Online poradna

Psychologická online poradna – odpovídá psycholog, psychoterapeut

  • Dotazy můžete pokládat, pokud je okénko otevřeno, odpovědi naleznete do týdne rovněž zde. Poradna se uzavře po položení desátého dotazu v týdnu.
  • Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní.
  • Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo online konzultaci s psychologem, kontaktujte mne.
  • Pokud si přejete odpověď mimo on-line poradnu, je třeba uhradit 120Kč na č.ú.: 2500034126/2010 .
  • Vše zde napsané bude zveřejněno.
  • Chcete-li ocenit fungování poradny, zasdílejte, některý článek/stránku z tohoto webu např. na Fb. Články naleznete zde.


Zapomenout

Skákal přes oves

Na zodpovězení čekají: Zoufalá, Myška, Kačka, Andrea, Amálie

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1

Barbora píše: 13. 9. 2012, 12.47

Dobrý den,chtěla bych se zeptat ohledně své dcery.Začala chodit do předškoláků a prvních 14 dnů byla úplně špatná,pořád se něčeho bála,několikrát denně chodila na velkou,každé ráno plakala a do školky nechtěla,úplně se třepala.Pak jsme zjistili,že je to kvůli p.učitelce.Říkala,že se jí bojí,že je přísnější.Dříve chodila do gymnastiky,vždycky jí bavila a i přesto,že na závodech mívala úspěchy a šlo jí to ,tak prostě brečela.Příští rok má nastoupit do školy a nevíme,zda s ní navštívit nějakého odborníka nebo ,jestli je to věkem.Prostě ze všeho nového má šílený strach a přitom je šikovná.Děkuji předem za radu

Odpověď: 16. 9. 2012, 6.09

Milá Baru, můžete navštívit a požádat o spolupráci dětského terapeuta - jednorázová návštěva to nevyřeší... možná ted, možná později... Přeji vše dobré.

nikyssek píše: 13. 9. 2012, 10.53

Dobrý den,potřebovala bych od Vás poradit ohledně mého vztahu. S přítelen jsme spolu 4 roky a nyní máme 9 měsíční dcerku, která se nám narodila po 3 letech snažení. Ze začátku byl náš vztah víc než krásný (jako asi všude). Byla jsem hodně zamilovaná, on mě miloval taky. Pořád jsme se líbali, mazlili, objímali a ven jsme nevyšli, aniž bychom se nedrželi za ruce. Po roce se vztah ustálil, romantika šla trochu stranou, opadla počáteční zamilovanost ale pořád mi přítel říkal i dokazoval, jak mě miluje. Vloni se nám narodila vytoužená dcerka, přítel změnil zaměstnání a protože to bylo naše první miminko, byl to zezačátku takový kolotoč. Letos jsme byli na naší první rodinné dovolené. V létě dcera onemocněla, byla jsem s ní 2 týdny v nemocnici no měla dost těžký průběh. Ze všeho se dostala a já místo abych byla spokojená, cítím, že mi něco chybí. S malou to nemá nic společného, snažím se být pro ni nejlepší mámou a jsem šťastná že ji mám, je to náš malý zázrak. Mám namysli partnera. On do hospod moc nechodí, s kamarádama si jde na pivo 2x - 3x za měsíc, peníze vydělává, dcerku má rád, v domácnosti mi pomůže takže bych vlastně měla být naprosto spokojená. Ale já postrádám jakékoliv city z jeho strany. Už jen smutně vzpomínám, jaké to bylo dřív. Pusu mi dá sotva 1 denně (obvykle před spaním). Že by mě obejmul, to se stane sotva párkrát do měsíce, nějaké mazlení a sex to je u nás taky výjimečné. A kdy jsme se naposled vedli za ruce, to už si snad ani nevzpomínám...Když se chci k němu přitulit, tak se odtáhne s výmluvou že je unavený z práce, že ho oblej záda,... Ale já ke svému životu něžnosti potřebuju, odjakživa jsem byla mazlivější typ. Na otázku, jestli mě miluje, sice odpoví že jo že jinak by se mnou nebyl ale mě spíš připadá, že je se mnou kvůli malý a taky ze zvyku. Milenku nemá, s příchodem dcery se to nezměnilo, spíš tak nějak postupně. Když si s ním o tom zkouším promluvit, tak to k ničemu nevede. Když náhodou sleduji romantický film, chce se mi brečet. Závidím ženám, co je má jejich partner rád. Já ho pořád miluju a opustit ho nechci ale už se mi začínají vkrádat myšlenky o tom, jestli by si mě někdo jinej třeba nevážil víc. Vím že nejsem v pohádce, ale sním o klukovi, kterej by mě miloval a dával mi to najevo. Vždyť už to je rok a půl co jsem naposledy dostala kytku. Bylo to k Valentýnu, za porod už nic... Zamilovanou smsku jsem od něj nedostala ani nepamatuju. Poraďte mi, prosím, proč se tak chová a jak docílit v našem vztahu změny k lepšímu nebo co mám dělat. Vážně už nevím jak dál. Děkuji za odpověď.

