Online poradna

Psychologická online poradna – odpovídá psycholog, psychoterapeut

  • Dotazy můžete pokládat, pokud je okénko otevřeno, odpovědi naleznete do týdne rovněž zde. Poradna se uzavře po položení desátého dotazu v týdnu.
  • Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní.
  • Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo online konzultaci s psychologem, kontaktujte mne.
  • Pokud si přejete odpověď mimo on-line poradnu, je třeba uhradit 120Kč na č.ú.: 2500034126/2010 .
  • Vše zde napsané bude zveřejněno.
  • Chcete-li ocenit fungování poradny, zasdílejte, některý článek/stránku z tohoto webu např. na Fb. Články naleznete zde.


Zapomenout

Skákal přes oves

Na zodpovězení čekají: Zoufalá, Myška, Kačka, Andrea, Amálie

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1

elina píše: 16. 5. 2011, 10.12

dobry den, potřebovala bych malou radu . mam takovi problem někdy jsem v depresicha nekolik dni ani nemluvim , mam hlavě myslenky že mě nemaji nikdo rad, citim se sama , ikdyž mam přatele,a velkou rodinu ,i přesto se citim sama.zatim jsem neměla nikdy ani kluka a to mi je 21 let.Někdy myslim na ruzne sebevraždy ale nikdy bych toho nebila schopna udelat jen mam takove myslenky.prřatele mi rikaji že jsem hloupaa chovam se hodně dětinsky na muj vek .ty deprese když mivam tak je to jenom někdy ,ale když už je mam tak když jsi vijdu z kamardkama ven tak ani snima nemluvima když jsem doma tak po vecerech jen brečim a nekdy si řikam že by všem bilo beze me nejlip.dekuji za radu

Odpověď: 20. 5. 2011, 17.15

Milá Elin, doporučuji nalézt si podpůrnou skupinovou psychoterapii - možná nebude úplně snadné ji nalézt, ale bylo by to pro vás vhodné - napadají mne: http://www.ondrejov.cz/oddeleni-pro-lecbu-neuroz/cilova-skupina/ - zavolat, objednat se a získat informace, http://www.kaleidoskop-os.cz/ambulance.html, http://www.riaps.cz/, http://www.csspraha.cz/krizove-centrum-riaps, apod.Antidepresiva mohou lehce napomoci, ale nepřinesou celkové řešení, také doporučuji vydat se mezi mladé lidi např: http://www.brontosaurus.cz/, http://www.psl.cz/ apod. Držím palce

Janka1973 píše: 16. 5. 2011, 5.27

Dobrý den, mám takový problém.Před 4 roky jsem se rozvedla a mamka se s tím nějak nedokáže vyrovnat.Odrazilo se to i v manželství mých rodičů. Mamka dlouho mého druhého manžela ignorovala,až v loni na vánoce svolila,že můžeme přijít všichni.Myslela jsem,že se to tím všechno vyřeší a bude zase dobře. Mamka je strašně náladová,když tam jdu,tak mám úplně stažený žaludek,nevím,co zase bude.Když chceme jet pryč,mamce se to nelíbí,začne mi to vyčítat,že děti pořád někde tahám,přitom i kluci s náma rádi jezdí a jsou rádi když se dostanou pryč z města.Mamce i vadí,když jedeme do Čech k manželovým rodičům.Teď mám úplnou hrůzu,až jí řeknu,že chceme jet na dovolenou do zahraničí.Připadá mi,že je sobeck¨á.Přitom i oni jezdili na dovolenou do zahraničí,vždycky jsem jim to přála.Letos nejedou,protože se vloni nepohodli s taťkem a ten už s ní nechce nikam jet,že je to pro ostudu.Mě to strašně moc vždycky mrzí,pak když odjedeme,tak pořád nad tím přemýšlím,ani se moc nebavím,manželovi to vadí,pak nakonec máme ještě mezi sebou zle.Nevím,jak jí vysvětlit,že mám svůj život,svoji rodinu,že mě to strašně moc bolí a mrzí,jak se chová.Když jí něco řeknu,tak to nakonec otočí proti mě,že dřív jsem taky nikde nejezdila,byla doma.Jenže ex manžel nikam jezdit nechtěl,děti byli malý a teď když mám tu možnost,tak se to zase nelíbí.Prosím o radu,jak z toho ven,jak mám tohle všechno mamce vysvětlit.Děkuji.Přeji krásný den.Janka

