Online poradna

Psychologická online poradna – odpovídá psycholog, psychoterapeut

  • Dotazy můžete pokládat, pokud je okénko otevřeno, odpovědi naleznete do týdne rovněž zde. Poradna se uzavře po položení desátého dotazu v týdnu.
  • Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní.
  • Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo online konzultaci s psychologem, kontaktujte mne.
  • Pokud si přejete odpověď mimo on-line poradnu, je třeba uhradit 120Kč na č.ú.: 2500034126/2010 .
  • Vše zde napsané bude zveřejněno.
  • Chcete-li ocenit fungování poradny, zasdílejte, některý článek/stránku z tohoto webu např. na Fb. Články naleznete zde.


Zapomenout

Skákal přes oves

Na zodpovězení čekají: Zoufalá, Myška, Kačka, Andrea

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1

Anonym1 píše: 13. 5. 2013, 21.47

Dobrý den Je mi 15 let a už od začátku tohoto roku se mi každý den vrací myšlenka na něco,možná událost nebo osoba, ale nevím vůbec na co . Je to opravdu zvláštní pocit a trápím se kvůli tomu. Myslím si že se mnou něco není v pořádku. Chci aby to už přestalo. Děsí mně to, že se my tyto,, vzpomínky'' budou vracet ještě dlouho. Poradíte mi prosím jak se toho zbavit nebo jak to řešit.

Odpověď: 15. 5. 2013, 20.40

Pokud se nedaří neřešit ten pocit, budeš se muset tématem zabývat jinak - třeba arteterpií, imaginací, regresí nebo na psychiatrii medikaci.

Maruška píše: 13. 5. 2013, 17.40

Prosím,co mám dělat aby si mně lidi konečne všimli? Sem ve 3. ročníku na střední .V 1. to bylo celkem ok,jen seznamování,všichni jsme se bavili,byla jsem veselá ale pak se nejak začeli utvážet skupinky a ja zustala sama. Snažím se komunikovat ale je to prostě jen povrchně a štve mně že všichni si našli kamarády jen já jsem jen někdo s kým se mluví když nikdo jinej není...Skoušela jsem asi všechno,od zapájení se,veselostí,nápomoci,zajímavé obrázky (jsem na umělecký)ale nic.Taky dost bolí když nekoho skouším pozvat ven ale požád mají nejaké výmluvi.Pak sem je skoušela ignorovat taky ale to už jsem byla čistě jako vzduch....Pak mně napadají myšlenky vzít to z druhého konce...Napadla mně semevražda.Tedy jenom pokus o ní.Podžíznout si zápästí,možná si pobudnout několik týdnu na psychiatrii a pak zpátky do školy.co by lidi dělali pak...

Odpověď: 15. 5. 2013, 20.38

Milá Maruš, jsi ve věku, kdy vztahy s vrstevníky jsou pro tebe důležité. Oceňuji aktivitu, kterou jsi chtěla rozvíjet kontakt. Chápu tvůj smutek -ale nechápu způsob demonstrativní sebevraždy. Víš, přemýšlím, proč to tak nejde. Napadá mne, že možná moc tlačíš, že je z tebe znát tendence věšet se a být závislá na lidech... nevím, neviděla jsem tě v kolektivu. Zkus sebrat odvahu a ptát se lidí za vhodné atmosféry, proč tomu tak je, ale raději doporučuji, zajít za psycholožkou a probrat postup... Taky můžeš hledat vztahy mimo třídu... Držím palce.

