Online poradna

Psychologická online poradna – odpovídá psycholog, psychoterapeut

  • Dotazy můžete pokládat, pokud je okénko otevřeno, odpovědi naleznete do týdne rovněž zde. Poradna se uzavře po položení desátého dotazu v týdnu.
  • Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní.
  • Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo online konzultaci s psychologem, kontaktujte mne.
  • Pokud si přejete odpověď mimo on-line poradnu, je třeba uhradit 120Kč na č.ú.: 2500034126/2010 .
  • Vše zde napsané bude zveřejněno.
  • Chcete-li ocenit fungování poradny, zasdílejte, některý článek/stránku z tohoto webu např. na Fb. Články naleznete zde.


Zapomenout

Skákal přes oves

Na zodpovězení čekají: Zoufalá, Myška, Kačka, Andrea

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1

Stáňa píše: 26. 6. 2012, 5.30

Dobrý den, již od 16 let řešíme problémy s naším synem ohledně školní docházky.Na základní škole bylo všechno v pořádku, naopak, když byl nemocný, měl strach, co mu řeknou, že ve škole nebyl.Nyní je mu 20 let, je již na třetí škole, stále trvá problém s jeho absencemi, zvláště na praxi.Kolikrát jsme s ním mluvili, jestli ho škola vůbec baví, jestli ho někdo nešikanuje, jestli nemá z něčeho stres.Vždycky nás ujistil, že ne, ráno vstal, odešel a zpětně jsme se pak dověděli, že tam ani nedošel. Poslední dobou - týká se to opět praxe, ráno rovnou hlásí, že na praxi nemůže, točí se mu hlava, je mu zle od žaludku a budí se celý propocený. Po zdravotní stránce je v pořádku, asi to bude problém psychický ? Prosím o radu, rádi bychom mu pomohli.

Odpověď: 1. 7. 2012, 8.26

Milá Stáňo, pokud syn chce své nevolnosti se zbavit, nechť se objedná k psychoterapeutovi... Je dospělý, nechť výběr člověka, od kterého bude chtít pomoci a objednání učiní sám. Přei vše dobré.

petra píše: 25. 6. 2012, 17.20

dobry den muj syn 9let hraje zavodne fotbal.pred zapasem se uplne psychicky sesype srach z prohry.vim ze vnem je daleko vic nez dokaze.zadna bojovnost.kdyz hraje s klukama kdyz o nic nejde je uplne jiny.jsme z toho smutni tolik casu s nim travim na treninku a kdyz prijde zapas uplne vyhori.dekuji s pozdravem p.Leva

Odpověď: 1. 7. 2012, 8.23

Milá Petro, a syn má pocit, že se chce se svou psychikou naučit pracovat? Pak by stálo za to - objednat ho... Pokud ne, pak je třeba smířit se s tím, že syn hraje zápas jak nejlépe umí... Přeji vše dobré.

Kačík píše: 25. 6. 2012, 12.08

Dobrý den, chtěla bych Vás požádat o radu. Jsem 20-tiletá studentka VŠ. Bydlím v Praze na koleji s přítelem. Dětství jsem měla celkem klidné, až na to, že matka byla posedlá úklidem a tím, že se někde zraním ( nesměla jsem ani na prolejzačky či pískoviště). Když jsem si hrála venku, musela jsem se každou chvíli "hlásit" a tak jsem časem raději přestala chodit ven. Táta byl v pohodě, až do té doby, než sem začala mít vlastní názory, které odporovali jeho. Takže jak šel čas, mluvili jsme spolu méně a méně, neboť jsem se bála že řeknu něco, co se ani jednomu nebude líbit. S přítelem jsme spolu už 2 roky spolu. Vše bylo vpořádku, dokud rodiče nezjistili, že je trochu jiný než my. Nemyslím rasou či puvodem, ale pohledem na svět. Mamka stále někomu "předhazuje" že nemáme televizi, že nemáme auto, atd. Ne proto, že bychom an to neměli peníze ale protože rodiče nechtějí. A příteli to připadá trapný. Samozřejmě, že s tátou má také rozdílné názory, takže tam také dochází ke konfliktům. Ze začátku jsem se tomu snažila zabránit tím, že jsem se snažila zabránit společným setkáním. Po nástupu na VŠ to šlo celkem dobře. Jenže ted, když se musím zas vrátit domů, mám z toho strašný strach. S přítelem jsem se odnaučila nemluvit a přetvařovat se. A ted mi dělá problémy se do toho vrátit. A tak jsem nervozní, podrážděná, lehce mě něco vytočí a trpí tím muj vztah s přítelem. Už vážně nevím co mam dělat. postavit se na stranu rodičů nebo přítele? nechci ztratit ani jednoho. Předem děkuji za radu

