Online poradna

Psychologická online poradna – odpovídá psycholog, psychoterapeut

  • Dotazy můžete pokládat, pokud je okénko otevřeno, odpovědi naleznete do týdne rovněž zde. Poradna se uzavře po položení desátého dotazu v týdnu.
  • Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní.
  • Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo online konzultaci s psychologem, kontaktujte mne.
  • Pokud si přejete odpověď mimo on-line poradnu, je třeba uhradit 120Kč na č.ú.: 2500034126/2010 .
  • Vše zde napsané bude zveřejněno.
  • Chcete-li ocenit fungování poradny, zasdílejte, některý článek/stránku z tohoto webu např. na Fb. Články naleznete zde.


Zapomenout

Skákal přes oves

Na zodpovězení čekají: Zoufalá, Myška, Kačka, Andrea, Amálie

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1

misa píše: 11. 12. 2012, 15.35

Chtěla bych vás poprosit o radu. Začnu od začátku. Začala jsem chodit s klukem se kterým jsem si rozuměla a jak to bývá tak jsem se do něj zamilovala. Trávili jsme spolu hodně času. Po roce se přítel začal dost měnit. Vadili mu každý kraviny, pořád jsme se hádali, ale já jsem se snažila ten vztah dál udržet. Párkrát jsme se rozešli, ale vždycky jsme to slepili a byly zase spolu. Zažili jsme i nevěru z jeho strany ale to jsem mu taky nakonec odpustila. Tím to asi všecko začalo. Začala jsem mu vše kontrolovat a žárlit. Pak to pokračovalo bylo furt něco. To mu začalo vadit a začali jsme se čím dál víc hádat, ale ztratit jsem ho nechtěla. Někdy to bylo v klidu někdy ne. Jednou se rozhodl, že odjede pracovat do zahraničí. Řekli jsme si že, budem mít vztah na dálku, ale po měsíci to ukončil. A co já můžu dělat. Nějak jsem se s tím začala smiřovat, ale nešlo to. Občas mi napsal, občas jsem mu napsala já. Domluvili jsme se, že budem kamarádi ikdyž tak jsem to vlastně ani nechtěla a nechci být jenom kamarádka. Copak to jde? Když každý chceme něco jiný. Vím že po rozchodu by se měla omezit konverzace ale ja ho nedokážu ignorovat. Po 4 měsících se měl vrátit na víkend domů. Bála jsem se toho ale i měla radost že ho zase uvidím. Spíš jsem si dělala naději že by se ke mně mohl vrátit, ale dal mi najevo, že budem jenom kamarádi. Ale choval se ke mě mile. Odjel a je to ještě horší. Ve škole jsem nesoustředěná, doma ze všeho otrávená. Dejte mi radu nejsem na tom psychicky dobře. Děkuji

Odpověď: 16. 12. 2012, 15.10

Milá Mišo, přenes, prosím tě, pozornost, kterou věnuješ i v duchu jemu, na sebe... Stáhni naději, nečekej, že se vrátí a důvěřuj i tomu, že je to pro tebe dobré - skutečně se chceš dohadovat o blbiny? Sobě dej tu láskyplnou energii, kterou vnímáš k němu a dovol si ji přijmout... Dívej se jiným směrem, než na něj... Pokud jsi z okolí, můžeme se sejít a udělat léčebnou meditaci... Přeji vše dobré.

Petra píše: 11. 12. 2012, 8.32

Dobry den, nevim s jakym odbornikem by jsem mela svuj problem resit a proto vas timto zadam o radu. Muj problem spociva v tom, ze nedokazu "vypnout" mozek. At se divam na televizi, ridim, ctu.. Neustale premyslim, pokladam si otazky, zodpovidan si na ne. Myslim ze by to bylo v poradku, ale pokud tento stav netrva cely den, unavuje me to, presto to nelze zastavit. Paradoxem je, ze pracuji v psychiatrii. Casto, kdyz jsem doma premyslim jestli ten ci onen mi vratil jehlu co jsem mu pujcila, jehlice na pleteni atd. Je mozne, ze mam i znamky OCD, ale to je pouze v kontrolovani veci, ktere mi zabere cca 5-10 min. Nevim jestli to delam proto aby jsem se vyhla pripadnym myslenkam ci jsem jen svedomita a starostliva. Bohuzel kontroluji veci i doma pri odchodu z bytu. Kontroluji hlavne plyn a elektricke spotrebice. Nezabere to mnoho casu, ale pokud neco zapomenu prekontrolovat a v praci si na to vzpomenu, pak o tom musim stale premyslet. Prijdu si jako cvok, je to stresujici. Chtela by jsem se nad vsim povznest, ale nejde to. Suicidalni myslenky rozhodne nemam ani hlasy, presto se obavam, ze casem muze tento muj stav gradovat a proto by jsem to chtela podchytit v zacatku ( i kdyz tento stav trva cca 10 let) Myslenky se vkradaji i kdyz vim, ze je vse vyple. Kdyz se divam na tv v duchu si zodpovidam otazky ci situace, ktere v dany okamzik resi a jak by jsm je resila ja a tak je to kazdy den, nekdy mam pocit ze mi praskne hlava jindy je to naprosto v poradku. Nevim jestli mi pomuzou nejake relaxacni techniky nebo dojde i na farmaka... Predem dekuji za odpoved.

