Online poradna

Psychologická online poradna – odpovídá psycholog, psychoterapeut

  • Dotazy můžete pokládat, pokud je okénko otevřeno, odpovědi naleznete do týdne rovněž zde. Poradna se uzavře po položení desátého dotazu v týdnu.
  • Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní.
  • Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo online konzultaci s psychologem, kontaktujte mne.
  • Pokud si přejete odpověď mimo on-line poradnu, je třeba uhradit 120Kč na č.ú.: 2500034126/2010 .
  • Vše zde napsané bude zveřejněno.
  • Chcete-li ocenit fungování poradny, zasdílejte, některý článek/stránku z tohoto webu např. na Fb. Články naleznete zde.


Zapomenout

Skákal přes oves

Na zodpovězení čekají: Zoufalá, Myška, Kačka, Andrea, Amálie, Josef, Tereza, Ivan, Lucifer, Klara, Kerstie, Hella

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1

Markéta píše: 30. 6. 2008, 21.19

Mám problém, protože mi přerůstají přes hlavu zdravotní problémy a jsem na to sama. Moje matka mi svou "péčí" zesiluje pocit úzkosti, který bych měla i bez ní, ale zvládla bych to. Torpéduje mě telefonátama a vyjadřuje se ve smyslu, že se o mě bojí, takže má právo to dělat. Nemám energii a ještě ji ztrácím když se bráním. Moje zdravotní problémy jsou s páteří, která se sype, protože mám vybočený obratel a to chce psychicky zpevněného jedince. Navíc jsem měla poslední dobou silné problémy s bolestí zubů a dalšími záněty v těle. Imunolog zatím nic, odkázal mě na praktickou lékařku, takže žádný odběr krve na boreliózu, či protilátky, sedimentaci, nic, jen ze mně udělal blbce, bylo mu už nejmíň 70 let. Asi moje špatná volba. Jsem najednou strašně sama. Drtí mě i nevšímavost společnosti, jako bych měla být mnohem důraznější v žádosti o vyšetření, ale doktoři mě radši utřou než vyšetří. Kde je najdu a jak je poznám? A hlavně včas? Moje matka mi kvílením do telefonu neposiluje sebedůvěru. Mám pocit, že se nezpevním. Narůstá ve mě úzkost, kroutí se mi noha, bolí vaziva pod koleny, asi zánět,nevím jak to řešit a kde a hlavně důsledně a doopravdy. Ne že si jen hrajeme na doktory a pacienty a přitom je to na prodejce a hloupé zákazníky, které je třeba zastrašit a prodat jim celou lékárnu. Minimum péče a já cítím, že už hoří, potíže mám od února.Bojím se, že mám opravdu problém a je ho třeba řešit. Zánět, nebo virovou infekci. Jsem unavená, vyčerpaná a objevují se nové potíže.Psychicky mě otřásl ten týten bolesti zubů a překvapivá zkušenost se zdravotnictvím. Nečekala jsem, že je to tak špatné. Jsem špatná já? Už mi z toho straší ve věži, ale to mě nevyléčí z infekce. Jak se prosadit?

Odpověď: 4. 7. 2008, 15.03

Milá Markéto, s povrchní zdravotní péčí se ve svém okolí setkávám. Na vašem místě bych asi vyhledala lékaře celostní medicíny. Nevzdávejete se a najděte si třeba i na internetu toho, o kom budete mít pocit, že vám bude moci pomoci. Můžete se také poptat, který obvodní lékař ve vašem okolí věnuje dobrou péči pacientům a pozeptat se ho, zda by vás přijal do péče a poslal na vhodná vyšetření. (Dozvěděla jsem se, že od ledna pro lékaře je finančně nevýhodné poslat pacienta ke specialistovi - nevím přesně) Nevzdávejte se - s páteří není dobré si zahrávat - také doporučuji kombinovat klasickou medicínu s energetickou léčbou - pak je léčba nejefektivnější.

