Online poradna

Psychologická online poradna – odpovídá psycholog, psychoterapeut

  • Dotazy můžete pokládat, pokud je okénko otevřeno, odpovědi naleznete do týdne rovněž zde. Poradna se uzavře po položení desátého dotazu v týdnu.
  • Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní.
  • Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo online konzultaci s psychologem, kontaktujte mne.
  • Pokud si přejete odpověď mimo on-line poradnu, je třeba uhradit 120Kč na č.ú.: 2500034126/2010 .
  • Vše zde napsané bude zveřejněno.
  • Chcete-li ocenit fungování poradny, zasdílejte, některý článek/stránku z tohoto webu např. na Fb. Články naleznete zde.


Zapomenout

Skákal přes oves

Na zodpovězení čekají: Zoufalá, Myška, Kačka, Andrea, Amálie, Josef, Tereza, Ivan, Lucifer, Klara, Kerstie, Hella

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1

cece píše: 16. 1. 2012, 15.42

Dobrý den, na rodinné oslavě jsem to trochu víc přehnala s alkoholem a opila jsem se. Nevím co všechno se ten večer stalo a to mě trápí asi nejvíc. Sestra mi něco trochu naznačovala (mluvila jsem sprostě, nadávala...). Byla tam celá moje rodina tím myslím i babička, tety, mladší sestřenice a já nevím jak se mám teď před nimi tvářit. Mám se před nimi cítit trapně nebo dělat jakoby se nic nestalo ?

Odpověď: 21. 1. 2012, 15.19

Milá Cece, tím, že se budeš cítit trapně se vyřeší co? To někomu pomůže? Jaké poznání a rozhodnutí jsi na základě této skutečnosti udělala?

Jan píše: 16. 1. 2012, 11.32

Dobrý den Je mi 14 let a mám takové divné myšlenky, o Zemi a tak, jak je možné že vnikl život, ale že jen tak vyrostem a hned umřem a takhle další generace. připadá mi že čas velmi rychle utíká, nebo jestli něco bude posmrti? Jestli existují Paranormální jevy. Když na to myslím tak se mi dělá blbě, zvracím, bolí mě hlava a nemůžu na to přestat myslet. Někdy když mi to "VEJDE DO HLAVY" tak potom přestane, ale o víkendu jsem na to myslel čím dál víc a ted na to nemůžu přestat myslet. když se kouknu na fotky když jsem byl malý tak se mi chce brečet že je to vůbec možné, že najednou zemřeme a lidé žijou dál. co bude se mnou mou postavou myslí. prosím vás pomozte mi děkuji

Odpověď: 21. 1. 2012, 15.17

Milý Jene, odpovím za hodku.

Alena píše: 16. 1. 2012, 11.20

Dobrý den, není lehké popsat můj problém v pár řádcích, i přes to věřím, že mě alespoň z části pochopíte. Včera jsem si poprvé v životě přiznala jednu smutnou věc. To, že jsem nejspíš prolhala pět let svého života. Určitě se s podobnými případy setkáváte často. S případy patologických lhářů, "baronů prášilů", pseudologia phantastica...Všichni ale mají jednu společnou vlastnost - nedokáží si přiznat, neuvědomují si, že lžou. Já ano. I tak už si ale nejsem zcela jistá, kde končí realita a začíná můj vymyšlený svět. Chci se Vás jen zeptat (potřebuji se v tom utvrdit), jestli je s takovýmto případem vhodné zajít k psychologovi, popř. k psychiatrovi? Ráda bych slyšela, že je to způsobené psychickou poruchou, já se bojím toho, že mi pouze "diagnostikují" chronického lháře a pošlou mě domů... Předem děkuji za ochotu...

Odpověď: 21. 1. 2012, 15.15

Milá Alo, jste statečná :), doporučuji psychologa - psychoterapeuta, právě proto, aby nešlo jen o hru na diagnózu :). Držím palce.

