Online poradna

Psychologická online poradna – odpovídá psycholog, psychoterapeut

  • Dotazy můžete pokládat, pokud je okénko otevřeno, odpovědi naleznete do týdne rovněž zde. Poradna se uzavře po položení desátého dotazu v týdnu.
  • Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní.
  • Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo online konzultaci s psychologem, kontaktujte mne.
  • Pokud si přejete odpověď mimo on-line poradnu, je třeba uhradit 120Kč na č.ú.: 2500034126/2010 .
  • Vše zde napsané bude zveřejněno.
  • Chcete-li ocenit fungování poradny, zasdílejte, některý článek/stránku z tohoto webu např. na Fb. Články naleznete zde.


Zapomenout

Skákal přes oves

Na zodpovězení čekají: Zoufalá, Myška, Kačka, Andrea, Amálie

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1

Claire píše: 21. 11. 2011, 16.37

Dobrý den moc vás prosím o nějakou radu. Prožívám druhé nejhorší období v mém životě hned po rozvodu rodičů. V září jsem nastoupila do 1. ročníku na lékařskou fakultu, od té doby prožívám strašné stavy, trpím depresemi, neustále brečím, nemám vůbec žádnou energii a učení je tolik, že nevím co dřív. Každý den, když přijdu ze školy se učím až do jedenácté, dvanácté večerní hodiny. Neustále si kladu otázku, jestli mně to za to stojí a aby toho nebylo málo jsem na koleji, kde se nedá spát, nemám tu žádné kamarády,jsem typ člověka, který je nedůvěřivý a trvá mu dlouho než se s někým spřátelí, moje spolubydlící skoro nemluví a přehlíží mě a jsem opravdu daleko od domova.Cítím se, že jsem na všechno sama, strašně se mi stýská po domově a celou školu psychicky nezvládám.Zjistila jsem také, že se na povolání doktorky ani nehodím, protože nejsem dostatečně průbojná a nerada někomu říkám co má dělat. Myslela jsem si, že to po dvou měsících bude lepší, ale nic se nezměnilo ba naopak nezvládám se učit a to mě opravdu stresuje, na střední škole jsem byla premiantka a teď jsem jedna z nejhorších. Zvažuji, že bych zkusila přijímačky na jiný obor na zdravotnického záchranáře, chodila jsem na zdravotní školu a záchranařina byla vždycky můj sen. Pochopila jsem, že medicína pro mě není, mám obrovskou chuť jet domů a už se na ni nevrátit, ale problém je, že nevím jestli toho nebudu litovat. Abych se přiznala na medicínu jsem šla proto, aby na mě byla mamka pyšná a protože mě táta neustále shazoval, že se na vysokou ani nedostanu a když jo, tak že to stejně nezvládnu. Teď nevím co mám dělat, studium je hodně drahé a mamku stojí hodně úsilí, aby jsem to nějak utáhli, nevím jestli by mě táta podporoval i na jiné škole, když bych teď skončila. Nechci mamku zklamat, ale nemám vůbec sílu a ztratila jsem své zapálení do zdravotnictví a to mě velmi mrzí. Dříve jsem nosila barevné oblečení a všude jsem měla znak červeného kříže a nyní chodím pouze v černé barvě, nemám chuť se česat ani nějak jinak upravovat. Neustále přemýšlím nad školou a nedokážu vnímat ostatní lidi, jako dřív, přijde mi, že poslední dva měsíce pouze přežívám a mým velkým přáním je, abych třeba onemocněla a nemusela chodit do školy a moje trápení skončilo.Navíc mamka, když se jí ptám co mám dělat,tak mi říká tak tu školu vzdej, ale vzápětí zase říká musíš to vydržet, co by jsi teď doma dělala, práce žádná není. Nedokážu udělat to rozhodnutí a se školou skončit.Bojím se, že se na jinou školu nedostanu. Potřebuji od někoho poradit, co mám dělat. Mám pocit,že už to nevydržím. Na střední škole jsem navštěvovala psycholožku, protože jsem nikdy nezapadala do kolektivu a nedokázala jsem veřejně vystupovat před lidmi. Jsem hodně nevyrovnaná a potřebuji ventilovat své problémy, ale nemám komu, jsem opravdu zoufalá a proto se obracím na Vás a uvítám každý Váš názor. Předem děkuji za odpověď. Na shledanou.

