Online poradna

Psychologická online poradna – odpovídá psycholog, psychoterapeut

  • Dotazy můžete pokládat, pokud je okénko otevřeno, odpovědi naleznete do týdne rovněž zde. Poradna se uzavře po položení desátého dotazu v týdnu.
  • Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní.
  • Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo online konzultaci s psychologem, kontaktujte mne.
  • Pokud si přejete odpověď mimo on-line poradnu, je třeba uhradit 120Kč na č.ú.: 2500034126/2010 .
  • Vše zde napsané bude zveřejněno.
  • Chcete-li ocenit fungování poradny, zasdílejte, některý článek/stránku z tohoto webu např. na Fb. Články naleznete zde.


Zapomenout

Skákal přes oves

Na zodpovězení čekají: Zoufalá, Myška, Kačka, Andrea, Amálie

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1

Helena píše: 17. 1. 2008, 16.46

Dobrý den, prosím můžete mi poradit jak pomoci manželovi, který často upadá do deprese? Žijeme v relativně spokojeném manželství 25 let, máme 2 dospělé syny, jsme existenčně zajištěni, ale manžel velmi rychle a často upadá do trudnomyslnosti,má pocit,že se na něj neustále valí problémy a starosti, často říká,že by chtěl někam utéct nebo dokonce odejít ze světa.Žijeme denně vedle sebe doma, oba zde podnikáme i když máme každý vlastní firmu - určitě zde hraje roli i ponorková nemoc, přestože sportujeme a máme vlasní i spol. koníčky.Podle mě nám nic nechybí, někteří přátelé říkají, že manžela pálí dobré bydlo.Mě je to moc líto, protože si život neužívá a stále se něčím trápí. Nevím zda se mám snažit ho něčím rozptýlit nebo pobavit nebo dělat, že se nic neděje.Vyzkoušela jsem všechno, ale zdá se mi ,že to nějak není v mé moci.Před několika lety byl u psychologa,ale je to stále stejné.Vím že příčina bude někde hlouběji.Jak se k němu chovat,když upadne do tohoto stavu, mohu mu nějak pomoci? Velice děkuji za odpověd. Helena

Odpověď: 18. 1. 2008, 12.55

Milá Heleno, sama píšete, že jste již vyzkoušela vše, co umíte...opravdu mu pomoci tedy nemůžete. Doporučuji vám, abyste si pro porozumění depresivního stavu přečetla knihu od William Styron: Viditelná temnota. Tam naleznete kus odpovědi na své otázky. Setkání s depresí a její léčba bývá běh na delší trať, ale může mít své výsledky. Sice upřednostnuji spolupráci s psychoterapuetem/léčitelem, ale za určitých okolností je možné i sáhnout po antidepresívech. Chce-li manžel své psychično řešit, měl by usilovněji hledat cestu... Může mne třeba kontaktovat.

matama píše: 17. 1. 2008, 4.31

Prosím o radu.Po mnoha zklamáních,kdy už jsem nevěřila,že můžu někomu zase důvěřovat,jsem opět na dně.Asi jsem nenapravitelná.Před rokem a půl jsem potkala člověka,který mi ukázal,že vše může být zas krásné.Měli jsme harmonický vztah a nikdy jsme se ani nehádali a neměli žádné problémy.Protože nejsme z jednoho města,tak jsme se vídali jen o víkendech.I přítel byl po velmi bolestném rozchodu(i když to byl už rok)a věděla jsem,že mě nebude milovat nějakou velkou láskou,ale já byla šťastná,že mě má rád,záleží mu na mě a vždycky se na mě těší.Já se bohužel zamilovala více a asi jsem mu to dávala moc znát.Má teď toho moc,protože má náročnou práci,staví domek a dodělává školu(zkouškový období).V prosinci mi oznámil,že se chce rozejít,protože mě prý nemůže dát tolik lásky,co já mu dávám a že si zasloužím potkat člověka který mě bude milovat a ne mít jen rád.Ale chce zůstat přítel a vídat se dál na přátelské úrovni.Nakonec jsme si dali pauzu a příští týden prý proberem ,jak dál.Já se trápím,protože o toho človíčka nechci přijít,protože je jeden z mála lidí,kteří mi rozumí a jemu se můžu svěřit se vším.Tak to fungovalo oboustraně.Já mu tvrdím,že nezáleží v partnerském vztahu tolik na nějakém velké lásce,která stejně časem vymizí,ale že je důležitější mít rád,důvěřovat si a vážit si jeden druhého.Bolí mě to o to víc,že jsme si oba i rozumněli s našimi dětmi i když už jsou docela dospělé.Tak nevím co mám čekat od našeho setkání,protože mě má pořád rád,ale nedokáže prý milovat a mě na něm moc záleží.Díky

