Online poradna

Psychologická online poradna – odpovídá psycholog, psychoterapeut

  • Dotazy můžete pokládat, pokud je okénko otevřeno, odpovědi naleznete do týdne rovněž zde. Poradna se uzavře po položení desátého dotazu v týdnu.
  • Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní.
  • Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo online konzultaci s psychologem, kontaktujte mne.
  • Pokud si přejete odpověď mimo on-line poradnu, je třeba uhradit 120Kč na č.ú.: 2500034126/2010 .
  • Vše zde napsané bude zveřejněno.
  • Chcete-li ocenit fungování poradny, zasdílejte, některý článek/stránku z tohoto webu např. na Fb. Články naleznete zde.


Zapomenout

Skákal přes oves

Na zodpovězení čekají: Zoufalá, Myška, Kačka, Andrea

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1

lenka píše: 29. 8. 2011, 19.03

Dobrý den, žila jsem ve spokojeném manželství 14 let, pak můj muž začal mít poměr s kolegyní v práci, já rok čekala až se vrátí a poté našla jsem si sama partnera přes internet. Můj muž se začal snažit o to aby náš vztah znovu fungoval a kvůli tomu opustil i svou milenku, ale já už byla zamilovaná a nedokázala jsem opustit svého přítele, s manželem mám dvě děti, a s přítelem roční holčičku. nášv ztah s ním mě ubíjí, břečím dvakrát týdně, uvedu příklad, přítel mi řekne za deset minut odlítám se svými dětmi z prvního manželství k moři se svým rozvedeným kamarádem, mě nevzal a o naší roční dceří řekl že je na to malá s chladným úsměvem.............prosím poradte mi zda mám vztah ukončit ted nebo byt dál nestastná děkuji

Odpověď: 1. 9. 2011, 7.40

Milá Lenko, vaše poslední věta stojí za zamyšlení... že byste byla ta, která si vybírá být neštastná? To snad ne... :) Držím palce...

jitka píše: 29. 8. 2011, 12.48

Dobrý den!Před 3měsíci jsem ztratila práci a nemůžu stále nějakou sehnat.Nato i s přítelem si již moc nerozumíme..Mám dosti časté deprese méněconosti,smutku,a uzkosti..snadno mě kdeco rosčílí..Jak se mám takového stavu zbavit? Děkuji za odpověd

Odpověď: 1. 9. 2011, 7.37

MIlá Jitko, sáhněte třeba po knihách: Jak si správně přát a Miluj svůj život.

katka píše: 29. 8. 2011, 10.23

dobrý den mám problém se svým 5letým synemje to asi týden co se díval na film kde byl velký had pak se mu zdál živý sen že má hada v posteli od té doby se bojí být sám v místnosti ,pořád kouká na zem jestli tam něco není. už nevím jak mu vysvětlit že to byl jen sen a že se bát nemusí. díky katka

Odpověď: 1. 9. 2011, 7.34

Taky toho hada můžete namalovat a spálit...