Odpověď: 25. 11. 2011, 17.58

MIlá Claire, za klíčové považuji následující věty, které píšeš: - chodila jsem na zdravotní školu a záchranařina byla vždycky můj sen. - na medicínu jsem šla proto, aby na mě byla mamka pyšná a protože mě táta neustále shazoval. - bojím se. Z toho plyne: Neudělala jsi rozhodnutí na základě přání svého srdce a duše, ale někomu pro radost či pro dokázání něčeho někomu... - to je cesta, která dělá člověka odcizeným soboě samému... Bojíš se toho, co bude, nevěříš, že zvládneš, co potřebuješ. Nepřijímáš riziko, které k životu patří. Přeji ti, abys aktivovala důvěru v sebe. Aktivovala odvahu k životu. Cestu k tomu najít, je pro tebe životně důležité a nebude to odpověd v poradně on-line, ale praktikování... Přeji vše dobré.

Cain píše: 21. 11. 2011, 14.09

Dobrý den, dělá mi hrozné potíže komunikovat s lidmi. Díky předchozím neúspěchům v sociálním životě se teď více méně bojím lidí. Když se už s někým dám do řeči tak mám většinou okno a nenapadne mně kloudná věta. Nevím jak to popsat ale často cítím že mám prázdno v hlavě, velká bublina, jako kdybych nedokázal přemýšlet. Nemám žádné přátele a už mně to začíná deptat.

Odpověď: 25. 11. 2011, 17.50

Milý Cain, bylo by dobré trénovat, překonat se, jít do společnosti, na semináře, přednášky. Můžete spolupracovat s psychoterapeutem...Naučit se pracovat se svým prožíváním, emocemi, myšlenkami. Doporučuji knihu Osobní síla. Držím palce.

zuzana píše: 21. 11. 2011, 13.22

Dobrý den,potřebuji poradit.Má dospělá dcera(22),neustále lže.Ještě "pochopím",když zalže,protože se semnou nechce dohadovat a chce mít klid.Ale je pro mě velice těžké ,když zalže a ještě mi k tomu vypráví příběh.Protože v tomto věku ji už asi neovlivním ,tak potřebuji poradit, jak se k ní mám chovat?Jak k ní přistupovat?Nejde budovat vztah bez důvěry,ale zase nechci zavřít vrátka.Moc děkuji za Váš čas.Zdravím Zuzana.

Odpověď: 25. 11. 2011, 17.46

Milá Zuzko, nemusíte zavírat vrátka, jen se na ní je třeba dívat jako na někoho, kdo lže a s tím je třeba počítat. Přeju Vám, abyste se postupně naučila nebrat její lži osobně. Její lži se týkají jí, jejího pole... Držím palce.

E.P. píše: 21. 11. 2011, 11.17

Dobrý den, je mi 6Or. nemám ráda uzavřené prostory-necítím se v nich dobře. Nejsem ráda ve velkých obch.domech,nejdu do kavárny, která jde do podzemí atd. Při magnetické reznonaci mi tekly slzy, které jsem neovládala. Manžel mi zavírá el.stahováním v domě rolety a mne to děsí, protože se cítím jako v kopce. Nedá si vysvětlit, že mi ubližuje. Co mám dělat. Děkuji za odpověď.

