Online poradna

Psychologická online poradna – odpovídá psycholog, psychoterapeut

  • Dotazy můžete pokládat, pokud je okénko otevřeno, odpovědi naleznete do týdne rovněž zde. Poradna se uzavře po položení desátého dotazu v týdnu.
  • Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní.
  • Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo online konzultaci s psychologem, kontaktujte mne.
  • Pokud si přejete odpověď mimo on-line poradnu, je třeba uhradit 120Kč na č.ú.: 2500034126/2010 .
  • Vše zde napsané bude zveřejněno.
  • Chcete-li ocenit fungování poradny, zasdílejte, některý článek/stránku z tohoto webu např. na Fb. Články naleznete zde.


Zapomenout

Skákal přes oves

Na zodpovězení čekají: Zoufalá, Myška, Kačka, Andrea, Amálie, Josef, Tereza, Ivan, Lucifer

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1

kuky píše: 29. 7. 2012, 22.09

Dobrý den, už půl roku navštěvuji psychologa kvůli panickým atakám a mojí neschopnosti navazovat partnerské vztahy. Je mi 20 let a ještě jsem nezažila ani dětskou zamilovanost a vodění za ručičky. Jsem schopná mít s mužem sex, ale ne vztah. Došli jsme k závěru, že problém je v problematickém vztahu k mému otci a strachu, že potenciální partner by mohl být v něčem stejný. Neustále vymýšlím spousty výmluv, proč nemůžu mít vztah a zhruba od 16 let, kdy mi začaly panické ataky a tak jsem začala dálkově studovat střední a téměř jsem přestala chodit ven, jsem si vytvořila takový svůj fantazijní svět s ideálním partnerem, kterému jsem navíc dala konkrétní tvář tehdejší své platonické lásky (známého hokejisty). I když rozumově vím, jak absurdní moje chování je, tak jakékoliv pocity ve mě vyvolává jen tento jeden člověk, když ho vidím na nějaké akci nebo třeba jen fotce. S kýmkoliv jiným mám pocit, že ztrácím čas, protože "stejně jednou budu s ním." Přitom toho člověka vůbec neznám. Můj dotaz je, jestli stačí 1 hodina terapie za 14 dní, abych se nějak zbavila strachu z mužů a vztahů a začala normálně žít a nejenom snít. Zkrátka, jestli je ještě nějaká jiná metoda nebo věc, kterou bych mohla dělat, abych nějak pokročila. Předem děkuji za Váš čas a odpověď.

Odpověď: 4. 8. 2012, 12.14

Milá Kuky, možné je i vyzkoušet: https://rovena.info/lecebna-meditace-cesta-k-osobni-sile.html nebo voice dialog http://www.lundbeck.com/cz/o-nas/lundbeck-r - metodika k panickým atakám Dobré by bylo pracovat i jinak než verbálně a racionálně... Důležité je proměnovat nikoliv hledat jen příčiny... Držím palce