Odpověď: 18. 1. 2008, 12.39

Milá M., nevím, co můžete čekat... jinou otázku ve vašem psaní nečtu... Můžete třeba společně zajít na seminář rodinných konstelací. Mmj. to co mu vysvětlujete o vztahu neříkám že je špatně, ale také si uvědomte, že vy tu lásku cítíte...a i on chce milovat...

Veronika píše: 16. 1. 2008, 22.17

Dobrý den. mám problém s přítelem. mně je 25 a příteli 30. jsme spolu 4,5 roku a před týdnem, bez jakékoliv příčiny, hádky apod. se mi rozplakal. že nutně musí odejít, že už nemůže dál, že už to není on. že mě má moc rád, ale že mu chybí málo a začne mne nesnášet. ptala jsem se ho, co se děje. opakoval pořád to samé. nechce prý rozchod, jen čas, aby si všechno urovnal v hlavě. i po týdnu se nic nemění. je to pořád totéž. "sám nevím co chci, nejsem si jistý, ale mám tě rád - netlač na mne". vůbec nevím co mám dělat, ta nejistota mne pomalu sžírá. málo spím, hubnu. Miluju ho, chci být s ním, ale on mne v tuto chvíli odmítá. prosím poraďte.

Odpověď: 18. 1. 2008, 12.32

Milá Veroniko, chápu, že je to pro vás velmi náročné období. I při čtení vašich řádku si vzpomenu na moudrá slova Dr.Plzáka: Snoubenci by si po půl roce nejpozději po roce měli uzavřít manželství nebo se rozejít. V současnosti sice nepopulární názor, ale ne neopodstatněný. To je jedna část vašeho příběhu, další souvisí s individuálním vnitřním stavem vašeho přítele, který si musí uchopit on (pro něj by bylo vhodné zajít na konzultaci k psychoterapeutovi...) Vám mohu poradit, abyste přenesla pozornost k sobě, využila čas na činnosti, které vás baví, péči o sebe... a nějaký čas vyčkala...mmj. nepřehlédla, co vše se ve vás odehrává... a dál...?...

Peťula 27 píše: 16. 1. 2008, 16.29

Dobrý den, můj problém spočívá v tom, že partnerova matka, matka jedináčka, se stále nedokázala vyrovnat s tím, že on je 1,5 roku se mnou. Rok spolu žijeme - starám se o domácnost... a vařím. Protože přítelova matka pracuje nedaleko našeho bytu, kde jsme jen my dva, stále mu nosí jídlo, které uvařila. Ale vždy mu přinese porci pouze pro něj. Mě tohle chování nepřijde moc normální. Připadám si hloupě, když mu vařím, tak proč mu ještě podstrojuje ona? Pokud bych chtěla svému synovi "přilepšit" donesla bych mu asi dvě porce nebo nic! Nevím, možná je problém ve mně, ale vážně mě to trápí. Tohle je nás obou první vážný trvalý vztah. Od tohoto problému se pak i odvíjí nevelká spokojenost v int.životě nás obou. Prosím poraďte! Děkuji mockrát Petra

