Online poradna

Psychologická online poradna – odpovídá psycholog, psychoterapeut

  • Dotazy můžete pokládat, pokud je okénko otevřeno, odpovědi naleznete do týdne rovněž zde. Poradna se uzavře po položení desátého dotazu v týdnu.
  • Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní.
  • Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo online konzultaci s psychologem, kontaktujte mne.
  • Pokud si přejete odpověď mimo on-line poradnu, je třeba uhradit 120Kč na č.ú.: 2500034126/2010 .
  • Vše zde napsané bude zveřejněno.
  • Chcete-li ocenit fungování poradny, zasdílejte, některý článek/stránku z tohoto webu např. na Fb. Články naleznete zde.


Zapomenout

Skákal přes oves

Na zodpovězení čekají: Zoufalá, Myška, Jiří Hofman, Ales, Ales, Lara, Karelfrantapepik, lucie, Iva Suchánková, mačička89, Stella, Adéla, Adéla, Patrik, Patrik, Pavel, Libor, Macko, Katka

Starší dotazy:

572 571 570 569 568 567 566 565 564 563 562 561 560 559 558 557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1

Alena píše: 26. 5. 2008, 14.39

Dobrý den,asi bych měla nejdřív napsat že jsem si prošla jedním manželstvím s agresivním alkoholikem kde facky a psychický teror byly na denním pořádku, rok po rozvodu( trápení v tomto svazku bylo do té doby než děti odrostli,nechtěla jsem jim rozbíjet rodinu)jsem si našla přítele,byl o 16 let mladší,nepil ale bohužel facky a týrání mě dohnaly až k psychiatrovi a zkončila jsem na antidepresivech.Bylo to o to težší proto,že má rodina-bratr s rodinou a rodiče- mého mladšího přítele nevzali na vědomí a to ještě v době kdy ho ani neznali a i já o něm měla to nejlepší mínění. Jenže když jsem pak zůstala sama bez podpory rodiny on ,výborný manipulátor zjistil že jsem celkem lehce manipulovatelná a využil toho do poslední špetky.Byla jsem s ním 4 roky než jsem se po mém totálním rozpadu psychiky odhodlala jít pro radu k odborníkům. Po téhle zkušennosti jsem si řekla,že už nikdy žádnému chlapovi nedovolím aby mi ubližoval a stahla jsem se do mé ochranné ulity. Jenže člověk míní a život mění.Za rok po rozchodu jsem potkala človíčka který začal můj názor na mužské pohlaví radikálně měnit,jenže nebyla bych to já aby tam nebylo nějaké ale... Byl ženatý a řekl mi to na rovinu.Pak se stalo to co změnilo můj i jeho život. Přišla osudová láska. On je ženatý se ženou o 20 let starší, potomky spolu nemají a jejich vztah co se nejen sexu týče nefungoval už přes dva roky.Po necelých 2 měsících ji řekl že odchází a po jejích slovech že mě zabije ji zdělil,že kdybych to nebyla já tak on by stejně odešel protože v tom vztahu pokračovat nechce. Od té doby žijeme spolu.Pro mě je to jako procházka růžovým sadem,nikdy jsem něco tak krásného nezažila.Kazí mi to jen jedna věc a to je to co mě trápí. Zatím ještě nejsou rozvedení,společná firma a ještě nějaké restíky jak to tak bývá . A to je právě ten problém,manželka je človíček který hojně popíjí pivo,mluví jako dlaždič a když ji v hospodě někdo naštve tak mu jednoduše namlatí. A tak vesele chodí a pomlouvá mě,jeho i jejich firmu,chodí za mými kamarády a roznáší jed i u nich a ze všech stran poslouchám jak zmlátí i mě.Nejsem majetnická,nehodlám přítele vlastnit a hlavně se už nechci vdávat,ale pocit že ona bohužel na pomluvy i nadávky má zatím stále právo jelikož já jsem pořád JEN milenka jejího muže,přestože ten mě všude představuje jako přítelkyni,tak tenhle pocit mě dusí a to tak že si někdy říkám proč nemůžu mít nic alespon na chvíli normálně,proč musím mít pokaždé nějakou né zrovna moc slavnou vyjímku a v tu chvíli mívám chut zbalit se a utéct někam hodně daleko.Vím že mě stejně plno lidiček odsoudí,protože krást manžela se nemá,ale byla bych moc ráda,kdyby ti kteří nesoudí jen podle toho co je morální a přemýšlejí o životě,mi alespon napsali své názory.Děkuji.