Lux píše: 29. 8. 2011, 8.50

Dobrý den, chtěla bych Vás požádat o radu, momentálně prožívám to nejhorší období ve svém životě a nevím jak mám najít chuť dál žít. Ani nevím jak mám začít...Moji rodiče se v mých 12 letech rozváděli, byl to rozvod naprosto katastrofální, samé hádky a spory, majetek a o nás (mě a sestru) a o psychických nátlacích nemluvě. Vše nakonec dopadlo prodejem našeho domova a střídavou péčí, takže jsme se sestrou každý týden bydleli jinde, bylo nám líto rodičů a nechtěli jsem ani jednomu ublížit i přesto, že to pro nás bylo hodně těžké. Tahle to fungovalo nějaký ten rok, než se matka rozhodla změnit bydliště, sestra šla s matkou a já s otcem. O vycházení s nevlastním otcem ani moc hovořit nechci, zkrátka to nebyl náš táta a bylo mu jedno kolik ran a za co je dostaneme. Bylo to hrozné období, na rodinu jsem přestala věřit, byla jsem hrozně zklamaná a vždycky jsem si říkala, že takhle dopadnout nechci. V mých 15 letech jsem potkala mého nynějšího manžela (18 let), měla jsem pocit, že je to moje záchrana, s ním jsem postupně zapomněla na to zlé a moc jsem se do něho zamilovala, po 7 letech vztahu jsem se vzali, a po dalších 3 letech se nám narodila dcera. Měli jsem hezké manželství, občas nějaký spor, většinou se to týkalo sexu, manžel nemá tolik zájem a já jsem si připadala odstrčená a bylo mi smutno, ale snažili jsme se to řešit. Nic nám jinak nechybělo. Připadalo mi, že si rozumíme a jsme spolu šťastní. Stále jsem si říkala, jaké mám štěstí že jsem ho potkala. Ženit se chtěl manžel, já jsem na něj žádné nátlaky nevyvíjela, už vzhledem k rozvodu mých rodičů, jsem měla z manžeství strach a přála jsem si aby to bylo na celý život, ale myslela jsem si že mě miluje a já věděla že miluji jeho, tak nebylo co k řešení, vzali jsem se. Oba jsme chodili do práce a vedli v celku normální život. Já jsem pak o práci v rámci zrušení firmy přišla a tak na manželovo přání jsem otěhotněla, není to tak, že bych dítě nechtěla, ale tak vzhledem k mému věku bych klidně počkala, bylo mi 23 let. Věděla jsem jak by si manžel dítě přál a tak jsem se chtěla radovat s ním, otěhotněla jsem hned při prvním pokusu. Zhruba celé těhotenství jsem byla doma a dnes je dceři 1,5 roku. V období těhotenství, jsem měla pocit, že citově strádám, manžel se semnou nechtěl milovat, ale usuzovala jsem, že je to třeba ze strachu, aby miminku neublížil. Když se dcera narodila, trvalo docela dlouho něž se manželovi chtělo semnou mít sex, ale zvládli jsme to a vše se nějak urovnalo, ale cítila jsem se hodně opouštěná. Porod byl pro mě těžký, tak nějak jsem si připadala, že je to oběť pro naše stěští. Ta změna z práce na mateřskou pro mě byla těžká, snažila jsem se nedělat problémy, zvyknout si a těšit se z dcery, aby se manžel těšil domů a nemusel poslouchat ty ohrané řeči a přebalovaní a tak dále. Manžel stále chodí do stejné práce, povýšil a má toho hodně, často chodil pozdě domů, ale já jsem mu věřila a litovala ho, jak moc toho má. Před rokem se nám poštěstilo, a začali jsme stavět dům, byla jsem šťastná, že budeme mít jako rodina vetší prostor pro sebe, budeme mít zahradu, no prostě se budeme mít krásně. S domem přišlo hodně starostí, ve směs to vše padlo na manžela, jelikož já jako ženská cihlám a maltě moc nerozumím. Strašně jsem se těšila a každý večer jsem usínala s tím jaké to mám velké stěští, že mám tak bezva manžela, krásnou zdravou dceru a brzy i dům se zahradou. Prostě se můj sen o rodině naplnil. Občas jsem si říkala, že mám tak velké štěstí, že musí přijít zákonitě nějaká katastrofa, aby se vše vyrovnalo. Bohužel...přišla. Je to týden co jsem