Odpověď: 13. 12. 2012, 10.53

Milá Petro, děkuji za důvěru, záleží na vás, jak se rozhodnete se sebou pracovat. Doporučuji kombinaci jak KB terapie s relaxační t.(nejlépe https://www.rovena.info/lecebna-meditace-cesta-k-osobni-sile.html ) a podle naléhavosti i s medikací. Materiály inspirující k práci ohledně OCD naleznete: http://www.lundbeck.com/cz/o-nas/lundbeck-r . My vládneme myšlenkám, nikoliv ony nám ... je třeba ty nevhodné vyzmizíkovat, nahradit... Držím palce.

Renata píše: 11. 12. 2012, 0.27

Dobrý den, myslíte, že bych se mohla v dnešní době v práci ozvat s námitkou, že po noční mně necelé 4 hodiny spánku nestačí k tomu, abych mohla chodit na porady? Jsou sice 1x měsíčně, ale píšou někde o nějakých právech zaměstnance, tak nevím, zda vůbec mohu tímto zaměstnavatele dráždit.Děkuji za odpověď.

Odpověď: 13. 12. 2012, 10.37

Milá Renatko, v mém ideálním světě se ozvat můžete a budete vyslyšena v souladu se zákoníkem práce. Pokud máte odbory, je možné to zkusit přes ně... Můžete vstoupit do odborů a pak je požádat o podporu. Můžete zkusit v dobrém jednat se zaměstnavatelem a podle jeho reakce se zařírit. Bohužel jednoznačnější odpověď pro Vás nemám. Přeji dostatek spánkou.

Erika píše: 10. 12. 2012, 23.12

Dobrý deň, potrebovala by som poradiť s vianočným darčekom pre moju sesternicu (7). Chcela by som pre ňu niečo, čo by ju podnietilo do budúcnosti, napr. aby sa dala na dráhu vedkyne alebo aspoň niečo kreatívne. Problém je, že ona si praje darčeky ako bábiky Monster High alebo skrášľovaciu kozmetiku. Netuším, pre aké vekové kategórie je to stále normálne, a preto chcem vedieť Váš názor. Je vôbec dobré pokúsiť sa ju takto zmeniť? Dá sa to? Ďakujem.

Odpověď: 13. 12. 2012, 10.34

Milá Eriko, je pěkné, že uvažuješ, jak druhé rozvíjet :)... Nu, taky nemám radost z toho, že příliš mnoho lidí, včt. dětí je zaměřeno pouze na vegetativní úroveň... a tvořivost nerozvíjí. Je přirozené a v pořádku, že chce panenky - k věku to patří, skrášlovací kosmetika - není nic špatného - je to péče o sebe a dělání krásna, jen by to nemělo zůstat u toho... Změnit nemůžeme... můžeme jen v mezích možností dítěti ukazovat, co vše je možné, nejlépe s ním tu činnost dělat... Není dobré to, co ji baví a líbí se ji hanět, jen k tomu můžete přidat to další... ona sama si vybere to, co uzná... Držím palce.

Eliška píše: 10. 12. 2012, 16.02

Dobrý den....Chtěla bych poprosit o radu... Moje maminka má poslední 3 nebo 4 roky hysterické záchvaty... Asi před půl rokem to bylo prý kvůli tomu že jí nikdo nemáme rádi,že je to naprosto zbytečná osoba... V naší rodině žiji : Já je mi 12 let. Má starší sestra je jí 22 let táta 41 let a maminka 41 let.... Nevím co mám dělat.. Mám sto chutí jít a profackovat jí... Tentokrát má hysterák kvůli tomu že moje sestra řekla, že když bude večer sněžit nemá cenu mít okno... A začalo to..Potom táta začal na její přání třídit knihy které byli uloženy na půdě a potom je šel vyměnit za knihy které přečetl a máma se naštvala, že jí v tom dělá bordel atd..... A teď je to druhý den a stále řve na nás všechny... Na mě dokonce jenom kvůli tomu že jsem jí nedonesla krabici od svačiny kterou jsem měla v batohu.. Potom si usmylela, že moje sestra je kráva atd.. Nevím co mám dělat... Někdy už jsem na pokraji sil a musím si jít lehnout jinak bych skolabovala... sestra si myslí, že trpím depresí a asi má pravdu..poslední dobou mám sto chutí se někde zabít.... A ještě znovu k matce.. Ona abych pravdu řekla měla velmi špatné dětství... Bráška byl vždycky miláček atd.. A ona žila v podstatě u své babičky, časem se dozvěděla, že její otec není její vlastí otec.. Teď její bratr s přítelkyní čeká dítě a ona to dost špatně snáší, ale naše babička o nás nejeví vůbec žádný zájem.. O matku už asi 19 let a o mě a sestru posledních 8 měsíů co ví o miminku... Pomůžete mi prosím..Děkuji

