Online poradna

Psychologická online poradna – odpovídá psycholog, psychoterapeut

  • Dotazy můžete pokládat, pokud je okénko otevřeno, odpovědi naleznete do týdne rovněž zde. Poradna se uzavře po položení desátého dotazu v týdnu.
  • Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní.
  • Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo online konzultaci s psychologem, kontaktujte mne.
  • Pokud si přejete odpověď mimo on-line poradnu, je třeba uhradit 120Kč na č.ú.: 2500034126/2010 .
  • Vše zde napsané bude zveřejněno.
  • Chcete-li ocenit fungování poradny, zasdílejte, některý článek/stránku z tohoto webu např. na Fb. Články naleznete zde.


Zapomenout

Skákal přes oves

Na zodpovězení čekají: Zoufalá, Myška, Kačka, Andrea, Amálie

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1

Janula píše: 12. 5. 2008, 15.32

Dobrý den. Mám takový, pro mne neřešitelný problém s dcerou. V létě jí bude šest let. Je chytrá, doma samostatná, výřečná apod., ovšem, jakmile vejdeme do školky tak je zní nekdo zcela jiný. Téměř tam nemluví. Obecně nemluví s nikým cizím. Učitelka si s ní už neví rady, děti se jí posmívají, vůbec nevím proč tomu tak je. I kvůli té nemluvnosti dostala odklad školní docházky. V písemném testu u psycholožky měla nadprůměrné výsledky, ale když měla odpovídat ústně, tak se " nevymáčkla " a nebo jí to trvalo hrozně dlouho. Vůbec nechápu co s ní je? Jak říkam, doma mluví, dokonce skládá básničky, ale ve městě si nekoupí ani rohlík a ve školce taky sem tam něco řekne. Chtěla bych vědět jak jí pomoci se rozmluvit. Něco jsem o tom četla a vychází mi že buď trpí selektivním mutismem, nebo je prostjě "jen" sociálně nevyzrálá. Návštěvu psychologa vylučuji, stejně by tam zas nic neřekla.

Odpověď: 12. 5. 2008, 16.39

ještě můžete navštívit šikovného terapeuta - kineziologa (víte o tom, že vaše psaní po mě vlastně nic nechce? přečtěte si svou první a poslední větu)

Iveta píše: 12. 5. 2008, 14.14

Dobrý den. S přítelem máme problém. Je na mě tak trochu závislý (jsme spolu rok). Je teď na vysoké škole, ale pořád vyvádí, že tam má být ještě dva dny. Kolikrát i vyhrožuje, že se zabije. Nevím co mám s ním dělat. Rozejít se s ním nechci. Mám ho ráda. Je možnost, že by šel do práce, ale za rok půjdu na vysokou já. Prosím poraďte co by bylo lepší. Děkuji

Odpověď: 12. 5. 2008, 16.36

Milá Iveto, bylo by dobré, aby přítel pochopil, že má problém a začal ho s profesionálem řešit... (můžete ho také informovat, že jeho problém pravděpodobně váš vztah dříve či později zničí) (jeho problém: závislost, nenaplněnost láskou, sebeláskou, sebeúctou, deprese...)

blanka píše: 12. 5. 2008, 14.11

Dobrý den mám problémy s manželem.Nevím jak to popsat ale je strašně majetnický a chce abych já jemu dělala dobře ale on mě nemusí.Jsem z toho už zralá na sebevraždu. Máme čtyři děti a já si nevím rady.Prosím o pomoc.Děkuji.

Odpověď: 12. 5. 2008, 16.31

A jakou pomoc si představujete? Začněte si třeba psát deník, když se vám podaří získat při psaní trochu nadhledu, bude to fajn. Také se můžete objednat ke specialistovi (psychterapeut, rodinný terapeut...) Sebevražda? To dětem fakt pomůže... (nehledě na to, že ani sobě nepomůžete, v dalším životě to budete muset zmáknout v náročnějších podmínkách...)

