Online poradna

Psychologická online poradna – odpovídá psycholog, psychoterapeut

  • Dotazy můžete pokládat, pokud je okénko otevřeno, odpovědi naleznete do týdne rovněž zde. Poradna se uzavře po položení desátého dotazu v týdnu.
  • Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní.
  • Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo online konzultaci s psychologem, kontaktujte mne.
  • Pokud si přejete odpověď mimo on-line poradnu, je třeba uhradit 120Kč na č.ú.: 2500034126/2010 .
  • Vše zde napsané bude zveřejněno.
  • Chcete-li ocenit fungování poradny, zasdílejte, některý článek/stránku z tohoto webu např. na Fb. Články naleznete zde.


Zapomenout

Skákal přes oves

Na zodpovězení čekají: Zoufalá, Myška, Kačka, Andrea, Amálie

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1

Eva píše: 14. 7. 2008, 12.52

Dobrý den, ráda bych se poradila v záležitostech týkajících se výchovy patnáctiletého syna. Od září bude studentem střední školy a tak bych chtěla znát názor odborníka ohledně výše kapesného, do kolika hodin je vhodný pobyt venku s kamarády a do kolika hodin sledování pořadů v televizi( během týdne a ve volnu) Syn operuje tím, co všechno mohou spolužáci, tak abych nebyla moc přísná nebo naopak. Jen pro vaši informaci, zatím žádné výchovné problémy(myslím ty závážné) jsme nemuseli řešit, syn se věnuje koníčkům, venku se netoulá, ale občas si domlouvají se spolužáky nějaké akce a podle něj je mnou stanovená doba návratu domů oproti druhým brzy. Děkuji za Váš čas a odpověď. Eva

Odpověď: 18. 7. 2008, 8.55

MIlá Evo, pravda je, že společenské normy života se v posledních desetiletích velmi změnily. Zákon sice dovoluje klasifikovat pohyb dětí a mladistvých za potulku a obžalovat zákonného zástupce za zanedbání mravní výchovy dítěte, ale v praxi se tato možnost běžně nepoužívá. Zvyklosti v komunitě nezletilých se částečně liší i dle místa bydliště. Obecně připomenu - 15letý člověk je již osobou velmi rozvinutou a vědomou, důležitější než vnější výchova je v tomto věku již sebevýchova. Vy jste synovi dala jistě dobrý základ, ted je na čase důvěřovat tomu, že váš vklad se zúročí... Píšete, že se synem nebyly výchovné potíže, proto doporučuji opravdu důvěřovat jeho zdravému jádru. Důležité je rozvíjet komunikační důvěru mezi vámi, aby si s vámi povídal o tom, co prožívá... tato důvěra je důležitější, než striktně stanovené normy. Budte více kamarádkou než vychovatelkou, dávejte více dotazy než poučení, dávejte dotazy, které stimulují jeho sebereflexi... Držím palce. (můžete se objednat ke konkrétnější konzultaci)

sharik píše: 14. 7. 2008, 11.55

Dobrý den, je mi 30 let a máme s manželem 2leté dítě. V poslední době si s manželem nerozumíme. Vydržel měsíc se mno unehovořit a když už se mnou mluvil, tak velice jedovatě a dělal mi naschvály, které zašly až, tak daleko, že když měl malý úraz a řekla jsem, že s ním jedeme na pophotovost (úraz oka), tak řekl, že to nic není a že nikam nejede. Po dlouhém přemlouvání jsme jeli, ale zase mi neřekl, jak se to stalo... Nedávná hádka vyvrvcholila tak, že mě dokonce vláčel po bytě a položil mě na zem a sedl si na mě, mám ještě na pažích modřiny. Omlivul se, ale když jsem chtěla slib, že se to nebude již opakovat, tak mi odpověděl, že nemůže, že by mi lhal, že to ani on sám neví. Dále jsem zjistila, že musí mít stále věci pod kontrolou a prohlíží mi i věci (v kabelce atd.), dokonce i co vyhodím. Jelikož to už začíná mít i vliv na našeho syna, přemýšlím o rozvodu. Myslíte, že má cenu ještě pokračovat či ne. Ani už nevím jak dál? Moc děkuji za odpověď.

Odpověď: 18. 7. 2008, 8.43

Milá S., můžete navrhnout návštěvu rodinného poradce a u něj absolvovat několik setkání. Jinak pokračujte ve svém jednání tak, abyste zajistila bezpečnost vám i synovi. Přeji vše dobré.

