Online poradna

Psychologická online poradna – odpovídá psycholog, psychoterapeut

  • Dotazy můžete pokládat, pokud je okénko otevřeno, odpovědi naleznete do týdne rovněž zde. Poradna se uzavře po položení desátého dotazu v týdnu.
  • Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní.
  • Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo online konzultaci s psychologem, kontaktujte mne.
  • Pokud si přejete odpověď mimo on-line poradnu, je třeba uhradit 120Kč na č.ú.: 2500034126/2010 .
  • Vše zde napsané bude zveřejněno.
  • Chcete-li ocenit fungování poradny, zasdílejte, některý článek/stránku z tohoto webu např. na Fb. Články naleznete zde.


Zapomenout

Skákal přes oves

Na zodpovězení čekají: Zoufalá, Myška, Kačka, Andrea

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1

Míla píše: 19. 5. 2008, 15.27

Dobrý den,chtěla bych začít od začátku. Vyrůstala jsem v rodině, kde mamka byla má nejlepší kamarádka, ale otec byl alkoholik, zahýbal jí a mlátil jak mě, tak jé...jen mého bratra bral nás ne. Na základní škole jsem byla kopací míč a všichni mě šikanovali a já si to nechala líbit a uzavřela se do sebe. Pak zavraždili moji příbuzní bratra mého táty a nedostali ani žádný trest a z toho jsem se složila a chodila k psychologovi.Žilo se mi od té doby špatně, protože táta ppořád brečel, vyhrožoval, že udělá kdo ví co a hodně pil. Už nás nemlátil, ale blbeček a NIC jsem byla pořád. Hledala jsem utočiště ve vztahu s mužem, ale buď jsem měla alkoholika,zloděje nebo proutníka, což jsem samozřejmě zjistila až později a nechala je být. Vdala jsem se a myslela,že budu šťastná, ale omyl, po 3 letech jsme si přestali rozumnět a chtěla jsem se rozvést, jenže u toho jak jsme se dohodli nezůstal a poslal na mě žalobu, přivedl si mámu která na mě řvala, že mi nic nepatří a dělal vše proti mě. Po roce jsem se rozvedla a dělal problémy s majetkovým vyrovnáním.Připadá mi jako když je všechno proti mě, celý život jen trpím a nevím proč. Dnes jsem měla zkoušky v autoškole na které jsem se opravdu připravovala a stejně dvě nezvládla a pak na mě instruktor řval, že jsem se na to vykašlala a já se rozbračela.Když na mě někdo řve, uzavřu se do sebe a jsem hrozně smutná a vrací se mi minulost, nedokážu se stím vůbec poprat a ještě k tomu mám hrozně malý sebevědomí i když všichni říkají, že jsem pěkná holka, komunikativní, pracovitá, ale co z toho, když si nevěřím a pořád se na mě valí jen to nejhorší. Už nemám ani sílu s tím vším bojovat.....Prosím o radu, co mám ze sebou udělat abych žila normálně

Odpověď: 25. 5. 2008, 15.22

Milá Mílo, zde jednoduchá rada nestačí. Je třeba mnoho energo/emocionálně-informačních očist. Bylo by dobré, abyste alespoň jednou přijela a já vás konkrétněji nasměrovala dál (jste-li z blízka, byla by vhodná pravidelná spolupráce)