bamb píše: 12. 5. 2008, 13.06

Dobrý den Potřebovala bych pomoc.Bude mi 40, jsem vdaná, mám dvě děti-18 a 12. Vdávala jsem se - byla jsem těhotná, ale hlavně, abych se dostala od našich. Dětství vidím jako příkazy, zákazy a bití, i když z venku jsme vypadali jako normální aktivní rodina a naši si toto nikdy nepřipustili. Podle nich bylo všechno v pořádku. Manžel je starší o 8 let. Postavili jsme dům, splatili půjčky, přestáli nezaměstnanost-mladší byl nemocný a tak jsem byla dlouho doma a pak nemohla najít práci. Doma jsem dělala všechno. Při stavbě jsem dělala jako jeden chlap, pak zahrada, všechno okolo dětí, domácnosti a stačila jsem zařídit a vyřídit všechno co bylo třeba. Zpočátku jsme chodili i "mezi lidi", ale když se trochu napil, myslel si, že jsem fackovací panák. Chtěla jsem odejít, ale v poradně jsme to tzv. vyřešili. Přestali jsme chodit mezi lidi a byl klid. Takže jsme byli pořád sami s dětma a občas rodinou. V sexu nic moc. Nepřitahuje mně, vůbec. Když se narodil syn, začal se mnou spát v ložnici, manžel šel do pokoje a už to tak zůstalo. Časem jsem si začala uvědomovat, že ho nechci a že ho k životu nepotřebuji. Začal mi být "fuk". Já dělala kde co, on z práce domů, na teletext, dát psovi, dát si kávu nebo pivko, umýt, spát. Teď jsem někoho potkala a hrozně se zamilovala. Manžel se to dozvěděl a začalo peklo. Už vím, že ke svému příteli nechci. Syn se postavil proti. Ale rozejít se s ním nedokážu. Opravdu ho mám moc ráda. Teď to vypadá tak, že se bojím jít domů. Manžel mně napadl, syn mně bránil. Teď už mi jenom vyhrožuje. Že mi klidně vrazí, protože na to nemám svědky, že mě vyrazí a nikdo mu v tom nezabrání (dům je společný), že mám táhnout a to hned, že mě v dědině zničí, že jsem viník. Jednou jsem kurva, jednou lesba, protože mám kamárádku, kterou on nemá rád. Nadává na mou práci, protože se mu nelíbí. Uráží, vyhrožuje. Před dětma i bez nich. CHce to srovnat, dává mi ultimáta, ale mně je tak odporný, že nejsem schopna s ním ani mluvit.Jsem uzlíček nervů. Zhubla jsem 15 kilo, vypadávají mi vlasy, každou chvíli brečím, třepu se, mám stavy hrozné úzkosti. Doma udržuji pouze nějaký chod domácnosti, víc nejsem schopná. Mám v práci docela zodpovědnost a bojím se, abych neudělala chybu. Nevím co dál. Už jsem se srovnala i s tím, že by bylo nejlepší prostě nebýt a že není zase tak těžké toho dosáhnout. Jsem na jakémsi mrtvém bodě. Rodičům jsem všechno řekla, otec mi vyhrožoval, že bude chtít zaplatit hodiny na stavbě baráku a já že zůstanu pod mostem. Opravdu bych potřebovala pomoc nebo radu. Co dál?

Odpověď: 12. 5. 2008, 16.27

Milá bamb, nějak vám nerozumím... na rekapitulaci vašeho manželství těchto pár řádek opravdu nestačí... vytlačit manžela z ložnice synem není moc dobré... proč si ted děláte emocionální eskapádu s důsledkem sebepoškození mi také není moc jasné... v jakých závislostech (vztahových) to lítáte? Je na čase srovnat se, myšlenkově, emocionálně, energeticky, k tomu ale budete muset udělat jiné kroky, než napsat do on-line poradny.