Odpověď: 1. 7. 2012, 8.21

Milá Kačko, věkem jsi dospělá, k dospělosti patří stát sama za sebou - sama jistě cítíš, co je pro tebe dobře...Jak je psáno "...muž opustí otce i matku a připojí se ke své manželce..." to platí samozřejmě i pro dívku... setrvat u rodičů je bránění vývoji... k dospělosti patří i umět přijímat ztráty, pouštět věci, nelpět na nich... Věřím, že si poradíš :)

Anicka píše: 25. 6. 2012, 11.47

Dobrý den, Jsem psychicky na dně ,prožívám strašný stres a kvuli tomu nechci jet ani na dovolenou,jsem unavená asmutná ,všichni si na mně zasednout ,je mi každou chvilku zle ,přibírám na váze ,uzavírám se do sebe,pořád brečím,matka i otec mi nepomáhají,vždy se rozbrečím ,když jedem na chalupu, protože skoro každý týden mám zápas a když mám volný víkend tak mě rodiče vezmou na chalupu, přemýšlela jsem je si mám nebo nemám skočit z okna ale neudelala jsem to protože jsem se bála. já už nevím jak dál pomoztemi prosím Je mi teprve 11 let a už jsem tak ve stresu Anna Benešová

Odpověď: 1. 7. 2012, 8.14

Milá Aničko, odvahu člověk potřebuje k životu... věřím, že přes prázdniny si odpočineš... a samozřejmě souhlasím s tím, že je třeba, abys měla čas pro sebe, čas na své "flákání". Popros rodiče, abyste zašli k psychologovi - když vidí, že jsi plačtivá, věřím, že ti vyhoví... (zkus ten svůj stres namalovat, třeba i několika obrázky...) Držím palce a ozvi se.

Janka píše: 25. 6. 2012, 10.54

Dobrý deň. Mám 17 rokov a sestra 19.Otec s nami nežije ale to s tým ani nemá veľa spoločného. Ide o to že ako malé sme sa spolu hrávali a celkom aj vychádzali.Ona ma ale chcela stále ovládať,robila si zo mňa proste poddanú.Vtedy som bola dosť nesamostatná a tak som bola aj rada keĎ ma niekto viedol. Ale dá sa povedať že od piateho ročníka základky na mňa prišiel vek vzdoru xD Budem robiť len čo chcem alebo je pre mňa nejako prospešné. Takže už žiadne jej rozkazy. A sme dosť rovnaké povahy ale s naozaj opačnými záujmami. Napr ona sa prefarbila na blond zatiaľ čo ja na čierno,ona sa snaží strašne zapadnúť medzi ostatných,oblieka si čo je aktuálne in,chodí na disko,pije a fajčí,zatiaľ čo ja som na tom presne opačne.Nemám veľa priateľov ale dá sa povedať že som radšej sama. No a problém je v tom že už dlho nevieme nájsť spoločnú,takú naozaj sesterskú reč. Obe sme rovnaké v tom že si tvrdohlavo stojíme za svojím,obe chceme dokázať že sme lepšie,že máme pravdu atd... Často všetko skončí hádkou alebo bitkou. Väčšinou sa jej snažím všetko vysvetliť normálne ale keď začne kričať alebo nahodí nejaký povýšenecký tón okamžite sa naštvem aj ja,prečo ma nechce počúvať atd. Naposledy sme sa pohádali zas pre nejakú blbosť.Ale vykričala mi aj to ako sa snažím odlišovať,že nemám priateľov a že by ma mali zavrieť na psychiatriu.Skončila však pri tom,že ma už dlho neberie ako sestru ( čo vlastne ani ja ju),že keď sa za ňou priplazím tak mi nepomôže atd. Strane ma štvú jej reči na úrovni rozmaznaného dieťatka. Tak som si povedala že budem oveľa lepšia,úspešnejšia a že to ona sa za mnou nakoniec priplazí. Ale no,najviac ma mrzí že naozaj nie sme ako sestry. S ňou sa ale nedá normálne komunikovať, čiže žiadna spoločná poradňa neprichádza do úvahy . Neviete mi poradiť čo mám robiť? Len to prijať že nie sme už sestry a ísť ďalej?

