Online poradna

Psychologická online poradna – odpovídá psycholog, psychoterapeut

  • Dotazy můžete pokládat, pokud je okénko otevřeno, odpovědi naleznete do týdne rovněž zde. Poradna se uzavře po položení desátého dotazu v týdnu.
  • Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní.
  • Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo online konzultaci s psychologem, kontaktujte mne.
  • Pokud si přejete odpověď mimo on-line poradnu, je třeba uhradit 120Kč na č.ú.: 2500034126/2010 .
  • Vše zde napsané bude zveřejněno.
  • Chcete-li ocenit fungování poradny, zasdílejte, některý článek/stránku z tohoto webu např. na Fb. Články naleznete zde.


Zapomenout

Skákal přes oves

Na zodpovězení čekají: Zoufalá, Myška, Kačka, Andrea, Amálie, Josef, Tereza, Ivan, Lucifer, Klara, Kerstie, Hella

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1

Katka M. píše: 5. 6. 2012, 8.27

Dobrý den,chtěla bych se poradit.Mám velký psychický problém.Mám přítele se kterým už jsem něco přes 2 roky.Bohužel mám obrovský problém s úpřímností a lhaním.lhala jsem příteli několikrát za tu dobu co jsme spolu i v banalitách a navíc mu nedokáži sdělit když mám nějaký problém...se lhaním mám problém už od dětství,kdy jsem byla hodně bita když jsem něco provedla a tak jsem se naučila lhát...a pak když jsem se osamostatnila(odstěhovala se od rodiny)byla jsem zvyklá si vše řešit sama a nikoho do toho netahat a to se mi tak nějak zafixovalo v hlavě a nejsem schopna ty problémy pak řešit s přítelem.Samozřejmě pravda vždycky vyjde najevo ať dřív nebo později a tak se nyní již měsíc a půl hádáme a přítel se již několikrát se mnou rozešel a pak to vzal zpět.Snažila jsem se mu vysvětlit že se nezměním ze dne na den,ale ty hádky jsou horší a horší.A také bohužel vnímání těch problému mi děla problém,protože do 18 let jsem nesměla nikam chodit neměla kamarády,asi jsem myšlenkově nějak zakrněla.Navíc už jsem psychicky na dně...o přítele nechi přijít,ale bohužel to řešíme stále dokola a i když jsem mu slíbyla že k němu budu upřímná a nebudu mu lhát,stále to dělám prostě mi to vylítne a vždy přiznám jen polopravdu a nedokáži mu říct vše naférovku.myslím si,že jsem psychicky nemocná.prosím napište mi svůj názor...jinak se chystám jít ke klasickému psychologovi u kterého jsem nikdy nebyla tak jsem se nejprve chtěla svěřit Vám a požádat o radu než k němu půjdu.Děkuji moc

Odpověď: 10. 6. 2012, 8.18

Milá Kači, oceňuji vaši vůli a rozhodnutí, této lapaálii se postavit... a spolupráci s psychologem Vám schvaluji :). Jen nezapomeňte, že práce čeká Vás. Ukotvit v sobě vztah k pravdě, odvahu stát ve vlastní realitě plně přítomna, uzdravit tu vniřtní bitou holčičku za pravdu, za nedokonalost...?... Další témata možná důvěra v partnera, lidi... Taže Vám držím palce :).

Panda píše: 4. 6. 2012, 18.14

Mám tříletého vnuka. Vídáme se 2 – 3x týdně. Někdy u dcery doma, ale většinou si ho vezmu na celé dopoledne a podnikáme různé výlety. Po celou dobu se ode mě nehne na krok, stále mi chce s něčím pomáhat, je veselý, spokojený, je nám dobře. Stejně se údajně chová s druhou babičkou, která si ho taky občas vezme na hlídání. Všechno se zdálo v pořádku až do chvíle, kdy jsme se obě babičky setkaly u nás na zahradě. Vnuk chtěl, aby s ním celou dobu byla jenom druhá babička. Jen jsem se k nim přiblížila, odháněl mě slovy „běž za dědou“ a ani se na mě nepodíval. Respektovala jsem to a nevšímala si ho. Během dalších dnů, kdy jsme byli spolu, byl opět v pohodě. Myslela jsem si, že to byla jen náhoda, prostě neměl náladu, ale když se to opakovalo znovu asi za měsíc při společné akci s druhou babičkou, začala jsem být bezradná. Nevím, co dělám špatně, kde je chyba. Prosím poraďte.

