Online poradna

Psychologická online poradna – odpovídá psycholog, psychoterapeut

  • Dotazy můžete pokládat, pokud je okénko otevřeno, odpovědi naleznete do týdne rovněž zde. Poradna se uzavře po položení desátého dotazu v týdnu.
  • Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní.
  • Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo online konzultaci s psychologem, kontaktujte mne.
  • Pokud si přejete odpověď mimo on-line poradnu, je třeba uhradit 120Kč na č.ú.: 2500034126/2010 .
  • Vše zde napsané bude zveřejněno.
  • Chcete-li ocenit fungování poradny, zasdílejte, některý článek/stránku z tohoto webu např. na Fb. Články naleznete zde.


Zapomenout

Skákal přes oves

Na zodpovězení čekají: Zoufalá, Myška, Kačka, Andrea, Amálie

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1

Petr píše: 6. 11. 2012, 21.10

Dobrý den, obracím se na Vás se svým příběhem: Před měsícem jsme se rozešli, protože jsme si komunikačně nerozuměli. Zjistil jsem, že velmi rychle si našla nový vztah. Víte, za poslední rok společného soužití, a než provedla tento úlet, měla několik paralelních vztahů. Přiznala mi to až nyní a já ji odpustil, protože jsem jí pochopil. Bylo to totiž ovlivněno mým těžkým a komplikovaným úrazem (polámal jsem si páteř, zázrakem jsem neochrnul, plicní embolie, otřes mozku..), kdy jsem byl několik měsíců na JIP v nemocnici. Spadl jsem totiž ze čtvrt kilometru s padákem během testování (létám 20 let, byl jsem test pilotem a členem národní repre), ale to teď nehraje roli. Prošli jsme si s partnerkou velmi těžkým obdobím, kdy mne statečně podporovala, učil jsem se chodit a znovu žít. Před úrazem jsem úspěšně podnikal, bohužel společník využil situace a firmu si převedl na sebe. Dokonce na jednotce int. péče, kdy do mne vedlo 6 kapaček jsem s noťasem na klíně pracoval a prosil sestry o doping, abych vydržel pracovat. Partnerka na to nikdy nezapomene, ikdyž s pracováním ve špitále zásadně nesouhlasila, přesto mne dokázala podporovat. Když jsem byl neschopný práce a udržel jsem jen mobil, tak mne hodiny poslouchala a já jí diktoval obchodní záležitosti..Je naprosto neuvěřitelná žena!!!Podnikání jsem i s absolutním nasazením stejně nezachránil, společník to nezvládl a zabalil to. Musel jsem proto ihned po návratu ze špitálu pracovat, abych nebyl partnerce a jejímu synovi na obtíž, našel jsem si ještě ve špitále novou práci (pohovor proběhl na lůžku, ředitel firmy byl ochoten mne poznat i za těchto okolností) a dnem a nocí jsem pak jen pracoval. Nemohl jsem nocema spát při vědomí, že někomu mohu zůstat na krku. Měl jsem obrovskou motivaci žít a dostat se zpátky na nohy. A to se samozřejmě podepsalo na kvalitě soužití, což byl důvod zmíněných úletů. Víte, já jsem bojovník a rvu se s osudem, nezlomilo mne ztracené úspěšné podnikání, ani úraz, který jsem málem nepřežil. Jen díky její lásce jsem opět na nohou a chci ji to všechno dobrodiní oplatit. Nyní se partnerka cítí hrozně osaměle a bezradně, neví co dál. V tom novém vztahu jej má ráda jako dobrého kamaráda, protože vyplňujete její samotu a rozptyluje její smutek. Některé věci už ji dochází, před některými ještě stále utíká. Odmítá uznat chyby a přiznat si další okolnosti. Lže sama sobě. Mám po sezení s numerologem, jež mi to potvrdil - je zarputilá, paličatá. Než ji požádám o ruku, uplyne ještě nějaký čas. Chci, aby si to v sobě sama urovnala, protože by náš vztah neměl z čeho pokračovat.Proto Vás chci požádat o radu, jak postupovat v této složité situaci. Je to moje osudová žena, jsem ji naprosto oddán a věrně ji miluji, znamená pro mne celý svět. Odmítá připustit, že jsme se v poslední době ve většině problémů dokázali zorientovat, já mnohé pochopil a chci vést život jinak. Ona odmítá jakékoliv naděje a neustále mi předhazuje minulost. Cítím se být v koncích, nevím si rady.. Petr