Odpověď: 20. 5. 2011, 17.05

Milá Janko, s rodiči je to někdy těžké, že ;)? Podstatná věta ve vašem psaní je: "Nevím,jak jí vysvětlit,že mám svůj život,svoji rodinu,že mě to strašně moc bolí a mrzí,jak se chová." Vy jste to mámě patrně již řekla a nic se nezměnilo. Z toho plyne, že mámu nezměníte, z toho tedy plyne, že můžete změnit svůj postoj k tématu, k mámě... Již nevysvětlovat (tím se jen unavíte...) Své zraněné srdíčko si pohladit, mámě odpustit, že se tak chová (ona to halt jinak nedovede) Vy skutečně máte svůj život, tak si ho dovolte žít s radostí bez ohledu na názor mamky - její názor nechte v jejích polí a do svého ho nepouštějte... Přeji vše dobré a držím palce.

Monika píše: 16. 5. 2011, 3.49

Dobrý den, je mi 22 let. V 17 jsem si našla přítele, kterého miluju, hodného, milého, vždcky když jsem potřebovala, tak mi pomohl, podržel mě,prostě takový ideální chlap.. Moje rodina ho přijala, má ho ráda. Byli jsme spolu 4,5 roku až jsem měla nepřekonatelnou potřebu jít za jiným. užít si, dokud jsem mladá, zkusit něco jiného.. Jenže už po 14 dnech jsem si uvědomila,že jsem udělala blbost a chci ho zpátky. Kupa lidí mi říká, že je to jen ze zvyku, že ho nemiluju, ale jen jsem si na něj zvykla a teď ho chci zpátky jenom abych nebyla sama, že láska už to není. Dokonce i moji kamarádi mu říkají ať se ke mě nevrací, že by to nedělalo dobrotu. On má svojí hlavu, vídáme se pořád, ale jen jako kamarádi, řekl mi, že se ke mě teď vrátit nemůže, po tom co jsem mu udělala, ale že mě má pořád strašně rád. Já ho chápu, sice máme každý svoje kamarády, ale většinu našeho vztahu jsme trávili spolu a on si teď chce užít, poznat něco jiného. Od našeho rozchodu uběhlo čtvrt roku a já jsem psychicky na dně... Nejím, nespím, pořád brečím, v práci jsem si nadělala docela dost problémů právě kvůli chování, které logicky po týdnech nevyspání muselo přijít, jsem protivná, nepříjemná, neochotná kolegům poradit. Nevím, jestli tohle dokážu zvládnout sama, nebráním se ani jít někam vyhledat pomoc.. Hlavně už chci z tohohle začarovaného kruhu ven.. Díky za radu

Odpověď: 20. 5. 2011, 17.00

Milá Moniko, tím, že člověk nebude spát a jíst a bude se trápit realitu nezmění, to právě víte a proto asi píšete, že? Je potřeba tedy přijmout realitu - smířit se s tím, že v tuto chvíli se musíte postarat i o své citové potřeby sama... osamostatnit se od něj, důvěřovat sobě, že můžeš žít kvalitní život i bez milostného vztahu s přítelem. Je potřeba opečovat sebe a uvolnit poutu. Pokud budete chtít, ráda v té souvislosti s Vámi budu spolupracovat např. řízenou meditací... Držím palce.