fidalka píše: 30. 6. 2008, 13.46

Dobrý den, obracím se na Vás s prosbou o radu. Jsem 8 let rozvedená ( manžel alkoholik) a z prvního manželství mám 2 děti. Dcera je již dospělá a synovi je 16. Hned po rozvodu jsem si našla přítele, se kterým stále jsem a máme spolu 2 děti ( 6 a 2,5 roku). Zpočátku jsme měli velké problémy s dospívající dcerou,která se nesnesla s přítelem. Ale vše jsme ustáli a teď když je dospělá vše se urovnalo. Nyní má přítel zase konflikty se synem, ale není to tak intenzivní takže to jakž takž ukočírujeme. Děti se mezi sebou snáší dobře a mají se moc rády. Přítel je strašně paličatý a urážlivý a je schopný se mnou kvůli konfliktu nemluvit dokud já nepřijdu a nezačnu vše urovnávat.Už mě to unavuje, ale mám takouvou pitomou povahu, že nakonec si myslím, že je to moje chyba a jdu se mu omluvit.Poslední dobou také moc žárlím i když vím, že nemám důvod. Je dost oblíbený a rád rozdává ostatním ženám komplimenty, baví se s nimi a to já dost špatně snáším. Občas mu to vyčítám, on se urazí a já mám pak pocit, že se ztrapňuji a lituji, že jsem s tím zase začala a mám strašné výčitky vůči sobě. Pokaždé si říkám, že se musím ovládat a vydýchat to, ale nějak se mi to nedaří. On mě nechá dusit, nemluví se mnou i když vidí, že mě to mrzí.Mám pocit, že mnou pohrdá. Možná to souvisí i s tím, že se nijak nehrne do manželství i když jsem to párkrát nadhodila. Myslím, že mám komplexy méněcennosti a že si nevážím sama sebe. Kdybych měla více sebevědomí, určitě bych některé situace brala více s nadhledem, ale ptám se jak to mám dokázat? Neexistuje nějaký návod jak se naučit mít sám sebe rád? Vím, že pokud si nevážím sama sebe tak si mě nemůžou vážit ani moji blízcí. Prosím napište mi jak to zvládnout. Děkuji

Odpověď: 4. 7. 2008, 14.45

Milá F., schema vaši rodiny je náročné... Dospívající syn prochází konfrontací s mužskou autoritou... v případě doplněné rodiny je to období obzvláště náročné a zátěžové. Ohledně vašeho partnerského vzahu bych doporučovala vědomou snahu obou vylepšit váš vztah při vzájemné spolupráci. Může to být i návštěvou partnerské, rodinné poradny. Nebude-li partner chtít, bylo by vhodné, abyste vy sama párkrát došla k psychoterapeutovi a s ním si dorovnala své sebepřijetí... Inspirovat vás může i kniha Miluj svůj život, ta ale nenahradí kontakt s živým člověkem. Přeji vše dobré.