Odpověď: 16. 1. 2008, 20.34

Milá Peťko, nevím, co bych vám mohla poradit. Jen vám mohu potvrdit, že chování vaší potenciální tchýně opravdu není optimální. Je ale na vašem partnerovi, aby v této situaci maminku odkázal do patřičných mezí... (slušně, pozvlně, ale srozumitelně) Nedokáže-li to, není vedle vás zralý partner, ale chlapec s nevyřešeným vztahem k mámě...a s takovým lze očekávat nevelkou spokojenost v int. životě...

martin píše: 15. 1. 2008, 16.01

vazena pani Radano.obracim se na vas s ocekavanim aspon nejake pomoci z moji nastale situace.chtel bych se rozvest s moji manzelkou ktera me podvedla jiz opakovane a nechce nastalou situaci resit zadnym zpusobem.presto ze na ni apeluju a snazim se o vsem mluvit nema zajem cokoliv resit.tvrdi ze se rozvest nechce ze by toho mohla litovat a neustale opakuje ze me ma rada a neciti ke me nenavist ale sexualne se mnou zit nechce presto ze jsem ochoten na celou vec zapomenout a zacit znovu od zacatku i kdyz je nas vztah v takove situaci ze zarlive sceny plne podezirani a neduvery jsou pomalu na dennim poradku a hlavne oboustrane.nevim jak mam v takove situaci postupovat protoze me neustale udrzuje tento stav v nejake nadeji a doufani ze se to urcite musi zlomit a bude to lepsi a my budeme zit jako cela rodina ktera miluje sveho syna a dela vse pro to aby z nej vychovala lepsiho cloveka nez jsou jeho rodice.omlouvam se ze me psani vypada chaoticky ale me pripada ze cely muj zivot je posledni dobou chaoz ze ktereho se nemohu dostat a proto vas zadam o radu.dekuji

Odpověď: 16. 1. 2008, 10.54

Milý Martine, jak uvádím, pomoc skrze odpovědnu obsahuje spíše obecné informace... Kroky k řešení bychom nalezli lépe při osobním setkání... Tak několik tezí: Do partnerského vztahu patří sexuální život. Dítě má právo (a prospívá mu) život s oběma rodiči. Žít v konfliktním vztahu plném nedůvěry není dobré pro žádného ze zúčastněných. Takže se nabízí 1. varianta: v manželství setrat pokud se obě strany dohodnou na tom, že chtějí žít v harmonickém vztahu a udělají k tomu jasné kroky (a protože se opakovaně ukazuje, že vlastními silami se to nedaří, vyhledáte manželskou psychoterapii) 2. varianta: nedohodli jste se na variantě č. jedna, tak se nabízí rozvod. I zde doporučuji abyste sám vyhledal psychoterapeuta, se kterým si urovnáte myšlenky, zklidníte své rozjitřené emoce a připravíte si rozumný rozvodový proces a dáte svému životu nový řád...

Iriska píše: 14. 1. 2008, 15.29

Zamiloval se do mě kolega z práce,nevím co ho k tomu vedlo,ale byla jsem na něj milá a lehce jsem s ním flirtovala jako s každým mě sympatickým člověkem.Naše kontakty probíhají v podstatě pouze telefonicky a viděli jsme se všudy všeho dvakrát.Mě i jemu je pár let přes čtyřicet on má jistý vzhledový handicap,ale je v celku přitaživý muž, o mě většina lidí tvrdí, že vypadám líp, než mi ve skutečnoti je. On má stabilní rodimu a dospělé děti, já jsem podruhé rozvedená, ale žiju také v celkem funkčním dlouhodobém vztahu. Problém je v tom,že on po té, co mě podruhé potkal, a po roce si se mnou potykal, aniž by mi cokoli naznačil, oznámil své ženě, že od ní odejde, protože chce žít se mnou.Velice se divil, že o vztah, který mezi námi vznikl, nechci víc bojovat a nehodlám odejít od svého přítele. Lhala bych, kdybych tvrdila, že mě s ním jisté eroticky zaměřené dobrodružství nenapadlo, ale nikdy jsem mu to neřekla. Jeho žena dělá scény vzkazuje mi po něm, že si se mnou chce promluvit, nutí ho, měnit zaměstnání, nevím, co si o tom mám myslet, ani co dělat.Sejít se sní nechci myslím, že by se tím nic nevyřešilo. Co si o tom myslíte vy?