Odpověď: 5. 6. 2012, 14.13

Milá Pando, špatně nemusíte dělat vůbec nic - lidské i dětské city a chování jsou z určitého úhlu pohledu často nevyzpytatelné. Myslím, že nejednou jste v okolí viděla příběhy, které nedávaly logiku... Z nějakého důvodu si vnuk chce užívat druhou babičku sám. Možná je to pro vás informace "Pozor, nečekej... a nezapomínej na sebe a jiné radosti života..." Zůstaňte sama vklidu v roli pozorovatele. (a i když je vnuk malý, můžete se s ním na toto téma adekvátně věku pobavit) Přeji vše dobré.

Hanka píše: 4. 6. 2012, 17.30

Přeji hezký den. Chtěla bych se zeptat na problém mého přítele. Po tom, co se rozvedl, zažil jeden další (tříletý) a asi mnohem silnější a krásný vztah, který ale skončil - ze strany partnerky. Dostával se z toho dost dlouho. Od té doby to je přes 3 roky a mezitím pár kratších vztahů zkusil, ale buď to nevyšlo opět ze strany partnerky a nebo to bylo spíše tak, že on se po pár týdnech "sekl" a nešlo to dál, necítil to, co by měl, i když ze začátku to opravdu chtěl a dokázal i city dávat. Bohužel se mu stále občas vybavují chvíle z toho tříletého vztahu a prý i srovnává a asi se tím pádem nic nemůže rovnat, navíc se asi bojí novému vztahu otevřít, občas mívá i smutné a škaredé myšlenky a sny. Já jsem další v pořadí, se kterou se "sekl", prý to není tak, jak by mělo. Ale moc o něho stojím a chtěla bych mu pomoct. Samozřejmě by asi nejvíce pomohl psycholog, ale je možné, abych mohla pomoct já? Třeba aby nebýval tak sám (doma je sám a i v práci pracuje sám), ale když mu bude zle, aby býval více se mnou (i když asi tím pádem spíše jako s kamarádkou a vrbou, s čímž počítám, ale prioritou je prostě mu nějak pomoct), aby mi o svých pocitech a minulosti hodně povídal, třeba by se tak i postupně více otevřel a zase někomu víc věřil? Nebo co by mu mohlo pomoct, aby dokázal minulost uzavřít a jít dál? Samozřejmě vím, že tu pomoc musí chtít hlavně on sám... Myslíte, že mám šanci, že bych to zrovna já mohla prolomit? Že by mohl třeba pomoct čas a trpělivost? Předem moc děkuji za radu. Hanka

Odpověď: 5. 6. 2012, 13.41

Milá Hani, skutečně jsi milá dívka a mnohé tušíš, jen to nechceš přijmout. Mnohé jsi si napsala velmi správně - nebudu to tedy opakovat... Můžete mu být kamarádkou, stojí-li o to... je třeba, abyste se stáhla - i kvůli sobě... Nezapomeňte na sebe, aby taky někdo pečoval o vás... Přeji vše dobré.

Terka píše: 4. 6. 2012, 16.41

Dobrý den, je mi šestnáct let a pořád mám problém věřit klukům. Vím, že všichni nejsou stejní a myslí to se mnou vážně, ale já jim přesto nevěřím. Když se mnou chce nějaký kluk chodit, hned se sama sebe ptám, jestli bych mu odpustila, kdyby mě podvedl a nebo opustil. Myslím si, že je to tím, že rodiče se neustále hádají a už se asi nemají rádi. Hádají se kvůli maličkostem, ale skoro každý den. Na tátovi je vidět, ža už jí opravdu asi nemá rád a já se bojím, že dopadnu stejně. Už opravdu nevím co dělat, abych začala zase lidem věřit. Děkuji za odpověď, Tereza.

