Online poradna

Psychologická online poradna – odpovídá psycholog, psychoterapeut

  • Dotazy můžete pokládat, pokud je okénko otevřeno, odpovědi naleznete do týdne rovněž zde. Poradna se uzavře po položení desátého dotazu v týdnu.
  • Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní.
  • Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo online konzultaci s psychologem, kontaktujte mne.
  • Pokud si přejete odpověď mimo on-line poradnu, je třeba uhradit 120Kč na č.ú.: 2500034126/2010 .
  • Vše zde napsané bude zveřejněno.
  • Chcete-li ocenit fungování poradny, zasdílejte, některý článek/stránku z tohoto webu např. na Fb. Články naleznete zde.


Zapomenout

Skákal přes oves

Na zodpovězení čekají: Zoufalá, Myška, Kačka, Andrea, Amálie

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1

aniki píše: 18. 4. 2008, 19.15

ahoj, manzelka ma zacina nenavidet, cim viac sa len hadame, byvame u jej rodicov v rodinnom dome, svokrovci sa do nas stale staraju a samozrejme, vzdy ked zaspim a zoberem si taxi aby som stihol prist do roboty nacas, tak jej to povedia, pretoze maju obavy ze ich dieta nebude nic nikdy v zivote mat, lebo jej partner sa rozvaza taxikom. pritom zarabam 30 tisic. moja manzelka vela veci posudzuje cez peniaze. a mne to vadi. myslim, ze to uz nie je praktickost a setrnost, myslim ze uz to trochu prehana. ale podla nej to je ok, a ja som pysny, a nicoho si vraj nevazim. je pravda ze som leniva svina, a malokedy maloco urobim, ale obcas sam od seba aj nieco spravim. samozrejme, asi nie dost z hladiska ostatnych clenov "rodiny". mam pocit, ze odjakziva sa nas jej rodicia snazili rozdelit, pretoze ja nie som zatko podla ich predstav. raz som dokonca svokru prichytil (nevsimla si ma ze som prisiel) ako stve zenu proti mne. reku ze som nevychovany, a ako ja nevychovanec chcem vychovavat deti (zatial ziadne nemame), a ze ona bude iba mojim otrokom, a ze ma zachvilu vykopnu z roboty a ona ma bude musiet zivit, a taketo kydy. co mam robit?, nechcem sa rozviest, ale myslim ze to k tomu speje. ak mi viete helpnut, budem Vam zaviazany. Dakujem, aniki.

Odpověď: 20. 4. 2008, 19.14

Milý Aniky, žena, která není schopna odejít od rodičů a stát při svém manželovi není dobrá manželka...(jak že se to píše v bibli? žena opustí matku a otce svého a následuje muže - oni to nejsou jen slova, ale důležitý proncip) Vy v této rodiné situaci jste v roli dítěte a není tam pro vás místo... Jste šikovný mužský, máte i nadprůměrný příjem, zasloužíte si, aby si vás žena vážila... je třeba, abyste vy sám sobě projevil dost lásky a úcty a dle toho se zachoval...

kurten píše: 18. 4. 2008, 7.46

Dobrý den, Je mi 15 a od jisté doby se nedokážu normálně chovat mám divné pocity(není to pubertou)...nebaví mě žít ale nemám odvahu to ukončit...někdy bych nejradši nic nedělala s nikým se nebavila a nebyla tady nebaví mě žít...už ani normálně chovat se nedokážu mám Problém ale newím jaký chtěla bych si o něm povyprávět s terapeutem nebo psychologem nebo někým ale nevím kam za ním zajít a jestli by mi to vůbec věřil nedokážu popsat moje Pocity...určitě by mě řekl je ti 15 to je puberta a ty si další hysterická holka ale tak to není opravdu bych potřebovala pomoct a začat normálně žít...