Terezie píše: 12. 5. 2008, 11.26

Dobrý den, obracím se na Vás,protože už si nevím rady. Mému příteli doktoři oznámili, že už nikdy nebude moci zplodit zdravé miminko, kvůli jeho intentivní léčbě nemoci. Miminko pro nás bylo vždycky velikým splněním snu, a když přišel tento verdikt, zhroutil se nám svět. Samozřejmě jsem se snažila najít nějaké východisko, což se našlo. Je zde možnost podstoupit IUI s AID. Bohužel můj přítel o tom nechce slyšet. Ačkoliv si přeje dítě z celého srdce, nedokáže se smířit s faktem, že dítě nebude biologicky jeho. Snažila jsem se mu vysvětlit,že to bude jen mezi námi a ve chvíli kdy se dítě narodí,tak mu přiroste k srdci, vždyť ho budu nosit pod svým srdcem a přítel mě opravdu miluje čistou láskou,tak by se s tím mohl smířit. Jenže on to bere tak, jako že bude vychovávat cizí dítě a to by mu prostě vadilo. Prosím poraďte mi, jestli existuje nějaká možnost, jak příteli vysvětlit, že pokud tolik touží děcko mít, smíří se i s touto variantou. On by si raději přál, abych ho opustila a našla štěstí s někým jiným a neohlížela se na něho, jenže má láska je tak silná, že ho nedokáži opustit, ani když zůstaneme bez dětí. Jsem ztoho sice strašně moc smutná, ale bohužel mi asi nic jiného nezbude. Děkuji za Vámi věnovaný čas. Nashle

Odpověď: 12. 5. 2008, 16.17

Milá Terezie, neplodnost páru a její různé způsoby léčby jsou pro pár obrovskou zátěží. Přijetí pohlavních buňek není nákup sedací soupravy... a tento enrgeticko informační zapletenec mívá svou sílu a do kvality vztahu se promítne dříve nebo později. Narodí-li se dítě z pohlavní buňky jednoho partnera a druhá buňka je cizí osoby, stojí tato neznámá osoba často mezi tím párem. Terezo, vždyť vy byste měla dítě s jiným mužem... Vy jako pár takovou situaci můžete zvládnout jedině tehdy, najde-li váš přítel úctu, lásku k tomu dárci a přijme-li od něj ten dar. Můžete zvážit, zda chcete anonymního dárce či chcete-li raději ho znát. Pak také můžete zvážit adoptivní či pěstounskou péči, kdy se rozhodnete společně vychovat dítě, které vás potřebuje a vztah váš a vašeho manžela k dítěti bude vyvážený. Rozhodnete-li se s manželem zůstat a nemít děti je to od vás dar a manžel se musí rozhodnout, zda si dovolí jej přijmout. Oba toto proveďte s plným vědomím. Můžete se objednat, protože práce s těmito emocionálními proudy není jednoduchá a vy je plně neznáte.