přišla na to, že je mi manžel nevěrný. Tahle skutečnost mě naprosto zničila. Tak moc jsem ho milovala, tak moc jsem mu věřila. Už dva měsíce jsem cítila, že se něco děje, byla jsem smutná a snažila se s manželem mluvit, on mi ale stále opakovat, že se nic neděje, že má jen hodně práce a ať jsem trpělivá. Měla jsem, ale pocit, že to není jen o práci...a moje pocity mě nikdy neklamou. Začalo to dopisováním smsek na které jsem přišla, žádnou z nich jsem nečetla jelikož, mi manžel stačil telefon vzít, pak se přiznal že si dopisuje s jednou ženou, ale nic víc, mluvili jsme o tom a manžel mi slíbil, že vše skončí, že pro něj to nemá žádný význam, že si ta žena našla jeho telefonní číslo a začala mu spát, seznámil je kolega při obědě, a tak jen odpisoval, prý mu nedošlo, že by o něho ta žena měla zájem. Druhý den, prý s tou ženou mluvil a řekl jí, že nemá o nic vážného zájem, že je ženatý a vše údajně ukončil. Bohužel jsem z něho cítila změnu chování, neustále si schovával telefony, náhle měnil chování, byl prostě jiný...Od té doby prožívám peklo. Manžel mě stále přesvědčoval, že by nás nikdy neohrozil, že nás miluje a ví co doma má, že by musel být blázen. Já to ale cítila jinak, ale i přesto jsem se od něj vždycky nechala na chvilku ujistit, že mluví pravdu, ale hlavně jsem si myslela, že když volí taková vážná slova, že snad nelže. Jenže jak šly dny dál, tak se stále čas od času něco objevilo, stále vycházely na povrch nějaké náznaky, jenže já něměla důkaz a tak bylo těžké manžela z něčeho obviňovat, vždy si našel nějakou výmluvu. Skoro každý jsem doma brečela, vysvětlovala mu, jak moc mě bolí jeho chování, že si jím nejsem jistá. Má slova a moje pocity vždy vyslechl a opakoval stále dokola to své a prosil o trpělivost, že má hodně práce a nás dvou se to vůbec netýká. Odjeli jsem spolu na dovolenou, myslela jsem si že si tam opět dokážeme najít společnou řeč, místo toho jsem tam našla důkaz, že má manžel skutečně milenku. Postupně odkrývám milion lží a dozvídám se jak vše skutečně bylo...že pracovní cesty nebyli pracovní, že pauzy na oběd sloužili k souložení v bytě jejích rodičů, pozdní příchody domů nebyli z pracovního vytížení...a mnoho dalšího strašného, co mě naprosto ničí... Jsem životem tak strašně zklamaná, člověk, kterého jsem milovala nadevše, mi ublížil jak nikdy nikdo. Bolí mě moc, že manžel měl mnoho šancí poměr ukončit, když věděl, že něco tuším, ale neudělal to a ani trochu mu mě nebylo líto, když jsem před ním břečela a říkala mu moje pocity a trápení. Stále si jen vymýšlel, jen proto, že v tom chtěl pokračovat. Nechápu, jak mi mohl tak moc ublížit, nevěřím tomu že mě mohl milovat. Například trávil noc u ní, a mě posílal smsku, jak mě moc miluje, jak mu chybím a že se těší na krásný víkend. Když jsem od manžela odešla, poměr ukončil a snaží se vše urovnat, jenže já jsem z něho, tak zklamaná a mám hrozný strach si ho k sobě zase pustit, jelikož mu nemůžu už nic věřit, bojím se že mi jen zase bude lhát a že mě nemiluje. Stále si jen opakuju, jak byl schopný tohle udělat, jak to dokázal, že mě nemohl milovat. Trpím depresemi, nemůžu jíst, když spím, zdají se mi hrozné sny, ráno vstávám a přeju si umřít, tak střašně mě to vzalo chuť žít a zničilo všechny sny a naděje. Svou rodinu jsem milovala, dávala jí vše, miluju svou dceru a vždycky jsem si přála, aby žila v kompletní rodině, vzhledem k tomu co jsem si prožila já sama. Manžel stále bydlí s námi, jenže já nejsem schopná se od toho odpoutat a žít jako dřív, ten smutek a zklamání mě natolik pohltil, že nevím co dál...nevím jak mu mám odpustit. Budu vděčná, za Vaši radu. Děkuji

