Online poradna

Psychologická online poradna – odpovídá psycholog, psychoterapeut

  • Dotazy můžete pokládat, pokud je okénko otevřeno, odpovědi naleznete do týdne rovněž zde. Poradna se uzavře po položení desátého dotazu v týdnu.
  • Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní.
  • Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo online konzultaci s psychologem, kontaktujte mne.
  • Pokud si přejete odpověď mimo on-line poradnu, je třeba uhradit 120Kč na č.ú.: 2500034126/2010 .
  • Vše zde napsané bude zveřejněno.
  • Chcete-li ocenit fungování poradny, zasdílejte, některý článek/stránku z tohoto webu např. na Fb. Články naleznete zde.


Zapomenout

Skákal přes oves

Na zodpovězení čekají: Zoufalá, Myška, Kačka, Andrea, Amálie

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1

Aliz píše: 3. 10. 2011, 21.17

Dobrý den, je mi 19 let a v posledním roce se můj život velmi změnil. Dříve jsem byla veselá, chodila jsem s kamarádama ven, měla jsem radost téměř ze všeho a dokázala jsem leccos ustát. Vzhledem k mé povaze se mi stávalo, že mi (takzvaně) ujely nervy, ale to bývá běžné. Bohužel teď jsem věčně smutná, nic mě nebaví, ani mezi kamarády se necítím dobře, stále jsem unavená a pořád bych spala. Na všem si vyberu jen to nejhorší. Např. Jak bylo o víkendu hezky, tak jediné, co mě napadlo bylo, že to nevydrží a že bude už stejně zima. Domácí hádky jsou taky kvůli mě, protože já říkám co si myslím, ale to je pak zle a jen se pohádáme. Jediné, co mě pomáhá je můj přítel. Chtěla jsem jen vědět jestli si myslíte, že je se mnou něco opravdu v nepořádku. Nebo mi aspoň něco doporučit. Předem děkuji za odpověď

Odpověď: 8. 10. 2011, 17.54

Milá Aliz, píšeš, protože se v tomto stavu necítíš dobře. Proto si dovoluji tvrdit, že vše v pořádku není. To, co popisuješ, mohou být průvodní znaky deprese, nebo dysfunkce např. štítné žlázy... Nerozumím informaci: "dokázala jsem leccos ustát. Vzhledem k mé povaze se mi stávalo, že mi (takzvaně) ujely nervy, ale to bývá běžné." - Co je běžné? Doporučuji Ti zabývat se přístupem k životu a zdraví aktivně - knihy, semináře, spolupráce s odborníky... (kniha např.: Tibetské umění správného života ) Přeji vše dobré

HanaHl. píše: 3. 10. 2011, 11.47

Dobrý den, už týden přemýšlím nad situací, která mi vznikla. Byla jsem se synem (2roky) na dětském hřišti a jeden chlapec (cca 4-5 let) ho začal mlátit po zádech a hlavě lopatkou na písek, úplně bez důvodu, jen tak. Nepomohlo ani když jsem zakřičela, ať syna nechá být. Jediné co pomohlo, že jsem syna odvlekla pryč a chlapci hlasitě vynadala, že se děti nebijí, potom ho už přestal mlátit. Nacož jsem dostala vynadáno od staršího muže, který ke chlapcům vůbec nepatřil, že mám nechat děti být, a když jsem mu řekla, že nenechám synovi ubližovat, řekl mi, ať se starám o jiné věci. Babička chlapce, která seděla na lavičce, dělala jako když k ní chlapec nepatří. Už před tímto incidentem měl výše zmíněný chlapec problém s jiným tatínkem, který chlapce dokonce honil po hradě, protože házel po dětech kameny. Ale jako Herodes jsem skončila já. Chtěla bych se zeptat, jak jsem měla situaci řešit správně? Měla jsem syna vzít pryč bez jediného slova? Předem děkuji za odpověď.

Odpověď: 8. 10. 2011, 17.43

Milá Hani, podle mého jste se zachovala správně. Přeju Vám, abyste si prožila důvěru ve své jednání. "Vím, že jsem jednala správně. Názory druhých se mne netýkají, nevstupují do mne, mohu je jen pozorovat, jak proudí kolem mne." Oceňuji, že o výchově přemýšlíte. Přeji vše dobré.

