Online poradna

Psychologická online poradna – odpovídá psycholog, psychoterapeut

  • Dotazy můžete pokládat, pokud je okénko otevřeno, odpovědi naleznete do týdne rovněž zde. Poradna se uzavře po položení desátého dotazu v týdnu.
  • Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní.
  • Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo online konzultaci s psychologem, kontaktujte mne.
  • Pokud si přejete odpověď mimo on-line poradnu, je třeba uhradit 120Kč na č.ú.: 2500034126/2010 .
  • Vše zde napsané bude zveřejněno.
  • Chcete-li ocenit fungování poradny, zasdílejte, některý článek/stránku z tohoto webu např. na Fb. Články naleznete zde.


Zapomenout

Skákal přes oves

Na zodpovězení čekají: Zoufalá, Myška, Kačka, Andrea, Amálie

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1

Blanka píše: 11. 6. 2012, 18.58

Dobry den, jsou tu jen sama trapeni,vidim že jsou lide na tom huře ješte vic než ja ,ma spokojene skoro 17let fungujici manželstvi , jen me trpi mladši dcera nechce se učit ztraci zajem o učeni z mista bydlište sem ji odhlasila do jine školy kde deti neškatolkuji a nedelaji prakt.a studijni třidu. je to pro ni ted těžke , z fyziky hrozi5 p.uč. z nove školy naznacila že nema vubec žadne zaklady, v te minule třide skoro všichni propadaji a pan řed.to neřeši.nekdo taky musi delat rukama.že jo.vzučujici nema nic co by se tykalo pedag.skoly maminy nadavaji a stejne se nikdo neozve.na teto nove škole ma zlepšeni např. matam.mela 4-5 ted ma3.aj3-4 nyni 2. ted ke konci roku se toho nahrnulo a dohani a nestiha, manžel jen vyčita že sedi u pc a za všehno mužu jen ja že ji u toho necham sedet. v psych.poradne sme byli . ma nizke sebevedomi a jak se citi ve vnitr tak pusobi i navenek. nechodi moc ven je uzavrena sači ji jen asi ten-pc vydrži u nej i 10hod.ma 13let ztracim silu už cokoliv řešit musi chtit hlavne sama a to sni ani nic nehne .dekuji za vasi odpoved Blanka

Odpověď: 18. 6. 2012, 10.30

Milá Blanko, sama víte, že jste udělala co jste mohla a že má zodpovědnost za sebe ona. Doporučuji třeba ji přihlásit do skauta či podobně... Taky byste mohli dojít na rodinnou terapii všichni - jak je vidět, situace zasahuje všechny členy rodiny a různě to proměnuje i vztahy. Přeji vše dobré.

čertík píše: 11. 6. 2012, 12.22

Dobrý den, co to znamená, když má člověk sny, že utíká z domova a dělá mu potěšení, že jeho matka tím trpí ? Dětství bylo pohodové, teď už ten dotyčný má vlastní rodinu a bydlení, ale občas teď mívá tyto sny, že jako dítě utíká, přitom vztahy s matkou má naprosto pohodové doteď. Děkuji za odpověď.

Odpověď: 18. 6. 2012, 10.26

Věřím, že když dotyčný bude chtít se senm pracovat, cestu si najde...

Marie píše: 11. 6. 2012, 9.35

Dobrý den,jsem vdaná 35let a 20 let s manželem podnikáme.V době, kdy není příliž práce, tak jsou naše vztahy dobré.Jakmile dojde k větší zátěži, manžel se staví do role vykořisťovaného, nepochopeného a všemi nejen mnou zneužívaného muže, který to stejně brzy bude mít za sebou...Situace se zhoršuje a při zakázkách postupuje naprosto proti logice věci. Upřednostňuje ty, kteří ho sice uhání, ale mají problémy se splatnosti faktur.Objednává další zboží, nedodělává zakázky.. Potom si nakonec koupí nějaké nářadí, které je podle něj nezbytné.To vše završuje denními výčitkami. Jakékoliv promluvy v době, kdy není na dně a rozebírání situace nepomáhá. V tu dobu to přizná, že to není dobré, ale v zápětí je to stejné a ještě přidá smyšlené věci, které si prý já myslím. Nejde mi o rozvod,ale co mám dělat, abych se zdravotně nesložila,život byl životem a zároveň pár let před důchodem nechci likvidovat živnost. Děkuji za odpověď.

