Online poradna

Psychologická online poradna – odpovídá psycholog, psychoterapeut

  • Dotazy můžete pokládat, pokud je okénko otevřeno, odpovědi naleznete do týdne rovněž zde. Poradna se uzavře po položení desátého dotazu v týdnu.
  • Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní.
  • Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo online konzultaci s psychologem, kontaktujte mne.
  • Pokud si přejete odpověď mimo on-line poradnu, je třeba uhradit 120Kč na č.ú.: 2500034126/2010 .
  • Vše zde napsané bude zveřejněno.
  • Chcete-li ocenit fungování poradny, zasdílejte, některý článek/stránku z tohoto webu např. na Fb. Články naleznete zde.


Zapomenout

Skákal přes oves

Na zodpovězení čekají: Zoufalá, Myška, Kačka, Andrea, Amálie

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1

Jitka píše: 2. 10. 2012, 13.20

Dobrý den, partner má zřejmě schizoidní poruchu osobnosti, symptomy takřka 100% sedí. Jsme spolu relativně krátce, teprve 4 měsíce. A já si teprve včera uvědomila, že naše nedorozumění pramení zřejmě z této poruchy. Moc bych mu chtěla pomoci. Nevím, jak mu to mám říct a jak ho požádat, aby vyhledal odbornou pomoc. Kam se nejlépe obrátit? Je to cizinec a česky nemluví. Existuje literatura, kde bych se mohla dozvědět víc o této nemoci? Jaká je nejlepší terapie? Existují nějaká doporučení, jak se k němu chovat, abych problémy spíš ještě nezhoršila? Věřím, že spolu to zvládneme, i když to bude běh na dlouhou trať. Moc děkuji za pomoc

Odpověď: 3. 10. 2012, 14.29

Dobrý den, asi Vás zklamu, ale schizoidní porucha osobnosti je spíše trvalý stav než přechodná záležitost. Máte-li partnera ráda takového, jaký je nyní, zůstaňte s ním. Je třeba vědět, čeho si vážíte a o to se opřít, nečekat, co není a nemůže dát. Věříte-li, že ho časem předěláte, čeká Vás spíše trápení. Pokud s ním budete mluvit, ukážete texty a on kus svého problému uvidí, může některé dovednosti aktivně trénovat. Každopádně pro Vás je to škola z kapitoly v psychologii :). Přeji vše dobré.

Lucie píše: 2. 10. 2012, 12.29

Dobrý den,píši Vám ohledně své kolegyně,bohužel její problém už se začíná týkat nás všem a nevíme si s ní rady.Je jí 36let,žije sama v bytě,má domácího mazlíčka-králíka,je svobodná,bezdětná a bohužel i nejspíš celý život bez chlapa.Je hodně velký hypochondr,celý den si stěžuje,že ji něco bolí,brní ji tělo,je jí špatně,ale přitom jí nic není,její lékařka si s ní neví rady a poslala ji k psychologovi,ovšem ona se urazila,rozbrečela a řekla,že nikam nepůjde,v práci neustále brečí,dělá obchodní referentku,v práci je už 16let,od jejího počátku,pracovní doba je od 8-16hod.,bohužel tu sedí občas i do 9do večera,ptž si neumí rozložit práci a všechno dělá chaoticky,nemůžeme jí nic říct,protože na vše se rozbrečí...Její stav se odráží na nás všech,zkoušely jsme ji dát i inzerát,kluci se ozvali,zvali ji do kina,ale ona prostě nejde,buď řekne,že nemá čas a nebo,že jí nebaví odepisovat...holky jí občas vytáhnou i na cvičení,ovšem ještě měsíc potom slyšíme,jak si něco skřípla, co vše jí bolí apod. Máme jí rádi,ale pokud se sebou něco nezačne dělat zničí sebe i nás...:( prosím poraďte co s ní máme dělat,nechceme,aby na nás byla nějak naštvaná,i když to myslíme dobře...Děkuji předem za odpověď

Odpověď: 3. 10. 2012, 14.04

Milá Luci, je hezké, že lidé mají zájem a soucit... ale je třeba rozlišit, kdy někoho hra na chudáčka baví (at vědomě či nevědomě)... dopřejte ji její neštěstí - vybírá si ho - měnit ho nechce... Uvědomte si, že na vás taky ohledy nikdo nebere... tak to s nima nepřehánějte... (kdo tu vlastně koho trápí? :)) naučte se od toho držet emoční distanc, vypnout se, odkejvat, vyřídit pracovní... Držím palce a nedejte se...

