Online poradna

Psychologická online poradna – odpovídá psycholog, psychoterapeut

  • Dotazy můžete pokládat, pokud je okénko otevřeno, odpovědi naleznete do týdne rovněž zde. Poradna se uzavře po položení desátého dotazu v týdnu.
  • Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní.
  • Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo online konzultaci s psychologem, kontaktujte mne.
  • Pokud si přejete odpověď mimo on-line poradnu, je třeba uhradit 120Kč na č.ú.: 2500034126/2010 .
  • Vše zde napsané bude zveřejněno.
  • Chcete-li ocenit fungování poradny, zasdílejte, některý článek/stránku z tohoto webu např. na Fb. Články naleznete zde.


Zapomenout

Skákal přes oves

Na zodpovězení čekají: Zoufalá, Myška, Kačka, Andrea, Amálie

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1

Adelajda píše: 31. 12. 2012, 10.29

Dobrý den,mám dva měsíce nového přítele a žárlím:) nejsem si jistá zda oprávněně nebo ne,je to hodně atraktivní muž, takže jakmile někam jdeme je neustále středem divčí společnosti,a já nejsem právě nejsebevědomější člověk a v těhle situacích si neveřim,nicméne se snažim ovládat,jenže minulý víkend se stala taková zvlástní situace,víte když spolu někam jdeme snažim se nějak nevzbuzovat u něj žárlivost,protože vim ,že je to nepríjemné,takže jsem se vzdy držela trochu zpátky a pokud mne někdo vyzve k tanci řeknu "ne děkuji nechci" a vlastně je to pravda nějak se mi ani nechce tancovat s někym jiným....ale jak je to ze strany mužů,nejsem člověk který by někoho omezoval a tak,takže pokud chce s někym tancovat překousnu to,ale minule jsem si odběhla ani ne na minutu a už tam tacoval s atraktivní prsatou blondýnou,což je pro "neprsatou brunetu" jako jsem já velký sousto,nevim jestli to bylo v mé hlavě nebo to tak vážne bylo, ale tohle byl takový tanec typu "za pet minut si te odvedu do postele" :) po naší konfrontaci se mi omlouval, že ji jen sahnul na zadek,ale pro mne to bylo nekonečné osahávání zadku, ztráta smyslu pro realitu , zapnutí dolního radaru a zapomenutí že jeho "láska" stojí vedle,mám taky trochu pocit, že se mne snažil vyprovokovat, vzhledem k tomu jak se celý večer vyvíjel,nicméne jsem stropila monstrozní žárlivou scénu ,odešla jsem domu ale on sel zamnou v ten moment jsem ho, ale vážne nechtela videt a poslala jsem se ho velice neslušnými vyrazy pryč,nicméně zamnou přišel a bylo videt ,že je mu to hodne líto,ale me to pořád nehraje,pokud mám někoho rád nesahám druhým na zadky a nelituju pak toho,zajimalo by mě co si o tom myslíte,jsem z toho znechucená a porád mám ten obrázek pred sebou a nevim jak to brát,jsem člověk ,který raději odejde než trpí tohle,ale zárověn nechci být k němu nespravedlivá a už vubec se nechci chovat jako žárlivá hysterka,kdy je žárlivost oprávněná? a co si myslet o lidech kteří zámerně žárlivost vyvolávají?

Odpověď: 4. 1. 2013, 9.37

Milá Adi, oceňuji vaše konstruktivní uvažováni v mnoha ohledech. Žárlení je zbytečnost tak jako tak a být emočně mimo taky... to ale víte. Jinak jeho chování na tancovačce bylo vskutku nekultivované a společensky nevhodné... asi kultivovanost a sebeovládání nemá v krvi. Nejste prsatá blondýna, jste jedinečná... mějte ráda svou jedinečnost... pak není třeba se srovnávat... chtějte toho, kdo uvidí a bude milovat vaši jedinečnost... a nezapomente rozvíjet přátelské vztahy s jinými... zúžit svůj život na jeden vztah obvykle neprospívá... (vyvolávat záměrně žárlivost je dětinské, ti, co to dělají, potřebují emoční potravu... lidé tyto hry hrají...) Přeji vše dobré.

nikola píše: 31. 12. 2012, 10.16

dobry den jmenuji se nikola a chtela bych trochu pomoc jsem moc zarliva na sveho pritele i kdyz do ted jsem zadny dukazy nemela ze by me podvadel

Odpověď: 2. 1. 2013, 10.14

Knihy: 1.Othelon - autor Plzák; 2. Žárlivost - najdete ve zboží na Seznamu...