Melorina,17 píše: 12. 5. 2008, 10.30

Dobrý den, byla jsem rok a čtvrt s klukem. Vše bylo v pořádku, ale po roce to začalo tak nějak skřípat.. Já jsem občas vyjela úplně zbytečně, on byl zase často nepríjemný z práce a vybíjel si to na mně. To byl podnět k hádce a čím dál víc jich přibývalo. Hádali jsme se už pomalu každý druhý den. Potom jsme se asi 4 dny neviděli a on řekl že když se mou není tak se mu strašně stýská ale když je se mnou tak se jen hádáme a k tomu přidal že už se mnou není štastný. Po týdnu jsme se sešli a on řekl že už mě nemiluje a nemůže být se mnou ale zároveň že kdybych se chovala jak odřív že by se snad mohl znovu zamilovat a začít úplně od nuly. Já ho přemlouvala prosila a žadonila aby se mnou zůstal, že bez něho nemůžu žít ale on že si to musí ještě znovu promyslet a zvážit pro a proti. Kamarádky mi radí abych žila jako předtím a dělala že mě to netrápí a že ho to určitě přiláká a když ne tak za to nestál. Mám se mu prý ozvat tak za 14 dní. Jenže já bych mu nejraději napsala hned ted a klidně si před ním klekla jen aby se vrátil. Vážně už si neumím představit co budu dělat.. Kamarádky mají i své starosti a nemohou být stále se mnou. Jenže i když si na mě čas udělají tak jsem stejně myšlenkami úplně jinde. Nemohu spát nemohu jít zhubla jsem za týden 2 kila a nic mě nebaví. Už nevím jak se zabavit abych na něj alespon hodinu nemyslela. Pořád doufám že se vrátí a uvědomí si co ve mě má.. Byli jsme spolu tak šťastní že jsem nedokázala ani pomyslet na to že by to mohlo někdy skončit.. Představovala jsem si ho jako dědečka se kterým budu mít plno krásných dětí a budu ho milovat ať se děje co se děje.. Teď už vážně nevím co si počít. Uvažovala jsem i o sebevraždě. Bez něho nemá můj život smysl. Žila jsem jen pro něj a usínala s pocitem, že me miluje. Možná že jsem ho moc utiskovala a vyžadovala aby byl pořád se mnou, ale to bylo tím že má hodně práce a když nepracoval tak byl se mnou.. ale moc času to nebylo a on byl buď unavený nebo neměl na nic náladu takže jsem vyžadovala víc času a když chtěl být místo mě s kamarády tak jsem se zlobila... že nechce být se mnou.. přislo mi že mu jsou přednější, ale zároveň jsem nechtěla aby se s nimi přestal vídat. Prostě jsem jen chtěla trochu pozornosti nebo aspon aby se se mnou domluvil na kompromisu, ale on si vždy udělal po svém jak jemu to vyhovovalo a to mě vždy dovádělo k šílenství a pak jsme se znovu pohádali proto se ptám vás jako objektivního člověka. Prosím poraďte jsem zoufalá. Vážně už nevím jak dál. Nedokážu si představit jak budu žít bez něj.. Potřebovala bych radu jak ho přesvědčit že sťastný bude jen se mnou a že já se budu snažit aby to tak bylo navždy. Děkuji předem za odpověď.

Odpověď: 12. 5. 2008, 15.44

Milá Melorino, žila jste před ním, budete i po něm!!! takže žádné škemrání o jeho náklonnost!!! Nikdo není zodpovědný za vaši duševní pohodu, ted se vám jen ukázalo, kolik závislosti bylo ve vašem vztahu, možná to byla právě ona, která dělala ve vašem vztahu okovy. Když budete tlačit, nic nezískáte. Opravdově věnujte pozornost sobě, své sebeúctě, sebelásce a povinně začněte jíst a dělat si program. Lze si udělat program na svou regeneraci (to by ale vyžadovalo konzultaci u specialisty - psychoterapeuta), sama sobě stanovte termín, do kdy se dáte do základní pohody.... a věřte, že vše je tak, jak to má být... máte-li se rozloučit, popřejte si navzájem štěstí... vy víte, že jste mu dala lásku, jak jen jste ji uměla dát...

René píše: 12. 5. 2008, 9.23

Napíšu vám tady můj problém, moji rodiče se rozvedli, takže žiju jen s otcem, má přítelkyni, ale v tom není probléém.... já už o sobě delší dobu vím, že mě holky nepřitahují, tudíž jsem na kluky, dokonce jsem našel hodného kluka, je mu 18 let a mně taky a moc ho miluji, ale chtěl bych o své orientaci říct tatkovi, nechci mu lhát, kam jedu atd. a nechci lhát ani sobě. chtěl bych mu to mooc říct, ale nevím, jak se zachovááá a aby mě nevyhodil z domu nemáte nějaký návod nebo neumíte mi prosím Vás pomoct? děkuju moc René

Odpověď: 12. 5. 2008, 15.29

Milý René, neznám tvého tátu, ty ho znáš lépe a lépe umíš odhadnout jeho reakci. Někdy otcové jednají nerozumně a syna homosexuála mají tendenci odmítnout, přeji ti, aby to nebyl tvůj příběh. Jak bych ti mohla pomoci? Maximálně tak, že bych s tvým otcem pohovořila na téma důležitost rodinných vztahů, vzájemné akceptace... rené, často ale lidé mívají předem neopodstatněné obavy z toho, že budou odmítnuti, když např. se přiznají k hosexualitě. Strach a představy odmítnutí však často neodpovídají realitě a rodiče své děti akceptují. Doporučuji ti, abys třeba s tátou zavedl řeč na to, že je pro tebe důležitý váš vztah, že ho máš rád a že třeba někdy máš strach, že tě vyhodí... jindy můžeš zavést řeč na homosexualitu a jaké to asi pro ty lidi a jejich rodiče musí být.... a pak jednou na to bude ta správná chvilka... (mmj. z domu tě právně nemůže vyhodit - máš tam trvalé bydliště a chodíš-li do školy, má k tobě vyživovací povinnost)