Odpověď: 16. 9. 2012, 6.06

Milá Niky, bohužel pro Vás nemám zázračnou radu. S přítelem zkoušíte mluvit... říci mu, co cítíte...že se cítíte málo milována a že máte pocit, jakoby si Vás nevážil. třeba mu dát přečíst i toto vaše psaní... Proč se tak chová, nevím... neznám váš vztah. Máte dost prostoru být spolu? Ptáte se ho, jak se má? Co prožívá? Vy mu pozornost věnujete? A přiměřeně? Nepodbízíte se? Těžko říci - při osobní návštěvě - nejlépe obou by se porozumění a cesta hledala lépe. Muži občas v Čechách nevědí, že ženu je třeba zalévat a patží to k jejich výsadě. Pro muže by byla třeba vhodná kniha Cesta pravého muže - kdyby si ji měl chuť přečíst. Obecně rady pro manžele: https://www.rovena.info/rady-pro-spokojene-manzelstvi.html Držím palce.

Znuděný píše: 11. 9. 2012, 8.15

Dobrý den, je mi 18 let, studuji střední školu, nemám v ní problémy, ale už nějakou dobu mě trápí znudění běžnými činnostmi. Navíc se mi v hlavě pořád honí myšlenky proč dělat různé věci, protože mi přijde že nemají smysl a tento problém mám téměř se vším. Vše to začalo asi před 3 lety, když jsem šel na střední školu. Byl jsem na internátu školy s poměrně přísným režimem a i přesto, že mě jejich řád přímo odpuzoval, zůstával jsem zde, protože mi doma říkali, že tam nevydržím. Moje apatie se tam postupně zvyšovala a nakonec jsem před půl rokem přestoupil na gymnasium v okolí mého bydliště. Myslel jsem si že můj nezájem byl daný nespokojeností se školou, ale nyní ve škole nemám problémy, nicméně pořád přemýšlím nad smyslem všemožných činností. Nejhorší to bývá vždy po ránu. Dokonce mě překvapilo že i o prázdniny jsem nad těmito věcmi přemýšlel, ikdyž bych se měl vlastně bavit, protože jsem nemusel nic dělat. Postupně nad těmito problémy přemýšlím pořád víc a víc. Nikdy mě nenapadlo spáchat sebevraždu a nikdy jsem ty lidi nechápal, ale teď si občas říkám že chápu důvody těch lidí, nicméně já nad tím nepřemýšlím. Studuji psychologii, takže znám některé příznaky deprese a obávám se, že některé na sobě mohu pozorovat a idkyž jsem si toho vědom, nedokážu s tím nic dělat.Vždy jsem byl spíše introvert, který se drží raději dál od kolektivu, takže se nemám komu s tímto problémem svěřit a tak se obracím na vás. Co by jste mi poradili? Měl bych navštívit odpornou pomoc? Děkuji