Iva píše: 31. 12. 2012, 10.05

Dobrý den. Už delší dobu se nacházím v situaci, kdy nemám dobré vztahy s rodiči, máme nejspíš manželskou krizi a zároveň toužím po druhém dítěti. Všichni kolem tvrdí, že chyba jsem já. Nemám však nikoho, komu se mohu svěřit (toto zjištění jsem nemohla dlouho pochopit), a tak jsem se rozhodla pro pomoc psychologa. Nemohu však v okolí Znojma, kde bydlím žádného psychologa-psychoterapeuta najít. Nemůžete mi poradit, zda někde v okolí někdo dobrý není. Našla jsem, že lze přes skype, ale není lepší osobně? Co udělat?

Odpověď: 2. 1. 2013, 10.12

Milá Ivo, osobní setkání a spolupráce je vskutku lepší. Našla jsem: http://www.psychologsh.cz/ http://www.znamylekar.cz/hodnoceni-lekaru/psycholog/znojmo http://www.firmy.cz/detail/385032-phdr-jitka-horka-znojmo.html Držím palce a za chybu se nepovažujte... :)

Natálie píše: 31. 12. 2012, 9.40

Dobrý den, je mi 16 let a myslím si, že asi mám hraniční poruchu. Připadá mi, že svět vnímám jinak než ostatní lidé. Dělám to co se po mě vyžaduje, ale sama si nejsem jistá co chci, co mě baví. Hodně věcí dělám jen pro to, aby ostatní věděli, že to dělám a uznávali mě, měli mě rádi. Nevim, co bych sama chtěla dělat, kdyby nebylo ostatních, tak nějak nevim, jestli vůbec něco je. Taky když se bavim s lidmi, přijde mi, že nemám o čem, nemám vlastně vlastní názor a když si ho udělám, každý ho může změnit. Sama si přijdu divná a že se musim přetvařovat, aby mě lidé měli rádi. Je to hraniční porucha? Dá se léčit?:( Děkuji

Odpověď: 2. 1. 2013, 10.07

Milá Nati, myslím, že by pro tebe bylo fajn potkávat se s lidmi, kteří se věnují rozvoji psyché takovou formou, která ti bude vyhovovat (artefiletika, budhismus, jiné psycho disciplíny). Přeji ti, abys důvěřovala sobě a měla se ráda...

MilošŠ píše: 31. 12. 2012, 7.40

Dobrý den, jsem 14 let ženatý, mám vcelku spokojené manželství až na 2 problémy. I po 14 letech manželství je moje žena stále silně vázaná na svojí původní rodinu, zvl. matku. Nevadí mi ani tak kolik spolu tráví času ale že problémy, které se týkají naší rodiny (např. problémy s dětmi ve škole), prioritně řeší se svojí matkou, bratrem apod. Podle mně by důležité věci v naší rodině měla řešit především se mnou. Před dvěma roky změnila zaměstnání, pracuje jako vedoucí menšího kolektivu. Doma se od té doby nedokáže bavit o ničem jiném než o svojí práci, stále rozebírá pracovní problémy - neschopný šéf, nemožní podřízení....Ke mně se postupně začíná chovat jako kdybych byl také její podřízený - dává najevo převahu, zvyšuje hlas, odsekává a nebo mně přehlíží. Někdy si připadám jako páté kolo u vozu. Když jí upozorním, že mi to vadí, není ochotná si v klidu promluvit, buď se urazí nebo vytáhne nějaké moje špatné vlastnosti. K odborníkovi jít nechce, ani to nechce řešit, žádný problém nevidí. Nechci se stavět mezi ní a rodinu nebo práci ale myslím si že ani nemusím všechno snášet. Děkuji za radu.

