Online poradna

Psychologická online poradna – odpovídá psycholog, psychoterapeut

  • Dotazy můžete pokládat, pokud je okénko otevřeno, odpovědi naleznete do týdne rovněž zde. Poradna se uzavře po položení desátého dotazu v týdnu.
  • Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní.
  • Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo online konzultaci s psychologem, kontaktujte mne.
  • Pokud si přejete odpověď mimo on-line poradnu, je třeba uhradit 120Kč na č.ú.: 2500034126/2010 .
  • Vše zde napsané bude zveřejněno.
  • Chcete-li ocenit fungování poradny, zasdílejte, některý článek/stránku z tohoto webu např. na Fb. Články naleznete zde.


Vážený pisateli, tento týden již bylo položeno mnoho dotazů a není v mých silách odpovědět na více. Máte-li zájem, vyčkejte, poradna se otvírá vždy v neděli o půlnoci pro 10 dotazů. Pokud máte zájem o zodpovězení dotazu mimo poradnu on-line, zašlete dotaz na email: radana@rovena.info a 120Kč na č.ú.: 2500034126/2010.

Na zodpovězení čekají: Zoufalá, Myška, Jiří Hofman, Ales, Ales, Lara, Karelfrantapepik, lucie, Iva Suchánková, mačička89, Stella, Adéla

Starší dotazy:

572 571 570 569 568 567 566 565 564 563 562 561 560 559 558 557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1

Vincent píše: 27. 2. 2012, 12.00

Dobrý deň.Mám veľmi introvertnú povahu.Mám 17 rokov ale už približne od 7.ročníka základnej sa to snažím zmeniť,ovládať svoje chovanie (napríklad ak sa ma niekto na niečo opýta,snažím sa normálne odpovedať, nie len pokývať hlavou alebo povedať "uhm".) Ale je to so mnou teraz tak,že ak sa mi niečo nepodarí viem si to ešte dlho pripomínať,som z toho deprimovaný a to už mi potom nejde naozaj nič.Snažil som sa o svojom probléme niečo prečítať na internete.Okrem iného som došiel až k vysvetleniu či nemôžem mať Aspergerov syndróm...niektore príznaky sú zrejmé napríklad sa nedokážem pozerať do očí,strašne mi vadia niektoré zvuky a vôňe (napr z uhoriek mi je až zle) Viem že by som mal zájsť za psychológom ale bojím sa ľudí,hlavne osobného kontaktu. Neviete mi prosím poradiť ako by som moju divnú povahu mal riešiť? Začal som napríklad pozerať anime a podobne,aby som mal nápad ako sa zachovať v niektorých situáciach.Taktiež sú tam rôzne charaktery a tak som si tam našiel nejaké svoje vzory podľa ktorých sa snažím chovať,alebo si proste mením charakter podľa situácie v ktorej som.To mi síce dosť pomáhalo tie roky ale ja chcem existovať bez nejakého návodu.

Odpověď: 29. 2. 2012, 12.40

Milý Vinci, je sympatické, že o tom všem přemýšlíte a mám z vašeho psaní pocit, že Vám na lidech záleží a chcete žít s lidmi. To cením. Lidé se rodíme různí, máme i různé živ. zkušenosti, popisovat problém, určovat diagnózu může být užitečné pouze tehdy, když následuje cesta, kroky, jak z toho ven. Věř, nejsi v tom sám, znám několik mužů, kteří na tom v tvých letech byly podobně a vydaly se cestou poznávání, překonávání sebe a v současné době jsou to vcelku uvolněné, seberealizující bytosti, cestují, točí filmy a mají uspokojivé osobní vztahy. Dělali různé věci mnoha směry, jak psychoaktivity - hledání efektivních psychotechnik a psychopostojů, často i setkávání se s různými filozofiemi života, cestování, vyhledávání lidí a zkoušení a zkoušení... Tak třeba dobrá úvodní kniha je Miluj svůj život (v žádném případě se nebičovat výčitkami...) Správné, konstruktivní myšlení podporuje budhismus. Doporučuji pracovat s vnitřním pocitem při setkání s lidmi - pojmenovat ho - strach z čeho? nejistota? - meditace, focusingem . Konzultace s psyhcologem tě také může inspirovat. Držím palce.