Odpověď: 20. 4. 2008, 19.03

Milý "Kurte", je fajn, že nemáš odvahu život ukončit (protože si tím fakt nepomůžeš, ale ublížíš!!!) odkud jsi? v každém okresním městě je pedagogicko psyhcologická poradna a také poradna pro mezilidské vztahy. Jsi-li z okolí, můžeš mne kontaktovat. Ano, potřebovala by jsi nalézt někoho, s kým budeš spolupracovat. Přeji vše dobré. Budeš-li i nadále bezradná v hledání kontaktu, napiš znovu (na mejl)

Jana píše: 17. 4. 2008, 12.19

Dobrý den, je mi 50 let, navenek jsem úspěšná vysokoškolačka, matka a babička. Nikdy jsem neměla psychické problémy, ale před rokem jsem onemocněla očním herpesem, měla jsem strašný strach, že už nebudu vidět, že přijdu o zaměstnání atd. Bylo to čím dál horší,už jsem nejedla ani nespala, oči rudé, hrozně pálily, nakonec mě sestřenice "dotáhla" k psychiatrovi, po asi měsíci a půl braní Espritalu oční herpes zmizel a byla jsem schopná jít po 5 měsících neschopenky do práce. Po Espritalu jsem ale začalo hrozně jíst, přibrala jsem 15 kg, jsem naštvaná, jak vypadám, tak se zase najím. Žiju sama s 86letou matkou, o kterou se starám. Někdy jsem naštvaná na celý svět, závidím kolegům, co jezdí na dovolenou, mají auta a úspěšné manžele. Já jsem rozvedená a ani nikoho nescháním, nejsem seznamovací typ a taky bych si připadala nepatřičně, že ve svém věku a postavě chci někoho "ulovit". Dcera říká, abych se realizovala ve vnučce, snažím se, ale na hlídání mi zbývá hrozně málo času a sil. Dcera je už půl roku taky na Espritalu, její tchýně je na tom taky psychicky špatně, připadá mi, jako kdyby u nás vypukla depresivní nákaza. Nevím, jak z toho ven.

Odpověď: 20. 4. 2008, 18.51

Milá Jano, i vám doporučím knihu Miluj svůj život jako dobrý začátek změny pohledu na život. Bylo by dobré vážit si toho, co máte a učit se nové... Nemusíte "lovit známost", ale můžete se seznamovat s novými lidmi... Také spolupráce s psychoterapeutem by nebyla od věci. Důležité je nějak začít a pokračovat a né si říkat, to nejde, to nemá cenu, to není pro mne... máte dvě možnosti, bud zůstat v depresi nebo jít cestou aktivity, víry, změny i sebepoznání...

zupka píše: 16. 4. 2008, 19.50

Dobry den, velmi rada uvitam radu ako mam postupovat pri rieseni manzelskej krizy, ktora prameni v manzelovej nepritomnosti vo vecernych hodinach.Moze muz milovat svoju manzelku /ako tvrdi/ a pritom 24 rokov chodit s malymi vynimkami vecer co veder mimo domu.Podotykam ze sa nejedna ani o to , ze by holdoval alkoholu alebo mal milenku.Jednoducho sa venuje sportovaniu a potom vysedavaniu v roznych zariadeniach s roznymi ludmi.Doma ma navarene, upratane, vyzehlene ani sa nehadame, lebo nemame kedy.Po robote vzdy zduchne prec.Hadame sa priblizne raz mesacne , kedy som ja vacsinou uz v poriadnej depresii a nastme ma vsetko.Manzel si vzdy po takejto hadke nieco prizna,nacas sa chova inac, ale o niekolko dni sa vsetko vrati do starych kolaji.Deti mame sikovne, dobre vychovane, robia nam radost,o nasich problemoch vedia a asi by aj pochopili keby som manzela opustila.Isti cas som sa pokusala s manzelom aj chodit na nejake sportove podujatia, ale ani tam sa mi nevenoval skor ma ignoroval. Ak zorganizujem spolocne aktivity napr.tenis alebo kino a podobne tak ide nehovorim ale akoby tam ani nebol.Je dost velky skrob, vsetko prepocitava na peniaze.Nezdoveruje sa mi, ani nerad so mnou komunikuje o inych ludoch.Mna zase nezaujimaju jeho zaluby .Momentalne sa sportu venuje skor pasivne , ale dost intenzine sledovanim sport.prenosov a strankam so sportom na internete.Mam toho plne zuby.Vobec nevie kde su hranice normalneho zivota a kde sebecke zitie pre seba a svoje zaluby.Da sa vobec taky clovek zmenit.