Odpověď: 16. 1. 2008, 10.42

Milá Irisko, jednání kolegy se jeví jako iracionální... to je pravda... ale ptáte-li se mne na to, co si myslím, tak si myslím, že není dobré zahrávat si "s ohněm", tzn. s city druhého člověka, což dlouhodobé flirtování může způsobit.

Tawi píše: 13. 1. 2008, 23.57

Dobrý večer. Omlouvám se, že Vás obtěžuji, ale snad mi poradíte. Studuji prvním rokem na vysoké škole, vybrala sem si dost náročný, ale i velmi lukrativní obor a bydlím se svými rodiči. Zde nastává kámen úrazu. Jsem jedináček, první člověk v rodině na vysoké. Bohužel jsem nedala žádnou zkoušku na první termín, ač jsem se učila opravdu svědomitě. Mí rodiče to nezvládli a nastalo psychické vydírání: Proč chodím na takovou školu, co ze mě bude, ať se podívám na ně, jak dopadli, že nic nedělám, že mě ještě stále živí a že jsem jim tedy zavázaána a povinna plnit jejih přání. Co se týče toho živení, mohu jen napsat, že od začátku semestru mám dobrou brigádu a tudíž se živím sama, snad kromě elektřiny a užívání jejich bytu, to jim ani nepřipomínám. Dnes jsem to opravdu nezvládla a šla se svým přítelem na procházku, co jsem ovšem neměla dělat, protože večer nastalo opravdové peklo...Matka pronesla skrz zuby, kdy se jako míním učit...Nereagovala sem a ona to pronesla hlasitěji, abych zareagovala a ona se mohla do mě pustit, tak sem ji odpovedela, že sem se učila celý den...samozřejmě sme se pohadali a matka začal brečet. že co ze života má, že sem jí ho zkazila a že já si ho skazím taky, když nebudu mít titul. Nezkazím, vím to, protože život má každý takový, jaký si ho udělá...Pochopila sem, že můj žebříček hodnot je jinde, ale oni o tom nechtějí ani slyšet.Samozřejmě mě tato hádka rozhodila natolik, že nejsem schopna se učit a pokud v úterý zkoušku neudělám, tak se asi půjdu někam zahrabat, než jít domů. Vím, jaké řešení by tato situace měla a to odstěhovat se pryč. Bohužel přítel také bydlí v podnájmu, takže to nejde,jsme ale domluveni, že od září si najdem něco sami a pak že půjdu. Nechci ale rodičům ublížit, když mají jen mě, ale čeho je moc, toho je příliš...Sliby, že už nikdy mi nic o škole neřeknou, jsem slyšela už tolikrát...Poraďte, prosím, co dál...Děkuji mnohokrát

Odpověď: 16. 1. 2008, 10.35

Milá T., tak dnes už máte po zkoušce. Jak dopadla? Líbí se mi, že vnímáte: život má každý takový, jaký si ho udělá..., tzn. přijímáte zodpovědnost, nestavíte se do role oběti... Pak je také třeba zvážit, co je v našich silách a co není... V tom vám takto na dálku nemohu poradit... Rodičům je dobré poděkovat za to, co vám dali, ale také je třeba svůj život žít sama... Řešení postupně sama vidíte - zcela se osamostatnit a k rodičům chodit na návštěvu (mmj. to je přirozená cesta k dospělosti)Do té doby je dobré nerozvíjet neplodné dialogy, opakující se výčitky pokud možno nebrat osobně (je to jeden z pohledů rodičů...) Držím palce.