Odpověď: 7. 11. 2012, 21.22

Milý Petře, jste bojovník, smekám. A vážím si i respektu k individualitě partnerky. Jestli tomu dobře rozumím, rozešli jste se a partnerka nestojí o obnovu. Je to tak? Hledáte odpovědi a naději u numerologie a osudu... Ano, numerologie apod. jsou zajímavé cesty především k sebepoznání, poznání životních principů... Petře, vyvarujte se však ulpívání na naději, že je to osud a Ona váš celý svět... Vy víte, že každý má právo na svou volbu a cestu a toho, koho milujeme, tak mu ji přejeme s námi i bez nás. Je to tak? (znám příběhy, kdy se člověk upnul k tomu, co říkají vědmy, že to bude dobré, že budou spolu, že je to osud, a nebylo tomu tak... jen to člověka drží v žití v iluzorním světě...) Vím, že je to někdy opravdu těžké, ale nezbývá nic jiného, než uzdravit svou bolest, zregenerovat svou vnitřní sílu a obnovit svou lásku k sobě a ke svému životu. Když v tom budete chtít podpořit, můžete se obrátit, mmj. se může hodit i rovena.info/lecebna-meditace-cesta-k-osobni-sile.html . Držím palce.

Janca.leonka píše: 6. 11. 2012, 19.22

Dobrý den,chtěla bych poradit,co si počít s nevěrou..Jsem v lázních,mám milujícího přítele,ale pár dní po příjezdu jsem měla "úlet" protože mě i moji kamarádku opili starší muži,ovšem k pohlavnímu styku nedošlo,i tak mám kvůli tomu výčitky v velké deprese,už jsem myslela na ruzné ošklivé věci,nedokázu to unést a vyrovnat se s tím,myslím pořád na ten večer a velmi toho lituji..děkuji za odpověď..Jana

Odpověď: 7. 11. 2012, 18.03

Hezký den, Jani, přítel to ví? Vaše trýznění se je výsledkem podivných pocitů strachu, viny a sebemrskačství. Nikoho jste nezabila, nikomu jste neublížila. Postarat se o sebe dovedete. Chovejte se podle toho. Odpustte si to, co si myslíte, že jste provedla. Klid a klidný pohled z očí do očí, do zrcadla i příteli... Držím palce

Kateřina píše: 6. 11. 2012, 18.21

Dobrý den, matka mě v dětství a pubertě fyzicky trestala. Měla cholerické záchvaty kdy křičela, bila mě opakovaně do hlavy (nikdy ne pěstí) a tahala mě za vlasy. Bila mě alespoň jednou týdně,od dětství asi do sedmnácti let. Podle mého názoru to nebyl adekvání trest - šlo např. o to, že jsem zkazila domácí úkol nebo jsem nalepila samolepku na naši novou lednici, v pubertě třeba proto, že jsem si neuklidila pokoj. Nikdy jsem ale neměla žádné fyzické stopy po trestu(např. modřiny). Vždycky po tom, co mě zbila jsem ji nenáviděla, pak jsme se usmířily, pak mě znovu zbila a takhle pořád dokola. K tomu mě v pubertě začala i trochu urážet a vysmívat se - např. že ještě nemám kluka, že nejsem dost temperamentní a cílevedomá. Myslím, že ji dodnes dost štve, že jsem povahově úplně jiná než ona. Na druhou stranu mě často chválila za dobré výsledky ve škole. S výjimkou fyzických trestů jsem měla hezké dětství. Proto se chci zeptat, jestli šlo tehdy ze strany mé matky o týrání. V mém dětství zdaleka nepřevažovalo jen to špatné, vím, že matka mě má v podstatě ráda, nebyla jsem typické týrané dítě s modřinami. Pravda ale je, že na to nemohu zapomenout a cítím to jako křivdu. Kdykoliv na to vzpomínám, neubráním se pláči. S matkou v současnosti celkem vycházím, ale chovám se k ní chladně - nedokážu se k ní chovat vřele a vlastně ani nechci. Proto by mě zajímal Váš názor - šlo o týrání nebo jsem prostě jen přecitlivělá a moc to zveličuji? Je možné, že moje sklony k depresím, extrémní introverze a nízké sebevědomí jsou následkem špatné výchovy?