Markéta píše: 15. 5. 2011, 23.37

Dobrý den, je mi 24, studuji na VŠ bakalářský obor již 6. rokem místo klasických tří. Problém nastal pravděpodobně v souvislosti s onemocněním mé o 2 roky mladší sestry (anorexie) před 5 lety. Bylo to s ní vážné a já se od toho nedokázala odpoutat a soustředit se na studium. Zkoušky se mi hromadily a já je začala přesouvat do dalšího semestru/ročníku. Jelikož jsem si ale tento obor "vysnila", tak jsem se neustále snažila všechno dohnat, nerelaxovala jsem - učila jsem se vkuse i přes prázdniny. Do 3. ročníku jsem už vstupovala s 4 neudělanými předměty z 2. ročníku. Stále jsem doufala, že se mi to podaří stáhnout, když zaberu.. avšak toto moje přemrštěné snažení vyústilo v to, že mozek řekl dost a já jsem přestala být schopna soustředit se na učení - byla jsem dlouhodobě naprosto vyčerpaná, všechno mi trvalo mnohonásobně déle než obvykle. V takovém stavu jsem se nebyla schopna pořádně na zkoušky připraviit, přesto jsem na ně šla - neměla jsem jinou možnost (nebo spíš jsem jinou neviděla - nějaké přerušení studia jsem si vůbec nepřipouštěla) a tak jsem během zkouškového udělala minimum zkoušek a musela jsem se smířit s tím, že si ročník zopakuju. Uvědomila jsem si, že dělám něco špatně a tak jsem do dalšího akademického roku vstoupila s tím, že se sebou začnu něco dělat - dostatečně relaxovat, zdravá životospráva.. scénář se bohužel opakoval - sice jsem relaxovala, pravidelně chodila spát a neponocovala, učila se, ale za celý rok se mi podařilo udělat jen jedinou zkoušku. Začala jsem upadat do depresí a taky se vyostřily vztahy mezi mnou a rodiči.. pro uklidnění situace a i kvůli své bezradnosti jsem vyhledala psychologa a později i psychiatra.. začla jsem s užíváním antidepresiv. Cítila jsem se po nich klidnější a opět jsem si začla více věřit. Jenže AD na mě měla i negativní vliv - byla jsem po nich jako omámená a opět jsem se nedokázala dostatečně soustředit, ale bylo mi doporučeno nepřerušovat užívání.. tak jsem je tedy dál užívala (celkem asi rok). Teď jsem stále ve 3. ročníku (už počtvrté), myslím, že mi AD i psycholožka pomohly.. učení mi jde výrazně lépe.. věřím, že to letos zvládnu, že se dostanu ke státnicím a úspěšně dostuduju. Ale tomuto už bohužel rodiče moc nevěří a mě svými poznámkami ubíjí. Navíc mi řekli, že jakmile letos dostuduju nebo ne, tak že si musím do měsíce najít práci a je jim jedno co, klidně i "vytírat hajzly", že mě dál živit nebudou. Trochu se o nabídku práce zajímám (svůj a příbuzné obory) a vím, že nabídek práce je poskrovnu (celorepublikově) a o absolventy moc nestojí.. bojím se, že do měsíce neseženu práci odpovídající aspoň trošku mému vzdělání a že opravdu skončím někde jako uklízečka, nebo v lepším případě u pásu.. jsem z toho zoufalá, špatně spím, v noci se budím.. pociťuji lehčí formu deprese. Myslela jsem, že mí rodiče ví, že nepatřím k těm, kteří se nemají zájem osamostatnit, a proto mě toto jejich ultimátum pořádně zarazilo, mrzí.. zklamali mě.. jako by nevěděli jak je dnešní doba složitá:-( Vůbec tomu nerozumím, třebaže se snažím. Vesměs se mi snažili být vždy oporou. Byla bych moc ráda za radu, jak na toto jejich rozhodnutí nahlížet (je jejich postoj oprávněný?), popř. jak je přimět k nějakému rozumnému kompromisu a především jak se v těchto obavách, co bude, neutápět. Mockrát děkuji. M

Odpověď: 20. 5. 2011, 16.51

Milá Markétko, i když je to těžké, doporučuji naučit se nevnímat bodavé věty od rodičů... Udržovat soustředění na sebe, na své cíle a pohodu. V tom duchu se věnovat na to důležité tady a ted - tj. dokončení studia... důvěřovat tomu, že vše plyne a poplyne tak, jak má. Ty jednáš v souladu s tím, co v tuto chvíli je možné... poznámky rodičů do sebe nevpouštěj a jen je pozoruj... (rodičům můžeš říci: ano, vím o vašem přání, činím v té věci co mohu...) Držím palce.

lucinka píše: 10. 5. 2011, 17.48

Dobrý den mám problém s kamarádkou jsme od 1. třídy nej kámošky a ona nám to skazí jedna kamarádka (byla za ni dosud považována)ale už tomu tak není prostě nevím co s tím děkuji za radu Naschledanou

Odpověď: 13. 5. 2011, 15.41

Milá Lucinko, ráda bych ti poradila, ale moc nerozumím tomu, oč jde... I když to je pro dívky náročné, lze se kamarádit více než ve dvou... Vztahy se mění, to tak bývá... Přeji pěkné dny

maminka-nemaminka píše: 10. 5. 2011, 13.53

Dobrý den, mám velký problém. Jsem na mateřské a mám 19měsíčního syna. Snažím se mu vysvětlovat věci co smí a co ne. Ale když už je to moc dlouho tak navydržím a bouchnu a dám mu na prdel a i po něm křičím. Pak se na něj nemůžu ani podívat. Prostě výchovu nezvládám. Jsem výbušný člověk a ničím tím mé okolí. Jsem pak naštvaná sama na sebe. Naštve mě i maličkost a už to jede. Myslíte, že je můj problém už tak závažný, že mám vyhledat pomoc psychologa? Už nevím, jak to řešit. Sama to asi nezvládnu:-( Děkuji moc za radu.

