Online poradna

Psychologická online poradna – odpovídá psycholog, psychoterapeut

  • Dotazy můžete pokládat, pokud je okénko otevřeno, odpovědi naleznete do týdne rovněž zde. Poradna se uzavře po položení desátého dotazu v týdnu.
  • Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní.
  • Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo online konzultaci s psychologem, kontaktujte mne.
  • Pokud si přejete odpověď mimo on-line poradnu, je třeba uhradit 120Kč na č.ú.: 2500034126/2010 .
  • Vše zde napsané bude zveřejněno.
  • Chcete-li ocenit fungování poradny, zasdílejte, některý článek/stránku z tohoto webu např. na Fb. Články naleznete zde.


Zapomenout

Skákal přes oves

Na zodpovězení čekají: Zoufalá, Myška, Kačka, Andrea

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1

Lucy píše: 8. 1. 2013, 10.16

Dobrý den Radano, chtěla bych Vás požádat o radu,jak vyřešit co nejlépe :-),pokud to jde, mou situaci. Jsem vdaná 10let mám hodného, svědomitého, zodpovědného muže ( 52 let ) já (36 let) po předchozím vztahu, z kterého mám syna, byl oázou na mou zraněnou duši. K budoucímu manželovi jsem se nastěhovala po dvou měsících i se synem a po dvou letech jsme se vzali.Bohužel náš vztah nefunguje, tak ják bych si já přála.Nekomunikujeme spolu, nemilujeme se,nemáme společné zájmy, máme úplné prázdo.Je to hlavně kvůli mému náročnému zaměstnání,ale také tím že manžel je introvert a tak problémy neřeší a ani si je nepřipouští. Pokud dojde na řešení problému vyslechne mne,ale svůj návrh,jak bychom ho měli vyřešit neřekne, myslí si prostě své nebude si přidělávat starosti.Má práce ho nezajímá, ikdyž by mi mohl občas pomoci musím si o pomoc požádat, samotného ho to nenapadne což i chápu.Manžel je jedináček a kolikrát si myslím, že má svůj svět,který mu se synem narušujeme,a když se ho zeptám jestli máme odejít neodpoví.Jednou se prostě oženil a tak to bude. První žena od něj odešla po 3 letech společného soužití myslím si, že ze stejného důvodu.Dceru asi miluje, ale pokud za ním nepřijde ona sám se snažit nebude.Zápletkou v tom všem je, že mám 6 let milence(30 let), on je to už spíš partner, který se mnou pracuje, pomáhá mi,miluje mě ale bohužel není moc svědomitý a přijde mi že je nezodpovědný.Pro to, abychom spolu mohli bydlet, víceméně neudělal nikdy nic, ikdyž by si to moc přál.Nejlepší by asi bylo zůstat sama a neubližovat ani jednomu ani druhému. Lehce se to řekne :-) jsem v tomto směru nerozhodná, přestože v práci rozhoduji o chodu celého podniku. Mám asi strach z nejistoty nevím. A úplně největší problém pro mne tedy jsou moji rodiče, kteří všechno strašně řeší, matka se hned ze všeho hroutí, a já mám strach jim říci, že to mezi mnou a manželem neklape a že se budu rozvádět. Jejich reakce bude, máš co jsi chtěla, jsme ti to říkali, a nevíme co by jsi chtěla, když je tak hodnej :-(. Když jsem odcházela od prvního partnera, který neměl daleko k ráně a psychickému týrání, má matka mi řekla, dala jsi se na boj musíš bojovat, jako já. Otec dost často pil a hádky a odchody od rodiny byly na denním pořádku, ale dnes kdy jim je oběma 60 se mají rádi, jezdí spolu na dovolené a jsou spokojeni a však my se setrou zaživaly něco jiného.Ještě bych měla napsat,že k manželovi jsem se nastěhovala po 2 měsících proto, že syn šel do 1 třídy, já bydlela u rodičů a on v jiném městě a matka mi řekla ať se rozhodnu, kam bude syn chodit, že pokud nastoupí do školy u nich tak pak už žádná změna nenastane. Byla jsem zamilovaná a přijít o partnera jsem rozhodně nechtěla tak jsem se nastěhovala k němu. Prosím Vás o radu, trochu jsem se i z toho vypsala a je mi líp :-) Hezký den Lucy