Dora píše: 2. 10. 2012, 12.19

Dobrý den,mám deprese uz dlouho ale vzdycky to po nějaké době přejde, teď to začalo tím,že umřel můj přítel od té doby nemůžu zůstávat sama doma,když mám volno.Buď scháním přátele co mají čas nebo vemu psa a procházím se i celý den se psem abych nemůsela byt doma.Nebo radší ty dny volna přespim. Nesnesu drobné narážky a vtipy na svoji osobnost,pak brečím nebo se ukladám do deprese. Stahuje se mi srdce a celé tělo se mi třepe. Vzdycky jsem to řešila ze jsem se zavřela doma ale mám teď strach zůstávat doma, takže to kolikrát řeším alkoholem. Jsem strašně nervozní takže se nedokážu s každým bavit,kamarádovi jsem rozbila skleničku o hlavu,doma pár rozbitých talířů a hádky s rodiči kvůli blbostem. Jak to mám dál řešit, mám zas čekat až to přestane nebo už to řešit psychologem,tabletama,kdy je ten pravý čas vyhledat odbornou pomoc. Nebo jak dál

Odpověď: 3. 10. 2012, 13.59

Milá Dori, no, nevím, co víc je vhodné na návštěvu specialisty, kddyž ne ty stavy, které popisujete :). Můžete se zastavit... Můžeme spolu zapracovat na emocích... nejen urovnáním myšlenek, ale i rovena.info/lecebna-meditace-cesta-k-osobni-sile.html Raději antidepresíva než alkohol... Přeji vše dobré.

Alex píše: 2. 10. 2012, 9.48

Dobrý deň prajem, pred dvomi týždňami mi lekár predpísal Citalec 20 mg na panickú poruchu 1 R a Lexaurin p.p. Odkedy beriem citalec strašne som unavená, nemám na nič chuť, strašne sa bojím, žalúdok mám roztrasený a strašne nechutenstvo aj ma napína na zvracanie.Chcem sa spýtať je možné, že to spôsobuje ten liek? Kedy ustúpia tieto príznaky alebo je nutné zmeniť liek ? Ďakujem za bližšie info

Odpověď: 3. 10. 2012, 13.55

Milá Alex, to je dotaz na Vašeho psychiatra... Ano - pravděpodobně je vhodné změnit medikaci. Doporučuji pracovat na panice i jinak - vhodnou psychoterapií... Můžete se objednat.

Bára píše: 1. 10. 2012, 14.45

Dobrý den, problém se týká mé sestry, která je dva roky vdaná, celkem jsou s manželem tři roky, mají půl roční miminko a manžel má z předchozího vztahu syna (10 let). A to je ten problém. Kluk je neuvěřitelně nevychovanej, nic nejí, k sestře se chová otřesně, nerespektuje nic z toho co ona řekne, chodí na ni žalovat a před tatínkem se chová jako svatoušek, neustále se vytahuje a machruje. Dokonce jednou moje mamka zaslechla jak zle mluvil na miminko v kočárku a když zahlédl naši mamku, tak začal mluvit úplně jinak. Neuvěřitelně se přetvařuje a chová se jako had. Sestra je nešťastná, několikrát se snažila si s manželem o tom všem promluvit, ale ten ji vždycky řekne, že ho má jednou za 14 dnů a že na něj přece nebude pořád jen řvát. Ale sám vidí, že je kluk hroznej. Jestli to bude pokračovat takhle dál, nevím jak to dopadne, teď dostavěli domeček. Ten kluk se je snaží hrozně rozdělit, dělá všechno jenom aby se hádali a dělá mu to hrozně dobře a vždycky se prý tak zvláštně usmívá. Musím říc, že se sestra snažila hodně, ale teď už se nesnaží a raději odjede když má kluk přijet. Ještě chci dodat, že mamka kluka ho v tomhle chování podporuje, což mi připadá strašný. Domluva s ni není možná.