Odpověď: 28. 5. 2008, 20.29

Milá Aleno, tak nevím, od koho čekáte odpověď - v této odpovědně odpovídám jen já... A já po vás kamenem házet opravdu nebudu :) V tuto chvíli je na vašem příteli, aby dal řád figurkám na jeho šachovnici, (které jste součástí... ) Přeji vše dobré

ondra píše: 26. 5. 2008, 14.14

kdy clovek pozna ze by mel navstivit psychologa,kam az jeho problemy musi zajit,ze se obrati na vas? Myslim, ze si muzu pomoc sam, ale obcas o tom i pochybuji.

Odpověď: 28. 5. 2008, 20.18

Milý O., je dobré věřit sobě, ale lidi jsme uděláni tak, že druhé lidi k životu potřebujeme, učíme se i o sobě skrze druhé lidi... Je zajímavé, že když člověk studuje architekturu či matematiku, rád a bez pocitu selhání se učí od lidí, kteří se tomu oboru věnovali již před ním (např. konzultuje s učitelem Einstainovu teorii). Dokonce se lidé nepokoušejí sami sobě vyoperovat slepé střevo. Tak až uznáš, že existuje člověk, který tě může inspirovat a třeba i chvíli vést na cestě seberozvoje (protože přecijen ví v té věci více než ty), pak přišel čas, požádat toho člověka o čas... Takže se nejedná o rozsah problémů, ale o... :) Přeji vše dobré

Leník píše: 26. 5. 2008, 12.33

Dobrý den, asi pátým rokem trpím panickou poruchou a užívám Citalec. Před třemi lety jsem pravděpodobně v důsledku panické ataky spadla ze schodů a způsobila jsem si úraz hlavy, který odstartoval epilepsii. Celkem jsem měla 3 záchvaty a vždy byly tak silné, že jsem skončila na JIP. Panické ataky se výrazně omezily, ale téměř denně má potřebu se pozorovat, jestli se mi např. nemotá hlava, jestli mi není na omdlení apod. V létě se budu vdávat a mám z toho strach. Nejvíce se obávám obřadu, kde bude spousta lidí atd... Měla byste pro mě nějakou radu? Leník

Odpověď: 28. 5. 2008, 19.59

Milá L., sama víte, že vaše potíže jdou z vašeho nitra a že "ukecat" je neumíte... pak je tedy třeba pracovat na jiné než na racionální úrovni - a to mejlem nelze. Chcete-li nalézat opravdu řešení pro své potíže, budete muset udělat více než napsat mejl (třeba mne navštívit). Přeji vše dobré.

BARA píše: 26. 5. 2008, 10.15

Dobrý den, > mám problém který mě opravdu trápí v posledních dnech na to musím > pořád myslet a jen málokdo mi opravdu rozumí jak se cítím a co > prožívám. > Je mi 25 let a už jsem se dostala do období, kdy bych ráda > miminko. Už jsem i vysadila prášky. Moc bych si přála holčičku a > s manželem by jsme oba chtěli Natálku. A tady je ten problém. Mám > kamarádka o 3 roky mladší, která nečekaně otěhotněla a když > vybírali jsméno pro holčičku, bavili jsme se spolu že já bych > chtěla Natálku a ona příště s přítelem přišla s tím, že chtějí > taky Natálku....... to byl pro mě trochu šok, že mi chtějí to > jméno sebrat, ale říkala sem si že třeba budou mít > kluka.......nebo to změní..... nedokázala sem se jim přiznat jak > moc mě to trápí, že mi chtějí vzít moje vysněné jméno. Jenže > holčička se narodila a jméno nezměnili a na mě to teď dopadlo v > celé váze. Možná že teď nechápete proč - budu se snažit to > vysvětlit. Často se s nima vídáme -jako s přáteli a já si > nedokážu představit, že poprvé oslovím "Natálko" cizí dítě a né > to moje........ mám prostě v hlavě představu jak oslovuju svoji > holčičku ...... a tohle mi nějak nejde - zatím jsme jí neviděli, > a nemusela jsem to řešit, ale bojím se, že to ani nedokážu a hlavně > jak jim to pak vysvětlit????? Navíc bydlíme hned ve vesnici vedle > a všichni se známe se všemi..... až budu těhotná a všichni se mě > budou ptát na jméno..... budou mi říkat - jééé Natálka jako > ...... (moje kamarádka).....a já budu vysvětlovat - né ona mi to > jméno sebrala i když věděla že ho chci já - a rázem z toho že > budu mít Natálku nebudu mít ani radost - budou na mě koukat jako > že já jsem ta kdo se opičí.... a pak taky co výchova??? jedna > holčička něco udělá , její maminka na ní zakřičí a otočí se > provinile obě...... Co mám dělat??? Přeci se svojí Natálky > nevzdám, trvalo dlouho než jsem to jméno vybrala. Potřebovala > bych znát váš názor jestli jsem nešťastná právem, nebo šílím > neprávem a jak z toho ven. Ono se řekne - hoď to za hlavu a > prostě měj taky Natálku, ale horší je poručit srdíčku to udělat. > Taky se to mezi kamarádky podle mého tohle nedělá. Moc děkuji za > odpověď. > Bára