Odpověď: 20. 4. 2008, 18.44

MIlá Z., ve změnu manžela bych nedoufala. On vás může mít rád tak, jak nejvíce dovede. Schopnost milovat mají lidé různou. Myslím, že vaše manželství připomíná spíše spolubydlení. Doporučuji vám, zařídit si vlastní život tak, aby vám dělal radost, začněte se věnovat tomu, co chcete, můžete si najít i nové přatele...(předpokládám, že manžel již ví, co vám vadí, co vám chybí, tak již není třeba znovu a znovu ho informovat, ale zařídit se dle toho. Ke komunikaci o jiných lidech uvedu přístup Sokrata: Staří Řekové věděli, že si Sokrates velmi váží znalostí. Jednoho dne ho potkal jeden známý a povídá: "Jestlipak víš, Sokrate, co jsem se zrovna dozvěděl o tvém příteli?" "Počkej chvilku," odpověděl Sokrates. "Než mi cokoli řekneš, rád bych tě podrobil zkoušce. Říká se jí zkouška tří sít." "Tří sít?" "Přesně tak," pokračoval Sokrates. "Než mi začneš vyprávět o mém příteli, možná bude dobré na chvilku zkusit prosít to, co mi řekneš. První síto se jmenuje Pravda. Máš naprostou jistotu, že to, co mi chceš říct, je pravda?" "Ne," odpověděl ten člověk, "vlastně jsem to jenom slyšel a..." "Dobře," řekl Sokrates. "Takže ty opravdu nevíš, jestli je to pravda nebo není. Teď vyzkoušejme druhé síto. Druhé síto se jmenuje Dobro. Chceš mi o mém příteli říct něco dobrého?" "Ne, naopak..." "Takže," pokračoval Sokrates, "chceš mi o něm říct něco špatného a nejsi si jist, jestli je to pravda. Ale pořád ještě můžeš zkouškou projít, protože zbývá ještě jedno síto. Třetí síto se jmenuje Užitečnost. Je mi to co mi chceš o mém příteli říct užitečné?" "Ne, moc ne." "Dobrá," uzavřel Sokrates, "to co mi chceš říct není ani pravdivé, ani dobré, dokonce ani užitečné, tak proč bys mi to měl vyprávět?"

Ivka píše: 16. 4. 2008, 7.23

Dobrý den! Mám prosbu. Jsem ny MD se dvěma dětmi, 2,5 roku a 3 měsíce. Dcerka na nového sourozence žárlí, více se vzteká, odmlouvá, více ale i pláče, i v noci, někdy je to v noci pláč téměř neutišitelný. I když se snažím, tak jsem v poslední době dost nervák. Každý večer si říkám, že budu trpělivější, že je to pro ní těžké a že na ní nebudu zvyšovat hlas. Ale ani jednou se mi to zatím nepodařilo, snad každý den mne něčím rozčílí tak, že to nezvládnu a zase vylítnu a potom mne to mrzí. Poraďte, jak to zvládnout a nerozčílit se... Děkuji...

Odpověď: 20. 4. 2008, 18.05

Milá Ivko, nejlepší by byla osobní návštěva - mohly bychom pomoci i dcerce. Ale obecně lze doporučit: 1. aby vám s dětmi někdo pomohl a vy měla čas alespon 1x týdně pro své lenošení (nejlépe pro meditaci) 2. uvědomit si svou vnitřní sílu mámy a dívat se na jednání dcery jako pozorovatel, jako shovívavá máma na dítě, zůstat klidná a místo křiku ji obejmout a počkat, až se uklidní, jindy je třeba jí říci: vím, že je to pro tebe těžké, ale já mám ráda tebe i sourozence, pojd, budeme se o nej starat společně... 3. narození sourozence mezi 2.-3. rokem patří k nejnáročnějším - v té době se staršímu sourozenci právě začíná tvořit vědomí vlastního já a egoismus patří k tomuto období, zároven není nervová soustava schopna přizpůsobit se měnícím se podmínkám...

Lyke píše: 14. 4. 2008, 22.57

Dobrý večer,omlouvám se za tuto pozdní hodinu ale jsem v zoufalé situaci.Jsem 27let vdaná,nyní si manžel na inernetu našel jinou ženu.Minulý rok byl vážně nemocen ajá se starala,obávala se nejhoršího.Od té doby jsme intim.nežili,ne kvuli mně.Manžel o sebe nedbal,zanedbával i hygienu.A nyní si nechal udělat kerku. Vlídné slovo neslyším, pohlazení - prostě nic.Asi mám být pouze služka!Sama mam zdravotní problémy:Diab mel.+inzulín,artozaII-IIIst.,astma a psych.problémy.K tomu jsem 3rok bez práce. Můj část.důchod na domácnost nestačí,děti jsou dospělé,přispívají ale nyní to nezvládám.Manžel asi pomáhat nemíní,má jiné zájmy,byl vždy zvyklý mítvše a volnost-moje chyba za lásku se trestá.Ješte koncem měsíce jsem jej milovala.Co ted,chtěla jsem si ublížit ale tím bych nejvíc ublížila dětem a své mamince jež toto řešení neuznává.Prosím Vás o radu jak s této sitace?Ráda bych žila ane jen přežívala!Děkuji za pochopení E-mail M.LYKE@seznam.cz