mirek píše: 19. 5. 2008, 13.06

Předem vás chci pozdravit a poděkovat za to, že se mohu zeptat. Ani nevím, jak mám začít. bydlím se svyým strýcem na vesnici ve Slezsku, kde jsem se narodil. Předtím, když žila ještě babička a děda, jsme tu v našem domě žili společně - babička, děda, máma, strejda Bohuš a moje sestra. S otcem jsme nežili. Po nějaké době se máma s námi od ostatních odstěhovala na jižní Moravu. Já jsem se v 18 letech přestěhoval zpět. Situace už byla jiná. Babička s dědou už byli po smrti a dům zdědil strejda. Konkrétně to bylo tak, že strejda Bohuš se o babičku a dědu staral až do jejich smrti. Nikdo mu nepomohl - jeden kvůli tomu, že bydlel daleko, druhý zase, protože neměl čas a ostatní dali přednost alkoholu. Když se řešilo dědictví, nakonec strejdovi Bohušovi dům s pozemkem, ve které bydlel se svými rodiči, nechali a podepsali, že nic nechtějí. Takže do této situace jsem se tu nastěhoval zpět. Protože strejda je dlouhou dobu rozvedený a žil sám a protože dům je veliký, tak sám chtěl, abych tu bydlel. To jsem chtěl napsat na úvod, aby byla situace jasná. Po 5 letech propustili z vězení strýce Josefa, který neměl kam jít a tak se ho ujal strýc Bohuš a vzal ho k sobě. Po nějaké době mu nechal napsat trvalé bydliště. Strýc Josef je alkoholik, zloděj, gambler a problémový člověk. Sám má 2 syny, kteří mají kolem 14 let a toho staršího si vzal k sobě, protože se ho matka zřekla, čili tu bydlíme všichni 4. Já studuji v Opavě a tak nejsem přes týden doma. Za tu dobu , co tu bydlí strýc Jozef, vzniklo mnoho problémů. Každy rok pěstuje marihuanu na zahradě, mám strach co se stane až na to příjdou. Strýc Josef každý den chodí domů opilý a když mu někdo něco řekne, je velmi agresivní, takže máme strach mu něco vytknout, vlastně ho tu trpíme. Několikrát ukradl peníze z domu, strhnul plechovou střechu na kůlně a prodal plechy, taky příbory a kotel na zabijačku a dalom by se toho jmenovat mnoho.Jednou v hospodě se nepřiměřeně bránil a srazil člověka na zem a ten zůstal v komatu. veškeré náklady ve zdravotnictví s tím spojené mu naúčtovali. Dluží zdravotnictví mnoho peněz, dluží peníze za řadu soudních výloh a celkem dluží asi 150.000kč Nechodí do práce, asi je veden a UP a říká, že nemůže pracovat, jinak mu vše strhnou kvůli dluhům. Strýci Bohušovi na žádné výlohy s bydlením a inkasem nepřispívá. O svého syna se nestará a nic mu nekoupí, ten kluk je fakt chudák. Už je v pubertě a nemá žádný řád. Jeho otec žije z jeho přídavků, které propíjí a prohazarduje. 3krát byla u nás sociálka a nikdo jsme o tom nevěděli.nebyli jsme doma. Chtěli vidět jak kluk žije. Kdyby viděli ten neskutečný nepořádek a puch, v jejich pokojích, tak by ho dávno vzali do dětského domova. Jenže Strýc Josef jim ukázal můj pokoj, strejdův a společnou kuchyn soc. pracovníci po třetí usoudili, že už nebudou otravovat. Když něco strýc Bohuš řekl, tak mu strýc Josef vyhrožoval, že mu např. podpálí barák - to bylo tehdy, když mu řekl, že mu tu marihuanu poseká, protože ji nechce v domě. V opilosti je toho schopen. Strýc Josef řekl, že pije, protože chce co nejdřív umřít. Je to rodina a i když je to už neúnosné, nemáme sílu ani odvahu něco proti němu udělat. Já nemám sílu jít na policii a něco hlásit, bojím se, že se nic nevyřeší a že mě strýc umlátí. Možná je to těžko pochopitelné co tu píšu, ale chtěl jsem se někomu svěřit a požádat o radu. Díky Mirek

Odpověď: 25. 5. 2008, 15.16

Milý Mirku, neveselé čtení...působí to, jako by černota strýce Josefa vládla nad vaším domem a obyvateli v něm. Jedna z věcí, která to umožňuje, je strach. Strach má také barvu tmavou - víte, jaký byl příběh ČR v r. 1938/39 - kdy se ustupovalo uzurpátorovi v naději, že se nasytí a mír zůstane zachován... ? Vím, situace nelehká, bylo by dobré hledat spojence a do celé kauzy postupně vnášet světlo... bez spolupráce s policíí a sociálkou to asi mnoho nepůjde. V té věci je třeba postupovat velmi systematicky - tzn. vše protokolovat..., neustále žádat písemně úřady o spolupráci, o řešení této svízelné situace... (je třeba každý kontakt s úřady mít zaznamenán a kopii mít u sebe - dle správního řádu na to máte nárok)(synovec může být svěřen do péče jinému členu rodiny a nemusí do DD) Máte zkušenost s násilím strýce na vlastní kůži? Ohledně konkrétního postupu mi můžete zatelefonovat a můžeme to probrat přesněji...

