Online poradna

Psychologická online poradna – odpovídá psycholog, psychoterapeut

  • Dotazy můžete pokládat, pokud je okénko otevřeno, odpovědi naleznete do týdne rovněž zde. Poradna se uzavře po položení desátého dotazu v týdnu.
  • Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní.
  • Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo online konzultaci s psychologem, kontaktujte mne.
  • Pokud si přejete odpověď mimo on-line poradnu, je třeba uhradit 120Kč na č.ú.: 2500034126/2010 .
  • Vše zde napsané bude zveřejněno.
  • Chcete-li ocenit fungování poradny, zasdílejte, některý článek/stránku z tohoto webu např. na Fb. Články naleznete zde.


Zapomenout

Skákal přes oves

Na zodpovězení čekají: Zoufalá, Myška, Kačka, Andrea, Amálie

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1

Pavlína píše: 19. 3. 2012, 13.36

Dobrý den, potřebuji poradit: Měla jsem úžasného přítele:pozorného a starostlivého. Byl všechno,co jsem kdy chtěla.Plánovali jsme spolu budoucnost. Pak ale přišel o práci, nějaký čas to šlo. Posléze se se mnou rozešel po telefonu kv. hlouposti, cca měsíc.Každý máme vlastní byt,takže to bylo bez problémů. Nyní jsem ho viděla na oslavě jeho sestry. Uvědomila jsem si,že s rozchodem není stejně jako já smířený, chtěla jsem s ním promluvit.Nejprve mi lhal do očí, že mám nový vztah ( o čemž by jeho sestra vědela), pak plakal a nakonec se mě pokusil na oslavě ztrapnit. Řekla jsem tedy, že je opravdu konec, ale trápí mě to. Vím, že se se mnou rozešel z důvodů, že má strach, že by nebyl schopen mě zabezpečit. Poradíte mi, jak dále s touto situací naložit? Díky Pavla

Odpověď: 22. 3. 2012, 19.53

Milá Pavli, ufff... a tady bych nejraději odpověd ukončila. Je třeba přijmout, že je to smutné a smutek nechat odplynout - popřát expartnerovi cestu, kterou si vybral. A sobě důvěřovat, že vaše cesta jde ruku v ruce se štěstím. Přeji vše dobré :).

Majča píše: 19. 3. 2012, 13.23

Dobrý den, mám partnera kterého miluji a nechtěla bych ho ztratit kvůli svému výbuchu vzteku. Někdy mi stačí velmi málo, stačí jen nějaká hloupost a já vybouchnu a nedokážu svůj vztek ovládnout. Dokážu se rozčílit až do nepříčetna a pořád dokola jen mluvím a mluvím. Většinou jsou to jen samé výčitky a hlavně abych mu v té chvíli co nejvíc ublížila. V tu chvíli mám v sobě hrozně moc vzteku a nedokážu se ovládnout. V tu danou chvíli nic nedokážu řešit v klidu. Jsem z toho nešťastná a nevím co s tím mám dělat. Prosím poradíte mi? Předem vám moc děkuji.

Odpověď: 22. 3. 2012, 19.46

Milá Majčo, pokuste se, prosím, v sobě ukotvit: "Z MYCH UST NIKDY NEVYJDOU SLOVA, KTERÁ BY UBLÍŽILA. TO JE MOJE ROZHODNUTÍ, KTERÉ BUDE PLATIT I TEHDY, KDYŽ BUDU NAŠTVANÁ A I KDYŽ BUDU MÍT POCIT, ŽE MI NĚKDO UBLÍŽIL, PROTOŽE VÍM, ŽE ZLO PLODÍ JEN ZLO." Tak to je začátek, to si zapište do celého vědomí, do včech buněk. Třeba stokrát do deníčku a na domácí nástěnku. Pak je další krok, jak pracovat se svým vztekem, poznat, k čemu všemu se váže... k tomu je dobrá např.:https://rovena.info/lecebna-meditace-cesta-k-osobni-sile.html - taky knihy, jejichž téma je práce s emocemi. Pohledejte v knihkupectví, knihovně... objednejte se a spolupracujte s psychoterapeutem... Můžete se seznámit i s https://rovena.info/lecebna-meditace-cesta-k-osobni-sile.html - i když tam není uvedeno, i vaše téma je tak možné řešit. Držím palce - cíl stojí za to :)