Monika píše: 3. 10. 2011, 10.52

Dobry den,prosim o radu,jak se nenechat psychicky vydirat od vlastnich rodicu a jak reagovat na jejich vydirani. Bohuzel mne a sestru to velmi zranuje,i kdyz jsme uz dospele a ja mam i svou vlastni rodinu. I pres vsechno vydirani je mame rady a nemuzeme se na ne „vykaslat“.Jenze oni nevidi,ze nam neustale ublizuji a zranuji nas.Sami si nedokazali zajistit zivot,se kterym by byli spokojeni a ac nerozvedeni, ziji oddelene, sami, zivoty maji nenaplnene,boji se samoty. Vybrali si zivot jaky sami chteli a nyni po nas chteji neustalou podporu. Zivot me svobodne,bezdetne sestry berou jako nutnost, aby jim delala „zivotniho“ druha, oporu atd. Nevidi, nechteji videt a radeji prehlizeji jeji narok na vlastni zivot.Berou to jako jeji neschopnost. Oba rodice nas berou jako „male deti“, se kterymi mohou nakladat jak chteji.Zranovat nas a ublizovat.Vubec jim jejich chovani nedochazi. Kdyz se nektera z nas postavi, jsme ty nejhorsi na svete, ktere si nevazi rodicu, nevedi, co maji a ze snad si tuto chybu jeste nekdy uvedemomime – to uz bude ale pozde. Moc nas to obe trapi, snazime se pro oba delat hodne, ale nidky to neoceni, nas neoceni.S pribyvajicim vekem je to horsi a horsi.Prosim o radu, jak se zachovat a tolik si to "nebrat". Predem moc dekuji, M.

Odpověď: 8. 10. 2011, 17.37

Milá Moniko, téma, o kterém píšete, je velmi náročné - uvolnit pokrevní pouta... Prvním krokem je dovolit si to ve vědomí, prožít si větu "není to má vina", "je těžké se dívat na vaše trápení", pak tu tíhu prožít a uvolnit, další krok je odložit břímě jejich osudu, který na sobě pociťujete - to je možné např. na semináři rodinných konstelacích nebo v rámci léčebných meditací. Jedná se o vnitřní proces, nikoliv o boj s rodiči... Budete-li mít vy nebo sestra chut, určitě se ozvěte... Držím palce.

Lucie píše: 3. 10. 2011, 10.16

Dobrý den,je mi 17 let a mam problem se kterým si nevím rady. Trpím depresí, skoro pořád brečím a pořád se něčeho bojím, nebo se stresuju, nejvíc nešťastná jsem ve všední den kdy mám jít do školy. Nikdy jsem se školy nebála, až poslední dva roky na střední. Chodim na hotelovku a baví mě ale když mám hodinu němčiny nebo angličtiny jsem opravdu hodně ve stresu a bojim se( a to nechtějte vidět co dělám když pišeme test). O víkendu jsem jak vyměněná šťastná a bez starostná ale jak přijde neděle večer už mám zase deprese. Prosím poraďte mi co mám dělat děkuji.

Odpověď: 8. 10. 2011, 17.26

Milá Lucie, bylo by dobré uvolnit stres, blok z uvedených předmětů - touto cestou to naučit neumím - pokud jsi z okolí, můžeme se domluvit na léčebné meditaci. Také existuje kniha - Uvědom si svůj strach a překonej ho - může být dobrou inspirací... Držím palce.

raduza píše: 3. 10. 2011, 6.57

muj 6letý syn reagule dost vztekle na ruzné otázky,během dne se často rozlobí dělá grimasy.bojím se zdali nejde o poruchu chováhí nebo je to normální.Je jedináček bydlíme v rodinném domku když po něm chci aby si rovnal věci neříkal nevhodná slova křičí na mně utíká o demne.Přitom je šikovný sám od sebe zalívá květiny,nebo jde do obchodu.Každý večer mu čtu nebo povídám pohádku,vymyšlenou to se mu líbí víc.Říká mi že jsem hnusná a tak když mu něco zakáži .Trápím se a bojím jak to bude pokračovat.občas mi ujedou nervi a dám mu na zadek nebo pohlavek.Bojím se co s tím jak ho vést aby byl slušný a poctivý člověk.