Blanča píše: 19. 5. 2008, 12.16

Dobrý den, je mi 30 let. Mám několik problémů a zatím jsem to s nikým neřešila. To, že nedokážu udržet slzy, když je v televizi nějaká romantika nebo něco smutného, to není jen můj problém, ale já nedokážu ani někomu popřát k svátku nebo k narozeninám, ani nedokážu zvládnout situaci, když někdo přeje k svátku nebo k narozeninám mě. Je to něco hrozného, protože v tu chvíli nikdo netuší, proč začnu brečet a co se se mnou děje. Další věc je ta, že se mi vymazalo z paměti vše, co jsem tam kdy měla. Vystudovala jsem střední školu a maturitu udělala s vyznamenáním. Vím, že to není nic zvláštního, ale já dnes vůbec nic nevím. Nepamatuji si nic ze školy, neznám naše dějiny, zeměpis, nevím hlavní města různých států, nic si nepamatuji z dětství - prostě mám prázdno. Největší problém mi dělá i to, že se vlastně v práci něco naučím a to, co si nenapíšu, to si nezapamatuji. Nevím, jak dál. Je to hrozně stresující a zničující. Přemýšlela jsem, jestli by to všechno nemělo souvislost se stresujícími podmínkami v rodině, ve kterých od dětství žiji. Předem děkuji za odpověď. Blanča

Odpověď: 20. 5. 2008, 18.46

Milá Blančo, působí to na mne jako následek silného šoku..., ale nejenom. Na dálku se vaše řešení opravdu nenajde. Doporučuji nalézt někoho, kdo bude umět navázat kontakt s vaším emocionálním světem... Budete-li chtít, ráda se vám budu věnovat osobně.

Evelin píše: 19. 5. 2008, 9.30

Dobrý den, netuším, jak bych měla začít, dalo by se to shrnout asi tak do dvou vět, jedná se o mého přítele, již 14 dní mluví o tom jak by se zabil, už dříve se o tom zmíňl, ale tentokrát už se mi to nelíbí. nevím jak bych ho přiměla jít do poradny. nechce o tom se mnou mluvit, je ni řekne je toho na mě moc nechci tě tím zatěžovat. já tuším, kde by mohl být problém, všude kolem něj se jen probírají peníze a navíc má násup do výkonu. On je cholerik někdy až agresivní, ale je velmi citlivý. Prosím o radu. Děkuji S pozdravem Evelin

Odpověď: 20. 5. 2008, 18.42

MIlá Evelin, asi vás moc nepotěším, ale vy pro něj nemůžete udělat více než co děláte... a vy se fakt snažíte..., kříž za druhé nést nemůžeme, můžeme jen být u toho... (řešení musí hledat sám a po té cestě jít) Přeji vše dobré

Kiki píše: 19. 5. 2008, 8.27

Dobrý den, syn chodí do třetí třídy a poslední dobou řešíme problémy s posmíváním mezi spolužáky. Problém je, že když se synovi posmívají, tak on se vždy začne vztekat, takže se mu posmívají často. Důvodem posmívání je po každý něco jinýho(třeba jen, že se někam díval). Učitelka mi říkala, že o problému ví, že se poslední dobou děti ve třídě posmívají navzájem, že se jim snaží domluvit. Ale problém je, že syn na posměch ostatních dětí reaguje agresivně. Snažím se synovi vysvětlit, že čím víc se bude rozčilovat, tak tím víc se mu budou spolužáci posmívat, ale zatím neúspěšně.Někdy mi připadá, že chvíli vydrží zachovávat klid, ale pak se to v něm nashromáždí a vybuchne.Nevím, jak synovi nejlépe pomoci. Prosím o radu a předem děkuji.

Odpověď: 20. 5. 2008, 18.13

Milá Kiki, Je vidět, že vy i p.uč. jste vyzkoušeli všechny vám známé možnosti, bez většího úspěchu, proto by bylo by dobré nalézt vhodného terapeuta, který se bude synovi věnovat. Je třeba, aby i on uviděl svou situaci, problém, z nového úhlu pohledu a na základě toho na sobě zapracoval v oblasti emocionální. Je možné, že na terapii se odhalí i pro vás nové důležité aspekty... Přeji vše dobré...