Werča píše: 27. 2. 2012, 11.57

Dobrý den, s přítelem jsme spolu necelých 5 let s jednou asi půlroční pauzou po 3 letech. Měla jsem pocit, že jsem až na posledním místě za koníčky a jeho aktivitami. Odešla jsem od něho, ale on mě stále přemlouval a sliboval, že se bude snažit,že bude všechno jinak. Jsme spolu zase zpátky necelé 2 roky zčehož rok pracujeme na společném bytě. Za týden jsme se měli nastěhovat. Bylo toho na nás hodně, práce, byt,jemu teď ještě umírá babička.Asi 3měsíce jsme spolu nespali, ani jeden jsme neměli tak nějak chuť. Trápilo mě to,ale veškerou naději jsem soustředila na to, až budeme spolu bydlet. Aby to bylo co nejdříve zařízené. Najednou mi teď řekl, že chce být sám, že mě má rád, ale asi ne tak jak by měl.Źe je toho na něj moc a že s ním stejně nejsem šťastná, že mu to dávám najevo. Že si to potřebuje srovnat v hlavě, že už ho nepřitahuju sexuálně.atd. Že si dáme "pauzu", nikdy na pauzy nevěřil.Teď, když jsme si mohli zkusit nový život úplně sami v bytě!!!Nový začátek! Nechápu to. Jeho sestra mi řekla, že je asi přesvědčený o rozchodu.Jsem teď na dně. Až teď mi došlo, jak strašně s ním chci být!!Že ho miluji a chovala jsem se někdy fakt hrozně!Od pátku nejím,je mi hrozně,pořád brečím.Sbalil si věci a je teď u jeho mámy než si ten byt úplně dodělá (uklidí atd..).Co mám dělat? Chci ho zpátky.Už 2 dny nejsme v kontaktu. Snažím se mu neozývat,ale je to těžký. Jinak jsme si staršně rozumněli, nechápu to. Nikdo 3. v tom prý není. Ale co já vím, měl ode mě dostatek volnosti..prosím poraďte, nechce se mi žít :o(

Odpověď: 29. 2. 2012, 12.09

Milá Verčo, chápu, že je to pro vás kruté, ale pokud ho nepřitahujete sexuálně, akceptujte rozchod - byla byste neštastná v dalších letech - jen málokdy se toto změní. Žít je třeba :), chápu, že si potřebujete posmutnit, rozchody bolí, je třeba proto uzdravit své srdce a s důvěrou vnímat a žít život, nové vztahy... Držím palce. (když si budete chtít dopřát https://rovena.info/lecebna-meditace-cesta-k-osobni-sile.html - můžete mne kontaktovat) Přeji vše dobré a nezoufejte.