Lůca píše: 13. 5. 2013, 17.06

Dobrý den. Chtěla bych poradit jak často se vídat s přítelem. Jsem studentka 18 let. Mám jen jednu dobrou kamarádku,potom jen takové ty,co odcházejí a přicházejí..člověk jim toho moc neřekne,navíc bydlí daleko. S mojí nejlepší kamarádkou jsem se pohádala, taky nevím, jestli je to dobré. Ona podvedla svého dlouholetého přítele s mým kamarádem, se kterým jsem ji seznámila, když to udělala po prvé, řekla jsem ji, ať to po 2. neudělá, ale ona to přesto udělala. Má skvělého chlapa, tak jsem jí řekla, že na tohle nemám, nemůžu se před ním tvářit jakoby nic. Můj přítel pracuje od 7 do půl4 odpoledne. Nevím co teď dělat. Maminka mi zemřela, před 6ti lety, proto píši sem.. Nechci být pořád zavřená doma a jen čekat zda se přítel ozve, ještě když vím, že on má své kamarády a chce s nimi trávit čas beze mně. Bohužel nemám ani moc peněz abych chodila někam cvičit. Nerada trávím čas sama..Mám kamarády mužského pohlaví, ale ty mi přítel zakazuje, bojí se.. Jsem z toho už zoufalá, ještě k tomu bydlím na vesnici..S přítelem jsem již 2 roky tak nějak oficiálně, ale předtím jsme spolu tak rok flirtovali apod. Příteli je 24, mockrát děkuji..

Odpověď: 15. 5. 2013, 20.30

Milá Lůco, 1.s kamarádkou se rozhádat kvůli tomu, že se vyspala s jiným, nepovažuju za optimální. Můžeš ji říct svůj názor i to, že máš velký problém tvářit se před kamarádem v tichosti a at ti to snad raději příště neříká, abys neměla mravní dilema - což chápu. Kamarádky tu jsou však od toho, aby nás chápaly a nesoudily ;) a maximálně láskyplně řekly, pokud jsou vyzvány, svůj názor. 2. tvůj přítel nemá právo ti zakazovat tvé kamarády - nedej si to! nestaň se, závislá na partnerovi - pracuj na sobě. 3. jak trávit volný čas? - snad tě něco baví - dělej to... uč se něco, rozvíjej své dovednosti, dělej něco hezkého pro jiné. 4. pohyb můžeme i bez peněz - kolo - běh 5. hledat brigádu? naučit se něco, po čem je poptávka? Luci, nedej se - rozvíjej se místo zoufání a dej vědět, jak to jde, co jsi vymyslela - nejlépe na email. Držím palce. A nestaň se, závislá na partnerovi.

Klára píše: 13. 5. 2013, 14.04

Dobrý deň.Mám 18 rokov,v našej rodine je dedičné že máme prebytok krvi a s tým súvisiace problémi,starší aj rôzne chorobi. Počula som že sa musí chodiť pravidelne na odbery krvi do nemocnice kde sa mi proste chodiť nechce(mám to ďaleko,peniaze atd...).Ale aj veci o tom že si môžem venepunkciu robiť sama doma. Alebo čo keď si napichnem žilu a nechám krv len tak trocha vytiecť alebo rezať napr zápästie,predlaktie? Cítim že moje telo sa tej krvi naviac potrebuje zbaviť,menštruácia nestačí. Len mi bude vadiť že potom budem vyzerať ako nejaký samovrah a trocha sa bojím reakcie ľudí lebo myslím že ma hned začnú odsudzovať a nebudú počúvať ten pravý dôvod že má niekto proste veľa prebytočnej krvi.Inak nemôžem byť ani darca takže nie je čoho ľutovať...Alebo mi neviete poradiť nejakého odborníka lekára na tieto veci?

Odpověď: 15. 5. 2013, 20.18

Milá Klári, o této záležitosti čtu prvně. Sama si pouštět žilou - to pavužuji za dost riskantní - prokonzultujte to se specialistmi - třeba vás to i skutečně naučí... najdete cestu dostupnou - tam kde dělají odběry - to bývá vzdáleností dostupné - určitě hledejte cestu s lékaři a ptejte se, navrhujte... Držím palce.