Odpověď: 13. 12. 2012, 10.25

Milá Eliško, ráda bych ti pomohla, jen po emailu to není úplně ono. Co to znamená pomoci? Mmj. jsi velmi bystré a vnímavé děvče, tak se nedej. Sice je ti 12 a potřebuješ žít s rodiči, tzn. ne se nechat psychicky vycucat. Je někdo, kdo ti poskytne ochranu - že pochopí, jak se cítíš, když máma vyvádí? Táta? Sestra? Potřebuješ se naučit chránit svoji energii a nenechat si ji mámou rozstřelit, což je sice náročné, ale jde to - a každej kousek dobrej... Pokud jsi někde z okolí, můžeme se domluvit, můžu tě naučit základy držení své energie... Můžeš požádat tátu, abyste ke mne zašli... Držím palce.

Honza píše: 9. 12. 2012, 23.00

Dobry den.. Je mi 25 a mam 37 rocnu kamaratku (kolegynu z roboty) ktorej by som velmi rad pomohol.. Ked bola mlada mala tazky zivot matka ju opustila, nevlastny otec im robil svinstva, a musela zit sama. Neskor narazala na zlych ludi ktori ju vydierali. Mala 7 rocny vztah ktory ukoncila lebo jej priatel bol (nepripraveny do spolocneho vztahu). Od vtedy nemala ziaden vztah citila odpor k muzom a hladala si len sexualne znamosti. Pred 2 rokmi jej zomrel pes ktory bol jej najlepsi priatel doteraz ma jeho fotku na svojom stole!.. Strasne ju to poznamenalo. Od vtedy je do seba uzatvorena je to Introvert nema vela kamaratov ani si ich nechce hladat, ale stale si niekoho najde a ked ju nepochopi a urobi nieco zle tak povie "no ten umna skoncil" a tak to robi dookola... Je blazon do energie, stale hovori o tom jak jej ludia beru energiu a potrebuje si ju dobijat.. Naucila sa rychle zabudat na neprijemne veci ale zabuda uz aj na tie prijemne, bud ma sklerozu, alebo si vybudovala v hlave blokadu na rychle zabudnutie zlych veci ale ked si spomenie je zle.. Nechce oslavovat ziadne sviatky, svoje narodeniny, vianoce atd.. no ja ju nechcem nechat samu.. Rozculuje sa nad zbytocnymi vecmi (v praci, v zivote) a nema zdrave srdiecko v poslednej dobe ju zacalo bolievat ked sa rozculi, potrebujem ju rychlo ukludnit no neviem jak nato, muzi u nej maju nizku hodnotu. Niekedy sa jej nemozem ani dotykat lebo ju to rozrusuje. Verim ze ma ma rada, pritahujeme sa je medzi nami iskra, uz sme spolu spali a nic sa nepokazilo teda dufam. Travim snou vela casu, pokial nechce byt zrovna sama.. Skoro stale len smuti, nikoho nechce, je vacsinou doma a sem tam vyjde von sa poprechadzat, velmi je citliva a lahko sa da vystrasit.. Som prekvapeny ze napriek tomu vsetkemu dokaze stale takto zit. Zhrniem to (Bezdetna, Bez rodiny, Introvert, nizsie sebavedomie (no je velmi sympaticka a chuda nema sa zaco hanbit), podcenovanie, nedosiahnuty sen, nedokoncena vysoka skola, lahko sa rozculi, ma zle spomienky z minulosti zvlast od muzov, smrt psa (jej najlepsieho priatela), bez blizkej rodiny) na pohlad vyzera velmi uzatvorena ale je dostatocne ukecana. Co mozem pre nu urobit, ako jej pomoct po psychologickej stranke, lubim ju aj napriek vekovemu rozdielu a bojim sa o jej buducnost.. ked jej niekdo nepomoze dopadne velmi zle :( a ja verim ze to dokazem, ja som kludny clovek a viem sa sebaovladat, snazim sa rozumne vyhladavat riesenia, zacal som sa zaujimat o psychologiu. Odbornu pomoc hladat nechce.