Odpověď: 18. 6. 2012, 10.24

Milá Marie, vidím dva až tři problémy problémy: 1. "abych se nesložila" 2. živnost 3. ?co to dělá s vaším manželstvím Zásadně se věnujte bodu č.1 - tzn. třeba i spolupráci s dobrým psychologem, součástí by mělo být to, že se naučíte relaxovat a pracovat se svou vnitřní silou... Bod č.2 i 3. - také doporučuji spolupráci s psychoterapeutem, nejlépe moderovaný rozhovor mezi vámi a manželem... (mediace se může hodit) (informujte manžela, že situaci považujete pro sebe za velmi závažnou a nevíte, jak se bude dál vyvíjet, v této fázi, že ho žádáte o spulupráci s psychoterapeutem... Držím palce.

rimini40 píše: 11. 6. 2012, 6.45

dobrý den, už delší čas řeším dilema jak dál se svým problém.Je mi 43let jsem vdaná 25 let a přiznám se docela šťasně, s manželem pracujeme už 22let v jedné firmě a tady začíná kámen mého problému. Před třemi lety mi začaly docházet baterk a trpělivost, že jsme pořád s manželem spolu, nemáme žádné kamarády, nikde moc nechodíme jen jednou za rok na dovolenou a mě už tenhle stereotyp začal vadit, jen do práce a pak práce doma kolem rodiny, celý život se pořád o někoho starám, tak tohle mi ani problém nedělá, ale spíš, že bych ráda trávila volný čas sama a měla pro sebou kousek soukromí které nemám. tak jsem začala chodit na veřejné sítě a před 3 lety tam potkala sympatického podnikale se kterým jsem si nějakou dobu psala a pak se s ním začala scházet, nic jsme si neslibovali jen nám spolu je fajn a ani jeden se nechceme těch chvil vzdát, dokonce jsem s ním byla párkrát na dovolené, manžel to před 2 lety zjistil dělat neskutečný kravál, taky mi dvě natáhnul, abych si uvědomila jak jsem ho ponížila. Mám je oba ráda a nevím jak to vyřešit, samozřejmě maželovy facky mě hodně zasáhly a přesto, že ho mám ráda, tak už jsem schopná s ním fungovat jen jako hospodyně nebo kamarádka. Navrhla jsem mu prozatím volnější manželství s tím, že se to sand časem zlepší a najdeme k sobě třeba cestu, o tom nechce ani slyšet a dál mě tlačí k rozchodu, ale moje argumenty na svoji osobu, aby i on se trošku změnil a začal se chovat ke mně jinak, odmítá. Tak stále přemýšlím co dál, jestli to radikálně rozseknout a požádat o rozvod, nebo zda se zdá žít v jedné domácnosti a každý si žije trošku volněji. Je mi jasné, že se ptám asi na nestadartní řešení, ale nechci to jen tak odpískat, Už jsem se zkoušela i odstěhovat na nějakou dobu, ael taky to nic nepřineslo, doma to zrovna nezvládali a já zvyklá v rodinném domě se zahradou se taky v pronajatém bytě ve městě dost trápila, takže jsem se po 4 měsících trápení vrátila a doma zase funguju, jako máma pečovatelka a alespoň to je v pořádku, ale můj osobní život je víc jak na bodu mrazu. Neustálé výčitky a podezírání i když za přítelem zrovna nejedu. Jak říkám mám je ráda oba, každý mi dává něco, škoda, že z nich nemůžu udělat jednoho. Navštívila jsem i psychologa a nakonec i s manželem, ale k ničemu to nevedlo, nikdo nebere ohled na to, že jsme 24 hodin spolu a to už takovou řádku let, potřebuji trošku volněji dýchat, cítím se jako v kleci, mého manžela nic nezajímá, stačí když jsem neustále na očích nebo sedím u telky vedle něj,ale to nestačí mě, jsem trošku teperamentní a komunikativní člověk a manžel je spíše introvertní. Nevím co mám děla jsem z toho skutečně zoufalá a už jsem se v zimě pokusila i o sebevraždu, ale když jsem si uvědomila co dělám, tak jsem si musela sama začít nadávat, že tady cesta neveda, jsem hodně racionální a myslící člověk, ale byl to prostě zkrat, nevěděla jsem jak dál a pořád to nevím. K manželovi už mám za léta spíš vztah jak ke svému 3.dítě, moc toho sám nezařídí, všechno je na mě. Omlouvám se, že jsem se tak zeširoka rozepsala, ale tohle je docela na dlouhé povídání, byla bych ráda kdyby mi někdo pomohl nebo alespoň mě pochopil, moc děkuji a přeji hezký den

Odpověď: 18. 6. 2012, 10.10

Milá Rimi, příběh chápu, ale radu pro vás nemám. Svůj život formujeme každý sám a vztah k němu taky. Vy jste povinna se o svůj život starat, vzít sílu a zodpovědnost za vše, co se děje. Udělat si to tak, jak to cítíte. V tom vám držím palce.