Júlia píše: 29. 7. 2012, 22.00

Dobrý deň, volám sa Júlia a rada by som Vás požiadala o radu, nie pre mňa, ale pre mne veľmi blízku osobu, konkrétne môjho priateľa. Pokúsim sa stručne charakterizovať jeho problém, pretože on sám by za psychológom asi nikdy nešiel a ja mám pocit že situácia je už naozaj veľmi vážna. Ak prekročím povolenú dĺžku emailu, poprosím Vás o pochopenie a trpezlivosť dočítať ho až do konca. Nemám bohužiaľ psychologické vzdelanie, ale ak existuje niečo ako "syndróm Dr.Jekylla a Mr.Hydea", tak môj priateľ to určite má. Má 24 rokov (ja 21), sme spolu pol roka a všimla som si, že ho trápia veľmi prudké zmeny nálad, ktoré sa absolútne nedajú predvídať. Pre lepšie pochopenie: väčšinou je to veľmi milý, citlivý, bezproblémový človek, perfektne spolu vychádzame, dokonca plánujeme budúcnosť. Ale niekedy, bez akéhokoľvek spúšťača, mu proste "prepne". Je to naozaj ako keby ste šťukli ovládačom. Zrazu je z neho jedinec, ktorý neznesie dotyk (hoci inak má fyzickú blízkosť veľmi rád), je depresívny, nekomunikuje, a ak áno, sú to len samé výčitky. Dokáže sa obviniť zo všetkého, aj keď to jeho vina vôbec nebola. Všetko, čo sa mu povie, dokáže prekrútiť tak, aby z toho vyšiel vinný, ani čo by mu to spôsobovalo nejaké zvláštne zadosťučinenie. Je dysgrafik, a stále sa obviňuje že nevie poriadne písať, hoci vie že je to porucha ktorá vznikla dávno predtým než sa narodil, takže to nemôže byť jeho vina.V normálnom stave je veľmi otvorený a rád sa rozpráva, v tomto stave sa uzatvára sa do seba. Nereaguje na žiadne pozitívne signály, pozerá do zeme, nie na človeka, hlas má poklesnutý, znie ako keby sa hneval sám na seba (toto mi neskôr aj potvrdil). Stále tvrdí že všetko je jeho vina, že nám kazí vzťah, že je neschopný, že si tým musí prejsť sám a nechce nikoho ťahať so sebou. Celé to trvá od niekoľkých minút/ hodín až po niekoľko dní. Nedávno v takomto stave mi povedal, že jeho vedomie je neovládateľné, že ho musí stále držať na uzde, lebo ak čo len chvíľu poľaví v pozornosti, prevládne "ten zlý". Je pozoruhodné, že on si počas toho stave uvedomuje, že to nie je on, ale nedokáže sa z toho vymaniť a ja mu naozaj neviem pomôcť. Toto je prirodzene veľmi ošemetná situácia pre nás oboch, hlavne preto, lebo sa nedá predvídať a čo je horšie, prichádza stále častejšie. Viem, že pred dvoma rokmi mal podobné problémy (ak nie tie isté),len to sme sa ešte nepoznali poriadne, nuž to neviem posúdiť, vtedy to prežíval veľmi zle, ale na život si údajne nikdy nesiahol (kvôli tomu ho ale vyhodili zo školy, čo si stále vyčíta ako najväčšie zlyhanie vo svojom živote). Tie problémy trvali dobre vyše pár mesiacov. Keď ho ale chytia tieto stavy, mám oňho naozaj obavy, lebo vraví také veci že to znie ako keby si chcel ublížiť. Viem že ľuďom okolo by nikdy neublížil, ale sebe asi áno. Mám veľký strach že sa načisto zblázni. A ešte, neviem či to s tým nejako súvisí, ale nedávno sa naňho vykašľali obaja najlepší kamaráti (iných nemá) a nesie to veľmi zle. Už pred vyše mesiacom sme sa rozprávali že pre jeho dobro by s tým mal zájsť za doktorom, súhlasil, ale potom sa cítil dobre. A po mesiaci to prišlo opäť. Prosím napíšte mi čo si o tom myslíte, lebo ja som už dosť zúfalá, veľmi by som mu chcela pomôcť, ale v tom stave nereaguje na žiadne milé slová ani nič. Ani ma nenapadlo sa s ním kvôli tomuto rozísť, je to problém, ktorý musíme vyriešiť, len neviem ako... Veľmi pekne Vám ďakujem za pomoc a za odpoveď.

Odpověď: 4. 8. 2012, 12.11

Milá Juli, ten, kdo to musí chtít řešit, aby to mělo efekt, je váš přítel. Je třeba aby se začal zabývat psychikou, chtěl poznat tu svou podosobnost, která k vládě občas přichází - aby ji uměl zpracovat - může např. vyhledat voice dialog (i u mne je možné tak pracovat)- nebo jiný způsob, který mu bude vyhovovat např. i: https://rovena.info/lecebna-meditace-cesta-k-osobni-sile.html Juli, vy můžete pouze vnímat, co se děje - neberte to osobně - vnímejte to, že to je jeho psycho... Přeji vše dobré.