Hana píše: 16. 1. 2012, 7.38

Dobrý den, před půl rokem jsem přešla v práci do kolektivu.Kde zažívám šikanu,proto na sobě hodně pracuji.čtu o asertivitě atd.V poslední době je můj největší problém,ten,že když šikana trvá několik hodin,zezačátku odolávám,nesu vše statečně,sebejistě.Ale na konci směny mě dochází síly a já se rozbrečím a nejsu schopna se ubránit,mlčím. Nejhorší je,že tato šikana je hlavně od vedoucí. Poraďte mě prosím co dělat,abych vydržela celou směnu a nebrečela.Moc děkuji Za odpověď.

Odpověď: 21. 1. 2012, 15.13

Milá Hani, šikana na pracovišti - téma velmi citlivé... Zákon Vás sice chrání, ale uplatnění není snadné, přesto můžete situaci prokonzultovat ve vaší http://www.obcanskeporadny.cz/ . Svůj střed je třeba si hlídat a jed nechat u toho, kdo ho pouští, Vás se netýká - zrušit veškeré emoční vazby s dotyčnými osobami na všech úrovních. Přeju Vám nalezení kolektivu, kde budete dobře kooperovat :).

Jaru (21) píše: 15. 1. 2012, 23.54

Dobrý den, mam problém s přecitlivělostí. mam přítele necelé 2 měsíce, znám ho dlouho a věřím mu. ale poslední 4 měsíce jsem velice plačtivá. a co mam toho přítele tak to souvisí všechno s ním. například, když se den nevidíme je mi do breku. když mi neodepisuje pár hodin, brečím. brečím kvůli nepodstatným věcem. uvědomuji si to, ale nejde to zadržet. nerada bych tímto "hysterickým" chováním pokazila vztah. dělá mi i velké obtíže překousnout minulost, i když nedělal nic špatného, ale například me naprosto rozhodily fotografie jeho bývalé přitelkyně. dlouho jsem si nikoho nepustila takhle blízko (asi 4 roky) může to být tím? je to do určité míry normální. zklídní se to časem? děkuji za odpověď

Odpověď: 21. 1. 2012, 15.06

Milá Jaru, asi je to výzva k tomu, umět přijímat své smutky a konejšit sama sebe. Chcete se to naučit? Objednejte se. Přeji vše dobré.