Martina píše: 11. 6. 2012, 0.03

Pěkný den, prosím potřebovala bych poradit, jak se vyrovnat s pomluvami.Myslím , že bych to snad i věděla, ale prostě se neumím povznést..!Trápí mne to stále.Mám pocit, že mi to ničí vybudované pozice. Ve volném čase totiž pracuji s dětmi, dobrovolně , zadarmo a dá se říci s úspěchem.Dvě dívenky 10let,mimochodem docela šikovné,začaly narušovat kolektiv tím ,že rušily a vysmívaly se ostatním,bohužel i mojí dcerce.Když jsem jim domluvila,postěžovali si rodičům. Ti na mne vyjeli,co že si to dovoluji !Byla jsem velmi překvapená a bylo mi to líto ,jelikož jsem to nijak nehrotila...Do té doby byli všichni nadšeni jaké mají děti úspěchy..Protože rodiče byli velmi nepříjemní, sdělila jsem jim , když jsou tak nespokojeni,at´mi tam více dívky neposílají !A to byl kámen úrazu ! Od té doby slyším ,ze všech stran, jak jsem nemožná.. v různých podobách...Nejdříve jsem si toho nevšímala, nyní jsem velmi znechucena, jelikož to nebere konce. Smutné je hlavně pro mne, že jsou to lékařky a zřejmě jsem si dovolila moc ! Asi jsou to nadlidi a ti mohou všechno...Krom toho nestrpí, když je moje dcra lepší! Špiní i ji. Paradoxně jsem na dceru přísnější, než jsem byla na ně..! Jsem prosím opravdu tak nemožná,že si nenechám vše líbit ? Opakuji, že to dělám dobrovolně a oni se mi tam v podstatě vnutili. Jinak jsem je měla ráda a těšila se s nimi z úspěchů.Už mne nezajímají, ale já jim stále ležím v žaludku..už druhý rok. Okolí je také nemusí, ale nikdo nemá tu odvahu co já.Mohu se ještě nějak bránit ? Děkuji za zhodnocení mého probému . Budu vděčna za každou radu !

Odpověď: 18. 6. 2012, 10.05

Milá Marti, vím, že jste mi to popsala, jak nejlépe to šlo, ale já si situaci umím představit jen rámcově. Představte si tu špínu, která na vás uvízla a představte si, že ji očišťujete světlem, vodou i uvnitř a stáváte si prosvětlenou bytostí - tak se procházíte po krajině, rozhlížíte a můžete pozorovat zdálky to klevetění mezi lidmi... oni si klevetí a vás se to netýká... pak si předstvte, jak se bavíte s lidmi, různými a je to "v pohodě", jste svobodná a volná... Myšlenky k tématu, které jste mi popsala, si zakažte, nerozvíjejte je. (budete-li chtít s tématem pomoci, objednejte se) Přeji vše dobré.