Odpověď: 3. 10. 2012, 13.53

MIlá Baru, popisujete disfunkční vztahy na několika úrovních - vnímate to správně. Jak vidno, sestra, si s tím zatím radí po svém - odjíždí... Je možné, že to manželství na tom zkončí... Přejme jim, vše dobré a Vy důvěřujte dospělosti své sestry...

Nela píše: 1. 10. 2012, 13.54

Dobrý den, mám pocit, že trpím dětskou depresí. Bojím se, že když to řeknu rodičům že se mi budou smát a nebudou mě brát vážně. Všechny příznaky, které jsem četla na internetu na mě sedí.Za odpověď předem děkuji.

Odpověď: 3. 10. 2012, 13.50

MIlá Nelo, na co se mne ptáš? Pokud to je tak, patrně jsi se odhadla správně... hledej cestu, požádej rodiče o to, co potřebuješ... (na takový rozhovor vytvoř dostatečně významnou atmosféru, třeba tím, že se s mámou předem domluvíš na tom, kdy bude mít čas, aby s tebou probrala vážné téma...) Držím palce.

Norman píše: 1. 10. 2012, 10.33

Vážená paní doktorko, stalo se mi, že jsem zcela přesně věděl, že spím, ale mohl jsem vše kolem sebe vnímat. Navíc jsem si viděl do vlastní tváře. Byl jsem neschopen jakékoli reakce. Po probuzení jsem se doslova musel "uzemnit" ve vlastním těle. Zůstal mi po tomto zážitku velmi nepříjemný pocit,doslova nejistota. Nevím, jak to lépe popsat. Prosím o Vaše vyjádření, o co vlastně šlo, co mohlo být příčinou tohoto zážitku. Děkuji za vaši odpověď. Norman

Odpověď: 3. 10. 2012, 13.46

MIlý Normane, psyché je složitá věc - co když to byla výzva pátrat po jejich složitostech - což přesahuje rámec této poradny. Jsem ráda, že se umíte uzemnit - ukotvit v těle... Budete-li mít konkrétní dotazy v této oblasti, kontaktujte mne, pokud jste zdaleka, můžeme trochu něco tuknout na skypu a doporučit literaturu. Přeji vše dobré.

milášek píše: 1. 10. 2012, 10.01

Dobrý den, před nedávnem jsem opustila svého manžela, se kterým jsem byla 13 let. Během manželství jsme prodělali několik krizí,kdy on měl například milenku, fyzicky mě napadl atd. a v tu dobu jsem ho opustila po prvé. Ale po léčbě u psychologa se hodně změnil a já se k němu vrátila.Všechno fungovalo lépe než před tím.Manžel byl ale díky práci velice často pryč a já se cítila sama. Po letech jsem si našla milence a on na to přišel.Chtěl, abych se rozhodla, zdy s ním zůstanu. Nakonec ale rozhodl, že se rozvedeme, protože nechtěl déle čekat. Musela jsem se odstěhovat k příeli, kterého ale moc neznám a postupně poznávám. Je to pravý opak mého manžela. Manžel byl cholerik přítel flegmatik. Po manželovi se mi ale teď stýská. Přítel je sice hodný, ale k určitým věcem dost laxní. Navíc mám malou dceru a vidím, že naším rozchodem s manželem dost trpí. Mám pocit, že teď je to ještě horší, než když jsem byla s manželem. Nevím co mám dělat, vím, že je to moje chyba a taky vím, že kdybych mohla vrátit čas, tak od něj neodejdu.

