Online poradna

Psychologická online poradna – odpovídá psycholog, psychoterapeut

  • Dotazy můžete pokládat, pokud je okénko otevřeno, odpovědi naleznete do týdne rovněž zde. Poradna se uzavře po položení desátého dotazu v týdnu.
  • Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní.
  • Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo online konzultaci s psychologem, kontaktujte mne.
  • Pokud si přejete odpověď mimo on-line poradnu, je třeba uhradit 120Kč na č.ú.: 2500034126/2010 .
  • Vše zde napsané bude zveřejněno.
  • Chcete-li ocenit fungování poradny, zasdílejte, některý článek/stránku z tohoto webu např. na Fb. Články naleznete zde.


Zapomenout

Skákal přes oves

Na zodpovězení čekají: Zoufalá, Myška, Kačka, Andrea, Amálie

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1

Hana píše: 2. 4. 2012, 13.13

Dobrý den, s manželem jsme 22 let, před 4 měsíci mi oznámil, že je pevně rozhodnut se odstěhovat a začít znovu. Stále je ale doma, několikrát týdně ale naznačuje že odejde. Přitom říká, že mne má rád a bude mi pomáhat. Snažím se na něho nenaléhat, nikam ho netlačit, být milá a nešílet a dělat si vlastní program. Přiznal, že ve mě vidí vše negativně, myslím, že čeká z každého mého činu manipulaci na něj. Dokážeme se bavit o provozních a běžných věcech, nehádáme se, ale doma je stále "dusno". Celá věc mě strašně ničí a vysiluje. Dá se odhadnout jak se to bude ještě dlouho táhnout než se rozhodne k nějakému kroku? Nevím,zda čeká až ho vyhodím a tím mu usnadním rozhodnutí, nebo čeká na vhodný okamžik k odchodu, nebo jen nedokáže udělat krok dopředu či zpět. Děkuji

Odpověď: 8. 4. 2012, 20.36

Milá Hanko, chápu, že je to pro vás náročné... žít ve stavu nevím je obvykle horší než se smířit s realitou, která se nám nelíbí... Sama si tedy řekněte, jak dlouho v tomto stavu setrváte. Nemusíte manžela vyhazovat, ale třeba ho požádat, aby se odstěhoval, protože cítíte, že k vám nevysílá konstruktivno a vám se v takové atmosféře žije těžko... bydlet odděleně může přinést úlevu a dál uvidíte...

Dítě-strach píše: 2. 4. 2012, 9.33

Dobrý den,chtěla bych se Vá prosím zeptat na syna kterému je šest let.Je to velmi všestranné dítě,se zájmem o sport,učení a poznávání všeho nového a v kolektivu oblíben. Má mladšího bratra (1 rok) kterého má velice rád. Ale již delší dobu máme problém, že má strach.Když jde spát, bojí se, že se mu bude něco špatného zdát,když jsme v obchodě a nechám ho s mladším bratrem v kočárku u vchodu, tak se bojí, nebo když jdu malého kojit do patra, tak se bojí dole sám. Bydlíme asi dva roky v postaveném RD a nikdy nebyl problém až je to tak půl roku co se problém objevil. Nevím oničem co by tento problém spustil. Děkuji moc za odpověď a přeji pěkný den. Andrea M.

Odpověď: 8. 4. 2012, 20.31

Doporučuji spolupráci s dětským psychoterapeutem... skutečně tady není prostor na to, jak s takovým strachem pracovat... Držím palce.