Pavlína píše: 30. 6. 2008, 13.42

Dobrý den, je mi 29 let a mám problém se svými rodiči. Vztahy mezi mými rodiči nebyly nikdy ideální, hádky, otec se k matce moc pěkně nechoval, občas fyzické ublížení od otce matce. Otec byl vždy více dominantnější, matka spíše submisivní. Kolem mých 10 let matka začala pít alkohol, pila doma tajně, ze začátku sem tam, především, když otec nebyl doma, když měl třeba odpolední nebo noční službu v práci. My jsme se sestrou matku kryly, pokud otec volal domů, že není opilá. Nechtěly jsme aby byly mezi nimi neshody kvůli tomuto. Postupem času se matčino pití začalo zhoršovat, už jí bylo jedno kdy a před kým. Několikrát jsme měli rodinné sezení, na kterém se defacto nic nepořešilo, matka svůj problém nikdy nebyla ochotná přiznat, nebyla ochotná nastoupit léčení. Ve slabých chvilkách slibovala, že toho nechá, ale samozřejmě tak se nikdy nestalo. Rodinná situace nás se sestrou donutila, co nejdříve z domu odejít. Obě jsme se brzy kolem 20 let vdaly. Nejvíc mi na matce vadilo, že když jsem ji já nebo sestra potřebovala, s alkoholem nepřestala. Jednu dobu matka přistoupila na užívání antabusu, ale bez účinku, pila i přesto. Potom začala docházet do psychologické poradny (to je asi 8 let), ale to také nemělo valný účinek. Chodila tam asi rok, po tu dobu se její pití mírně omezilo, ale pak přestala docházet a šlo to z kopce. Vydírala nás, že si sáhne na život. Já jsem byla na konzultaci u její psycholožky, abych jí osvětlila, jak to s matkou vypadá, že nepřestává pít, slíbila, že na matku přitlačí s léčením, ale matka tam už přestala chodit. Ze začátku matčina pití jsme se její problém snažili tajit i s otcem před ostatními, před rodinou. Asi to byla chyba a asi jsme nebyli nikdy moc důslední. Možná kdybychom na ni více tlačili.. Ale postupem času jsem už neměla sílu, byla jsem unavená ze všech nedodržených slibů z její strany.. Je to asi 4 roky, co měl otec úraz a dostal se do nemocnice. V té době matka potřebovala pomoc s domácími účty a při té příležitosti jsme zjistili, že otec prohrává velké částky peněz na automatech. Něco jsme tušili i dříve, ale netušili jsme, že to jsou tisíce. Do této doby jsme jakžtakž fungovali jako rodina, vídali jsme se, komunikovali spolu. Po tomto zjištění, jsem se se sestrou a našimi manželi domluvili, že to takhle nejde dál zavírat přede vším oči. S otcem jsme si promluvili, nabídli mu pomoc, že víme, jaký má problém s automaty. Otec je hrdý a tvrdohlavý člověk, takže samozřejmě žádný problém nepřiznal a postavil se k tomu tak, že si vymýšlíme a že to není pravda. Řekli jsme jim, že pokud chtějí takhle žít dál, matka alkohol, otec automaty, že s tím se nehodláme smířit a nechceme se s nimi kontaktovat. Od té doby já nejsem s otcem v kontaktu, s matkou ano, protože ta to nerespektovala a kontaktuje se se mnou (přijde za mnou do práci, telefonicky), ale z mé strany je to spíše kontakt ze slušnosti. Nikdy neuznala, že něco udělali špatně a že jsme jednali oprávněně. Dokud jsme byli s rodiči v kontaktu, tak matka, pokud byla opilá, tak vykládala po rodině smyšlené věci - jaké mám problémy v manželství, že se rozvádíme, jaký je můj manžel hrozný člověk apod. Nechci si tím nechat narušovat manželství. Tvrdí mi, že otec už automaty nehraje, že dluhy splatil.. a ona že už nepije.. Je pravda, že pokud za mnou přijde do práce, není opilá, ale to tak poslední rok. Ale já už nemám důvěru ani v jednoho z nich. Nevěřím tomu, že tolik roků nemohla přestat pít a teď to jde? Otec je samozřejmě uražený, že jsme si dovolili něco mu říct. Už mi ani tak nevadí, že prohrál tolik peněz na automatech, ale to, že se k matce škaredě choval a ubližoval jí. Matka na mě tlačí, ať se s otcem usmířím, že ho to trápí. Ale neměl by udělat první krok on, uznat chybu, když ho to tak trápí? Samozřejmě, že mě to také trápí, mrzí mě to všechno kolem, chtěla bych mít fungující rodinu, o kterou se můžu opřít. Ale když se nad tím zamyslím, je to hrozné, ale je mi bez nich lépe. Abych byla upřímná, moc mi nevadí, že se s nimi nevídám, za ty roky problémů a trápení, nemám k nim důvěru a nechci donekonečna řešit jejich problémy. Možná je to sobecké, ale chci mít už ve svých skoro 30 letech klid a soustředit se na svůj život. Protože pořád to byli jejich problémy, kolem kterých se točil náš život. Neříkám, že bylo vše špatné, ale cítím ze svého dětství a hlavně dospívání především tohleto. Hodně to mám pořád v sobě a nejde mi špatné věci jen tak přejít a dělat jakoby nic. Sestra je s matkou více v kontaktu, protože má dítě a nechce, aby nemělo babičku a dědečka. I přesto, že matka třeba šla vyzvednout svého vnuka opilá do školky apod. To já bych netolerovala. S otcem se jen pozdraví, jinak s ním také nekomunikuje kvůli jeho špatnému chování k matce. Ale já to takhle necítím. Zatím děti nemám, ale nechtěla bych aby mé dítě mělo alespoň "nějakou" babičku a dědu, když je jejich chování proti mým zásadám. Nechtěla bych, aby mé dítě prožívalo takovou atmosféru jako já. Rádi bychom si s manželem pořídili rodinu a nevím, jak se k tomu mám postavit. Zda dovolit kontakt s mými rodiči nebo raději ne. Poraďte, co dělat, zda se k tomu stavím příliš rezolutně a nebo správně. Jaký mám zaujmout postoj k mým rodičům? Děkuji moc za odpověď a omlouvám se za tak dlouhý e-mail.