Odpověď: 13. 12. 2012, 10.11

Milý Honzo, jste velmi vnímavý a citlivý člověk. Tak jako vy přejete přítelkyni pěknou budoucnost, přeju ji i vám. Cítím, že ji skutečně milujete, ale to často nestačí k tomu, aby se druhý změnil tak, jak si to přejete. Pokud přítelkyně chce něco měnit, je to její práce a vy můžete napomoci tam, kde to ona chce... Jestli tomu dobře rozumím, ona toho měnit mnoho nechce a nechce ani nic proto dělat... Můžete s ní tedy hovořit na téma co si přeje, jak vidí dál svoji budoucnost, co pro ni můžete udělat... a při tom nezapomínejte na sebe, že taky pro sebe můžete, přímo byste měl, něco chtít :) .

Honza píše: 5. 12. 2012, 22.54

Dobrý den,máme s přítelkyní problém ve vztahu.Jsme spolu už 4 roky.Vše bylo pěkné až do doby asi před půl rokem.Zdá se jakoby náš vztah nabral úplně jiný směr.Hádáme se kvůli každé blbosti a intimní soužití také moc nefunguje.Moc se mi líbí a přitahuje mě,ale z její strany mi to tak nepřijde,je chladná.Když dojde na sebemenší problém zvyšuje na mě hlas ale,snažím se vše řešit v klidu,ale když se stane to,že jí něčím naštvu ještě více tak mě uráží a jedná se mnou vulgárně...já jsem jí za celou dobu špatné slovo neřekl.Vyčítá mi věci které sama dělá a když na ně upozorním tak je zase zle a já jsem ten špatný.Také je hrozně žárlivá,ale když já jevím nějaké známky žárlivosti ona začne říkat jak ji nevěřím a to vede k hádce.Když dojde k nějaké hádce a ona začne být hnusná řeknu jí at se mnou tak nemluví,ale tím ji ještě víc naštvu a povídá že jí nebudu říkat co má dělat.Já jí miluji,chci s ní být ale štve mě jak mě nerespektuje.Poradte prosím.Děkuji za odpověd

Odpověď: 9. 12. 2012, 18.07

Milý Honzo, je od vás hezké, že ji milujete a máte trpělivost... je zvláštní, že se její chování změnilo... určitě jste se ptal, co se změnilo... jak vnímá váš vztah... Možná se změnil její vztah k Vám... asi přestala milovat... :( - bohužel tam někde vidím centrum problému... i když to nevyslovila. ... nezapomeňte milovat i sebe... Do láskyplného vztahu nepatří žárlivost, ječení apod. Neděláte-li to, nezasloužíte si to. Vypadá to, že slečna nerozumí základům spolupráce, jde ji více o boj... Můžete navrhnout společnou návštěvu poradny (můžete se obrátit i na mne). To, že přítelkyně má nějaký problém se sebou, není důvod, abyste jí byl používán... dle toho jednejte. Držím palce a přeji vše dobré.

Jájina píše: 5. 12. 2012, 19.50

Dobrý den, hledala jsem spíše možnost konzultace online, třeba skype nebo chat. Můžu se s vámi domluvit?

Odpověď: 9. 12. 2012, 19.55

Milá Jáji, děkuji za Váš dotaz. Byl posledním impulzem k vytvoření informací k tomuto tématu. Mohu zde tedy nabídnout odkaz na https://www.rovena.info/psycholog-online.html, kde naleznete potřebné informace. Snad Vám to tak bude vyhovovat. Hezké dny.