Lenka píše: 23. 7. 2012, 14.35

Dobrý den, mám čím dál silnější pocit, že si moje tchýně chce přivlastnit syna (6). Ze začátku bylo super, když byla ochotná syna kdykoliv pohlídat. Postupně si ho začala přivlastňovat, třeba si ho bere k sobě na víkendy aniž by se zeptala jestli souhlasím. Nebo mi prostě oznámí že syn nepůjde do školky, ale bude s babičkou. Když jsme spolu samy má poznámky jako že je syn doma u ní a pod. Je na něj hrozně upnutá. Rozvedla se před 12 roky, od té doby je sama, nechodí do práce, s nikým se nestýká. Bohužel, přítel je spíš na její straně. Navíc je skoro pořád v práci ani nemá chuť to řešit. Děkuji Lenka

Odpověď: 4. 8. 2012, 11.41

Milá Leni, chápu, že Vás to trápí... bylo by dobré, abyste i s parnerem zašli do partnerské poradny - vyjít vstříc babičce je jedna věc, ale věci mají zachovát a ctít řád - a to, že vy jste zákonný zástupce dítěte, který rozhoduje o svém 6letém synovi, že domov má u vás... že muž má stát při manželce... Držím palce.

Jana píše: 23. 7. 2012, 13.50

Dobrý den, prosím Vás moc o radu.. je mi 18 let. Můj táta dřive uspěšně podnikal, ale jak to v téhle době bývá, dostal se do problémů. Dřív jsem měla všechno a nebudu lhát- byla jsem rozmazlená. Dnes je tomu bohužel jinak. Oba rodiče jsou na tom nervově špatně a vylívají si to na mě. Bohužel i tím stylem, že mě máma minulej týden začla škrtit. Jsem typ kterej si nenechá jen tak něco líbit, navíc chodím na kroužky sebeobrany, kde děláme bojové sporty. Tak jsem si to prostě nenechala líbit a ruce jí chytla tzv. do páky. Když přijel táta, řekla mu něco a on přilít a začal na mě řvát, že mám táhnout z baráku, že z nich tahám jen prachy. Pak oba odjeli a já byla tak hotová, že jsem se pozvracela. Dělám soukromou školu a jsem lepší průměr. Škola mě baví a nebudu lhát, když řeknu, že jsem na ní šla na přání rodičů. Ze začátku, mě hrozně podporovali, ale před pár dny mi řekl táta, že mi na školu už nedá ani korunu, když jsem takovej zmrd. Nevím co mám dělat. Mám prázdniny a jsem doma. Nemám chuť ani nikam chodit. Není den co by na mě neřvali sprostě, že se válím doma jak lemra. Když jsem minule uklidila celej barák, přišel táta a řval, kam jsem mu dala papíry, že jsem fakt idiot a kde to jako má teď hledat. Navíc jsem neslyšela ani žádnou pochvalu nic. Myslela jsem, že to vyřeším tak, že poprve v životě půjdu na brigádu, ale nic jsem nesehnala navíc mě futr schazujou, že někoho neschopnýho jako jsem já stejně nikdo nechce. Je hrozný když je člověk zvyklej mít vše a najednou se mu život obrátí naruby. Otec se teď už nebaví ani z jeho dětmi, které s ním prostě přerušili kontakty. Celou dobu mi otec sliboval, že jestli mi škola půjde, tak mi koupí auto, které si přeji od mala. Proto jsem se hodně snažila. Když jsem mu to minule připomněla dostala jsem zase pomrd. Navíc díky této finanční situaci jsem bohužel přišla i o mého závodního koně. Nemohu se s tím smířit do dneška. Nevím o co tam šlo bohužel. Byla to moje radost a něco, kam jsem v těchto situacích chodila a teď ho nemám. Jsem opravdu na dně. Nejím, usínám tako kolem 3-4 hodiny v noci a to se furt budím navíc. Taky se mi hrozně špatně dýchá. Nikdy jsem nic takového nezažila. Už se musím někde svěřit, protože před chvílí se mnou zase máma třískla o hranu postele. Fakt už na to nemám a hlavně je mi to hrozně trapný, ale přemýšlím už i nad sebevraždou. Vím, že si myslíte, že jsem asi labilní, ale fakt už nevím jak dál. Teď mám jít do 4. ročníku, ale už teď jsem to vzdala. Čeká mě maturita a na ni rozhodně psychicky mít nebudu. Navíc škola je to prestižní a velmi těžká. Vím, že mi napíšete, že si mám s rodiči promluvit, ale to už jsem zkoušela. Vždy mě odbijou, že mají jiný starosti, než parchanta jako jsem já. Fakt už nevím, život mě nebaví a po tom, co jsem přišla i o poslední radost ze života se fakt raději zabiju. Fakt je mi trapně, ale nevím jak dál..