Odpověď: 13. 9. 2012, 10.08

Milý Znuděný, popisujete naprosto přesně... pocit znuděnosti souvisí s neprožíváním smysluplnosti, s chyběním smyslu... Představte si "můj život" (myšleno váš život:))- třeba abstraktně - a vnímejte, jaký k němu máte pocitový vztah... co byste přál sobě, svému životu... - to je návrh na počátek vcelku efektivní cesty. Kdybyste to chtěl uchopit, raději si domluvme setkání - ono ordinovat přes net není to pravé ořechové... Přeji vše dobré.

marcela píše: 10. 9. 2012, 20.45

Dobrý den, prosím Vám o odpověď. Dceru 19 měsíců starou, každé dva týdny na den s přestávkou na oběd, kojení a spánek navštěvuje otec. Dcera je den předem, v přestávce styku (řeknu jí den předem, že přijede táta a budou si spolu venku hrát) i den po něm neklidná, kňourá a lpí na mě více než v jiné dny (nesmím se od ní hnout na krok, chce více kojit a chovat) a když jí oblékám na procházku s otcem (první i po přestávce) na mé sdělení, že jde s tátou ven si hrát reaguje vrtěním a pláčem že ne. Při při předání otci se dcera většinou tváří zamračeně,výjimečně se hned usměje, ale po svém roce života nepláče (do roka otce odmítala a silně preferovala mě, pozn. nikdy jsme s ex ve společné domácnosti nežili, v průměru jsou jeho návštěvy stejné).Na druhou stranu si nemyslím, že by s ním byla nespokojená. Dle expartnera s ním nepláče a věřím mu, naopak kam prý si dcera ukáže že chce jít jde s ní, dělá vše jak ona chce a koupí ji vše co chce. Poradíte mi, proč se dcera tak chová? Pozn. Dcera žije ve stabilním prostředí bez výrazných změn. Několik měsíců mám přítele, má ho ráda, reaguje na něj pozitivně. S dcerou tento stav je dlouhodobější nežli vztah s novým partnerem. Předem děkuji za odpověď.

Odpověď: 13. 9. 2012, 10.00

Milá Marci, nevím, proč se dcera tak chová. Můžete vyzkoušet rodinné konstelace - info např.: www.konstelace.info Přeji vše dobré.

Anna píše: 10. 9. 2012, 17.11

Dobrý den. Mám takovou "nemoc" nebo spíše strach z toho že někam půjdu , bude mi zle nebo že budu muset někam jít sama a bude mi zle a nebo si to prostě přivolám a je mi pak zle. Bojím se prostě toho že budu bez někoho koho mám ráda a tím pádem si dělám starosti ze kterých je mi nevolno. Takové problémy mám už od 1. třídy a nikdy jsem zatím nezvracela.A pak když příjdu domů vše ze mě opadne protože vím že jsem tu s rodinou. Prosím, chtěla bych se zeptat jestli se s tím dá něco dělat nebo je to spíše vážnější i když si myslím že ne.

Odpověď: 13. 9. 2012, 9.57

MIlá Anno, jedná se o sníženou důvěru v sebe, v život... Najděte si mustr, jak se sebou pracovat - myšlenky - prožívání...: http://www.lundbeck.com/cz/o-nas/lundbeck-r materiál k obsedantně kompulzivní poruše, úzkostné poruše... Věnujte pozornost tomu, že když někam jdete, tak se vám nic nestalo... získávejte důvěru, že je vše v pořádku... Přeji vše dobré.

Jelena píše: 10. 9. 2012, 16.03

Dobrý den, mám sportovně velmi nadaného už dospělého syna, kterého bohužel celých 10 let velmi limituje nervozita, při vypjaté situaci začne chybovat a protože se nedokáže prosadit v nejvyšší soutěži, chce kvůli tomu skončit, což by byla strašná škoda . Dá se mu nějak pomoci radou? .. k psychologovi ho už nedostanu, dětství mu diagnostikovali LMD. Studuje VŠ.

