Online poradna

Psychologická online poradna – odpovídá psycholog, psychoterapeut

  • Dotazy můžete pokládat, pokud je okénko otevřeno, odpovědi naleznete do týdne rovněž zde. Poradna se uzavře po položení desátého dotazu v týdnu.
  • Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní.
  • Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo online konzultaci s psychologem, kontaktujte mne.
  • Pokud si přejete odpověď mimo on-line poradnu, je třeba uhradit 120Kč na č.ú.: 2500034126/2010 .
  • Vše zde napsané bude zveřejněno.
  • Chcete-li ocenit fungování poradny, zasdílejte, některý článek/stránku z tohoto webu např. na Fb. Články naleznete zde.


Zapomenout

Skákal přes oves

Na zodpovězení čekají: Zoufalá, Myška, Kačka, Andrea

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1

Iveta píše: 15. 8. 2013, 11.41

Dobrý den, po 15 letech manželství řešíme krizi. Manžel si našel milenku a byl rozhodnutý k ní odejít, protože ji prostě miluje, zatímco mě má po 15 letech vztahu "už jen rád". Těžce ale nesl jak ublíží našim dětem (2 a 4 roky) a právě kvůli nim se nakonec rozhodl s námi zůstat. Já jsem schopná mu nevěru odpustit a snažit se náš vztah naplno obnovit, nicméně manžel je ke mně v tuto chvíli naprosto citově chladný. Nehádáme se, nic si nevyčítáme, domácnost dobře funguje, dál každý víkend vyrážíme s dětmi na výlety, ale... plnohodnotný vztah to prostě není. A tedy se ptám - vím, že psychologové radí, že pro děti takovéto soužití rodičů není s ohledem na jejich vývoj vhodné, že potřebují vidět, že rodiče se mají rádi atd. Je ale pro ně lepší žít v úplné, klidné rodině, s oběma milujícími rodiči, byť rodiče si lásku nevyjadřují, ale alespoň se respektují? Nebo je pro ně skutečně lepší, aby žily v neúplné rodině, která jim do budoucna jako ideální vzor také rozhodně neposlouží, kdy by navíc rozchod rodičů pro ně znamenal stěhování z domku na vesnici do bytu ve městě? Předem děkuji za Vaši odpověď.

Odpověď: 18. 8. 2013, 10.41

Milá Ivetko, vy dva dospělí spolu vycházíte hezky - alespoň tak jsem to pochopila - tak to je v pořádku. Spíše je otázka, jak je to přijatelné pro Vás dva dospělé... Pokud oba jste se situací vyrovnaní, je to v pořádku. Vy dva dospělí si dopřejte čas... můžete zajít i do poradny. Držím palce.

sakrim píše: 13. 8. 2013, 12.23

Dobrý deň, chcela by som sa spýtať na názor ohľadom môjho kamaráta, poznáme sa už dva roky, stali sa z nás najlepší kamaráti a trávili sme spolu skoro každý deň. Postupne prišli aj city. Ale on čaká na jedno dievča strašne dlhú dobu a chce byť s ňou veľmi. Teraz je mimo Slovenska a ešte sa nikdy nevideli. Nastavili sme sa tak , že do vzťahu nejdeme lebo raz príde ona. Ale napriek tomu sme zažívali krásne chvíle. Hovoril mi, že ja som pre neho dokonalá, že by bol so mnou šťastný.Poznáme sa až veľmi dobre. Dokonale sme sa zladili vieme riešiť situácie, hádky, problémy. Vždy sme tu boli jeden pre druhého. Či už pri radostných chvíľach alebo v smútku. Dokonca sme si vyznali lásky, povedlai , že sa ľúbime. Ale on je nastavený tak, že chce vyskúšať byť s tým dievčaťom čo má prísť. So mnou preto do vzťahu nechce ísť. Vie, že ona nie je pre neho tak dokonalá, ale potrebuje to skúsiť. Prednedávnom sa pohádali a on prerušil aj kontakt so mnou. Uzavrel sa do seba, zatrpkol. S tým dievčaťom sa cez internet udobrili, a stále ju čaká ale neverí, že príde. Ale čaká. So mnou teraz krok za krokom sa snaží obnoviť kamarátstvo. Ale srdce a city si zavrel. Vysvetlil mi to tak, že nevie čo cíti, bojí sa so mnou stretávať, lebo vie že by sa to prehlbilo, nechce ísť so mnou do vzťahu lebo sa bojí toho že sa tak dokonale k sebe hodíme, zrazu ho ta "dokonalosť" odrádza, nechce ísť do vzťahu, lebo hovorí o sebe že je zlý človek, že si ma nezaslúži, že radšej bude vo vzťahu nejakom len preto aby nebol sám, ale nebude so mnou lebo on chce pre mňa šťastie a niekoho dobrého a bojí sa že by mi ublížil, bojí sa že ak budeme vo vzťahu, že sa vzťah nevydarí. Zlý človek nie je on si len teraz veľa domýšľa a nerozmýšla s chladnou hlavou, je zmätený a trápi sa. Tak Vás prosím o radu, ako môže niekto ľúbiť ale nechcieť ísť do vzťahu. Ako môže odmietať šťastie a lásku, keď to už dlhú dobu hľadá a môže to mať stojím pri ňom vždy. Prečo sa bojí že sa tak dokonale k sebe hodíme. Prečo radsšej bude s inou a so mnou nechce ísť do vzťahu......Vďaka za odpoveď.