Extence píše: 10. 6. 2012, 22.23

Volám sa Michal a je mi čerstvých 22. V detstve so bol týraný svojim otčímom, matka na mňa nemala čas, lebo stále pracovala.Už od 7rokov som pomýšľal nad smrťou, no nik o tom nevedel. Keď otčíma vhodila už vôbec nemala na mňa čas(práca peniaze),boli sami. Naučil som sa vychovávať a učiť sa žiť sám, samostatne(sebavýchova). V 14tich sa mi narodil brat. Otec brata mamu opustil keď sa narodil brat. Stal som sa hlavou rodiny(riešil som finančné i rodinné problémy) a zároven „otcom“ brata, začal som pracovať. Preskočil som detstvo a na strednej som mal problémy, nezapadal som. Zmenil som sa na vážneho, uzatvoreného chalana čo nemal o nič záujem a nič ho nebavilo. Začali aj hádky s mamou, a ušiel som z domu ale na druhý deň som sa vrátil, našla ma mama. Prvé dievča vo mne niečo zmenilo, začal som mať radosť zo života a našiel som zmysel života: Odsťaovať sa, milovať jednu ženu a dať toľko lásky a času svojmu dieťaťu, ako som ja nemal. Mal som ich pár až som mal jedno, s ktorou som videl budúcnosť aj ona somnou. S mamou to bolo ešte horšie a ušiel som znova keď ma poslala do „teplých krajín“ Trvalo asi 2 týždne než som sa vrátil. Nastali aj problémi s dievčaťom, objavil sa chalan zmanipuloval ju a ťahalo sa to rok. Raz sme boli spolu, potom nie, potom som sa zmieril s rozchodom potom zas bolo dobre... pre mňa psychycký teror. Niesol som to zle, vyčítal som si to, sám seba som ukrižovával v mysli. Našiel som si 2práce, od rána do večera som makal, nejedával som ani som nespával poriadne. „Sebadeštrukcia“ Vedel som že potrebujem veľkú zmenu, tak som sa odsťahoval za práco do CZ kde som dodnes. Žijem 800km od rodiny od kamarátov, sám v podnájme bez priateľky, kamarátov. Príjem mám slušný, chodiť kam mám. Milujem turistiku, bicyklovanie, kúpil som si foťák aj korčule, snažím sa „zabaviť“, naučil som sa variť, piecť aj ma to baví. Pokúpil som si činky, náradie na posilovanie doma, mám podoknami cyklostezku na behanie. Mám kopec možností čo robiť... ale... niesom spokojný, nič ma nebaví. Keď ma aj niečo natchne,"postavím sa na nohy, tak sa to po chvíli rozplinie ako smrad a znova som tam kde predtým. Cítim sa ako len bezduchá schránka blúdiaca po tomto svete a čakajúca na to, kedy sa ukončí jej cesta. Čo je najhoršie, prestal som veriť ľudom, prestal som veriť v lásku, ženám neverím a tým som stratil už úplne smer a zmysel. Dneska sa každé ráno prebúdzam s mšlienkami prečo žiť, načo vztávať a kedy sa nezobudím. A čo je ešte horšie, za všetko sa viním. Vo všeko možno aj v tom čo sa mňa netýka sa viním a cítim sa ako mini mini myšička v obrom svete. Veľa premýšľam, strašne veĺa času trávim premýšľaním či nad sebou samím alebo nad svetom, alebo len tak. Som si vedomí veĺa svojich chýb, som si vedomí aj to čo by som mal robiť, aj si vymyslím plán čo by som mohol robyť a sám si pomôcť, ale nedokážem sa ho držať. Buď sa sám"potknem" alebo to nevidržím a pomalinky spadnem na zem a znovu sa len nechávam ťahať životom po kamenistej ceste. Čo mám robyť aby som si pozdvihol sebavedomie, aby som dokázal prekonať v podstate sám seba, svoju druhú polku mňa,som blíženec(rozdvojená osobnosť), a mohol vykročiť dopredu s chuťou žiť. Chcem to, ale sám nemám pocit žeby som to zvládol a nikoho nemám kto by my poradil, povzbudzoval ma, veril my. Teda zas krivdím mame, ale vzžah k nej je mizivý. Čo mám robiť, ako sa mám postaviť k životu, ako mám seba samého pekonať? Prosím o radu. Ďakujem

Odpověď: 18. 6. 2012, 9.56

Milý Míšo, sám dobře víte, že život, který jste prožil do současnosti nebyl nikterak jednoduchý a že jste v něm obstál, že jste prokázal odolnost, samostatnost, pracovitost, soběstačnost, schopnost milovat. V tuto chvíli víte, co je: "Čo je najhoršie, prestal som veriť ľudom, prestal som veriť v lásku, ženám neverím a tým som stratil už úplne smer a zmysel." Tam je obsaženo několik témat - nejdůležitější je asi důvěra v život, v jeho smysl... Věříte v sebe? Víra, důvěra - hodně důležité hodnoty... Potřebujete je obnovit - co by vám v tom pomohlo? těch krůčků je možných několik, doporučuju je kombinovat. Neměl byste chut to probrat bud osobně nebo někdy on-line? Držím palce a přeji vše dobré.