Odpověď: 2. 1. 2013, 9.34

Milý Miloši, skutečně nemusíte vše snášet... když má člověk pocit, že partner s ním nespolupracuje a nevytváří příjemno, není se co divit, když si člověk tyto potřeby naplnuje mimo rodinu... Můžete ji na to upozornit, že když bude takto pokračovat, nemůžete zaručit, jak to bude s vaším manželstvím. Můžete s manželkou shlédnout http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10169534665-partnerske-vztahy-aneb-navod-na-preziti/208572231000005-lide-kolem-vztahu-jak-resit-konflikty-s-nimi/ Přeji vše dobré.

josef píše: 30. 12. 2012, 23.09

dobrý den,máme velké trápení s 21 letým synem,nejmladším ze 3dětí.nemá vůbec žádnou zodpovědnost,k sobě,rodině,vůbec k nikomu.Je vyučený číšník,měl již několik pracovních poměrů,v různých oborech,ale vždy velmi brzy skončil,díky svému přístupu k povinnostem a k práci.Není hloupý,absolvoval základní školu s rozšířenou jazykovou výukou,byl velmi nadějný fotbalista.Dnes nemá zájem vůbec o nic,televize,kamarádi,sport,děvčata,rodina,to úplně ignoruje.Žije s námi rodiči ve vlastním pokoji v rodinném domku,celé dny a noci zavřený v pokoji s počitačem a on-line hry.Práci se důmyslně vyhýbá,jeho lži a vymýšlení,nemá obdoby.Jeho dluhy(100tis)kvůli strachu z exekuce jsme uhradily.Existuje nějaká rada?.Děkuji

Odpověď: 2. 1. 2013, 9.16

Milý Josefe, existuje, jen je velmi náročná na rodičovský cit. Věřte, nejste v tom sám - rodičovství v takto neveselé poloze je dobře zpracované v knize Matka Davida S. - zkuste si ji přečíst... Potřebujete přijmout za své, že nechat se zneužívat synem je nevhodné pro všechny zúčastněné, že nejste zodpovědný za jeho kvalitu života v dospělosti, že se musíte chránit... Zjistěte si podrobně, co vše je třeba učinit, abyste se ochránili před jeho dluhy (odhlásit ho z trvalého bydliště, aby tam nebydlel...) a neodkladně to učinte. Synovi zrušte přístup k internetu (pokud bude vyvádět, nebojte se volat policii a mít zápis) a dejte mu termín, do kdy se má odstěhovat (cca 2měsíce), pokud neučiní tak mu zaplatte na jeden až dva měsíce ubytovnu, vyměnte doma zámek, může přijít na návštěvu...).

AntonínX píše: 27. 12. 2012, 15.23

Dobrý den. Před více než týdnem se u mně začal projevovat tento problém. Cítím se jakoby ve snu, mám zkreslené vnímání reality, jako bych byl mimo. To provází nepřijemné bolesti hlavy. Když zavřu oči nebo ve spánku ten problém necítím tudíž si myslím že to může být smyslového původu. Podobné problémy jsem měl v době dospívání, pak mnopho let nic ažasi před 4 lety znova a tehdy jsem to pociťoval snad rok (ne tak intenzivně). Pakliže si něčím zaměstnám mozek, dokážu to na čas přestat vnímat, nejvíce se to projevuje v otevřeném prostoru. Myslíte, že to může mít spojitos s únavou očí (pracuji u počítače ale již asi 20 let, je mi 40 let). Když to na mě padne je to víceméně naráz.. jakobych si najednou uvědomil že není něco v pořádku a to pokřivené vnímání mě trápí, takže mám pak z toho nervy. Myslíte že by mohly pomoci nějaké tablety (Prosulpin)? Aktuálně se snažím to utlumit změnou žiotosprávy, chodím dřív spát atd.. ale vím že když se mě to stane, hned tak mě to nepustí... Děkuji za odpověď.

Odpověď: 29. 12. 2012, 12.46

Milý Tondo, doporučuji podstoupit vyšetření diferenciální (např. http://www.uvn.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=37&Itemid=60&lang=cs&limitstart=1 ) - dříve než se uchýlíte k antipsychotikům jako je prosulpin. Diagnostikovat si netroufám - migréna, syndrom sebeodcizení/odosobnění, agorafobie, lehká psychóza, nezpracování vlastní reality, posttraumatický syndrom... Naučit se pracovat se svým vědomím může i www.rovena.info/lecebna-meditace-cesta-k-osobni-sile.html - je třeba sledovat ten pocit, kterým je to mimo... může dovést k jádru problému... Přeji vše dobré.