Niki píše: 14. 7. 2008, 10.06

Dobrý den,potřebovala bych radu. Mám 5 letého syna,který je už od narození problémový.Poslední dobou je zlý a agresivní-i vůči rodině.Může na to mít vliv trauma,které prožil? Odmítá chodit na doporučená vzšetř.-psycholog. Je to s ním opravdu těžké,už ani radši nikam nechodíme.Přijde mi psychicky labilní. Je toho daleko více,ale nelze všechno popsat,byly by to romány. Jak dále postupovat ? Být důsledná,přísná,či tolerovat a odpouštět? Mohlo by pomoci nějaké homeopatikum? Syn je jinak moc chytrý-pamatuje si např.do detailu,co bylo před 3 roky,naučil se sám číst a psát,ale to chování !!!!!Občas už mi docházejí síly,je to opravdu těžké. Předem děkuji za odpovědˇ,hezký den.

Odpověď: 18. 7. 2008, 8.40

Milá Niky, chápu, že je to velmi závažný problém. Jste-li z okolí, kontaktujte mne k jedné konzultaci. Můžete mi napsat na mejl, odkud jste a pokusím se nalézt někoho ve vašem okolí, s kým byste mohla toto zkonzultovat. Přeji vše dobré, doporučuji systematicky se věnovat výchově srdce.

Lucka píše: 14. 7. 2008, 10.00

Dobrý den. Mám menší problém, týká se mého partnera. Partner nikdy nepoznal svého otce (opustil jeho matku a staršího bratra těsně po tom, co se narodil), v dětství nikdy neměl žádný mužský vzor, jeho matka zůstala sama. Mám strach, jestli by se po případném narození našeho potomka nezachoval stejně. Dokážete mi poradit?? Možná jsou moje obavy zbytečné, ale dost mě to trápí. Děkuji

Odpověď: 18. 7. 2008, 8.37

Milá Lucko, to opravdu nevím...Můžete navrhnout partnerovi, abyste společně prožili víkend na http://www.familyconstellation.org/program.php ... tam dostanete lepší náhlad na své partnerství a rodiny, z kterých pocházíte.

KaZ píše: 14. 7. 2008, 9.29

Dobrý den, mám takový problém, nevím jak postupovat. Partner má z bývalého vztahu dvě děti. S dětmi má velmi pěkný vztah a moc mu na nich záleží.Jeho bývalá žena se znovu vdala, založila si novou rodinu. Od té doby k nám odmítá pouštět jedno z dětí.Je to to mladší dítě - 6letá holčička. Působí to na nás, jakoby staršího chlapce( 13 let) již "odepsala", ale s mladší holčičkou, druhým manželem a miminkem chtěla vytvořit novou rodinu. A tak holčičkou manipuluje, neumožňuje nám s ní komunikovat, v době, kdy mají jít děti k nám na víkend jí nabídne velmi atraktivní program, holčička je pak tímto programem zmanipulovaná a nechce k nám jít ( místo dvou víkendů v měsíci s námi tráví již jenom jeden a je to čím dál horší). I my se velmi snažíme, aby se dětem u nás líbilo, během společných víkendů jsou pro nás to nejdůležitější, nabízíme jim spousty činností, mohou si vybrat, co chtějí dělat, hrajeme s nimi hry, vyrábíme věci, chodíme do ZOO... Když jsou u nás obě, rozhodně nemluví o mamince, netvrdí, že by chtěly domů. Holčička často v něděli večer poplakává, že domů nechce, že se jí u nás líbí... Proto si myslím, že není pravda, že by k nám nechtěla ze své vůle, myslím, že se jedná o manipulaci ze strany její matky. Jak máme postupovat, co máme dělat? Nechceme holčičce ublížit,ale nechceme o ni ani přijít. Děkuji

Odpověď: 18. 7. 2008, 8.32

Mila Kaz, bylo by dobré, aby problém řešil otec a matka holčičky. Předpokládám, že komunikační neúspěšné pokusy již mezi nimi proběhly, pak navrhuji, aby požádali o vedení dialogu zkušeného mediátora. Také je možné, aby se otec obrátil na OSPOD při MÚ, kam patří a právě navrhl třeba setkání s profesionální zkušeným, rodinným mediátorem dříve, než by se podstupovalo dalšími úředními postupu. Také můžete nahlédnout http://www.iustin.cz/art.asp?art=117....