Jirka píše: 19. 3. 2012, 12.57

Dobrý den.Chci se zeptat jesti se mi dá pomoct s tímto problemem.Měl sem přítelkyni kterou miluju a udělal bych pro ní první poslední,jenže...Dřív sem jí několikrat podved když sem byl pod vlivem alkoholu,když na to přišla odpustila mi.Vážil sem si toho ani sem nedokázal popsat slovy jako moc.Po čase sem ale ovšem na sobě zpozoroval,že prostě musím psát ostatním holkám a bavit se snimi například o sexu.Když moje bývalá přítelkyně se mě zeptala,jestli nemám něco co bych jí měl říct,několikrat za sebou jsem jí opakovaně lhal.Sám moc dobře vím,že sem neměl vést s nikym debaty o takovejch tematech a už vubec sem neměl zapírat o poslední chvíle.Prostě jsem na sobě zpozoroval,že sem chorobný lhář a partner který si žádnou nezaslouží,při tom bych pro svojí přítelkyni udělal první poslední a nikdy sem nikoho upřímě nemiloval víc.Uvědomuju si že je to hloupe,usměvné a nevíc co ještě,ale přál bych si aby mi aspoň někdo poradil jak na to vyzrát.Děkuji za odpověď případně za nějakou radu,podle ktere bych se mohl aspoň ze začátku řídit

Odpověď: 22. 3. 2012, 19.38

Milý Jirko, je třeba provést několik kroků - přijít na kloub, proč potřebuju komunikovat s dalšími dívkami např. o sexu - co ti to přináší, co skutečně ti to přináší. Tu pohnutku přijmout a zpracovat. Pak je třeba odhalit ten velký strach a stud, který tě vedl k zapírání. A pak přijmout odvahu k pravdě (tím můžeš klidně i začít). Cítíš se na to? Z mé zkušenosti je dobré na cestě sebepoznání spolupracovat s profesionálem - člověk člověku je spolupracovníkem, pomocníkem a není se zač stydět (viz. můj úvod na www.rovena.info ) Držím palce na cestě k pravdě na všech úrovních.

Alena píše: 19. 3. 2012, 9.24

Dobrý den, mám 31letou dceru, VŠ-učí na univerzitě, "našlápnuta" dobrá kariéra- pracovně velmi úspěšná, s vlastním bytem, finančně zabezpečená. Už 4 roky chodí s svobodným mužem - sezónním dělníkem, zatížen hypotékou na svůj dům.Vztah je jako na kolotči, scházení x rozcházení, on je k ní nechová nikterak pěkně, na dovolenou jezdí každý zvlᚍ-no divné. Přestože jemu jen 34 let...do pevného vztahu jít nechce a dítě taky ne. Dcera tuší, že jí tikají biolog. hodiny, ale neudělá rázný řez- rozchod a hledání nového partnera. Můj problém je v tom, že se tímto trápím, jak to dcera "vede",,,že nemyslí na normální vztah, rodinu apod. jako každá v jejím věku. Ať si 100x říkám, že je dospělá a sama si věci řeší .....pořád mi to leží v hlavě. Manžel radí ať jí svůj názor neříkám, ale ráda bych ji na rovinu řekla, cosi o vztahu myslím - otevřela jí oči(což by ona slyšet asi nechtěla).Co vy na to? Děkuji za odpověď.

Odpověď: 22. 3. 2012, 19.31

Milá Álo, tak, vaše hlava ví, že každý svůj řídí sám. Vy samozřejmě můžete dceři říci, co si o tom myslíte, ale taky dodejte, že respektujete její rozhodnutí a její způsob života, protože si ho vybírá. Svým způsobem je to vaše bolest z toho, že dcera žije jinak, než byste si přála... Pustte tu představu a přejte ji ze srdce to, co si ona vybírá. Kdyby to ona chtěla jinak, bude to jinak. Pokud ona tápe a sbírá odvahu, podpořte ji. Držím palce.