Odpověď: 16. 1. 2013, 21.35

Milá Lucy, děkuji za důvěru... jen nemám pocit, že je to na poradnu on-line... už dvakrát jsem vymazala pokračování odpovědi... Situaci potřebujete řešit s plným vědomím, s plným sebeuvědoměním. Možná začít od vztahu ke svým rodičům, se závislostí na jejich názoru, se zodpovědností za to, jak se cítí... Užívat si toho, co vám život dává to dobré... Navrhnout společnou návštěvu v poradně... Přeji vše dobré.

domča píše: 8. 1. 2013, 8.31

Dobry den, Je mi 19 let a přijde mi ,že můj život nemá smysl. V posledních čtyřech letech se mi do ničeho nechce.Když mám ráno vstát ,stojí mě to obrovské úsilí ,protože nevím ,o mám přes den dělat.Nejradši bych prospala celý den. Na základní škole jsem měla partu kamarádů, trávili jsme spolu každý den ve škole i mimo ni, postupně jsem si ,ale začala uvědomovat ,že si s těmi lidmi už nemám ,co říct.Bylo to jako ,kdyby se zasekli ve svých patnácti letech.Tak jsem se pomalu ,ale jistě začala odtrhávat od party a teď už se s nimi vídám jen vyjímečně nebo pokud se potkáme na ulici…Na střední škole jsem doufala ,že to bude jiné, protože si nerozumím moc se svými vrstevníky ,vyhlídka na to ,že tam budou starší a především nový spolužáci mě těšila.Opak je pravdou ,je to jako kdybych byla znovu na základní škole, nemám tam kamarády,protože si s nimi prostě nerozumím.Studuji obor , který mě nebaví,jsem celý den zavřená s lidmi ,kterým nerozumím.Tak jsem se začala uzavírat čím dál víc. Kromě školy nikam nechodím a do školy chodím velmi sporadicky za celé čtyři roky jsem neodchodila jeden týden cely,jsem stále jen doma a nechávám svůj život jen tak běžet , už čtyři roky. Nic nedělám a na nic nemám náladu.Sice doma nemám také co dělat, ale jsem tam radši než ve škole. A kdybych chtěla jít ven tak nemám s kým, všichni moji kamarádi se zajímají jen o to , aby šli do hospody a co nejrychleji se opili , já nepiji(z důvodu alkoholismu v rodině),Takže sedím je doma u počítače a dívám se dokola na filmy ,které jsem už viděla stokrát ,mám maturovat a ještě jsem pro to nic neudělala ,nedokážu se k tomu přinutit, citím se na vše sama, moje mamka je spíš jako kamarádka než rodič a moje pocity pokaždé zlehčuje a s tátou se vídám jen málo a ten se mnou o takových věcech nemluví.Příjde mi jako bych pořád čekala na něco ,ale ono to pořád nepřichází, tak se uchyluji ke své fantazii nebo spánku a nežiji dál. Přemýšlela jsem o návštěvě psychologa , ale vím ,že v naší rodině by mě pak nikdo nebral vážně. Prosím porad’te mi , co bych měla udělat ,abych si nenechala život „ protéct mezi prsty“.