Odpověď: 18. 8. 2013, 10.36

Milá Sakrim, někdy/často je užitečné, přestat hledat odpověď na otázku proč a vzít na vědomí fakta. Zajímavý úhel pohledu: www.csfd.cz/film/234989-az-tak-moc-te-nezere/‎Archiv Každý si volíme svou cestu a je třeba ji respektovat... Přeji vše dobré a propusť ho...

Anabela píše: 13. 8. 2013, 9.52

Dobrý den, chtěla bych vás poprosit o radu. Můj problém je v tom, že můj přítel se kterým žiji rok a půl, před půl rokem zjistil, že má malého syna, kterého počal ještě před tím než jsme se poznali, ale slečna o něm dala vědět až když malému bylo 10 měsíců. Můj velký problém je v tom, že jsem s nynějším přítelem otěhotněla na začátku našeho vztahu, ale oba jsme došli k tomu, že bude lepší když půjdu na potrat kvůli finanční i jiné situaci. a najednou se tu objeví dítě, které mělo být naše a ne jen jeho. Nedaří se mi s tímto faktem už půl roku srovnat a trpím depresemi a žárlím na toho malého. Nechci tomu malému brát tátu, ale nedokážu se přes tuto věc přenést. Mnohokrát Vám děkuji za radu .

Odpověď: 14. 8. 2013, 9.49

Milá An, ano, je to náročná situace - vy jste si vybrala muže bezdětného a ted má dítě, - to je podstatná změna, i vy jste se rozhodla pro potrat... Nevím, jak se chová partner, ale v obecné rovině, pokud vy děcko nepřijmete, je vysoká pravděpodobnost, že se rozejdete. S partnerem můžete zajít na seminář rodinných konstelací - nejlépe víkendový. Přeji vše dobré.

Andy píše: 13. 8. 2013, 9.12

Dobrý den, už delší dobu bojuji se žárlivostí vůči příteli. Myslela jsem si, že je to normální, vždyť snad každý musí žárlit, ale postupem času se to stupňovalo a začalo to obtěžovat ne jen mého přítele, ale i mě. Dochází mi, že touhle cestou to nepovede nikam jinam než k rozchodu, ale ani přes to s tím nedokážu nic dělat. Četla jsem na internetu nějaké články o patologické žárlivosti a podle toho, co jsem se dočetla, mám celkem strach, že by se tato žárlivost mohla týkat i mě. Snažila jsem se to nějak přejít, uklidnit se, protože přítel se ke mě chová pěkně, pořád mě ujišťuje, že by mě nikdy nepodvedl, ale ani to nepomáhá. Nedokážu mu věřit, nejradši bych ho měla pořád na očích, kontroluji mu SMS v mobilu (za což se opravdu stydím a je to nepříjemné i mně), podezírám ho, že je s nějakou jinou, žárlím, jen když se pozdraví s nějakou svou známou a mnoho dalšího. Nedá se to ovládat. Jsme spolu 20 měsíců a moje žárlivost trvá asi rok a je to čím dál tím horší. Možná to zní hloupě, možná si budete myslet, že je to v mém věku (19 let) běžné a taky jsem se nechtěla obracet na žádného psychologa, snažila jsem se z toho dostat sama a tohle jsem měla jako poslední možnost. Byla bych ráda, kdyby jste mi zkusili alespoň nějak poradit jak se s tím srovnat. Děkuji mockrát za případnou odpověď.

Odpověď: 14. 8. 2013, 9.42

Milá Andy, oceňuji, že se začínáte zabývat sama sebou. Po internetu o žárlivosti ode mne: rovena.info/clanky-o-zarlivosti.html . Další postup si zvolte... Práce na sobě, na žárlivosti je fakt práce... tak držím palce. Přeji vše dobré.