Odpověď: 13. 9. 2012, 9.51

Dospělý syn je za sebe zodpovědný. Když bude chtít, radu si vyhledá či si o pomoc řekne. Holt pýcha je prevít.

Jaromila píše: 10. 9. 2012, 14.54

Dobrý den, asi přes měsícem mi poslal můj přítel sms, že jsem báječná ženská, ale že on není báječný chlap a že neumí žít ve vztahu a že chce být sám. Byl to pro mne šok, protože jsme spolu prožili hezký víkend a měli jsme o víkendu odjet na dovolenou. Odepsala jsem mu, že se přece lidé v našem věku nerozcházejí po sms (mě je 58 let a příteli 66 . vdovec) a od té doby nereaguje na žádnou moji sms, na žádný email a já se s takovým rozchodem po sms neumím vyrovnat. Prosím, poraďte mi, co mám udělat, abych ho donutila k jakékoliv komunikaci se mnou a zjistila tak důvod rozchodu. Moc se tím trápím, chtěla bych mu zavolat, ale bojím se, že to buď nezvedne a nebo bude ke mě studený jako led. Když jsem si jela k němu pro své věci, tak mi je podal mezi dveřmi a ani ruku na rozloučenou mi nepodal. Jako kdybych pro něho nikdy nic neznamenala. Nebyli jsme spolu dlouho ... 3 měsíce, ale hned od počátku jsme spolu začali žít víkendové manželství, protože dle jeho slov není na co čekat, že už oba víme, co od života chceme. Za ty 3 měsíce jsme prožily tak úžasné dny a věci, které spousta lidí neprožije ani za deset let manželství. Možná, že byl problém v tom, že jsem chtěla vnést do jeho domu nějaký úklidový pořádek a i když tvrdil, že je tomu rád, tak ho to možná nakonec odradilo? To je to jediné čeho jsem si ze své strany vědoma. Děkuji moc

Odpověď: 13. 9. 2012, 9.50

Milá Jarmilko, vdovec se prostě tak rozhodl, cítí, že potřebuje žít sám... že již nemá citovou kapacitu na blízký vztah. Neobvinujte se. Nic jste neudělala špatně. Prostě jen on to tak má a neumí jinak. Přeji vše dobré.

Lenka píše: 10. 9. 2012, 13.43

Dobrý den, mám problém s mojí dvouletou dcerou,máme s bývalým přítelem střídavou péči,jednou za čtrnáct dní jí mám on na víkend,jenže pokaždé když s evrátí,je úplně jak vyměněná,vždy se jí něco nepovolí ať je to i opravdu maličkost ihned dostane záchvat,leží na zemi,kope kolem sebe,brečí a připadá mi jako by byla úplně mimo,nevim jak s emám v téhle situaci k ní zachovat,příteli jsem opakované žádala ať jí nerozmazluje,ale on to nerespektuje,protože potom ona neví, co může a co ne,jsem z toho nešťastná,prosim poraďte.děkuji

Odpověď: 13. 9. 2012, 9.48

Milá Lenko, záchvaty vzteku ve dvou letech jsou vývojové - najděte si info a rady o tom, jak zvládat dětský vzdor. Nezoufejte. Výhledově můžete zažádat spolu s partnerem o konzultaci u psychologa ohledně výchovných představ, postupů a doporučení. Přeji vše dobré.

viki77 píše: 10. 9. 2012, 10.04

Dobrý den, mám 14ti letého syna a můj problém spočívá v tom, že se těžce vyrovnávám s jeho odrůstáním a představou, že jednou povede samostatný život. Určitě se mu, až se osamostatní nebudu přehnaně montovat do života, ale to, že už to není "můj malý chlapeček", je pro mě těžké. Syna mám z prvního manželství, jiné dítě nemám. Nyní žiji šest let ve spokojeném vztahu, ale dítě s přítelem neplánujeme. Je to chyba? Mohlo by mě eventuelně druhé dítě "zbavit" těchto mích pocitů? Je mi 35let. Děkuji za odpověď

