Online poradna

Psychologická online poradna – odpovídá psycholog, psychoterapeut

  • Dotazy můžete pokládat, pokud je okénko otevřeno, odpovědi naleznete do týdne rovněž zde. Poradna se uzavře po položení desátého dotazu v týdnu.
  • Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní.
  • Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo online konzultaci s psychologem, kontaktujte mne.
  • Pokud si přejete odpověď mimo on-line poradnu, je třeba uhradit 120Kč na č.ú.: 2500034126/2010 .
  • Vše zde napsané bude zveřejněno.
  • Chcete-li ocenit fungování poradny, zasdílejte, některý článek/stránku z tohoto webu např. na Fb. Články naleznete zde.


Zapomenout

Skákal přes oves

Na zodpovězení čekají: Zoufalá, Myška, Minaj, Jana, Eliska, Barbora, Kamča

Starší dotazy:

565 564 563 562 561 560 559 558 557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1

zuzana píše: 5. 3. 2012, 10.02

Dobrý den, prosím o radu,jak se mám naučit respektovat podle mne špatné chování mé dcery (22let).Má roční dítě teď čeká druhé mimčo.Bydlí v pronájmu s přítelem ,kdyby nebylo naší rodiny tak by neměli ani na čem obědvat.Od jejích 16 let se v podstatě trápím a nelíbí se mi, kam se ubírá.Teď je to ještě horší protože je zodpovědná nejen za sebe.Zodpovědnost je to, co ji opravdu chybí.Vždy si po konfliktu s ní řeknu,že to už neovlivním,ale stejně mě to užírá. Nechci se starat o další děti (kdyby selhala),ale zase vím, že bych je nemohla nechat jen tak osudu.Mám ještě jedno dítě školního věku a tak pořád dumám ,kde jsem ve výchově dcery udělala chybu .Děkuji za radu a zdravím Zuzana.

Odpověď: 11. 3. 2012, 11.28

Milá Zuzko, jste v nezáviděníhodné situaci a lehká rada tu není... a taky je pravda, že nevím konkrétně o situaci, co by se stalo, kdybyste s ní víceméně přerušila kontakt. Mám pocit, že o tom vím příliš málo... Doporučuji, abyste šli k psychoterapeutovi, postavte to, prosím tak, že si nevíte rady, že vás ty konflikty taky nebaví, že byste chtěla najít řešení a prosíte ji tedy o spolupráci - dcera by potřebovala slyšet od nezávislého člověka, že je třeba rovnováha "má dáti - dal" na všech úrovních... Držím palce.

janča píše: 5. 3. 2012, 9.49

Dobrý den, s přítelem jsem něco přes dva roky a v poslední době máme problém s komunikací. Za vším, co řeknu, hledá skrytý útok na něj, uráží se a celá situace mě dost deptá. Přiznám, že nejsem zrovna jemnost sama, mluvím ve stylu co na srdci to na jazyku, nemyslím to zle, vůbec ne, ale přítel mi tvrdí, že s ním mluvím jako s idiotem a cítí se mizerně. Dám příklad. Večer sedíme u karet a já se zeptám, zda budeme ještě hrát. On řekne, že snad chvilku a ani neví, kolik je hodin. Já odpovím, že to se stačí podívat na hodinky, kouknu na ně a v momentě, kdy hlásím čas on je už uražený, nemluví, celý večer končí tím, že já ani nevím, co jsem udělala blbě, on jde beze slova, pusy, čehokoli spát a druhý den pokračuje v mlčení. Tyto situace a konce veškerých jinak pěkných akcí pro nás začínají být tipické a mě to moc trápí. Jsem předsvědčená, že pokud se mu něco nelíbí, měl by říct přesně co, jak by si to představoval jinak, abych si svojí chybu mohla uvědomit, omluvit se a na podobné situace si dál pozor. Ovšem nedávám jeho nepřiměřené reakce a finále, že za všechno můžu já a on je jen ten, kterému kazím život. Dřív jsme se do takových situací nedostávali, byli velmi zamilovaní a přestože si myslím, že moje chování se nezměnilo - jen jeho reakce na něj, nevím jak z toho ven. Už se bojím něco říct, udělat jen tak vtip, aby v tom nehledal nějakého červa..... kterého si nakonec stejně najde :( děkuji za radu.