Odpověď: 4. 10. 2011, 13.21

Milá Radu, dobré by bylo, abyste vy byla vyrovnaná - jeho vývoj sledovala s moudrostí, laskavostí... Mohli byste společně vyhledat dětského, rodiného terapeuta... Užitečné knihy: Matějček: Děti potřebují hranice; Nováčková, Kopřiva: Respektovat a být respektován; Prekopová: Malý tyran. Držím palce.

Mandal píše: 2. 10. 2011, 22.03

Dobrý večer, četla jsem zde na Vašich stránkách, že se věnujete také sportovní psychologii a tak jsem se chtěla zeptat na radu. Nedávno jsem si při sportu poranila nohu a nyní mám sádru, chodím o berlích, atd. Bojím se, že až se mi noha uzdraví, budu se bát, provádět ten sportovní úkon, při kterém jsem se zranila a že si celý sport znechutím. Už teď mám problém s představami tohoto úkonu, stále vidím a cítím ten okamžik, kdy jsem se zranila. Mohla byste mi poradit, co s tím dělat? Děkuji

Odpověď: 4. 10. 2011, 13.15

Milá Mandal, máš pravdu, zranění občas přináší emoční blok, který ochromuje výkon, úkon. Pokud tedy nedojde k přehodnocení vztahu ke sportu, pak je třeba obnovit důvěru v sebe, ve své tělo a odblokovat ten traumatický okamžik - užitečná v té věci je léčebná meditace. Přeji brzké uzdravení.

Jantar píše: 27. 9. 2011, 3.59

Dobry den, Mam dceru u ktorej u dlhsi cas asi 2 roky pozorujem zvlastne chovanie, nechce si spinave veci ( spodne pradlo, svetre, ryfle atd. vlastne vsetko oblecenie davat do "spolocneho kosa na spinavu bielizen" a co je horsie vsetky veci na oblecenie si uklada do skryniek do uhladnych "kominkov" a povazuje ich ako za nedoknutitelne a chodi stale v tych istych veciach. Asi 2 mesiace s nou "bojujem" aby si kazde rano zobrala ciste spodne pradlo a ponozky no je to velmi tazke a zda sa ze aj pre dceru frustrujuce (ma 25 r.) no ked to nejaky den necham tak, tak sama si nevezme ciste veci. Co je to za porucha a na koho mi doporucujete sa obratit. Dakujem

Odpověď: 1. 10. 2011, 21.57

Milá Jantar, poruchy se vztahem k čistotě a hygieně se občas vyskytují a často jsou známkou psychické poruchy. Dobré by bylo toto konzultovat s psychiatrem. Toto chování je možné ve spojením i s obsedantními myšlenkami. Kdyby byla otevřena spolupráci s psychoterapeutem, bylo by to fajn. Pokud nikoliv, mohla byste jít vy a apak ji vyzvat, že potřebujete pomoci, a proto byste ráda, aby šla s vámi. Přeji vše dobré.

Mysacek píše: 26. 9. 2011, 19.08

Dobrý den, zjistila jsem nevěru u partnera, byli jsme spolu pět let, postavili dům, nastěhovali se,vše bylo v pořádku, ale začala jsem mít gynekologické potíže, dlohodobějšího chrakteru a partner bohužel místo podpory zvolil "jednodušší" cestu a sex provozoval jinde, bohužel jsem na to přišla až po pěti měsících. Je mu 26let, sexuální poměr má se ženou , které je 40 let a má dvě děti, je v rozvodovém řízení.Odstěhovala jsem se, ale moc bych chtěla vztah zachránit, dát nám druhou šanci. Přítel je se mnou celou dobu v kontaktu, několikrát od rozchodu jsme se viděli,sám říká, že ví, že to s tou ženou nemá žádnou budoucnost, ale jeho poměr i přesto stále trvá. Přijde mi, že chce mít svým způsobem v životě jak mě tak i jí. Myslíte si, že po nevěře jednoho z partnerů je možné vztah nějak zachránit i když druhý vztah stále trvá(s novou ženou nebydlí, trvale není u ní, jede za ní pouze když se na tom domluví, nezná její děti, rodinu atd.?Máte nějaké zkušenosti s lidmi, kteří dokázali opětovně navázat ztracenou důvěru a jejich vztah funguje? Jakým způsobem mám s partnerem o tom, co se stalo mluvit,je vůbec dobré se s ním v současné době stýkat? Je nám společně dobře, ale on neřekl prozatím žádné závazné stanovisko a já nevím, zda mám pořád jen doufat, že se dá ještě něco dělat nebo se smířit s jeho ztrátou, jaký čas mu mám dát na rozmyšlenou?Jen si myslím, že každý člověk si zaslouží druhou šanci a že je škoda zahodit tak kvalitní vztah kvůli tomu, co se nám stalo. Velmi děkuji za Váš názor.