Lea píše: 15. 1. 2012, 23.00

Dobrý den, Obracím se na Vás s prosbou o názor. Vysvětlit situaci bude možná lehce komplikované. Navíc, je mi jasné, že vše, co sděluji, je pouze můj úhel pohledu, a tak se zde vytrácí i objektivní náhled. Bohužel osoba, o které bych ráda hovořila, se mnou ukončila veškerou komunikaci a není možné nikterak získat druhý pohled. Mám kamaráda, nebo měla jsem. Já jsem 22 letá a on 19 letý. Nemohu zde vypisovat všechny okolnosti, jelikož by z toho byla slohová práce. Ale uvědomuji si, že vše hraje svou roli, pokusím se tedy říct základní informace. Seznámili jsme se skrz web společně s jeho kamarádem. Později jsme kruh rozšířili ještě o dalšího hocha, dnes je nás celkem pět. Všichni hoši jsou mladší. Nezůstali jsme jen u skype komunikace, ale několikrát jsme společně strávili den, obvykle v místě jejich bydliště, dvakrát u mne. Naše přátelství se prohloubilo a přirostli jsme si k srdci. Před několika měsíci jsem pravděpodobně udělala zásadní chybu, když jsem hochy opustila se slovy, že si nejsem jistá, kolik dobrého jim mohu předat, a jelikož jako nejstarší nechci přistupovat nezodpovědně, tak se na čas stáhnu, abych o tom mohla přemýšlet. Následovala vlna proseb, kdy hoši tento fakt nechtěli přijmout. Přiznávám, že i já jsem byla nešťastná z odloučení. Vrátila jsem se. Bylo však pochopitelné, že se ode mne čekalo nějaké vyjádření. Snažila jsem se vysvětlit, jak věci vidím já (ano, velmi subjektivní). Vznikl prostor k volnému projevu na toto téma a sesypala se na mne vlna nadávek a nesouhlasu. Rozumím tomu, vím, že se báli a nechtěli přijít o naše společné přátelství. Proto jsem to mlčky vzala, jako přirozenou reakci či obranu. Hádali jsme se i před tímto incidentem, po mém návratu také. Časem jsem udělala rozhodnutí, že lidi v bázi příliš nezměníme, ale můžeme změnit svůj přístup. Proto jsem přijala věci, jaké jsou a začala je brát se vším, co přicházelo. Dále jsem vyjadřovala svá stanoviska a snažila se předávat všechno, co považuji za dobré. Hoch, o kterého mi zde jde unikát, ostatně jako každý. Je zde několik faktů, které je asi dobré říct. Zhruba v deseti letech přišel o svého otce (smrt). Navíc bych řekla, že ztrát v rodině měli víc. Strýc, babička, pes. Konstatovala bych, že nejspíš nebyl postaven do role otce, má staršího bratra. O dalších partnerstvích matky nevím, ale v domácnosti další muž nežije. S hochem jsme poslední měsíce často trávili na skypu písemnou komunikaci. Řešili jsme spoustu věcí, ale tady zapírat nemá smysl. Velká spousta těch věcí měla zvláštní charakter. Špatně se to vysvětluje. Já i on jsme laděni tak, že věříme a asi i chceme věřit, že věci kolem nás jsou velké a je dobré mít oči, mysl i srdce otevřené. Z toho, co jsem zjistila, nyní vím, že tento druh debat vedl pouze se mnou. Řekněme, že mnohokrát to byly debaty plné bytostí, které v běžném světě neexistují, debaty na téma elementů, smyslu existence, přijímáni světa… Přiznávám se, že mnohokrát jsem plně nerozuměla obsahu jeho vět, pátrala jsem. Mnohdy to bylo zbytečné, protože se trochu obávám, že je to člověk zahleděný do své pravdy, do světa, kterému věří, je tajnůstkař a myslím, že se mu líbí působit tajemně a vševědoucně. Je pevně přesvědčen o svých pravdách a nejspíš si tím vytváří zdi, které ho chrání. Mnohokrát jsem byla nařčena, že nerozumím tomu, co říká. Subjektivně bych podotkla, že mnohdy jsem i chápala, ale nechtěl to vidět. Později se začalo stávat koloritem naši konverzace prohlášení „raději budu mlčet“. Pak následovalo mé motivování, aby tak nečinil, že tím se nic nevyřeší. Vztah byl jako na horské dráze. Jednou jsem ze svých úst vypustila, že třeba jsem omezená, ale chci pochopit a najít cestu. Často si protiřečil, když jsem vyrokovala se smysluplným argumentem, stáhl se, jelikož byl zahnán do kouta. Několikrát jsem jej postavila před dotaz, zda o Naše přátelství stojí, ale odpověď nikdy nebyla jasná, ač vnitřně cítím, že ano, tak potřeba být dobýván a tajemný zvítězila. Vše se rozpadlo dva dny zpět, kdy se on a ještě další klučina rozhodli, že bude dobré mít nějaký společný symbol, který budeme nosit. Jsem vůči tomu chápavá, jelikož rozumím potřebě se někam začlenit, získat jakousi identitu i pocit ochrany, který jedinec získává příslušenstvím v určité skupině. Nemluvě o pocitu výjimečnosti, že každý do skupiny patřit nemůže. Hoch sestavil několik symbolů. Vím, že se snažil, vím, že to byla jeho práce, ale já jsem prostě musela konstatovat, že symbol klidně nosit budu, ale pouze tehdy, pokud se za něj mohu postavit a hájit jej. Načež následovalo jeho zdlouhavé vysvětlování, že ničemu nerozumím, a že ty symboly mají význam atd. Pak mi řekl, že už mne nikdy nebude zatěžovat ničím, co bych nepřijala, a omezil diskuzi na téma počasí. Ať jsem se snažila vysvětlovat, jak jsem mohla, neprošlo to. Dramaticky se rozloučil a smazal mne ze všech společných kontaktů. Myslím, že by bylo dobré říct, že má velká vina tkví v mém prvním odchodu, tehdy mi řekl, že se přede mnou zavřel a cestu dovnitř budu hledat jen složitě, totéž si myslím, že se stalo i podruhé s jeho výše uvedeným konstatováním. Subjektivně si myslím, že je to sebestředný člověk, někdo, kdo si vybudoval určitou image tajemného člověka, občasně i manipulátor. Pro mne je to však i přítel, rozhodla jsem se jej přijmout a mít ráda i za těchto okolností. Dal mi mnoho dobrých impulsů. Neodmyslitelně se otiskl do mého srdce. Za sebe myslím, že také není šťastný, ale holt síla identity a image je prokletí. Jsem odhodlaná čekat a být zde, pokud se bude chtít vrátit. Nejsem plná zášti, spíše pro mne pochopitelného žalu. Nedokázala jsem najít cestu, nedokázala jsem to ukočírovat. Mrzí mne, že jsem neuspěla, ale mnohém více ztráta. Zde se na Vás obracím s prosbou o názor. Zda je vůbec tato situace zachranitelná? Jakou strategii zvolit? Jak komunikovat? Jak dlouho čekat? Obvykle dokážu nalézat řešení a úspěšně je aplikovat, ale tentokrát se cítím podivně bezradná a potřebuji zevní názor, nadhled. Děkuji mnohokrát za jakýkoli postřeh. Lea