Odpověď: 1. 9. 2011, 7.34

Milá Lux, máte na výběr - utopit se ve svém žalu nebo zvednout hlavu a podívat se na svět ... tady a ted. Lpění na čemkoliv je příčina utrpení - i lpění na představě o tom, co je správné... Cítí-li člověk v sobě traumata, může se jim poddat a nechat je vládnout jeho životu nebo je uzdravovat... Umění života je přijímat svět takový jaký je. Rozhodnete-li se svůj stav změnit, můžete začít tím, že každý den ráno poděkujete za život, uvědomíte si, že se máte ráda a dokážete se postarat o všechny své potřeby i citové. Cyklické, negativní myšlenky si prostě zakážte - neproduktovní myšlence poděkujte a pošlete ji pryč a nahradte ji pozitivní. Taky se nazapomente na sebe do zrcadla usmát... Dále doporučuji léčebné meditace rovena.info/lecebna-meditace.html Držím palce ke změně.

Tereza píše: 29. 8. 2011, 8.30

Dobrý den, nevím,jak začít... No,zkrátka,už delší dobu na sobě pozoruji negativní emoce,často mívám špatnou náladu,jsem výbušná a někdy jen stojím a koukám z okna,přepadávají mě nálady,kdy bez důvodu začnu brečet. Mám problémy s nespavostí,trvá mi dlouho,než usnu a ráno se brzy probouzím. Je mi 15 let a jdu do deváté třídy na základní škole. Je možné,abych trpěla lehčími depresemi? V rodině mám trochu problémy s rodiči,jsou to alkoholici a nemají na mě čas,v podstatě se o mě nijak nezajímají. I ve škole jsem zažila za poslední tři roky dost. Teď se už do té školy netěším,protože se bojím,toho,co bude. Jsem ve třídě ta „lichá“ co nemá kamarádku,všichni mi vyčítali,jak jsem náladová a protivná,postupem času jsem ztratila přátele. Nevím,co s mojí náladovostí dělat. Neovlivním to. Už asi před dvěma lety jsem začala se sebepoškozováním,chtěla bych přestat,ale nevím jak,ulevuje mi to. Často se mi do hlavy derou myšlenky na smrt,že jsem stejně ta přebytečná,co nikomu chybět nebude.. Takže Vás prosím o radu,jestli jsem nemocná,nebo jestli mi něco je a potřebuji lékaře. Děkuji

Odpověď: 1. 9. 2011, 7.16

Milá Terko, smutek, vztek a bolest - to jsou emoce, které v tobě jedou... Bylo by dobré, abys našla cestu, jak je budeš poznávat, vyjadřovat - třeba uměním např. arteterapie, artefiletika... můžeš vyhledat psychologa v pedagogicko psychologické poradně. Hledat cestu k sobě - jak pracovat s emocemi... Knihy, semináře... Kresli, maluj, co prožíváš... a můžeš napsat na email...

DanielM píše: 23. 8. 2011, 20.18

Dobrý den. Je mi 19, jsem introvert a melancholik. Žiju v chudší rodině, vydělává jen nevlastní otec. Matka pije a on na ni oprávněně řve, je naštvaný. Jinak ho máme rádi. Ale já to psychicky nezvládám. Doma slyším jen jeho řev, i když se nic neděje, mám to furt v hlavě a žiju jen ve strachu! Už to nemá cenu tady žít, nezvládám to, třesu se. Chci jen recept na bezbolestnou sebevraždu. Nedělám si srandu!

Odpověď: 27. 8. 2011, 8.54

Milý Dane, myslíš, že ti tady takový recept budu psát? Myslíš, že je v souladu s mým povoláním a přesvědčením lidem radit, jak se zabít? Chápu, že ti může připadat život k neunesení. Ráda tě naučím, jak přijít o třes, jak nebýt pohlcen tou tmou, dekou, co je na tobě. Máš-li v sobě trochu chuti to zkusit, napiš na email nebo zavolej.

Míša píše: 23. 8. 2011, 17.45

Dobrý den, mám jeden dotaz, mám roztroušenou sklérozu, kterou mi zjistili před 2 lety a moje mamka mi stále říká, že bych měla brát nějaké prášky na nervy, mohli byste mi nějaké doporučit? Předem moc děkuji Míša

Odpověď: 27. 8. 2011, 8.42

Milá Míšo, na rs se jistě léčíte... potřebujete-li péči o duši, najděte si psychoterapeuta. Nevím co a proč má mamka na mysli. Dělejte to, co vnímáte pro sebe jako potřebné.

Kristýna píše: 23. 8. 2011, 7.05

Dobry den potřebuji poradit trpím hroznou žarlivostí jak se toho mám zbavit,nechci si zníčit vztah kvuli žarlivosti

Odpověď: 27. 8. 2011, 8.39

Milá Kristý, kniha Othelon od Plzáka a jiné knihy. Taky se můžete objednat.

