Online poradna

Psychologická online poradna – odpovídá psycholog, psychoterapeut

  • Dotazy můžete pokládat, pokud je okénko otevřeno, odpovědi naleznete do týdne rovněž zde. Poradna se uzavře po položení desátého dotazu v týdnu.
  • Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní.
  • Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo online konzultaci s psychologem, kontaktujte mne.
  • Pokud si přejete odpověď mimo on-line poradnu, je třeba uhradit 120Kč na č.ú.: 2500034126/2010 .
  • Vše zde napsané bude zveřejněno.
  • Chcete-li ocenit fungování poradny, zasdílejte, některý článek/stránku z tohoto webu např. na Fb. Články naleznete zde.


Zapomenout

Skákal přes oves

Na zodpovězení čekají: Zoufalá, Myška, Kačka, Andrea, Amálie

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1

Katty píše: 26. 8. 2013, 16.38

Dobrý deň. Neviem či je to nejak vážny problém ale...Prídem si ako egoistický psychopat.Všetko v mojej mysli som len ja,ja,ja. To by bolo síce ešte normálne len som zistila že naozaj nepoznám nikoho (hoc i z rodiny) kto ak by zomrel,by to malo na mňa nejaký negatívny emocionálny vplyv. Pohreby tiež nechápem,nejde mi do hlavy prečo tí ľudia tam plačú,za čím.Nie je to náhodou len z egoistických dôvodov a tiež im to pripomína že sa to raz stane každému? Medzi ľudmi sa správam tak aby ma obdivovali a to sa mi i dostáva ale o žiadny bližší vzťah záujem nemám. Mám rada pozornosť pre ktorú som schopná šialeností. A len by som chcela vedieť váš názor na takýto druh psychopatie.

Odpověď: 1. 9. 2013, 17.53

Milá Katty, jsi přemýšlivá, je dobré, že uvažuje o sobě, o lidech kolem o vztazích i smrti... Je dobré umět nalézat rovnováhu mezi ty a já... o to v životě vlastně běží ... pochopit, že jsme součást celku, a každá část je důležitá... Obdiv - potřebuješ k potvrzení vlastní ceny - vlastní nejistota tedy v tobě... Jaké vztahy budeš tvořit, je na tobě... můžeš se učit... Na pohřbech lidé pláčí, protože jim je smutno z toho, že jim odešel někdo pro ně důležitý, že už od něho nedostanou to, čím pro ně byl důležitý... nelpělt a umět pouštět je spojeno s bolestí... Přeji vše dobré.

pavla píše: 26. 8. 2013, 14.06

Co si myslite o sebeposkozovani??:(

Odpověď: 28. 8. 2013, 20.43

viz dva dotazy od Sarloty v posledních cca 18dotazech.

Sarlota píše: 26. 8. 2013, 14.04

Je mi 13 . A mam potrebuju se rezat .. mam strach ze si toho vsimne mama nebo tata. Jinak bych uz mela porezane ruce od zhora az dolu. takže, dlouho jsem přemýšlela, jestli sem mám tohle napsat, ale jo. měla jsem pořezanou nohu. a taky druhou nohu, břicho a ruce. teďka mi napíše, že jsem to dělala jen kvůli tomu abych na sebe upozornila, nebo že jsem ubohá, nebo tak. protože některý lidi to dělaj jen kvůli tomu aby na sebe upozornili. já jsem to ale dělala, protože mi to vážně pomáhalo. teď si možná myslíte že jsem trapná, ale mě to nezajímá. kdo to nepoznal, ten to nepochopí. Ne, problémy to neodstraní, nedá ti to řešení ani nic, ale na chvíli ti to pomůže. protože když musíš snášet takovou psychickou bolest, jakou jsem snášela já skoro dva roky, chceš cítit i něco jinýho. proto to lidi dělaj. protože fyzická bolest jim pomůže zapomenout na tu psychickou. každýmu "pomáhá" něco jinýho. někdo kouří, někdo pije, někdo fetuje, někdo se prostě řeže. jo, chtěla jsem umřít.. byla jsem i u psychouše a ne, není to nic příjemnýho. teď už jsem to dlouho neudělala. přijde mi, že jsem z toho venku, ale všichni, včetně doktora, říkají, že když jsem se řezala tak dlouho, nejsem z toho venku ani náhodou. berou to jako drogu. "jednou feťák, pořád feťák." přesně tak to berou všichni kolem s řezáním. já nevím. pravda je nakonec taková, že řezání ti sice pomůže zapomenout. na chvíli. řízneš se, odteče krev a v tu vteřinu máš pocit, že odtekly i problémy. ale oni neodtečou, spíš ti přitečou další. když brečíš, klepeš se a nevíš, co máš dělat, v noci nespíš, nemáš chut k jídlu, k pití, k mluvení, ke smíchu, k ničemu. nechodíš ven, , nemluvíš s lidmi, nic. potom v takovým stavu je člověk schopnej všeho, ani si to neuvědomuje.