Odpověď: 21. 1. 2012, 15.03

Milá Leo, podle psaní jste kultivovaná a strukturovaná žena-dívka. To je prima. Nepochybuji o tom, že Vy jste jasně řekla, že On je pro Vás důležitý, že komunikaci jste otevřena. Postoj "čekání" není o.k.:"Oba jsme svobodní, a pokud bude vhodný časoprostor, můžeme se sejít, každý se svobodně rozvíjíme.". Co chcete zachranovat - vztah? jeho? sebe? Volit strategii? Taky byste chtěla být předmětem strategie? Můžete se ho zeptat, zda je něco, co by pomohlo pročištění vztahu a jestli může být co nejkonkrétnější. A není ok hodnocení "nezvládla, neuspěla" - byli jste na to dva - a odpovědnost je oboustranná. Jen si pojmenujte, co jste se z toho naučila vy a vězte, že vše, co se děje je dobré. Držím palce.

kateřina píše: 10. 1. 2012, 9.57

Dobrý den .je mi 30 let a jsem 7 let vdaná a máme dvě malé děti.manžel mě ale nedávno podvedl.poprvé a lituje toho.nejprve jsem chtěla rozvod ale pak jsme se dohodli že začneme znova.s tou druhou to skončilo prý to byla kamarádka a stalo se a ted už je úplný konec.chce být s námi a mrzí ho to.jenže čím víc času uběhlo tím víc se trápím.(stalo se to před měsícem).v noci se budím s pláčem,zdají se mi zlé sny a pořád přemýšlím PROČ.a taky ještě jeden problém-nevím jak to popsat,prostě ted víc vyžaduji aby si mně všímal a věnoval se mi a tak.on se snaží ale třeba včera mi řekl že potřebuje i dýchat.chápu ho že to nejde pořád ale prostě to tom co se stalo když si mně chvíli nevšímá tak už to dávám zavinu té věci a zase jsem s nervama tam kde jsem byla....miluju ho nechci o něj přijít ,ale nevím jak se s tím vyrovnat a mám strach že ho tím chováním spíš odpudím .

Odpověď: 14. 1. 2012, 13.30

Milá Kači, v psaní mi chybí otázka;). Meditace na srdce, bolest, uzdavení a lásku by pro Vás mohly být užitečné. To se řádky přenést nedá. Přej a bude ti přáno. Důvěřuj sobě i životu. "Začít znova", "tlustá čára" - obvykle to jsou klišé nepotkávající se s realitou... Máte-li chuť se objednat, můžete. Přeji vše dobré.

Bereny píše: 9. 1. 2012, 21.29

Dobrý den, potřebovala bych poradit. Mívám strašné změny nálad, hlavně vůči příteli. Jsme spolu něco málo přes rok, a já mívám pocity, že mě strašně štve, že mě nepřitahuje sexuálně a že se mi už ani nelíbí. Potom zase spolu strávíme pár dní, a zas e se cítím zamilovaná a že o něj nechci přijít. Jen že, když mám ty své nálady, tak mu říkám, že už se mi nelíbí, že by se sebou měl něco dělat, že se chová jak "blb" a tak, a pak toho zas lituji. Mám problémy s psychikou a úzkostné stavy. V týdnu se některé dny probouzím, strašně se deptám všemi problémy, které mám a nedaří se mi usnout, až v časně ranních hodinách (probouzím se okolo 3, i když nechci tak se stresuji, a usnu okolo 6 hod.) Je mi 24 let. Sem v posledním ročníku na vysoké škole a nezvládám,často myslím na bývalého přítele a moc se k němu chci vrátit, kamarádky mě opouštějí (stěhují se do bytů ke svým chlapcům), tátovi přišli na rakovinu,nejsem příliš oblíbená ani upovídaný člověk. Pokoušela jsem se s těmi nálady bojovat relexací, ale to už moc nepomáhá. Potřebovala bych poradit alespoň slabší antidepresiva. Je toho na mě prostě už moc.

