Online poradna

Psychologická online poradna – odpovídá psycholog, psychoterapeut

  • Dotazy můžete pokládat, pokud je okénko otevřeno, odpovědi naleznete do týdne rovněž zde. Poradna se uzavře po položení desátého dotazu v týdnu.
  • Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní.
  • Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo online konzultaci s psychologem, kontaktujte mne.
  • Pokud si přejete odpověď mimo on-line poradnu, je třeba uhradit 120Kč na č.ú.: 2500034126/2010 .
  • Vše zde napsané bude zveřejněno.
  • Chcete-li ocenit fungování poradny, zasdílejte, některý článek/stránku z tohoto webu např. na Fb. Články naleznete zde.


Zapomenout

Skákal přes oves

Na zodpovězení čekají: Zoufalá, Myška, Kačka, Andrea, Amálie

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1

Katush píše: 9. 4. 2008, 12.45

Máme takový problém. Je nám 13, chodíme do sedmičky. V naší třídě je to tak, že holky jsou jakoby rozdělené na dvě skupiny. Neválčíme proti sobě, prostě se spolu jenom nebavíme. Naše skupina 4 holek byla ve třídě celkem oblíbená, bavili se s náma všichni kluci, a na tu druhou skupinu, kde byly 3 holky, jenom nadávali a nebavili se s nimi. Jednou odpoledne se ale ti kluci s nima potkali na hřišti, a ty holky jim asi něco nakecaly, protože se s náma už druhý den nebavili, a nebaví doteď, a s nima zase jo. Nevím, čím to je, ale chci poradit jak z toho. Díky

Odpověď: 11. 4. 2008, 19.49

Milá Katuško, věřím, že situace se už pozvolna změnila... doporučovala bych, abyste se navzájem dívčí skupinky nepomlouvaly, abyste se ctily a klukům třeba daly najevo, že vám nelíbí, když ty druhé pomlouvají... Kdo pomlouvá, často se i on stane tím, kdo je pomlouvaný... Taky by bylo dobré, kluků se zeptat, proč se s vámi nebaví...

bombička píše: 8. 4. 2008, 18.07

Dobrý den, potřebovala bych poradit co změnit ve svém životě,nebo jak se chovat, aby mě lidé lépe přijímali. V dosavadním životě se mi stává, že mě dost často už od prvního okamžiku hodně lidí, hlavně žen, začíná pomlouvat a kout jakési pikle. Při tom se to velmi častostává ještě dříve, než vlastně dojde k pořádnému kontaktu. O těchto snahách se většinou dozvídám od třetí osoby. Tenhle problém nemám u společností věkově více rozložených, jen u realtivně mladých lidí mého věku. Tím pádem těžko navazuji kontakty s lidmi v uzavřeném kolektivu, kde ještě často vládne jakási včelí královna, jako hvězda.. Co bych měla udělat pro větší toleranci, jak se zachovat při vstupu do kolektivu, aby člověka přijal a neodsoudil předčasně? jinak jsem tedy naprosto normální co se týče vizáže, inteligence a zájmů. Samozřejmě mám přátele, ovšem mimo uzavřené kolektivy.. předem velice děkuji za odpověď

Odpověď: 11. 4. 2008, 19.46

Milá Bombičko, ráda bych ti poradila, ale opravdu nemám dostatek konkrétních indicíí ke konkrétní radě pro tebe. Každopádně ti přeji, abys i nadále mluvila o lidech hezky, sama nepomlouvala. Jaké to je nebýt včelí královnou? Važ si přátel, které máš... A budeš-li dál hledat odpověd na svůj problém, pak držím palce, abys nacházela efektivní cestu...