Lenka píše: 12. 5. 2008, 4.16

Dobrý den, mám problém a nevím si s ním rady. Je mi 23 let, jsem vdaná 3 roky a mám tříletého syna. Asi před půl rokem se mi manžel svěřil, že je gay. Sice mě to šokovalo, ale všechno jsme probrali a v podstatě se pro mě nic nezměnilo. Ale sotva před týdnem jsem se dozvěděla, že měl sex se svým nějlepším kamarádem, který je "shodou náhod" také gay. A že spolu chodí. To už mi vyrazilo dech. Když jsem po dvou dnech přestala brečet, tak jsem začala přemýšlet, jak se zachovám. Manžel je pracovně pryč (i s tím svým přítelem, mají stejné zaměstnání) a mám tak spoustu času na přemýšlení. Ale stále si nevím rady. Napadá mě spousta věcí. Vykopnout ho z bytu a rozvod, nátlakem ho donutit, aby se s tím přítelem rozešel a změnil zaměstnání. Tím nátlakem myslím vše říci jeho rodičům, kteří nic netuší a on má strach, že by o ně přišel. Ale zase nechci být tak zlá. Ale proč bych zase měla mít ohledy, když i on mně ublížil. Ale na druhou stranu vím, že on v podstatě za nic nemůže, že homosexualita je vrozená. V tom případě si ale neměl nic začínat se mnou. A také je mi jasné, že s největší pravděpodobností "sloužím" jenom k tomu, aby se mu podařila jeho homosexualita před jeho rodiči utajit. Kvůli jeho rodičům mě napadlo, že bychom spolu jenom žili jenom jako přátelé a žili každý svůj vlastní život. Ale nejsem si jistá, jestli bych to zvládla. Protože ho pořád miluju. Prosím poraďte.

Odpověď: 12. 5. 2008, 15.02

Milá Lenko, takto na dálku si netroufám radit, příliš informací nevím - o kvalitě vašeho vztahu včt. vývoje v oblasti intimity, o vaší sexuální apetenci, ekonomické situaci, ani jak dlouho manžel ví o své homosexuální orientaci. Vnímám jako důležité vymezit si spíše váš vztah jako spolubydlících přátel, kteří společně pečují o dítě... Váš vztah bude procházet transformací... je možné, pravděpodobné, že by vám v průběhu času prospěla konzultace u specialisty (práce s poutem lásky není zcela jednoduchá...) Lenko, nedělejte vůči němu zlé věci, ke kterým patří i nátlakovky, vydírání...

studentka píše: 5. 5. 2008, 19.14

jak lze vybudovat pevnou vůli? Mám problémy se svou postavou (jsem tlustá)....přes den dbám na to abych jedla trošku a pravidelně, ale jak padne večer tak do sebe narvu co se dá........pak si to vyčítám......co mám dělat abych se dokázala ovládat??

Odpověď: 7. 5. 2008, 18.46

Milá studentko, obezita mívá psychologické kořeny, může to souviset s nedostatečnou sebeláskou, s nenaplněnou potřebou lásky. Je potřeba umět prožívat lásku na úrovni těla, duše i ducha, být si jista svým místem, umět prožívat svou sexuální roli. Dokážete-li udělat pohyb na úrovni duševního života, oblast přejídání se promění (je dobré jíst ve večerních hodinách zeleninu, mrkev...)