Odpověď: 7. 11. 2012, 17.57

Milá Kači, při fyzickém trestání vaše duše prožívala stes, bolest... to je třeba léčit... Součástí toho je i pláč. Vztah k sobě samé je poznamenán vztahem matky k vám, pracujte na proměně svého prožívání, sebevědomí... Váš vztah k mámě v současné době je pochopitelný. Budete-li chtít podpořit ve výše navrženém, můžete se na mne obrátit. Přeji vše dobré.

Petra píše: 6. 11. 2012, 8.28

Dobrý den, chtěla jsem se zeptat na svého syna (3,5 roku). Nedávno začal chodit do školky. Vím, že není moc společenský. Nebo spíše vyhledává společnost starších dětí a dospělých, se svými vrstevníky si moc nerozumí. Každý den po příchodu ze školky doma brečí, že si s ním nikdo nechce hrát, že mu ostatní děti nadávají. Jinak chodí do školky rád a nehledá záminky, proč zůstat doma. Samozřejmě jako každá máma jsem si myslela, jak tomu mému chudáčkovi ubližují. Až do toho okamžiku, než jsem sama uviděla, jak se ve společnosti dětí chová. Pokud má kolem sebe 1 - 2 děti, tak reaguje naprosto normálně. Ale v okamžiku, kdy se dostal mezi všechny své spolužáky, tak se "blokl", otočil se k nim zády, koukal do zdi, nereagoval ani na ně ani na mne. Nešlo s ním pohnout ani silou. Holčička, která mu podle něj nadává, si k němu sedla a chtěla si s ním povídat (velice mile). Ostatní děti už na něj asi neměli trpělivost. Nakonec i ona rezignovaně odešla, že se na ní nechce ani podívat. Myslíte, že je toto chování normální a že z toho "vyroste", nebo by bylo lepší vyhledat psychologa?

Odpověď: 7. 11. 2012, 17.52

Milá Petro, v tuto chvíli bych s ním k psychologovi nechodila, kdyžtak si dojděte sama na konzultaci o výchově, o svých nejistotách... Každý má svůj vývoj a rodič je tu pro doprovázení ve vývoji... Se synkem na dané téma také mluvte, ptejte se, kreslete si... hrajte si divadlo s panduláčky... Přeji vše dobré.