Odpověď: 4. 7. 2008, 12.41

Milá Pavlíno, chápu, že vaše duše se setkala s bolestí během dětství a dospívání, kdy rodiče pro vás nebyly k dispozici... Tuto bolest by bylo dobré ošetřit... Jediný přístup, který přináší do života mír je smíření se světem, takový, jaký je ve všech jeho aspektech... a milá P., je paradox, že matka s otcem zůstává a má ho ráda, ale vy dvě dcery jste se rozhodly, že mu "ukážete" ... čeho tím chcete dosáhnout? (to, co je mezi rodiči vám nepřísluší hodnotit) Bylo by dobré, kdybyste ke mne párkrát zašla, abychom dorovnali pár momentů ve vašem životě nebo si alespoň zajedte na www.konstelace.info . Přeji vše dobré.

Karolina píše: 30. 6. 2008, 12.39

Dobrý den,prosím o radu má osmnáctiletá dcera se odstěhovala za svým přítelem.Po poradě s psycholožkou jsem ji to umožnila(studuje ještě střední školu).Udělaly jsme si pro sebe jeden den v týdnu,přijde popovídáme ,jdeme ven,atd.No a v tom je u mě problém,dcera když mi vypráví tak pokaždé trochu jinak.Má k tomu sklony náš jeden velký konflikt byl lhaní.Když jí upozorním,že minulí týden to bylo jinak,tak to buď přejde ,nebo se nějak vymluví.Také mě trápí ,že se nechá od svého chlapce "živit".Má domluvenou brigádu,ale když má finance tak do práce zavolá omluví se,podle mě se ji prostě nechce.Nevím jak se k ní mám chovat ,když z 80% s jejím chováním nesouhlasím.Také nevím co ji k tomu chování vede vždy byla bezproblémová nebo mi alespoň tak připadala.Od mala jsem ji vedla aby nebyla lhostejná vůči ostatním.Teď když není doma tak se mi po ni stýská i s těmi negativy.Ale když přijde a začne si vymýšlet,tak tiše trpím.Děkuji za opověď a přeji hezké léto.

Odpověď: 4. 7. 2008, 8.51

Milá maminko, v 18letech je dítě již natolik samostatně uvažující bytostí, že pro vás je nutné uvědomit si, že ona je zodpovědná za svůj život a vy už nemůžete výchovně nic. Chápu, že je to těžké, ale jiná cesta není. Pokud mezi vámi zůstane zachována přátelská komunikace, můžete ji občas říci v klidu a míru svůj pohled na její počínání, ještě lépe je s ní vést dialog, ve kterém budete klást více otázek, než dávat odpovědi a názory... Vám přeji, abyste si uměla zařídit svůj život, který vám bude přinášet radost.