Odpověď: 20. 4. 2008, 17.55

Milá L., někdy život přináší náročné situace a je těžké se v nich zorientovat. Sebevraždou byste ublížila velmi své duši - o tom existují svědectví (např. knihy R.Moodyho) Takže bych vám spíše doporučovala dělat to, co vám prospívá, co vám přináší radost. Bylo by dobré znovu se porozhlédnout po své životě a nalézt ty oblasti, které chcete rozvíjet - např. můžete s kamarády jezdit na výlety, na netu, chatu nalézt skupinu, kterou zajímá to, co vás http://fora.babinet.cz/index.php ... Služkou být rozhodně nemáte!!! a také bych vám doporučila vyhledat léčitele (můžete mne kontaktovat kvůli osobní schůzce a čerpání, obnovení síly)

Katush píše: 12. 4. 2008, 13.07

No, ono to není tak lehké, když my se jich zeptáme, oni nám stejně nic neodpoví, a pak to stejně řeknou těm holkám, že se jich ptáme...já nevím. Já jenom chci...aby to bylo takové že se budou bavit i s náma, s něma...zase jim je nechci brát že..

Odpověď: 14. 4. 2008, 18.33

Katuš, to, co píšeš sem do poradny, můžeš říci jim... to je to nejlepší, co můžeš v tuto chvíli udělat, pak se dle toho chovat, samozřejmě je dobré projevit vstřícnost i k těm děvčatům. Jak zareagují chlapci, je jejich rozhodnutí, to nemůžeš ovlivnit. Věřím, že časem se to urovná...

Laura píše: 10. 4. 2008, 17.00

Dobrý den, už delší dobu(asi tak 3 roky) mě nebaví tenhle život. Chtěla bych ho ukončit, ale protože nevím jak, stále na tomhle světě jsem. Dělá mi problém být mezi lidmi, jestli je něco, co opravdu nesnáším, tak je to tenhle život a lidi. Nevím jak dál. Byla bych ochotna tento problém řešit, ale nechci aby se to dozvěděli rodiče. Děkuji za radu Laura.

Odpověď: 11. 4. 2008, 20.13

Milá Lauro, myslíš-li vážně, že tento svůj stav vnímáš jako problém a chceš svůj vztah k životu a kvalitu jeho prožívání proměnit, vyhledáš psychoterapeuta a budeš s ním nějaký čas pravidelně spolupracovat.

Adéla píše: 9. 4. 2008, 23.31

Dobrý den,nevím,jestli mi budete moci poradit,zkusím to.Je mi 20,odmala mám panickou hrůzu ze smrti.Jako malé dítě jsem se zajímala o to,co se děje s člověkem,když zemře,bylo to pro mě nepochopitelné.Babička mi řekla,jak to opravdu je,když zemřete,není nic.Pro mě to bylo hrozné zjištění,od té doby prakticky až do teď se nezajímám o nic jiného,jako dítě jsem chodila kontrolovat rodiče,jestli dýchají,stále jsem brečela,že jednou musím umřít,moji rodiče taky atd.Jako malé mi rodiče před usnutím museli slíbit,že nikdy nezemřu,ani nikdo z rodiny,abych mohla usnout.Celý život se u mě střídají pocity paniky,mám strach z "nicoty",přemýšlím nad tím,jaké to je umírat atd.Říkám si,jestli má život smysl,když jednou nic nebude,často mám kvůli tomu plačtivou náladu.V životě jsem přišla o dvě velmi blízké bytosti,nejsem schopná se s tím do teď smířit.Jsem mladá,ale neumím se bavit,jen sedím doma a přemýšlím o smrti.Vím,že to není normální,asi mám z toho trauma od dětství,malým dětem by se asi neměla říkat "celá pravda o smrti",nebo možná já nejsem normální...Každopádně bych se tohoto pocitu,té strašné panické hrůzy ráda zbavila,mám celý život před sebou,ale nedokážu si život užívat,když jsem někde na zábavě,u moři na pláži,kdekoliv,přepadne mě ten strašný pocit strachu.Prosím,poraďte,co mám dělat,jak to řešit,jak se z tohoto "vyléčit"?Díky,Adéla