Žeri píše: 5. 12. 2012, 19.23

Dobrý den, obracím se na vás se svým problémem se kterým si už nevím rady a ani celkově skoro nic v poslední době nezvládám. Nikdo mě ani pořádně nechápe jak se teď vlastně cítím a co všechno teď musím prožívat. Nastalo mi teď těžké období života. Zdá se mi že se mi v jednom převrátil život vzhůru nohama. Nevím přesně proč jsem se obrátila zrovna na Vás, ale jako jediná se mi zdáte že mi třeba můžete trochu pomoci a i kdyby ne tak jsem ráda, že si mě aspoň vyslechnete. Nahrnulo se toho na mě v poslední době nějak moc a všechno to na mě spadá a já si s tím nevím rady. Přijde mi, že když už trochu vyřeším jeden problém tak jich na mě zase sto dalších spadne a já to všechno zase musím řešit stále dokola. Ale teď už nemám vůbec žádnou sílu něco dalšího řešit. Asi bych měla začít s tím jak se to všechno vlastně stalo. Je v tom kluk. O prázdninách jsem byla se setřenicí na jedné zábavě na Březné kde jsem dřív bydlela ale teď už druhým rokem bydlím ve Štítech. No a tam jsem se náhodně seznámila s tím klukem, který se jmenuje Tomáš. Hned ze začátku jsme si padli do oka a strávili jsme spolu celý večer co jsme tam byli. A hned druhý den jsme se začali scházet a zamilovali jsme se do sebe. Od té doby co jsme se poznali, jsme se vídali každý den a nebyl den co by jsme se neviděli. Pořád jsme chtěli být spolu. Potom jsme spolu začali chodit a my se měli ještě víc rádi. Vídali jsme se každý den a bylo nám spolu dobře. No ale potom přišel den a všechno se rázem změnilo v peklo. Ani nevím jak přesně se to stalo a co se vlastně změnilo, ale na 100% vím, že se to všechno změnilo na jeho straně, protože na mé straně se k němu nezměnilo nic. Ale jak byli podzmní prázdniny tak se všechno změnilo. Začalo to středou o těch podzimních prázdninách to byl první den kdy jsme se s Tomem neviděli. Jinak do té doby jsme se vídali každý den ale zrovna v tu středu mi potom volal že dneska nepřijede protože musí být v práci tak přijede druhý den. A opravdu přijel. Byli jsme spolu teda ve čtvrtek. Ale v pátek jel pít. Víte on Tomáš rád pije. A ten pátek byl pít. V sobotu ráno přijel, ale potom zase pil. A v neděli znovu. V tu neděli jsme se viděli jen na půl hodiny. Já každé pondělí chodím do knihovny za taťku, který tu knihovnu má ještě mimo zaměstání a já tam chodím za něj jakoby na brigádu. No a to pondělí tam byl Tom semnou ale byl divný. Pořád ptala co se děje, že vidím že s ním něco je a chová se úplně jinak že chci vědět co se děje ať mi řekne pravdu a on že mi nic neřekne tak jsem tam do něj hustila at mi to řekne že to musím nějak vzít a smířit se s tím . Já jsem si totiž myslela, že si našel jinou holku nebo že nějakou chce ale neví jestli chce ona ho tak čeká, protože pořád říkal že neví co bude, že to se dozvím časem a tak jsem pořád prosila ať mi to řekne že chci jen pravdu.. tak z něj potom vypadlo že neví jestli semnou chce ještě chodit... tak jsem se ptala jestli v tom je jiná holka a on říkal že ne... ale že jsme každý jiný a že je to tak půl na půl... že už ho to už nebaví nebo co... Říkal že si to ještě promyslí a že druhý den hned ráno přijede. Ten den jsem totiž druhý den nešla do školy protože jsem byla objednaná k doktorce.Ještě večer mi psal zprávu že si dáme pauzu ale že zamnou bude pořád jezdit protože semou prožíval jen to pěkné. A on druhý den opravdu přijel. Byla jsem u té doktorky a potom přijel on a oba jsme byli v pokoji a najednou mi napsala moje sestřenice že mi musí něco říct a já jsem se jí teda zeptala co a ona mi řekla že je to něco s Tomášem tak jsem se na něj koukla a on se zeptal co zase udělal... tak jsem čekala co mi sestřenka napíše a řekla mi že jí jedna holka říkala že jí její kamarádka říkala že chodí s mým Tomášem tak jsem se koukla na Tomáše a mu zrovna přišla zpráva a někdo mu psal zprávu že ta moje sestřenka mi chce říct že chodí s tou holkou tak mi to říkal. A já jsem se teda ptala co je na tom pravdy a on mi řekl že to není pravda že mu mám věřit. Jenže mě to bylo divné.. když najednou jsme měli problémy a on váhal jestli semnou má být nebo ne. Ještě ten den mu ale ta holka psala do zpráv na facebooku jak to mezi nimi teda vypadá sama jsem to četla na vlastní oči a už vůbec nic jsem nechápala. Tomáš říkal jen že mu mám věřit. Další den zase přijel a když jsme byli dole v obýváku s mamkou a taťkem tak to šlo ale když jsme byli potom sami v pokoji tak to bylo hrozné. Řekl mi ať s ním v pátek nepočítám že bude pít že to slíbil... a já jsem už byla taková jiná když to řekl tak se ptal co mi je a já radši nic a on co ti zase vadí?? a já no to že pil minulý týden a tento bude zase pít také... a on pořád říkal že to slíbil... Nevím jesti to říkal jen ze srandy ale najednou začal říkat teď mám dvě a podvádím Kristýnu (to je ta holka). tak na to jsem nevěděla co mám říct.. pořád mluvil tak že s ní napůl je a napůl semnou, tak jsem brečela a on ať nebrečím... on říkal že to vždycky chtěl