Odpověď: 3. 10. 2012, 13.32

Milá Milášek, děkuji za převyprávění příběhu. Trochu tápu v tom, na co se mne ptáte. Co máte dělat? Vzít plně zodpovědnost za své konání. Přijmout to, co je. Manželovi říci to, co mne tady... Nechat ho k tomu zaujmout postoj... Přijmout ho a dál s plným vědomím zodpovědnosti za svůj život ho kormidlovat. Vědět, že to co je,je dobré, je v pořádku a dál tvořit. Přeji vše dobré.

Gabi píše: 1. 10. 2012, 9.14

Dobrý den, dlouho jsem přemýšlela, zda Vám vůbec napsat. Je mi 21 let. Mám spoustu problémů a přijde mi, že mě život jen trestá. Abych to vzala od začátku. Moje problémy začaly v 15 letech, kdy jsem byla znásilněná. Do té doby jsem myslím byla v pořádku. Nerada na to vzpomínám. Byla jsem na jedné akci, kde byla spousta lidí, ale bohužel jsem nejspíš měla něco v pití a zanedlouho mi začalo být hrozně zle. Samozřejmě jsem šla na záchod, který byl v koupelně, a moje osudová chyba byla, že jsem si nezamkla. Protože, když už jsem měla hlavu v záchodě tak to za mě udělal někdo jiný. Nevím, kdo to byl a nikdy už to vědět nebudu. Neví o tom moje rodina, nehlásila jsem to. Domů mě pak odvezl kamarád, se kterým už se dlouho nebavíme, protože si dodnes myslím, že o tom věděl. Hned jak jsem byla doma, moje kroky mířily do koupelny, kde jsem šla ihned pod sprchu. Chtěla jsem ze sebe smýt tu špínu, ten odpor sama k sobě, ale nikdy to nešlo. Od té doby jsem měla několik vztahů. Všechny krátké a neúspěšné. Nedokázala jsem mužům věřit, ono ani dnes jim nevěřím. V 17 když jsem byla na gymnáziu, jsem se seznámila s mým současným přítelem. Nevím proč, ale jemu jsem věřila. I tak se, ale pravdu o oné noci nedozvěděl hned. Bála jsem se mu to říct, nevěděla jsem, jak bude reagovat. Vyprávěl mi totiž, jak jeho bývalá přítelkyně říkala, že ji zneužíval otčím a nevěřil jí a já se bála, že mě věřit taky nebude. Když jsem mu pravdu řekla, věřil mi. Brečel a bylo mu to všechno líto. Já začala docházet k psychologovi, ale bohužel si nemyslím, že to pro mě mělo přínos Teď k našemu vztahu. Ze začátku, když jsem byla zamilovaná, slepá a hluchá vůči všemu, jsem myslela, že je to přesný opak těch ostatních mužů. Těch prasat, která nezajímá nic jiného než sex a nahota. Bohužel, jsem se celý vztah jen zklamávala. Nejdřív jsem přišla na to, že sleduje porno. Nebylo to dlouho po tom, co jsme spolu začali chodit. Vím, že to vyplynulo mezi řečí, že mi to řekl jakoby nic a já k němu najednou pocítila takovou vlnu odporu sama k sobě i k němu. Připadla jsem si odporná, do té doby jsem si naivně myslela, že se mu líbím, že v sexu semnou nemá problém a přišlo tohle. Nechápala jsem to a myslela jsem si, že mu nestačím. Když měl mě a přesto všechno jsem s ním o samotě dokázala o sexu mluvit a nejen to, samozřejmě všechno nešlo hned, proč tohle. Začala jsem se nenávidět, nenávidět svoje tělo, nenávidět to jak vypadám i to jaká jsem. V tu chvíli se ke mně zrodila nenávist vůči mně samé. Zkoušela jsem mu vysvětlit, jak to na mě působí, že se mi to nelíbí, jak mi je a že mám pocit, že mu nestačím. Vím, že to cesta není a také to nikam nevedlo, tak jsem se pokoušela znovu mu to vysvětlit. Že jsem byla znásilněná, se dozvěděl až nějakou dobu poté a pak mi říkal, že mu moje chování už dává smysl. Veškeré porno co měl, vyházel, DVD přede mnou spálil a smazal a zavázal se, že se dívat nebude. Tím jsem myslela, že to máme uzavřené a že bude klid. Bohužel, on sice nekoukal na porno, že by si ho stahoval, ale měl těch prasáren plný e-mail. Scénky, fotografie a všechno možné co mu posílal „kamarád“. Prohlížel si přede mnou mail a něco takového tam bylo. No a na to mi řekl, že to nic není, že mu posílá horší věci. Na to jsem se ho tedy ptala, že něco slíbil a že mi tedy jenom lhal. To prý ne, on na to nekouká, ale v tomhle čeká na „pointu“. Což mě dostalo. Jaká tam asi může být pointa?