Online poradna

Psychologická online poradna – odpovídá psycholog, psychoterapeut

  • Dotazy můžete pokládat, pokud je okénko otevřeno, odpovědi naleznete do týdne rovněž zde. Poradna se uzavře po položení desátého dotazu v týdnu.
  • Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní.
  • Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo online konzultaci s psychologem, kontaktujte mne.
  • Pokud si přejete odpověď mimo on-line poradnu, je třeba uhradit 120Kč na č.ú.: 2500034126/2010 .
  • Vše zde napsané bude zveřejněno.
  • Chcete-li ocenit fungování poradny, zasdílejte, některý článek/stránku z tohoto webu např. na Fb. Články naleznete zde.


Zapomenout

Skákal přes oves

Na zodpovězení čekají: Zoufalá, Myška, Kačka, Andrea, Amálie

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1

Viktor R. píše: 15. 7. 2013, 17.51

S kamarádem sme jistě praštení a dostali jsme nápad. Asi proti nudě a toužíme po pozornosti, možná trochu i bojujeme proti ignoraci k lidem kdo to chtějí opravdu ukončit a tak dále. Že si proste jako sedneme na most a podžežeme si zápästí ale ne tak abychom opravdu umřeli...Jenom bychom chtěli vědet jak pak postupují zdravotníci a psychiatři. Protože někde říkají že by nás proti našemu svolení nezavřeli na psychiatrii, jinde že 3 měsíce je minimálně. Tak nevíte jak to doopravdy je?

Odpověď: 20. 7. 2013, 17.41

Milý Viktore, kolik Vám je? testovat fantazii - to je ok, ale honit lidi... zneužívat... Pokud nejste zletilí, rozhodují rodiče, zda budou souhlasit. Přístupy bývají různé. Proti vůli plnoleté držet nelze.

Šárka píše: 15. 7. 2013, 12.45

dobrý den,chtěla bych vás poprosit o radu ohledně zvládání vzteku.Mám 3letou dceru,od narození je to (dle mého názoru)poněkud víc uřvané děcko.A já,bohužel,na to její řvaní nemám nervy.Když začne brečet,jako by mi v hlavě něco přeplo,okamžitě jsem naštvaná,vzteklá,její pláč mě obtěžuje.Někdy mám pocit,že už mi z toho praskne hlava,jsem na ni hnusná,začnu jí nadávat a když už je toho opravdu moc,tak na ni hystericky ječím,takže ona už pak brečí spíš že se mě bojí.Nevím,jak mám svůj vztek ovládat,vím že jí tím ubližuju,ale ty výbuchy vzteku nejdou zadržet.Už jsem si říkala,že se snad začnu něčím dopovat,aby mi bylo všechno jedno,ale teď jsem těhotná takže asi žádné medikamenty na zklidnění nehrozí.Někdy si přeju,abych radši zemřela,abych jí nedělala takový psycho a nekazila jsem jí život svými výstupy.Děkuji za odpověď Šárka

Odpověď: 20. 7. 2013, 17.39

Milá Šárko, doporučuji spolupráci s psychologem ... Můžete se obrátit.

alex píše: 15. 7. 2013, 12.00

Dobrý den, je mi 47 let a před dvěma měsíci mi zemřel bratr (50 let) na rakovinu slinivky.Bylo to nečekané a podle mě strašně rychlé do 5 týdnu od nástupu do nemocnice.Denně jsme za ním s maminkou chodily a takřka nám odcházel před očima. Není vteřina abych na to nemyslela a neviděla ho před sebou.Mám stavy kdy z ničeho nic brečím a řekla bych že se to stupňuje místo aby se to uklidňovalo. Je to ještě pořád normální, nebo bych měla navšíbit psychologa? Děkuji za odpověď. Alex

Odpověď: 20. 7. 2013, 17.38

Milá Alex, doporučuji spolupráci s psychologem - třeba i léčebnou meditaci...https://rovena.info/lecebna-meditace-cesta-k-osobni-sile.html Taky asi potřebujete dorovnat i myšlenky a své myšlenky korigovat - popřát bratrovi šťastnou cestu... nevím, co vše se vám v té souvislosti mísí ... Držím palce.

