Online poradna

Psychologická online poradna – odpovídá psycholog, psychoterapeut

  • Dotazy můžete pokládat, pokud je okénko otevřeno, odpovědi naleznete do týdne rovněž zde. Poradna se uzavře po položení desátého dotazu v týdnu.
  • Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní.
  • Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo online konzultaci s psychologem, kontaktujte mne.
  • Pokud si přejete odpověď mimo on-line poradnu, je třeba uhradit 120Kč na č.ú.: 2500034126/2010 .
  • Vše zde napsané bude zveřejněno.
  • Chcete-li ocenit fungování poradny, zasdílejte, některý článek/stránku z tohoto webu např. na Fb. Články naleznete zde.


Zapomenout

Skákal přes oves

Na zodpovězení čekají: Zoufalá, Myška, Kačka, Andrea, Amálie, Josef, Tereza, Ivan, Lucifer, Klara, Kerstie, Hella

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1

Lucy píše: 25. 4. 2011, 17.30

Dobrý den, už kolikrát jsem si říkala, jestli jsem normální.Je mi 19 a často mám deprese, kolikrát jsem chtěla spáchat sebevraždu, ale jsem prostě srab, měla jsem problémy se sebepoškozováním a alkoholem, přitom k tomu nemám pádný důvod,mám poměrně dobrou rodinu, ale můj život mi přijde bezvýznamný, bez smyslu. téměř každý víkend přijedu domů a celý noci probrečím. Jedině, kdy jsem v pohodě, je ve škole a na intru a to proto, že mám práci, úkoly, učení. Přijde mi, jak kdybych byla rozmazlenej spratek, který to dělá z nudy, protože já nemůžu najít důvod, proč tomu tak je. Mám problém s navazováním vztahů s druhým pohlavím. Ve svém věku jsem nikdy neměla vážný vztah, vždy jen takové "úlety". dříve mi to nevadilo, ale teď jsem z toho psychicky na dně. Chci mát někoho, komu na mě bude záležet a kdo bude chtít být se mnou, ale pomalu ztrácím naději. Asi je to ve mě a toho se nejvíc bojím.Vždycky mám strach si s někym vyjít sama, mám strach, že to bude "propadák" a že si stejně nebudem rozumět a že to nevyjde. Lidé z okolí mi říkají, že mám malé sešbevědomí a že si nevěřím, ale já nevím, jak z toho ven. Samota mě zabíjí, ale nevím, co má udělat, abych ten blok překonala. Děkuji za každou radu.

Odpověď: 30. 4. 2011, 7.04

Milá Lucy, vaši starost nevyřeší jedno psaní na netu... Školního psychologa nemáte? Dobré je rozvíjet pozitivní vztah k sobě - doporučuji inspirativní knihy: Miluj svůj život, Osobní síla. Člověk spokojený se sebou je pro ostatní přitažlivější... A pak nezbyde nic jiného, než překonávat strach, nepodléhat strachu, protože ten vede mimo život... A že něco nevyjde, tak jak si přejeme? Tak je třeba důvěřovat, že to dopadlo tak, jak je to pro Vás dobré, na každé zkušenosti najít něco užitečného... Držím palce.

šubina píše: 25. 4. 2011, 14.48

Dobrý den, chtěla jsem vás požádat o radu jak jednat a zacházet s člověkem, který trpí depresí.Jedná se o švagra, který byl přes rok léčen risperidonem a zoloftem a dostával depotní injekce(které nevím). V únoru přestal docházet na i.m. a tbl také přestal brát úplně. V posledním týdnu přestal chodit do práce, téměř nic nejí, odmítá jakékoliv léky a návštěvu lékaře. On sám tvrdí, že je zdráv a když půjde ke své lékařce, pošle ho do léčebny. Bohužel pokud nezačne brát léky, tak přestane jíst úplně a přestane komunikovat(před rokem tohle prodělal a pak byl hospitalizovám na psychiatrickém odd).Snažíme se mu všichni pomoci, ale marně.Prosím vás o radu, co s ním.Děkuji moc za jakoukoliv radu.

Odpověď: 30. 4. 2011, 6.58

Milá Š., spíše bych to probrala s jeho ošetřujícím lékařem... Pokud je svéprávný, tak nic moc udělat nemůžete, můžete pouze respektovat jeho volbu a když budete mít pocit, že je ohrožen na životě, tak zavolat záchranku... Někdy je možná spolupráce s energoléčitelem.