… Žádná, vždyť tam o nic jiného nejde.  Žádná pointa tam není. Takže jsem chtěla, aby se nedíval ani na tohle, když tvrdí, že se nebude dívat na porno a pornem na mailu si to nahrazuje a já jsem pak za idiota, které mu jenom lže. On mu totiž kamarád, jak jsem zjistila, nic jiného skoro neposílal. Pustil mě totiž k mailu, ať si to promažu a že od něj maily otvírat nebude. Což prý neotvírá a prý mu to ani nechybí. Takže už jsem byla v klidu, říkala jsem si, že je to dobré, že už tedy nekouká a můžu být klidná. Do toho se prolínaly návštěvy u jeho bývalé, o které od začátku vztahu pořád mluvil, a u „tchána“ kam jezdíval, popovídat si o mě, zůstat na oběd a podobně. Což mi tedy přišlo krajně nevhodné. Proč tedy nejsou spolu a rozešli se, když si tak perfektně rozumí?… Samozřejmě mi říkal, jak se nemusím bát, že jsou jen kamarádi. Když jsem se ho tedy, zeptala, zda je tedy v pořádku, když já půjdu s bývalým na kafe, že jsme přece taky jen kamarádi, tak to ne, to je něco úplně jiného, protože přátelství mezi ženou a mužem neexistuje. Takže u mě to bylo něco jiného než u něj, on mohl, já ne. Vždycky, když si jeho drahá bývalá polovička pískla, že něco potřebuje, byl tam. Já jsem mohla doma ležet s horečkou, rodiče nikde a čekat až mi doveze léky, o které jsem ho prosila. On přijel, že byl u NÍ, abych to věděla. Že tam byl na obědě apod. To už u mě byla u téhle slečny poslední kapka, jako vždy vysvětlování nepomohlo, to že mi tím ubližuje, slzy, pláč, křik, nic nepomohlo. Takže jsem mu řekla, ať si vybere, když si tak skvěle rozumí, jestli já nebo ona. Že obě mít prostě nemůže. Rozhodl se tedy, že chce mě, jelikož jeho drahá ho podváděla a tahala za nos (ne hned, ale časem), chodila prý s ním a zároveň s někým jiným, proto se rozešli. Takže byl zase nějakou dobu klid. Jakmile tam přestal jezdit a přestali se kontaktovat, byla jsem naprosto klidná. I když jsem pak po nějaké době náhodou zjistila, že si ji vyhledával na facebooku. Bohužel, bylo to náhodou. Byla jsem na jeho počítači a chtěla se jen na něco podívat na internetu, ale když jsem chtěla zadat stránky, tak po namačkání www na mě vyskočil facebook a bylo tam i její jméno, takže bylo jasné, že koukal na její profil. Takže jsem mu řekla, že vidím, že už si vybral, tvrdil, že nechápe, o co jde. Tak jsem mu řekla, proč ji hledal, do očí mi lhal, že ji nehledal, proč by to dělal a proč s emu hrabu v počítači. Že jsem na jeho počítači věděl, svůj jsem měla doma a nikde jsem se nehrabala s cílem něco najít, našla jsem to náhodou. Sám ví, že pokud mám potřebu se na něco podívat a „přesvědčit se“, tak o tom ví a je to s jeho svolením, nikdy mu nic neprohrabávám, když o tom neví. Takže když o tom on sám neví a není u mě a nevidí to, tak mu nikam nelezu. Sám ví hesla na můj mail, facebook apod. Já jeho hesla neznám. Nakonec na mě zase křičel, že jsem kráva, dokonce mě i uhodil a já byla rozhodnutá jít pryč. Nechtěl mě, ale pustit s věcmi co jsem tam měla, takže jsem šla bez nich. Všechno jsem měla u něj. Šla jsem a šla, bezmyšlenkovitě, ušla jsem celkem daleko během chvíle. On pro mě přijel, neměla jsem ani mobil, prostě mě jel hledat. Nastoupila jsem si do auta a tam seděl, ubrečený, že ho to mrzí, že ji nehledal, že chtěl jen vědět, jak vypadá apod. Že ji nechce, že chce mě a nechce mě ztratit. Občas jsme si šli sednout s jeho kamarády, všichni pohromadě, mezi kterými je ještě jedna jeho bývalá, se kterou byl, ale pouze 14 dní, ale ani tak ji nemám zrovna v