Candy píše: 14. 7. 2008, 9.12

Dobrý den, už se delší dobu trápím s nechopností navázat plnohodnotný partnerský vztah a tak se chci poradit, jestli už opravdu není na čase vyhledat psychologickou pomoc. Je mi třicet let, mám za sebou tři dlouhodobější vztahy, ale po posledním rozchodu před pěti lety, nejsem sto navázat hlubší vztah s mužem. Sice na schůzky chodím, ale po pár dnech či týdnech, začnu pociťovat odpor, začnu se mu vyhýbat a chci z toho vztahu okamžitě utéct, což taky následně udělám. Poslední rozchod byl hodně bolestivý a tak mám dojem, že to s tím nějak může souviset. Trochu nastíním situaci. Do posledního přítele jsem byla zamilovaná až do morku kostí, ten cit byl velmi silný a já si představovala, že už s ním zůstanu. Jenže jsem ho přistihla v posteli s mojí nejlepší kamarádkou a v ten den se mi zhroutilo všechno co jsem chtěla. Navenek jsem to sice vzala rozumně, zvláště pak to, že spolu začali žít, ale uvnitř mě zžírala nenávist, žárlivost a naprostá bezmoc. Noci jsem probrečela, ve dne se chovala jako robot bez citů, až všechny udivovalo, jak snadno jsem se s tím srovnala. Trvalo mi dlouhé tři roky, než jsem byla s to se na bývalého přítele podívat bez jakýchkoliv pocitů lásky nebo nenávisti. Přesto se cítím jako zablokovaná, už nikdy bych nechtěla cítit takovou strašnou bolest. Nyní jsem potkala muže, který o mě stojí, máme spolu mnoho společného a máme si stále o čem povídat, ale přesto už zase začínám cítit ten známý odpor, který sílí a já nevím jak se s tím vyrovnat, nejradši bych z onoho muže udělala jen mého kamaráda. Opět. Poradíte mi? Děkuji.

Odpověď: 18. 7. 2008, 8.21

Milá C., bylo by opravdu dobré vyhledat psycholéčitelskou pomoc. Bylo by dobré rozkrýt podvědomé programy a na nich zapracovat. Touto cestou pro vás více udělat nemohu a vy to správně tušíte. Přeji vše dobré.

ifka píše: 14. 7. 2008, 6.31

Dobrý den, obracím se na Vás s problémem s 9-ti letým synem. Manželovi jsem přišla na nevěru o Velikonocích. 1.5. se od nás odstěhoval. Klukovi jsme řekli, že máme nějaké problémy, které si musíme vyřešit každý zvlášť. Ho se to netýká, máme ho pořád moc rádi a budeme mít. Kluk se s tím nějak smířil. Táta si ho bral každých 14 dnů k sobě, volá mu, někdy přijede i přes týden. V kontraktu se synem mu nijak nebráním. Po cca 6-ti týdnech si uvědomil, že chce být s náma a jak mu chybíme. Přijala jsem ho, že se s tím nějak poperu a zvládneme to. Kluk z toho byl zmatený, bylo mu řečeno, že se taťka vrátil. Za 3 dny se rozhodl, že to byla špatná volba a zase odešel. Syn to opět obrečel. Manžel vymyslel, že kluka vezne na dovolenou k moři společně s jeho přítelkyní a s jejími dětmi a další partou lidí. Z představy, co tam kluk uvidí, jsem mu říkala, ať si to rozmyslí, ať s ním jede někam sám, ať si to užijí spolu. Syn chtěl ať jedu i já. Tak to neprošlo :-) Po několika telefonátech s choťem jsem řekla, že ho nepustim. Přicházely výhružky, že s ním pojede a že udělá vše proto, aby s ním jel. Klukovi jsem řekla, že nechci ať jede s cizími lidmi na dovolenou, s pláčem to přijal. Připadá mi, že teď na vše říká ano. Je neskutečně poslušný, zmatený, neví co bude, je toho na něho příliš. Dosáhla jsem svého, kluk s ním nepojede. Vyslechla jsem si kázání, jak klukovi ubližuju, když ho nechci s ním pusti. Jenže já to vidím jinak. Já ho chráním před ještě větší bolestí a to manžel nechce slyšet. Prý se mstím přes kluka. Není to pravda. Mezi námi je konec. Již jsem to přijala a beru to jako výhru, život jde dál. Ale nevím co se synem. Myslím, že říkat mu vše po tak krátké době je předčasné. Spoustu věcí se může změnit. Manžel se odláskuje a bude se třeba chtít vrátit a já ho vlastně chráním před tím, aby neztratil synovu důvěru,kdyby ho viděl s jinou paní. Nechce to pochopit. Nevím, jestli je dobré tak brzy vše synovi říkat. Jaké problémy mezi námi jsou, co je příčinou rozpadu manželství. Jenže kluk tápe a neví. Lhát mu nechci, nevím co na otázku:"A proč nechceš abych tam jel s cizími lidmi" odpovědět. Děkuji