Odpověď: 4. 8. 2012, 11.37

Milá Jani, odkud jsi? můžeš se zastavit na kus řeči a naučit se, jak pracovat se svou psychikou? Pokud jsi zdaleka, vyhledej někoho jiného, komu se budeš moci svěřit a naučit se, jak si udržet svou energii. Sežen si zajímavé knihy - např. Miluj svůj život nebo http://www.udzoudyho.cz/knihy/osobni-rozvoj/nadeje-bez-hranic-2.html?keyword=nad%C4%9Bje . I když je to těžké, je třeba emočně se od rodičů oddělit. A nebuď srab - zabít se - to nic nevyřešíš - to svůj život promrháš... Držím palce.

Lucie píše: 23. 7. 2012, 11.05

Dobrý den, doopravdy nevím, kde se mám se svým problémem svěřit, tak to zkouším touto cestou. Mám pocit, že se u mě jedná o obsedantně-kompulzivně poruchu. Vše to začalo před asi dvěma roky. Jela jsem na zájezd do Francie a při zpáteční cestě jsem si dala nějakou pochybnou bagetu, po níž jsem dostala průjem, který mě trápil po celou cestu domů. A tak to všechno začalo. Začala jsem mít strach, že když někde půjdu, bude se mi chtít na záchod na "velkou" a nikde poblíž nebude žádná toaleta a já tak budu muset trpět. A tak jsem začala vykonávat různé rituály, jako když udělám něco, tak se mi nebude chtít na záchod. Já vím, zní to šíleně, i mně to zní šíleně, když to tak píšu a po sobě čtu. Ale abych to neudělala, nějaký ten rituál, tak tomu jsem se nedokázala postavit. Vše tohle probíhalo o prázdninách zhruba před dvěma roky. Pak začal školní rok, já normálně chodila do školy, neměla jsem ani čas se ničím takovým zaobírat, takže tyto myšlenky vymizely. Další léto byl klid, jenže toto léto to začalo znovu. Po přečtení jednoho článku jsem začala pochybovat o své sex. orientaci. Nikdy jsem nebyla zamilovaná do holky, nikdy jsem neměla žádné představy s holkou, jen teď se mi zase začaly do hlavy dostávat takové myšlenky. Že jsem na holky atp., což ve mně vyvolává velkou úzkost a pocit sevřeného žaludku. Mám nyní pocit, že se mi žádný kluk nelíbí, že jsou všichni pitomci, že se mi více líbí holky a tak. Ale přitom jsem vždy byla zamilovaná do kluků, když už se zamiluju, drží mě to klidně i 3 roky, i když to není třeba naplněná láska. Moje "představy" byly vždy s opačným pohlavím. A tak asi před dvěma týdny zase začaly kompulze. Když udělám tohle a tohle, nejsem lesba a ani nebudu a tak. Zní to šíleně, ale nevím, jak z toho ven. Dokonce jsem si našla brigádu na léto, abych těmto myšlenkám předešla, ale i tak ty pocity ve mě převládají. Některé dny je to lepší, některé zase horší. Nevím, tyto pocity a myšlenky se objeví vždy tak po školním roce, jak začnou prázdniny. Je pravda, že to někdy převládalo i přes šk. rok. Když udělám tohle a tohle, dostanu z téhle písemky 1. Je to možná tím, že jsem až přespříliš ctižádostivá. Já nevím, jak z toho ven. Bojím se jít k psychologovi nebo k psychiatrovi. Často mě také přepadávají výbuchy vzteku, jsem někdy během okamžiku vytočená a na všechny hnusná a pak to zase přejde..Nevím, co dělat, jsem z toho zoufalá. Prosím, poraďte mi..