Barča píše: 19. 5. 2008, 7.48

Dobrý den, prosím Vás o radu, loni v létě jsem se sesypala ze závěrečných zkoušek, měsíc jsem nejedla, nechodila jsem ven, měla jsem pocity úzkosti a byla jsem strašně unavená pořád jsem ležela. Pořád jsem měla pocity na omdlení prostě mi nebylo dobře. Ted když mám stres třeba z nějaké zkoušky nebo z něčeho jiného (škola, autoškola, doma), vrací se mi tyto pocity. Nevím co už s tím mám dělat, jsem z toho unavená, a i můj přítel si stěžuje, že jsem strašně citlivá a všechno řeším i maličkosti a vždycky vidím tu nejhorší věc co se může stát. Poradíte mi prosím, co mám dělat abych byla v klidu a nebyla tolik vystresovaná i z maličkostí?

Odpověď: 20. 5. 2008, 18.03

Milá Barčo, je třeba naučit se pracovat se svou vnitřní energií, rozvíjet ji... můžete např. vyzkoušet http://zivotni-energie.cz/deeksha-diksa-neuveritelne-jemna-ale-silna-energie.html, nebo cvičit šchi-kung nebo třeba přijít na individuální výuku šitou na míru pro vás... Také se můžete inspirovat v zajímavých knihách (např. Čtyři dohody) a moudré myšlenky v sobě postupně zakotvovat (výše uvedená cvičení to však nenahradí, ale vhodně je to doplní)

Sluníčko píše: 19. 5. 2008, 7.05

Dobrý den, chodili jsme spolu asi 10 let, vzali jsme se už budeme v manželství 8 let, máme malou holčičku. Udělalajsem blbost psal mi kamarád, flirtoval, já ho nechala, prostě jsem ho neposlala do patř.mezí. Manžel si to nedopatřením přečetl. To už bude skoro rok. Od té doby mi bohužel nevěří a myslí si, že jsem s někým něco měla. Ale já neměla. On mi to nechce věřit, zněpříjemňujeme si život, od té doby se pořád dohadujeme. On mi to stále připomíná a předhazuje. /pro něho to znamená asi nevěru/. Pokusila jsem se mu to vysvětlit, že pro mě to nic neznamená, že se mu za to omlouvám, ale nic to nepomáhá, je vždycky na chvilku klid, ale pak se to opět opakuje. Vytýká mi,že s ním stejně nebudu a nebo když budu tak mu budu zahýbat. Už si nevím rady. Jsem z toho nešťastná. Záleží mi na něm a na naší rodině. Nidky by mě nenapadlo,že bych ho opustila. Ale on tomu nevěří.

Odpověď: 20. 5. 2008, 17.58

Milé Sluníčko, nedůvěra jsou kapky jedu a ty vztah mohou otrávit...a zničit. Bylo by dobré, kdybyste společně zašli k rodinnému terapeutovi a své pole emocí vůči sobě pročistili a mohli nechat proudit lásku... manželovi vzkazuji, at si ten dočasný čas s vámi hezky užije a at ho nekazí jedem... (můžete vy mu říci, že opravdu nevíte, zda s ním budete, že byste si to sice přála, ale že to nevíte a tak by bylo faj, kdybyste si ten dočasný čas užívali naplno a udělali si ho hezkej... - prostě připustte, že vaše spolubytí může zkončit...)Přeji vše dobré