Odpověď: 18. 7. 2008, 8.12

Milá ifko, váš dopis působí dojmem, že vše je opravdu velmi čerstvé a teprve se hledají funkční mechanismy v novém rodinném uspořádání. Dále mám pocit, že před synem jste oba dost mlžily a syn v novém uspořádání tápe, protože je to pro něj pravděpodobně nečitelné, nerozumí prbíhajícím emočním vztahům a neví, co to pro něj znamená. Doporučuji, abyste si sedli všicni tři (vy, syn a jeho otec) a situaci pojmenovali srozumitelně pro devítiletého kluka. Mělo by z rozhovoru být patrné, že vy oba jste se situací vyrovnáni a srozuměni, že přestáváte být manželi, ale nikoliv rodiči, že ho máte oba rádi a že se může kdykoliv na kteréhokoliv obrátit, a také to, že vy dva dospělí budete ohledně jeho výchovy spolu komunikovat a dpmlouvat se.

Janca píše: 7. 7. 2008, 15.06

Dobry den.Mam takovy problem jsem bulimicka!Teprve zacinam merim 167 a vazim 54kg a potrebuju zhubnout!Uz jsem se z toho jednou dostala kvuli pratelum,ale ted jsem v tom znova bud vubec nejim a nebo snim vsechno a pak to zase vyzvracim!!Ja uz nevim jak dal co mam delat...Ja potrebuju hodne rychle zhubnout!Dekuji za odpoved Janca

Odpověď: 8. 7. 2008, 15.05

Milá Jančo, 1. srovnejte své myšlení ve vztahu k tělu - můžete začít na http://www.promil.cz/eshop/cz/vypocet_bmi.php 2. srovnejte vnímání svého těla - to by bylo lepší s odborníkem 3. pomoc by se vám mohla hodit, ale ne s hubnutím - http://www.anabell.cz/ Tělo je chrámem duše a je dobré, když se o něj s láskou budete starat a ono vám může pak velmi dobře sloužit. Přeji vše dobré a lásku k sobě samé i ve své hmotném projevu...

KOKOSKA píše: 7. 7. 2008, 12.48

Zdravím všechny.Mám problém se svým 3,5letým synem.Dostali jsme se do psychiatrické ambulance,zhruba před 3/4 rokem.Vylezli jsme s diagnózou,která se nyní v Praze nepotvrdila.Bude mi končit MD,školka mi ho odmítá bez asistenta,přestože se o sebe postará.Je adhd.Nemohu ho dát do školky a jít do práce,nárok být doma do sedmi let zřejmě nevýjde,podle diagnózy a do spec.školky ho nedám,jsou to další náklady,které bez příjmu nemohu táhnout.A kdo za mě bude platit sociální a zdravotní,to taky nevím.Kam se mám obrátit??Kdo mi v této věci poradí?Celá situace je složitá,oběhala jsem snad všechno,ale nevyřešila jsem to./Celý příběh mohu popsat./

Odpověď: 13. 7. 2008, 11.53

Milá K., sociální a zdravotní za vás bude platiti ÚP, pokud se na něj zaregistrujete. Ohledně komplexnějšího řešení vám doporučuji kontaktovat Pedagogicko psychologickou poradnu ve vašem okresním městě a požádat ji o pomoc. Ona je v kontaktu se školskými zařízeními v okrese a tvoří posudky např. při zdůvodnění asistenta.

symanska píše: 7. 7. 2008, 12.26

Dobrý den, vlastně už si nevím moc rady, moje dcera má vrozenou vadu, svalovou atrofii. Má slabé nohy, ale není to příliž viditelné. Je jí 13let, je to velmi hezká dívka, ale.....často zakopává a padá. Její sebevědomí se každým pádem snižuje a já nevím, jak jí mám povzbudit a podpořit. Nedokáže se se svou slabostí vyrovnat, na venek se vzteká, ale já vím, že tím dost trpí, nechce moc ani chodit ven, bojí se, že někde upadne ....... je mi jí tak líto,ale nelituju jí, snažím se k těm pádum přistupovat tak, že to není nic tak hrozného, že se to stává každému, ale nevím, jestli je to správné. Neumím jí říct, že to asi k tomu postižení patří a že možná bude hůř.... Vím, že odpověď nebude nijak jednoduchá, zdravé sebevědomí je těžké vybudovat u zdravého člověka, ale co u handicapovaného? děkuji

Odpověď: 13. 7. 2008, 11.49

Milá S. , asi by bylo vhodné dceru s diagnozou seznámit. Takový těžký osud se snáší lépe, pokud je člověk v kontaktu s duchovním. Víra učí pokoře a smíření. Sebeláska je přijetí se takový, jaký jsem.

Starší dotazy:

557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1