Nerozhodná píše: 13. 5. 2013, 13.00

Dobrý den, poprosím o názor z jiného pohledu.Během loňského roku jsem prošla po operaci ještě onko léčbou,do práce chodím/účetní/ ale stále nějak nemůžu najít sama sebe.Mám pocit,že se na mě ze všech stran valí jen povinnosti a rozhodování.Podle mě se i zbytečně "babrám" s věcmi,kdy by to chtělo odpinknout a nevracet se k tomu. Nyní jsem v rodině naznačila,že už taky občas nestíhám a je toho na mě dost - a protože už vidím, že fyzicky ani psychikou nezvládám starost a péči o naši fenku něm.boxera,chtěla bych pro ni najít novou rodinu.A problém - manžel ,který předtím skoro žádné povinnosti neměl,se k tomu nyní staví jako že mu beru jeho hračku,a já jsem ten problém.Vím,že je toto rozhodnutí sobecké a i tím citově ublížím, ale myslím,že každý,tudíž i já mám své limity.Nakonec je to i pro mě velmi nelehké,je mi psa líto,ale vím,že při prvním problému bude zase vše na mě a já teď mám i dost sama se sebou.A vím,že máme i problém sami mezi sebou s manželem v komunikaci a řešení věcí,kdy většinou se on naštve a řekne tak si to vyřeš.Takže debata nyní ke psovi žádná,naopak mi to přijde trochu jako vydírání, když tu nebude pes,nemusím tu být ani já/manžel/!Už mě nebaví ustupovat,jestliže jsme teda došli spolu tam,že naším pojitkem je pouze pes,tak co jako.....Děti obě z domu,jsem střední věk,30roků spolu.Nějak už se rozhodnout musím, i pro mě bude těžké než si zvyknu bez fenky, je to velký mazel a kámoška,ale snad to ustojím.Končím,pořád bych se opakovala. Děkuji za jakýkoli názor.

Odpověď: 15. 5. 2013, 20.11

MIlá nerozhodná, z psaní cítím únavu a rezignaci... Odpověď se mi nepíše snadno. Nevím, v jakých myšlenkách se "babráte", utápíte... - obecně je užitečné prostě být a věci, které se mne netýkají, neřešit - a věřte, že to co se Vás týká, toho není mnoho... naučit se to rozlišit občas není jednoduché... Pak také nevím, jak se máte v manželství. Ani to, do jaké míry je fenka pouze zástupný problém. Z mého pohledu by skutečně bylo užitečné zajít k psychologovi jak sama tak s manželem, dopřát si regeneraci třeba i v lázních - pozeptat se lékaře, zda by to bylo možné... zregenerovat tělo i zdravou stravou a relaxací... Zacházet konstruktovně s myšlenkami (poohlédněte se třeba i po knize Debordelizace hlavy, o práci s myšlenkami píši i o několik dotazů níže). Přeji vše dobré.

Nikča píše: 13. 5. 2013, 7.54

Dobrý den, dostala jsem se do blbé situace :( vím, mohu si za to sama, ale potřebuji poradit. Měla jsem styk s manželem i s milencem...teď jsem těhotná a nevím, čí je dítě...mám nepravidelný cyklus (leden 38DC, únor 34DC, březen 26DC, duben 25DC), styk s milencem proběhl 21.4., s manželem 27.4. ... je možné určitě, s kým jsem byla pravděpodobně oplodněna? Podle kalendáře vychází ovulace na 24.-25.4. ale na to nespoléhám. 22.4. jsem si dělala ovulační test a byl pozitivní, jen jsem si já hlupák neudělala test i další den, tak nevím, zda už byl negativní, nebo byl pozitivní víc dní. Nejlepší asi bude počkat na ultrazvuk, který odhadne početí s přesností +- 3 dny. Ale co potom? Tajit to manželovi (na mimi se těší) a nebo jít s pravdou ven? Chci zůstat s manželem a milenec o mém těhotenství ještě neví. Děkuji za Vaši radu, jsem zoufalá.... :-(

Odpověď: 15. 5. 2013, 19.53

už jsme si volaly :)

Martin píše: 13. 5. 2013, 7.37

Dobrý den, před sedmi lety mi byla žena nevěrná, překousnul jsem to a máme osmi letého syna, který je postižený. Dlouho jsem se trápil a pak zjistil, že není můj. Nikdo o tom neví (ani nevím jestli to ví žena, čí je to dítě), nikomu jsem nic neřekl, ale žere mě to čím dál víc. Miluji jeho i svou ženu a bojím se , že když jí to řeknu, ztratím je, co dělat? Kromě toho máme ještě druhého syna, kterému je šest let.