Michal píše: 27. 12. 2012, 1.23

Dobrý den, potřeboval bych nutně poradit, týká se to nešťastné lásky. zhruba před rokem jsem se strašně zamiloval do jedné holky(spolužačky)...jenže ta holka se už dříve zamilovala do jiného kluka mimochodem mého kamaráda a spolužáka (chodíme všichni 3 do stejné třídy). Ten kamarád jí ale nechce a ona je z toho už hodně dlouho špatná. Já jsem jí jednou zeptal jestli by jsme mohli být víc než jen kamarádi a ona že asi ne. Hrozně jsem se z toho sesypal. Zhoršil jsem se ve škole, ve sportu a vůbec ve všem co dělám. Také jsem se změnil jako člověk. Musím se přiznat, že jsem jednu dobu pil hodně alkohol, ale po čase mi došlo, že se tím nic nevyřeší. No ale zpět k tomu co se stalo...potom co mi řekla NE jsme spolu chodili po škole ven atd. což jsem vůbec nepochopil proč se mnou tráví tolik času když mě nechce? Nedokážu se smířit s tím že budeme jen kamarádi a to mě strašně děsí. Proto jsem udělal i pár hloupostí, které bych nejradši vymazal. Omluvil jsem se jí za to a ona to příjmula, ale já vím, že se to nemělo stát a hrozně mě to mrzí. Ale čas šel dál a všechno se zase začalo vracet do normálu. Chodili jsme spolu ven, na diskotéky prakticky každé odpoledne jsme trávili spolu. Dokonce jsem jí koupil náhrdelník k narozeninám. Já začínal dostávat pocit, že je to na dobré cestě a že by z toho mohlo něco být, jenže opak byl pravdou. Ona zřejmě necítí to co já. Sice mi psala, že už je to zase jako dřív, ale není. Pořád žiju s tou myšlenkou, že jsme jen kamarádi a to je fakt děsný. Zkoušel jsem se s ní nějak o tom bavit o naší situaci, ale ona nechce. Takže to řeším převážně s jejími kamarádkami. Poslední měsíc se spolu vůbec nebavíme..už to prostě nezvládám je to pořád dokola. Nejdřív mi to sice nevadilo a tak jsem si říkal, že konečně to bude dobré, ale po čase jsem dostal zase ten strašný pocit beznaděje a smutku. Její kamarádky mi říkali, že je jí to líto, že jí to mrzí že se nebavíme i předtím mi říkala, že mě nechce ztratit jako kamaráda a že mě má ráda, ale ne tak jako já ji, že jsem hodnej atd. Já už nechci nebo spíš nemůžu začít se s ní zase bavit. I když je to teď horší než kdy dřív...strašně mi chybí. Nevim jak dál zvažuju už opravdu vše..:( Děkuju za radu :)

Odpověď: 29. 12. 2012, 12.30

Milý Míšo, z neštastné lásky snad nebudete páchat sebevraždu. Kdyby tak uvažoval každý, na světě by mnoho lidí nezbylo ;). To neznamená, že nechápu, že to není jednoduché. Obvykle pomáhá přerušení kontaktu, což ve stavu spolužáci moc nejde :(... kolik vám zbývá do matury? V žádném případě nelitujte toho, že jste ji o své lásce řekl, je to v pořádku, stál jste za svým ušlechtilým citem... jinak byste litoval ještě víc... Míšo, o jakou radu si vlastně píšete? Můžete se momentálně rozmyslet, zda s ní chcete kamarádit nebo ne... víc na rozmyšlenou nemáte... Můžete se naučit meditovat na uzdravení srdce a na rozpouštění pouta... přát ji i sobě svobodu. Pečujte o sebe - vy jste pro sebe důležitý... milujte sebe jako ji... Držím palce.