Emilka píše: 19. 3. 2012, 7.50

Dobry den, pred necelymi 14 dny mi zemrela maminka,bylo ji 65let a mela chronicke onemocneni plic, ale smrt prisla neocekavane, i kdyz si myslim, ze na smrt svych nejblizsich neni clovek pripraven nikdy, zazila jsem to jiz pred sedmi lety, kdy zemrel muj manzel. Prvni dny jsem automaticky delala, co bylo potreba v souvislosti s umrtim, a tak mi mozna uplne nedoslo, co se vlastne stalo. Ale ted jiz nekolik dni nemuzu vubec spat, jist, mam v sobe strasnou uzkost, stazeny zaludek a kdykoli jsem sama, placu a nemuzu to zastavit, nezvedam telefony nikomu krome svych nejblizsich, ani pratelum. V praci nejsem schopna se vubec soustredit. Tak bych chtela poprosit o radu, zda mam vyhledat odbornou pomoc?Nebo mam pockat, zda tento stav odezni sam? Dekuji . Emilka , 48let.

Odpověď: 22. 3. 2012, 19.28

Milá Emilko, truchlení je proces - je dobré jím procházet vědomě. Jde-li člověk do sebedestrukce - že nejí a nespí - je vhodné spolupracovat s odborníky - psychiatr - antidepresíva, taky doporučuji urovnání myšlenek a léčebnou meditaci s psychoterapeutem. Budete-li mít chut, můžete mne kontaktovat. Přeji vše dobré a vězme, že naše bolest po smrti blízkých je naší bolestí ze ztráty, nikoliv bolestí zemřelého...

Renata píše: 19. 3. 2012, 6.41

Dobrý den.Píši vám s prosbou o radu,protože jsem v celkem zoufalé situaci.Nejde ani tak o mne jako o mého přítele.Můj přítel je 18 let ženatý.Z tohoto manželství má dvě děti 18 a 14 let.V manželství se nikdy nějak zvlášť šťastně necítil,ale respektoval ho a bral spíš jako samozřejmost.Asi před pěti měsíci poznal mně.Poznal někoho s kým je mu hezky a někoho s kým zažil něco co nikdy s nikým.zamilovali jsme se do sebe.Začali jsme přemýšlet o našem budoucím společném životě,ale byl tam ten problém,že on je ženatý.Nevěděl jak má tuo situaci řešit,ale nakonec se rozhodl,že půjde za manželkou a vše jí řekne.Ještě než to udělal dověděl se že jeho manželka má také delší dobu milenecký vztah a tak už to pro něj žádný problém nebyl a řekl jí to na rovinu.Manželka přesto že se jí to moc nelíbilo ho pochopila a řekla mu ať je teda semnou a že se domluví co dál s majetkem,dětmi atd.V ten moment byl můj přítel šťastný,mohl být semnou a nemuseli jsme se skrývat,prostě jsme prožívali nádherné období,plné plánů,lásky...až teď asi před měsícem se jeho manželka se svým milencem rozešla a na mého přítele,jejího manžela začala útočit a psychicky ho vídírat.například telefonáty,že dcera chce k vůli jejich rozvodu vyskočit z okna,že se všichni trápí atd.Přítel věděl,že tohle není pravda,ale trápilo ho to,přesto,že i s dětmi o tom všem mluvil a ty ho v celku pochopili,ona je dokáže ovlivnit,tak že děti ze dne na den mluví jinak a pak je zase vše v pořádku.Ze začátku to přítel nějak neřešil,protože ji zná a ví že taková je,ale postupem času to je pořád horší a přítel se z tohoto nátlaku téměř psychicky zhroutil.Nezbylo nic jiného než si o těchto problémech vážně promluvit,co bude dál.Mluvili jsme i o možnosti,že se rozejdeme a on se k rodině vrátí,ale tohle on nechce a já také ne.Miluje mně a je si jistý že už by manželství ani klapat nemohlo a navíc je pro něj celkem těžké smířit se spředstavou,že vše to krásné co jsme spolu prožili a plány na naši společnou budoucnost jsou najednou pryč.Přítel je teď na tom psychicky hodně špatně a já mu navrhla ať si o těchto problémech o všem co ho trápí promluví třeba s kamarádem,že tohe trápení ze sebe potřebuje dostat ven a navíc že by potřeboval nejspíš slyšet i názor někoho jiného,že to pomáhá.On sám uznal že tu potřebu nejspíš má,ale řekl,že vlastně ani nikoho takového s kým o těchto věcech mohl mluvit v podstatě nezná.Proto sám navrhl,že vyhledá psychologa který by mu v tomhle problému který ho tak moc tíží poradil.Je zoufalý a já taky.Poslední týden je náš vztah spíš takový smutný a nevím jak to všechno vůbec dopadne.Vím jen jedno a to,že on miluje mne a já miluji jeho.A že by potřeboval nějak povzbudit,nějak poradit co a jak má dělat.Proto vás touhle cestou žádám o radu o něco,co by si můj přítel mohl přečíst o něco co by mu znovu vrátilo chuť do života..o něco co tak moc potřebuje,ale není kdo by mu v tomhle pomohl.Moc vám děkuji.. s pozdravem Renata V.