Hanka píše: 5. 11. 2012, 22.10

Dobrý den, žiju několik let se svým mužem, ale všechno jde tak nějak od desíti k pěti. Čekáme sice druhého potomka, ale společná radost se jaksi vytratila. Můj manžel je "vysavač" energie. Buď se lituje, jak je upracovaný nebo své nálady obrátí proti mně a říká mi, že se jen válím, nic nedělám (přitom se i v pokročilém stádiu těhotenství strarám o celou domácnost a on doma nemusí vůbec nic!). Dokonce mi vyčítá, jak jsem přibrala a poukazuje na ostatní ženy, jak vypadají skvěle. O přípravách na porod nechce ni slyšet, tvrdí, že o nic nejde, že je to pohoda... Takové řeči jsou na denním pořádku. Když už to nevydržím poslouchat a odjedu i se synem na pár dní k rodičům, ani se za námi nezastaví a po telefonu mi říká, že doufá, že tam ještě dlouho zůstaneme, protože mu to doma bez nás naprosto vyhovuje. Na mé prosby, aby takové věci neříkal, nereaguje. Osobně si pořád odmítám připustit, že by to vše myslel vážně a nedokážu vymyslet, jak to udělat, aby pochopil, že mi opravdu ubližuje. Řekne jen: "Ty naděláš..." Nemůžu se ani nikomu svěřit, vlastně by mi těžko kdo uvěřil, před lidmi se totiž chová úplně jinak. Nevím si rady a hrozně mě to ubíjí. Prosím, poraďte mi, jak mu mám vysvětlit, že mě jeho řeči skutečně zraňují. Velice děkuji za jakoukoli odpověď!

Odpověď: 7. 11. 2012, 17.48

Milá Hanko, píšete: "Osobně si pořád odmítám připustit, že by to vše myslel vážně." Myslí. Je dospělý a je odpovědný za svá slova i činy. Budete se muset od něj citově odpoutat... i když byste si to přála jinak a jste ve velmi citlivém období, kdy si naopak zasloužíte být chráněna... požádejte o ochranu třeba rodiče... nevěřte tomu, že se nemůžete svěřit... Vysvětlovala jste dost, kdyby chtěl, bude se chovat jinak... Držím palce a neomlouvejte jeho neomalenost.

Barča píše: 5. 11. 2012, 21.34

Dobrý večer Jmenuji se Bára a je mi 15 let. Na ZŠ jsem se stala terčem šikany. Teď jsem v prváku a všichni se mě ptají co se mnou je mám z nich divný pocit až strach. A nevím co jim mám říct bojím se o tom mluvit. Co mám dělat? Předem děkuji

Odpověď: 7. 11. 2012, 17.41

Milá Baru, doporučuji dojít si urovnat své pocity z minulosti a vyléčit je. Pak budete sebejistá a moci mluvit o sobě i minulosti. Můžete se obrátit i na mne.

Jana píše: 5. 11. 2012, 13.43

Dobrý den , je mi 15 let a mám už 2 roky problém ,když mám být vyvolána nahlas před celou třídou např. začnu pociťovat siné a rychlé bušení srdce ,začnou se mi třást ruce a někdy dokonce i hlava ,musím číst rychle na jeden nádech ,protože ,doslova lapám po dechu, špatně se mi dýchá a mám sucho v krku, opravdu nevím proč se mi to děje ,nekouřím ,nepiji alkohol, neužívám žádné návykové látky , naopak hodně sportuji a mám velmi dobrou fyzickou kondici. Vše to začalo na začátku 8. třídy ,když jsme psali písemku z češtiny ,najednou se mi začala třást ruka ,ale bylo to zničeho nic ,nebyla jsem pod stresem ,i když jsem věděla v podvědomí ,že ji chci napsat na dobrou známku ,vůbec jsem nevěděla co se děje.Myslela jsem si ,že to druhý den přejde ,ale naopak ,bylo to ještě horší a začalo se to víc a víc stupňovat.Nejdříve se mi třásli jen ruce při písemkách ,tak že si toho každý všimnul, a pak to začalo i při čtení nahlas před třídou nebo referátech atd,..Pak se k tomu přidalo i vel! mi rychlé a silné bušení srdce a to špatné dýchání a někdy i třes hlavy.Byli jsme u dětské lékařky ,ale po vyšetření řekla ,že je vše v pořádku ,ale zjistila ,že jsem taková neklidná ,přitom dříve než se mi tohle stalo ,tak jsem mohla klidně mluvit před třídou a nebyla jsem si vůbec nejistá před lidmi.Opravdu netuším ,co to mohlo způsobit a předem děkuji za vaši odpověď.