monca píše: 12. 1. 2008, 21.44

vazena pani radano. libi se mi vase poradna a taky bych vas moc chtela poprosit o radu nebo se vám alespon sverit. vypada to, ze se mi rozpada manzelstvi. je nam 35, zname se 14 let a mazele jsme 11. mame 2 uzasne a zdrave deti. samozrejme i nase manzelstvi prochazelo krizemi,ale podle me ne nejak hroznymi. ja manzela kritizovala hlavne zato, ze travi s rodinou malo casu a nema moc pochopeni pro moje starosti se 2 detmi. on ale byl a je velmi pracovne vytizeni, k cemuz patrili i ruzne spolec akce, pracovni cesty atd... ja vse tolerovala, starala se o deti - v podstate bez pomoci nekoho jineho a hodne toho co se mi nelibilo omlouvala manzelovou prepracovanosti. ted slysim, ze vse bylo jinak, ze on tu krizi vnima uz velmi dlouho - nekolik let - ja zpetne odhaduji od narozeni 1. ditete. povazuji za normalni, ze s prichodem deti se hodne meni a vlastni zajmy jdou stranou. nebudu se rozepisovat, co jsme si vyrikali, ze kdo udelal spatne i ja sebekriticky uznavam toho dost, co bych dnes resila jinak. manzeluv zaver, je ze uz je pozde cokoliv resit, ze podstatne u nej je, ze jeho city uz vyprchali - byt brali jsme se opravdu z obrovske lasky a to neni fraze..., ze ho uz nepritahuji, ze chce jeste neco zkusit, co jeste nezazil, ze mame malo spol konicku - manzel ma narocne konicky , ktere opravdu nesdilim. ze mame malo spolecnych akci, ja se nabranila ale taky nemyslim, ze kvuli zazitkum musim letet na druhy konec sveta, mne staci spokojena rodina. to nejsem opravdu zadna putka domaci ale normalni pomerne aktivni zena, ktera o sebe primerene pecuje. a ze uz je pozde z jeho strany cokoliv resit, i kdybych se sebevic snazila.. 2. cast. prominte. je toho vice. manzel tvrdi, ze uz je se mnou jen kvuli detem, stehovat se zatim nema v umyslu. deti miluje a ty na nem taky lpi, byt si myslim, ze jim muze venovat i vice casu. a ze mi uz nechce davat marne nadeje, ze z jeho strany se neco zmeni. je mi z toho smutno. videla jsem i jeho nedostatky ale hlavne klady a porad myslela, ze nas toho vice spojuje nez deli. jsem duchovne zalozena a verim, ze to co prozivam jednou pochopim, ale jak se momentalne zachovat? nechat zatim vse plynout a tvarit se , ze se nic nedeje, starat se o deti, domacnost. brzo se mam vratit do prace, jinak ziju pomerne aktivnim zivotem s detmi a budu fungovat samostatně a vzorně tak jak doposud, jen uz s vedomim, ze ziju pod jednou strechou s muzem, ktery jak rika si me jako cloveka vazi ale ktery me uz nemiluje? dovolim si tvrdit, ze zrejme nikdo treti v tom zatim neni, ze jsem si byli verni, manzel taky neni typ, co se ohledne za kazdou sukni. 3. cast doufam posledni... moc jsem se rozepsala, na zaver chci jen dodat, ze vidim jak se i on casto trapi, nekdy mam pocit, ze ho to i mrzi,ale on slovo nikdy zpet nebral, ze tam treba ta jiskricka je. fyzickemu kontaktu se vyhyba a nechce ani abychom chodili na spolecne akce. Mam na nich vubec momentlne trvat nebo na spolecnych dovolenych? stanovovat v teto fazi pravidla fungovani mezi nami i s detmi? nechci nic unahlit ani tlacit na pilu... ale jak se mam chovat? volny cas ted travi v praci nebo s kamarady u piva. myslim, ze neni uplne psychicky vyrovnany, je naladovy, mozna i depresivni, sam hleda smysl zivota, v praci dosahl maxima, cestoval, jsme financne zajisteni... pomocnou ruku odmita i rady odborniku, tvrdi, ze nikdo jeho city ke mne uz nezmeni. nekdy mi ho je lito a nekdy ani nevim, jestli chci jeste bojovat jen kvuli detem... ale chci jen nevim jak, jinak bych vam nepsala... mejte se moc hezky a dekuji i za to, ze jsem to mohla nekomu rict...