Simona píše: 10. 6. 2012, 22.01

Dobrý den, mám dvouletého syna který je zlý na děti a zvířata (Kope do psa, hází písek po dětech, strká do nich, bije je, atd.). Nevím si s ním rady, vždy je potrestán (plácnu ho přes ruku, nebo přes zadek), ale to mu vůbec nebrání v dalším zlobení, které se stále stupňuje. Některé děti už si s ním ani nechtějí hrát. Můžete mi prosím poradit jak na něj? Měla bych navštívit dětského psychologa, nebo je ještě brzy a toto agresivní chování se časem utlumí? Předem moc děkuji za radu Simona

Odpověď: 12. 6. 2012, 10.23

Milá Simi, doporučuji, abyste spolupracovala s dětským psychologem - v tom smyslu, že vy si s ním budete povídat o tom, jak se synem dál, jaké jsou možnosti Vašeho působení... (něco se upravit může, ale přesijen - kopání do psa není běžný dětský projev - neopatrné zacházení ano) Držím palce.

Maon píše: 5. 6. 2012, 12.02

Dobrý den, jak mám svému 5-tiletému synovi říct, že nevím kdo je jeho biologický otec? Děkuji za odpověd.

Odpověď: 10. 6. 2012, 8.42

Milá Maon, řekněte, že jste se potkala se sympatickým mužem, potkali jste se na chviličku a nechal Vám dárek, aby se Vám on (syn) mohl narodit. Že to setkání pro vás bylo důležité a jste za něj ráda. A kdo byl ten muž a kam šel dál, to nevíte, ale víte, že to tak mělo být... Mějte se hezky.

Machová Jitka píše: 5. 6. 2012, 11.03

Dobrý den, prosím o radu .Mám dospělého syna, rozvedl se ,má dvě děti a velké dluhy na dům.Nyní přišel o práci a je ve velmi tíživé situaci jak vše řešit.Největší problém spočívá v tom , že se asi z nikým moc nesnese..Má stále svoji pravdu a jak není po jeho, je velmi nepříjemný, přitom smutný a zdeptaný. Je to však můj syn, mám jej moc ráda. Vím ,že je VELMI pracovitý a přesný!!!Jak mu mohu pomoci aby nepadl úplně !? Odmítá i pomoc psychologa,což jsem mu radila..aby lépe vycházel s lidmi.Děkuji

Odpověď: 10. 6. 2012, 8.38

MIlá Jitko, cítím z Vás skutečně velkou a starost o syna. Dejte mu důvěru, tu v sobě opravdovou - vyřeší to tak, jak je to pro něj dobré... když bude chtít poradu, pomoc, řekne si o ni... Můžete mu koupit nějakou zajímavou knihu o tom, jak myšlení tvoří... a vztahu k životu a k lidem: např: http://www.knihcentrum.cz/tibetske-umeni-spravneho-zivota/d-40587/

Alice píše: 5. 6. 2012, 11.01

Dobrý den, píši Vám, neboť potřebuji radu. Už od dětství,kdy jsem bývala často sama, jsem si okolo sebe vymýšlela neznámé lidi, přátelé. Mluvila jsem s nimi, poslouchala, co mi říkají, jako by tam doopravdy byli. Postupem času jsem dozrála a myslela si, že to byla jen dětská mysl, ale pokračovalo to dál, neboť to vlastně nikdy nepřestalo. Dnes mám ´vedle sebe´ někoho, kdo opravdu existuje, ale vůbec mě samozřejmě nezná, protože je to úplně cizí člověk. Občas se mi stává, že si o něm něco myslím a následně se dozvím, že se to opravdu stalo naprosto stejně. Dávají mi rady, co dělat a většinou se to následně osvědčí jako to nejlepší,co mohu dělat.Myslela jsem si, že když jsem si našla přítele, tak to přestane, ale ne. V mé mysli všichni stále zůstali, já se vracím k nim a zjišťuji, že se toho nemohu zbavit. Doufala jsem, že to věkem přestane,ale když se snažím myslet jako normální lidi, mám deprese, stýzká se mi. Už nevím, co mám dělat a mám pocit, že jsem naprostý blázen mimo realitu. Můžete mi, prosím, říct, jestli to je nějaká psychóza, nebo co to vlastně je? Mám totiž deprese a úzkostné stavy, kdy se snažím být mimo lidi. Děkuji mnohokrát.

Odpověď: 10. 6. 2012, 8.26

Milá Ali, spolupráci s psychoterapeutem mohu skutečně jen doporučit. Nejste blázen. Každý žije ve své realitě - a věřte, že to vidím. Neodsuzujte se a dělejte to, co Vám dělá dobře. Bylo by dobré, abyste svému světu porozuměla a naložila s ním tak, jak to pro Vás bude dobré. Držím palce.

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1