Lala píše: 26. 12. 2012, 16.13

Dobrý deň, potrebovala by som poradiť. Týka sa to rodičov. Mám 16 a problém je v tom, že nemôžem NIČ. Som už zúfala. Nie sú zlí, ale takto to už jednoducho ďalej nejde,, ja osobne som na pokraji zrútenia. Ako ich presvedčiť, nech ma púšťajú von na dlhšie? Môžem tak do tej 10, aj to je pre nich neskoro. Ako ich presvedčiť, aby ma pustili na diskotéku? Som v okolí možno jediná, ktorá vkuse sedí doma, pretože nič nemôže. Majú o všetkom totálne zlú mienku. Domov som neprišla ani raz ofajčená, alebo opitá, zatiaľ čo všetci moji rovesníci to robia každý víkend, no mňa to neláka. Mám priateľa, sme spolu takmer pol roka, všetko je viac než úžasné, no už som na ňom postrehla známky nespokoja, jednoducho mu vadí, že ma nikde nepúšťajú a že som von vždy tak krátko. Už toho mám plné zuby. Prečo nechápu, že mám svoj svet? Prečo nechápu, že priatelia sú pre mňa dôležitá priorita? Ja chápem že sa o mňa boja, no toto je už moc. A nie, nepreháňam. Je pravda, že som teraz v poslednej dobe mala trošku závažnejšie zdravotné problémy, no kvôli nim to je teraz ešte horšie. Čo mám robiť? Ja som zúfala. Jednoducho nedokážem prežuť to, že si ostatní užívajú mladosť, zatiaľ čo ja sedím po nociach za notebookom, kedže nič nemôžem. A to vážne nepatrím k tým ľahším dievčatám, abstinujem, nefajčím.. No moja matka si myslí, že som na také ešte nemala ani príležitosť (vykríkla mi to raz do tváre, keď sme sa hádali,, čo robíme dosť často..). Proste nevládzem. A keď to pôjde takto ďalej, budem fotrovcov nenávidieť viac ako ich nenávidím. Jednoducho sa mi kvôli tomu kazí úžasný vzťah ( možno som mladá nato, aby som hovorila o úžasnom vzťahu, no keď vidím ako sú na tom ostatní ,, neskutočne si vážim že mám chlapca akého mám. Takých veľa nie je..), kazia sa mi priateľstvá, miestami sa cítim dosť trápne a je mi z toho zle.. Som zúfala. Doslovne. A to ešte nehovorím o tom, čo som prežívala počas choroby.. Neviem už nájsť silu prekonať to, jednoducho to nejde. Hrozne ma mrzí, že ostatní stále hovoria o tom, ako bolo tam a hentam. A ja? Nemám o čom rozprávať. Som totálne opačný typ, ako sú moji rodičia. Ale.. čo mám robiť? Nemám ďaleko od toho, aby som podnikla niečo, čo budem ľutovať. Lebo takto to už jednoducho nejde.. Nechcem takto žiť. A niekedy si kladiem otázku, či má takýto život vôbec zmysel, či to nie je lepšie nejako ukončiť.. Za odpoveď ďakujem.

Odpověď: 29. 12. 2012, 12.10

Milá La, to je těžká rada, můžeš poprosit o podporu třeba prarodiče? nebo to téma zkusit otevřít u doktora? navrhnout poradnu? příp. požádat o spolupráci učitele/ku, které věříš... Vskutku v 16ti je přirozené, že dítě získává zkušenosti mimo domov a samo se učí rozlišovat, co chce a co ne... Zoufání je však zbytečná emoce, která nic nevyřeší a tobě udělá hůř... Poslední otázku snad ani nemyslíš vážně... V nejhorším počkáš do dospělosti a pak přijmeš plně zodpovědnost za sebe a odstěhuješ se... (pokud budeš studovat, rodiče by ti měli dávat nějaké výživné + brigády...) Přeji vše dobré a bud ráda za teplo, jídlo, možnost studovat...