lásce. No a jedna z přítomných tam vytáhla katalog s erotickými pomůckami a nikdo nedělal nic jiného, než že se o tom bavili, samozřejmě okamžitě i o sexu a prohlíželi. Mě jsou tyhle situace krajně nepříjemné, jsem ráda, když se o tom dokážu bavit v soukromí mezi 4 očima s osou co mi je blízká a které věřím, ale takhle? Mezi tolika lidmi? Bylo mi hrozně, chtěla jsem pryč. Po několika minutách jsem se odešla vybrečet na záchod a vrátit jsem se tam vůbec nechtěla. Na záchodě jsem byla asi 20 minut, a když jsem se vrátila, téma bylo stále stejné. (Tyhle situace mi asi budou vždy proti srsti). Nakonec jsme tedy odešli, ale zlobil se na mě, že mi nic neudělali a že se chovám jako kráva, že se nemůžu normálně bavit. Všechno jsem rozebírala i s mým psychologem, kam tedy už nechodím a tam mi bylo řečeno, že prý není nic divného, když mi takovéto, materiály, debaty a vše okolo sexu takhle veřejně vadí. Že je to normální a neměl by se na mě za to zlobit. Ale když jsem mu to řekla, co jsme u psychologa probrali a co jsem na to dostala, za odpovědi, nevěřil. Mezi jeho kamarády jsem se začala bát chodit, protože vždy po pár minutách debatu stočí jen na jedno téma a nevím kudy kam, nebavím se. Nejhorší je když začnou probírat znásilnění, o kterém slyšeli a to je hrozné kdykoli a kdekoli. V tu chvíli se snažím neposlouchat, ale nejde to a všechny vzpomínky zase vyplavou na povrch a já nevím, co mám dělat. V tu chvíli se svoje pocity snažím co nejvíc skrývat, abych nebrečela, nebo odejdu, ale do debat se nezapojuji. Postupem času jsem zjistila, že mi vadí i filmy s erotickými scénami a filmy které se kolem ničeho jiného netočí. Může to být i „normální“ film, ale jakmile tam celou dobu nic jiného neřeší, tak se mi to nelíbí a koukat na to nechci. Já si pak naivně myslela, že je klid, že nekouká, že si nepíšou a že můžu, klidná a šťastná, protože mám milujícího přítele, co chápe mé problémy a ví, jak moc mi tyto materiály vadí a ubližují a sráží, který to respektuje a z lásky ke mně, aby mi neubližoval, to nedělá. Další souhra náhod tomu chtěla, já byla líná vyndat a zapnout si svůj počítač a on ho měl zapnutý. Proč si tedy nebrouzdat internetem tam že… Opět osudová chyba. Koukala jsem na obrázky, že si nějaké i stáhnu a pak si je pošlu mailem. Jenže já talent na to všechno pomačkat jsem si to smazala. Takže jsem si to chtěla vytáhnout z koše, abych to nemusela znovu hledat a lézt do historie a nedej bože vidět něco co nemám. Tak jsem si otevřela koš, abych to vytáhla a tam bylo porno. Nedalo mi to a podívala jsem se i do historie a tam samozřejmě taky. Byla jsem nešťastná, zase mi lhal. Už po několikáté. Nechala jsem mu tam otevřený koš a nakliknuté to moje co jsem z něj chtěla dostat i když už mě pak o nějaké obrázky absolutně přešel zájem. Když přišel a podíval se na to, začal samozřejmě zase křičet, tak jsem mu vysvětlila, že jsem úmyslně nic nehledala. Řval a řval a řval… Já byla dřív taky taková, jak jsem popisovala na začátku, dělala jsem scény, ale změnila jsem se kvůli němu a snažím se s ním v klidu mluvit. Takže se nám role otočili.  Řval, jestli chci domů, ať si sbalím věci, že mě odveze. Když se uklidnil, vysvětloval, jak je mu to líto, že mu to bylo líto, už když se podíval, že udělal něco, co neměl. Že se podíval v práci, kde je měsíc pryč mezi chlapama. Ale i tak jsem tomu nerozuměla, svolila jsem totiž, že když nechci, aby se díval na porno apod. Prostě na jiné ženy, že můžeme natočit nás dva. Já, na to ani tak koukat nechci, ale že to bude pro něj, pokud chce. Že si to tím může vynahradit a já alespoň nebudu mít pocit, že mu nestačím, že jsem ošklivá a odporná, že pro něj v tomhle