bulis píše: 8. 4. 2008, 11.59

Dobrý den,potřebuji poradit jak mám pomoci manželce se zbavit úzkostí.Manželku jsem v loni v únoru odvezl do nemocnice.Motala se a bolela jí hlava až jí to vystřelovalo.To to se opakovalo skoro čtvr roku.V nemocnici přišly na to ,že má zablokovanou krční páteř(prodělala rehabilatace,dostala prášky na bolest).Od října začala docházet k psychologovi,který oznámil,že trpí úzkostmi a dostala léky.Po tomto se její stav zlepšil, ale bojí se chodit nakupovat do větších nákupních center,jezdit dopravníma prostředky a nejraději je zkrátka doma.Je na mateřské jelikož máme 2a8mletou dceru.Chodí na procházky okolo domu.Najednou jí poleje nevysvětlitelné horko a začne panikařit a bolet záda.Prosím o radu jak mám postupovat,aby dokázala sama začít chodit ven mezi lidi a překonala tu její úzkost.

Odpověď: 11. 4. 2008, 19.41

Milý B., je hezké, že máte o svou ženu starost, ale bylo by dobré nalézt ji spíše kvalitního odborníka psycho- a léčitele k tomu. (mmj. mne můžete kontaktovat) Na těchto stránkách http://cz.lundbeck.com/cz/public/what_we_do/depression/default.asp vpravo najdete užitečné materiály... (u vaší ženy se jedná o panickou poruchu, agorafobii) Přeji vše dobré

Monča píše: 8. 4. 2008, 6.55

Dobrý den,prosím o radu.Jsem v daná 19let.Manželství bylo celkem spokojené(občas ten mráček samozřejmě byl)Máme 4 děti ve věku 19,16,14 a 6let.V roce 2000 přišla manželova nevěra o 13let mladší slečnou.Trvalo to 3 měsíce(bydlel s námi, ale se slečnou se scházel a seznámil sní i naše děti)plánovaly společnou budoucnost.Nevěru jsem mu odpustila.Vše se u rovnalo až do letošního roku.Od ledna se začal měnit,říkal,že si připadá jako 20letý,puslouchal hity 80let a chtěl si dávat trvalou a neví co ho ještě čeká v životě.Z práce chodil tak jak měl,peníze mi dával o děti se staral,ale ke mě byl od tažitý(nechtěl se mnou spát,odsekával,mluvil jen z nutnosti se mnou).V únoru sondoval co říkám na rozvod a věco kolem něho.K únorovému výročí manželství mi sice koupil kytku.Vypadlo z něho ,že k nim do práce nastoupila někdy na podzim 25letá slečna.Platonicky se doní prý zamiloval a pořád po sobě pokukovaly.Začal si schovávat mobil,pořád si sněkým sms(netrpělivě čekal až mu odpoví a měl takový zamilovaný pohled) a volal a to odcházel jinam do pokoje a taky má její fotky v mobilu.Na začátku března mi oznámil,že mu řekla,že se jí taky líbí,ale rodinu rozbíjet nechce a dětem brát tátu.Že spolu nic neměly a nemají to opakoval pořád do kola.Ona dopráce dojíždí ze středočeského kraje.Našla jsem dobíjecí tikety na kterých jí dobíjel kredit.Pořídil si paušál a z výpisu stálo,že jí taky dobíjel kredit,ale děti si musely na kredit ušetřit.Před velikonocemi mi řekl,že se chce rozvést,že mu vadí to moje večné podezírání a samozřejmě,že tady bude bydlet dále.Starší dcera se ztoho zhroutila a volala jeho mámě.Pak nám oznámil,že se rozvádět zatím nebude, hlavně kvůli dětem.Ale lepší kamarádky se nevzdá.Dělá,že se na nic nepamatuje o nákém rozvodu nepadlo ani slovo z jeho strany.Teď je ke mě pozornej ve všech směrech.Ale ve mě se něco zpříčilo a já nevím, zda mu můžu věřit. S rozvodem se nežertuje.Chce začít podnikat v pohostinství a kamarádku(jelikož je číšnice)s tou do budoucna počítá,aby mu pomáhala.Děkuji za radu.