Odpověď: 28. 8. 2013, 20.41

Milá Sarloto, psala jsi mi minulý týden v podstatě to samé - odpovídala jsem ti... vyhledej někoho, od koho se bedeš chtít naučit pracovat s tou vnitřní bolestí. Můžeš se obrátit i na mne. Přeji vše dobré.

Vagus píše: 26. 8. 2013, 9.17

Mam přitelkyni,která byla v ranném věku nespíš zneužívaná a nechce se o tom bavit což chápu.nemá lehký život ani v rodině nemá velikou podporu její předchozí přítel zemřel při auto nehodě,když už spolu nebyli a ona si vše dává za vinu.Chtel bych jí moct pomoct ale jsem moc mladý a nemám tolik zkušenosti moc jí miluji ale ona je dosti odtažitá chvilkama chce náš vzath i ukončit.Opravdu potřebuji poradit moc se snažit ale všechna snaha přichází vniveč.

Odpověď: 28. 8. 2013, 20.38

Jestli se nepletu, tak jsme spolu telefonovali. Pokud se pletu, ozvěte se telefonicky: rovena.info/psycholog-online.html

martin 22 píše: 25. 8. 2013, 23.16

Dobrý den , chtěl jsem se zeptat jsem normální když většinou vím co si člověk myslí?, když si v duchu dokončím větu kterou ani nedořek , dokážu poznat lež a přetvářku , vycítím nebezpečí a občas mám strach i když vím že mi nic nehrozí , dokážu se přispůsobyt každému člověku a jeho choování, umím se nabourávat do mysli tím že získám pravdu , kolikrát mi přiznaj i to co není pravda jelikož jim udělám do hlavy takovej vír , že i oni sami tomu věří , rád mluvím převážně osobě , a dokáže mě vytočit i ta nejmenší maličkost , tak bych vás chtěl poprosi o nějaký názor či radu , zda-li je to normální, moc děkuji.

Odpověď: 28. 8. 2013, 20.28

Milý Marine, druhy norem: 1. ideální 2. individuální 3. statistická - kterou máte na mysli? Názor: dělá Vám dobře moc. Doporučení? zvážit, co je centrem vaší bytosti; zvážit vztah k lidem a ke světu. poznat pokoru. Přeji vše dobré.

Alžbeta píše: 21. 8. 2013, 20.55

Dobry den. Je mi 19 let a potřebuji radu jak získat pevnou vůli.Ja vážim 102 kg a neumím se donutit k diete nebo cvičení protože pokaždé je z toho jenom opačne...Už mám ze svého zevnejšku i deprese.Vím že se musím snažit ale nejde mi to....Taky si ze mně lidi dělají srandu a já se neumím vuči posměškum bránit jenom se je snažím ignorovat i když mne to ještě dlouho trápí. Mám střední uměleckou s maturitou ale so skončení mně nevzali na vysokou a nikde jsem si nenašla práci když pořádně ani nic neumím.Je mi hrozně a nevím se z těchto myšlenek a pocitů vymotat. Nevíte mi pomoci prosím?

Odpověď: 25. 8. 2013, 15.36

Milá Běto, základ je nevzdat to - myslím nalézání, jak žít - jít za tím - třeba najít budhisty, křesťany - poznat, co je spojuje... být s nimi... Ohledně kvalifikace - umělci to nemají lehké - zvažte, jak být komerční... jak dělat to, co lidé chtějí... být kvalifikovaná... Přeji vše dobré.

