Online poradna

Psychologická online poradna – odpovídá psycholog, psychoterapeut

  • Dotazy můžete pokládat, pokud je okénko otevřeno, odpovědi naleznete do týdne rovněž zde. Poradna se uzavře po položení desátého dotazu v týdnu.
  • Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní.
  • Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo online konzultaci s psychologem, kontaktujte mne.
  • Pokud si přejete odpověď mimo on-line poradnu, je třeba uhradit 120Kč na č.ú.: 2500034126/2010 .
  • Vše zde napsané bude zveřejněno.
  • Chcete-li ocenit fungování poradny, zasdílejte, některý článek/stránku z tohoto webu např. na Fb. Články naleznete zde.


Zapomenout

Skákal přes oves

Na zodpovězení čekají: Zoufalá, Myška, Kačka, Andrea, Amálie

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1

Jitka píše: 30. 4. 2013, 22.23

Dobrý den, je mi 21 let, dostala jsem se do situace, se kterou si nevím rady. V mém životě se objevilo několik lidí, kteří pro mě byli velkým vzorem. Naprostá většina takových vzorů byly ženy. Nikdy mě nenapadlo se nad tím nějak zamýšlet – většina těchto žen byly cvičitelky. Setkala jsem se asi se třemi takovými lektorkami, které ve mně zanechaly jakousi inspiraci a které jsem si opravdu oblíbila. Nepřišlo mi na tom nic divného. Nyní jsem 2 týdny na praxi v nemocnici, kde jsem se dostala do skvělého kolektivu fyzioterapeutek. A skoro jako by se opakovala situace, jaké jsem zažila u zmíněných cvičitelek, ale přesto je něčím jiná. Na starost si mě vzala jedna fyzioterapeutka. Okamžitě jsem si jí oblíbila. Ale jako by tahle „obliba“ přesáhla jakousi mez. Všude mě to pronásleduje, pořád nad tím musím přemýšlet. Najednou si vůbec nejsem jistá tím, co vlastně cítím. Doposud jsem neměla žádný vztah s klukem, samozřejmě že si přeju nějaký vztah, ale jako bych najednou nevěděla, jestli vlastně s mužem. Zatím se mi nepovedlo potkat žádného takového, ke kterému bych vlastně kdy cítila to, co cítím teď, ale k ženě. Je to pro mě nepříjemné – bojím se vůbec si připustit fakt, že bych mohla být „jiná“, že bych nemusela mít klasickou rodinu, dítě, i když jsem si to tak vlastně vždy představovala. Jsem z toho všeho nervózní, cítím se tím vším unavená. Jak bych se mohla s danou situací vyrovnat? Jak přestát ty dny, kdy jsem na praxích, ale i ty, co přijdou po nich? Děkuji

Odpověď: 4. 5. 2013, 15.36

Milá Jitko, dovolte si jít s tím, co cítíte... dovolte se cítit... nebojte se, kam vás hezký cit dovede... život je vývoj... Každý jsme něčím jedineční... naštěstí ;). Radosti a zklamání prožívají v životě všichni... Osobní rozhovor by byl přínosnější... Přeji vše dobré.

Slávka píše: 30. 4. 2013, 14.49

Dobrý den, již delší dobu si nevím rady. Jsem s přítelem 10 let. Bohužel poslední dobou začal dosti pít. S tím souvisí nespolehlivost, lži... Ráda bych od přítele odešla, bohužel sdílíme půjčky. Lépe řečeno - všechny jsou napsané na mě. Kdybych přítele opustila neměla bych na její zaplacení. Byla jsem nucena nastoupit na jiné místo a s platem jsem šla hodně dolů. Novou práci marně scháním. Nevím co dělat, po psychické stránce už život s ním nemohu vydržet. Jenže zatím půjčky platí - více méně byly určeny pro jeho potřebu. Bojím se, pokud to ukončím přestane s placením. Mám dvě děti, ještě školou povinné, nechci přijít o byt apod. mám velké obavy co bude dál a nevím jak tuto situaci vyřešit.