Odpověď: 11. 4. 2008, 19.31

Milá Moniko, radu - začít se věnovat sobě, pracovat na své soběstačnosti a brát manžela spíše jako spolubydlícího. Dětem jednoznačně řekněte, že je to vaše věc a vy si s ní poradíte a že si nepřejete, aby se do toho montovaly. Se spolubydlícím je dobré vycházet kolegyálně, slušně a domlouvat se na provozních věcech domácnosti a péče o děti. Můžete i sama pro sebe narhnout pravidla vašeho soužití. (můžete si zajít k manželskému terapeutovi) Vy sama dělejte, co vás baví...

dolik76 píše: 7. 4. 2008, 10.34

> Dobrý den,mám na vás prosbu o názor na mou situaci.Žiji s > přítelem,já mám z prvního vztahu 14 letého Lukáše a 12 letou > Míšou,on 12 letého syna Jakuba a spolu dvouletou dceru Johanku.Je > u nás veliký problém,že přítel protěžuje svého sny,může se ke mě i > mým dětem chovat sprostě,lže mi,vysmívá se mi a přítel spíš nadá > mě než by mu něco řekl.Situace se vyhrotila tak,že jsem přítele > požádala,aby si syna bral jinam než do naší domácnosti.Ten to > nerespektoval,prostě je pro něj důležitější syn než já a > dcera.Tak jsem se sbalila i s dětmi,že pojedu na víkend k > rodičům.Já už prostě nezvládám situaci být v bytě s 12letým > klukem,který si na mě může dovolovat.To přítel nechtěl,tak sám > navrhl,že syna odveze a nebudue k nám chodit.Jakubovi > vysvětlil,že ho u nás nechci,že se ke mě nechová hezky a až si > vše rozmyslí a srovná v hlavě,má zavolat a může zas k nám > chodit.Bohužel,zase to řeší jinak.Jakub zavolá,tatínek si ho > vezem k babičce a je to vyřešeno.Takže zase Jakub ví,že tatínka > má a já jsme ta blbka,která je odkopnutá.Už takhle dál > nemůžu.Včera jsem navštívila psychologickou poradnu,ale jsem z > toho ještě horší.Paní doktorka mi dost ostře řekla,že jen Jakub > má právo na přítele já ne,nejsem dítě a ke mě nemá > povinnosti.Dokonce i mým dětem prý můžu jen vysvětlit,že jakub > vše může,protože já protstě nemůžu s tím nic.Oni se musí chovat > podle našich pravidel,ale Jakub bohužel ne.Jen podle pravidel > tatínka,který mu stejnak dovolí vše.Jsem úplně na dně,tolik jsem > si přála spokojený život,ay jsme všichni spolu vycházeli a přitom > nic nefunguje.Jakub je svatý,mi všichni jsme někde vzadu.Jediné > co prý můžu si prostě Jakuba nevšímat,když bude hnusný, tak > odejít,když bude dětem nadávat,tak taky jen odejít.To přeci nejde > abych jen mlčela, a protože můj přítel se bojí,že k němu syn > nebude chtít a vidí se v něm,tak si vše nechat.přítel u mě úplně > klesl,prostě je pro mě s prominutí blb,který skáče jak 12letý > kluk řekne.Tati přijeď pro mě ve tři,za půl hoďky, tati ne raději > až večer,za chvilku tel ne raději až zítra,pak zas tel víš co > mamka mě doveze už teď.Já to tak chci.Po mých dětech přítel jen > pořád něco chce,pořád na nich vše vidí a jeho rozmazlený syn může > vše.Už spolu nespíme,vadí mi i že na mě šáhne,chce pusu,prostě u > mě úplně klesl na hodnotě.