Odpověď: 25. 11. 2011, 17.41

Milá E., to je nemilé, že manžel nemá pro Vás tuto drobnou citlivost... "Skutečně si nepřeju, aby rolety byly zatažené. Je mi z toho špatně..." Můžete rolety vytáhnout, jít do jiné místnosti... A taky zkusit projít pocitem a uvolnit ho a na jeho místo ukotvit pocit, vše je v pořádku, jsem v bezpečí... pokud se rozhodnete, že do toho jdete, můžete za tímto účelem vyhledat spolupráci s profesionálem, kterému budete důvěřovat. Držím palce.

pavel píše: 21. 11. 2011, 10.14

doby den opustila mne pritelkyne vubec nevim co ted nemam na nic naladu do prace nechci neji uz druhy den pomozte prosim

Odpověď: 21. 11. 2011, 10.21

Milý Pavle, to se stává, že člověk potřebuje truchlit. Klidně si vemte dovolenou na týden - protruchlete ho a při tom zároven sbírejte sílu k dalšímu životu. Když něco končí, něco jiného začíná. Vše, co se děje ve vašen životě, je v pořádku - může vás to mnohému naučit... Podívejte se do zrcadla a řekněte si, že se o sebe postaráte, že chcete, že musíte :). Dokážete to!

Jakub píše: 15. 11. 2011, 14.16

Dobrý den, potřeboval bych poradit, co mám dělat s vlastností, která mě pronásleduje už od prvního vztahu.Tou vlastností je žárlivost a to opravdu velká...Předchozí partnerky mou žárlivost tolerovali, postupem času si na ní zvykli a "naučili" se se mnou žít.Teď však žiji s partnerkou která mou žárlivost nesnese ( ani se jí nedivím ).Žárlím když se baví s kluky, když si s nimi píše nebo nacvičuje předtančení. Pokaždé co se mi jenom trochu nezdá chování partnerky tak si vymýšlím scénáře jak má určitě jiného a podobně. Promluvili jsme si o tom, ona ví že jsem hodně žárlivý ale nechci jí říkat neustále co mi v tomhle ohledu vadí protože to by jsme řešili takřka neustále. Jsem ochotný udělat cokoliv jen abych se této vlastnosti zbavil a přestal trápit jak sebe tak hlavně mojí partnerku. Pokud máte nějaké rady tak budu rád... Děkuji

Odpověď: 18. 11. 2011, 10.22

Milý Jakube, čeká tě práce - "boj se sebou":) - shledávám jako užitečnou literaturu v té věci: Othelon od Plzáka. Můžeš taky spolupracovat s psychoterapeutem a naučit se rozum propojit s prožíváním. Budeš-li mít chut, můžeš mne kontaktovat.

Eva píše: 15. 11. 2011, 6.57

Dobrý den, je mi třicet let, mám hodného manžela(i když stále na cestách), mám dvě děti, postavili jsme si rodinný dům (hypotéka), a přes to se každý den probouzím s úskostí. Už od malička trpím strachem z nemocí, ze smrti, z konce světa, aj katastrof. Když jsem se někomu svěřila, tak se nad tím jen pousmál. Před deseti lety měl můj tatínek těžký infarkt, dostal se z toho(i když s omezením na určité zátěže). Od té doby mu každý den volám, jestli je v pořádku a usínám se strachem, jestli se mu něco nestane. Jsem z toho zoufalá. Neumím se radovat ani z dětí. Jsem pečlivá, hodná matka, ale chybí tady chuť do života. Prosím, jak se z toho všeho dá dostat? Děkuji Eva Š

Odpověď: 18. 11. 2011, 10.17

Milá Evo, nevěříte v život, nevěříte v to, že život plyne tak, jak je třeba. Nepropojujete život a přítomný okamžik. Pokora k tomu, co je větší než my - život, osud, láska apod. Důvěřovat, plynout... To jsou témata, která potřebujete uchopit jak rozumem tak prožitkem. Držím palce.

Petr píše: 14. 11. 2011, 22.12

Dobrý den Mých prvních 15-let sem prožil v neupořádané rodině, otec ochlasta a tyran, matka se snažila jak mohla ale peněz moc nebylo. No ale co bylo bylo dostali sme se z toho, matka se seznámila s nynějším manželem a odstěhovali sme se. Tím sem jen nastínil moji situaci teď k mému problému... Mám strašné problémy s chováním v kolektivu to že sem introvert vím uš dlouho ale poslední tři roky to je tak strašný že sem i já uznal že semnou není něco v pořádku. Ve větším kolektivu a třeba když lidi ani neznám začnu být nervozní, třást se aš klepat zrychlí se mi tep a mám problémi s dýcháním, sem strašně podezřívaví aš paranoidní. Myslíte že je to v normě a dělají z toho ostatní vědu nebo je třeba zajít k psychologovi (moc se mi nechce viz. můj problém) Děkuji