Odpověď: 13. 1. 2008, 22.23

Milá Moniko, děkuji za ocenění mé práce. Váš příběh je tak, obyčejně, lidsky smutný. Jsem ráda, že píšete, že jste duchovně orientovaná a tak věřím, že neustanete v seberozvoji. Ale zpět k vaší aktuální situaci, k tomu, na co se mne ptáte. Moniko, nemá smysl druhého k něčemu "znásilnovat", to by se otočilo proti vám, a vy to tušíte. Nezbývá nic jiného, než respektovat rozhodnutí druhého člověka a podle toho se zařídit. Vím, že to je pro vás moc těžké a bolestné, ale jak chcete něco rozvíjet ve vztahu, spolupracovat, když druhý se odvrací a nespolupracuje? To opravdu nejde. Pak stojíte před otázkou, co dál...? Děti si zasouží žít s oběmi rodiči... vy si zasloužíte partnera/milence... Moniko, nezapomínejte na všechny své klady a přednosti (podle psaní jich máte docela dost) Ptáte-li se mne na radu, odpovídám takto: postupně se smířit s koncem mileneckého partneství, zařídit si vlastní aktivity, radosti a potěšení, spolupracovat s manželem při péči o děti včt. časového harmonogramu, bavit se i s jinými muži a potkáte-li jiného, milého muže... Čtivá a moudrá kniha je: Kde jsi můj princi? (aneb rozprava o partneství - kniha zvláštního názvu, komerčního obalu, ale kvalitního obsahu) Přeji dost lásky a síly...

sdx global píše: 12. 1. 2008, 17.53

....problemu, kterych mne trapi je milion, stezuji normalni zivot a mohl bych o nich povidat do nekonecna ale nikdy bych je nevyresil... i kdyz bych docela nekdy chtel a domov na ten sem zanevrel uz pred nekolika lety...s tema technikama, to je zajimave, precetl uz jsem mnoho knizek,ale stejne to pomaha jenom na chvili ...... dilema takovy nastvanost a zkalamani nad svetem a nad druhou stranu je tu tolik moznosti uspet, ta prvni ale silne prevazuje, ... jak uz jsem mozna napsal ci nenapsal, psychologum moc neverim, protoze ti by mi rikali, ze jsem nemocny, jelikoz uz bych ale mohl byt zdravy, a berou jen prachy, ti statni za moc nestoji, alespon dle mych zkusenosti.../upraveno/

Odpověď: 13. 1. 2008, 21.37

Obecné rady z knih mají obdobné úskalí jako tato odpovědna - nejsou osobní (viz.minulá odp. tobě). Z tvého psaní si nejsem moc jistá tvou připraveností, odhodláním svůj bol řešit. Věřím, že jsi udělal zkušenosti, které nevedly k řešení (vážím si toho, že jsi něco zkusil a jen doufám, že jsi to nezkusil proto, abys mohl říci: "Stejně mi nic a nikdo nepomůže.")To opravdu není důkaz toho, že řešení pro tebe neexistuje. Jaké jedno slovo v tvém psaní má největší sílu? Myslíš, že tě někdo může provázet bludištěm vnitřnho světa, někdo, kdo se v něm umí orientovat, pracovat a tvořit v tom prostoru? Přeji ti Lásku, víru, naději...