Odpověď: 11. 4. 2008, 19.23

Milá D., situace v druhých manželstvích s: "moje děti, tvoje děti" nebývá jednoduchá. Váš příběh toho jen důkazem. Aby mohl takový manželský svazek dobře fungovat, je třeba vyspělosti dospělých jedinců. I když dítě má právo na svého rodiče, vy máte právo na manžela. Aby manžel vám stál poboku je opravdu žádoucí. Situaci prospívá i to, když děti jsou k novým partnerům vstřícní. Nefunguje-li to, řešení, aby se přítel stýkal se synem mimo vaši domácnost, je dobré. Samozřejmě, že ani osobnosti syna neprospívá to, že řídí situaci, že mu nejsou nastaveny hranice chování. Nevím, v jaké jste byla poradně ani s kým, ale doporučovala bych spíše společnou návštěvu s manželem rodinného či manželského terapeuta...

rolanda píše: 7. 4. 2008, 9.39

Dobrý den, S přítelem spolu chodíme téměř 4roky, známe se již ze SŠ, ale chodit jsme spolu začli až asi půl roku po maturitě. Jsme oba stejně staří, narozeni ve stejném znamení...na první pohled ze stejných -rozvedených rodin. Oba jsme dost uzavření, já toho moc nenamluvím, jsem stydlivá, špatně se zapojuji do kolektivů-hlavně cizích lidí..Přítel je z Mostu, já z Prahy,já studovala v Olomouci a on v Praze. Vídali jsme se tak 1/týden, většinou víkendy, vzájemně jsme se navštěvovali. Postupně počet návštěv narůstal-čas, který jsme strávili spolu. Se svými rodinami jsme si víceméně rozuměli.Od začátku mi dost vadilo, že přítel dost pije..alespoň z mého pohledu (kdykoli, kamkoli..aspoň pivko denně, výlet bez alkoholu i tvrdého-nepředstavitelné). Mockrát jsem mu to říkala, nicméně dost pije i jeho nejstarší bratr, a pokud je přítel doma s maminkou tak za večer také dají tak 2lahve vína (maminka 2skleničky, zbytek přítel). Prvořadí jsou kamarádi..Postupem času jsem nabývala dojmu, že nějak dlouho hledá práci a údajně nemůže žádnou najít. Byť jen brigádu. Ve škole to také zrovna nehrotil a nehrotí..Také nabývám dojmu, že je na maminku dost vázaný a maminka na něj ještě víc..(po příletu z USA, kde jsme byli 4měsíce, se u nás nemohl ani najíst, protože maminka ho chtěla mít teď hned okamžitě doma). Rozhodli jsme se odjet na 4měsíce do USA..já to brala jako zkoušku vztahu. Téměř jsme se neviděli-oba jsme hodně pracovali a tak jsme po příchodu do pokoje vždy akorát hned usnuli a ráno zase do práce..Nicméně, už zde jsem nabyla dojmu, že se mnou přítel moc nekomunikuje. Po návratu, tak jak jsme se před tím dohodli, jsme začli hledat podnájem. Měla jsem pocit, jako už mnohokrát, že co nezařídím já to nebude..podnájem jsme nakonec sehnali. Já jsem byla nadšená..viděla jsem to jako důležitý krok v našem vztahu, který jsem od začátku brala vážně. Nicméně, věci jsou horší a horší:-( Máme problém spolu mluvit, nemáme spolu o čem mluvit. Já vidím čím dál větší vliv přítelovo maminky..a jelikož se neumím přetvařovat, ne vždy pak různé návštěvy dopadnou dobře.Přítel zase nemusí moji rodinu, ale umí se dokonale přetvařovat. Kritizujeme na sobě vlastně to, co dělá ten druhý a pak se dohadujeme, že to nebo ono, dělá ten druhý. Přítel také zvolil taktiku toho, že se úmyslně chová přesně tak, co mu vadí na mě..což dle mého není řešení. Neustále mu připomínám jeho věci..jestli už se objednal tam, jestli nezapoměl jít na pohovor atd...Tyto neshody, které sílý, jsou z mého pohledu jedním větším problémem. Druhým a pro mě asi i větším je fakt, že srdce a rozum mi říká rozdílné věci..vím, že ho mám moc ráda, jsem s ním ráda, prožili jsme spoustu hezkých věcí..na druhou stranu zaujímá postoje, které nedokážu pochopit. Ale hlavně, mám jako žena určitou představu o svém životě, jako snad každá žena..dobře bydlet, nejlépe ve svém, mít děti se svým panem dokonalým, o kterém budu vědět-budu mít jistotu, že se o mne postará. Nemyslím tím, že se nechám někým živit a budu puťka v domácnosti..Zkrátka chci se někde podívat, mít a splnit si nějaké cíle, něčeho dosáhnout. Kdežto přítel, jak jsem se dnes dozvěděla po dlouhé "diskusi", má představu takovou, že si najde nějaké normální zaměstnání, za rozumný peníz, aby ho uplně nenudilo..a bude si užívat běžného života. Žádný kariérní postup, žádný vědec, žádné cestování, žádný byt ani dům..zkrátka, řadový občan (jestli vůbec). Nevím, jak se k tomu stavět, co si o tom myslet. Ve vztahu je třeba notná dávka tolerance..ale až tak, že i když bych ráda dosáhla více..spokojím se s tímto? Momentálně ještě studuje. Školu má 1x za týden,jinak má práci na poloviční úvazek, kam chodí tak 3-4x týdně..jinak sedí u PC, brouzdá inet, nebo hraje hry:-/ Při oné dnešní poslední diskusi jsem se dozvěděla, že mu na mě vadí dvě moje vlastnosti-to že toho moc nenamluvím, a nejsem tolik společenská. Prý že myslel, že se změním, ale to bych musela chtít...opravdu nevím co s tím. Na jednu stranu si umím představit mít s ním děti, na druhou stranu je čím dál víc chvil, kdy mám chuť se okamžitě rozejít:-( Asi bych potřebovala psychologa i já sama..co jsem na VŠ, nejsem na tom psychicky zrovna nejlíp..další věc, která se mu nelíbí-že jsem byla usměvavá, veselá atd, ale poslední dva roky už to tak není...:-(Je pravda, že již od SŠ mívám různé černé myšlenky, dost mi kolísá nálada..z ničeho nic je mi smutno k nevydržení a připadám si naprosto k ničemu..od VŠ tyto stavy střídavě mizí, ale celkově bych řekla, že spíše sílí a jsou častější. Děkuji za každou radu.Už jsem opravdu dost zoufalá:-(