Odpověď: 1. 10. 2011, 21.51

Milá Myško, z psyní mi není bohužel jasná jedna věc - je pro Vás rozhodnut? Pokud není, pak doporučuji vzít toto jako podstatnou informaci a zařídit se podle toho... Zařídit si život, ve kterém s ním nepočítáte jako s partnerem. Odpovědi na většinu dalších otázek se odvíjí od odpovědi na tuto otázku. Příběhy jsou různé - některé vztahy přežily nevěru a partneři mají hezký vztah, jiné se kvůli ztrátě důvěry rozpadly (třeba i po delším čase), jiné jsou polomrtvé. Doporučuji, abyste si o tématech, o kterých mi píšete, s přítelem promluvili. Přeji vše dobré.

Dakota píše: 26. 9. 2011, 18.35

Dobrý den, nevím jestli jsem na správné adrese, když to tu čtu. Ale mám sama se sebou strašně velký problém, je mi teprve 16 let a mívám silné deprese, stačí strašně málo a jsem úplně na dně. Záchvaty breku, nenávidění sama sebe apod. Ráda bych si zašla k psychologovi osobně, ale nemám odvahu se s tím svěřit rodičům, kteří si mnyslí, že jsem úplně zdravá, asi by mi to ani nevěřili, protože na venek se snažím chovat normálně, ale když na to přijde tak jsem psychicky někde na dně. Hlavně vůbec nevím, kde je příčina, protože v kolektivu jsem oblíbená, mám spoustu přátel, ale asi mi to nestačí..

Odpověď: 1. 10. 2011, 21.39

Milá Daky, odvaha - ta se hodí ;). Podstatná je nenávist k sobě? kde se vzala? jak ji přepracovat? Odpuštěním? Přeprogramováním? Nejspíše obojím. Knihy, které by se ti mohly hodit: Miluj svůj život; Osobní síla; Žít s radostí; - Bylo by dobré, kdyby jsi podle nich začala pracovat, spolupracovat s psychologem by mohlo být taky dobré. Relaxace i léčebné meditace by taky mohly pomoci proměnit to bolavé. Držím palce, když budeš mít chut, můžeš se ozvat.

Lady píše: 26. 9. 2011, 16.51

Zdravím, ani nevím, co je přímo mým problémem, myslela jsem si, že je to strach ze smrti, ale nyní zjišťuji, že tenhle svět, který jsem předtím milovala a nechtěla ho za každou cenu opustit, tak mě netěší. Netoužím po partnerství ani rodině, spíše mě to děsí. Sex mě netěší hnusí se mi, protože je to pro mě biologická věc určena jen k rozmnožování a požitek z něj mě neuspokojí. Mám nechuť k sexu, rodině, partnerství. Dále ani nechci chodit do školy, nevím k čemu mi je škola a nedokáži z toho mít žádný prožitek, ani práce, všechno se mi hnusí. Kolektivní sporty? Všechny druhy umění a ostatní aktivity? Mě nic z toho neuspokojuje. Můj život je beze smyslu a já toužím po něčem více, ale nevím po čem. Zkoušela jsem se zapojit do "normálních" aktivit a přátelství, vztahů, ale všechno se mi hnusí, protože je to k ničemu. Nemá to pro mě smysl. Nic. Je to skepse, hodně se tím trápím, protože pro mě už nemá smysl tady dál žít, já nevím, proč bych měla dál žít?

Odpověď: 1. 10. 2011, 21.31

Milá Lady, neogenní neuróza - tak by zněla diagnóza od logoterapeuta. Zakladatelem tohoto psychoterapeutického směru je Viktor Frankl, základní kniha se jmenuje Vůle ke smyslu. Třeba byste v tom mohla nalézt inspiraci. Něco víc? Splynout s Vesmírem, s Bohem? Chybějící láskyplný vztah s mámou? s tátou? Proč žít? Zkusit zjistit, na co přišli moudří před námi... Držím palce na cestě.

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1