DAF píše: 5. 5. 2008, 18.27

Vážená poradno Mám takový větší problém a nevím jak ho řešit.Už jako malá jsem byla méně mluvná a bojácná ale jen v kontaktu z cizíma lidma. Nyní mám 3děti 2 už skoro plnoleté a6 syna.Po mateřské jsem nastoupila do práce kde jsem byla docela psychicky na dně.Složitá práce ,prostředí i někteří lidé mi vadily .Byla to práce kde jsme se učili pořád něco jiného a ty změny mě deptaly.Předtím jsem byla v jiné práci to bylo podobné a ještě horší kolektiv.Někteří lidé jsou opravdu zlí a já jim to neumím vrátit.Veškole jsem se učila dobře ale neumím se prosadit.Ale vidím že až během let je to horší.Je mi 40.Doma už to neklape dýl.Co se kluk narodil,pořád brečel a nebyl nikdo mimo mně kdo by ho vozil a pomohl mi.Manžel má své koníčky pořád řve ale sám doma nic nedělá tak to bylo vždy spíš na mně.Akorát nějaké ty peníze vydělá tak proto jsem s ním.Taky kvůli dětem protože studují a peníze potřebují.Já nejsem už schopná jít do jakékoliv práce.nýní pracuji je to zatím v pohodě .Už jsem i přemýšlela že život pro mě nemá cenu i když holky mám ráda.Manžel dělá hodnýho a milýho před cizíma ale doma je jiný.V sexu už nám to vázne taky dýl,já s ním nechci nic mít protože je zlý.On by chtěl pořád a já vůbec.Taky vyhrožuje že se rozvede.Kamarádka mi řekla že by s ním nebyla.Nejhorší je že jsem potkala bývalého s kterým jsem chodila před 20lety.Mohla jsem mít během manželství vztahy ale nikdy jsem nechtěla.I během let jsme se viděli tak3krát.Až tedˇjsem chtěla utéct ze všech problémůtak jsme se sblížili a ne jednou.Ovšem mám ho ráda jako tenkrát.Je to vůbec možné po těch letech.Strašně mě přiahuje.Chodila jsem s ním 3 roky a kvůli manželovi jsme se rozešli protože on byl na vojně .amanžel na mě tlačil.Vztah trvá teprve 2 měsíce.Mám chvilky kdy jsem na dně a chci s ním být pořád.TAk jsem mu napsala jestli by byl se mnou pořád ale on z toho vztahu chtěl hned vycouvat,protože má 2 děti má je moc rád.Smanželkou si moc nerozumí byly i v rozvodovém řízení proto hledá i jiný vztah.Už jeden měl i během manželství.On řekl že si užívá života dokud může.Nevím jestli by dokázal mi být věrný ale snad jo kdyby jsme si rozuměli. Také řekl jestli ho nebudu psychicky vydírat že se můžem ještě vidět ale já jsem jen chtěla být s ním protože když jsem s ním tak je mi úplně dobře i když mi někdy vadí že často mluví o dětech ale oni ho jednou opustí už jim je také 16a13 let pak zůstane sám a nikdo ho nebude mít už rád jako já ale on to nechápe.On má dost aktivit které ho baví to já nemám třeba jede na kole a není z toho unavený jak já.Myslím si že mě má také rád ale děti má radši.Prý je mu se mnou dobře.Nemůžu prostě žít na dvě strany bát se až manžel na to přijde on by mě asi nevím co a na druhou stranu s ním někdy být a prostě štastná.Také sex s manželem se nedá srovnat s ním.On je citlivý a k ničemu mě nenutí .Když mám potom spát s manželem tak se mi chce brečet.Někdy se cítím hrozně že by mi pomohly i léky ale nechci brát prášky i když moje máma se léčí na deprese.Asi mě to jednou stejně nemine.Prosím o radu dá se můj život vůbec nějak vyřešit .Mám ho moc ráda ale doma je to o to horší.Ovšem když to tedˇ skončím s ním tak se dostanu zas do těch stresů..takhle je mi alesponˇ dobře když jsem s ním.

Odpověď: 7. 5. 2008, 13.35

Milá DAF, situace opravdu nelehká. Je třeba dělat věci dobře pro sebe. Nevím, co vám poradit. Obecně je dobré přijímat to, co se dějě, může pomoci, když se sama na svůj život budete dívat s nadhledem, nebudete se tolik identifikovat se svým životním dramatem a nebudete se bát toho, co bude.

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1