neteřinka píše: 15. 7. 2013, 10.07

Dobrý den,moc prosím o radu.Mám na prázdninách u sebe svou 12letou neteř.Její dětství nebylo snadné.Její otec těžce onemocněl v době,když jí bylo půl roku.Otec skončil v ústavu,kde je do dnes a ona ho i s matkou navštěvují tak 4x do roka.Mamka i asi před 7 lety našla nového partnera.On je zvláštní,pořád se mračí ,ale snažil se být tátou.Jenže před 2 lety se jim narodil chlapec,tak se vzali a všechno dostalo jinou formu.Najednou je otec jen svému synovi a neteř je ta co překáží,pro kterou je i vzduch ,který dýchá drahý(jeho slova).Mám pocit,že její mamka to nevidí a nebo nechce vidět.Pracuje na směny a u dětí se tedy střídají.Hodně s neteří mluvím a ta jen říká,že bych se divila,co se doma děje,když je mamka v práci.Proto prý raději zaleze do pokoje a je tam celé dny zavřená.A teď dokonce říká,že má pocity,že jí stále někdo doma sleduje.A ještě tomu přispívá puberta.Mám jí ráda a nevím,zda to všechno říct její matce.Mám pocit,že o není schopná akceptovat a né po tom,čím si prošla po ataku nemoci na jejího prvního muže.Je amilovaná.Jen při připomenutí,že neteř pojede brzo domu je nešťasná.Poraďte.Děkuji

Odpověď: 20. 7. 2013, 17.36

Milá teto, mám pocit, že děláte maximum, které můžete - mluvíte s neteří určitě zkuste jemně o něčem promluvit i s její mamkou... (proč by ji doma někdo sledoval? není to její fantazie?) Přeji vše dobré.

Tom píše: 15. 7. 2013, 9.03

Dobrý den, mám na Vás prosbu o radu. Jsem ženatý a máme jednoho syna, kterému je letos 19 let. Zhruba od jeho 16let se mnou postupně přestává komunikovat bohužel včetně naprosto běžných věcí. Rozhodně ho pořád nehlídám nebo něco nezakazuju. Chodí do střední školy, tam problémy nejsou. Když se ho třeba na něco zeptám, tak vůbec neodpoví a odejde pryč. Pokud s ním v něčem nesouhlasím, tak se urazí a zavře se na celý den do pokoje. Nevím jestli je to v tomhle věku normální nebo ne, nemám žádné srovnání. S manželkou se baví normálně. Navrhl jsem svojí ženě, abychom mu zkusili najít samostatné bydlení někde v blízkosti. Nechce se o tom vůbec bavit. Trvá na tom, že musí být doma. Je na něj velice fixovaná, stejně jako jeho babička (její matka - moje tchyně), se kterou já nemám příliš dobré vztahy. U babičky tráví syn poměrně dost času a může zde docházet k nějakému ovlivňování ale s jistotou to nevím. Děkuji za Váš názor.

Odpověď: 20. 7. 2013, 17.32

Milý Tome, můj názor? Nelibí se mi, že je v ochranné koalici s mamkou a babičkou... Nevím jak se Váš vztah se synem vyvíjel a jaký k tomu má důvod - ale působí to jako nesocializované chování. Ano, bylo by na místě, aby syn odešel... koho by si žena vybrala? Vás nebo syna? Podle toho poznáte, zda má manželství vážný problém... Můžete s ženou navštívit rodinné konstelace - doporučuju víkendové v Lažanech. (pro začátek můžete společně navštívit i na konzultaci poradnu...) Přeji vše dobré.

filip píše: 9. 7. 2013, 7.05

Dobrý den jsem strašně zamilovaný do jedné osoby. Když jsem s tou osobou tak jsem moc moc šťastný ale skoro každý večer na mě přijde smutek i slzy. Nikdy sem nebyl takhle zamilován. Nejhorší je že ta osoba mě asi nechce nebo to nedokáže říct. Možná to chce čas ale mě strašně moc vysiluje ten každodenní večerní smutek. Nevím kolik ještě budu mit sil na to. Prosím o radu co dělat. děkuji

Odpověď: 13. 7. 2013, 8.51

Milý F., najděte si knihu Vztahy v zrcadle aury... Budete-li chtít, mohu pomoci rovena.info/lecebna-meditace-cesta-k-osobni-sile.html Přeji vše dobré.