Odpověď: 16. 1. 2013, 21.22

Milá Domčo, v úvodu ti řeknu větu, která tě nepoteší: Každý máme život, jaký si ho uděláme. To neznamená, že nechápu, že v určitých chvílích člověk nemůže mít pocit, že s ním svět nespolupracuje. Nezbývá nic jiného, než si vymyslet aktivity, kterými člověk bude realizovat svou touhu. Proč jsi na škole, která tě nebaví? Co by tě bavilo? Po maturitě si dopřeješ realizovat své zájmy? Proč si nenajdeš třeba přes net lidi, kteří mají stejné zájmy a názory na život jako ty? Chceš-li jít za psychologem, jdi... Seber odvahu k tomu, dělat to, co chceš... Sestav si konkrétní cíle a k nim konkrétní kroky v čase a pak to realizuj. A k tomu ti držím palce a přeju dost síly. (pro základní aktivaci můžeš zvážit na dočasnou dobu antidepresíva)

Zuzanocka píše: 6. 1. 2013, 23.15

PRosim poradte mi, ako riesit nasledujuci problem: Mam priatela, sme spolu piaty mesiac. Problem spociva v tom, ze mi neveri. A ja neviem, ako si tu doveru unho vybudovat. Viem, ze vztah bez vzajomnej dovery nema zmysel. Zatial sme nemali vaznejsi dovod na hadku, aspon z mojej strany. On vsak za problem povazoval napriklad to, ze som zmeskala vlak, a tak som prisla o hodinu neskor domov. Tiez povazuje za problem, ak ma napriklad vidi s niektorymi ludmi. Celkovo ma problem nechat ma samu. Ak mi dava otazky, citim ze neveri mojim odpovediam, ale trpezlivo odpovedam, ale zbytocne. aj tak ma svoje vlastne nazory. Tipujem to na problem - ziarlivost. Aj ked on tvrdi, ze sa o mna iba boji, lebo som jeho vsetko. S oblubou si tiez pozera moj telefon, maily, chat a podobne. Uz niekolko krat mal zachvat nedovery s tym, ze ma radsej opusta. Vzdy sa to vsak nejak urovnalo.NAsa laska to podrzala. ale Je to dost vazne, stalo sa tiez, ze ma sledoval, ked som isla s priatelkou na kavu, neskor sa mi k tomu priznal. Nedavam mu ziadne dovody na nedoveru, nechodievam ani velmi von, uz vobec nie na discoteky, damske jazdy su minulostou. Myslim ze som ustupila dost, prestala som udrziavat priatelske kontakty ci uz z byvalymi priatelmi, aj skoro s kazdym. V minulosti mu bola parnerka neverna, zrejme to zranilo jeho ego. Ja mam za sebou dva dlhsie vztahy, ktore som ukoncila ja, lebo nenapredovali. s tymto problemom som sa vsak este nestretla. Velmi sa lubime, okrem tohto problemu nemame ziadny, prosim poradte mi, ako zlepsit situaciu. Zo zaciatku mi jeho zaujem imponoval,nakolko byvaly partner ma zas zanebaval. ani tak dobre ani tak :D v poslednom case vsak citim, ze nasmu vztahu jeho \"starostlivost\"skor skodi. Ako mu a nam mozem pomoct? Dakujem za odpoved a Stastny Novy rok :)

Odpověď: 16. 1. 2013, 21.13

Milá Zuzanko, budete-li takto postupovat, ztratíte svůj život, sama sebe... a utrápíte se dříve nebo později. V těchto měsících jste si prověřila, že Váš partner je pro vztah nevhodný... Držím palce.

Leoš píše: 6. 1. 2013, 23.08

Prosím o radu zamiloval jsem se do matky svého kamaráda. Je mi 16 let. Chtěl bych být pořád s ní je úžasná,chtěl bych se s ní i milovat. Mám jí to říct a jak? Co mám dělat nevím. Moje mamka mi umřela. Žiji s tátou a jeho přítelkyní.

Odpověď: 8. 1. 2013, 8.30

Milý Leoši, joj - to je situace - dost prekérní ;) . Sám tušíš souvislosti - co s tím však nyní - hmm... Principiálně je dobré za svými hezkými city stát a říci o nich dotyčné osobě - v tuto chvíli však trochu váhám... - víš, neznám celou situaci, jaká je ta paní, jak se vídáte s kamarádem a s jeho mamkou... ... Každopádně by bylo dobré, aby jsi s někým o svých citech hovořil... Příběhy lásek bývají skutečně různé a soudit se je neodvažuji. Když se rozhodneš sdělit ji, co k ní cítíš, musíš být připraven na různé reakce - jedna z možností je, že bude v rozpacích a své chování pozmění... jak? těžko říci... zda tu informaci podrží v sobě nebo ji sdělí kamarádovi - to je taky nejisté... (snad udrží v sobě :)) Kdybys chtěl, můžeme si zavolat (stačí, když mi pošleš na email telefon a pak ti můžu zavolat...). Držím palce.