sváťa píše: 30. 6. 2008, 12.25

Mám velký problém, před 2 lety jsem se zamiloval do jedné dívký, u který jsem zjístil, že trpí anorexií, její váha je ca38kg, už byly pokusy o léčbu před tím než jsme spolu začali chodít,ale marně. Rodina o ní nestojí,ale ona k ní jo. Otec i matka bydlí odděleně v jednom baraku, otec matku často byl a ona to viděla,myslím,že z toho ty problémy začaly. Má strach ze zvýšeného hlasu,stale si chce něco dokazovat,ale nemyslí na své zdraví! Její příznaky, není, padání vlasů, modřiny po celém těle jen se trošku bouchne, suchá kůže, unava, polesti hlavy,nechut k sexu,problém s dýcháním a srdcem,různé exemy... Už s ní o tom problému nemohu mluvy,protože byly časté hádky. Tolik bych jí chtěl pomoci? Momentálně jsem si našel novou práci a nevím jestli je trest či co,ale začala se scházet s někým jiným a už se jednou stalo? Flirtuje do jeji hranice a pak to utne,ale ničí mě to? nevím,co stím mám dělat,nedokážu se soustředit a myslím na to,že je s někým jiným? Nechci jí stratit,ale trapí mě to? řekla,že na mě nubude čekat až přijdu z práce? Nevím proč to dělá a neuvědomuje si jak tím ublížuje. Prosím můžete mi poradit?

Odpověď: 30. 6. 2008, 12.27

Milý S., 1. pomáhat můžeme pouze tomu, kdo o to stojí 2. nedostáváš od ní to, co do vztahu vkládáš - nerovnováha - .... 3. život s psychicky labilním člověkem - je náročný - doporučuji, aby jsi sám sobě stanovil limity - věz, že člověk potřebuje i dostávat - nelze se jen radovat z toho, že dáváš... udělej, co myslíš, že udělat můžeš a pak je nutno říci: "já víc nemůžu... (a třeba i je mi to líto, ale nemůžu víc)." 4. důležité pro tebe - přijmout svou bezmoc (jediné, co můžeme měnit a proměnovat jsme my osobně - a to je nutné přijmout) Přeji vše dobré

Sarka píše: 30. 6. 2008, 12.12

Dobry den! Mam otazku za sebe a za svou mamku. Potrebovaly bychom poradit, jak donutit meho bratra (25 let-podnika v oblasti fotbalu), aby prestal lhat nejen nam, ale i kamaradum a obchodnim partnerum(ti uz si chodi stezovat nam, jake starosti a problemy s nim maji). Mame pocit, ze si vytvari nejaky svuj svet, ve kterem by chtel zit a realita je na nej asi trosku drsna. Se lhanim samozrejme vznikaji dalsi problemy - jeho dluhy, dluzi vsude a vsem. Bratr je typ metrosexuala, vsechno musi mit tu nejlepsi znacku (Armani, Boss...), pro slecny musi vypadat, jak kdyby mel miliony, ale penize na tyto vsechny veci nema... Pokud z podnikani neco ma, okamzite to utrati a pak si pujcuje. Ja uz mu neverim 7 let a on vi, ze me pozadat o penize nemuze, zadne mu nepujcim. Vim, ze by je nevratil. Ale moje mamka se necha nekdy uprosit, on slibi, ze do tehdy a tehdy to vrati a pak se nic nedeje. Takhle uz ji dluzi za posledni 3 roky 150 tis.! Najem doma samozrejme plati tak jednou za 3 mesice a to jen na mesic. Uz si nevime rady. Jak uz jsem psala, nedluzi jenom ji, ale treba i bankam atd.. Mame strach, ze jeden den prijde exekutor a my se nebudeme stacit divit.. Je nejaka moznost jak bratrovi otevrit oci a naucit ho zodpovednosti? Vseho uz zaciname mit plne zuby. Snazime se mu vse realne vysvetlovat, ze takhle to nejde, ale je to jak kdybychm hazely hrach na zed. Dekuji za pomoc. S pozdravem

Odpověď: 30. 6. 2008, 12.51

MIlá Sárko, výchova vašeho bratra není ve vaší kompetenci a v současné době to není práce nikoho jiného, než jeho samého. Neznám majetkové poměry vaší rodiny - jedná se mi především o to, kdo kde žije a kde má hlášený trvalý pobyt - doporučuji, aby bratr neměl stejný trvalý pobyt jako vy čí vaši rodiče - trvalý pobyt je možné mu zrušit - nemá na něj žádné právo - bude pak hlášen na MÚ a exekuce vás nemůže ohrozit. Je třeba smířit se s tím, jaký život si bratr vybral... je to jeho volba a vám i rodičům nezbývá nic jiného, než ji respektovat a zařídit se podle toho. Přeji vše dobré.