Odpověď: 4. 8. 2012, 11.22

Milá Luci, doporučuji začít učit se pracovat se svou psychikou - hodí se vám spolupráce s psychologem a taky si najděte materiál o obsedantně kompulzivní poruše na: http://www.lundbeck.com/cz/o-nas/lundbeck-r Držím palce.

nemam to komu rict píše: 23. 7. 2012, 10.47

dobrý den,nevim co mam delat.Je mi 16 let a asi 3 roky zpatky jsem zazila svoje nejhorsi chvilky.Jednoho večera jsem spala mohlo byt neco malo po pulnoci,vzbudilo me kdyz se mi otevreli dvere do pokoje,videla jsem taru jak ke me jde sedne si vedle me na postel vyndal penis a chtel abych mu ho honila.Nepise si mu o tom vubec dobre,slo to takhle asi jeste 10krat.Byla jsem z toho psychycky tak blbe ze jsem kazdy vecer brecela,zacalajsem mit ob den migrenu proto jsem sla jednou s mamkou k doktorce a ta mi rekla ze si me nechaji tyden v nemocnici na pozorovani.Ani nevite jak jsem byla stastna vedela jsem ze tyden u me tata nebude....kdyz jsme z nemocnice vysla tata uz to na me nikdy nezkusil protoze doktori oznamili ze to muze byt neco psychickeho.Jediny komu jsem to rekla je muj pritel...ale myslim si ze mi neveri ja nevim jak mu to dokazat:( strasne to boli,mamce to rikat enchci protoze si myslim ze by tata svedl ze si vymyslim a podobne hlavne vidik ze je snim mama stastna nechci ji zkazit radost uz se na tatu nedivim jako na tatu ale na zmr*a:(

Odpověď: 25. 7. 2012, 9.31

Milá dívko, vcelku chápu, že to nechceš zveřejnit, že nechceš tátu poslat do vězení... Abys však takový zážitek zpracovala, bylo by vhodné na tom zapracovat - např. abreakcí - bud můžeš vyhledat odborníka se kterým to projdeš nebo si to můžeš zkusit i sama - návod na abreakci najdeš: http://www.levneucebnice.cz/p/psychoterapie-i-zakladni-ucebnice-hlubinne-abreaktivni-psychoterapie/. Taky bych si to s tátou někdy o samotě zkusila vyříkat - jak ti bylo... Můžeš se z toho zkusit vypsat - napsat povídku, vymalovat... (jít za profesionálem by bylo dobré, když si předem domluvíš naprostou anonymitu, kdybyses mu představila (obzvlášť do tvých 18let), bude profesionál vystaven právnímu dilematu, zda situaci oznámit policii či ti vyhovět a neoznámit trestný čin). Uvolnit emoce, přijmout, odpustit a žít dál :) Každopádně si péči dopřej. Když budeš chtít, můžeš se ozvat...

marek22 píše: 23. 7. 2012, 8.00

dobry den, pred par mesiacmi sa priatelka prekecla o svojej minulosti, to ze mala 1 vazny vztah, v ktorom byvaleho podvadzala, pretoze sa jej sexualne odcudzil. tvrdi mi, ze sa poucila a ze by to uz nespravila, ze takto sa problemy nevyriesia - to chapem. neskor mala par znamosti, bola s jednym chlapom - tvrdila mi ze nezavezne, ale neskor vyslo najavo, ze to bol podla jej slov polovicny vztah a pocas toho ich stretavania sa, sa vyspala na jednej party s niekym inym. dovod preco to nebrala ako vazny vztah bol ten ze, chlap bol zenaty a to ze by sa rozviedol, tomu verila z polovice ( necitila k nemu lasku, len ho mala rada). povedala mi, ze v minulosti urobila hluposti, ale ze teraz uz inac rozmysla a ze ma miluje a chce byt len so mnou. vidim to na nej, ze ma miluje, ale neviem ci jej na ukor tohto mozem doverovat, dost casto mi to beha hlavou. dakujem za odpoved.

Odpověď: 25. 7. 2012, 9.19

Milý Marku, pokud chcete vztah rozvíjet, je třeba, abyste důvěru dal... člověk se vyvíjí, učí ze zkušeností... důležité je to, co žijete spolu... Záruční list na budoucnost ani na lásku stejně nikdy nedostanete - s tím musíme umět žít. Přeji vše dobré.