benda píše: 22. 8. 2011, 21.32

Dobry den tak jako predesly prispevek i mne napadaji myslenky typu jestli nejsem gay ikdyz vim ze nejsem! tyhle myslenky ale mam az v poslednich letech....do 6 let jsem byl vychovavan vlastnim otcem ktery hodne pil a tak se snim matka rozvedla..sice mamu mlatil i nas ale dodnes si pamatuju ze byt snim byl bych vychovan prinejmensim tak ze bych byl po psychicke strance odolnej a niceho se nebal...od 6 let matka zacala zit s nevlastnim otcem s kterym se taky rozvedla..zazil jsem dny kdy mne rikal ze k nicemu nejsem ze mne psychicky znici..podreze ve spanku atd..hodne ho stvalo ze sem jako mladej nepracoval..sam vim ze kdyz matka zila snim tak z nebojacneho kluka se stal uplakanek...moji znamy to ani o mne nevim ale moje prvni dlouholeta deprese a strach byla razu ze kdyz sem potkal zname porad sem se citil ze si musi o mne povidat..ze porad delam neco spatne sem k nicemu..ja sem sem mel a mam porad stavy ze se bude chtit se mnou nekdo rvat atd...po odjezu do usa se o mne zajimalo dost hodne muzu a tam jsem si rikal zda nejsem normalni...sam vim ze jsem v poradku a miluji svou pritelkyni...nedela mne dobre pomysleni ze bych mel byt gay..mam stoho strach..jednou mne ma pritelkyne ze srandy hecovala ze ji nemiluji atd...moje mysl si porad hraje se spatnymi myslenkami zacal jsem tedy uvazovat jestli to tak neni a tak mne to trapilo ze jsem proste vymenil mou depresi ze ji nemiluji za tu ze sem gay..pro mne prijatelnejsi..nekdy mne pripada ze me telo proste ma depresi a strach jako drogu...vsugerovavam si tak hloupe stavy ze tenhle stav je pro mne jeste prijatelnej ale strasne se za nej stydim az si clovek rika ze takhle se neda zit..uz dopredu mam treba strach ze pujdu k lekari a ten mne potvrdi ano jste blazen..nebo gay....a ikdyz na 2 strane tak jako vim zese treba nepocuravam ikdyz se mne nekdy zdavalo{taky jedna zmych depres} kterou sem radsi vymenil za tu ze jsem si navodil za gay depku....tak se bojim ze nastevou u doktora jen v sobe utvrdim ano byl jsi u psychologa ci psychiatra..ses blazen...jako bych uz ani nepoznal sve pocity jako tet napisu slovo gay a mam tlak v podbrisku a rikam si asi to muze byt tim ze sem gay a nebo se bojim uz jen toho slova a nebo stydim??? pro me okoli vypadam naprosto normalne a take vypada jako 36 lety chlap kterej ma pro strach udelano..dopredu se omlouvam za pravopisne chyby poslednich par let jsem stravil v zahranici dekuji take za kazdou Radu Benda

Odpověď: 27. 8. 2011, 8.38

Milý Bendo, patrně se vaše myšlenky dají nazvat myšlenkami nutkavými a fobickými. Celkově mám pocit, že by bylo pro Vás užitečné spolupracovat s psychoterapeutem... Jako dospělej chlap, to pro sebe udělejte :). Není důležitejší práce než ta na sobě a pro sebe.

Ivana píše: 22. 8. 2011, 20.48

Dobrý deň.Vopred sa ospravedlňujem,že píšem po slovensky.Mám 18 rokov.Mam problém s komunikáciou-s kamarátmi sa nemám o čom porozprávať.Možno sa vám to zdá byť detail,ale pre mna je to dosť závažné.Kedysi som mala málo sebavedomia.To však rokmi pominulo,pretože som sa zmenila.Stala som sa vtipným,milým a komunikatívnym dievčaťom,no v poslednej dobe-už asi 2 mesiace som zistila,že keď stretnem niekoho známeho,nemáme si čo povedať.Pritom viem,že nieje chyba v ľuďoch,ale vo mne.Neviem,čo sa so mnou stalo.Rozprávajú vždy len tí druhí a ked predtanú,ja neviem,čo povedať,je ticho.Dosť ma to trápi.Ešte by som mala jeden problém.Potrebujem si nájsť nových kamarátov,spoznať nových ľudí,pretože mám pocit,že kamarátov strácam.Neviem však ako spoznať nových ľudí,keď moja komunikácia stroskotáva.Prosím poradte.Veľmi pekne ďakujem vopred.

Odpověď: 27. 8. 2011, 8.29

Milá Ivanko, víš, bylo by fajn poznat v sobě dílčí podoosobnosti - najdi si něco o voice dialog a knihu Inteligence duše. V té souvislosti můžeš i spolupracovat s psychoterapeutem. Taky si přečti odpověd pro Envy kousek pod tebou na této straně. Přeji vše dobré.

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1