Odpověď: 13. 9. 2012, 9.42

Milá Viki, máte pravdu, posláním rodičů je připravit dítě na samostatný život a největší odměnou pro rodiče by právě mělo být vidět, že dospělé děcko je samostatné... Skutečně nezbývá nic jiného, než se s tím smířit a naplnit svůj život vlastní seberealizací, aktivitou... Druhé děcko mi přijde taky fajn nápad, i když i u něj se budete muset vyrovnat s odcházením... Vychovat ještě jedno dítě by mohla pro Vás být taky realizace... Držím palce.

A. píše: 10. 9. 2012, 6.19

Dobrý den, můj problém se může zdát směšný a kdybych nebyl "vůl" taky by asi opravdu směšný byl. Jsem přibližně 12 let závislý na marihuaně, asi od 15ti (bohužel tu není řeč o nějakém víkendovém kouření trávy, jde o mnohaleté každodenní zne/užívání, bral jsem vlastně porůznu i všechny ostatní drogy, ale na těch jsem se nestal závislý, zkrátka nebyl drogový nebo jiný průšvih, který by se nedal přehulit) jenže teď už nějak nedokážu a ani nechci dál před sebou zastírat realitu, mám hrůzu, že to jediné co vlastně mám, pár přátel, které jsem za tu dobu získal a na kterých jsem také dost závislý, že to všechno stojí jenom na drogách. Je to přibližně rok co se snažím přestat (bez výsledku) sám to asi nedokážu, droga je v každé části mého života. Přemýšlel jsem, že bych se měl možná nějakou formou léčit, před pár měsíci jsem napsal i několik emailů a bylo mi nabídnuto, ať příjdu do denního stacionáře na motivační skupinu http://www.sananim.cz/denni-stacionar-(dst).html a já bych rád. Když už nic jiného alespoň si s nějakým odborníkem pohovořit o svých dalších možnostech. Vlastně nevím ani kam jinam zajít (průzkumem internetu jsem nabyl dojmu, že nabídek pomoci je plno a vlastně skoro žádné). Ale bohužel nejsem toho asi schopen, vždy když se snažím s někým mluvit o svých problémech přímo, tak nemůžu skoro mluvit a jenom pláču a je to čím dál horší. V podstatě si nedovedu svojí účast na skupině ani představit, protože ústně asi žádnou informaci nikomu nesdělím. Je možné se na to nějak připravit? Třeba po internetu? Překonat to nějak sám, obrnit se? Nevím jestli by mě v takovém stavu neodkázali rovnou na jejich psychiatra a já bych se rád zkusil zbavit drog pokud možno bez pomoci jiných drog. Ale možná jsou to jen zbytečné obavy, nevím vlastně jak to funguje. Každopádně bojím se, že když něco brzo neudělám a nechám to dál jenom na sobě, budu se ještě mnoho let plácat v šílenostech, než se něco změní a jestli se nezabiju, tak už bude stejně potom třeba dost pozdě žít alespoň trochu normální život, už teď je myslím dost pozdě.

Odpověď: 13. 9. 2012, 9.37

Milý A., díky za důvěru. Zajímavý postřeh "nabídek pomoci je plno a vlastně skoro žádné." - docela by mne zajímalo, jak to myslíte - můžeta mi to napsat na email... Promluvit s odborníkem o možnostech - to jste již realizoval? To je individuál - mám pocit, že je pro Vás individuál vhodnější. Neznám Vás, nevím, co je to za smutek... Pracovat lze i neverbálně. Neznám Vás a nevím, co je třeba zvládnout před abstinencí... Napište mi na email více o sobě, o tom, co vás trápí, o tom, co se děje, když máte mluvit...

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1