Odpověď: 5. 6. 2012, 13.28

Milá Terezko, je hezké, že přemýšlíš, reflektuješ své pocity. A taky si uvědomuješ, že některé tvé vzorce myšlení a prožívání neumožnují plynutí života v harmonii. Uvědomění je první krok ke změně. Strach není dobrý rádce, blokuje... Lásku. Můžeš si přečíst knihu Osho: O strachu a taky knihu: Poznej svůj strach a překonej ho. Buď to riskneš nebo nebudeš žít naplno... Prostě je třeba, aby jsi důvěřovala tomu, že zvládneš jakoukoliv situaci, která přijde, že si budeš užívat TADY A TEĎ , že si svůj život utvoříš ke svému obrazu ... Taky je dobré přijmout, že život je měnlivý a jistotu máš v sobě, druhého můžeš poznávat, budovat s ním vztah... Můžeš se zajímat o to, jak vztahy a život funguje... Taky třeba přijde čas, kdy uznáš, že bude pro tebe vhodná spolupráce s psychoterapeutem. Těším se ;). Měj se krásně.

Barunka píše: 4. 6. 2012, 15.14

Dobrý den, je mi 12 let a jsem strašně zamilovaná ale jako fakt strašně ví o tom zatím jenom pár kamarádek kterým věřím ale jelikož jsem plnoštíhlá a on chodí do 7 a já do 6 tak on je mimo mou ligu on je prostě oblíbenej a vtipnej ve třídě má taky hrozný fifleny takže mu to nechci říct a kdybych mu to řekla tak nwm co bych dělala asi bych se propadla hanbou už jsem jednou tenhle osud zažila a nechci ho zažít znovu věděla to celá škola od té doby radši všechno tajím :((((( poradte co mám dělat kamarádky mi říkaj ad mu to nejak naznacim ale jak dit nejsem ani moc hezká...... :(

Odpověď: 5. 6. 2012, 13.13

Milá Baru, děkuji Ti za důvěru. Vypadá to, že jsi děvče náchylné k zamilovávání se na základě okouzlení. Napiš si, co vše na dotyčném obdivuješ a zkus popřemýšlet, co z toho máš taky, co bys taky chtěla, ale nemáš to rozvinuté na 100%... můžeš pak pracovat vnitřně na tom, abys i ty byla, cítila se úžasná... On má jistě kvalitní vztah k sobě - a ty? Kamarádky mají pravdu v obecné rovině, že bychom si měli stát za tím, co cítíme, ale v tomto příběhu bych se klonila spíše k tomu, aby jsi své okouzlení zpracovala spíše pro sebe. Můžeš se s ním bavit, kamarádit... Držím palce.

fama píše: 4. 6. 2012, 8.37

Po smrti mé leté dcery jsem začala pravidelně konzumovat alkohol. Mám ještě další děti, starám se o ně myslím dobře, jsou u nás děti sousedů a jsou u nás rády. Myslím, že nezanedbávám rodinu, ani práci, ani děti. Každý den ale konzumuji, když příjdu domů z práce, alkohol. 6 piv., o víkendu i více. Jak přestat? Mám deprese a takto zmizí, ale jen do rána.