Renata píše: 21. 8. 2013, 17.32

Dobry den mam z prvniho manzelstvi dva syny. Kdyz jim bylo 15 a 17 rozvedli jsme se s manzelem. Bydleli jsme v dome ktery jsme postavili. Deti se mnou do 1+1 odejit nechteli meli svoje zazemi.Odesla jsem do jineho mesta o par km ale stykali jsme se. Meho druheho manzela od zacatku respektuji. Mam straslive vycitky svedomi ze jsem deti spatne vychovala coz se projevilo tim ze jeden syn uz dlouho nepracuje 37 roku nema pratele pritelkyni domluvila jsem mu psychologa ale nic se nezmenilo. Bydli porad u sveho otce ktery se znova oznil a ma svoje dalsi dite. Neplati najem nic. Druhy syn sice do prace chodi ale rovnez ma problemy nadelal si dluhy a ted zadluzil dum ktery byl spolecne nase jmeni s prvnim manzelem. Jelikoz jsme ho na nej prepsali.Vsichni bydli v jedom dome. Kluci mezi sebou taky nekomunikuji. Ani jeden z nich s otcem normalne nekomunikuje jen po sobe vsichni rvou a nadavaji si. Ani prvni manzel neni bez dluhu ziji ze dne na den nic jsem si z manzelstvi neodnesla vse jsem tam nechala synum jsem mnohokrat s mym druhym manzelem pomohla ale nebylo to k nicemu. Syn me vycita ze jak jsme ho vychovali takovy je. Chodil na stredni skolu tu nedodelal nicim nejsou a me utrapi. Delam si vycitky a ziju s nima celych dvacet roku. Mam nejhodnejsiho a nejslusnejsiho muze jakeho si muze zena prat. Zijeme slusne a ja si vycitam ze neco mam a moji synove ne. Co rozhovor se synem to propad. Vubec me neuznava a presto je me lito ze nikoho a nic nema a zije jak zije. Kdyz mu rikam ze ublizuje nejvice sam sobe tak me rekne ze jsem vse zavinila ja. Ale nerespektuje nikoho. Mam o nej strach. Jak jsem psala neni tam zadna komunikace jen rvani a nadavky. Ke mne si nadavky nedovoli ale nenavidi me a cim vice se trapim tim mam vetsi pocit ze mu to snad dela dobre.Bojim se telefonu jestli se tam nepobili atd. Muj manzel je velmi trpelivy ale vidi me neustale ubrecenou smutnou. A pritom me dela co me vidi na ocich. Muj dalsi problem se ted rozrostl je me 57 roku prisla jsem o praci navic me propustila kamaradka s kterou kamaradime rodiny 20 roku. Nema na me penize asi ji to taky nebylo mile ale ted se ani jedna nezvladame chovat asi normalne. Nekomunikujeme jsem z toh v soku. Kamaradka vyresila svuj problem a chce mit ted klid. A ani ja nevim co bych rekla. Jsem velmi akcni ale sehnat praci je temer nemozne. Mam pocit ze toto uz neunesu. Rady at se soustredim na neco jineho atd jsou sice hezke ale realita je jina a ja nechci sedet v byte od rana do vecera sama a nic nedelat nebo si cist a jine veci.asi me ani poradit nemuzete ale musela jsem to napsat.

Odpověď: 25. 8. 2013, 14.48

Milá Renato, minulost je pryč, tu nezměníte - potřebujete ji jen přijmout, požehnat ji... I Vy máte právo na štěstí... dělala jste to nejlepší, co jste uměla... Budoucnost neznáme a tvoříme přítomností... Máte možnost jen užívat si přítomnost... Abyste to dokázala, vydejte se pro literaturu... konzultaci s psychologem, meditaci - rovena.info/kognitivne-emocni-revitalizace-psychiky-kerp.html Být jen doma je vskutku demotivující - udělejte si plán - třeba psychické rehabilitace, najděte, co vás baví....a hlavně si dopřejte radost z přítomnosti... Kdo kým je v dospělosti, je jeho zodpovědnost - každý se musí vyrovnávnávat s prostředím, v kterém se nachází https://rovena.info/vliv-detstvi.html - krom toho, vy jste v základu dětem dala dostatek pro to, aby si s životem poradili. Prostředí ovlivnuje, ale je jen na nás, jak na to budeme reagovat. Přeji vše dobré.