Ruza píše: 6. 1. 2013, 23.06

Dobrý den minulý týden jsme s přítelem přišli o miminko(25)týdnu od té doby mám pocit že se zblaznim beru léky ale vůbec nezabírají furt mám pocit že ho cítím ,zda se mi o to už nevím co dál.

Odpověď: 8. 1. 2013, 8.18

Milá Růženko, doporučuji skutečně spolupráci s psychologem - léčebná meditace k rozloučení s miminkem by byla také užitečná ( https://rovena.info/lecebna-meditace-cesta-k-osobni-sile.html). Nezapomeňte - miminko zůstane ve vašem srdci a můžeme/musíme mu přát jeho cestu, kterou si vybralo... Přeji vše dobré.

Majka píše: 1. 1. 2013, 21.32

Dobrý den.Chtěla bych se zeptat,jak přinutím přítele (24 ) aby jsme začali stavit ten slibovaný RD nebo aby se odstěhoval semnou od jeho rodičů?Pořád mi vykládá jak se těší až budem spolem žít,ale když se ho zeptám,kdy teda začnem tak mi na to vždy odpoví že to není tak hned...To vím i bez něj,ale on jakoby nedělal nic proto,aby se i nějak už začalo....táhne se to už tak rok a nevím esi se bojí toho všeho,nebo esi si není jistý zda chce být semnou a taky esi to není to,že u rodičů nemusí nic platit a až bychom byli spolem sami,by musel dávat velkou část peněz do domactnosti....Jsem z toho už zoufalá :-( poraďte mi co dělat.Děkuji příjemný den

Odpověď: 4. 1. 2013, 10.21

Milá Majko, nutit někoho k něčemu nepřinese nic dobrého, krom toho to často nejde. Můžete se pouze zařídit dle toho, co druhý koná. Nezoufejte, to Vám nepomůže...

Přítel píše: 1. 1. 2013, 18.24

Dobrý den, syn přítelkyně, jezdí pravideleně na víkendy k otci, na úvod podotýkám, že již troje vánoce si nedovezl k matce od otce ani jeden z dárků, který u něj dostal. Otec mu to podává stylem, že je koupil on, a proto je bude mít k dispozici jen u něj. !!! Chlapec postupně odmítá k otci jezdit. Dnes se vrátil s už vůbec nepochopitelným tvrzením. Otec mu vysvětlil, že si nemůže zpívat, protože nehraje na jeden hudební nástroj! Tancovat nemůže, protože nehraje na dva hudební nástroje. Synovi přítelkyně je 9 let, jeho otec je celkem úspěšný podnikatel. Lze vůbec uvažovat o zákazu styku dítěte s takovým člověkem?? Podle různých testů co jsem kde viděl je podle mě psychopat. ..... stručně nelze popsat co všechno s přítelkyní zažíváme za šoky ..... Předem díky alespoň za nějakou odpověď.

Odpověď: 4. 1. 2013, 10.11

Milý příteli, zákaz je dost nereálný... reálnější je operavot s přáním dítěte a chtít spíše omezení... přečtěte si zákon o rodině a zákon o sociálně právní ochraně dětí a v té věci spolupracujte s OSPODem, nebo sami či s právníkem. Může se hodit i "vyšetření rodinných vztahů" u psychologa. Přeji vše dobré.