Sisa píše: 2. 4. 2012, 8.43

Dobrý den, mám vztah s přítelem, oba jsme rozvedeni, oba máme závazky.Moje dcerka 9 let, jeho dcerka 7 let.jsme spolu cca 2,5 roku, z toho 1,5 roku spolu žijeme v přítelově domě.skoro od samého počátku nás provází problémy ohledně našich dcer, sice si na sebe zvykly, ale není to ono a občasné hádky jsou převážně kvůli nim.většinou je to tak, že moje dcera je ta zlobivější a z toho plynou problémy. přítel si na ni podle mě nemůže zvyknout a pak i banální problém mezi námi dvěma vyhrotí a hádáme se.většinou se pak já musím omlouvat apod.i přesto se máme moc rádi a chtěli bychom se vzít.nedávno jsem zjistila, že se mi podařilo plánovaně otěhotnět a byla jsem velmi šťastná, nicméně te´d jsme se pohádali opět kvůli dětem a přítel mi řekl, že teda jestli nebude lepší, když spolu nebudeme, když si to malé nechám vzít, abych se odstěhovala a pod.přitom já jen po něm chci, aby dal mé dceři hlavně čas, aby se mohla srovnat a aby se snažil pochopit taky mě.tlačí ohledně výchovy, důslednosti apod. což samozřejmě respektuji, ale podle mě dítě nevychováte ze dne na den, nehledě na to, že dcerka se podle mě ještě nesmířila z rozvodem a otce má ráda, ale mého přítele také.jinak nám to funguje docela pěkně, my dva problém nemáme, společné zájmy, dokážem se domluvit a respektovat, milování funguje...tak proč najednou chce všechno vzdát? nebo mi chce jen ublížit? je pravda, že v minulosti jsem hádku jednou nezvládla a řekla mu, že už toho mám dost a že s ním nechci být...(ale te´d už to nedělám)možná ze začátku jsem vztahu nedávala tolik šancí .No a on mi to možná jen vrací v době, kdy to hodně zabolí...co myslíte? je mi to moc líto, mám ho velmi ráda a nejsem ochotná opustit jinak velmi funkční vztah jen kvůli problémům s dětmi, které podle mě časem ustanou.a taky jsem moc ráda, že se mi podařilo otehotnět a to, že najednou mi tak ublížil, mě fakt dost bolí-ale jak se říká, vše chce svůj čas, co mi poradíte? samozřejmě problém je složitější a komplexnější

Odpověď: 8. 4. 2012, 20.28

Milá Siso, tak to vidím na společné spolupráci s psychoterapeutem. Přes email necítím, jak fungují koalice, co je adekvátní ochrana dcery a co je nepřiměřené... Ted, když čekáte rodinu, skutečně je nejvyšší čas vymezit si další vize... Svatbu? Neodkládejte tu návštěvu... Držím palce.

Lucie Hrabáková píše: 2. 4. 2012, 7.34

Dobrý den, mám dotaz, který se týká mé starší dcerky 6let. Před 10měsíci se nám narodila dvojčata, do té doby byla dcera jedináček. Po narození dětí bylo vše fajn (sourozence si moc přála). Poslední dobou dcera neustále odmlouvá, na vše co jí řekneme odpovídá slovy Ale, Proč, Co je? Když jí požádáme o pomoc, tak se to většinou setká s neuspěchem. Když něco udělá - viz. dnes u snídaně rozsypala cornflaky, manžel jí řekl, že si to zamete, tak mu na to odsekla, že nezamete. Manžel jí dal pohlavek. Přiznávám, že i já většinou po třetí, čtvrté domluvě končím tím, že jí plesknu přes zadek. Např. Včera jsem jí nejméně třikrát řekla, že nemá dávat morče do kočárku na panenky, že jí ho znečistí, dopadlo to tak, že kočár byl počůraný. Když jsem se jí ptala, proč mě neposlechla, tak mi bylo řečeno, že neví. Většinou jde zdánlivě o banality, ráno se nechce oblékat, problém je se nasnídat, sedět u jídla, většinou se tam sesune celá našišato a jídlo je kolem talíře, na stole, po zemi. Když od nás něco chce, tak zásadně začíná větu Já chci... Vím, že na ní nemám moc času, že jí odsouvám na druhou kolej, na děti jsem sama, rodiče mám 200km daleko, manželovi rodiče se s námi nestýkají. Manžel je v týdnu většinou v práci od rána do večera, víkendy je doma. Snažím se, aby dcerka měla nějaké povyražení, návštěvu kamarádky u nás, u nich, cirkus, výlet atd. Moje otázka zní, jak z toho ven. Ubíjí mě každodenní řev, jekot, pláč, leckdy je to nad mé síly a mám pocit, že to nevydržím a zblázním se z toho všeho já. Děkuji za odpověď a přeji hezké dny

Odpověď: 8. 4. 2012, 20.21

MIlá Lucie, máte asi správné tušení, že to může souviset s tím, že si vás dcera neužije. Zkuste se domluvit a i s manželem vymyslet,jak třeba jedenkrát týdně budete jen s dcerou. Jinak vaši snahu o výchovu k uposlechnutí základních pravidel ocenuji.Držím palce.