Odpověď: 11. 4. 2008, 13.12

Milá YZ., vaše zprávička je dost rozsáhlá a zahrnuje dvě oblasti, které spolu souvisejí i nesouvisejí. Jako důležité vidím, abyste skutečně věnovala pozornost sobě - tomu kdo jste, co chcete, co prožíváte, kam směřujete... byť je vaše psaní rozsáhlé, není z něj zřejmé, co je příčinou vašich rozlad. K tomu se snadněji dospěje při osobním rozhovoru. Ohledně vztahu s přítelem - myslím, že sama když jste si tento dopis psala, jste si uvědomovala, že se jedná o člověka, který nemá mnoho předpokladů pro fungování jako partner, manžel - projevuje se u něj sklon k alkoholismu, lenost, pohodlnost, neakceschopnost, mamánkovství a ne moc velká zodpovědnost - věřím, že si umíte představit mít s ním dítě, ale je to vaše představa - drobet naivní, nikoliv odhad reality. Přeji vše dobré a rozhodnutí k pravidelné spolupráci s psychoterapeutem.

Čendule píše: 31. 3. 2008, 17.53

Dobrý den, chtěla bych poradit jak se vyrovnat se svou kolegyní v práci. Byla jsem skoro rok bez zaměstnání a teď když jsem našla práci, o které jsem nepochybovala, že je naprosto skvělá, zaučuje mě holka, která se mnou jedná velice povýšeně. Poukazuje pouze na to, co jsem udělala špatně, pokud mi něco vysvětluje a já se pak k dané věci na něco zeptám, velmi nepříjemně mi tedy odpoví, ale já už začínám mít i strach se na něco zeptat. Začínám do zaměstnání chodit s nechutí a s obavou co zase určitě bude špatně. Když udělá nějakou chybu ona, tak to nijak nekomentuje, když já, hned to hlásí vedoucí. Nejradši už bych tam ani nechodila, jsem z toho jen zdeptaná, jenže nechci být zase jen ta nezaměstnaná. Nemáte nějaký recept na to, jak se nad její jednání povznést?