Odpověď: 15. 5. 2013, 19.52

Milý Martine, nemáte to jednoduchý - moc nechápu, proč byste je měl ztratit, když to řeknete a nebudete vyčítat... (krom toho, na stručnou výčitku lži máte právo) Pokud vnímáte, že Vaše láska unese tuto realitu, zasloužíte vysokou úctu. Zda si to prožijete potichu nebo to zveřejníte, je na Vás (skutečně nevím, co je mezi vámi a proč ten strach) Přeji vše dobré a držím palce. (když to budete blíže chtít projednat, dejte vědět)

Klára píše: 13. 5. 2013, 4.30

Dobrý den, je mi 24 let a jsem studentka. Ráda bych se vám svěřila se svým problémem, který trvá několik měsíců. S přítelem jsme spolu přes 4 roky a myslím,že máme opravdu hezký vztah. Ale prošli jsme si krizí, kdy se přítel zahleděl do jiné nebo spíš podle jeho slov nevěděl, zda by ještě neměl poznat něco jiného, než bude s někým celým život atd. Pro mě to byla dost rána, když mi to řekl. Ale za dva dny přišel, že s ní přerušil kontakt, omluvil se mi a poprosil, zda mu dám ještě šanci. Já jsem mu odpustila,ale i s ohledem na vlastní hrdost jsem se odstěhovala zpět na kolej. Pro mě to bylo dost těžké, měla jsem už u něj domov, cítila jsem se tam dobře a na koleji na mě padla úzkost a samota. A já udělala zásadní chybu, že jsem - abych i vyplnila čas - začala o všem "moc" přemýšlet a začala si na internetu číst všechny "chytré články" o partnerských krizích, diskuse jiných lidí a jejich problémy, jak poznat, že opravdu miluju a je to ten pravý na celý život atd. A dala jsem si do hlavy všechny možné poučky a začala kontrolovat, zda všechno takhle cítím a zda to náš vztah splňuje. A mám pocit, že jsem si partnerskou krizi vytvořila uměle v hlavě a přenesla jsem si tam všechny problémy, které mohou nastat, i když v reálu jsem je vůbec nezažila. Ale způsobilo to ve mně zmatek, nejistotu, strach. Mám pocit, že jsem si vsugerovala, že pořád musím v hlavě něco řešit, konrtoloval, chtěla tím sama sebe trestat a že mě to i trochu zvráceně začalo bavilo, protože jsem tím vyplňovala čas. Nebo například sedím na přednášce a přede mnou sedí kluk, kterého odvidění znám z ročníku, ale nikdy jsem se s ním nebavila, neznám ho blíže. A začnu zase vymýšlet, co když ho třeba miluju a ne svého přítele (vím,že to zní šíleně), a pak se mi to honí hlavou a vyvolává to ve mně ten samý pocit zmatku, nepříjemný pocit, že teda musím přítele opustit a "jít" za tímhle cizím klukem. Přitom, když jsem s přítelem, tak je mi moc dobře a jsem v pohodě. Nebo obecně když jsem ve společnosti, tak se chovám normálně. Ale o samotě mám pocit, že se zase musím přece vrátit ke svým myšlenkám. Vždycky si říkám,že s těma myšlenkama a přestavama musím přestat a žít normálně, protože mě to pak ochromí a štve mě , že mi to kazí život. bojím se toho a ztrácím pojem o tom, co je reálné a co vymyšlené a co teda mám žít. Ale nevím,jak to vymazat hned z hlavy, nechci abych si na to zvykla..Moji blízcí říkají, že já potřebuji být neustále vytížená, zaměstnaná (což jsem ted nebyla), jinak začnu vymýšlet blbosti.. děkuji za Vaši radu