Terka píše: 12. 8. 2013, 12.02

Dobrý den,je tomu asi 2 měsíce,co manžel přišel o práci,byl se mnou a s naším synem doma.Práci si nehledal,ale před týdnem mu zavolal známí a práci dostal.V té době jsem se začala víc pozorovat,nevím jestli z nervů,že je manžel doma,.. Začali mě víc bolet záda,od toho,jak stále nosím malého v náručí a nevím co mě to napadlo,ale zadala jsem si do vyhledávače bolest zad pod lopatkami a vyjela mi rakovina plic.Ta myšlenka,že bych mohla umřít se mi usadila v hlavě a dodnes se toho nemůžu zbavit.Dokonce to zašlo až tak daleko,že jsem jela na plicní,abych měla jistotu,že jsem zdravá.NA RTG byl malý stín,ale z odběrů krve vše v pořádku,měla jsem dorazit na kontrolu,také v pořádku a jdu za půl roku ještě na spiro.Myslela jsem si,že už tu myšlenku z hlavy dostanu,ale pořád se obávám té poslední kontroly (dr do zprávy uvedl,že už další po spiro nebude kontrola nutná).Hodně jsem zhubla,cítila jsem se hodně slabá,jen bych spala.Teď už je to lepší,nabrala jsem zpátky ztracená kila,ale občas se mi ta myšlenka vkrade do hlavy a na chvilku ztratím energii do života.Prosím,dá se nějakým způsobem těchto černých myšlenek zbavit?D9ky za odpověď.

Odpověď: 14. 8. 2013, 9.37

Milá Terko, myšlenky ovládáme my - nikoliv ony nás. Své myšlenky je třeba naučit se řídit. Je možné, že taky potřebujete ukotvit důvěru ve své tělo, v sebe na pocitové úrovni. K tomu je dobrá řízená meditace nebo technika KERP rovena.info/kognitivne-emocni-revitalizace-psychiky-kerp.html Přeji vše dobré.

SDX píše: 7. 8. 2013, 14.16

Dobrý den. Jsem fanouškem jednoho seriálu kde jsem si oblíbil z postav jeden manželský pár. Po nějaké době jsem začal na internetu hledat fanouškovské povídky ve kterých tento pár figuroval. Bohužel v povídkách ve kterých tyto postavy byli se objevila nevěra, zesměšnění, incest, potraty a smrt. Většina těchto povídek byla anglicky a někdy jsem opravdu nemohl tušit co se tam stane. Jde o to že v seriálu se nikdy neobjevila a ani nemůže objevit ani jedna z věcí které jsem jmenoval. I přesto že si to uvědomuji nedokážu na ty hrozné věci přestat myslet. Někdy jsi na to vzpomenu a pak nemůžu dlouho přestat na to myslet, nebo si na vzpomenu prostě zničehonic a funguje to jako rána do hlavy. Žádám vás o radu jak na to přestat myslet, jak na to zapomenout nebo alespoň jak si uvědomit že to není pravda a přestat se tím zabývat. Děkuji.

Odpověď: 11. 8. 2013, 20.23

Milý SDX, doporučuji https://rovena.info/lecebna-meditace-cesta-k-osobni-sile.html Je potřeba naučit se myšlenkové sebekázni Nevím, zda témata mají souvislost i s vaším životem a jak je třeba myšlnky konstruktivně přepracovat. Najděte si knihu Léčebný kod. Přeji vše dobré.

Ilias píše: 7. 8. 2013, 10.37

Dobrý den, nevím, kde začít... potřebovala bych poradit, zda si mám dojít s mými problémy k psychologovi (jestli mi s nimi vubec dokáže nějak pomoci)... Mým největším problémem je to, že když někam mám jít, tak neustále přemýšlím nad tím, zda si tam budu moci dojít na toaletu (toto přemýšlení mám pochycené od mamky a nijak se toho nemůžu zbavit). Jsem na brigádě v hypermarketu u pokladny a včera to vyvrcholilo tím, že jsem doma, před tím, než jsem šla na směnu, stropila hroznou ubrečenou scénu, že tam nechci a bylo mi strašně špatně (myslím si a i můj přítel si myslí, že to bylo způsobené stresem z toho přemýšlení nad tím, že si nebudu moci odskočit hned, když budu potřebovat)... co mám dělat? Jsem z toho zoufalá... :( Nejedná se pouze o tu toaletu, stresuji se vším... když mám někam jet, tak kde zaparkuji atd... Ještě bych chtěla poradit s jednim mým problémem. Když mě mamka čekala, tatka byl na tom dost špatně v nemocnici a máma celé těhotenství probrečela. Myslím si, že to je důvod, proč jsem tak hrozně citlivá. Co si myslíte vy? Rozbrečí mě každá "blbost" (ať je to řešení nějakého problému s partnerem nebo cokoli jiného). Hrozně mě to štve, protože s takovýmhle přístupem toho moc nedokážu... Chci se Vás tedy zeptat, má jít smysl s těmito problémy k psychologovi? Mohl by mi nějak pomoci? Co si o mých problémech myslíte Vy? Co byste mi poradili? Díky moc za odpověď a přeji hezký den :)