Odpověď: 28. 5. 2008, 19.52

Milá Báro, když jste o svých pocitech a svém vztahu k tomu jménu nehovořila s kamarádkou dříve, je třeba vzít tuto záležitost jako fakt - nehodnotit, co se dělá a co se nedělá a uznat právo kamarádky na výběr jména. Její dítě se narodilo dříve a to je fakt... S tím je třeba se smířit! Až se vaše dítě bude chystat narodit, otevřte své srdce i hlavu jménu, které s ním bude v harmonii. Je dobré umět nechat věcem volný průběh a nelpět na svých představách (je možné, že i pak budete mít pocit, že Natálka je to pravé jméno, pak dáte jméno natálka). Bylo by fajn, kdybyste k dceři kamarádky měla hezký vztah a to krásné jméno ji přála a viděla, že to jméno ji patří...

Marťas píše: 26. 5. 2008, 9.22

Dobrý den, mám problém se svojí 15-letou dcerou. S jejím otcem jsem již osm let rozvedená, na ni ani na její starší sestru neplatí. Nyní jsem tři roky vdaná, mám malé dítě.Až do doby než nastoupila na střední školu s ní nebyly větší potíže. Nyní dokončuje první ročník s velmi špatnými známkami. Nechce s námi komunikovat, doma krade peníze a poslední týden i alkohol. Jediné co mi sdělila, je, že chce bydlet u táty a nechat školy.Nevím co dál, byla bych ráda aby si dodělala školu i maturitu.Jsou to jenom tři roky a potom si může jít kam chce.Mám souhlasit se změnou školy ? Není to chyba? A co stěhování k otci? Nemá trvalé zaměstnání a v součastnosti žije v podnájmu. Děkuji za odpověď.

Odpověď: 28. 5. 2008, 19.37

Milá M., chápu vaši starost o dceru, ale v 15ti letech je dcera zodpovědná za své jednání. Budete-li na ni stupnovat tlak, patrně to povede spíše ke stupňování odporu k vašim návrhům. Můžete s dcerou zajít např. do SVP nebo k nějakému jinému psychologovi, kterému se může podařit navázat s ní vztah a situaci rozebrat tak, aby si byla plně vědoma toho, jaké následky bude mít její počínání (mám pocit, že z vašich úst to nechce vnímat) Přeji vše dobré.

katja píše: 26. 5. 2008, 7.14

Dobrý den paní magistro, Můj manžel má jak tvrdí jen kamarádku, se kterou se vidí občas v práci a většinou každý den si píši sms zprávy, které mi nechce ukazovat a tvrdí, že je to jeho soukromí. Zná ji asi tři roky a přátelit se podle jeho slov začali v září loňského roku. Také tvrdí, že mezi nimi nic není, prý si hned na začátku řekli, že mezi nimi nic nebude. Když mu říkám ať s tím přestane tak nechce. Touto cestou prosím o radu. Děkuji.

Odpověď: 26. 5. 2008, 19.56

Milá Katjo, odpověď ode mne bude víceméně obecná, protože neznám vaše manželství, ani vás a ani vašeho manžela. Je třeba si uvědomit, že i když člověk žije v manželství, zůstává zároveň individualitou s potřebou soukromí a je třeba to ctít. Důležitou součástí partnerství je vzájemná důvěra a úcta. Zákazy a příkazy obvykle partnerství nerozvíjí, ale spíše ničí. Láska je dobrovolné sdílení a výměna hezkého... Svým způsobem vaše znepokojení chápu, možná si manžel hraje s ohněm, ale nevidím jiné řešení, než manželovi důvěřovat... Bylo by hezké, kdyby s vámi manžel alespoň částečně sdílel to kamarádství....ale vynucovat to nelze. Když se vám podaří naladit na strunu důvěry, můžete položit nevtíravě nějakou otázku na kamarádku ... zlehka... můžete navrhnout, aby přišla na nějakou vaši akci s jinými kamarády...(ale to až když by okolo tohoto tématu vládl mezi vámi klid a pohoda)

anonym píše: 19. 5. 2008, 17.36

Dobrý den také mám problém ale nerada bych aby to četl někdo další daly by se zaslat podrobnější informace soukromou poštou?