Odpověď: 11. 3. 2012, 11.07

Milá Jančo, ironie je forma agrese - v té větě je skutečně obsažen podtext, že je nedokonalý... Asi se potřebujete naučit velmi citlivě vnímat, co vše v sobě skrývá neúctu k druhému, že hodnocení i zlehčování druhého je forma agrese. Asi se to v něm nahromadilo... věřím, že to tak nemylsíte, že jste to asi přijala z okolí jako normu... a taky neříkám, že délka jeho naštvání je přiměřená... Přeji vše dobré.

Renata píše: 5. 3. 2012, 7.51

Dobrý den,moc Vás prosím o radu či rady na soužití s partnerem. To je největší potíž, jinak s ostatním v životě se nějak poperu. Nevím,kde má začít. Prostě moje lidská důstojnost a sebevědomí se během tohoto vztahu vytratily, místo toho je nahradil strach.Strach z toho odejít, že mě čekají s ním soudy o dcerku,potíže o hlídání s ním, strach z toho, že ho budu muset ještě vídat či jeho rodiče a sjeho odpornou arogancí se potýkat,strach z finanční nejistoty, mám jen rodič.příspěvek,který mi bude zanedlouho dle zákona snížen atd. Když zůstanu,tak strach z toho, že mě podvádí či podvede, příležitostí k tomu má mnoho, navíc vždycky hledal očima a sledoval hlavně jejich postavy (je totiž velice zatížen na dobrém vzhledu hubená,blíž k fitness),já možná podobnou postavu k nim mám, ale na mě se už vůbec nedívá, ani se mnou nespí, tvrdí, že až někoho bude mít,dá mi vědět.Jak to mám chápat? Navíc v kartách vyšlo, že podvedl. Jinak na začátek, známe se už 1rok,8měsíců, po 2měsících vztahu jsme se začali hádat, po půl roce jsem se s ním chtěla rozejít(v minul.se se mnou rozešli partneři-vztahy 6let,3roky,1rok,1a4měs), to plakal, a prosil mě,at to nedělám, navíc ukutečnil obrovský překvapení na mé narozeniny,takže jsem vyměkla.Tenkrát mě přesvědčoval, že se vztah má budovat a že hádky k tomu patří,aby jsme zjistili,jak se k sobě chovat.Přišlo mi to divný,ale chtěla jsem tomu věřit. Nějaký měsíc na tom jsem nečekaně otěhotněla. Zrovna s ním jsem dítě nikdy mít nechtěla!! Byla jsem v šoku. Domluvili jsem se,že sidítě necháme,posléze proběhla hádka,a dal mi peníze,at jdu na potrat.Bylo to pro mě těžké rozhodnutí,Dr.varoval ohledně interrupce do budoucna vzhledem k věku,je mi 31let. Nakonec mi Davi(partner)zase tvrdil,že mě miluje a dítě se mnou chce. Tak jsem z ordinace odešla s tím, že si jej nechám. Ve třetím měsíci těhotenství mi řekl, že udělal špatný rozhodnutí.!!Tak to mě dostalo!Znovu udělat rozhodnutí vzít si dítě?Na to už jsem neměla. A tak je to se vším,je to hrozná nejistota, a navíc já si takové věci pamatuji, on nikoli?! Byla jsem zvyklá si řídit život sama,taky jsem sama bydlela, ale dostala jsem se bohužel do finan.tísně,tak po dlouhých bolestech na duši jsem se přestěhovala k nim do baráku. K nim proto,že tady David bydlí ještě ve 30letech u rodičů :-(. Jsem takový babochlap, v těhotenství jsem řezala dřevo, sekala,malovala byt,v 6měs.bourala,stavěla a obkládala koupelnu zcela sama! Zato jsem dostala jen ponížení že ta práce vypadá,jako když divoká svině chčije,a že on by to měl za 3dny hotový,než já za měsíc. Mimochodem,koupelna se mi povedla dle mého názoru, ale jeho názor dosti bolel. V těhotenství mě fyzicky napadl,tahal mě po schodech tenkrát ještě z bytu ze 4patra bez bot, venku mě ohnul přes auto zádama, a pěstí vyhrožoval,že mě zabije. Tenkrát jsem si začala já,protože mě řekl do telefonu,že na mě nemá náladu,a pak jsem zjistila,že náladu měl na svou bývalou. Nedokážete si představit,jak moc mě to zranilo! Neovládla jsem se a liskla mu,a pak se na něj vrhla,a ho to vynervovalo. Pak mě napadl v těhotenství ještě 2,ale to jsem se ho už ani nedotkla,vyletěl jen na má slova př.jestli neodpovíš,poliju tě vodou. Nikdy mě neuhodil,jen se mnou házel,přiškrcoval, a nadával během pár vteřin asi 50krát do kurev, zrůd apod. Naposledy u toho byli jeho rodiče, kteří začali do mě rýpat, proč Davidovi ubližuju, proč ho napadám! Jeho otec mě též vyhrožoval rukou,jeho názor je, ženská se má mlátit od rána do večera,ženská má vytáhnou ruky z dřezu,jen když