směru udělám cokoli, aby byl šťastný, ale nechci tolerovat jiné nahotiny, to se mi příčí. I přesto si prostě raději stáhl porno a díval se na jinou ženu. Prý ž nebude, ale to už jsem jednou slyšela. Pak byl relativně klid. Na měsíc jsem s ním, ale jela do práce, není to tak dlouho, a tam vyvstali nové skutečnosti. Dozvěděla jsem se, kam se po práci chodí do měst projít, že jsou to nezřídka vykřičené čtvrti a domy s výlohami a podobná místa. Ale prý ne pořád, jenom občas, ale mě se tohle nelíbí vůbec! Prý nikdy „kurvu“ neměl a ani by nechtěl a nikdy by mě nepodvedl. Tak proč tam, ale chodí? Nějak postrádám smysl. Proč jdu někam, kde se dějí určité věci, které nechci a nemám o ně zájem? No a také jsem se dozvěděla, jaká je ohromná zábava koukat se na opalující se dámská těla, zejména nahá. A pokud jsou daleko tak samozřejmě i dalekohledem. A vybírat dámské kalendáře, kterými se vše nejlépe vytapetuje, aby jich tam nebylo málo. Prostě všude okolo samé očumování cizích a nahých žen. To mi taky přijde hnusné. To jim jejich ženy nestačí, že musí pořád „čumět“ jinde a nemůžou si nechat utéct jednu jedinou sukni? Tedy spíš bezsukní. Ale proč jsou tedy ve vztazích, když jim v nich něco chybí? Dále mě také velice trápí, to, že nemám práci. Nemůžu nic pořádně sehnat a už jsem z toho nešťastná. A že mě přítelova matka nenávidí. Neustále mi svým chováním dává najevo, jak jsem nedůležitá, jak jsem hrozná. Všude kde může, si na mě jen stěžuje a jen mě pomluvá a pak lidi které ani neznám na mě koukají, jako na něco odporného a bohužel to není jenom můj pocit. Nejraději je, když ji poslouchám a kývu na všechno, co říká a když začnu mluvit já, tak pak začně úplně o něčem jiném, aby dala najevo, jak mě ignoruje a nenávidí. Dělá to stále, zdraví mě s odporem, neustále po mě kouká a sleduje mě, co dělám a ne mile. Ten výraz v obličeji je hrozný. Já ji nemám vůbec ráda, ani za mák a přesto tam jezdím a trávím tam s přítelem celý měsíc co je doma. Takže abych to shrnula. Mám skvělý vztah, přítele miluji, ale bohužel tím co jsem napsala, mi ubližuje. Vím, že jsem žárlivá. Jsem a ne zrovna málo, ale nemám pocit, že bych po něm chtěla něco nesplnitelného. Má pocit, že ho neustále sekýruju. Ale přitom ví, že mi vadí jen určité věci. Vadí mi to jeho věčné koukaní jinde, po lepším, protože jsou „jiné“ jak sám řekl. Nerozumím pak tomu proč je semnou. On sám měl komplexy z toho, že není dostatečně obdařený a to já po jiných nekoukám a na nahé už vůbec ne. A říkala jsem mu, že mi to takhle naprosto vyhovuje. Já ale neustále slyším, že jsem magor a chovám se jako kráva, že se koukají všichni a kdo se nekouká, je divnej. Nemyslím si to, upřímně si myslím, že nahota je něco co by mělo zůstat mezi dvěma v intimním vztahu a že by se nemělo poohlížet jinde, jestliže jsem spokojen s tím, co mám doma. Já kvůli němu dělám i věci, které se mi příčí, jako soužití s jeho matkou celý měsíc, kdy je doma, není mi to příjemné, necítím se tam dobře, a přesto to kvůli němu dělám. Chci po něm já tak moc? Je šance, že to někdy pochopí? Ze začátku po zjištění co se mi stalo, chápal jak mi je a jak se cítím a čím déle to je, tím víc na to zapomíná. Chtěla bych znát Váš názor na tuto situaci. Nevím, co si o tom mám myslet, nevím, co mám dělat. Ví, co mi vadí, ví, že mi tohle okukování vadí, že mě to ničí a sráží. Sama sebe díky tomu nenávidím, protože když vidím na, co se dívá, tak tvrzení, že se mu líbím já nemůže být pravda.... Někdy už mám i pocit, že by bylo lepší to všechno skončit a všechny problémy by byly pryč. Prosím Vás o radu, neodkazujte mě k psychologovi. Tam už jsem docházela. Potřebuju pouze co nejlepší radu. Děkuji