Otylka píše: 12. 1. 2008, 16.30

Mám problém a nevím jak DÁL ho řešit.Moji rodiče bydleli až do smrti otci spolu.Matka je ID od 40 let a od 51 roků je vdovou.Bydleli ve velkém domě na vesnici,pokud bylo možné pomáhali jsme jak jen to šlo i finančně.Ale po 5 letech dluhy došli tak daleko,že jsme s bratrem apelovali na to ,ať se barák prodá.Během 5-ti let,co byla vdovou začala intenzivně píti a k těm práškům co bere to nedělalo dobrotu - byla úplně mimo i po 1 dcl vína(agresivní,neschopna komunikace,neschopna žádného řešení,nepamatovali si a zapomínala i věci z běžného života.Barák se prodal,poplatili se dluhy,jí se koupil byt nedaleko mě i bráchy,zrekonstruoval se celý,nový nábytek....Vše jsme zařídili já s manželem a bratrem.Pořád to bylo málo,že jsme ji odlužili,že teď nemá žádné problémy,které jsou spojeny s barákem.Fyzicky nestačí ani na zametení dvora,má vidinu,že si vezme půjčku,zase si koupí barák ...ale ,že to nebude moci splácet,na to ani nepomyslí.Pití pokračuje ve velkém,já se s ní hádám až do krve,nestačí ji peníze,nakupuje blbosti,utrácí...Jen sedí doma,pije a kyne,ani k jednomu nejde na návštěvu,dožaduje se ,že musíme chodit jen k ní.Já už nevím kudy kam,asi jsem před zhroucením,spala bych vždy a všude,jsem pořád unavená.U manžela a syna je vše úplně v pořádku,ale nevím jak to s ní zvládnout,o léčení nechce ani slyšet,o ničem nechce slyšet.Dělá jen samou ostudu,když i přes den chodí venku v podnapilém stavu nebo pod práškami.Já ji už nemůžu ani nic zařídit,někde ji objednat,protože nedodržuje žádné termíny,pořád se přeobjednává,protože na něco pořád zapomíná,nebo protože den před tím měla více pod parou a ráno nebyla schopna vstát.Tak jsem jí řekla,že už jí nikde objednávat nebudu,nebudu si dělat ostudu a něco si za ní pořád vymýšlet.Ale já můžu za to,že otec umřel (IM),že my jsme jí dotunili prodat barák,my na ní něco pořád vidíme a vyčítáme ji i trochu toho pití.Nevěřila by jste, když náhodou se zastavila u nás po 2 měsích( měla vypito), jak mi poroučela a přikazovala,ať ji sakra naleju nebo uvidím,zač je toho loket(že prodá byt a peníze rozfofruje,já řekla,že mi na penězích nezáleží,ať jen přestane pít a dobře si rozmyslí si udělá).Manžel ji trochu rozebral,(já byla nepříčetná) a potom mi řekl,že být to jeho máti,tak s ní vyrazí dveře,ale jeho nebyla.Nevím JÁ už jak dál,jestli se už nenám jít léčit,protože moje averze k ní je taková,že vůbec nevím jestli jsem schopna toho,že kdyby se s ní něco stalo a já si ji měla vzít domů,jestli bych si ji vzala.Začímám se i já měnit,jsem zlá,podrážděná až agresivní,nesoustředěná...Sociální citění je taky nulové.Já pití nenávidím.Co mi poradíte,mám se jít léčit já?

Odpověď: 13. 1. 2008, 21.00

Milá Otylko, vztah rodiče a děti. To je vztah jeden z nekomplikovanějších. Od rodičů jsme dostali život a my cítíme, že je to něco, co jim nikdy nebudeme moci vrátit, že ho leda můžeme poslat dál. To je dobré vědět. Život jsme dostali, protože nám ho chtěli dát a my jim děkujeme. Další život přináší různé peripetie... Když je rodič i dítě dospělý, je každý zodpovědný za sebe.... z toho plyne např. to, že když se někdo chová jako vaše mamka, je nutné chránit sebe a svou rodinu. Chápu, že je bolestné dívat se na smutný "konec" mamčina života, ale bolest je poctivější než vztek a skrze ni je možné se dostat do role pozorovatele. Nemyslím, že byste se měla jít "léčit" (mmj.podobné problémy řeší mnoho lidí), ale několik konzultací u důvěryhodného odborníka, který vám může pomoci, toto břímě nést, bych doporučovala...

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1