Odpověď: 5. 6. 2012, 7.26

Milá Famo, je dobře, že si začínáte problém uvědomovat... pít alkohol kvůli tomu, aby se člověk cítil lépe je skutečně nebezpečné... Nerozumím tomu, že pro Vás (a některé další lidi) je přijatelnější udržovat hladinku alkoholu v krvi než si dojít pro antidepresíva... konzumace alkoholu skutečně přináší více potíží tělu, osobnosti i sociálním vztahů než antidepresíva - tak tímto doporučuji začít... Pak doporučuji rozhodnout se pro zpracování této tragedie cestou psychologickou - individuální psychoterapie s https://rovena.info/lecebna-meditace-cesta-k-osobni-sile.html . Držím palce a přeji sílu k rozhodnutí stát v životě s otevřenýma očima a v plné síle...

marry píše: 4. 6. 2012, 0.26

Dobrý den, jsou chvíle, kdy se necítím psychicky úplně v pořádku. Mám problém se v sobě vyznat, občas nevím proč tyto stavy přicházejí a ráda bych to zjistila.. PoradilAAA byste mi,,, prosím, nějaký druh terapie, která zjistí "co mám v hlavě", jaká je hlavní příčina těchto stavů? Myslím si, že terapie založená na mém vědomém výkladu pocitů nebo událostí by nebyla ideální volbou- mám vsugerované přetvařování, které občas ovlivňuje i mé vlastní vnímaní důvodu těchto stavů.. Začínám vážně přemýšlet o hypnóze, co si myslíte o tomto způsobu? Děkuji za odpověď.

Odpověď: 5. 6. 2012, 7.21

Milá Marry, hypnotizovaný předává svou vůli/zodpovědnost za tvoření vlastní osobnosti někomu jinému a to nepovažuji pro vývoj osobnosti za dobré. Nenaučí vás to vlastnímu aktivnímu sebepoznávání a sebepráci. Takže z tohoto úhlu pohledu mohu doporučit terapie, kde budete aktivní ve vlastním sebepoznávání - dovolte přistoupit ke svému sebepoznávání jako ke hře, která vás bude bavit - např.: arteterapie - třeba souvislý cyklus. Taky může být užitečná spolupráce s psychologem na individuální psychoterapii se zařazením https://rovena.info/lecebna-meditace-cesta-k-osobni-sile.html . Počítejte s tím, že sebepoznání je práce a vyžaduje čas, vytrvalost odvahu, otevřenost, aktivitu... Držím palce

ruty píše: 30. 5. 2012, 12.53

Dobrý den, chci se zeptat, jak se vyvarovat stresu z pomluv z práce,když mě druzí pomlouvají přímo před mýma očima. Byla jsem to oznámit i nadřízenému, ale ten nic nedělá, protože to začala jeho kamarádka...Prosím o pomoc

Odpověď: 5. 6. 2012, 7.07

Milá Ruty, nevím, oč se jedná. Obecně: často je užitečné nechat věci bejt - neřešit, nereagovat ... ale nevím, oč jde a jaká je konkrétní situace. Může být i vhodné některé věci uvést na pravou míru vlastním vyjádřením na správném místě. Také nevím, co znamená "přímo před mýma očima" - tzn. že jste se k pomluvě mohla rovnou v klidu vyjádřit? Obecně je užitečné umět být ve svém středu a stresy rozpouštět a ragovat právě v klidu, adekvátně situaci - pokud byste měla chuť se to naučit, můžete se ozvat.