Odpověď: 13. 5. 2011, 15.38

Milá maminko, vážím si toho, že o svém prožívání i o své výchově přemýšlíte. Díte je často výzvou, abychom se v životě naučili nové věci - pro Vás to může být výzva, naučit se pracovat sama se sebou a se svými emocemi. Pokud budete mít chut, můžete mne kontaktovat. Držím palce.

eva hostasova píše: 10. 5. 2011, 12.01

mam problem z depresema jak je zvladat 1 jsem natom dobre a 2 je to vykiv jako hrom mam sebevrazedne nutkani nevim cim to je porat te mi prosim dekuji eva

Odpověď: 13. 5. 2011, 15.33

Milá E., doporučuji zajít za psychiatrem a psychoterapeutem. Antidepresíva pomohu stabilizovat výkyvy - ve spolupráci s psychoterapeutem se naučit zlepšovat svůj emoční stabilitu. Věřím, že odvahu k péči pro sebe naleznete.

Laivine píše: 10. 5. 2011, 6.49

Dobrý den, je mi 21. Ještě před několika lety jsem byla šťastná a měla ráda život. Poslední..asi 3 roky, se mi neustále mění nálada. Vím o sobě, že jsem hodná..a na lidi milá..ale často..i každý den, se nějak přepnu a jsem vzteklá a výbušná a vím, že k tomu nemám důvod..ale to si uvědomím pak, až se uklidním. A je mi líto, že řeknu věci, které bych nikdy neřekla. Z toho jsem hodně špatná..neustále brečím..celé noci. Vůbec nespím..usínám běžně 4 hodiny..pak špatně spím. Záchvaty breku mám neustále. A uvnitř cítím, jako kdybych se měla roztrhnout. Ubližuje mi, když mi někdo říká, jak jsem bezcená, že jsem k ničemu. Ikdyž si to myslím také. Nedokážu se zbavit pocitu, že jsem na obtíž. Pokusila jsem se několikrát o sebevraždu. Normálně na ní nemyslím..ale když jsem v tom "záchvatu" tak nemyslím. Dost často..skoro vždy, když se trápím, řežu se. A vím, že je to špatné..ale v té chvíly mi to nepřijde. Teď si vše uvědomuji, a chtěla bych s tím něco dělat. Ale bojím se zajít za psychologem. Moc Vás prosím o radu Děkuji Laivine

Odpověď: 13. 5. 2011, 15.31

Milá L., doporučuji zajít za psychiatrem a psychoterapeutem. Antidepresíva pomohu stabilizovat výkyvy - ve spolupráci s psychoterapeutem se naučit zlepšovat svůj emoční stabilitu.

Bára píše: 10. 5. 2011, 5.13

Dobrý den,mám 2 letou dceru a půl roční.Máme s manželem velký problém s tou starší dcerkou,má velké návaly vzteku a je dost agresivní.Vzbudí se s křikem kdy kope a mlátí koelm sebe a začne pištět a to třeba i v 1 ráno.Přes den při takovém stavu hází s čím může a chodí schválně budit mladší dceru.Jsem z ní už zoufalá,nevím jak se k ní v takové situaci chovat.Když jí důrazně manžel, nebo já řeknem že se to nedělá tak schválně na řvaní a pištění přidá.Když už zlobí opravdu moc tak jí vemu a dám za dveře do druhého pokoje to začne křičet moja,moja když jí chcu ale vzít tak mě začne bít a kopat.Pokud jí nevemu tak se začne třepat a křičí moja.Někdy mi přijde že se to v ní pere že chce jít ke mě,ale přitom mě odmítá.Poslední týden má už problémy i se spaním pak je přetažená a nedá se s ní vůbec domluvit.Manžela dost často bije mě tolik ne.Nevím jestli ji mám ustupovat nevšímat si jí,nebo být víc důrazná.Děkuji za jakoukoli radu Bára

Odpověď: 13. 5. 2011, 15.28

Milá Báro, hledejte spolupráci s léčitelem, kineziologem - sama se pustte do energoinformační práce...

lucinka píše: 9. 5. 2011, 13.21

Dobrý den víte mám problém ohledně přátelství.Mám tři nejlepší kamarádky a jedna předstírá kamaradství a přitom kámoška není dělá mi naschvály zároveň se mnou je a pak z ničeho nic se po škole ví že se dívám na pohádky a tak dále.Moc vám děkuji za radu už si nevím rady děkuji.

Odpověď: 13. 5. 2011, 15.25

Milá Lucinko, kámošce řekněte, co se Vám nelíbí, požádej ji o to, aby to nedělala. Taky s ní můžeš omezit míru kamarádství...

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1