Odpověď: 3. 10. 2012, 13.42

Milá Gabi, a) chodila jste k psychologovi a k psychologovi zároven nechcete - a tady píšete snad nejdelší dotaz v historii... b) ano, chcete po něm víc, než je ochoten dát - chcete po něm, aby se změnil...-c) vynucujete si ohledy - chováte se jako majitel ... d) to samé dělá přítel e) sama se k sobě chováte neohleduplně Budete se muset prokousat životem jak nejlépe to dovedete - pokus omyl... Přeji vše dobré.

Aruška píše: 1. 10. 2012, 6.13

Dobrý den, mám problém - zdravotní, psychosomatický? To právě nevím. Zhruba dva roky dozadu jsem prodělala obrovský stres (psychické týrání ve vztahu, smutek, smrt milovaného příbuzného, náhlý přechod z venkova do velkoměsta,..). Nyní žiju vcelu kvalitní život, ale jako by se mi až teď začaly projevovat nějaké dozvuky stresu. Píchá mě kolem srdce, jsou to spíš takové křeče, mám někdy pocit, že mi srdce nepravidelně buší a začne se mi točit hlava, mívám šílený strach ze smrti a mám pocit, že se někdy nemohu pořádně nadechnout. Kdysi mi na kardiologtii řekli, že jsem v pořádku, že mám slaboulinkou arytmii, ale není to na léky a že se mi srdce ve stresu zvláštně třese, že to ještě neviděli. Nechci tam chodit znovu, vím přesně, jak by to dopadlo - léky na nervy. Myslíte, že mé potíže mohou být psychosomatické? O potlačenýách emocích u mě není pochyb, také v sobě dusím nenávist a protože jsem starostlivý typ, pořád se o něco obávám. Děkuji Vám.

Odpověď: 1. 10. 2012, 16.32

Milá Aruško, skutečně s velkou pravděpodobností se jedná o psychosomatiku... nikde však není řečeno, že z negativních emocí postupně neonemocníte na fyzické úrovni. Je třeba se těmi emocemi krok po kroku zabývat a uzdravit... Budete-li chtít, ráda vám pomůžu.

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1