přivezou uhlí,a ženská má držet hubu a šoupat nohama, když pán mluví. Je mi z toho na zvracení!! Bytostně takový chlapy straaaššně moc nesnáším, nesnesu, když se chlap povyšuje,nebo dělá ze sebe něco víc,než je žena. Ve mně vře krev. Co jsem se nastěhovala,snažili se mě vychovat,nesmím mít kamarády, nesmí mě nikdo volat ani já nikomu, nesmím navštěvovat svoji rodinu.max.jednou za rok atd.vždycky jejich poznámky na mou osobu byly kruté,a pak žalovali a pomlouvali mě Davidovi.David nejdřív nebyl, ale ted je na jejich straně. Ale já se nikdy nedala, nenechala jsem se omezovat, teda né na 100%,a to je kámen úrazu. Z části jsem tady zavřená ted už Z 5měs.miminkem,ale pořád se snažím utíkat, no asi 4 za měsíc jedu autem pryč z tohoto baráku aspon 20km,směšné,co.. Ani David ani jeho rodiče mě nesnesou, pokud mně udělá něco jiného radost jak jim, že mám svůj život. Když jsem hlídaná,vařím,peru,uklízím,jsem v baráku,a ještě mám stejné názory jak David,je vše v pořádku,jinak je zle.Ale potřebuji dýchat,svobodu. David dělá řidiče busu,já nevím kde,co,s kým dělá,může zalhat :-( 1000krát mě urazil,... když jseš takový debil, tak si to piš...když máš tak malý mozeček... jseš neschopná.. Navíc má oblibu v křivdách,ví,že tam si rýpne,a mě tím rozčílí. Neumím s tím bojovat,neumím to snašet,snažila jsem se. Čtu knihu od Joe Vitale Svět bez hranic,pomáhá to do té doby,dokud mi něco hnusnýho neřekne. Př.tak týden pohoda,láska,večer nesu večeři,kterou si přál, a on mi pak řekne...si myslím,že si zlý člověk..z ničeho nic! Už ho strašně nesnáším,ale zároven nemůžu bez něho být,přemáhám se být na něj milá,snažím se věci řešit nejdřív vklidu a konstruktivně(po zkušenostech),ráno ho hladím po tváři a on mi dopoledne řekne, že jsem sobec, že chci rozhazovat peníze za kadeřníka :-( A to prosím nenavštěvuju kosmetiku vůbec,kadeřníka ted po 2letech :-( Mám pocit, že to k životu potřebuje,někoho ponižovat,být arogantní a ničit ho.Ikdyž tvrdí opak.Že já jsem to zlo,mám ďabla v sobě,jsem to nejhorší,co ho v životě potkalo, neváží si mě, a v neposlední řadě,co jsem se jsem nastěhovala,mě několikrát vyhazoval,taky už stakrát,jsem vir,kterého je potřeba se zbavit atd.Nikdy mi takové věci nikdo neříkal,dost to bolí, a i po tom všem mně záleží na jeho názoru! Proč? Proč si nechám úmyslně ubližovat,jen to trpím,a omlouvám ho, přecházím.Bojím se strašně odejít..strašně moc,nedám to. V minulosti jsem rozchody těžce nesla,avždy si sáhla na život :-(, ted mám dítě,ale jsem na zhroucení, nevím kudy kam,jak mám myslet,jaký mám mít postoj.. Jeden den se usmívám,jakžtakž se cítím fajn,než mi zase něco řekne či udělá.. V tomto žít mě ničí,ale obrovský strach mi brání udělat zásadní krok,proto už nějakou delší dobu pracuji na lásce,čtení knih,modlení,ale bezúspěšně :-(( přijde a zničí, a i stále pořád doufám... Jsem v pasti,že? Jsem na odtsřel,mám problémy si věřit,jeho jedovatá slova mám pod kůži,vědomě tomu nevěřím, ale nevědomě ano! A přitom jsme na můj popud byli 4krát v poradně,k ničemu, u porodu byl úžasný,je cestovatel,má rád přírodu,já také,motorky,já také,cvičíme,sporty apod. Umíme spolu dělat kraviny a smát se.Nepije,nekouří,doma pomůže,uklidí,pohlídá malou. Jak jsem řekla, jsem babochlap,tak dělám věci,co chlapi,měním kola u aut atd. Nebojím se v tomto směru ničeho. V minulosti nikdy žádný chlap nebyl tak akční! Potřebovala bych o tom mluvit,je toho strašně moc,co mám na srdci, a nevím,co dělat, odejít či zůstat? I napsaná pro a proti mi nepomohla, protože mi s tím nikdo neporadí,ani psycholog,kterého navštěvuji,není na stejné vlně. :-(( Prosím,jaký z toho máte dojem, co mám dělat? Jak se mám chovat? Co dělám špatně? Jsem opravdu zlá? Nikdy jsem taková nebývala, on mě naučil mu to vracet,aby viděl,jaký to je,špatná cesta,vím.Ale už mám takouvou averzi a nedůvěru,že to s ním těžko jde.Jak říkám,jsem na něho hodná,milá,a on mi v klidu řekne,že je to můj problém,že si toho neváží.A přitom tvrdí, že chce holku,která mu dá klid.Prosím,odpovězte mi na vše..

