 4. 2011, 10.31

Milá Lumpi, nechci se opakovat ;), ale i pro Vás by mohl být přínosný níže doporučovaný seminář... Jsem si jistá, že se o děti staráte dobře... Potřebujete si dopřát, vystoupit z té pavučiny - můžete si to představit...a pocítit svobodu... Na hranice máte právo, jste sama sobě zodpovědná za své jednání - nikoliv rodičům... Chybovat je lidské a můžeme si to dovolit, kdo nic nedělá, nic nezkazí ... tak se z toho přece nebudene hroutit, že :). Jste nezávislá na mínění druhých... Držím palce. Když budete chtít, ráda Vás podpořím :) .

Malenka píše: 4. 4. 2011, 16.25

Dobrý den,s přítelem jsem 2 roky,před rokem sám začal s tím že spolu budeme bydlet,a když jsme začali hledat bydlení,tak najednou nebyl čas na stěhování a různé další výmluvy.A uplynul rok a on stále mě ujištuje ,že chce se mnou bydlet ale všechno má svůj čas.Ted se musel stěhovat do nového podnájmu,plánovali jsem,že spolu,ale on bez mého vědomí se přestěhoval sám do malého bytu,kde opravdu nemám možnost se synem bydlet.Ano muselo to být rychle,skoro ze dne na den,ale..Ujištuje mě,že mě miluje,ale asi to jsou jen slova.Nevím.Vždycky chodil pozdě na schůzky,ale ted třeba nepřijde vůbec(nečekám venku,ale doma,kde mě vyzvedává).Je z jiného města,20 km,a ted byl na schůzce ve městě,kde bydlím a měl mě vyzvednout,ale zavolal až za čtyři hodiny po termínu,že už je zpátky doma.Jakoby nic.Netuším,zda mu mám věřit,že mě má rád.Nikdy dříve mě to nedokázal říct do očí.Ted už ano.Ale...Když jsme spolu,je to super,jsme stejná"krevní skupina".Ale to je čím dál méně dní.Já ho miluju,pokud bych ho neměla ráda,dávno,jelikož rozumově to vím,bych s ním nebyla..A ted po tom stěhování jsem se sesypala.Nespím,nejím,jsem naprosto zoufalá,beru to jako "podraz"Může mě vyznávat lásku a přesto nemá zájem??Co mám dělat.Moc prosím o radu.Děkuji a hezký den.PS.Rozejít se nedokážu.

Odpověď: 10. 4. 2011, 10.21

Milá Malenko, potřebujete ošetřit sebe, ošetřit srdíčko - dát sebe do klidného středu... Dát klid sama sobě - to může být začátek pro Vaši pohodu - Vaše pohoda, Váš svět není závislý na něm... Přestat čekat... přestat být závislá... Ráda to s Vámi proberu osobně, může se Vám hodit i https://rovena.info/o-lasce-seminar-sebevedomi-vnitrni-dite-praha-duben2011.html .

Míša píše: 4. 4. 2011, 15.52

Dobrý den, poslední dobou jsem hodně nervozní, trpím častou změnou nálad, smutkem, pocitem úzkosti. Možná to trochu souvisí i s nastávající maturitou. Chtěla bych poradit nějaké účinné přírodní prášky bez předpisu na nervy. Děkuji předem za odpověď

Odpověď: 10. 4. 2011, 10.17

to pohledejte např.: na http://prirodni-leciva.cz/

Petr píše: 4. 4. 2011, 15.47

Dobrý den,chci se zeptat jak poznám že mám stavy úzkosti?párkrát se mi totiž stalo,že jsem při špatné náladě měl docela silné bušení srdce kdy jsem myslel že je po mě.od té doby co se to stalo naposledy ( cca dva týdny ) mám pořád špatnou náladu a pořád se obávám toho že se to vrátí.nevím jestli nemám vyhledat pomoc psychiatra nebo ne.nebo trpím nějakou jinou psychickou poruchou?díky za odpověď.Petr

Odpověď: 10. 4. 2011, 10.15

Milý Petře, pokud cítíte, že nejste v harmonii a chcete s tím aktivně něco dělat, doporučuji aktivní spolupráci s psychoterapeutem, pokud budete chtít, můžete se samozřejmě objednat. Psychika je naše, tak jako svaly - je třeba o ně pečovat (i k zubaři se dopručuje zajít 2x do roka ;)) Přeji vše dobré

Honza píše: 4. 4. 2011, 14.22

Dobrý den, mám problém se špatnými známkami z matematiky, z desetiminutovek jsem dostal asi sedmkrát 5, z velké písemky také 5. To znamená že ted' ve třičtvrtiletí budu mít 5. Ale problém je hlavně v tom že to nedokážu říct rodičům ještě ani jednu tuto známku nevědí. Mám to takhle se všemi předměty( ale pětku budu mít jen z mat., jinak dvojky a jedničky, chodím na gympl). Bude to asi tím že jsem vrcholový sportovec a na školu kvůli tréninkům není čas. Chci se teda zeptat jak jim to mám říct nebo co mám dělat. předem děkuji za odpověd'

Odpověď: 10. 4. 2011, 10.12

Milý Honzi, nejprve to řekni sobě do zrcadla a přijmi ten stav, pak to ve stejném klidu řekni rodičům... Uvědom si, že je to situace sice nepříjemná, ale není to tragedie (co by ve srovnání s tím byla amputace ruky či nohy...) Takže seber odvahu k přijetí reality - držím palce :)

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1