Odpověď: 29. 6. 2012, 9.16

Milá Janko, lidé plácají různé blbosti např. že sestra řekne sestře, že není sestra. To bolí, tak je třeba pohladit a uzdravit srdíčko, které cítí, že má sestru raději než ona jeho. Člověk by měl jednat a mluvit v souladu s tím, co cítí a říci: "bolí mne, co říkáš a jak se chováš. Pro mne jsi sestra a samozřejmě, že přeju tobě i sobě štěstí, úspěch. Když budeš potřebovat pomoci a budu-li moci, pomůžu ti." Pokud je čas spolu nyní omezit komunikaci, udělejte to a mluvte spolu jen společensky slušné věty... Více od ní nečekejte, dejte ji prostor... Sama se chovejte tak, abyste věděla, že z vaší strany je vše v pořádku... Držím palce.

Ivana píše: 25. 6. 2012, 7.09

Dobrý den, řeším teď několik problémů,které mě dost tíží. Prosím Vás o radu. Čekám s přítelem dítě,ale moji oba rodiče ho vyloženě nesnáší. Otec dokonce chce,abych na něj zapomněla a našla si někoho jiného. Jinak ho ztratím a budu bez otce,prý se mě zřekne. Nevím, co mám dělat... Nechci přijít ani o přítele ani o otce. Bydlím teď momentálně u rodičů,ale skoro každý den dojde mezi námi k hádce, i když nechci. Buď kvůli příteli nebo kvůli finanční otázce,což je můj další problém... Jelikož jsem kvůli těhotenství na neschopence jsem odkázána na rodiče nebo spíš jídlo a pobyt u nich, a na nemocenský příspěvek. Nájmy jsou drahé a i když bych nějaký levnější náhodou našla, nenašetřím z toho mála co teď mám nic na dítě. Přítel je prozatím na pracovním úřadě a momentálně také u svých rodičů. To je samozřejmě další věc,kterou mi moji rodiče vyčítají,myslím tím to,že je nezaměstnaný... Už několikrát padlo i to,že čím dřív se odstěhuji od nich,tím líp... Prý nikoho živit nehodlají... Další věcí je, že moji rodiče mají poměrně malý byt a mámu zajímá jen jediný... A to peníze a kam by se miminko vešlo... Vždyť ale přece nezabere tolik místa... Nechápu je! Ale přitom je mám moc ráda,měli spolu vždy pěkný vztah. Mrzí mě,že se najednou takhle chovají jen proto,že nesouhlasí s výběrem partnera. Otec mě ze začátku dokonce přemlouval, no spíše trochu nutil do potratu,ale to sem ihned odmítla. S přítelem jsme se domluvili,že se bude snažit najít si co nejdříve práci a nějaké bydlení,aby jsme měli všichni ,,klid,, a hlavně aby jsme mohli být spolu a vychovávat naše dítě. Jenže to v téhle době vůbec nejde tak snadno jak jsme si mysleli. S jeho matkou mám sice celkem dobrý vztah,ale bydlí i s jeho otcem a sestrou v paneláku,takže by jsme se tam všichni i s miminkem nevešli. Prosím poraďte mi co mám dělat.... Moc Vám děkuji!