Odpověď: 11. 3. 2012, 11.01

Zdravím Renatko, na základě telef. rozhovoru zde posílám slíbené: 1. https://rovena.info/o-lasce-seminar-sebevedomi-vnitrni-dite-praha.html 2. Miluji Tě - miluješ mne Odpouštím Ti – odpuštíš mi žehnám Ti - žehnáš mi Propouštím Tě ze svých polí v zájmu veškerenstva (a přeji sobě i tobě svobodu) 3.Miluji se, odpouštím si, žehnám si a pečuji o sebe. A držím palce na cestě k sobě :).

creamgirl píše: 5. 3. 2012, 7.40

Dobrý den, Jsme s partnerem 5let a máme 5měsíčního syna. Přišla jsem mu na pár sms a také schůzky s jinými ženami. Partner je o 5 let mladší. Mně je 28 a jemu 23. Celý vztah jsem mu nevěřila a podezírala ho ze špatných úmyslů, když někam měl jít, tak jsem měla hloupé poznámky atd... Toto trvalo doteď až jsem ho k tomu dohnala. Vše jsem si uvědomila a přítel přišel s tím, že si chce užívat a dohonit, co zameškal. Domluvili jsme se na tom, že mu dám půl roku na to, aby si ujasnil, co chce, ať si užije a vrátí se jen tehdy až to bude mít vyřešené. Myslíte, že jsem se zachovala správně? Co když si zvykne a nebude se chtít zbavit ani milenky, ani mě? Měla jsem ho opustit hned? Miluju ho, tak je to vše těžké a dělám unáhlená rozhodnutí. Zjistila jsem, že mu vadí, že nemám žádné plány a cíle a že nejsem úspěšná alespoň z půlky jako partner. Je pravda, že momentálně se starám o syna a na ostatní činnosti nemám čas. Ale chci zase brzy pracovat a v něčem se zdokonalovat, jen jsem zatím nepřišla, v čem.

Odpověď: 10. 3. 2012, 11.29

Milá nenámá, správné? Z jakého úhlu pohledu... Udělala jste to tak, jak jste v danou chvíli uměla nejlépe. Když máme problémy s důvěrou ve vztah je třeba zvážit, zda se to netýká i důvěry v sebe sama - proč jste si nepřipadala pro partnera dost dobrá? Chápu, že v tuto chvíli, když se staráte o malé dítě, nemáte mnoho prostoru pro jiné činnosti... Uvědomme si, že že žijeme tady a ted a druhý je samostatný a svobodný tak, jako vy - můžete se na něčem domluvit, sama vnitřně si můžete dát vnitřní limit půl roku, ale ten druhý, necht dělá, co uzná a vy se podle toho můžete zařídit. Moc nerozumím, zda spolu bydlíte i nadále nebo bydlí jinde... Jednejte tak, abyste ze sebe měla dobrý pocit... Varianty jsou možné různé... Držím palce.