Jana píše: 30. 6. 2008, 6.39

Dobrý den, můj problém je ten, že v našen domě bydlí syn se svou rodinou - bez jakékoli nájemní smlouvy.Čas od času si pouští rádio na plný výkon, tak že se doslova třesou zdi v celém domě - nedá se to vydržet. Jsem už starší a nedokážu snážet ten hluk -po napomenutí je ke mně velmi hrubý, tvrdí, že ve svém bytě si může dělat co chce.Manžel raději stále uhýbá před rozmluvou s ním, sám pracuje a zajišťuje chod a údržbu celého domu a zahrady, syn tvrdí, že ho práce nebaví a nezajímá. Je stále vůči nám hrubější a bezohlednější. Měsíční nájem platí tak, jak jsme si stanovili - samozřejmě pro ně velmi výhodně, chtěli jsme s ohledem na jejich dvě děti jim nějak pomáhat. Bojím se, že až budeme nemocní nebo jeden z nás odejde, syn nám bude ubližovat. Prosím o radu, jak se máme zachovat.Zatím jsme si mysleli /a manžel si to pořád myslí /, že to půjde dohodou, ale já vím, že opravdu ne. Děkuji. Jana

Odpověď: 30. 6. 2008, 12.42

Milá Jano, máte právo na svůj klid ve svém domě. Chová-li se k vám syn tak, že porušuje pravidla slušného soužití a chování k rodičům, doporučuji jednat tak, jak vám umožňuje zákon - vy svému synovi můžete zrušit trvalý pobyt u vás a dle mých informací nejste povina mu hledat náhradní ubytování. Ale konkrétněji najdete pomoc na tel.: http://www.zivot90.cz/ Syn svým chováním porušuje několik paragrafů ze zákona o rodině. Můžete nahlídnout i na: http://www.acorus.cz/. Držím palce a přeji dost sil k tomu, abyste dokázala uhlídat svá práva a důstojnost.

Karolína píše: 23. 6. 2008, 15.43

Dobrý den, vždycky jsem si říkala: žádné problémy nemůžou zajít tak daleko, abych psala nebo dokonce navštívila nějakého psychologa. Ale poslední půl rok se vše zhoršuje takovým způsobem, že bych Vás moc chtěla poprosit o radu, co mám se sebou dělat. Je mi 18, navštěvuji střední školu, známkami se řadím mezi průměrné, spíše ty lepší žáky. Co se týče vzhledu, jsem hezká, žádný sex-symbol, ale prostě normálka. A v tom tkví asi můj největší problém. Že jsem VE VŠEM průměrná. Ničím nezaujmu. Možná, že si to vsugerovávám sama a třeba to souvisí i s pocitem méněcennosti. Kdyby se měl někdo rozhodnout mezi mnou a dalšíma pěti lidmi ze třídy, vyberou si jistojistě všech těch 5 a mě nechaj stranou. Ne, že bych byla nějaká zakřiknutá... a jsou tam tedy i horší typy... ale... no vlastně ani nevím, jak to správně popsat a když to píšu, připadám si, že to tak ani není. Že je to věc, kterou řeší pubertální dětičky. Ale jak zase nastane ten stav, kdy mě žere, že mě lidi přehlíží, nebo spíš já si nevšímá jich, tak je to k nevydržení. Vy mi poradíte, ať si vážím více sama sebe, že je to možná dáno i vlivem nízkého sebevědomí... Ale já potřebuju najít sama sebe, svuj životní postoj a cíl a to se mi ještě nepodařilo a nevim, jak to mám dokázat. Nebýt obyčejná. Připadá mi, že každý je v našem věku na něco zaměřený, každý má nějakou přednost. Někdo je chytrý, někdo krásný, jiný oslňuje humorem, další má ambince třeba v tanci nebo hudbě. Já mám od všeho něco ale nic není tak vyvýšené, abych se na to mohla upnout a jít si za tím. Je to divný... v poslednim stádiu se to přehoupne na závist, mindráky a nevím na co všechno. Moc děkuji za radu