HcH píše: 2. 4. 2012, 7.30

Dobrý den, dcera začala být v posledních dvou až třech měsících náměsíčná (loni v listopadu jí bylo šest). Dceru mám ve střídavé péči. Stalo se to dvakrát během jednoho týdne, kdy byla u otce a dvakrát během jednoho týdne, kdy byla u mne. Vstane, má otevřené oči, jde na malou, jenže místo na záchod jde jinam. Pak se chce vrátit do postele, ale opět nenalézá správné místo, kde je postel. U mne šla místo do postýlky ke dveřím ven, tak jsem se jí zeptala, kam jde, řekla, že do postýlky a sahala na kliku. Odvedla jsem ji do postýlky a pak už klidně spala dál. Četla jsem, že se to stává, zejména malým dětem, i mně se něco podobného v dětství párkrát přihodilo. Chtěla bych jen vědět, kdy už to může být způsobeno nějakými vnějšími vlivy, velkými emocemi, stresem atd. a kdy je to ještě v pořádku. Případně, jak se dá tento problém řešit. Předem moc děkuji za odpověď.

Odpověď: 8. 4. 2012, 20.16

Milá HcH, máte pravdu, u dětí se to občas stává - sama to znáte. A já vám bohužel nemohu řící více - podrobněji jsem se této tématice nevěnovala.

Ila píše: 2. 4. 2012, 7.23

Dobrý den,chtěla bych poradit nějakou literaturu k řešení mých problémů.Jsem po porodu svého druhého vymodleného dítěte,všechno proběhlo dobře,ale já se cítím pořád nějak smutně,už v porodnici mi říkali že jsem nějaká smutná...maminky bývají přece štastné.Mám všechno co jsem si přála,žiju si dobře,prakticky nic mi nechybí,ale necítím se štastná....jako bych měla splněno a neměla se na co více těšit.To mě děsí,chtěla bych se nějak pozitivně naladit a užívat si radost z dětí,ale nejde to.Někdy mě přepadnou smutné nálady,slzy...bez důvodu.Nevím jak to správně popsat,prostě bych to chtěla změnit v hlavě.Děkuji za odpověd.

Odpověď: 8. 4. 2012, 20.13

Milá Ilo, pokud máte pocit, že máte splněno, je třeba tento pocit přepracovat na úrovni emocí...- k tomu doporučuji spolupráci s psychoterapeutem a knihu Kvantové vědomí; součástí je stanovit si další životní cíle (třeba výchova dětí). Mmj. poporodní deprese nejsou až tak neobvyklé - nevím, jak dlouho od porodu jste a jak moc vás ovlivnují hormony... Můžete zvážit s psychiatrem antidepresiva. Přeji vše dobré.

Michal píše: 27. 3. 2012, 7.43

Dobrý den,mam takovej problém jsem málo komunikativní, prostě nepotřebuju moc mluvit, a díky tomu si myslym že mam málo kamarádů a nemůžu získat žadnou přítelkyni jemi 21 a ještě jsem neměl žádnou holku mam strach, že to žadná nevydrží a proto radši ani žádnou holku neoslovuji.A ještě bych se chtěl zeptat jestli se s tím dá něco dělat s tou komunikativností.Děkuji za odpověd

Odpověď: 29. 3. 2012, 20.42

Milý Míšo, máš pravdu - slova slouží k navazování vztahů i k jejich rozvíjení. A taky máš pravdu, slova jsou mnohdy zbytečná (mnohdy mnoho povyku pro nic) a jindy přinášejí ublížení. Tvé mlčení může být mnohdy moudré, ale dívky to nemusí vždy pochopit. Obecně muži mají menší potřebu mluvit, ale v době námluv se vybičují k větší produkci slov (jedno úsloví praví, že v době námluv vyplýtvají 80% slov, ze slov namluvených v průběhu života :)) Víš, nevím, co je motivem tvého mlčení, na kolik % je to nejistota, na kolik % pozorovací klid. Samozřejmě, že lze svou schopnost komunikace rozvíjet. Můžeš si nalézt inspiraci v knihách (např.: Jaro Křivohlavý: Jak si navzájem lépe porozumíme, dále - sice nepatří k mým nejoblíbenějším, ale může být inspirativní aspon nějak: Jak získávat přátele a působit na lidi/autor: Dale Carnegie​ - a taky by stačilo pár pravidel ohledně aktivního naslouchání a ty ti mohu poslat e-mailem) Tak držím palce.