Lucka píše: 25. 4. 2011, 13.40

Dobrý den,chtěla bych se poradit jak postupovat v již celkem citlivé a napjaté situaci. Jde o mého bratra (18 let). Nechodí do školy (střední), už asi do 3. v řadě. Rodiče jsou z toho dost na prášky, pořád ho přesouvají ze školy do školy, mají strach, že když ho vyhodí z domu, bude se svýma kámošema krást, brát drogy. Já spíš myslím, že nikdo nevíme, co se mu honí v hlavě. Odhadovat, jak by to dopadlo, prostě nevim...Rozhodně si nemyslím, že přemístění na další školu k něčemu bude. Navíc trochu to komplikuje naše celková rodinná situace, 3 polonevlastní sourozenci, je o 9 let mladší než můj nevlastní bratr, prostě je to celkem složité. Asi se cítí izolovaný? Fakt nevim. V každém případě už mám pocit, že se rodiče a moje starší sestra tak nějak zasekli a přemýšlejí o něm v kruzích, což ničemu asi neprospívá. Chtěla bych vás požádat o radu, co by bylo nejlepší udělat. Zajít někam společně se poradit? A za kým? A jak to podat? Děkuji.

Odpověď: 30. 4. 2011, 6.51

Milá Lucko, vypadá to, že máte docela dobrý pohled zvenčí na situaci... asi pohled z venčí budete muset dotáhnout a prožít si: že se to týká těch zúčastněných osob, o kterých píšete, vy se do toho kruhu nenechte vtáhnout, jen pozorujte... Pokud někdo bude chtít vyhledat pomoc, jistě ji vyhledá... jestli tomu dobře rozumím, tak po Vás nikdo radu nechce a neslyší Vás... pak je třeba to tak vzít navědomí (kolik Vám je? žijete s nimi?) Držím palce

anad píše: 25. 4. 2011, 11.04

Dobrý den. Nechci vás zatěžovat,ale myslím,že bych odbornou pomoc už potřebovala,protože moje problémy mi přerůstají přes hlavu a nic se nedokážu soustředit.Mám dvě dospělé děti,ty jediné mě drží nad vodou.Jenže obě na tyden odjíždí na VS a mě připadá,že nemam čím naplnit své dny.Dřív jsem jezdila na kole,ale ani to mě neláká.Před rokem jsem se nečekaně seznámila s mladíkem o 15let mladším,dokonce jsem mu začala půjčovat peníze a ta částka se pořádně zakulatila,už kolikrát jsem odmítla pujcovat dal,ale pocit ,ze ho nechávám na pospas mě vždy přemohl a stejně jsem to udělala znovu.Uz to rozhodně neni bláznivá zamilovanost,spiš lítost,nebo abych měla s kym po telefonu promluvit.V práci se mi poslední dobou taky nedaří,jen děti mě drží nad vodou -protozě pracuji ve školce.Připadá mi,že kolegyně se staví proti mě-jedna z nich se čertsvě provdala za zastup.reditele.Neumít nic říct na svou obranu,i kdyz to pak citim jako křivdu a to jsem jako mladší bojovala i za ostatní,za ty kdo byl v nesnázích.Jsem sice léta rozvedená,ale s byvalym mužem jsme měli i po jeho zamilovane epizodě a rozvodu,ke kterému tudíž doslo,vynikající vztah-jako by jsme nemohli bez sebe byt a život nas stejně dal dohromady,i kdyz bydlíme kazdy jinde,ale i společne děti asi udělaly své.A ja to ted vsechno zkazila.Ale i presto neproklínám den co jsem toho ml.muze poznala,protoze si snim rada povidám a stale mame o cem,ale nechci mu sloužit jako banka na penize,má dluhy a to ho dostáva.Ted jsem si uvedomila,jak jsem se rozepsala a to není zdaleka tak dopodrobna jako bych to mohla řici.Poradte mi prosim co s tim,ale na placenou poradnu s psychologem,bych finančně nestačila.Děkuji.

Odpověď: 30. 4. 2011, 6.44

Milá And, sloužit jako banka jinému muži skutečně není vhodné... nemyslím, že jste něco zkazila... vše mělo svůj přirozený vývoj... rozvíjet kamarádský vztah s exmanželem je možné? Jinak vnímám, že skutečně byste potřebovala spolupracovat s člověkem, kterému budete důvěřovat. Užitečná pro Vás může být relaxace... lépe se učí s druhým člověkem, možná by stálo za to, nalézt někoho, s kým na tom budete pracovat - takového člověka byste mohla nalézt v rámci státního systému: a) v psychiatrických centrech b) v pedagogicko-psychologické poradně - můžete zažádat o koučing/supervizi, PPP má odborně vést pedagogické pracovníky, tzn. můžete to mít v rámci zvyšování kvalifikace :), c) poradna pro manželství a mezilidské vztahy - v každém bývalém okresním městě. Také existují: http://www.obcanskeporadny.cz/ V rámci vzdělávání pedagogických pracovníků můžete zažádat o proplacení zajímavého semináře... Přeji vše dobré