Odpověď: 22. 3. 2012, 19.19

Milá Renatko, ptáte se za přítele - on, nechž najde pomoc pro sebe - doporočuju nejlépe konzultaci s psychologem, psychoterapeutem - třeba i po nějaký čas pravidelnější. K tématu jeho mne napadá Kniha od J. Klimeše: Partneři a rozchody. Četba jeho prožívání ovlivní pravděpodobně jen nemnoho. Vaše téma je, jak žít s mužem, který prožívá smutek z rozvodu... Můžete navrhnout i společnou návšťevu u psychoterapeuta. Budete-li mít chut, můžete se samozřejmě objednat. Držím palce.

Slávka píše: 12. 3. 2012, 20.06

Dobrý den,jsem 6 let rozvedená, mám 2 roky přítele, se kterým jsme si koupili a opravili dům. Přes týden jsem sama s dětmi, na víkend za námi přítel přijíždí. Mám ho moc ráda, jsem s ním šťastná. Až na pár věcí - moc bych si přála "normální" vztah tzn. rodinu, která s každodenně schází večer doma, ne jen o víkendu. Chtěla bych mít také děťátko... A přitom se musím vyrovant s tím, že přítel dítě již nechce a přes týden bude stále mimo. Již v době, když jsme se seználili měl spolupracovnici, která je zároveň i blízkou kamarádkou. Myslela jsem si, že časem "upraví" pravidla svého vztahu tak, aby mě to nezraňovalo. Ale on si naopak myslel, že jak se náš vztah prohluboval, budu mít pro jejich kamarádství větší pochopení. Po tu dobu 2 let se setkávají celkem pravidelně na 2 dny v měsíci, kdy spolu řeší pracovní záležitosti a kdy u něj přespává. Mimo to spolu jezdí na různé firemní akce, školení a teambuldingy. Věděla jsem o tom od začátku a jak jsem již psala domníval jsem se, že jim dojde, že je to vůči mě netaktní - ty společné večery a noce, v době, kdy já jsem 90 km daleko a svých dětí a povinností a nemohu být s tím, koho miluji a stýská se mi po něm. Ona je vdaná, když je mimo domov o dětí se stará manžel...Přitel ani jeho kamarádka nechtěli situaci řešit, ikdyž jsem řekla, že mi to vadí a že bych byla ráda, kdyby u něj kolegyně nepřespávala.Situace je taková, že příteli to připadá normální a moc nechápe, proč by mě to mělo vadit, že bych mu měla věřit. Já mu věřím, ale přesto mě situace znepokujuje - zejména nedostatek taktu a férového jednání (když zjistil, že nejsem ráda, že má večer u sebe kamarádku, když jsme si volali, tak začal své setkání zatajovat a maskovat tak, abych nabyla dojmu, že jejich styky jsou čistě pracovní - když jsem letos v létě zjistila, že je to jinak a že mě uváděl v omyl, byla jsem velmi zklamaná a rozlobená). Následující měsíce jsem se od toho snažila odpoutat, netušila jsem, jak to mezi nimi je ani jsem po tom nepátrala. Musím říc, že jinak je náš vztah skutečně hezký a neměla jsem potřebu to "pitvat" a trápit se tím.Situace je však neměnná, s tím, že můj přítel mi řekl, že to sice snažil nějak řešit, ale že to nejde, že mají hodně práce. Vím však a nakonec si to přiznal i on, že mejde o práci, ale o to, že je to pro ně důležité a proto to něchtějí měnit. Zajímal by mě Váš názor na tuto situaci a případně rada, jak si o tom pohovořit se svým přítelem, nebo co by mě mohlo pomoci, abych mě to nezneklidńovalo. Děkuji.