kalibrus píše: 27. 2. 2012, 20.02

Dobrý den. I když mi je 15 let, tak mám už problém. Táhne se ve mně už od 5-6 let. Bojoval jsem s ním teď zhruba rok, a měl jsem pocit, že jsem nad ním už mnohokrát vyzrál a tím se i posílil. Ale vždy po nějaké době mě dostihne a já upadnu do depresí, studu a podobných nepříjemných stavů. Zkusím ho tady popsat: Když jsem byl malý, věk v období konce školky a nástupu do školy, tak jsme si s kamarádem hráli na mámu a tátu, nebo na tkz. doktora. Vzpomínám si, že jsme si na sebe lehali jako máma s tátou. Jenže když jsem se odněkud dozvěděl, že by se to dělat nemělo, tak jsem si takhle hrát už nechtěl. Protože jsem byl ale malý prcek, tak jsem mu to neřekl na rovinu, ale choval jsem se tak, jako kdybych nevěděl, o čem je řeč, zkrátka byl jsem dítě. Podvědomě jsem se za to styděl, od toho kamaráda jsem se držel zpátky, a začal jsem se před ním i stydět. Asi díky tomu, že jsem potom šel na gympl a změnil úplně pobyyt, tak jsem se nějak od toho problému nevědomě oprostil. Ještě před zhruba dvěma roky přišla puberta, takže jsem začal mít zájem o holky a já se úplně změnil, jak chováním, tak i rozpoložením. Před tím rokem jsem začal ten můj problém řešit, odpustil jsem si a řekl si, že vlastně můžu být tím, čím chci. Moje tužby šli za tím, že chci být silný kluk, se sebevědomím, který by se cítil jako pořádný kluk. A tím, že jsem se takhle oprostil od minulosti, jsem se mohl začít utvářet. Za ten rok ze mně vyrostl úplně jiný kluk, než který je na fotkách. Jenže mám problém, že si teď začínám zase vzpomínat živě na tohle období, vidím se jako ten stydlivý kluk. Mám z toho deprese, probouzím se s potem, který mi teče po zádech a mám pocit, jako bych prožíval noční můry. Největší problém mi dělá ta představa, že jsem se líbal s klukem. Vevnitř sebe cítím, jak se mi ta představa obrací žaludkem, hnusí se mi a já nevím, co už s tím mám dělat. Muži mě nepřitahují, ale pořád mám před očima tu živou vzpomínku, že jsem to s kamarádem jako malí zkoušeli. Jsem v takovém stavu, že si nejsem jistý kdo jsem, žil jsem doteď v přesvědčení, že jsem líbal jen holky a teď se mi v hlavě objeví vzpomínka, kde to zkoušíme s kamarádem. Já vás proto moc prosím, jestli byste mi dokázala poradit, jak se z toho konečně dostat a nemít tyhle živé vzpomínky před očima. Nechci tomu věřit, ale hlava mi říká, že se to někdy hodně dávno stalo. Ještě jednou prosím.

Odpověď: 4. 3. 2012, 20.20

Milý kali, ve vašem psaní cítím rozpor, který se týká přijetí minulosti. Na jednu stranu popisujete odpuštění si, na stranu druhou podvědomí, nevědomí dělá něco jiného... Máte pravdu, řešením je přijetí minulosti i vztahu ke kamarádovi a uvolnění. Je tedy třeba sjednotit vědomí, podvědomí, nevědomí nejlépe v lásce srdce. Pokud s tím budeš chtít pomoci, je to možné, je třeba se za tím účelem však sejít. (je třeba, aby jsi tu minulost přijal, aniž by se ti obracel žaludek) Přeji vše dobré a nezapomen, že jsi nikomu záměrně neublížil, proto není třeba cokoliv soudit jako špatné...