Odpověď: 25. 5. 2008, 15.30

co za to?

DeBi píše: 19. 5. 2008, 16.38

Dobrý den,napadlo mě že když mám strach zajít k lékaři tak si najdu nějakou stránku, kde mi třeba pomůžete..takže můj problém spočívá v tom že už delší-nebo spíše dlouhou dobu pociťuju nevolnost..celkem často..ale vždy to nějak prešlo..často když jsem byla mezi lidmi, se kterými je mi dobře..teď už je mi však nevolno pořád..mám strach jíst..dříve jsem strašně ráda chodívala do školy,těšila jsem se na každý den s mými spolužáky a lidmi ze školy..ale teď je to prostě uplně naopak..tak by me zajímalo, je-li možné že je to způsobené psychikou?vsugerováváním nevolnosti a různých podobných pocitů?předem děkuji za odpoveď.

Odpověď: 25. 5. 2008, 15.28

Milá DeBi, nemyslím, že by šlo přímo o vsugerování nevolnosti... vy nějak vnímáte, že s psychikou váš problém souvisí, tak by bylo dobré, nalézt nějakého šikovného profesionála ve vašem okolí... Ale bylo by dobré, kdybys k lékaři zašla ...

Míla píše: 19. 5. 2008, 15.27

Dobrý den,chtěla bych začít od začátku. Vyrůstala jsem v rodině, kde mamka byla má nejlepší kamarádka, ale otec byl alkoholik, zahýbal jí a mlátil jak mě, tak jé...jen mého bratra bral nás ne. Na základní škole jsem byla kopací míč a všichni mě šikanovali a já si to nechala líbit a uzavřela se do sebe. Pak zavraždili moji příbuzní bratra mého táty a nedostali ani žádný trest a z toho jsem se složila a chodila k psychologovi.Žilo se mi od té doby špatně, protože táta ppořád brečel, vyhrožoval, že udělá kdo ví co a hodně pil. Už nás nemlátil, ale blbeček a NIC jsem byla pořád. Hledala jsem utočiště ve vztahu s mužem, ale buď jsem měla alkoholika,zloděje nebo proutníka, což jsem samozřejmě zjistila až později a nechala je být. Vdala jsem se a myslela,že budu šťastná, ale omyl, po 3 letech jsme si přestali rozumnět a chtěla jsem se rozvést, jenže u toho jak jsme se dohodli nezůstal a poslal na mě žalobu, přivedl si mámu která na mě řvala, že mi nic nepatří a dělal vše proti mě. Po roce jsem se rozvedla a dělal problémy s majetkovým vyrovnáním.Připadá mi jako když je všechno proti mě, celý život jen trpím a nevím proč. Dnes jsem měla zkoušky v autoškole na které jsem se opravdu připravovala a stejně dvě nezvládla a pak na mě instruktor řval, že jsem se na to vykašlala a já se rozbračela.Když na mě někdo řve, uzavřu se do sebe a jsem hrozně smutná a vrací se mi minulost, nedokážu se stím vůbec poprat a ještě k tomu mám hrozně malý sebevědomí i když všichni říkají, že jsem pěkná holka, komunikativní, pracovitá, ale co z toho, když si nevěřím a pořád se na mě valí jen to nejhorší. Už nemám ani sílu s tím vším bojovat.....Prosím o radu, co mám ze sebou udělat abych žila normálně

Odpověď: 25. 5. 2008, 15.22

Milá Mílo, zde jednoduchá rada nestačí. Je třeba mnoho energo/emocionálně-informačních očist. Bylo by dobré, abyste alespoň jednou přijela a já vás konkrétněji nasměrovala dál (jste-li z blízka, byla by vhodná pravidelná spolupráce)