Odpověď: 4. 5. 2013, 15.20

Milá Slávko, neumím poradit... poučení pro Vás, nebrat na sebe závazky druhých, mít vyvinutý pud sebezáchovy na všech úrovních... Můžete zkusit se s ním domluvit na tom, že půjčky právně převezme na sebe... poptejte se právníků... Přeji vše dobré.

Martina píše: 30. 4. 2013, 12.40

Dobrý den,jsem v partnerském vztahu devět let,s partnerem žiji.Když jsem partnera poznala,měl velice nízké sebevědomí a špatnou práci,často pil a kouřil.Jako dítě měl velice špatné rodinné zázemí (týrané dítě matkou,později psychicky týraný nevlastní matkou,špatné vztahy s otcem,vychovávaný spíše prarodiči).Partner se přestěhoval po krátké době ke mně do Prahy,kde jsem studovala a nyní pracuji a po mém "nátlaku" začal pracovat na své kariéře,velice se mu nyní daří.Před pěti lety mne požádal o ruku, ale já jsem se na to necítila-partner měl dluhy z předešlého podnikání,některé jsem za něj zaplatila (dodnes mi dluží statisícové částky,splácí je nepravidelně) a já chtěla manželství s čistým štítem.Po dvou letech mne požádal znovu a já souhlasila s tím,že splatí poslední dluhy,aby nepadl do budoucna některý na mě.Navrhla jsem svatbu do dvou let,kdy měl vše splatit.Partner to ovšem bral jako odmítnutí,ale nesvěřil se mi s tím.Nyní je náš vztah několik měsíců v hluboké krizi.Partner je neustále v práci,ve volném čase podniká, společně strávený čas je minimální a nestojí za nic.O sex neprojevuje už delší dobu zájem.Když jsem nadhodila téma svatby a miminka, řekl mi,že neví,zda si mě chce ještě vzít a že neví,zda bude chtít děti.Přitom toto téma jsme měli ještě před rokem jasně vyřešené - bereme se a do třiceti by bylo fajn mít miminko.Nevím si rady,snažím se na partnera netlačit,ale mně je 28 a jemu bude 30,nechci trávit čas v neperspektivním vztahu.Hodně jsme o tom mluvili,ale partner má s komunikací problémy (je unavený,nechce o tom mluvit,neumí se vyjádřit a jeho nejčastější odpoveď je NEVÍM).Stále ho mám ráda, je mi velice blízký a on tvrdí,že mne má také rád a chce se mnou být,jen se nechce ženit,protože jsme měli v minulosti krize a mohli bychom se někdy rozvést.To považuji za výmluvu.Už opravdu nevím,jak si se situací poradit,proto děkuji za jakoukoliv odpověď.

Odpověď: 4. 5. 2013, 15.17

Milá Martino, doporučuji společnou návštěvu poradny (můžete se objednat) POkud se stav nebude měnit a vy sama víte, co pro sebe chcete - kvalitně prožitý čas, sex, dítě, partnerskou podporu... a partner vám to neumí, nechce, nemůže dát, je třeba jej propustit... uvolnit pouta na všech úrovních... Přeji vše dobré.

VĚRA píše: 30. 4. 2013, 11.42

Dobrý den, měla jsem hodně kamarádek, ale ztrácím jednu za druhou a nevím proč...Jsem taková dobračka, vše dám každému zadarmo, s nikým se nechci hádat, protože se bojím, že bych pak kamarádku ZTRATILA..Také ráda rozebírám problémy a jsem negativně založená. Nevím, co s tím, nikdo mi nevolá, nikoho nezajímá, jak se mám...co dělám...děkuji za odpověd

Odpověď: 4. 5. 2013, 15.05

Milá Věro, nevím... stává se, že někteří odcházejí... že lidé mají mnoho svých radostí a poviností, že některé kontakty se vytrácí...nemusí to být proto, že děláte něco špatně... můžete se připomenout i vy... podle toho, co vidím, je dost lidí, kteří zažívají něco podobného... dívejte se kolem sebe, věřím, že najdete lidi, kteří se cítí podobně a rádi s vámi budou sdílet čas... Taky se těch kamarádek můžete zeptat, co jim vadí... Obecně Vám jen připomenu to, co víte: lidi mají rádi lidi veselé, optimistické, otevřené, dobře smýšlející o lidech... Doporučuji pracovat na svém nastavení myšlenek...k sobě, ke světu...