Jana píše: 30. 5. 2012, 11.23

Dobrý den, 6.května mi zemřel manžel. 11 dní po operaci, den před propuštěním do domácího léčení zemřel v noci na masivní plicní embolii. Nedožitých 55 let. Mně bylo v lednu 50. Já se s tím nějakým způsobem snažím srovnat, ale problém mám s našim 10-ti letým klukem. Je to chytrý, ale příliš empatický klučina. A já ve snaze "uchránit" ho všech nepříjemných "zážitků" jsem ho po úmrtí manžela (bez toho, aby syn věděl co se stalo) poslala na tři dny na chatu. Pak jsem mu skutečnost řekla, poplakali jsme si spolu, chvíli jsme si vykládali, na vše co chtěl jsem mu odpověděla. Syn se ptá na vše a na vše dostává odpověď přiměřeně věku. V den pohřbu jsem ho ráno poslala pryč a vrátil se večer. Taky věděl že je pohřeb. No a tu mám problém. Manžel mi hrozně moc chybí. Strašně. Naše manželství bylo spokojené, zvlášť po tom, co se nám v podstatě už ani nečekán narodil syn. Syn měl s tátou taky bezvadný vztah. Prostě myslím, že jsme fungovali spolu jako relativně spokojená rodinka. Průměrná. Teď po tom, co manžel zemřel syn se snad jednou či dvakrát za celou dobu zeptal na nějaké podrobnosti a ...dost. Nic. Mám prostě pocit, že nechce brečet, abych nebrečela taky, mám pocit, že zaujal nějaký "ochranitelský" postoj. Ale to já nechci. Jo a nejsem ani nějaká plačka či typ člověka, který ochranitele potřebuje. Mám pocit, že syn si tuto hrůzu "neodtruchlilů a mám jenom strach, že by to na něm mohlo zanechat do budoucna nějaké psychické problémy. Vím že se vyjadřuji hrozně zmateně, nejsem si jista, zda mi odpovíte, ale byla bych ráda. Děkuji moc, Jana

Odpověď: 4. 6. 2012, 14.18

Milá Jani, náročná situace...samozřejmě, že je dobré spolu smutek trochu sdílet... taky je dobře, že víte, že pro syna není dobré, aby se nyní stavěl do role ochranitele, ale aby zůstal dítětem. Jani, vemte to však tak, že některé věci je třeba nechat plynout, že můžete ovlivnit jen něco, jen své jednání a syna se s tím holt bude vyrovnávat po svém... Žít dál je třeba, vzpomínku a lásku uchovat... Držím palce.

Elizabeth píše: 29. 5. 2012, 20.01

Dobrý den. Je mi patnáct let a prožívám teď asi tu svou jak se říká "první velkou lásku". Byli jsme spolu 4 měsíce.. Všechno se zdálo být v pořádku. Vídali jsme se skoro každý víkend nebo on přijel i v týdnu za mnou... Psal vždy , že mu je se mnou hezky atd.. , ale najednou mě napsal , že bude lepší když budeme jen kamarádi , že to bude pro oba lepší.. Potom jsem měla oslavu narozenin a on tam přišel a když jsme si pak psali tak mě řekl , že mu bylo divně , že udělal chybu. Tak jsme se dali znovu dohromady. Byla jsme strašně šťastná, teď jsme spolu byli celý víkend a bylo mě sním fajn a on tvrdil totéž. Plánovali jsme spolu kam vyrazíme o prázdninách atak.. Myslela jsem si , že je vše jak má být.. ale po tom krásně prožitém víkendu mě napsal , že se mě omlouvá , ale že bude opravdu lepší , když budeme jen kamarádi... Vůbec nevím co mám dělat :( Já ho opravdu miluji... A nějak to teď nezvládám.. V noci nespím , neustále na něj myslím.. :( Budu vám moc vděčná za odpověď.. Předem děkuji

Odpověď: 4. 6. 2012, 8.14

Milá Bety, chápu, že to bolí, on vyvolal falešné naděje, neúmyslně si pohrál s Vašimi city... bohužel nezbývá nic jiného, než se s tím smířit a vědět, že po první lásce přijde druhá :), že pro jedno kvítí, slunce nesvítí... Je třeba ošetřit srdíčko - hladit si tu svou bolest svou dlaní, dát svému srdíčku lásku, milému odpustit a propustit ho ze svých polích (ze srdce, z hlavy i z těla), max. mu nechat malý šuplíček lásky v srdíčku a popřát si navzájem svobodu. Chod se bavit a opravdu věř tomu, že je to pro tvůj život tak v pořádku...(pokud nespaní nezmizí, požádej rodiče o prášky na základě bylinek nebo homeopatika; taky se můžeš objednat). Přeji ti vše dobré a držím palce...

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1