Odpověď: 24. 6. 2008, 13.40

Milá Karolíno, přečti si odpověď Ondry z 26.5. (to k první části tvého dotazu). Víš, jinak umění života spočívá v tom, umět žít "obyčejný život". Přečti si toto dílko od K.Čapka a popřemýšlej o tom. Ono opravdu není nic většího než žít svůj život jak nejlépe dovedeš v lásce a pravdě.

Žárlivá píše: 23. 6. 2008, 15.31

Dobrý den. Je mi 27 let, jsem 4 roky vdaná, máme tříletou dceru a v listopadu čekáme další přírůstek. Na manžela hodně žárlím, má takovou práci, kdy musí často odjíždět pryč i na noc nebo není doma celý den. Hodně mě to trápí a samozřejmě jsem se dopracovala k tomu, že ho podezírám kde a s kým je. Už stačí jen maličkost a ihned ho napadám. A když ho nemám po ruce, tak se samozřejmě užírám představami a vymýšlím další a další scénáře, kdy a jak mohlo k nevěře dojít. Už jsem odporná sama sobě, ničí to náš manželský život, hádky jsou skoro na denním pořádku - o čemkoliv, ale hlavně to ničí mě. Přála bych si nebýt taková, mít zase zpět svoji hrdost a klid. Snad to změní zaměstnání, ale to mě čeká až za nějaký rok. Jak se ovládat do té doby? Pomáhá, když jsem zaneprázdněná - nemám čas přemýšlet. Ale časem k tomu stejně sklouznu zpět a znovu se trápím. Má to vliv i na naší dceru, nervozní matka není to nejlepší. Často křičím. Je toho hodně, potřebovala bych nějaký záchytný bod, na kterém bych mohla pracovat. Nějakou jistotu, že je konečně něco správně. Děkuji za odpověď.

Odpověď: 24. 6. 2008, 9.30

Dobrý den, pro žárlivce je dobrá rada: užívejte si manžela, dokud ho máte... ano druhý člověk je svobodný a může vás opustit... také si můžete sehnat a číst psychologickou literaturu o žárlivosti a také můžete navštívit zkušeného manželského poradce... Doporučuji opravdu už něco udělat, jinak o manžela brzo přijdete...

lolinda píše: 23. 6. 2008, 14.32

Dobrý den, mám přítele tři roky, po půli roce chození nám jeho rodiče poskytli bydlení ve dvougeneračním domku a já se za ním odstěhovala od maminky a babičky, která žije asi 10km od nás.Problém je v tom, že jeho rodiče jsou přehnaní nejradši by mě viděli těhotnou a až bych porodila tak by se o to nejradši starali sami.Jsem z toho vyřízená dítě si chci vychovat sama a hlavně až budu na něj mít dnes je to drahá záležitost a tvrzení že mě všechno koupí tak na to kašlu.Proto se chci odstěhovat zpět k mámě, je tam sama s babčou oproti jeho rodičům, kteří navíc mají ještě jedno dítě.Cítím se yvčerpaná to samé je, že přítele zaměstnává jeho otec celkem za hrozný peníze, ale když je námitka tak nám řeknou, že za nás platí nájem atd.(o to se nikdo neprosil).Přítel to nechápe asi se bojí, že zklame mámu, ale co mám pak říkat já, když jsem ji tam nechala samotnou již před třemi lety?Nevím jestli zcela chápete můj problém, ale snad jo.Nevím jestli se mám odstěhovat nebo ne.Pokud můžete poraďte děkuji

Odpověď: 24. 6. 2008, 13.10

Milá L., z vašeho psaní vnímám dost bojové nálady, boj o kompetence, hranice, dospělost, - nejasné je i účtování v má dáti - dal, z této dálky do toho opravdu nechci vstupovat. Nemám pocit, že vy jste ve zralé síle. Přeji vše dobré.

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1