Martin píše: 29. 4. 2013, 22.15

Dobrý den, mám jeden takový problém/zlozvyk, který se mi děje většinou odpoledne nebo večer když řrijdu domů. Jakmile přijdu domů tak po pár minutách musím zvedat židle..dělám to proto, abych cítil chvilkovou bolest a vždycky když už nemůžu tak u toho řvu a nadávám dokud židle zcela nedokážu uzvednout. Jsem 19nactiletý student a sportovec co dělá závodně sport a chodí do fitcentra. Vím, že tímto chvilkový zvedáním židlí mi svaly neporostou ale KDYŽ NECÍTÍM TU BOLEST A ÚZKOST, kterou mi každodenní zvedání židlí přináší(dělám už to tak půl roku a každý den!) tak na to POŘÁD MUSÍM MYSLET a jsem nervozní, podrážděný a nedokážu se soustředit na nic jiného. Nechápu proč to dělám, protože opravdu mám tréninky a posilovnu, kde si vybiju energii ale i přesto to s příchodem domů udělám abych si dokázal že na to mám. Opravdu mě to deptá, protože poslední dobou nejsem schopen myslet na ni jíného,než až přijdu opět domů a začnu to zvedat dokud už to opravdu nejde zvednout..Rodině už to tak leze na nervy, že se semnou prestávájí bavit!:( Mohli byste mi prosím odpovědět jak se toho mám zbavit a jak moc je to semnou zlé??+ je to vůbec věc pro psychologa? Děkuji za nesnadnou odpověd:(

Odpověď: 1. 5. 2013, 8.06

Milý Martine, je to rys OCD - obsedantně kompulzivní poruchy - pohledejte na internetu - mmj. brožura na: http://www.lundbeck.com/cz/o-nas/lundbeck-r Kdybyste přišel ke mne, pustíme se i do https://rovena.info/lecebna-meditace-cesta-k-osobni-sile.html - ta může být velmi nápomocna při přepracování pocitu po příchodu domů. Taky potřebujete přepracova na pocitové úrovni závoslost na bolesti. Přeji vše dobré.

Ister píše: 29. 4. 2013, 19.57

Dobrý den, mám dlouhodobý pocit bezcennosti, ošklivosti, mám deprese, které prakticky neustávají. Nejsem schopna se seznámit, protože se nemohu dostat přes sebe. Nemůžu se přijmout a nedokážu si představit, že by mě přijal někdo jiný. Netrpím anorexií, ale mám pocit ošklivosti a tloušťky, jím málo a většinou zdravě, hodně sportuji. Ve škole jsem vyčerpaná a mám alespoň jednou denně stav, kdy se nemohu na sebe podívat do zrcadla. Nikdy jsem nechodila k psychologovi, neberu žádná antidepresiva, vše řeším sama v sobě. Bohužel to není nic platno. Děkuji za případnou radu.

Odpověď: 1. 5. 2013, 7.55

Milá Ister, myšlenky ovládáme my - ne ony nás... musíte se naučit je řídit a ty sebedestruktivní pustit pryč... Doporučuji realizova knihu Miluj svůj život - vzít práci na sobě jako to nejdůležitější, co pro sebe chcete udělat. Zrcadlo - inspiraci najdete i https://www.rovena.info/psycholog-psychoterapeut-v-televizi-ve-vsechnoparty.html + navázat do zrcadla vztah se sebou jako s kamarádkou, přát ji dobré, mít s ní soucit... Pocity ošklivosti apod. nakreslit a spálit... a přijímat na jejich místo pocit krásy, spokojenosti, lásky... Přeji vše dobré.