Petra píše: 27. 2. 2012, 11.34

Dobrý den Momentálně jsme s manželem v – pro nás – neřešitelné situaci. Jsme spolu zhruba 5 let, pro oba je to druhé manželství, máme společné zájmy, máme se rádi. Žijí s námi mé dvě děti – 8 a 17 let, se svými dětmi se manžel nestýká, tam jsou vztahy komplikované. Manžel žije na „chalupě“, je velmi šikovný a pracovitý, má rád všude pořádek, „chalupa“ je plnohodnotný dům, kde jsme moc rádi a kde je vše vyloženě „vymazlené“. Já jsem přes týden s dětmi v Praze, kde pracuji. S manželem se vídáme často, pracovně je zhruba dvakrát týdně v Praze, já jezdím na víkendy na chalupu. Finance máme oddělené, po počátečních problémech „kdo bude co platit“ se to ustálilo a více-méně funguje. V létě bude dcera plnoletá, mám v plánu se se synem přestěhovat za mužem. Syn navštěvuje poradnu, je hodně hyperaktivní, má poruchy se soustředěním, ve škole má asistentku, jeho výchova je velmi náročná. Naše soužití na chalupě je čím dál tím větší problém. Manžel je trošku cholerik, léčí se s vysokým tlakem, těžce snáší každý drobek, papírek od bonbonu apod., hodně často křičí, mám pocit, že žijeme od scény ke scéně, bohužel, i když se opravdu snažíme, ani já, ani dcera nedokážeme dělat vše tak, aby to bylo v pořádku, syn už vůbec. Hádky těžko snáším, faktem je, že v devadesáti procentech má manžel pravdu. Jeho urážky a „pruzení“ už jsou na mne ale moc. V klidu to řešit nedokážeme a dle muže to ani nejde.. Dětí se zastávám, obě už se snaží manželovi vyhýbat. Na druhou stranu podnikáme spoustu sportovních aktivit, kde se manžel dětem skvěle věnuje, naučil syna lyžovat, bruslit, lezeme po skalách apod. Pokud nejsme na „vymazlené“ chalupě, kde pořád všichni všechno jen ničíme, jsme šťastný pár. Marka (manžela) mám moc ráda a ráda bych s ním žila. I on chce, abychom žili už konečně spolu. Pro syna bude přestěhování na vesnici přínos – je velmi živý v potřebuje „lítat“ venku, nemluvě o zdravotních aspektech. Tolerance za strany manžela je ale čím dál menší, obzvlášť, když je unavený, zkusit to brát s humorem nedokáže (výchova syna je občas „infarktová“ a on pevnou ruku opravdu potřebuje, já dostatečně důsledná nejsem – „radši to uklidím sama a potichu, ať je klid“) Momentálně s manželem nemluvíme – po víkendových scénách, kdy dcera nechala otevřené dveře ke králíkům a zariskovala jejich zakousnutí naším praštěným psem, syn si neuklidil brusle kam měl (a ještě byl „chytrý“) a já vylila čaj ( a neutřela všechno pořádně hned) - manžel už příliš seřval mne i děti a použil takové výrazy, že přes to „nejede vlak“. Je býk a mluvit spolu tedy nebudeme asi hodně dlouho. (sice je ticho, ale atmosféra taky nic moc..) Pokud manžel bude dál řešit vše křikem, za prvé bude mít problémy s tlakem čím dál větší, za druhé vytváří atmosféru, ve které nedokážu žít ani já, ani děti. Křik a scény se stupňují, mám trochu obavy, kde to může končit (buď Marka trefí šlak nebo malého nebo mne jednou přerazí). Je pravda, že se bojím je nechávat spolu samotné, což by po mém přestěhování byl výrazný problém, do práce bych musela dojíždět do Prahy. Prosím o radu, jinak je náš vztah moc hezký a chyba je možná opravdu v nás, manžel toho má v práci hodně a po nás nechce nic nestandardního. Radě či případně návštěvě poradny by byl určitě přístupný, stejně tak i já, zachování a zlepšení vztahu je zájmem nás obou. Když o tom spolu o tom mluvíme, já prosím o toleranci a méně stresu, on prosí o mou důslednost při výchově syna a „neničení věcí“, oba druhého chápeme, „neničení věcí“ a dodržování pravidel na chalupě ale reálně uhlídat nezvládám a on nezvládá křik a stres. Těžce se žije oběma. Takže se obloukem vracím k naší neřešitelné situaci, kterou oba vyřešit chceme a neumíme. Prosím o radu a pomoc, než se to zvrtne do něčeho, co už půjde těžko vrátit.

Odpověď: 29. 2. 2012, 12.02

Milá Petro, nebudu tvrdit, že zcela rozumím situaci ve vašem vztahu. Co máte na mylsi tím, že je faktem, že manžel má pravdu? V čem měl pravdu při vytváření dusna o posledním víkendu? Proč se spory neřeší konstruktivně? Váš problém je těžko řešitelný na webu. Záleží na Vás i manželovi, zda skutečně podniknete aktivní kroky ke spolupráci s manželským poradcem a zároveň se rozhodnete oba učit novým přístupům k sobě, ke komunikaci a k druhému. Pokud ano - ráda Vás potkám. Jak píšete, každý se potřebuje něco naučit, budou tedy vhodné i oddělená setkání (práce s emocemi je věc individuální). Komunikační dovednosti můžeme pilovat společně. Přeji vše dobré.