Odpověď: 16. 11. 2011, 21.30

Milý Petře, ty jsi šéfem svého domu. Chceš prožívat jinak? Nebo ti vyhovuje: "Ve větším kolektivu a třeba když lidi ani neznám začnu být nervozní, třást se aš klepat zrychlí se mi tep a mám problémi s dýcháním, sem strašně podezřívaví aš paranoidní." Přeji vše dobré.

Mersi píše: 14. 11. 2011, 21.20

Dobrý den.Jsem vdova a mám strach co bude dál.Rok jsem brala vdovský důchod.Nyní při mém platu 8200,- zaplacení inkasa a jiných poplatků jdu každý měsíc na účtu 2000,-do mínusu.Dlouho to neutáhnu protože účet není bezednýJsem finančně závislá na synovi a ten také nemá jisté zaměstnání, protože u nich v podniku hrozí propouštění.Dům se nám sype pod rukama.Začínám být z toho zoufalá.Poradíte jak dál?

Odpověď: 16. 11. 2011, 21.27

Milá Mersi, to jsou dramata, která mne také zneklidnují. Všem lidem, kteří chtějí pracovat dle svých možností, přeju důstojný život, ale nemám moc to zařídit. Vím, že existuje možnost žádat o příspěvky na bydlení, ale pokud s vámi žije výdělečný syn, tak to asi pro vás nebude. Můžete se zeptat všech poslanců - jejich emailová adresa se skládá následovně: Miroslav Jeník má adresu: JenikM@psp.cz ; jména naleznete: http://www.psp.cz/sqw/fsnem.sqw (vybrat třeba podle krajů ) Když mi pošlete jejich odpovědi, budu ráda. (změnit práci? ? prodat dům a žít z investování? investovat opatrně - případně se ozvěte)

Jay píše: 14. 11. 2011, 15.53

Dobrý den, zamilovala jsem se do jednoho úžasného, pozorného chlapíka..:) Když jsme byly na akcích (typu taneční turné) choval se ke mně krásně. Často jsme si povídali a často se "škádlili.." Jenže je tu jeden problém mně je 15 a on je o 20 let starší než já..:( Nikdy bych mu takový věk netipla když ho znám, jelikož se chová úžasně a mladistvě :) Já ale nevím jak se k němu mám nyní chovat. Chtěla bych aby věděl co k němu cítím, ale bojím se, že když mu to řeknu a bude špatně reagovat, už nebude nic jako dřív..:( A bojím se, že bych se stejně neodhodlala mu to říct..:( Ale psychicky mně to dost ničí ta nejistota, že nevím jak na tom jsem. Nemůžete mi prosím poradit, jak se odhodlat mu to říct a nebo jak mu to naznačit beze slov, ale tak aby to pochopil?? Děkuji za odpověď a omlouvám se za smajlíky..:D

Odpověď: 16. 11. 2011, 21.14

Milá Jay, je pravděpodobné, že když mu řekneš, co k němu cítíš, něco se změní. Jsi schopná přijmout všechny varianty, které by mohly nastat? Věřím, že jsi v procesu dospívání a postupně se učíš osobnostní síle a zralosti být v souladu se svými krásnými city. Prozradím ti jedno poznání: Lidé více litují toho, co neudělali a udělat vlastně chtěli než toho, co udělali. Když to neuděláš, nikdy nezjistíš, co by se opravdu stalo s vaším vztahem. Můžeš mu to říci se slovy: "chci jen, abys to věděl, nic od tebe neočekávám, jen chci, abys to věděl." A taky pamatuj, že se svět nezboří, at bude jeho reakce jakákoliv, jen možná budeš plakat, ale bez toho člověk nežije ;). Však víš. Smajlíky mám taky ráda :)

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1