Bozka píše: 18. 5. 2008, 23.12

Dobry den, moj velky a dlhodoby problem je, ze mam 36 rokov a este som nebola na gynekologicke vysetrenie. Celkovo nemam rada lekarov a nemocnice, teda presnejsie, sa ich bojim, uz od detstva a mam doslova panicky strach a hrozu uz len z predstavy,ze by som musela byt operovana,a stravit tam nejaky cas. Nastasie,nikdy som nebola vazne chora a nikdy som nebola v nemocnici, ale ta gynekologia je trochu iny pripad. Lebo rada by som vedela ci som v poriadku a hlavne ci vobec mozem mat deti. som vyskoskolsky vzdelana zena,a viem ze preventivne vysetrenia su dolezite, ale predstava,ze by som tam dobrovolne sla, ma tak desi a blokuje,ze ziadne rozumne argumenty nepomahaju. a zachadza to tak daleko,ze ked si predstavim,ze by som v tehotenstve tam musela chodit casto, a dokonca musela asi bohuzial porodit v nemocnici,citim,ze je to proste nemozne. to nemozem zvladnut. a este s mojim strasne nizkym prahom bolesti, mam obavy,ze by som to dieta mozno nenavidela,ze mi sposobilo taku bolest.. Kazdy den uz roky obdivujem kazdu matku,co stretnem na ulici,a vravim si ako je to mozne,ako to dokazali... Mam pocit, ze u mna je to nejaky druh nevyspelosti, nezrelosti mozno zaostalosti.. ked pochybujem o tom ,ci vobec dokazem vynosit a porodit dieta, ako si mozem verit,ze ho dokazem dobre vychovat..a myslim,ze aj preto skrachovali vsetky moje vztahy s muzmi. Mozno je problem v tom,ze som sa v podstate nikdy necitila byt zenou, skor ako muz uvezneny v zenskom tele,ale zase na druhu stranu, niekedy citim,ze by som nou rada bola a mala rodinu a manzela. A vsetky tieto nejasnosti som odkladala a neriesila (sice skusala najst odpovede v mojom vnutri,ale nenasla) a nejako citim,ze by som uz mala,lebo je najvyssi cas,ak chcem rodinu. takze to zhrniem, moje dve hlavne otazky su: ako by som za mohla zbavit toho strachu z nemocnic a lekarov a po druhe:je nejakym sposobom mozne zistit, ci som zena - zrela a psychicky pripravena mat dieta a niest vsetku tu zodpovednost. (nechcem to skusit, a potom cely zivot lutovat,ze som urobila chybu). Dakujem velmi pekne za odpoved a prajem,nech sa vam dari v zivote, aj v praci.

Odpověď: 20. 5. 2008, 17.50

Milá Božka, dakujem za prani. Váš příběh bych viděla na hlubinnou, regresivní terapii. Je třeba nalézt brzdné stopy, bloky ve vaší minulosti a ty uzdravovat. Bylo by dobré nalézt psychologa, který dělá třeba SRT (nebo jiné duchovní léčení) - žijete-li v Čechách mohu vám pomoci bud já osobně, nebo nalézt někoho jiného... Vidím to na docela chvíli systematické práce... Přeji vše dobré (mmj. mít dítě, nemůže být omylem...)

Jana píše: 12. 5. 2008, 16.51

Dobrý den,mám problém se svou 9-ti letou dcerou.Začnu od začátku. Za otce své dcery jsem byla vdáná,žili jsme ve společné domácnosti asi 6let,bylo to hrozné manželství.Bil mě, psychicky ničil(ponižoval atd..),bil mě i před malou. S dcerkou neměl taky dobrý vztah bil ji, stále malé nadavál. Dopadlo to tak,že jsme oba skončili ve výkonu trestu, já na 12 měsícu on na 2 roky.V té době byla dcera svěřena do péče mým rodičům.Z výkonu trestu jsem se vrátila asi před 2,5 lety.Bydlím společně se svou dcerkou v malém domku vedle rodičů,máme samostetné bydlení.Pracuji a malou mi svěřili zpět do péče.Prostě se snažím žíz normálním životem, s bývalým manželem jsem už 2 roky rozvedená.Malé se věnuji snažim se ji vše vynahradit i když vím že to nepůjde.Udělala jsem chybu.Před rokem malá dostala první epilep.záchvat,zjistili ji i latentní tetanii a má změny v bíle mozkové hmotě. A teď ten problém:malá se ke mě chová hrozně,nebere mě,řekne mi ,že se těší jak vyroste,že mě bude moct zmlátit.Když chci ať se jde učit a udělat si své povinosti do školy začne mi nadávat že nejde,že jsem ta nejhnusněší mama na světě, že mě nanávidí.Je toho moc. Stále se mi směje,ponižuje.Jednou jsem to už nevydržela a začala před malou brečet. Ona mi začala nadávat, co hraji za divadlo,že na ni to neplatí.Někdy už dál nemůžu je toho hodně v očích mé dcery je hrozně moc nenávisti nedá se to popsat.Za její chování ji dám zaracha, zakážu televizi atd...Ale malá ví,že má útočiště vždy u mých rodičů. Ani já s rodiči moc nevycházím, protože stále malou omlouvají a mě před ní ponižují a bohuže odejít odtud nemůžu. Už nevím co dál,chodila jsem ke dvoum psychologům s dcerou,ale jedna paní doktorka ji jen vyhrožovala polepšovnou a druhá se mě ptala jestli, se malá pak omluví,řekla jsem jí ano omluví se hned na to za své chování a paní doktorka na to řekla, co chci?? Rodiče mi řeknou, co chceš, kde jsi byla.Já vím, chybu jsem udělala,ale snažím se a přece nemůžu sklánět hlavu a být ticho a trpět chováni malé.Zkouším vše, dokonce i kineziologii, informovala jsem se i na hypnozu, chtěla bych vědět, co malou opravdu trápí, proč se tak chová, ať na tom můžu pracova,vím že se to nespraví hned,ale chci něco dělat.Ale naše neuroložka hypnozu nedoporučuje kvůli zdravotnímu stavu dcery.Prosím poraďte mi nějakou dobrou poradnu, kde jsou klidně i placené služby nevadí.Už fakt nevím jak dál.Jo a ještě její otec má novou rodinu, začal fungovat, malé občas někdy zavolá nebo někdy za dcerou přijede.Jeho zbožňuje, on je vše i když si malá pamatuje vše, jak nám ubližoval,proč je on ten svatý a já ta špatná? Když se i 3 měsíce neozve, tak ho malá omlouvá, že on má chudáček hodně práce.A mě za to ,že chodím do práce nadává.Když jsem koupila novou linku nadala mi.Poraďte mi prosím. Předem děkuji Jana