Lucka...nešťastná píše: 27. 2. 2012, 10.04

Dobrý den, Mám dotaz ohledně tohoto:Jsem nemocná a týden a jeden den jsem doma a jsem s rodinou.Zítra mám jít do školy a je mi z toho na nic,tím myslím že jsem nesvá,mám ze všeho strach ze špatných známek , že pujdu k tabuli , že něco nepochopím či zkazím a podobně.Chce se mi plakat je mi ze všeho zle.A proto prosím o odbornou radu. ... Děkuji předem

Odpověď: 27. 2. 2012, 15.10

Milá Lucko, jakou odbornou radu čekáš emailem. Mohu doporučit, aby jsi se vydala na cestu práce svým smutkem i strachem - léčebná meditace bývá v té věci fajn https://rovena.info/lecebna-meditace-cesta-k-osobni-sile.html, urovnat myšlenky např. s knihou: http://www.zbozi.cz/vyrobek/uvedom-si-svuj-strach-a-prekonej-ho/?q=%20uv%C4%9Bdom%20si%20sv%C5%AFj%20strach%20a%20p%C5%99ekonej%20ho Pocit bezpečí je něco, co patří k tobě a je nezávislé na světě kolem, pokud je to jinak, je třeba naučit se to a to touto cestou moc naučit nejde. Obecně: Ohrožuje tě špatná známka na životě? Nikoliv. Dokonce ani tvé zdraví neohrožuje. Tak o co jde? Držím palce.

bip píše: 21. 2. 2012, 13.31

Dobrý den, můj přítel trpí obsedantně kompulzivní poruchou, chtěla bych se zeptat jak mu můžu nejlépe pomoci. Má strach ze špíny a nadměrně si umývá ruce. Pomůže mu, když mu opakuji, že už je čistý a netrvá mu to tak dlouho, ale vím, že to je jen krátkodobé řešení, co je dobré udělat pro dlouhodobé řešení. Zakázat mu umývání? Přerušit ho po určité době?

Odpověď: 22. 2. 2012, 13.33

Konzultujte situaci s jeho ošetřujícím lékařem. http://cz.lundbeck.com/cz/public/what_we_do/depression/default.asp - vpravo materiály k poruše.

unkown píše: 21. 2. 2012, 6.46

Dobry den tak muj celej zivot da se rict je na ..... nic co bych chtel se nedari uz mne proste prestal bavit zivot nekolikrat jsem i uvazoval s takovym zivotem skoncovat je mi 23 let proste jak doma tak v praci treba .. muj tata totiz je muj mistr uz nekolikrat jsem s nim mluvil kdyz treba dostane nervi v praci se mu neco nepovede ... tak ty nervi si vyleva na mne beru taky jo do uvahy je to mistr ma taky svejch problemu dost ale stejne ja uz vseho mam po krk celej muj zivot je totiz mimo nic z toho cobych si predstavoval nesplnuje moje predstavy o zivote nejsem milionar mam na krku hypoteku atd.. nic velkeho v zivote jsem nedokazal potreboval bych poradit co dal? dekuji.

Odpověď: 22. 2. 2012, 13.31

Uff , žádná malá potíž... Když ti napíšu, že základ je mít rád svůj život, asi mi namítneš, že to nejde. Prostě jde a jít to musí. Jen cesta přijetí je cesta k proměně jak psychiky tak reality. Taky je to vztah k sobě samému - nauč se mít rád sebe - sebe v zrcadle, měj k sobě vztah jako ke svému kamarádovi, pečuj o něj, udělej pro něj to, co potřebuje, potřebuje pochopení a tvou lásku a péči.Pokud máš pocit, že spolupráce s tátou ti víc bere než dává, pak jdi jinam... třeba se vztah pročistí a až se vrátíš, bude to již jiné. Budeš-li mít chut, domluv si se mnou konzultaci - ona praktická péče má jinou "sílu" i efekt.