Odpověď: 11. 8. 2013, 20.19

Milá Ili, máte rysy OCD - poperte se s tím. Můžete se i objednat na rovena.info/kognitivne-emocni-revitalizace-psychiky-kerp.html . Přeji vše dobré.

Niki píše: 7. 8. 2013, 4.59

Dobrý den, je mi 20let a už delší dobu se trápím. Minulý rok jsem maturovala, ale bohužel jsem neudělala matematiku, ani na potřetí se mi to nepovedlo. Od té doby mám pocit, že jsem pro rodinu zklamáním(mamka to vzala v pohodě a uklidňovala mě, že to nevadí, že se z toho svět nezhroutí), ale i přesto se trápím... Problémy jsem měla už před maturitou, ale díky ní se zhoršily. Nemám často náladu, jsem výbušná, znuděná. Nechce se mi jít a najít si práci/brigádu, asi mám strach, že bych to nezvládla. Kdysi jsem ráda pekla, teď z toho nemám radost a nepeču. Často brečím a většinou ani nevím proč. Taky si někdy říkám, že nejjednodušší by bylo, kdybych na tomto světě nebyla, že bych měla klid. Navíc mám asi 3roky střevní potíže, nedávno jsem byla na gastroenterologii a doktor mi řekl, že je to psychosomatické. Nevím co mám dělat:( můžete mi poradit? Děkuji

Odpověď: 11. 8. 2013, 20.17

Milá Niki, doporučuji spolupráci s psychologem... A taky se překonat a na brigádu vyrazit... zkusit a uvidím... učený z nebe nespadl... Držím palce.

Božena píše: 6. 8. 2013, 15.38

Dobrý den, mám pro vás dotaz s mým osobním problémem. Mám velice malé sebevědomí a jsem velice stydlivá. Navíc nyní se stěhuji do jiné země a daný jazyk sice docela zvládám, ale můj problém se stydlivostí(nebo spíše s tím, že se necítím mezi lidmi)mi brání nějak se posunout dál... Lidé okolo mně většinou ani neví, že jsem stydlivá. Na většinu lidí působím dojmem silné sebevědomé ženy, přitom taková vůbec nejsem. Lidi si potom myslí, že třeba nezvládám jazyk.. Nejhorší je, že když jsem třeba byla se svým bývalým venku, tak on mi furt říkal, že mám něco říct a já mu vždy odpověděla, že nevím. On si myslel, že vůbec neumím daný jazyk, nemám ho ráda, nebaví mně to s ním, ale jediný můj problém je, že se nedokáží hned tak s někým bavit. Třeba s kamarády, které mám už roky, ale vůbec takový problém nemám :) prosím o radu :)) Božena

Odpověď: 11. 8. 2013, 20.16

Milá Boženko, začněte trénovat, překonávat se... a užít si to, že to jde.... rovena.info/kognitivne-emocni-revitalizace-psychiky-kerp.html Přeji vše dobré.

Bára píše: 6. 8. 2013, 14.52

Dobrý den . Chtěla bych se zeptat mám v hlavě docela velkej zmatek . Mám přítele ,ale bydlíme od sebe cca 200km a dojíždíme za sebou. Dostala jsem se na vejšku (soukromou ) mám jí studovat 3 roky ,mě je 23 a je mu 33. Chce abych se k němu přestěhovala , chce miminko ,ale já nevím sama co dělat. Na jednu stranu chci být s ním ,ale na tu druhou se nechci stěhovat tak daleko , i když on tam má veškeré zázemí , byt,auto a podobně. Bojím se se přestěhovat do neznáma , nikoho tam neznám . Přítel se stěhovat nechce. Děkuji za odpověd

Odpověď: 11. 8. 2013, 20.14

Milá Báro, rozhodnutí je na Vás. To udělat nemohu. Zvažte, na kolik procent vás brzdí jen strach z neznáma a na klik procent je stěhování v souladu s vaší vnitřní touhou. Strac není dobrý rádce, ale je třeba mít v souladu své touhy... Přeji vše dobré.

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1