mít dvě holky, tak jsem mu řekla že to nechci, že ať se rozmyslí, že buď bude mít jenom mě a nikoho jiného nebo Kristýnu a ať si k ní najde ještě tu jednu co by to trpěla... a on že si to musí rozmyslet. Brečela jsem ještě víc... říkala jsem mu že tam nechci být když je tam Kristýna a on že tam musím být protože mě tam chce, tak jsem mu řekla že to má blbé že se má rozhodnout potom jsme stály u okna a já jsem brečela a on začal také brečet. Tak jsme tak oba jen tak stály, objímali jsme se a brečeli u toho. On pořád že si to rozmyslí...a já a co si budeš pořád rozmýšlet? a on že to co mi říkal.. Víte on mi jednou říkal že se nezmění že bude pořád stejný. On je Tomáš takový průserář když to tak řeknu. Měl hodně těžký život když byl malý. Nechce mě brát k nim domů protože se stydí ale on to nepřizná. Ale když jsem u nich párkrát byla tak jsem mluvila s jeho tátou a ten mi tahle řekl hodně. Jejich máme pije. Tom má ještě 2 bratry a jednu sestru. A když byli malý tak je chtěla vzít sociálka protože ta máme pořád pije. A táta jezdil po světě kamionem takže nic nevěděl No a nevím no ale Tomáš potom začal dělat se svým bratrem který je stejně starý jako já průsery a skončil v pasťáku v Brně kde i zároveň chodil do školy. Tak mi právě říkal že se nezmění a bude pořád stejný. Že ho pořádně neznám a nechce mě trápit a že ví že mě bude trápit a to on nechce. Že mě miluje tak strašně moc že mi nechce ubližovat. Tak jsem mu řekla že tímhle mi strašně ubližuje.... že to moc bolí když to všechno říká. Já vím jaký on je, ale i přesto všechno co dělá, tak s ním chci zůstat. Chci to vrátit všechno zpátky... aby to byl zase zpátky ten starý Tom.. můj Tomášek. Já bych fakt chtěla, aby to byl zase on.. ten zamilovaný Tom jaký byl dřív. Já tu holku, která se mezi nás vzpetla znám. Dřív semnou chodila na základku ale potom propadla. Ale znám ji a nechci o ní mluvit nějak špatně, ale s tou holkou nevydržel nikdo dlouho. Ona měla vždycky takové hodné kluky znám je jsou to mý kamarádi a udělali by pro ni cokoliv ale ona si toho neváží a úplně je zdeptala. Ona je s klukama jen z jednoho důvodu asi. Všechno to bere přes postel. A taky jeden čas pracovala za peníze. Ta holka je prostě špatná. Teď ji tak nenávidím... Tomáš mi říkal že to mám vydržet že vždycky má takové obdoví kdy blbe a potom ho to přejde. Ale tohle se vydržet nedá. Trvalo to celý měsíc co je jakoby rozhodoval. Sice zamnou pořád jezdil ale už to nebylo jako předtím. Tak ráda bych o něj bojovala ale co mám proti ní? A teď už je myslím že ztracené všechno, protože se už Tomáš asi definitivně rozhodl. Minulé úterý jsem nebyla ve škole protože jsem byla s mamkou u doktorky. A ráno jsem psala Tomášovi že doufám že dneska přijede že si musíme všechno v klidu vyříkat a on mi řekl že uvidí jak to stihne. No byla jsem docela v pohodě ale když jsme jeli zpátky domů a projížděli jsme tím městěm kde bydlí ona... tak jsem tam viděla Tomáše s ní a ještě jedním klukem mým bývalým spolužákem ze základky. Bylo to pro mě něco hrozného ho tam vidět. Hned jsem začala brečet a nemohla jsem se z toho vzpamatovat. A hned jak jsem přijela domů tak jsem mu napsala že to jsem viděla to jeho vyřizování když se tahá s ní. On mi ani neodpověděl. Jen potom když byl na facebooku na chvíli tak mi napsal že už to všechno mám nechat být a já co mám nechat být? a on všechno že to nemá cenu protože já jsem jiná a on je jiný a že se měnit nebude. To je všechno co mi řekl. Víc mi nenapsal nic. Jen že to nemá cenu ale neřekl třeba je mezi námi konec nebo že by se třeba omluvil nebo řekl že ho to mrzí. Jen že to nemá cenu nic víc... Od tohoto úterý se mi už víc neozval. A já mám chuť mu pořád psát. Musím se hodně snažit abych mu ty sms neodeslala ale nemůžu si prostě pomoct. Celý ten měsíc byl teď hrozný. Bylo to semnou k nevydržení a je to semnou čímdáltím víc horší. Mamka si semnou nevěděli rady říkali ať se s ním už konečně rozejdu ale já jsem to prostě nemohla udělat protože jsem nechtěla. Říkali mi už kolikrát že mě objednají k psychologovi, ale já jsem nechtěla. Mají to semnou hodně moc těžké. Mě na něm i po tom všem co mi udělal stále záleží. Jsme do něj stále zamilovaná a i přesto všechno bych ho pořád chtěla zpátky ale ten den už asi nebude. Celý ten měsíc jsem dělala hlouposti. Měla jsem hrozné nervy, protože jsem nevěděla na čem jsem a nic jsem nezvládala. Pořád jsem si říkala že když zrovna není Tom u nás kde teď asi je a co dělá. Nechtěla jsem si jen představit že by byl s ní a co všechno by s ní dělal. To pro mě byla hrozná představa. Že ona zvítězila nademnou. Teď co vám řeknu tak mě za to budete určitě odsuzovat, ale chci Vám říct úplně všechno. Jenže já se bojím že jak to všechno teď znovu nezvládám tak s tím vším zase začnu. Asi mě budete mít za blázna a říkat si že tohle mi za to nestojí, ale bohužel se tak stalo. Ale tohle jsem si ale musela vydusit v sobě. Ano je to tak.... začala jsem se sebepoškozováním. Je