Koky píše: 20. 2. 2012, 20.27

Dobrý den, ráda bych znala názor odborníka na náš problém. Jsem rozvedená a v péči mám svého 4.letého syna. Mám nový ale pevný vztah trvající rok, několik měsíců žijeme ve společné domácnosti a plánujeme společný život. Přítel mého syna přijal skvěle, stará se o něj, vychovává a miluje jako by byl jeho vlastní. Syn začal po dvou měsících tohoto soužití říkat příteli tatínku, vzhledem k tomu, že s tímto oslovením přišel sám, nechali jsme ho a nezakazovali mu to. Vysvětlila jsem mu, že má svého pravého tatínka kterého vídá 1x za 14dní ale mému příteli tak smí říkat také pokud to tak cítí. Jsou tomu teď už tři měsíce a bývalý manžel se proti tomu teď ohradil. Prý to není pro syna dobré a otec je vždy jen jeden. Já jsem zase názoru, že táta je ten kdo dítě vychovává, stará se a miluje ho. Nic méně jsme se s bývalým manželem dohodli, že je třeba to probrat s odborníkem abychom dítě nemátli. Může mít tedy na dítě negativní vliv když bude oslovovat "tatínku" dva muže? Děkuji za odpověď

Odpověď: 22. 2. 2012, 13.24

Ano, pokud to dítě tak cítí, může oslovovat dva muže "tati". Dítě si od každého vezme to, co potřebuje. Pokud by se na to oslovení Váš přítel necítil, bylo by lepší trvat na oslovení jménem.

Co to může zhruba být? píše: 20. 2. 2012, 20.27

Zkusím tu holku popsat. Vyhýbá se komunikaci s lidmi. Podezírá je stále, že jí nenávidí, že jí chtějí uškodit, že jí mohou dělat naschvály, ublížit ji. Krom rodičů a pár přátel s nikým se nebaví. Je žárlivá a nedůvěřuje nikomu. Pořád přemýšlí, co proti ní kdo má. Od lidí očekává spiknutí, pomluvy, atd. Mezi lidmi se třese, mlčí spíš, má návaly úzkosti, pocity bezmoci. Někdy utíká od lidí, když jí není dobře. Prý jea v metru, měla nával úzkosti a zdálo se jí, jakoby se ti lidé na ni měli vrhnout a uškodit ji. Zdá se být chladná, bez emocí. Ale je rážlivá a rozpláče se, když jí někdo urazí. Urážky si pamatuje, pořád je vyčítá tomu člověku. Prý se jí vkrádají do mysli vzpomínky, kdy jí kdo urazil, situace kdy musela s někým jednat atd. Je samotářka, ráda je sama, maximálně s někým koho zná, ale stejně spíš mlčí nebo i mluví, ale ptá se, co proti ni ten člověk má atd. Nemá skoro žádné zájmy, prý si ráda představuje svůj svět, jakýsi ráj kde je sama, bez lidí, a že je tam jakoby víla atd. Víc než realita jí baví její fantazie. O komunikaci s lidmi skoro ani nejeví zájem. Je doma, pomáhá rodičům, občas se jde projít. Nikdo jí nedokáže změnit. Říká, že jí nemůžou všichni nutit mezi lidi. Ve vztahu je žárlivá, neumí moc dát najevo lásku, chladná, podezřívavá, klukovi na ulici nemůže dát skoro ani pusu přede všemi. Z jeho strany vyjádření lásce k ní se brání, prý je jí to trapné. Co to může zhruba být?

Odpověď: 22. 2. 2012, 13.22

A kdopak mi to píše? ona? nebo milý? komu na ni záleží, že o ní píše... a jak rozumět, otázce? Je to to, co popisujete. Chcete diagnózu? Nedělám to ráda - je to často zavádějící. Důležité je to, co člověk chce řešit. Chce-li řešit svou nedůvěru k lidem, žárlivost, pak jistě cestu najde. Pokud je ve své stavu spokojená, jak píšete, pak nevidím důvod, více to zde pitvat. Máte totiž pravdu, že ji nikdo nedokáže změnit, jen ona sama, bude-li chtít (pak může nalézt pomocníky na té cestě změny) Přeji vše dobré ji i Vám.