Lenka píše: 27. 2. 2012, 18.18

Dobrý den, měla bych dotaz k výchově dětí.Dcera 5let,syn 3roky.Dcera mezi 2,5-3,5 rokem prožívala obdobi vzdoru,žárlivost při příchodu sourozence,začala se počurávat přes den,šišlat,vymýšlet a komolit slova.Brali jsme to,že je to přechodné a časem vymizí.Ano zmírnilo se to,ale přetrvává stále.Dcera neposlouchá,nemá respekt z nás rodičů,nepomáhá slovní domluva,ani trest typu zakázaní pohádek apod.,plácnutí přes zadek...dost se vzteká,řve,pláče,sebemenší neúspěch řeší pláčem./př.přetahuje se s bráchou o to,kdo vypne televizi,kdo ovře první dveře../Rodinu máme kompletní,tatínek bývá dost čast pracovně vytížený,bývám s dětmi často sama.Poradte prosím,dcera pujde za rok do školy,potřebuji to řešit.Předem děkuji.LV

Odpověď: 4. 3. 2012, 18.49

Doporučuji konzultaci s dětským psychologem - vám to pomůže. Obecně: klid, důslednost a nebrat to osobně...

anonym píše: 27. 2. 2012, 18.04

Dobrý den. Kde bych měl začít mám spoustu problémů a už kolikrát jsem uvažoval i o sebevraždě.1 Mám přítelkyni jsem s ní šťastný až i když někdy se objeví i hádka , ale milujeme se. Problém je v tom,že bydlím v bytě se svým bratrema s jeho přítelkyní a ti vyvolávají neustálé problémy. Můj vlastní bratr mne udává za každou blbost mé matce.A žít v jednom bytě s ním a s jeho přítelkyní ye nedá. Přestěhovali jsme se tedy do bytu mé přítelkyně , kde žije její matka,ale tam zase nešlo vyjít s ní. Tak jsme se vrátili.Máme na obzoru byt,ale zkomplikovalo se to tak , že ani nevíme jestli to vyjde a už toho máme oba dost starší přítelkyně pracuje,ale já stále studuji. 2.Začala mně pronásledovat panická hrůza z onemocnění , kterým jsem stpěl ve 4 letech (od té doby nic 17let) je mi 21 a začal jsem se bát návratnosti onemocnění . Naprosto mně to jakoby skolilo bojím se kamkoliv vycházet atd..neustálé myšlenky na ní.Dělám druhou školu odešel jsem ve 3r.střední zdravotnické školy na jinou kvůli učetulům a delší dobu chybím ve škole kvůli mým depresem a fobii uvedené výše.

Odpověď: 4. 3. 2012, 18.46

Milý anonyme, klidné prostředí bych vám přála... Brigáda? Výživné od rodičů? Vhodná kniha pro Vás: Uvědom si svůj strach a překonej ho; a taky http://cz.lun­dbeck.com/…/de­fault.asp – užitečné materiály ke stažení - vpravo nahoře. Budete-li mít chut, kontaktujte mne nebo někoho jiného ke spolupráci krok po kroku na vašem tématu. Držím palce.

Martin píše: 27. 2. 2012, 16.17

Dobrý den. Asi tak před pěti měsíci se se mnou rozešla přítelkyně. Rozešli jsme se celkem v dobrém, ale nijak dobře se necítím ani necítil. Spíše jsem předstíral že mi to nevadí abych jí nijak neublížil nebo aby se necítila kvůli mně špatně. Od té doby mám neustále deprese a špatné nálady. Nemůžu spát, nedokážu se soustředit, nic nemá smysl, ani kytara na kterou hraju asi 10 let a vždycky mě bavila. Zkouším všechno abych na ní zapomněl ale nic nepomáhá. Ani sporty, malování obrazů, jiné dívky, knihy, ani nic jiného. Protože i po tom všem jí pořád nadevšechno miluju. Napsal jsem pro ní něco přes 300 písniček ale jí to je úplně jedno a jsem jí úplně "ukradený". Někdy mě napadá že i kdybych třeba skočil pod autobus tak by jí to všechno bylo úplně jedno. Nemůžu si pomoct prostě jí pořád miluju a nedokážu na ní přestat myslet. Netuším už co dělat. Předem děkuju za odpověď