Lucie píše: 17. 7. 2012, 20.01

Dobrý den, je mi 16 let a mám problém se svou rodinou. Moji rodiče se rozvedli, když mi bylo 8 let a do doby přibližně před měsícem jsem bydlela s matkou. V domácnosti jsme tenkrát měli velké problémy, neboť můj otčím mě neustále ,,vychovával" svými poměrně drsnými metodami. Nadával mi, ponižoval mě atp. Matka se mě vždy snažila zastat, ale po tom, co několikrát ponížil a psychicky vydeptal i ji, se mě zastávat přestala. Od té doby to tam bylo k nevydržení, proto jsem poprosila otce i matku, zda bych se nemohla nastěhovat do volné garsoniéry. K mému údivu souhlasili a nyní bydlím sama v blízkosti své již dospělé sestry. Objevil se ovšem další a pro mě psychicky mnohem více vyčerpávající problém. Všechny části své roztroušené rodiny pravidelně navštěvuji, ale nepociťuji z jejich strany téměř žádný zájem o mou osobu. Možná je to jen zdání, ale jakmile přijedu ,,domů" je to stejné jako kdybych byla sama. Vzhledem ke svému věku bych nejspíš nějakou rodičovskou podporu potřebovala. I jinou nežli peněžní, jíž se mi dostává. Začínám si než jako jejich dítě připadat jako pijavice na jejich peněženkách. Což mě deprimuje. Mimojiné se ve všech částech rodiny vyskytují hádky a rozepře, které já velice těžce nesu. Nejsem schopná přejít jakékoli napěti mezi lidmi, které mám ráda a vždy se snažím to nějak urovnat. Nejhorší je, když mě otec ,,strčí" k čerstvě ovdovělé babičce, abych tam s ní a urnou dědečka byla dva dny zavřená. Velmi špatně snáším, když babička pláče, přičemž vím, že ji nemohu nijak utišit. Od doby co bydlím sama se začínám cítit nechtěná a nepotřebná. Působím jen jako hlídačka dítěte své sestry za což dostanu obvykle jen letmé děkuji, pokud vůbec. A společnice plačící babičky vymýšlející teorie o spiklené riödině vůči ní. Mám sice přátele, ale moji vrstevníci mi již jaksi nestačí, neboť oni pod záštitou rodičů utrácí peníze a baví se nepříliš inteligentně ( po hospodách apod.). Já si to když bydlím sama dovolit nemohu. Ráda bych začala žít jako skutečná dospělá, vydělávat někdy brzy založit rodinu, mít co dělat. To si ale dovolit nemohu. Nejen, že není možné si ani najít brigádu, ale dokonce ani nemohu najít dospělé přátele, neb vždy ohrnou nos nad šestnáctileou žábou. Vždy se se mnou každý rád baví, jsem poměrně pohledá, a snažím se být milá, ale jamkmile se kdokoli dozví o tom, že je mi pouhých šestnáct let, tak okamžitě ztratí zájem. Potřebuji pomoc, protože si přijdu velmi nepotřebná. Snažím se psát knihu pro děti, kreslit k ní ilustrace. co se týče studia, nemám jakýkoli problém. Ale trápí mě pocit vlastní bezvýznamnosti, potřebuji někomu pomáhat, dělat něco, co někoho potěší. Ale jak mohu? Není-li mi ovšem 18, jsou mi všechny možnosti uzavřeny. Zkoušela jsem tuto potřebu nahradit sportem, výtvarnými pracemi i založením kroužku pro mladší studenty gymnázia, ale tu díru jsem nezaplnila. Je možné, že by to bylo způsobeno tím, že mi schází ona mateřská péče, nebo snad tím, že jsem přehnaně ambiciózní a přecitlivělá, jak tvrdí můj otec? Zkrátka se cítím sama, bezvýznamná, a ještě ke všemu bez možností. Je možné si nějak pomoci? Mohu nějakým způsobem potlačit ten tísnivý pocit, který mě neustále nutí přemýšlet o svých možnostech, o tom jak pomoci jistým lidem, někdy i plakat nad tím, že nemohu vůbec nic dělat? Popřípadě myšlenky, že nespíš nejsem dostatečně dobrá pro své rodiče, když je nezajímám? Vždy se snažím se zlepšovat a vyhovět požadavkům ostatních, ale už na to nemám sílu. Nemám sílu ani na vzdor. Zkrátka na nic. Díky tomu ztrácím i staré přátele, neboť jsem mnohdy velice protivná a chovám se zle. Kde načerpat novou sílu? Velice děkuji za případnou odpověď přestávám si vědět rady S pozdravem Lucie