Odpověď: 16. 3. 2012, 21.13

Milá Slávko, jediné, o co se můžete opřít je o důvěru v sebe a důvěru ve váš exkluzivní vztah. Přejte příteli, co potřebuje. Ze srdce mu to přejte a důvěřujte, že jeho srdce je natolik velké, že si může dovolit lásku kamarádskou i lásku mileneckou k Vám. Tzn. užívejte to hezké, co je mezi vámi a jemu přejte, co potřebuje a nepovažujte to za ohrožující... Držím palce.

Mirek píše: 12. 3. 2012, 19.44

Dobrý den, mám docela velký problém s nervozitou a s ní spojený třes rukou,hlavy.Nejhorší je to ve společnosti více lidí.Největší problémy mi to dělá v práci při poradách,při řešení různých věcí,když jsem sám,nebo s rodinou takové problémy nemám.Nevím kde mám začít,aby se mé stavy zlepšily,ne-li úplně vymizely.Děkuju moc za radu.M.

Odpověď: 16. 3. 2012, 21.09

Milý Mirku, s podobnými příznaky pracuji i u svých klientů a docela efektivně. Obvykle začneme rovnáním myšlenek, prací se strachem na emoční úrovni a součástí je i https://rovena.info/lecebna-meditace-cesta-k-osobni-sile.html Samozřejmě, že klienti pracují i doma sami, ale provázení je pro ně velmi důležité, rychlejší a efektivnější než tápání po internetu a v mnoha knihách... Držím palce a když budete chtít, objednejte se.

matylda píše: 12. 3. 2012, 19.19

Dobrý den.Mám osmiletého syna.Mimořádně nadaneého,maluje od roku a půl naprosto úžasné obrázky,je zarážející kde se v něm ten prostor pro fantazii bere.Miluje lego,dokáže ho stavět hodiny(poatvá si coko-li ho napadne,podotá¨ýkám že mnohdy i mechanicky dotažené).Je nesmírně citlivý a vnímavý.Přes to všechno mám pocit,že žije v úplně jiném světě než my.Už jen obrázky které maluje.Maluje vždy příběh,naprosto do detailu je schopný namalovat miniaturní postavičky,třeba o velikosti půl centimetru.Co mně trápí,je strašně paličatý,uzavřený mnohdy do sebe.Je někdy jako beran a nepomáhá ani naše důslednost ve výchově.Nejde s ním často jednat ani po dobrém ani po zlé.Je mu v těchto chvílích vše jedno,jako by si neuvědomoval situaci,jako by nebyl schopný vyhodnotit co je správné.S úkoly je naprosto stejný problém,nepíše je,nedokáže se soustředit,je to vždy náročné ho vůbec nějak namotivovat.Je velmi neobratný,nechce chodit ven,stále si jen chce hrát a to dost často sám.Neustále(téměř od rána do večera,už i učitelka ve škole nás na to upozornila) vydává nějaké zvuky,napodobuje už od mala.Nevím zda to je běžné,nebo to jsou příznaly nějaké poruchy.Jinak je nesmírně inteligentní.Má výbornou pamět a je skvělý v matematice.Mnohdy mám pocit,že při počítání příkaldů je musí znát dopředu.Nestačím ani téměř doříct zadání a zná výsledek.Prosím co mám dělat?Mám to nechat plavat?Občas jsem tak vyčerpaná.děkuji

Odpověď: 16. 3. 2012, 21.05

Možná by stálo za to, prokonzultovat, prodiagnostikovat syna na http://cs.wikipedia.org/wiki/Asperger%C5%AFv_syndrom např. v http://www.apla.cz/vse-o-apla/obsah/o-apla . Nevím.

alena píše: 12. 3. 2012, 14.15

mám problém moje snacha je velmi žárlivá délá bezdůvodné scény a do toho všeho zaříná zatahovat i děti jak toto vyřešit

Odpověď: 16. 3. 2012, 20.58

Pokud budete mít pocit, že jsou ohroženy děti, můžete spolupracovat se sociálkou. A syn žije? Je to mezi ním a jeho ženou. Měli by vyhledat spolupráci manželského terapeuta.

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1