Odpověď: 4. 3. 2012, 18.42

Milý Martine, bylo by dobré psychoenergeticky rozvolnit pouta na všech úrovních. Martine, bylo by dobré, abys našel někoho, s kým se do toho pustíš...(můžeš kontaktovat třeba i mne). Zajímavé info v té věci můžeš nalézt v knihách: Vztahy v zrcadle aury; Jak se zbavit připoutanosti. Držím palce

eva píše: 27. 2. 2012, 12.51

Dobrý den, tak už nevím, co se svým životem. Mám polámanou krční páteř, kterou mi zlomil masér. Dostala jsem kvůli tomu přiznaný invalidní důchod, ale ze 3000 kč měsíčně se nedá vyžít. Práci s tímto sháním marně - nabízí mi jen manuální práci, kterou nemohu dělat a práci administrativní sehnat nemohu. Jsem už zoufalá. Kvůli úrazu mě opustil i přítel. Nemám žádný koníček, protože jediným mým zájmem byl vždy sport. Navíc teď ani nemám peníze na nějaký koníček. Přitom mám IQ přes 130. Tak nechápu, proč nemohu dostat práci. Začínám vše vidět černě - prosím, poraďte, co mám dělat. Navíc mám pocit, že mě tento stát zradil. Vždyť jak je možné, že ten muž, který mi páteř zlomil a u soudu to i přiznal, tak mi měl zaplatit odškodné 60 000 kč a nedal mi dodnes ani korunu. No a mezi námi - já jsem před úrazem vydělávala tuto částku měsíčně. Uvažuji o sebevraždě. Vždyť nebýt rodičů, tak jsem už dávno zemřela hlady. Děkuji za jakoukoliv radu. Eva

Odpověď: 4. 3. 2012, 17.55

Milá Evo, nemohu než vyjádřit soucit. Také mne mrzí, že nefunguje sociálně solidární společnost. Poradit? Každopádně je třeba zachovat konstruktivní myšlení a důvěru v život. V té věci je užitečná kniha: Jak si správně přát. Nevím, jakými následky se projevuje úraz, nevím, co umíte ani k čemu máte vzdělání - jsou profese, které lze dělat i doma, je třeba trochu štěstí a kontakty... Programování je taková vhodná profese z pohledu poptávky i fyzické náročnosti. Třeba se do toho oboru pustit a vzít to jako novou výzvu, kterou je třeba zdolat. Najít si člověka, který bude ochoten dát vám základy. A třeba se pustit do studia takového oboru. A že to je časově náročné? I cesta je cíl :)... Držím palce.

Míja píše: 27. 2. 2012, 12.13

Dobrý den. mám problém. už nevím jak dál a tak se obracím na vás. Možná vám přijdu jako blázen nebo psychopat,ale prosím nepište mi ať si zajdu k doktorovi ,nebo začnu navštěvovat psychiatra.. To nechci. Jsem sedmnáctiletá a vidím duchy.. Nevím jestli to jsou duchové ,nebo prostě jen moje vyplody fantazie,ale ja už to nezvládám.. přes týden jsem na intru tam s tím problémy nemám,ale doma o víkendu každý večer usínám s hrůzou, že tam zase budou.. lehnu si do postele a oni jsou prostě všude.. většinou se mi zjevují jen pruhledné obrisy obličejů.. pokažde když zavřu a otevřu oči tak je to nový obličej, někdy vidím i celou postavu . Ve tvářích mají všichni skoro stejný váraz ,takový "nijaký" .. Posledná dobou se ,ale začínají mračit .. Někdy pláčou, někdy mají otevřenou pusu jakoby křičeli.. když se na ně dívám dýl a nezavřu ičo tak se jakoby přibližují.. Nic mi nedělají ,ale já z nich mám opravdu strašný strach.. bojím se jich vždy se mi strašně rozbuší srdce a někdy se mi strachem spustí i slzy.. mám vysoky pulz a nejde mi usnout.. až nad ránem usnu totální únavou a pak ce zase celý den obávám večera..Co mám dělat? Co když něco chtějí? a proč to chtějí zrovna ode me? Co když jsem blázen ? Já nechci žádné prášky a nebo se dostat někam do blázince ... Pomocte prosím.

Odpověď: 4. 3. 2012, 17.32

Milá Míjo, strach není dobrý rádce - je třeba stát v plné síle a odvést je, či jinak zpracovat - bude-li nutné, zjistit, co chtějí. Pokud v tom nemáte praxi, je lepší kontaktovat někoho,kdo s tím umí pracovat. Inspirace: http://www.andele.info/meditace/odvadeni-zbloudilych-dusi.php . Pokud člověk stojí ve svém středu, síle, lásce, spolupracuje se světlem pro lásku a dobro, není třeba se bát.... Další info třeba i na http://www.tetakaterina.cz/189-odvadeni-duchu-online/. Pro nezkušeného a nejistého je dobrá spolupráce s praktikem. Držím palce.

Starší dotazy:

565 564 563 562 561 560 559 558 557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1