to hnusné a nedělá se to já to vím, ale aspoň na chvíli jsem zapoměla na ty starosti co teď mám. Aspoň na tu malou chvilku!!! Potlačila jsem tu bolest jinou bolestí, ale jak se do toho člověk jednou namočí, tak už se v tom veze a nejde s tím přestat...nejde z toho ven... nejde o zastavit... vezu se v tom... ano bolelo to hodně ale míň než to všechno co jsem prožívala. Omlouvám se že takové věci říkám, ale na chvíli jsem utíkala od všeho. Vím, že to asi nepochopíte a řekne te že jsem blázen, že kvůli klukovi tohle všechno dělám a že kvůli jednomu klukovi se nezboří svět. Ale on pro mě znamená strašně moc. Nechtěla jsem to tak, ale bylo to to jediné za čím jsem se mohla schovat. Jednou si to budu vyčítat, ale bohužel jsem to udělala. Když je člověk pořád na nervy a má takové starosti a problémy a všehno to okolo a už to nezvládá, tak pořád myslí na to jedno prostě. Já se hrozně moc bojím, že se do toho zase namočím protože teď je to pro mě ještě horší než za ten poslední měsíc kdy jsem byla v nejistotě každý den a nevěděla jsem co bude. Bojím se, že s tím zase začnu. Musím se hodně moc držet, abych to všechno unesla. Já už si opravdu nevím rady. A ostatní už také neví co by mi poradili a co semnou mají dělat. Rodiče mě pořád hlidali, abych si něco neudělala a přišla domů ze školy. Bály se o mě. Oni neví co jsem dělala za to by mě asi nenáviděli. Tohle prostě nemůžou nikdy vědět. Přijde mi jak kdybych byla v nějakém bludném kruhu, ze kterého hledám cestu ven a nemůžu ji najít. A pořád jen hledám řešení jak z toho všeho ven. V poslední době nedělám nic a na všechno kašlu. Na učení jsem se za ten poslední měsíc, kvůli tomu co jsem všechno prožívala, úplně vykašlala. Nemůžu se přinutit k tomu se něco naučit. Nejde mi to. Jen tak sedím v pokoji a koukám do zdi. Poslouchám u toho písničky a pořád brečím. Všude... v autobuse, ve škole, doma, po nocích prostě pořád. Nemůžu se k ničemu přinutit a nic mě nebaví ani nenadchne. Pořád musím myslet jen na Tomáše. A říkám si co asi teď dělá a jesti je s ní. A co s ní dělá jesti je s ní? Nejde ho vymazat z hlavy. Pořád je v mé hlavě a v srdci. Bez něj to nejsem už já. Řekla mi to i Janča. Jsem prý úplně jiná a on mě změnil. Dřív jsem se smála, byla jsem upovídaná, nic jsem neřešila, byla semnou sranda a byla jsem to já. Teď už se nesměji a s nikým nemluvím, protože jsem se uzavřela do sebe. Radši nemluvím a jsem potichu. Protože rodiče mi stejně pořád dokola opakují jaký je špatný a že se mám už vzpamatovat a zapomenout na něj ale to jen tak nejde. Když mi ho připomíná všechno můj pokoj a když jdu jen po cestě tak si vzpomenu jak jsme tu šli spolu a to bych se musela odstěhovat abych zapomněla. Ale teď mě to tak strašně moc všechno bolí a mrzí že se tohle stalo. My jsme si na sebe s Tomášem tak strašně moc zvykli že to bez něj nemůžu vydržet. Byli jsme spolu každičký den. Vždycky jsem na něho počkala až k nám přijede a byli jsme spolu. Víkendy co jsme spolu stráviili byli nádherné. A teď když si představím že všechno bude jinak tak mě to bolí. Teď jen stojím u okna a přemýšlím co budu dělat. Jesti ho ještě někdy uvidím. Bojím se všeho co přijde. On ode mě bydlí sotva 3 kilometry jak se budu chovat až ho uvidím? A uvidím ho ještě někdy? Představa že už s ním nebudu zažívat to co jsme spolu přožívali je hrozná. Stále si čtu dopisy od něho. Pořád si hladím řetízek a náramky od něho. Když jen vidím auto podobné tomu co má on hned si na něj vzpomenu a brečím. Všechno mi ho připomíná a nejde na něj zapomenout. A já vlastně ani nechci zapomenout. Já jsem pořád tak blbá a slepá že stále doufám že se vrátí. Že nezahodí všechno to semnou a že mě nenechá jen tak odejít. Pořád na něj musím myslet a po každou chvíli a při všem co dělám. Doma si myslí, že už mě to přešlo, ale mě to nepřešlo. Před všemi se snažím vypadat normálně, ale když jsem sama tak to nemůžu vydržet a pořád brečím. Před ostatními si dávám takovou masku, aby nic nepoznali. Nechci aby se mě pořád ptali co mi je a proč pořád brečím a tak. Nechci nikomu nic vysvětlovat. Chci být sama se sebou. Být sama. Chci být zase šťastná jak jsem byla. Řešit zase jen školu a ne to všechno teď. Možná už je pozdě a říkáte si, že s ní chci pořád být. Ale ano já s ním chci i přesto všechno i když vím jaký je být. Když se jednou zamiluji už se zpátky nedokážu jen tak odmilovat. To prostě nejde. Možná to časem přejde ale znám se a vím jaká jsem a mě to jen tak nepřejde. Bude to hodně moc těžké. Po nocích nespím a ani nejím. Nemůžu prostě usnout když na všechno musím myslet a ráno jsem pořád ospalá a večer zase nespím. Víte někdy mám chuť abych úplně skončila... že držím v ruce tu žiletku a chci to skončit úplně ale ještě mě něco drží ale bojím se že může být pozdě. Protože nikdy nevím kdy mi rupne v hlavě a udělám to dokonce. Protože předsava jak to bez něj budu zvládat je nepředstavitelná ani... Už si opravdu nevím rady prosím pomozte mi. Nashledanou Tereza.