AnonymkaS píše: 8. 7. 2013, 18.24

Dobrý podvečer, mám problémy ohledně rodiny, abych to trochu shrnula. Když mi byl jeden rok,(ted mi je 17), táta umřel na rakovinu, zůstala jsem se sestrou (21) a mamkou (43)sama. Máma si asi před 13 lety našla přítele a před 2 roky jsme se přestěhovali k němu. Po roce bydlení u něj se příteli (44) od mámy stala nehoda na motorce a zlomil si nohu, od té doby nenašel práci. Minulý rok začal dost pít a mámu mlátit, máma to vydržela a nic s tím nedělala. Jeho pití ustálo tak, že si dá přes den maximálně 5 piv. Sestra (21) se odstěhovala a otěhotněla, máme finanční problémy, máma je psychicky skoro na dně a chodí do dvou práci,aby to zvládala. Když ji přemlouvám, aby jsme se odstěhovali tvrdí, že to nejde jen tak odejít od někoho, když s ním jste 13 let). Jsem z toho také psychicky na dně, nebo mám spíše strach, že je to jen problém ve mě. Rozbrečí mě už i jen to, když na mě začne přítel od mámy křičet což jsem dřív zvládala. Mám furt nutkání mámě nějak pomoct, najít si brigádu, přesto, že jdu na operaci a nesmím nic dělat tak cítím bezmoc, dost mě to trápí zhoršil se mi skrz to i průměr ve škole. Jsem často nevyspaná, občas přemýšlím, jestli tu nejsem navíc a nebylo by lepší kdybych tu nebyla. Naštěstí mě aspoň trochu psychicky podporuje přítel i když mi to moc nepomáhá. Furt mě něco trápí, jsme smutná, nemám na nic náladu ani energii, nevím jestli je to z toho důvodu, že se bojím a cítím tu bezmoc nebo mám problém sama se sebou. Je tu někdo s podobným problémem, nebo se najde někdo kdo mi poradí jak z toho ven?

Odpověď: 13. 7. 2013, 8.46

Milá AS, nelehká situace. Postupně potřebujete pochopit, že máte nastarosti svůj život... mámě můžete dát radu, že je třeba najít si bydlení, které bude zvládnutelné... a sama z prostředí odejít k příteli a postavit se za sebe - potřebujete vědět, že máma si svůj život vybírá... můžete se začít věnovat technikám duševního zdraví - dejte případně vědět...

veronika píše: 8. 7. 2013, 16.57

Dobrý den, je mi 16 let a myslím, že trpím paranoiou.Už od dětství se bojím tmy, takže často nemohu usnout, ale letošní zimu se to hodně zhoršilo.Shlédla jsem film, který byl zkráceně o tom, jak jednu dívku unesli.Asi dva dny po tom jsem večer cítila neskutečnou úzkost a začala jsem brečet a hodně se bát(cítila jsem se ohrožená) ve svém vlastním pokoji, kde bylo navíc rozsvíceno. Dalo mi hodně práce se vůbec odhodlat k tomu, abych sešla dolů za rodiči a ti mě posléze uklidnili, ale hodně se mi klepaly nohy a nemohla jsem skoro mluvit.Několik týdnů jsem pak usínala s rozsvícenou lampičkou a i tak jsem pořád musela otevírat oči, abych se ujistila,že v pokoji nikdo není.Nedávno jsem byla postavena před skutečnost, že rodiče museli na víkend odjet a já musela být doma sama. Vůbec jsem to nezvládla, respektive když jsem přišla domů, musela jsem se podívat do každého pokoje v domě, zda tam nikdo/nic není a večer zavolat příteli aby se mnou doma přespal, jelikož můj strach mi nedovolil víc než strmě sedět u tv a poslouchat každý podezřelý zvuk. Co myslíte, že by mi mohlo pomoct? Nějaké terapie/konzultace s psychologem? Moc děkuji za odpověď, velmi mi to znepříjemňuje život.