Majda píše: 20. 2. 2012, 17.05

Dobrý den, píši Vám, protože jsem se rozhodla řešit svůj problém, týká se školi. Respektive, společnosti ve škole. Můj problém začíná nejspíš na základní škole, kde jsem nikdy neměla ve společnosti dobré postavení, ale měla jsem tam lidi, které bych mohla považovst za kamarády. Chyba se vyskytla ve chvíli, kdy jsem jednou dlouhodobě chyběla, a za tu dobu si o mě spolužáci vymyslely věci, které způsobily dle nich mou nepřítomnost, roznesli to po škole, a když jsem přišla, měla jsem z toho velký problém. Nejenže s učiteli, ale hlavně psychický, který jsem musela řešit hodně sama v sobě, velký psychický nátlak,... posléze přišly i deprese. Od té doby jsem ve škole nechyběla, ze strachu, aby se to neopakovalo, už ani hodinu. Měla jsem potřebu všude a u všeho být a případně zabránit tomu, aby se opět něco stalo. Nějakým způsobem jsem prošla základkou a přešla jsem na střední. Na uměleckou střední, kde na oboru nás je 10, průměrně tam trávíme jedenáct hodin. Takže tam opravdu strávíme většinu svého času. Vztahy v té třídě jsou opravdu takové vcelku rodinné. Jak je nás málo, známe se dobře a je to o 80% jinačí než na ZŠ. Nicméně, můj problém stále přetrvává i tady, jsem ve třetím ročníku a od začátku střední jsem chyběla dohromady maximálně dvacet hodin. Absurdní. Mám asi tak dobrou imunitu, že prostě nemarodím. Nicméně, zde mi nikdo nic špatného neudělal, ale bojím se chybět proto, že kdybych tam nějakou dobu nebyla, nebudu už po návratu zapadat do tamní společnosti. Myslím si, že postavení tam mám dobré. Asi mám tu školu na nejvyšším žebříčku hlavně ze strachu, beru jí moc vážně - pouze tu společenskou část, co se učení a práce týče, to naopak neprožívám vůbec. Jenže, opravdu už mi přijde, že mám problém, když dám přednost mc donaldu se spolužáky po škole, místo Francie s matkou, jen proto, abych o něco nepřišla. Už mi to opravdu vadí, a nevím, jak mám docílit toho, abych tu školní společnost přestala brát tak smrtelně vážně, vždyť to za nedlouho skončí, tak proč mi o to tak jde. Jinak jsem celkem flegmatik, ale co se školního postavní a školních vztahů týče, asi to zbytečně moc řeším a prožívám. Oproti spolužákům, kterým nevadí chybět měsíc, a pak si v pohočice přijdou a zapadnou zpátky do kolektivu. Děkuji za čas, který strávíte nad mým příspěvkem.

Odpověď: 22. 2. 2012, 13.14

Milá Majdo, Váš prožitek ze ZŠ má sílu traumatu - a tak s ním je třeba pracovat - tj. tuto emoční stopu psychoenergeticky zachytit a vyčistit léčebnou meditací. Lze také zvolit abreaktivní techniku, ale léčebná meditace je efektivnější. Dalším krokem by mělo být nahrazení tohoto emocionálního bloku konstruktivně prožitým postojem ke společenství, k pomluvám, k sobě (včt. důvěry v sebe). Opět nejlépe v léčebné meditaci. Pokud budete mít chuť, ráda Vás léčebnou meditací provedu. Přeji vše dobré.

Luk píše: 20. 2. 2012, 15.18

Dobrý den. Ja jsem asi strašně žárlivej teď má dlouholetá přítelkyně kterou moc miluji odjela na měsíc do lázní a já se doma topím v myšlenkách co tam asi tak vyvádí atd. Co mám s těmi myšlenkami dělat jsem opravdu na dně a měsíc je dlouhá doba,nevim jak dál.Děkuji.

Odpověď: 22. 2. 2012, 13.01

Milý Luky, Vy vládnete svým myšlenkám nebo ony vládnou Vám? V práci s myšlenkami mohu nabídnout spolupráci - mohu Vás naučit, jak se přeprogramovat (jak pracovat s emocemi a myšlenkami) Pokud nechcete s nikým v té věci spolupracovat a přesto se žárlivosti chcete zbavit, můžete si obstarat knihy: Othelon - aneb Manuál o žárlivosti, autor Plzák; Žárlivost, autor Lomas de Pascale. Nebo jinou, která vás zaujme. Je potřeba vynaložit aktivní práci se svou psychikou vhodným způsobem.

Starší dotazy:

572 571 570 569 568 567 566 565 564 563 562 561 560 559 558 557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1