Odpověď: 5. 12. 2012, 21.10

Milá Žeri, je nutno poskládat se... chtít to, poskládat se... vědět, že se musíš postarat o sebe, že se musíš dát dohromady... že to je tvůj prvořadý úkol... že tu holku v tom nenencháš. PRECTI SI ODPOVED PRO NIKOLU kousek pod tebou...platí i pro tebe. Přeci nemůžeš být emočně závislá na klukovi... propust ho, poděkuj mu za zkušenost... a přijmi svou svobodu... Jsi-li z okolí, můžeš se objednat a můžeme jít spolu krok po kroku i s pomocí léčebné meditace a dalších technik... Držím palce.

SklíčenáDuše píše: 5. 12. 2012, 16.51

Dobrý den, beru antidepresiva- Zoloft, půlku... Už měsíc. Byla jsem u své psychiatričky původně s mentální anorexií- ta je už vyléčená, a tak mi zbývá doléčit ještě něco- moje negativní nálady. Neslyšela jsem přesně svojí diagnózu, takže nevím, jestli to, z čeho se léčím jsou deprese, nebo prostě jen obyčejná dlouhodobá dysforie. Před naší první konzultací jsem trpěla v drtivé většině pravidelnými depresivními náladami večer. A nebo stačilo i když jsem byla o samotě. Mám nízké sebevědomí, celkově takové nepozitivní myšlení, nemám skoro žádnou sebeúctu, připadám si pořád nešťastná- nevím proč, mám rodiče, kteří mě milují, ale přesto mi pořád něco chybí. Mám přátele. Ale něco mi "vnitřně" chybí... Neznám pojem veselá hudba, utápím se v depresivních písničkách. Izoluji se od společnosti- když mi někdo napíše, ať s ním jdu ven, na něco se vymluvím a začnu si zase připadat osaměle. Nevím, co mi je, nemám žádné somatické příznaky... A bojím se, že ta léčba je zbytečná, zprvu se zdálo, že antidepresiva zabírají, ale asi jsem se spletla... S pozdravem H.

Odpověď: 5. 12. 2012, 20.51

Milá sklíčená duše, tvoření je aktivní činnost a práce, když chceme hezkou postavu, taky musíme cvičit...a je to překonávání... i duši je třeba cvičit - antidepresiva mohou být podpůrný prvek, ale je na vás, abyste měnila ten svůj vztah k sobě. Vy víte, co je třeba změnit - tak to dělejte. Až kus práce vyvinete, tak se může stát, že přecijen nebudete vědět, jak dál pracovat - pak vyhledejte nové možnosti, profíky, kteří vás mohou učit dále... Přeji vše dobré.

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1