mirek píše: 19. 5. 2008, 13.06

Předem vás chci pozdravit a poděkovat za to, že se mohu zeptat. Ani nevím, jak mám začít. bydlím se svyým strýcem na vesnici ve Slezsku, kde jsem se narodil. Předtím, když žila ještě babička a děda, jsme tu v našem domě žili společně - babička, děda, máma, strejda Bohuš a moje sestra. S otcem jsme nežili. Po nějaké době se máma s námi od ostatních odstěhovala na jižní Moravu. Já jsem se v 18 letech přestěhoval zpět. Situace už byla jiná. Babička s dědou už byli po smrti a dům zdědil strejda. Konkrétně to bylo tak, že strejda Bohuš se o babičku a dědu staral až do jejich smrti. Nikdo mu nepomohl - jeden kvůli tomu, že bydlel daleko, druhý zase, protože neměl čas a ostatní dali přednost alkoholu. Když se řešilo dědictví, nakonec strejdovi Bohušovi dům s pozemkem, ve které bydlel se svými rodiči, nechali a podepsali, že nic nechtějí. Takže do této situace jsem se tu nastěhoval zpět. Protože strejda je dlouhou dobu rozvedený a žil sám a protože dům je veliký, tak sám chtěl, abych tu bydlel. To jsem chtěl napsat na úvod, aby byla situace jasná. Po 5 letech propustili z vězení strýce Josefa, který neměl kam jít a tak se ho ujal strýc Bohuš a vzal ho k sobě. Po nějaké době mu nechal napsat trvalé bydliště. Strýc Josef je alkoholik, zloděj, gambler a problémový člověk. Sám má 2 syny, kteří mají kolem 14 let a toho staršího si vzal k sobě, protože se ho matka zřekla, čili tu bydlíme všichni 4. Já studuji v Opavě a tak nejsem přes týden doma. Za tu dobu , co tu bydlí strýc Jozef, vzniklo mnoho problémů. Každy rok pěstuje marihuanu na zahradě, mám strach co se stane až na to příjdou. Strýc Josef každý den chodí domů opilý a když mu někdo něco řekne, je velmi agresivní, takže máme strach mu něco vytknout, vlastně ho tu trpíme. Několikrát ukradl peníze z domu, strhnul plechovou střechu na kůlně a prodal plechy, taky příbory a kotel na zabijačku a dalom by se toho jmenovat mnoho.Jednou v hospodě se nepřiměřeně bránil a srazil člověka na zem a ten zůstal v komatu. veškeré náklady ve zdravotnictví s tím spojené mu naúčtovali. Dluží zdravotnictví mnoho peněz, dluží peníze za řadu soudních výloh a celkem dluží asi 150.000kč Nechodí do práce, asi je veden a UP a říká, že nemůže pracovat, jinak mu vše strhnou kvůli dluhům. Strýci Bohušovi na žádné výlohy s bydlením a inkasem nepřispívá. O svého syna se nestará a nic mu nekoupí, ten kluk je fakt chudák. Už je v pubertě a nemá žádný řád. Jeho otec žije z jeho přídavků, které propíjí a prohazarduje. 3krát byla u nás sociálka a nikdo jsme o tom nevěděli.nebyli jsme doma. Chtěli vidět jak kluk žije. Kdyby viděli ten neskutečný nepořádek a puch, v jejich pokojích, tak by ho dávno vzali do dětského domova. Jenže Strýc Josef jim ukázal můj pokoj, strejdův a společnou kuchyn soc. pracovníci po třetí usoudili, že už nebudou otravovat. Když něco strýc Bohuš řekl, tak mu strýc Josef vyhrožoval, že mu např. podpálí barák - to bylo tehdy, když mu řekl, že mu tu marihuanu poseká, protože ji nechce v domě. V opilosti je toho schopen. Strýc Josef řekl, že pije, protože chce co nejdřív umřít. Je to rodina a i když je to už neúnosné, nemáme sílu ani odvahu něco proti němu udělat. Já nemám sílu jít na policii a něco hlásit, bojím se, že se nic nevyřeší a že mě strýc umlátí. Možná je to těžko pochopitelné co tu píšu, ale chtěl jsem se někomu svěřit a požádat o radu. Díky Mirek

Odpověď: 25. 5. 2008, 15.16

Milý Mirku, neveselé čtení...působí to, jako by černota strýce Josefa vládla nad vaším domem a obyvateli v něm. Jedna z věcí, která to umožňuje, je strach. Strach má také barvu tmavou - víte, jaký byl příběh ČR v r. 1938/39 - kdy se ustupovalo uzurpátorovi v naději, že se nasytí a mír zůstane zachován... ? Vím, situace nelehká, bylo by dobré hledat spojence a do celé kauzy postupně vnášet světlo... bez spolupráce s policíí a sociálkou to asi mnoho nepůjde. V té věci je třeba postupovat velmi systematicky - tzn. vše protokolovat..., neustále žádat písemně úřady o spolupráci, o řešení této svízelné situace... (je třeba každý kontakt s úřady mít zaznamenán a kopii mít u sebe - dle správního řádu na to máte nárok)(synovec může být svěřen do péče jinému členu rodiny a nemusí do DD) Máte zkušenost s násilím strýce na vlastní kůži? Ohledně konkrétního postupu mi můžete zatelefonovat a můžeme to probrat přesněji...

Starší dotazy:

572 571 570 569 568 567 566 565 564 563 562 561 560 559 558 557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1