Dominika píše: 21. 8. 2013, 16.25

Rodiče mě měli v 18, vždycky mi tvrdili, že jsem byla chtěná a že mě hrozně moc chtěli. Jenže otec se před pár dny prořekl s tím, že jsem byla nechtěná a možná i jedna z největších chyb. Rozvedli se, když mi bylo osm a od té doby jsem na tom trochu špatně s psychikou. Možná je to i tím, že moje máma se na mě naštve ať udělám i něco o čem nevím, jenom maličkost, tak je na mě naštvaná třeba dva dny, i když jsem se jí předtím několikrát omluvila. Jelikož se ke mě takhle chová pořád, hledala jsem útěchu u taťky. Od té doby jsem ho měla radši. Jenže teď jsem zjistila, že všechno, co jsem mu řekla, přetlumočil mámě. Jenže on byl jediná osoba z rodiny, kterému jsem věřila, ale já teď prostě nikoho nemám. Někdy mám pocit, že jsem psychicky nemocná, protože mě rozhodí snad každá maličkost. Když někdo objeví něco na tom, co jsem udělala, že je špatně, dostanu záchvat, kdy brečím a přeju si, abych už konečně bylo plnoletá a po škole a mohla se odstěhovat do ciziny, což je můj sen už asi od deseti let. Jsem na tom strašně psychicky připoutána a myslím, že když mi to nevýjde, tak se zhroutím uplně. Už teď mám pocit, jako kdybych jen přežívala. Docela často poslední dobou přemýšlím o sebevraždě, jenže pak si uvědomím, že si chci splnit sny, ale je toho na mě moc. Jenom nechápu, když mě nechtěli, tak proč matka nešla na potrat. Kdybych se nenarodila, mám pocit, že by mi bylo líp.

Odpověď: 25. 8. 2013, 14.19

Milá Dominiko, člověk si komplikuje život tím, že si hraje s různými soudy a úvahami. Podstatné je to, že život máš. Ber ho tak, jak je a udělej z něj něco hezkého - o tom je život. Kromě uspořádání ve vnějším světě je užitečné věnovat se svému vnitřnímu světu - např. knihy: Miluj svůj život, Buď v pohodě... naučit se relaxovat, meditovat Mámino chování je vůči tobě vskutku bolestivé - to mne mrzí - bohužel to musíš zvládnout - třeba ti v tom pomůže to, co píšu více. Můžeš požádat o spolupráci mamku a zajít spolu do poradny (třeba ji popros o doprovod a pak požádej psycholožku o podporu....) S taťkou si promluv o tom, co cítíš, o čem přemýšlíš... Ta slova, která tě od táty zasáhla neber až tak vážně - on nedomýšlel, jak to vezmeš - táta se jen pustil do podivných úvah... do těch, co jsou dost dysfunkční. Vol myšlenky, které ti prospívají. Držím palce.

Milan píše: 21. 8. 2013, 15.10

Dobry den je mi 22 a posledni dobou mam problem s pritelkyni Jsme spolu pět let a posledni mesic je jako vymenena je ji 23 nedavno dodala skolu a ze se pry chce bavit tak si nasla kamaradky a zacla chodit na diskoteky a po hospodach je jako vymenena vraci se domu pozde rano a kdyz se ji snazim vysvetlit ze mi to vadi tak mi vicita ze chce svobodu a kdyz ji nekdy zavolam tak me obvinuje ze ji hlidam prosim o radu

Odpověď: 21. 8. 2013, 20.31

Milý MIlane, požádejte o společnou návštěvu poradny, nebude-li chtít, zajděte sám... (působí to dojmem, že vztah má vážnou krizi a možná chce být ukončen - nevím však) V principu - ovlivnit můžete jen sebe - ji přejete, co potřebuje a sobě samozřejmě taky - pak je otázka, jak je to slučitelné... Přeji vše dobré.

Barbora píše: 20. 8. 2013, 21.02

Dobrý den, chtěla bych se na Vás obrátit s dotazem. Mám velmi dobrého přítele, který bohužel naprosto propadl jídlu. Podle BMI má obezitu II. - III. stupně. Problém je jeho psychický blok, který mu nedovoluje si připustit, že trpí tak závažnou chorobou. Lépe řečeno, je si toho vědom, ale absolutně s tím nehodlá nic dělat. Mě samotné, jako studentce medicíny je jasné, jaké může a bude mít zdravotní komplikace, jestli se jeho tužby po jídle nezbaví. Všemožnými způsoby jsem se snažila mu pomoci, namotivovat jej k nápravě, avšak zcela zbytečně. Pomoc psychologa je tedy nezbytná. Problém je ten, že on si nechce nechat pomoci ani od odborníka a zarputile se tomu vyhýbá. Je nějaká možnost, jak ho k tomu donutit? Pochopitelně, čistě z psychologického hlediska. Mám zkušenosti s jednáním s pacienty, avšak ti alespoň mají (občas) snahu o nápravu. On řeší všechen stres jen za pomocí jídla, je na něm závislý. Bez psychologa nemá nejmenší šanci, proto Vás prosím o radu. Mnohokrát děkuji, B.S.

Odpověď: 21. 8. 2013, 20.27

Milá Báro, donucováním se nazabývám... Je na Vás, zda chcete za partnera člověka, který projevuje neúctu ke svému životu a k osobnostnímu vývoji... Přeji vše dobré.

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1