Odpověď: 10. 1. 2012, 7.16

Milá Bery, bylo by dobré v sobě zakořenit přesvědčení, že se chcete k lidem i k příteli chovat slušně, kontrolovat, co říkáte. Antidepresíva vám předepíše psychiatr. Přeji vše dobré.

Honza píše: 9. 1. 2012, 20.24

Dobrý den, nevím jestli mi dokážete s mým problém pomoci. Zkrátka mám problém s adaptabilitou. Byl jsem na testování ve společnosti Mensa a ukázalo se, že mám řekněme nadprůměrné IQ. Výsledek vyšel zaokrouhleně 150. Domnívám se, že problém pramení zde. A velkou měrou se podepisuje na mém chování vůči "ostatním" spolužákům a přátelům. Zkrátka si s nimi nemám o čem promluvit a když už najdeme společné téma, tak se často stává, že si nerozumíme. Všechny tyhle problémy vedou k samotě. Ne že by mi nějak vadila (zvykl jsem si), ale být pořád sám také není ono. A často to vede k ignoraci okolí a začínají tím i zbytečné spory. Existuje nějaká pomoc? Děkuji Honza

Odpověď: 10. 1. 2012, 7.13

Milý Honzo, nemyslím, že IQ je příčinou samoty. Co od lidí chcete? Co jim nabízíte? Jakou pomoc, v čem byste si přál? Odpovědět můžete na email.

Fredy píše: 9. 1. 2012, 18.30

Dobrý den.Rozved jsem se kůli jiné ženě která mě po určité době nechala.Litoval jsem toho ale vrátit už to nešlo.Další tři vztahy mi taky nevyšli.Mojí vinou.Pořád jsem utíkal k bejvalé rodině ale ta mi dávala najevo že už o mě nestojí.Mám ale jiný problém.Nazval bych ho výkyvy pocitů nebo nálad jak chcete.Asi poslední rok se rozbrečím při sledování dojemnýho filmu nebo vzpomínce ale nevím proč.Prostě to přichází úplně samo.Snad podvědomě jim závidím to štěstí.Spustí se to jak rýma. Často se dostávám do stavu kdy už nevím kudy kam.Chci si vzpomenout na něco pěknýho co mě čeká třeba příští den ale nic mě nenapadá a tak se sám sebe ptám proč jsem vlastně tady,co múžu ještě čekat.Odpověd je nic.Jsem strášně sám a toho jsem se vždycky bál.Vím že ostatní lidi maj daleko větší trápení,jsou na tom daleko hůř.Ale já tohle překonat nedokážu. To jsem ještě jednou já.Ještě jsem chtěl říct že nemůžu koukat na psychologický filmy ve kterých hlavní hrdina umírá.Myslím úmírá na nějakou nemoc,ne když ho zabijou,a loučí se s ostatními.Při romantických se mi hrnou do očí slzy a nevím proč a při výše jmenovaných, když vidím v mým životě jen pusto a prázdno, ztrácím sílu TU být taky.Děkuju za odpověd.Fredy.

Odpověď: 10. 1. 2012, 7.09

Milý Fredy, to, že pláčete u filmů je projev bolesti a smutku vaší duše. V životě nás čeká to, co si vytvoříme, naleznete v něm to, co něj dáte. Potřebujete se naučit pracovat se svou myslí a duší, dělat věci, které jste doposud nedělal, otevřít srdce i život novému i novým lidem, radovat se z kamarádství...Dokážete, pro co se rozhodnete. Máte-li chut, můžete se objednat. Držím palce.

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1