Odpověď: 12. 5. 2008, 17.15

Milá Jano, z vašeho psaní mám pocit, že jste si nechala dceru přerůst přes hlavu - to znamená, že se před ní cítíte malá, provinilá... cítíte se tak před svými rodiči, ale i před ní, a to opravdu není dobré. Malou může trápit právě to, že má před sebou nejistou mámu... Vy se od ní každopádně nenechte vydírat. Postoj vašich rodičů je nedobrý. Sobě odpustte a stante se tak svobodnější. Přejte svobodu i dceři - můžete ji říci, že ani vy nejste povinná snášet její "řádění" a klidně ji dopřejete, aby byla opět svěřena do péče rodičům, otci či ústavu. Je třeba, aby při tom z vás byl cítit klid a vyrovnanost. pro vás by mohlo být užitečné navštívit: http://www.familyconstellation.org/ (informace podrobné na www.konstelace.info )

Liliana píše: 12. 5. 2008, 16.16

Dobrý den. Jsem blbec. Jsem již několik let nezaměstnaná. Objevila se možnost dobrých výdělků. Vstoupila jsem do jedné pyramidové hry. Složila jsem počáteční kapitál 30 tisíc. Slibovala jsem manželovi a dětem, že udělám maximum, abych něco vydělala a zlepšila naší tíživou finanční situaci. Samozřejmě, že jsem nevydělala ani korunu. Jsme totálně bez peněz. Do toho jsem začala mít vážné zdravotní problémy. To mi zcela znemožnilo další pokusy o úspěch a získání alespoň těch vložených peněz zpět. Požádala jsem majitele firmy, jestli by nemohl vzít v potaz mojí situaci a nemohl mi vklad vrátit. Tak naivní jsem byla! Takže teď počítáme každou korunu, já mám zdraví v čudu. Neuplyne vteřina, kdy bych si vše nevyčítala. Mám strašné deprese. Večery a noci probrečím, jaká jsem kráva. Kdyby šlo jen o mě, bylo by to snazší se s tím vyrovnat. Takhle jsem ale sobecky ztížila a ovlivnila život dalším čtyřem lidem. Mám strašné stavy úzkosti. Jsou dny, kdy ani nevylezu z bytu. Prostě se mi jedním blbým rozhodnutím úplně pokazil život. Vlastně ani nevím, co chci o Vás slyšet. Jen jsem potřebovala se s tím někomu svěřit. Je to věc, za kterou se stydím a tudíž jsem to nikdy nikomu neřekla. Nosím si v sobě pytel výčitek a nedokážu se vůbec radovat ze života.

Odpověď: 12. 5. 2008, 17.01

Milá Liliano, vyčítky, sebeobviňování váš stav jen zhoršuje. Je třeba odpustit sobě. (mmj. 30tisíc (byt vyhozených, nemůže mít za důsledek zkažený život!!!) S těmi "proinvestovanými" penězi je třeba se v klidu a míru rozloučit, a věnovat se situaci tady a ted, prožívat život s pokorou a vděčností... Najít, jak vaše negativní myšlení, pocity vás udržují v začarovaném kruhu... Zapracovat na své sebeúctě...

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1