Verca píše: 25. 4. 2011, 10.20

Dobrý den,často přemýšlím o tom, jeslti jsem vůbec normální...Stačí, aby mě někdo trochu naštval a kromě toho, že mám chuť ho pekně seřvat mám chuť třískat věcma, něco rozbít, někoho zmlátit a nebo si něco udělat.Vím, že to je celkem normální, ale když to dusím(třeba v práci, pak je to ještě horší)...Pak mě napadají myšlenky, jak bych někoho brutálně mučila(např.servala mu nehty a podrápala ho s nima,nažhavila hřebíky a zatloukla mu je do břicha apod.)..Nebo stačí, když vidím, že je kolega v něčem lepší než já. Hlavou mi probíhají myšlenky, které snad nebudu ani zveřejňovat...Myslíte, že to může být způsobeno nadměrným pitím (takové stavy mívám ale jenom za střízliva) nebo jsem prostě nenormální?

Odpověď: 25. 4. 2011, 10.44

Milá Verčo, vaše psychické pochody nepovažuji z pohledu ideální normy za normální. K čemu Vám tato informace je dobrá?

zoufalá píše: 19. 4. 2011, 19.14

Hezký večer,mám dotaz ohledně mojí dcery,které je téměř 11 let.Dcera má DMO,epilepsii a téměř každý den se pomočuje i několikrát za den a občas se i pokálí.Jsem totálně psychicky na dně a vyčerpaná.V minulosti dcera byla v nemocnici kvůli tomuto problému,ale na nic nepřišly.Dělali různé testy a vyšetření a jejich verdikt zněl,že je dcera zdravá a není jedinný důvod,proč by se to mělo stávat.Pravidelně chodíme na psychologii a tam zjistily,že je opožděná asi o 3 roky,ale neshledali důvod,proč to dělá.Udivuje mě,že to dceři nevadí a že v pomočených věcech chodí,než si toho všimnu.Volali mi i ze školy,že je to neúnosné.Dostává různé tresty v podobě zákazu televize,počítače,nebo psaní trestů,avšak nic nefunguje.Co mám vyzkoušené je to,že jsem jí slíbila kinder vajíčko a to fungovalo třeba týden a pak zase nanovo i přes odměnu.Jsem bezradná.Prosím vás za pomoc a pochopení.S pozdravem Šťastná

Odpověď: 25. 4. 2011, 10.42

Milá Z., zkusila bych kineziologa...

haknelka píše: 19. 4. 2011, 18.05

Dobrý den, potřebovala bych poradit jak mám mluvit s manželem, který rozpůjčoval svoje těžce vydělaný peníze kamarádům na dobrý slovo a oni to léta nezplácejí. Nabrali si od něj zboží a manžel už ani přesně neví kolik co stálo a kolik mu vlastně kdo dluží a nechce se mu to zjišťovat a počítat. Když o tom začnu mluvit, tak se na mě rozlítí, že je to jeho problém a pokud ho do něčeho budu tlačit, tak dosáhnu akorát toho, že ho naštvu a tím spíš se nebude snažit to z těch lidí dostat. Prý to jsou jeho pěníze a může si s nima dělat co chce a nic mi do toho není. Každou chvíli, ale poslouchám, že tohle se nemůže koupit a tamto udělat, protože chybí peníze. Vždy se kolem dluhů u nás strhne velká hádka a já jsem ta špatná a několik dní se na mě dívá jak na prašivou. Přitom je to člověk, který má rodinu na 1.místě a pokud něčeho chci dosáhnout, tak vždycky musím zatlačit. V tomhle případě ho ovšem přivádím k zuřivosti, ale vím že kdybych nerozdmýchávala ohen, tak to neřeší vůbec. Takhle mám občas šanci, že pro to přeci jen něco udělá. Velice mě to ale unavuje a vyčerpává. Děkuji za odpověd.

Odpověď: 25. 4. 2011, 10.41

Milá H., manžel Vám srozumitelně říká: "nechci to řešit a zjištovat počítat. Je to můj problém a pokud mne budeš do něčeho tlačit, tak dosáhneš akorát toho, že mne naštveš a tím spíš se nebudu snažit to z těch lidí dostat." Jeho sdělení považuji za srozumitelné. Manžel patrně žije přítomností, pokud se poučil a v současnosti již peníze nepůjčuje, nechala bych to být... jinak si zajistěte majetkové vypořádání. Hospodaření na dluh - půjčování - je cesta do "pekel", což potvrzuje celá společnost... Peníze můžeme spíše dát, než je půjčit - Vašeho manžela chápu, protože cítí, že bude vynakládat energii nadále nevratně (protože to nemá dokladováno) a tím svůj deficit posilovat, což nechce... žití v přítomnoti je to důležité...