Odpověď: 7. 11. 2012, 17.38

Milá Jani, ve vašem emočním poli je nějaký záznam, který souvisí se strachem z hodnocení druhými lidmi. Jedná se o úzkostné potíže. Doporučuji spolupráci s psychoterapeutem a léčebné meditace. Držím palce.

volavka píše: 5. 11. 2012, 9.21

Dobrý den,,prosím moc o radu..napomenula jsem partnera,když káral našeho šestiletého syna,,přišlo mi to nepřiměřené a na hranici k lidské důstojnosti,,řekla jsem mu,že tomuhle se říká šikana..on se asi urazil..nemluví,neusmívá se..je mi z toho moc smutno,,ale myslím,že jsem udělala dobře,ale chtěla bych,aby i on chápal,že si nemůžeme dovolit dělat takovéto chyby,,ty děti jsou malé jen jednou a pak vyrostou a nejdůležitější je mít s nimi dobrý vztah..co mu mám říct,aby si to nebral tak strašně osobně ? (máme čtyři děti)PS: nemohla jsem to přečkat a promluvit s ním až pak...potřebovala jsem ho zarazit,,aby syna už dál netrápil,,když jsem viděla,,že pláče a má s tím sám spoustu starostí..děkuji za odpověď V

Odpověď: 7. 11. 2012, 17.34

Milá Volavko, nějaký rok s ním už žijete, budete ho znát lépe než já... Principielně, řekněte mu to, co cítíte, oceňte jeho zájem o výchovu, pokuste se pojmenovat, že chápete, že to co udělal, udělal proto, že mu záleží na synovi... Když budete mít spolu hezkou chvilku, mluvte s ním o vztahu k dětem, oceňte, co dělá jako táta dobře, kladte otázky, co si myslí o tom a tom, jak se cítil jako dítě, v čem vy vidíte úskalí... naslouchejte... mluvte o svých pocitech. Přeji vše dobré.

Markéta píše: 5. 11. 2012, 9.08

Dobrý den, poslední dobou trpím depresemi kvůli otazkám, co se stane 21.12 2012, jestli zanikne naše civilizace..Nemůžu ani spát, nemůžu ani myslet na něco jiného, prosím poradtě mi.

Odpověď: 7. 11. 2012, 17.26

Milá Markétko, 21.12. se nestane nic mimořádného. Vraťte se k sobě, nenechte do sebe vstupovat všechna ta sugestivní proroctví. Pustte ten strach. Vemte to tak, že i kdyby se to stalo, nemá smysl se ted strachovat. Jestli se chcete zabývat kosmologií, civilizací, klimatologií, energiemi, bežte na to nejprve od ukotvení se v sobě, zbavení se strachu... a skutečné poznání. Vyhněte se manipulativním silám, mmj. rády užívají strach... Důvěřujte, že vše, co se děje, je v pořádku, i zánik patří k vývoji - viz. proces Fenixe. Duše, energie je nesmrtelná. Strach je potrava pro destruktivní síly. Důvěřujte ve své napojení na lásku a světlo.

Nina píše: 30. 10. 2012, 17.38

Dobrý den, už pár let na sobě pozuruji výkyvy nálad,myšlení i názorů. Jeden den trpím depresemi, nic pro mě nemá cenu, na okolí působím podrážděně a někdy až agresivně, mám snížené sebevědomí, nechutenství, nemohu spát a celkově jsem vyčerpaná. Trpím silnými depresi, a často brečím. Za pár dní, někdy i hodin se nálada obrátí a mam zvýšenou aktivitu, pocit štěstí,zvýšené sebevědomí,nic pro mě není problém a ztrácím zábrany, nemám problém navazovat vztahy, často se chodím vybíjet na diskotéku. Kamarádi jsou ze mě zmatený a já sama taky. Bohužel mě tyto stavy strašně unavují a jsme z toho zmatená tak bych ráda věděla, jestli to není nějaká porucha. Děkuji moc za odpověď.

Odpověď: 4. 11. 2012, 7.49

Milá Nino, snad manio deprese. Držím palce na cestě ke stabilizaci.

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1