nika píše: 27. 3. 2012, 6.41

Dobrý den,nevím si rady se svojí psychikou...jsem vdaná,mám jedno malé dítě,pěknou práci,dům...a přesto si toto vše neužívám,jak bych asi měla..Mám problém s tím,že jsem si vsugerovala,že manžel zemře na rakovinu(mají tuto dg v rodině),kdykoli má nějaké i banální příznaky některé nemoci,já se vnitřně dokážu rozhodit až tak ,že si začnu představovat,jaké to bude,když zůstaneme s derou samy,jak budu zvládat výchovu,finanč.záležitosti atd....je to pro mě velmi vyřerpávající,dělá mi problémy cokoli plánovat,vzhledem k těm obavám z budoucnosti...přemýšlela jsem o návštěvě psychiatra,ale nevím,zda psychofarmaka dokáží toto potlačit...děkuji za jakoukoli radu

Odpověď: 29. 3. 2012, 20.20

Milá Niky, důvěřovat životu a vypustit strach je někdy vskutku náročné, ale mám pocit, že bez toho bychom umřeli za živa - princip tedy: prožívejme každý přítomný okamžik pohody jako dar. Dále je třeba si uvědomit, že myšlenky si nevybírají nás, ale my je. A taky myšlenky spojené s prožitkem tvoří... Proto si tvořme myšlenky konstruktivní a důvěřujme, že vše, co nastane zvládneme. Jak pracovat s nutkavými myšlenkami: materiály vpravo nahoře: http://cz.lundbeck.com/cz/public/what_we_do/depression/default.asp - obsedantně kompulzivní porucha.... A také technika neurolingvistické programování (NLP) pohledejte na netu... Přeji vše dobré.

Renata píše: 26. 3. 2012, 23.47

Milá Radano, otec zůstal doma sám, matka má zdravotní problémy a je na LDN. On je soběstačný, ale místo aby se staral kolem sebe a domácnost, rád vymýšlí a úkoluje druhé prací kolem domu, zahrady a pole. Nevím do jaké míry mu mám pomáhat s domácností, když je sám schopný, jen ho to nějak nebaví a uspokojuje ho jiná práce. Kdyby aspoň neotravoval druhé, ale pořád něco potřebuje a vymýšlí a trvá to už léta. Domácnost jde mimo něj. Chtěla jsem ho naučit prát v pračce,ale to on nemá snahu, prý zatelefonuje a já mu ji přijedu zapnout.Poradíte,prosím,jak s ním nějak vyjít, do jaké míry mu pomáhat? Děkuji.

Odpověď: 29. 3. 2012, 7.25

Milá Renatko, vy si nastavte, kolik mu chcete věnovat času a energie týdně, či měsíčně, seznamte ho s tím, že tam třeba přijedete každý lichý čtvrtek na 2,5h a jednu sobotu v měsíci...Více nemůžete, protože máte svůj program. Není třeba brát jeho domácnost za svou. Přeji vše dobré.

Nitunah píše: 26. 3. 2012, 17.11

Zdravim, chcem sa spytat ako by ste nazvali stav, ked voci otcovi citim, ze ziadny jeho čin alebo akykolvek typ spravania nie je schopny zmenit moj vztah k nemu...pozitivny alebo negativny... zmenu mojho postoja voci nemu moze sposobit jedine moj stav ci uz pokoja alebo vyrovnanosti. ak sa dostanem do stavu pokoja, som schopna ho mat rada. btw. predtym to bolo horsie, mali sme priserny vztah

Odpověď: 29. 3. 2012, 7.20

Omlouvám se, ale nerozumím otázce. A není mi jasné, zda vás něco trápí, nebo hledáte jen slovo.

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1