Martina... píše: 19. 4. 2011, 17.39

Dobrý den, mám takový problém, není to zcela malý problém. Nerozumím s s mojí mámou.. Prostě mi pořád vadí,dkyž po mě něco chce. např. Ukliď si pokoj. Utři nádobí. Vysaj. a nebo když po mě řve,že nic neudělám.Mě vadí když mě někdo tímto typem "buzeruje",Protože jsem strašně panovačná. Teďka jsme měli spolu menší výstup,když jsem "prej" pomalu utírala nádobí.. Vyjela po mě a liskla mi..Když jsem něco hledala, našla jsem na mé jméno žádanku od doktorky na psychologické vyšetření. Když jsem se o tom bavila s mamkou, říkala,že to bude nejlepší když to skusíme,ať víme ,jestli je chyba ve mě nebo v ní. Ale já se strašně bojím ,že se to doví "kamarádky" na baterky ve škole a pak se to dozví i další.. Prosím poraďte co máme dělat..

Odpověď: 25. 4. 2011, 10.34

Milá Marti, vzhledem k tomu, že dělám, co dělám, tak spolupráci s psychologem považuji za naprostou samozřejmost, samozřejmostí je také diskrétnost, tak od ní by se to holky dozvědět skutečně neměly... Psycholog obvykle nehledá, kde je chyba, ale jak lze změnit situaci k lepšímu... hledání viníka není cesta ke klidu... Přála bych ti, aby ti návštěva s psychologem přinesla užitek.... (můžete společně s mamkou studovat knihy o komunikaci....)

silvie.m píše: 19. 4. 2011, 10.45

Dobrý den, chtěla bych se zeptat na dceru, je jí 17 a chodí na střední pedagogickou školu. Má problémy ve škole, téměř všichni učitelé mi říkají, že je těžký introvert a nechce komunikovat.A když už promluví tak potichu. Ona sama říká, že se některých učitelů bojí a i když látku umí a má být zkoušená (kamarádka jí vyzkouší o přestávce a ona to umí) tak u tabule ze sebe nic nedostane. Pokud má nerozhodnou známku tak opravu nezvládne. Ty samé problémy měla i na základní škole, kde teda prolezla jak se říká s odřenýma ušima. Na základní škole neměla ani kamarádku. Tady na té škole je spokojená, líbí se jí tam a má už i kamarádky. Sama je z toho neštˇastná, sice se zlepšila oproti základní škole, ale já se bojím jak by zvládla maturitu, která jí čeká za 2 roky, když u tabule nic neřekne natož před porotou. Máme navštívit psychologa? Děkuji za odpověd´ silvie

Odpověď: 25. 4. 2011, 10.29

Ano, spolupráce (několik návštěv) s psychoterapeutem je vhodná.

renda píše: 19. 4. 2011, 6.08

dobrý den, potřebovala bych poradit ohledně nevlastního pětiletého syna. Je v péči mého přítele od června 2009, do té doby žil se svou matkou v dost děsivém prostředí - mezi romy, v dome kde na podlahách je jen beton, navic je blonďáček, takže mezi romy byl dost šikanován. když k nám přišel, měl problémy s častým pomočováním. to se srovnalo, ale po jeho nástupu do školky (loňského dubna) se střídají období, kdy se třeba měsíc nepočurá ani jednou a pak se třeba měsíc počurává denně. To by byl tedy první dotaz (co s tím?). A potom máme měsíčního chlapečka a v poslední době začal starší hrozně lhát. Ale strašně. Z nudy vyvádí doma hlouposti (př. hraje si s fotoaparátem, s počítačem, s přímotopy) to bych ještě pochopila, ale opět se pomočuje, ale hlavně to vše zapírá a to tak tvrdošíjně, že by mě málem přesvědčil,že jsem např přímotop přepla sama. i přesto že je kolikrát jasné že to nikdo jiný být nemohl, nepřizná se, ani po vysvětlení proč vím že to byl on. Přítel tyto lži řeší výpraskem, jenže změna žádná a já si myslím, že málem denní výprasky nic neřeší, spíš naopak. prosím mohl byste mi poradit?

Odpověď: 25. 4. 2011, 10.28

Milá Rendo, doporučuji návštěvu celé rodiny rodinného terapeuta a spolupráci s dětským psychologem. I spolupráce s kineziologem by mohla být užitečná. Pravděpoodobně Vás čeká několikaletá soustavná práce... Pusťte se do ní, prosím, pečlivě, vytrvale a s vnitřní opravdovostí. Chápu, že toho máte hodně. Držím palce...

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1