lumis píše: 29. 4. 2013, 17.19

Dobrý den, mám 4,5 letého syna, už asi půl roku se umí podepsat, ale teď začal psát i ostatní písmena, číslice, píše pořád, nikdo ho to neučí, nenutí. On sám přijde a zeptá se jak se píše trojka, když mu to neukážeme, že se to naučí ve škole rozpláče se nebo se k tomu dopídí jinak přes "chytré hračky" televizi atd... Kamarádka je učitelka a říkala mi ,že je to chyba ,že to umí, že bude mít ve škole problémy, je to pravda, mám ho brzdit??? Když mu řeknu nepiš čísla, tak se rozpláče, umí hezky malovat, nakreslí cokoliv, posadí si plyšáka a nakreslí ho, sousedovic pejska, domek atd... píše různá písmena, ale neumí je přečíst neví , že napsal M ..... Děkuji za odpověď L.

Odpověď: 1. 5. 2013, 7.49

Milá Lumis, nojo - školství pořád říká, co je špatně... když něco neumí a dokonce když něco umí, protože to sám chce... Proč by měl mít problémy..., že kdyby náhodou byl rychlejší, že mu učitelka nedá jinou práci? Nyní patrně píše tiskací... nečte... ono to v té škole může být úplně normální... Nebrzděte... a můžete zajít do pedaogicko psychologické poradny a požádat o vyšetření v souvislosti péče o nadané děti... tam dostanete případně i další vhodná doporučení... Přeji vše dobré.

Táňa píše: 29. 4. 2013, 6.50

Dobrý den, prosím o radu, syn (18) chodí na střední školu, problémy se školou nemá ale je v jednom kuse furt s něčím nespokojenej, když mu řeknu ať toho nechá, tak se urazí nebo tříská s věcma. Prosím poraďte mi bohužel jsem na něj sama, jeho otec s námi nežije.

Odpověď: 1. 5. 2013, 7.42

Milá Táni, složité životní období, rodiná historie a že bychom to rozlouskli třemi řádky na webu? To nečekáte, že? Má nechat své nespokojenosti, protože mu to řeknete? I když otec s Vámi nežije, tak někde žije... Pro začátek doporučuji společnou konzultaci u psychologa s cílem nalézt, jak spolu lépe vycházet... Jste-li z okolí, můžete se objednat...

Petul píše: 23. 4. 2013, 17.58

Dobrý den, možná je můj problém neobvyklý, ale zjistila jsem že jím trpí i můj kamarád.Nejde o nic závažného, přesto mi to obtěžuje život. Každý večer před spaním se jdu vymočit. Lehnu si do postele a pokud hned neusnu, mám opět pocit, že potřebuju na záchod. Nejdřív to sama sobě vymlouvám, říkám si, že si to jen namlouvám. Potom si mačkám na podbřišek, abych sama sebe přesvědčila o své sugesci. Ten pocit mi ale nedá, takže jdu na wc, kde nevymočím víc než dvě kapky. Lehnu si a vše se opakuje dokud neusnu. Přitom bydlím ve svém, nemám tedy strach, že bych někoho v noci obtěžovala a když potřebuji na wc, vzbudím se. Jsem fyzicky naprosto zdravá, jde spíš o psychický problém. Je mi 20 let. Kamarád mi to popisoval naprosto stejně. Nemáte nějaký nápad jak se tohohle zbavit? Předem velmi děkuji za odpověď.

Odpověď: 28. 4. 2013, 5.49

Milá Petul, odvést pozornost - myslet na něco jiného... A brát procházky na záchod jako úkon, který vykonáte a nemusíte o něm přemýšlet... prostě myslete na něco jiného a tělo nechte konat, co pootřebuje... Přeji vše dobré.

Vladimíra píše: 23. 4. 2013, 15.46

Prosím poskytujete rady i takto emilem?

Odpověď: 28. 4. 2013, 5.45

Takto emailem? Tomu nerozumím. Toto není email. Info je na webu.

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1