Katka píše: 1. 1. 2013, 9.49

Dobrý den, potřebovala bych poradit s jistým problémem. Moje mamka, která sice žije sama, ale pravidelně za ní každý víkend jezdíme ze školy, trpí samomluvou. Zřejmě si to uvědomuje, občas řekne, že si tak nahlas přemýšlí,ale jindy mluví celý den, pořád něco vypráví, hádá se, odůvodňuje si všechno možné i nemožné. I když jde ven a myslí si, že nikdo kolem není, tak si prostě povídá na ulici. Stejně tak doma. Dřív to bylo spíš takové šeptání, ale jakmile byl někdo doma,bylo ticho. Teď už ale i když je někdo doma, tak si prostě povídá. Kamarádky i kamarády má, v práci vše v pořádku, takže nevím, kde hledat příčinu. Existují nějaké léky nebo něco, co by tohle omezilo na minimum? Nechci za ní přijít a říct jí:Nejsi asi normální, když pořád mluvíš sama se sebou, nechceš to nějak léčit? Děkuji moc za Vaši odpověď, přeji Vám hezký den K.

Odpověď: 4. 1. 2013, 9.58

Milá Katko, proč Vám to vadí? Komu to ubližuje? Kdo říká, že je to nenormální? Věřím, že si na otázky poctivě odpovíte... Jediné, co můžete je, říci mamince, jestli ví, že když si povídá nahlas, okolí to hodnotí jako podivínství.

Lenka píše: 31. 12. 2012, 16.23

Dobry den, mam 2 leteho syna a cekame dalsi miminko. Syn je v obdobi, kdy neposloucha, co reknu, at nedela, tak zrovna udela, vleze tam, kam jsem mu jiz nekolikrat vysvetlila, at nechodi. Nechce spat sam, musim pockat az usne a potom ho dat do postylky. Jsem s nim 24 hodin denne, manzel je pracovne vytizeny, takze jako by tady nebyl. Problem je ten, ze s nim hodne rychle ztratim nervy, zacnu na nej hned rvat, a potom ho i nekolikrat placnu, kdyz uz nevim kudy kam. Chtela bych umet kontrolovat svoje nervy, ale nevim, jak na to. Doma jsem byla vychovana stejne, na bazi kriceni a biti a ja takova na sve deti byt nechci. Vim, ze od 2 do 3 let jsou deti ve fazi, kdy zkouseji vsechno a jeste moc nerozumi, co presne se po nich chce. Prosim o radu. Dekuji predem.

Odpověď: 4. 1. 2013, 9.52

Milá Lenko, oceňuji vaši snahu i sebereflexi... Přeji Vám a doporučuji, abyste si jakýmkoliv způsobem našla pomoc v péči o děti - není přirozené a prospěšné pro nikoho ze zúčastněných, aby dítě bylo 24h výhradně v péči matky!!! Nehledejte cesty, které nejdou, ale ty, které jsou shůdné... Až budete mít čas i pro sebe, odpočinete si, pak můžete hledat cestu, jak změnit své emoční vzorce ve výchově... Držím palce.

BPzN píše: 31. 12. 2012, 15.52

Zdravím. Chtěla bych poprosit o radu. V poslední době bývám hodně nervózní a podrážděná. Připisovala jsem to tomu, že jsem pořád v jednom kole a nemám čas se ani pořádně vyspat. Ale teď o Vánocích jsem měla čas se zastavit a místo, abych načerpala energii, zaplavil mě stav beznaděje. Jsem smutná, nemůžu se soustředit, každou chvíli (několikrát za hodinu) se prostě sesypu a na chvilku se rozbrečím a podobně. Nejsem tu, abych hledala řešení, mou otázkou je, zda se jedná o něco, co je poměrně běžné a měla bych si s tím umět poradit, nebo se může jednat o něco, co patří do rukou odborníkovi. Ještě bych dodala, že nejsem citlivá, tudíž ty "stavy" nejsou zapříčiněny nějakou drobností z okolí. Děkuju za radu.

Odpověď: 4. 1. 2013, 9.41

Milá BPzN, odpovím jinak: Vyhovuje Vám to? Umíte to změnit? Věřím, že Vaše odpovědi Vám v důsledku přinesou odpoved i na vaše otázky. Věřím Vaší cestě.

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1