Pavla 003 píše: 26. 12. 2012, 13.42

Dobrý den,mám problém se kterým si nevím rady.Jsem 12let vdaná.V manželství byly vždy nějaké problémy,což považuji za normální.Jenže časem začaly problémy narůstat a ze strany manžela nebyla moc vůle cokoli řešit.Jeho přístup byl vždy stejný,každou debatu o tom,že je nějaký problém bere jako obviňování,vyčítání a okamžitě zasekne,odchází,nekomunikuje.Vždy jsem to řešila tak,že to co mi vadí jsem se snažila potlačit,aby se mnou alespoň mluvil.Nicméně vše se ve mně za tu dobu navršilo až tak,že jsem přestávala být schopna ústupky dělat.Nicméně vše jsem pochopila až v době,kdy jsem potkala člověka,u kterého jsem našla pochopení porozumění.V tu chvíli jsem si uvědomila,že mi v životě něco moc chybí a že přes to,že jsem nic nehledala, tak jsem to našla.Muž u kterého jsem našla to, co mi chybělo na tom byl dost podobně.3estnáctileté manželství,ne příliš funkční a také našel něco co nehledal.Jeden do druhého jsme se zamilovali.On vše řekl manželce a začal to řešit.Já manželovi řekla,že s ním nezůstanu již dávno před tím,než to začal manžel doma řešit,jen jsem mu neřekla,že jsem někoho potkala.S přítelem jsem se chtěla rozejít a dát mu šanci svo rodinu zachránit,ale nedokážu to.On má sice na jednu stranu snahu přesvědčit se o tom,že zůstat s manželkou je správné,ale kontaktu se mnou se vzdát nechce.Přítel s manželkou navštívili i poradnu,kde mu bylo řečeno,že to co nachází u mne,tak u manželky nenajde a že sebeobětování je pro manželství skázou,přez to má pocit,že stále udělal málo pro záchranu manželství,ale mně se vzdát nechce.Já s manželem zůstat nechci a nemohu.Nedokážu být s jedním mužem a druhého milovat.Je nějaká šance,že člověk,který má silně zakořeněn pocit zodpovědnosti a viny,který navíc má moc rád své dva syny,najde odvahu vzít život do vlastních rukou a něco s ním udělat? Jakou šanci na záchranu manželství kde do dlouhodobích problémů se ještě přidal pocit zrady a vzájemné nedůvěry?Je opravdu možné,aby žena,která na jejím muži vadilo už před přiznáním toho,že se její manžel zamiloval a byl jí nevěrný,téměř vše,opravdu najednou vše odpustila,tak jak tvrdí?Sama se v tom plácám.Jsem přesvědčena,že je lépe zůstat sama,než s manželem,kterého nemiluji a se kterým si nerozumím.Ale pořád se mi ještě nějak nedaří vzdát se myšlenky na to, že s přítelem by byl život fain.Má smysl čekat,nebo to mám vzdát a opravdu zapomenout na svého milovaného přítele a začít svůj nový život sama. Moc děkuji za radu a přeji vše dobré do Nového roku.

Odpověď: 29. 12. 2012, 11.56

Milá Pavli, děkuji za přání. Pro Vás je nejdůležitější žít v přítomném okamžiku a ne v pocitu čekání... "nečekám, žiju tady a teď v přítomné realitě?" to neznamená, ukončit vztah, pokud máte pocit, že vám vztah víc dává než bere, užívat to, co je a ne se trápit pro to, co není. Život s ním by možná byl fajn, ale musel by mít uspořádané vztahy k rodině, jinak by to taky nebylo fajn a hlavně: "na kdyby se nehraje." Prostě on se pro vás nerozhodl! Tak je třeba zařídit se podle toho. Rozumím Vám, že jste došla k závěru, že raději sama než v nefunkčním a nehezkém vztahu... - pokud to ekonomicky zvládnete. Vy si potřebujete pořešit svůj život, zodpovědně za sebe... co bude dál, se uvidí... Přítel to musí udělat zase za sebe... patrně to udělá jinak než vy, alespon v tuto chvíli... Na vaše otázky ohledně manželství partnera: Možné je vše, i to, že se žena do svého muže znovu zamilovala... Ve vztahu, kde je pocit zrady a nedůvěry, se obvykle nežije štastně... Scénáře u partnera jsou možné skutečně různé (třeba že se rozvede za 5let kvůli jiné ženě, že dožije v tomto manželství, že se rozvede kvůli vám, kvůli sobě ...) Dělejte to, co považujete za dobré pro sebe. Přeji vše dobré.

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1