Odpověď: 13. 7. 2013, 8.31

Milá Veru, dalo by se: https://rovena.info/kognitivne-emocni-revitalizace-psychiky-kerp.html Přeji vše dobré.

ivina píše: 8. 7. 2013, 13.22

Dobrý den, ráda bych vás požádala o radu ohledně soužití s přítelovou dcerou. Žije s námi od svých 15-ti let. Je epileptička a má emočně nestabilní poruchu osobnosti. Její matka jí dá se říci k nám "odložila" jelikož s ní údajně nedokázala vyjít. Do jejích 18-ti let bylo vše jakž takž v pořádku, nikdy jsme si sice nebyly vyloženě blízké, ale nebyly výraznější problémy. Po 18-tém roce se najednou její chování změnilo, začala se flákat, být drzá na otce i na mne, nechodí do školy ani na brigádu, veškeré rozhovory ohledně zodpovědnosti, pomáhání s domácností se naprosto míjejí s účinkem. V poslední době začala i s různými útoky proti mě, ovšem nikdy ne před otcem, aby nemohl zasáhnout. Jakmile je ona s přítelem sama, chová se k němu láskyplně, jakmile jsme spolu, nekomunikuje a snaží se jakýmkoliv způsobem vyvolat konflikt. Veškeré moje pokusy o mírové ujednání mezi ní a mnou ztroskokotaly a já už nevím jak dál. Přítel mne má rád, nechce o mne přijít, na druhou stranu nechce ublížit dceři, ale dohromady nám to už prostě nejde. Poradíte mi nějaké řešení či postup? Děkuji.

Odpověď: 13. 7. 2013, 8.29

Milá Ivi, pořidte kamery, nahrávání do místností, aby přítel viděl... Zajděte s partnerem do poradny. Můžete i ke mně. Je na čase, aby dcera šla žít samostatně... Přeji vše dobré.

Kateřina K. píše: 8. 7. 2013, 12.42

Dobrý den,mám problém ve vztahu,nevím dlouhodobě jak ho vyřešit.S přítelem jsem 4 a půl roku,máme téměř dvouletou dceru.Po porodu mé city zcela ochladly,za téměř 2 roky jsme spolu spali 4x,pokaždé hrůza.Dlouhodobě jsem nešťastná,frustrovaná,nebaví mě žít.Náš vztah od začátku nebyl to pravé ořechové,ale on byl hodný,spolehlivý,starší,rozumný,rodina mi ho schvalovala,ale myslím že jsem celou dobu šla proti sobě.Vše mi na něm teď vadí,nenávidím ho a sebe za to,že jsem to nechala dojít tak daleko a pořídila si rodinu s mužem kterého nemiluji,nepřitahuje mě,sex byl vždycky s ním takový divný,neuvolněný.Přesto se nedokážu odstěhovat,asi mám strach,že nenajdu muže tak oddaného jako je on.Taky kvůli dceři.Ale doma se většinou hádáme a urážíme,protože já s ním nedokážu spát.Nevím jak z toho ven.

Odpověď: 13. 7. 2013, 8.25

Milá Katko, máte tři možnosti: 1. odejít a být sama za sebe, možná někoho potkáte, možná ne. Za dceru se neschovávejte... můžete mít střídavku...či jinak domluvit uspokojivý kontakt s tátou, který má na dceru stejné právo jako vy... 2. zůstat a být protivná káča a otravovat život jemu, sobě, dceři 3. zůstat a být k muži slušná, srovnat v sobě pocity, vykomunikovat vztah bez sexu... říci mu to a nabídnout slušnost a spolupráci. Třeba to přijme, třeba ne a půjdete po dohodě od sebe. Co si vyberete?

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1