Odpověď: 22. 7. 2012, 19.25

Milá Luci, klobouk dolů smekám... a velmi si vážím tvé snahy pomáhat a pracovat pro lidi... Jsi-li z okolí, určitě se ozvi... Doporučuji vzdát se snahy vyhovět všem - zvaž, na co máš sílu - ostatní musíš nechat plavat - nejprve musíme obhospodařit sebe... Věřím, že Ty to dokážeš ... být prostě s lidmi, kteří chtějí být s tebou... Ono nejde tak o to, že rodiče nezajímáš, spíše jde o to, že mají dost starostí sami se sebou a na tebe už nemají ty správné buňky... tak je to asi i se sestrou... Když budeš chtít, můžu tě naučit https://rovena.info/lecebna-meditace-cesta-k-osobni-sile.html Držím palce...

Ivana píše: 17. 7. 2012, 13.06

Dobrý den, jsem v koncích s řešením mého dvouletého vzathu. Přítel nastoupil po roce do práce a já se šťastnou myšlekou na to jak to bude super,že si od sebe odpočinem a pak si sami sebe budemem ještě víc vážit,. začala relaxovat po studijním období. Ale přišlo jen další podezřívání, stíhání, nadávky...Naprosto neoprávněné. Přítel si představuje že budu celé dny co on je v práci sedět doma a čekat na něj.Nemohu s přítelkyněmi na kafe, nemohu se jít opalovat,nemohu nic co by se netýkalo jeho. I když sedím doma u PC je to špatně, protoře si prý na internetu hledám ,,vocay''.Ať udělám cokoliv je to vždy špatně. Snžila jsem se všemi směry mu vysvětlit že bych ráda náš vzath uvedla do normálních kolejí,ale domluva s ním je nemožná. Například na větu: Byla bych ráda kdybychom se oba začali snažit všechno ňejak urovnat. Od něj následuje něco co je úplně mimo mísu. : Jo aha takže takhle?? Tak teda sbohem!. Je mu 30 let mě je 20..chová se jak dítě, je na mě závislý (pohádá se odejde,ale zas přijde).. Prosím tedy o radu, znáte nějaký způsob jak komunikovat s tímhle typem člověka? nebo je rozchod nevyhnutelný? (né žebych se mu bránila, ale zrovna není vhodná doba)

Odpověď: 22. 7. 2012, 18.41

Milá Ivanko, popřemýšlejte o žárlivosti, o jeho potřebě vlastnit Vás... o své potřebě být svéprávná samostatná a svobodná bytost... najděte si i knihy o žárlivosti: http://www.zbozi.cz/?q=%C5%BE%C3%A1rlivost zvažte svůj pud sebezáchovy... Přeji vše dobré...

Petr K. píše: 17. 7. 2012, 12.24

Dobrý den, prosím o radu co bych měl dělat se svým otcem. Je mu 77 let, mně 39, stále se ke mně chová jako k malému klukovi, poučuje mně, snaží se mi organizovat život, vyzvídá, co se děje v mojí rodině a pak to komentuje. Mojí ženu (svojí snachu) pomlouvá i když mu nic špatného neudělala, pouze nezapadla do jeho představ (které jsou asi tak z 19 století, ženská se má držet kuchyně a poslouchat). Je hrozně vznětlivý, pokud není po jeho, hned řve, naše děti se ho bojí. V restituci dostal velkou zahradu, nutí nás abychom mu tam jezdili pomáhat (my bydlíme v jiném městě) prý je to moje povinnost protože jí nakonec zdědím. Matka se ho bojí, je na ní hrubý. Je to rok od roku horší a začínáme z toho být na nervy. Děkuji, Petr

Odpověď: 22. 7. 2012, 18.37

Milý Petře, otce nezměníte - máte právo a přímo povinnost se ochránit i své děti. Doporučuji omezit kontakt na minimum... nebo naučit se vnitřně nereagovat na jeho výpady (k tomu je dobrá léčebná meditace: https://rovena.info/lecebna-meditace-cesta-k-osobni-sile.html ) Děti tam chodit nemusí vůbec - péče o zahradu není vaše povinnost... (Můžete zkusit konzultaci i se vstřícným psychiatrem, zda by nepředepsal trochu tlumící léky...) Držím palce.

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1