Odpověď: 29. 6. 2012, 8.53

Milá Ivanko, jste statečná a nevybrala jste si jednoduchou cestu. Je skutečně třeba odejít s přítelem do svého. Nechť přítel popustí fantazii a vezme práci, která je. Nelpěte na místě bydliště. Je toho přítel schopen? Doufám, že ano. Je třeba věci neodkládat a jednat. (a nezadlužujte se) JInak budete muset vyhledat azylový dům pro matky s dětmi - přeci nechcete snášet hrubiánství od rodiny... I když je to řešení nouzové, věřte, že je to lepší, dospělejší, než se nechat deptat...Odkud jste? A dejte vědět, jak se daří. Držím palce a přeji vše dobré.

Katka píše: 25. 6. 2012, 4.16

Dobrý den, můj kamarád se rozešel s přítelkyní, se kterou chodil 5 měsíců a ona se ihned vrátila ke svému bývalému, se kterým chodila před mým kamarádem. Můj kamarád to hodně těžce nesl a když se z toho po pár týdnech konečně začal trošku dostávat, ona se ocitla znovu sama a začala se snažit o návrat k mému kamarádovi. Ten ji na jednu stranu zpátky chce a na druhou neví, zda jí ještě může věřit, když tak snadno a rychle střídá partnery. A tyhle problémy neustále dokolečka rozebírá a řeší se mnou a už se to táhne přes 2 měsíce. Vídáme se několikrát týdně a on se nedokáže bavit o ničem jiném, než o jeho vztahových problémech, co mu ta dotyčná zase řekla a udělala a po mně chce, ať mu řeknu, co si o tom myslím a poradím, co má dělat, popř. ať si s tou jeho promluvím a zjistím, jak to s ním teď myslí apod. A nenechá si vysvětlit, že já seo s ní skoro neznám a nic o ní nevím, viděla jsem ji jen párkrát, když byli ještě spolu, tak mu těžko můžu radit nebo dokonce chodit za ní a promlouvat jí do duše. Nevím, co mám dělat. Chci být dobrá kamarádka, zpočátku jsem i chápala, že se po rozchodu potřebuje vypovídat, ale už mě to začíná unavovat a otravovat, dokonce při posledním rozhovoru mi už ujely nervy a zakřičela jsem na něj, ať konečně změní téma nebo ať už za mnou nechodí. Jak se mám zachovat? Nechci na něj být zlá, ráda bych mu pomohla, ale nevím jak.

Odpověď: 29. 6. 2012, 8.39

Milá Katko, vcelku vás chápu, vaše zakřičení byl pokus přestřihnout bludný kruh, ve kterém se kamarád točí. Zabralo to? Vy máte právo jeho žádost odmítnout, což jste z pochopitelných důvodů udělala - krom toho - záruční list na lásku - není. Pokud cítí, že ji už nedokáže lásku věřit, at do toho nejde, hezkou přítomnost, protože to vztah dříve nebo později zničí. Když si řekne, že chce s dívkou prožívat hezkou přítomnost, pak at do toho jde. Taky mu můžete říci, že proto, abyste se dál mohli kamarádit, potřebujete i hovory o vás - a o něčem jiném. Přeji vše dobré všem zúčastněným.