Odpověď: 31. 3. 2008, 18.21

Milá Č., přeju vám, abyste si práci udržela a chodila do ní ráda. Doporučuji vám zajít za vedoucí, být při tom v klidném, přiměřeně sebejistá a říci ji, že si vážíte toho, že si vás pro tuto práci vybrali, že opravdu chcete svou práci vykonávat dobře a proto ji jdete požádat o pomoc, protože vás mrzí způsob jednání kolegyně...(který stručně a výstižně popíšete) a řeknete, že vás to znejistuje, znervoznuje a pak se vám nepracuje příliš dobře. A že tedy nevíte, jak si s tou situací poradit. Není-li vedoucí zaujatá, nabídnete ji jiný úhel pohledu na vaši situaci a je pravděpodobné, že ji získáte i ke spolupráci. Nebojte se tento krok udělat. Přikrčený člověk si nezaslouží nic jiného, než aby s ním tak bylo zacházeno, nechcete-li jím býti, jednejte důstojně. Nemáte co ztratit a sebeúcta může povyrůst. Rozhovor si můžete s někým (nejlépe znalým asertivity) natrénovat.

Francesca píše: 31. 3. 2008, 17.48

Dobrý den, už delší dobu mám problém. Zatím jsem všechny mé problémy zvládala, až na tento. Kde bych začala? Nejdříve trošku nastíním minulost. Dětství jsem prožívala v rozvedené rodině, mamka si poté ale někoho našla. Na základní škole bylo vše v pořádku, až do chvíle kdy jsme se přestěhovali.Začali mě v nové škole šikanovat, což zahrnovalo sprosté nadávky kvůli mému velmi dobrému prospěchu a mé “vivinutosti”. Trpěla jsem tehdy něčím co by se mohlo nazvat depresí, sem tam jsem se přistihla jak stojím u okna a přemýšlím, že skočím. Díky tomu jsem si okolo sebe vybudovala “beriéru”,která mě “ochraňovala” před ostatními. Teď chodím druhým rokem na velmi težkou střední školu,našla jsem si své první opravdové kamarády. První rok jsem byla šťastná, sice jsem měla horší průměr, ale nikdo mě nešikanuje a plně mi to vyhovovalo. Byla jsem prostě vyrovnaná se vším. Také jsem meditovala (a stále medituji). Tento rok se ale něco změnilo. Nevím přesně co. Jsem nervózní a ve stresu,nezvládám své výkyvy nálad , má flegmatická povaha se vytrací. Je to možná způsobeno tím, že jsem měla vždy potřebu vynikat, aspoň v jedné jediné věci. Mám přítele se kterým už jsem rok, moc ho miluji, chodíme spolu do stejné třídy. Je to třídní “premiant”a ve všem mě předčí. Ne, že bych mu záviděla,to ne, ale prostě je mi to líto. Mockrát jsem se o tom s ním bavila a zkoušela nahlížet na to z různých úhlů, ale můj postoj k věci se nezměnil. Ještě bych chtěla podotknout, že jsem vždy měla blíže k pesimismu a ke kritickému nahlížení na život. Takže mám opět stavy podobné depresím, propukám z nenadání v pláč a má psychická “bariéra” díky níž jsem byla tak trošku imuní se zbortila. Pokouším se zde vše vylíčit bez žádného zkreslení a zveličovani, ale obavám se, že potřebuji odbornou pomoc. Pokud si to i Vy myslíte, pokusím se ji vyhledat. Ale obávám se reakce rodiču, neví o mě co prožívám. Vědí, že jsem intelektuálního rázu a že nad vším přemýšlím, ale obávám se, že mi pouze odpoví, že je to pubertou a to se spraví. Děkuji velmi za odpověd.

Odpověď: 4. 4. 2008, 15.39

Milá Francesco, doporučuji specialistu, který bude schopen zapracovat s tebou na tém rozbouřeném emocionálním životě. Doporučuji přístup např. přes abreaktivní terapii, cílenou léčebnou meditaci. Jste-li z okolí, můžete mne kontaktovat.