Odpověď: 15. 5. 2013, 13.30

Milá Kláro, doporučuji naučit se vědomou práci s vlastní myslí. Nezapomenme, že my jsme ti, kteří si myšlenky vybírají, že myšlenky si nevybírají nás. K přeprogramování mysli slouží různé tecniky - já mám ráda léčebnou meditaci konkrétně vedenou, https://rovena.info/lecebna-meditace-cesta-k-osobni-sile.html, NLP mají rádi jiní najdete i jiné techniky, ale vždy je stejný princip. Urovnání myšlenek Vám také prospěje. Pokud budete chtít, domluvme se na setkání - konkrétní myšlenky, konkrétní témata - konkrétní výsledek - to je práce s myslí. Přeji vše dobré.

Svatka píše: 9. 5. 2013, 7.49

Dobrý den, nevím, co mám dělat. Příjde mi, že se mi v mém životě nic nedaří. Nevyšla mi škola, nevyšla mi práce, která by mne naplňovala, nedokáži si najít partnera, který by mne miloval tak, jak chci. Teď jsem dva roky byla s klukem, který si ke mě každý měsíc hledal novou "kamarádku" na flirtování, dopisování, možná i něco víc, nevím. Mně pořád říkal, že jsem blázen, že si může dělat, co chce. Příjde mi, že mě nikdo nemá rád, mám špatnou náladu, někdy na lidi nezdůvodně křičím, piju hodně alkohol, skoro každý den, předevčírem jsem si pořezala ruku, chtěla jsem se zabít. Nevím, co dělat. Jsem opravdu nešťastná, ale přitom se mi neděje nic tak zlého, abych se musela takhle cítit. Prosím poraďte, děkuji. Je mi 24 let.

Odpověď: 11. 5. 2013, 11.24

Milá Svatko, holt je třeba se rozhodnout, zda půjdete jednodušší cestou sebedestrukce a sebepoškozování nebo se vydáte na náročnou cestu poznání, jak na psychiku, jak přepracovat vztah k sobě... kousek po kousku přepracovávat destruktivní mechanicky... Přeji štastnou volbu.

deprese píše: 8. 5. 2013, 19.54

Dobrý den,mám komplikovaný vztah s bývalím, který dělá naschváli skrz dceru. Mýým problémem je má psychika. Neustále musím myslet na to, co dalšího provede, při telefonickém kontaktu i setkání jsem rozklepaná jak osika a ochromená strachem. Poslední měsíce se mi po celý den vtírají katastrofické představy o jeho hrozbách, že mi omezují osobní život. Když se mi vetře do mysli negativní myšlenka, přeruším denní činnost, dokud se mi ji nepodaří nahradit pozitivní a pak se hroutím a strachuji co se stane, když u pozitivní myšlenky cítím stejně strach z katastrof. Říkám si, když tě tato myšlenka napadla při stisku kliky, stiskni ji ještě jednou a mysli na opak, nebo se to stane atd... dále se přistihuji, že tento katastrofální scénář považuji za pravdivý do budoucna. Mám pocit, jako bych byla napojená na určitou bublinu přede mnou, v které se mé katastrofální představy odehrávají a nemohu se od ní odpojit. Prosím poraďte mi, může se jednat o depresi? Předem děkuji za odpověď.

Odpověď: 11. 5. 2013, 11.22

Milá deprese, umíte hezky popsat to, co prožíváte, umíte to zachytit a pojmenovat. Jen Vás nikdo nenaučil, jak s psychikou zacházet. Velmi oceňuji Vaši upřímnou snahu přepracovávat na úrovni myšlenek, ted je třeba naučit se přepracovávat na úrovni pocitů. Vypadá to, že strach se zabydlel v hlubších vrstvách psychiky a tak je třeba přepracovávat na těchto úrovních.Mohu Vás to naučit, hodí se: www.rovena.info/lecebna-meditace-cesta-k-osobni-sile.html A ještě jedna nosná myšlenka: Vše, co se děje, je v pořádku a není zavislé na mých úkonech... Přeji životu a světu volný a svobodný tok... Držím palce.

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1