Radka píše: 19. 6. 2012, 6.14

Dobrý den, řešíme problém s naší 7 letou dcerou.Od 1 roku vyrůstala bez otce a asi na roce a půl jsme seč odstěhovali do Prahy k příteli, se kterým jsem se zhruba po 2,5 letech rozešla a vrátila se zpět do Jaroměře odkud pocházíme a bydlí tam i můj otec a moje nevlastní matka, která dceru od 10 měsíců, kdy já jsem musela do práce hlídala.Do Jaroměře jsem se vrátila s jiným přítelem, se kterým jsem již 4 rokem a máme spolu 2,5 letého syna. Problém který řešíme už od dceřiného narození, je její šílená závislost na dědovi a babičce. Nyní jsme se museli odstěhovat zpět do Prahy kvůli práci, bydlení atd. a řešíme opět její scény, kdy se například ráno probudí a počítá dny, kdy už pojede do Jaroměře, když s babičkou nebo dědou mluví do telefonu, tak kňourá, skoro brečí...zkrátka si pak připadáme, jako když jí tady týráme. Jinak položí tel. a je naprosto normální, veselá. Do Prahy jsme se museli odstěhovat jak z rodinných tak finančních důvodů a i proto, abych rodinu udrželi pohromadě a vyřešily finanční problémy, které začli narůstat do obřích rozměrů. Chci upozornit na to, že tyhle scény a volání 3xdenně probíhaly a v době, kdy jsme v Jaroměři bydleli. Dcera k rodičům jezdí každý týden v pátek, ale stane se, že jede až po 14 dnech. V té době se mi zdá, že začíná být lepší, dá se s ní "normálně" mluvit, nenafukuju se atd. Chtěla bych vědět, jak si s tímto problémem poradit. Otec stojí spíše při dceři, jelikož i on je na ní fixovaný od jejího narození. S mým nynějším přítelem nevychází, ale chci jěště upozornit na to že tyhle situace se nelíbili ani bývalému příteli a nelíbí se ani nynějšímu příteli. Jěště chci dodat, že má problémy ve škole, špatně se učí, málo si pamatuje atd. Děkuji s pozdravem Radka

Odpověď: 24. 6. 2012, 19.33

Milá Radko, doporučuji dopřávat dceři prarodiče, tam se cítí milována... Také doporučuji upravit doma atmosféru ohledně dcery a přítele - zajděte třeba na rodinné konstelace... Přeji vše dobré.

Martina píše: 18. 6. 2012, 21.56

Zdravím,děkuji za radu ! (pomluvy) Myslím,že jsem ji pochopila,napsala jste to velmi decentně a šikovně !Těžší bude realizace...Ale už je mi lépe !Mnohokrát děkuji.

Odpověď: 24. 6. 2012, 18.29

Děkuji :)

jana píše: 18. 6. 2012, 18.32

Dobrý den, před dvaceti lety u mě porod odstartoval deprese. Po druhém dítěti jsem se dostala do stavu, kdy byla nutná hospitalizace na psychiatrii.Dlouhou dobu jsem se dávala dohromady.Následných pár let jsem žila relativně v pohodě,jak jen to tahle nemoc dovolí. Už jsem se smířila s tím, že nejsem schopna cítit radost ani jakýkoliv jiný příjemný pocit. Život je pro mě každodenní boj. Každý problém velice těžko snáším. Najít si práci po dětech bylo téměř nad moje síly. Po deseti letech v jednom zaměstnání jsem byla donucena odejít. Od února jsem na Úřadu práce. Od té doby se cítím čím dál hůř. Je mi čtyřicet let, můžu nabídnout jen maturitu na gymnázium, nemám řidičský průkaz a co se týká cizích jazyků, jsem věčný začátečník. Nikdo o mě nestojí. Nejsem dravá a neumím se nabídnout. Doma nemám oporu, manžel je hodný člověk, ale jen když jsem veselá, bez problémů a tahle přetvářka je teď nad moje síly. Kamarádky svými problémy nechci obtěžovat, zdraví člověk těžko pochopí, jaké peklo je život s depresí. Vím, že mi práci nenajdete, ale skutečně prosím o jakoukoliv radu.

Odpověď: 24. 6. 2012, 18.28

Milá Jani, deprese je prevít, ale nepatřím mezi lidi, kteří se spokojí s odpovědí, nejde. Věci jsou náročné, to ano, složité - to taky, ale kdo hledá, tak cestu nalezne. Dokonce Vám prozradím, že cest je více... dají se skládat jako pucle... na vašem místě bych si dala za cíl, postavit se do své síly...a v té pak činit další kroky. Knihy, učitelé, semináře...samozřejmě bez vlastního odhodlání a práce to nepůjde... Držím palce.

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1