Evča píše: 31. 3. 2008, 15.12

Dobrý den. Brzy mi bude 17 let a dost mě trápí, že se mezi některými lidmi nedokážu chovat uvolněně. Když jednám s některými lidmi, tak jsem hrozně nervózní, napjatá,nedokážu normálně komunikovat a hlavně nejsem sama sebou a občas se přistihnu, že říkám věci, které bych normálně neřekla. To mě pak hrozně mrzí. S přáteli se ale chovám normálně a dokážu bavit jak sebe, tak je. A jsem absolutně v pohodě. Ale než najdu někoho s kým je mi fajn, tak mi to dlouho trvá. Taky si myslím, že jsem tímto pocitem dříve netrpěla, nevím tedy, co se stalo. Hrozně mě to trápí, protože mi to brání v navazování nových přátelství. Většina lidí totiž nechce kamarádit s někým, kdo je z něj nervózní. Tak například, když jsem přišla první den do nové třídy na ekonomku, tak jsem si slibovala, že konečně začnu znova, a budu taková, jaká chci být a ne jen ta tišší hodná holka, se kterou není žádná sranda, ALE po půl roce jsem byla ve starých kolejích a z toho pěkně nešťastná. Už dva roky chodím tancovat, chodíme tam samé holky a já jsem z některých (asi 3) stále ještě nervózní a nedokážu se s nimi přirozeně bavit, proto si už radši plánuji, abych s některou z nich nemusela jít sama a aby zase nenastala ta trapná situace, kdy si nebudeme mít co říct, protože budu zaražená. Doma se chovám taky úplně přirozeně, ale to asi každý. Zkoušela jsem hodně věcí, abych se uvolnila, ale nic mi na dlouho nevydrželo. Někdy to ze mě spadne a já se pak cítím lehká a štěstím bez sebe, vždy si říkám, co jsem řešila? Na tom nic není, ale pak jdu třeba spát a ráno je to pryč, to mě pak nejvíc štve. Taky se začnu chovat sebejistě, když mám depku, to asi naberu novou sílu a vyrazím do boje,nebo co. Taky když jsem opravdicky šťastná – to se ze mě ta nejistota úplně odplaví, ale jinak jsem na tom pořád stejně(většinu času). Asi taky proto jsem s nikým nikdy nechodila, přitom nejsem šeredná, dokonce si myslím, že po mně kluci koukají, ale nejsem sebejistá a klidná a to je odrazuje. Některé dny je to horší a někdy se to dá docela zvládnout, ale v těch slabších dnech to prostě nezvládám a někdy se mi dokonce zdá, že mám nějaký blok. Mohla byste mi prosím poradit?: )) Moc děkuji!!

Odpověď: 4. 4. 2008, 15.37

Milá Evčo, upravit svůj vztah k sobě je jeden z úkolů dospívání... doporučuji např. knihu Miluj svůj život, ale třeba i několik konzultací se specialistou...

Roman píše: 31. 3. 2008, 12.44

Dobrý den,mám problém s mojí přítelkyní.Sice ve vším si rozumíme,máme společné zájmy.Dobře se o mě stara jako žádná jiná,kterou jsem měl dřív. Jenomže na začátku našeho vztahu prodělala rakovinu děl.čípku a od té doby k ní cítím nechutenství se milovat a nevím jestli ji miluju,protože na ni absolutně nežárlím i kdyby šla na večeři s jiným.Ale záleží mi na ni. Nevím jestli s ní mám zůstávat nebo ne. Děkuji za odpověď

Odpověď: 4. 4. 2008, 15.34

Milý Romane, tak to já taky nevím, zda s přítelkyní máte zůstat. Ale doporučuji vám, abyste vyhledal specialistu, se kterým zapracujete na hlubším emocionálním prožívání ohledně vnímání řítelkyně. Můžete kontaktovat mne, ale třeba i Studio H.

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1