Odpověď: 11. 4. 2008, 20.10

Milá Adélo, doporučuji knihy: Tibetská kniha o životě a smrti (nebo jinou knihu od Lati Rinpočhe), Osud jako šance, Život po životě, od Foučkové: Já jsem... Ohledně úmrtí blízkých osob by bylo dobré, poděkovat jim za to hezké, co jste prožili, nechat jim místo ve svém srdci a popřát jim štastnou cestu. Tyto věci je často lepší dělat s terapeutem než sama. Jsi-li z nedalake, můžeš mne kontaktovat. A zkopíruji tu pro tebe jednu alegorii, kterou mi kdosi kdysi poslal: > V bříšku těhotné ženy byla dvě miminka. První se druhého zeptalo: > - Věříš v život po porodu? > - Určitě. Něco po porodu musí být. Možná jsme tu hlavně proto, abychom se > připravili na to, co bude pak. > - Blbost, žádný život po porodu není. Jak by vůbec mohl vypadat? > - To přesně nevím, ale určitě tam bude víc světla, než tady. Třeba budeme > běhat po svých a jíst pusou. > - No to je přece nesmysl! Běhat se nedá. A jíst pusou, to je úplně směšné! > Živí nás přece pupeční šňůra. Něco ti řeknu: Život po porodu je vyloučený - > pupeční šňůra je už teď moc krátká. > - Ba ne, určitě něco bude. Jen asi bude všechno trochu jinak, než jsme tady > zvyklí. > - Ale nikdo se přece odtamtud po porodu nevrátil. Porodem prostě život > končí. A vůbec, život není nic, než vleklá stísněnost v temnu. > - No, já přesně nevím, jak to bude po porodu vypadat, ale každopádně uvidíme > mámu a ta se o nás postará. > - Máma? Ty věříš na mámu? A kde má jako podle tebe být? > - No přece všude kolem nás! V ní a díky ní žijeme. Bez ní bychom vůbec > nebyli. > - Tomu nevěřím! Žádnou mámu jsem nikdy neviděl, takže je jasné, že žádná > není. > - No ale někdy, když jsme zticha, můžeš zaslechnout jak zpívá, nebo cítit, > jak hladí náš svět. Víš, já si fakt myslím, že tu jsme proto, abychom se vyvíjeli a vývoj nekončí...

Ani píše: 9. 4. 2008, 16.37

Dobry den, mam 26 rokov, dialkovo studujem na vyske, raz rocne chodim pracovat do zahranicia. Uz dlhsiu dobu, alebo mozno aj cely moj zivot ma trapi jeden moj problem, ktory som si ani nevedela zadefinovat. Som proste vztahovacna, ked komunikujem s ludmi, tak vnimam kazde jedno slovo. Ked sa mi nieco znepaci, hned to beriem na seba, rozmyslam, analyzujem, kde som urobila chybu. Velakrat si domyslam veci, ktore mozno ani nie su pravda, ale ja mam pocit, ze ano. Je to prejavom nizkeho sebavedomia? Som dost ticha, introvertna, cudzim ludom sa tazko otvaram... a neviem, ci sa mam snazit to zmenit, alebo to jednoducho prijat ako crtu svojej osobnosti. Aj pri komunikacii s vacsinou ludi som neustale pod sebakontrolou, kontrolujem si, co poviem, ako to poviem, spytujem sa, ci to bolo spravne... je to proste dost blbe. Neviete mi odoporucit nejaku literaturu? A da sa v tomto urobit nejaky viditelnejsi pokrok? Dakujem a prajem krasny den.

Odpověď: 11. 4. 2008, 19.57

Milá Ani, napadá mne spíše, že byste potřebovala nějaké prožitové semináře (např.http://shangrila.sannyas-on.net/program.php), kde byste mohla odblokovat svou stnulost a probouzet a přijímat svou divokost, prožít si důvěru mezi lidmi. Literatura např.: Miluj svůj život, Osobní síla... Přeji odvahu na stezce k síle...

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1